Lemurka komentáře u knih
Knihu jsem odložila na 40.stránce, nesedl mi styl psaní, téma a ani mě to nevtáhlo do děje.
Kniha se mi moc líbila. Pěkný příběh, napínavý děj od začátku do konce. Jak někdo muže být jako Alice, nechápu... Téma vražd nemám v oblibě, tak jsem ráda, že se to tu řešilo na posledních stránkách, rozuzlení mě překvapilo.
Kniha mě nebavila, dočetla jsem jen abych se dozvěděla, jak to vlastně je... Některá místa jsem i přeskakovala. Přitom se z toho dalo vytěžit více, neotřelé téma, zajímavé prostředí Aljašky, hluchá holčička ... Rovněž mi přišlo neuvěřitelné, že by nějaká matka vystavila své dítě takovému nebezpečí. A ten úplný konec? Ten jsem teda nejspíš nepochopila...
Knihy od L. Walden mám ráda, líbí se mi její styl, prostředí Nového Zélandu, rodinná tajemství a historie, prolínání minulosti a současnosti, romantika ... Ikdyž jsou její knihy dosti předvídatelné a značně podobné, jsou to příjemné oddychovky. A pokud si přečtětě tak 2 knihy za rok, tak je to v pohodě.
Tuto bych označila za tu slabší. Mín tak o 50 stránek míň, knize by to prospělo.
Za mě neslabší díl ze série, vůbec mě to nebavilo. Nebýt to Minier, asi bych nedočetla. A ten závěr... uf... to bylo skoro jak v americkém filmu. Oproti prvnímu dílu to byl slabý odvar. Pokud vyjde další pokračování, nejspíš si ho nepřečtu.
Po dlouhé době jsem sáhla na dílo od mé oblíbené autorky, nezklamala mě. Napínavé od začátku do konce, doslova jsem knihu hltala. S Carolině jsem soucítila a prožívala, neb mám děti stejného věku jako byly ty malé. Výroky Michelle mě bavily, a opět nechyběla postava právníka. Konec mě dojak k slzám (ikdyž to bylo až moc přehnané). Tušila jsem správně, kdo mohl stát za zmizením.
Zajímavá kniha, zvláštní příběh. Eleanor mě bavila od začátku do konce, ten její pohled na svět, cítila jsem s ní, chápala osamělost. Hezky popsáno kamarádství, i ty její situace, které ještě nezažila a byly pro ní novinkou.
O Amiších jsem nevěděla vůbec nic, proto to bylo pro mě zajímavé čtení. Autorka mě prostě baví. Akorát mi kniha přišla skoro jak přes kopírák s knihou Velké maličkosti.
Ani se nechce věřit, že uběhly skoro 2 roky, co jsem jsem se pustila do další knihy z této serie. Zpočátku jsem se nemohla začíst, moc mě to nebavilo (celkově detektivky a zabíjení už nemám za potřebí číst). Pak se to celkem rozjelo a četlo se to dobře. Ale spousta událostí tam byla neuvěřitelných, Servaz je evidentně nesmrtelný. Sestry ještě zkusim.
U některých knih se nemohu začíst či mě nezaujmou... Pokud se tak stane do sto stránek, knihu odkládám. To se stalo i u této.
Kdysi dávno jsem viděla film, který se mi moc líbil a pamatuju na něj dodnes. Až nyní mě napadlo přečíst si knižní předlohu. Steel totiž vůbec nečtu (a ani jinou knihu číst nebudu). Musím přiznat, že jsem byla mile překvapena, četla jedním dechem, a byla dojata (k slzám) stejně jako u filmu. Nejvíc mě bavila ta první polovina knihy, především s Manfredem.
Teď bych se podívala znova na film, jestli pak by se mi líbil tak jako před nějakými 20-ti lety.
Kniby to nebyla kniha o pacifické hřebenovce, zabalila bych to už na třetí stránce. Vydržela jsem jich 50 (=16 dní) a stačilo. Tak příšerný jazyk a styl psaní jsem v knize ještě nezažila, výrazy jako "podělaný", "posraný", "smrdím jak hovno", "smrkají jak prasata", "blonďátá kráva"(-to mluví o Cheryl z Divočiny). Přeskákala jsem i další dny a pořád to samé. K tomu věčné stěžování, litování se, ponižování sama sebe. Nevim, asi to ty holky mají ve zvyku dělat ze sebe chudinku... Tohle číst opravdu nepotřebuji. Odhadovala bych cílovou skupinu náctileté.
