lena.o.knihach komentáře u knih
Pokračování Mýtonošů navazuje na konec prvního dílu bez nějakého dlouhého povídání okolo. Já se do Mýtonošů totálně zamilovala a vůbec mě nenapadlo, že by na tom Pokrevní cejch mohl být jinak
Tohle je přesně ten případ, kdy by bylo lepší, aby série měla pouze dva díly a nebyla to trilogie. Není to úplně typický vycpávkový díl, naopak jsem moc ráda, že jsem s postavami mohla strávit další dlouhé chvíle, ale děj této knihy by se dal v klidu shrnout do pár vět.
To, co se mi na Mýtonoších líbilo, tady už nebylo. Např. jsme opustili univerzitní prostředí a Bree je na útěku, skrývá se, zjišťuje, co přesně se stalo v minulosti, snaží se zlepšit v ovládání magie
Opět je to velmi čtivý díl, který mi hrozně utekl. Já si moc užila chvíle se Selwynem, jeho jsem si oblíbila už v jedničce a sympatické mi byly i nové postavy. Nějaká romantika nesměla chybět, ale nebylo jí zdaleka tolik, jak bych si přála.
Je tu pár "ale", které by se našlo, ale já miluju ten svět, fungování magie a mám slabost pro pár vyvolených, takže za mě se sice Pokrevní cejch nevyrovnal Mýtonošům, ale ani na chvíli mě nenapadlo, že bych sérii vzdala a netěšila se na 3. díl.
#spoluprace @albatrosmedia
Lepší zakončení letních prázdnin jsem si nemohla přát. Čekala jsem obyčejnou letní romanci, ale jejich rodinná hra, která čtenáře provází celým příběhem, knihu pozvedla na úplně jiný level a já byla velmi příjemně překvapená.
Na ostrov se sjíždí příbuzní ze strany ženicha i nevěsty, aby celý týden trávili spolu, připravovali věci na svatbu a hráli Atentát (něco jako hra na vraha, kdy po sobě stříkají z vodních pistolek).
Těch postav tam bylo vážně hodně a přiznám se, že některá jména jsem úplně nedávala, ale co se týče Meredith, Wita a jejich nejbližších, ti se dali zapamatovat v pohodě.
Léto porušených pravidel jsem zhltla jak malinu. Četlo se to samo, bylo to vtipný, chvílemi se řešili i vážné věci a na letní románek, který Mer vůbec neměla v plánu, se nečekalo příliš dlouho.
Tuto feel good romantiku - inspirovanou písněmi Taylor Swift - byste si určitě neměli nechat ujít. Mně nebude chybět v žádném seznamu knižních tipů na léto.
#spoluprace @grada_cz
Na první díl epické fantasy série Krvopřísežní mě nalákala obálka. Zaujala mě na první pohled, a když jsem poté viděla i dobré ohlasy na knihu, šla jsem do ní.
Sledujeme osudy tří hlavních postav:
Orka je lovkyně, milující matka a manželka, která se žene za pomstou.
Elva pochází z vlivné rodiny a utíká před osudem, který je pro ženu běžný. Ona ale touží po slávě jako válečnice.
Otrok Varg už nemá co ztratit a pokouší se dostat mezi slavné bojovníky - Krvopřísežní.
Ze začátku mě bavily všechny tři dějové linky. Postupně byl ale děj u Elvy a Varga podobný, protože v obou případech zde byly válečné skupiny a vydávaly se plnit úkoly.
Nejvíce se mi líbila linka Orky. Sice se do boje občas vrhala hlava nehlava, ale i tak mi byla nejsympatičtější.
Prostřední část mi přišla chvílemi zdlouhavá a čtení mi moc neutíkalo. Na konci se ale konečně začalo schylovat k něčemu velkému a to mě docela nalákalo na pokračování.
Čtrnáctý HumbookTip spadá do žánru young adult fantasy, má nádhernou obálku, obsahuje dvě krásné mapy a mé favority v této řadě (Mýtonoši, Holubice a had, Naše zakázané vášně nebo Kouzla rodu Thornů) nepřekonal.
Eira je mladá čarodějka, kterou na každém kroku pronásleduje nešťastná událost, jež se stala už před lety. Není den, co by ji to někdo nepřipomněl a tím ji neusadil zpět na své místo.
Účastí na královském turnaji chce všem dokázat, že se od té doby naučila svou moc ovládat a za minulostí udělala tlustou čáru.
