Lena79 komentáře u knih
Zatím nejlepší kniha, kterou jsem od Shannon Drake četla :-)
Je až neuvěřitelné, co pan Fejk za několik málo let dokázal, když spodní část ZOO spláchla voda při povodních.
Autor má při psaní lehkou ruku, je vidět, že čeština mu není cizí. Oceňuji jemný smysl pro humor, několik historek mě opravdu pobavilo.
Knihu považuji za odpočinkovou četbu, ačkoliv jsem se místama ztrácela v postavách. Pana Vondrušku mám ráda a jeho knihy jsou určitá jistota.
Jelikož kniha vyšla dva roky po válce, čiší z ní upřímná syrovost.
Kniha popisující každodenní útrapy v Osvětimi. Všudypřítomný hlad, zima, únava, nemoci...S tím vším si autor musel poradit, jak nejlépe uměl.
"Ať už vás budou poslouchat, nebo ne, jen nezůstaňte zticha. Všichni se musíme postavit za spravedlnost. Oběti potřebují, aby za ně lidi mluvili. Jinak ti druzí budou moci jednoduše předstírat, že se nic z toho nikdy nestalo."
Příběh Heleny a Franze mě fascinuje, je pěkné, že něco takového jako je láska vzklíčilo na tak hrozném místě. Kniha je napsaná z různých úhlů pohledu, což považuji za velmi přínosné.
Příběh mapující krutou část historie naší vlasti mě zaujal. V dobách, kdy stačilo, aby kdejaký moula podepsal stranickou přihlášku a už byl z něho mocipán nebylo snadné žít. Při čtení jsem si často kladla otázku, jaký byl rozdíl mezi nacisty a komunisty v 50. letech minulého století. Podle mě žádný.
Časem jsem si vytvořila těžkou alergii na větné spojení "pohledem pohladil".
Pokud otec i syn mají stejné jméno včetně přídomku "z" je to průšvih. A v této knize to skutečně průšvih byl, protože jsem se ztrácela v postavách. Závěr knihy byl dost překombinovaný a zmatený.
Přesto se těším na další díl.
První povídka mi dávala nějaký smysl, ta druhá nikoliv. Patrně nebudu autorova cílová skupina. Nebavilo mě to, čekala jsem něco jiného.
Dlouho jsem přemýšlela, jaký komentář k této knize napsat. Jsem smutná z toho, co se mnohdy za zavřenými dveřmi domovů děje. Zároveň mám radost, že se našlo několik odvážných žen, které zahodily strach a začaly bojovat za své já. Tím se celosvětový problém dostal do povědomí široké veřejnosti.
Velmi silný příběh opřený o skutečné události, doplněný o výpovědi několika přímých či nepřímých svědků.
Autorku mám ráda, píše nenáročné, odpočinkové příběhy. Ani tento nebyl výjimkou.
Connor mi občas připadal jako dutý pařez, oproti tomu Gillyanne jako žena, která by si zasloužila větší vzrůšo... :-)
Začátek knihy mi přišel takový rozvláčný chvílemi až nudný. Jak příběh postupoval, tak mi kdeco začalo dávat smysl a vše do sebe zapadalo. Téměř do poslední chvíle nevíte, kdo je oběť a už vůbec netušíte, kdo je vrah. Na obě role je mnoho adeptů. Myslím, že se autorce kniha povedla.
Měla jsem celkem problém pochopit styl, jakým je kniha napsána. Během čtení jsem ale ocenila přímý a nepokřivený pohled na celou situaci. Přiznám se, kdybych o holocaustu nevěděla vůbec nic, tak z této knihy bych rozhodně nezmoudřela.
Velmi oceňuji autorovu práci, kdy si nastudoval hlavní téma a chování dítěte postiženého autismem.
S knihami na téma drsný sex a BDSM se po vydání Padesáti odstínů jakoby roztrhl pytel. Některé jsou lepší, některé ještě horší, než výše zmiňovaná. Tato měla alespoň nějaký rádoby děj, ikdyž čtenář tuší, kam to asi povede. Nápad s Klubem mi přišel skoro až osvěžující, dal se lépe využít a rozvinout. Knize se nedá upřít čtivost, stránky rychle ubíhají. Otevřený konec přímo nutí sáhnout po dalším dílu ze série.
Hlavní hrdinové (alespoň ten jeden :-) )byli vyzrálejší než v minulosti. Akorát té krve bylo víc než dost. Přesto se mi kniha líbila.
Pěkný příběh, u kterého si člověk odpočine. Přečetla jsem spoustu autorových knih a poslední dobou mi ale začíná vadit připomínání charakteristických rysů hlavních hrdinů.
Kniha se mi líbila, snadno se četla. Odpočinula jsem si u ní. Autora mám ráda a příběhy pana z Dobronína ráda vyhledávám.
Fiktivní příběh ze skutečného prostředí. Nevěřím, že všichni němečtí důstojníci souhlasili s konečným řešením, ale nesměli to dát najevo, protože by je čekal trest. Myslím, že ideály mnohých Němců byly v době, kdy se Hitler dostal k moci zcela jiné, než ke konci války. Našeho hrdinu vedli k činům tragické události v rodině a přesvědčení, že je někde něco špatně. Je to úplně jiná kniha o holokaustu, než jaké jsem doposud přečetla. Doporučuji.
Mě se to líbilo. Obecně mám ráda knihy ze skotské Vysočiny, tento příběh byl obohacen o historická fakta. Milostná linka byla jen jakýmsi doplňkem.
Mám ráda příběhy ze skotské Vysočiny. Kniha se četla dobře, taková jednohubka na deštivé odpoledne, ale myslím, že by se obešla bez často opakujících se frází. Přesto musím uznat, že jsem si odpočinula, takže kniha svůj účel splnila.
Kniha se mi nečetla snadno v tom smyslu, že nedokážu pochopit, jak se někdo může podílet na týrání zvířat.
Jedná se o starou dobrou detektivku, kde krev neteče proudem a používá se mozek místo zbraní.