Lena79 komentáře u knih
"Ať už vás budou poslouchat, nebo ne, jen nezůstaňte zticha. Všichni se musíme postavit za spravedlnost. Oběti potřebují, aby za ně lidi mluvili. Jinak ti druzí budou moci jednoduše předstírat, že se nic z toho nikdy nestalo."
Příběh Heleny a Franze mě fascinuje, je pěkné, že něco takového jako je láska vzklíčilo na tak hrozném místě. Kniha je napsaná z různých úhlů pohledu, což považuji za velmi přínosné.
Kniha na dvě odpoledne, četlo se to samo.
Pěkný příběh, který se odehrává v krásném prostředí Berounska.
Příběh z prostředí a doby, které není tak ošlehané. Autorce dávám palec nahoru za to, že se tématu Velké Moravy nezalekla.
Autora mám ráda, píše dobře, ale u této knihyto občas vypadalo jako, "co bych tam tak ještě dal..."
Každopádně si přečtu další díl.
Kniha, respektive příběh je situován jinak, než jsem byla u knih tohoto žánru zvyklá. A nijak to nevadilo. Jen už nějak nemám ráda ty přeslazený konce knih.
Psáno humorem sobě vlastním. Asi polovinu míst, které autor zmiňuje, jsem už dříve navštívila.
V příběhu jsem našla hned několik témat k zamyšlení.
Taková ta oddechovka na dvě odpoledne, příběh ze života, jen ten konec byl takový až moc..
Po pravdě nevím, co k této publikaci dodat. Kniha je stručná, což může být pro někoho, kdo se s tématem seznamuje, přínosem.
Jsem ráda, že se po dlouhé době zase na scéně objevila Erika, přirostla mi k srdci.
Celou dobu se motáme kolem podezřelého (byl mi až odporný), pak se rychle dostáváme k jinému možnému pachateli. Přišlo mi to takové skákavé, nebyl to přirozený vývoj ve vyšetřování.
Příběh mapující krutou část historie naší vlasti mě zaujal. V dobách, kdy stačilo, aby kdejaký moula podepsal stranickou přihlášku a už byl z něho mocipán nebylo snadné žít. Při čtení jsem si často kladla otázku, jaký byl rozdíl mezi nacisty a komunisty v 50. letech minulého století. Podle mě žádný.
Časem jsem si vytvořila těžkou alergii na větné spojení "pohledem pohladil".
Krásná knížka pro děti, nabytá informacemi, které čtenář získává formou hry. Vše doplněné o nádherné ilustrace.
Knihu jsem četla víceméně ze zvědavosti, jak na mě série "Děsivé dějiny" zapůsobí.
Na to, že cílová skupina jsou děti a mládež, je tam nějak moc krve. Ano, Římané byli především válečníci a obyčejní plebs si krátili čas zvrácenou zábavou, ale přeci jen vymysleli silnice, kanalizaci...A to mi tu chybělo, asi to je záměr. Myslím, že tato série není úplně určena pro mě, přestože je vtipně psaná.
Není co vytknout. Líbí se mi profesní vývoj Stacey. Nemůžu se dočkat dalšího dílu.
Pravdou zůstává, že jsem od knihy očekávala úplně něco jiného, než jsem nakonec dostala. Ale i tak mě kniha bavila. Dokonce i několikrát rozesmála. Sama se řadím mezi "kempiče", takže mám určité povědomí o tom, jak by takový kemp měl vypadat a co by měl nabídnout.
Z počátku mě zarazilo sebemrskačství hlavní hrdinky Elly. Později mi už lezla na nervy. Jedním z malých plus jsou krátké kapitoly a střídání několika pohledů zainteresovaných osob. Kniha nenadchne ani neurazí
Kniha se četla téměř sama.
Jak sama autorka uvádí, vyslechla několik příběhů přeživších )nebo jejich potomků) a vložila je do jednoho románu.
Nebylo to špatné, ale četla jsem už lepší knihy na téma holocaustu.
Kniha mě nezaujala tak, jak by podle anotace měla. Víceméně jsem se nutila do čtení.
Vůbec mě nezajímalo, jestli Huck má nebo nemá o Laurel zájem. Měla to být jízda, ale motor nějak zadrhával. Škoda.
Mám tuto sérii ráda, ikdyž je to víceméně stále dokola. Tento příběh byl přeci jen jiný.
Velmi odpočinkové a návykové.
Vzpomínky na dětství hlavní hrdinky mě moc nebavilo. Uznávám ale, že to bylo něco jako důležitá část celého příběhu.
Obdivuji přeživší, že dokáží na hrůzy holocaustu vzpomínat a žít s tím.
A mě se to líbilo. Politické machinace provázely jakékoliv historické období.
Těším se na další díl.