Nechápu, jak něco takového mohlo spatřit světlo světa.
Dávám hvězdu za hezké fotky a výbavu, literárně odpad.
Tímto jsem přečetla všechny knihy o PCT. Za mě nejlepší Divočina, někde uprostřed cestopis od Jakuba a Moniky a hluboko za nimi tato kniha.
Jednoduchý převídatelný příběh. Přidanou hodnotu má akorát v prostředí a době, kdy se odehrává. Nejzajímavější byla třetí část knihy. Jako oddechovka budiž. Sáhla jsem po ní jen proto, že to napsala Laura Walden, jejíchž knihy se mi četly dobře (taky byly lepší než tato).
Tak jsem myslela, že číst cestopis den po dni bude zajímavý, opak byl pravdou. Zhruba v polovině mě to už přestalo bavit, jeden den jako druhý. Kdybych nedočetla, o nic bych nepřišla. Lépe než iampatrik (níže) bych to nenapsala.
Rovněž mi chyběly jakékoliv informace o Jakubovi, abych si o něm mohla udělat nějakou představu.
Ti, co se na PCT chtějí vydat, tak knihu nejspíše ocení, hlavně na konci je dobře vypsané vybaní a další věci.
Toto byla má třetí o PCT a líbila se mi nejméně. (Vyhrává Divočina a ještě se chystám na poslední cestopis o PCT od Lucie)
Nádherná kniha, na kterou budu ještě dlouho vzpomínat. Probouzela ve mě tolik emocí. Fandila jsem jejich lásce. Moc se mi líbil sourozenecký vztah Wavy a Donala, bylo mi líto, v čem musejí vyrůstat. Hrůza, že i takové matky jako Val můžou být... Ale nesympatizovala jsem ani s bezcitnou pomstychtivou Brendou. Ten konec mě uplně dostal a padla nejedna slza.
Zde rozhodně platí-Láska hory přenáší a Když se chce, vše jde.
Rozhodně si jí ještě někdy přečtu.
Zajímavé téma, prostředí. Ale většina knihy mě spíš nudila, dočetla jsem spíše ze zvědavosti, jak to skončí. Styl psaní autora mi příliš nesedí.
Kniha se mi moc líbila, neotřelý příběh, zajímavé prostředí. Děj jsem značně prožívala a nemohla se dočkat konce, jak to vlastně dopadne. Sama mám malé děti (holku ve věku Lucy), chápala jsem chování obou žen, jejich mateřskou lásku, ale i jak se musela cítit malá Lucy.
Na konci jsem si pobrečela tak, jak se mi to snad u žádné jiné knihy nestalo, tak mě to dojalo.
Dávám jen 4 hvězdy, děj mi přišel lehce utahaný, začátek nudný.
Kniha se mi moc líbila (jen začátek před cestou mě nebavil). Za mě povedený cestopis. I po 2 dnech po přečtení je mi líto, že už se na cestu s ní nevydám ...
Cheryl má můj obdiv, že se na PCT vydala a zvládla jí.
Možný Spoiler.
O PCT jsem se dozvěděla právě od Moniky Benešové z pořadu Sama doma. Její knihu jsem si hned šla půjčit do knihovny. Sice se četla celkem dobře, ale je příliš povrchní, zkratkovitá. Na to, že zachycuje 5 měsíců ,mohla být klidně delší, víc vykreslená.
Co mě dost vadilo a nebavilo, že na každé druhé straně se zmínila o svých problémech se střevy, to její neustálé ponižování sama sebe a jak ze sebe dělala neschopnou, rozmazlenou. Proč? Proč to pořád opakovat dokola??
Každopádně obdiv, že to zvládla a ještě větší obdiv, že se dokázala vrátit a zdolat Sierru Nevadu.
Moc hezky napsaná kniha, silný příběh. Jodi nezklamala. Akorát mě nebavilo číst o Turkovi (pro mě nepochopitelná nenávist, takovýho člověka bych ani nechtěla potkat).
Každopádně mě překvapuje, že i v dnešní době to mají černoši v Americe těžké (pokud je všechno pravdivé a né přitažené za vlasy)