Lena79 komentáře u knih
Humorná útlá knížečka obsahující několik krátkých příběhů. Autor asi nebude můj šálek kávy, četla jsem spíše ze zvědavosti. Moc se mi líbily ilustrace.
První půle knihy byla fajn, bavila jsem se. S druhou půlkou už tak spokojena nejsem. Sice se jedná o erotický román, ale tady se děj odehrává víceméně "na zádech". Přesto musím autorce poděkovat za to, že se vyvarovala různých "aach" a "ooch". Jen tak mě napadá...Proč nemůže mít hlavní hrdina erotického románu průměrnou velikost svého nádobíčka? :-)..To nestačí, že je nechutně bohatý? :-)
Jo, rok 1948 byl pro naši zemičku zlomový. K moci se dostal kdejaký lump a "pomáhal" připravit tehdejší Československo na lepší zítřky. Komunisté se v mnohém podobali nacistickým Němcům, kterými se oháněli, aby lidem nahnali strach. Kdo nejde s námi, jde proti nám. To bylo jedno z hlavních hesel a taky to podle toho vypadalo. lidé se bez zjevného důvodu ztráceli, byli mučeni, vražděni...
První pětina knihy mě dost nudila, přemlouvala jsem se, abych knihu neodložila.
Max potřeboval hloupou naivní husičku, kterou by mohl ovládat a tu také dostal. Tolik asi k manželství hlavních hrdinů.
No, po pravdě, občas mi bylo Inge líto, hlavně když Max převzal výchovu jejich syna do vlastních rukou. Rodiče jí taky moc nepomohli. Tolik negativních postav v jednom příběhu.
Pak tu máme Felixe, který se marně snaží vyrovnat s minulostí a ztrátou blízkých...
Nakonec jsem ráda, že jsem si knihu přečetla.
V postavách jsem se ze začátku ztrácela, nějak jsem nevěděla, kdo ke komu patří. Neustále jsem se vracela na začátek knihy, kde jsou vypsáni hlavní postavy příběhu..
Jelikož žiju v Tanvaldu a značná část příběhu se odehrává právě tady, má kniha pro mě zvláštní náboj. V knize jsou také zmíněny významné události kraje (Bohumil Hanč, protržená přehrada na řece Bílé Desné).
Kniha je jakási kronika česko-německé rodiny a jejich přátel v tom nejhorším možném období, jakým 2. světová válka bezpochyby byla. Uvítala bych další kapitolu, chtěla bych vědět, jaké osudy život jednotlivým členům rodiny přichystal.
Příjemná povídková kniha, která vám zvedne náladu. Některé příběhy se mi líbily víc, některé méně, ale to je věc každého čtenáře. Celé dílko považuji jako obohacující záležitost.
Četla jsem až po Vodníkovi..Kniha se čte dobře, má rychlý spád, pořád se něco děje. Docela mě zklamal konec příběhu, ne tolik obsahem, jako zpracováním. Přišel mi takový rychle sepsaný, jen aby už to bylo za námi.
Úžasné. Jsem opravdu nadšená, že jsem našla novou (pro mě) českou autorku. Kniha velmi čtivá. Oblíbila jsem si dvojici kriminalistů. Neumím to vysvětlit, ale víc mi sedl Honza :-)
Druhý díl série mě mile překvapil. Líbil se mi víc, než ten úvodní. Občas mě štvalo jisté přesvědčení hlavní hrdinky o tom, jak se má chovat pravá dáma ...
Hlavní hrdinka Clara mě chvílemi štvala svojí zarputilostí. Nakonec se ukázalo, že ji tato vlastnost pomohla ke štěstí. Pěkná kniha
Námět knihy je originální, neokoukaný, což mě potěšilo. Strávila jsem dvě příjemná odpoledne.
U romantických knih nemám moc ráda ty přeslazené konce, ani tento příběh není výjimkou, ale to je čistě můj problém, nikoliv autorky. Možná se někdy pustím do dalšího dílu.
Chvílemi jsem se ztrácela v ději a v postavách. Přišlo mi to takové zmatené. Námět skvělý, ale myslím, že se to dalo zpracovat jinak. Přečetla jsem už spoustu knih na tématem holocaustu, ale tohle se nepovedlo.
Mary Higgins Clark je pro mě top spisovatelka, což se potvrdilo i u této knihy. Příběh se četl téměř sám byl napínavý.
Po přečtení knihy jsem váhala, jak toto dílo vůbec okomentovat.
Syrový příběh z 30. let minulého století mapující osudy několika přátel. Až potud nic převratného. Ale co když některý z nich stojí na opačné straně barikády?
Autor skvěle vykreslil psychologický vývoj hlavních postav, který se formoval na základě životních zkušeností.
Knihu považuji za odpočinkovou četbu, ačkoliv jsem se místama ztrácela v postavách. Pana Vondrušku mám ráda a jeho knihy jsou určitá jistota.
Pěkné příběhy z české historie, které jsou napsané vtipnou formou. Na relax a odpočinek určitě vhodná kniha.
První polovinu knihy jsem se nudila, nebavilo mě to. A na to nejsem u Suzanne Enoch zvyklá. Dialogy mi přišly někdy naprosto zbytečné. Stálé omýlání toho samého. Knihu jsem dočetla víceméně z donucení. Za mě zklamání.
Myslela jsem si, že k autorčinu "stylu" nemám co říct. Ale.. To už neplatí po přečtení tohoto dílu. Jedním slovem famozní.
Obě linky příběhu opět skvěle vypracované. A ten závěr knihy? Už aby vyšel další díl..
Jelikož kniha vyšla dva roky po válce, čiší z ní upřímná syrovost.
Kniha popisující každodenní útrapy v Osvětimi. Všudypřítomný hlad, zima, únava, nemoci...S tím vším si autor musel poradit, jak nejlépe uměl.
Jak autorka uvádí, jedná se o fikci založenou na skutečných příbězích a událostech. (Lépe to vyjádřit neumím.)
Chvílemi mi přišlo, že autorka posbírala všechen ten hnus, který se v Osvětimi odehrával a plnou měrou to naložila hlavní hrdince na záda. Pokud kniha měla vyznít jako pocta všem obětem, pak je to asi v pořádku.