Ne každý si ale přeje, aby nakonec stála na stupních vítězů
K hlavní hrdince jsem si dlouho hledala cestu a k mužským protějškům jsem ji nenašla vůbec. Všichni se chovali jak patnáctiletí puberťáci, kterým hormony ovládají mozek. Byli naivní a vůbec nepřemýšleli.
Já jsem nejvíc sympatizovala s Eiřinou nejlepší kamarádkou Alyss, ta krapet rozumu měla, aspoň občas.
Čarodějka - Šepot kouzel je nenáročné a velmi jednoduché čtení. Autorka se nějakými detaily a větší propracovaností vůbec nezatěžovala a já přesně věděla, kdo je padouch a kdo ne.
Pokud si chcete přečíst něco lehčího, u čeho se nemusíte prokousávat dlouhým popisováním světa a vysvětlováním, jak funguje magie, je tento první díl stejnojmenné série přímo pro vás.
#spoluprace #humbookblogeri #humbook #albatrosmedia
Do autorčiny první série Selekce jsem se úplně zamilovala. Stále ji mám ráda a moc ji doporučuji. Kiera Cass se stala mou oblíbenou autorkou, ale pak přišel šok s názvem Zaslíbená. Marně jsem doufala, že laťku standalone knihou zas zvedne.
Tlukot tisíců srdcí vypráví příběh o princezně Annice, které nic nechybí. Dokonce i manžela už má domluveného.
Oproti tomu Lennox žije v drsných podmínkách, plní příkazy nevlastního otce a jediným jeho přítelem je liška Bodlina.
Kapitoly se střídají z pohledů obou hlavních hrdinů, takže má čtenář o všem přehled. A začátek vypadal vážně slibně, jenže jsem se radovala předčasně.
Některé postavy mi přišly úplně zbytečné a jiné dostaly prostor až na samém konci, bohužel.
A navíc ty vedlejší byly mnohem zajímavější než hlavní dvojice.
Annika a Lennox mě ničím nezaujali. Nepřátelé, kteří se (ani nevím jak) stali najednou přáteli a velkou zakázanou lásku jsem jim už vůbec nevěřila.
Čtivost se knize upřít rozhodně nedá a bavilo mě to, když byli na scéně např. Escalus (následník trůnu), Inigo (bojovník z týmu, který vedl Lennox) nebo Palmer (poslíček).
Kdyby měla kniha pokračování, dlouho bych zvažovala, zda do toho jít, ale takhle mi to za to stálo. Až si budu chtít ale něco od Kiery Cass přečíst, sáhnu radši po Selekci.
#spoluprace @albatrosmedia
Národní opruzení je druhá kniha od české autorky Karolíny Zoe Meixnerové. Na instagramu ji můžete znát pod přezdívkou @cojezoe_ a já tento profil moc doporučuji sledovat, mě šíleně baví.
Novinka z Cooboo je celkem útlá knížečka, takže vám nezabere moc času. Je to detektivka, kde nechybí romantická linka a smysl pro humor, já se u pár scén i zasmála.
Co je ale největší pecka Národního opruzení? Ta třešnička na dortu jsou samozřejmě postavy. A ty se vsadím, že znáte, i když jste knihu ještě nečetli. Vystupují tu totiž slavné osobnosti, jako jsou např. Božena Němcová, Josef Kajetán Tyl, Jan Neruda a samozřejmě Karel Havlíček Borovský.
Tyto čtyři postavy vás budou provázet po celou dobu, přičemž se objeví i další slavná jména. Některá tu jsou jen zmíněná, ale jiná si střihnou i ten dialog.
Je to milý oddechový příběh, který vás zavede do temných ulic staré Prahy. Jako nenáročnou literaturu z českého známého prostředí rozhodně doporučuji.
Klidně bych si od autorky přečetla román o 300 a více stranách, protože u Národního opruzení jsem se ani nenadála a už jsem byla na konci.
#spoluprace @humbook @humbookblogeri #humbookblogeri
Já miluju příběhy o mořských bytostech a jsem moc ráda, že jsme se dočkali překladu To Kill a Kingdom, který v originále vyšel už v roce 2018.
Píseň sirény je převyprávění Malé mořské víly. Inspirace je tu vážně velká, ale zároveň je tu i dostatek dalších fantasy prvků, které do známé pohádky o Ariel nepatří.
Siréna. Zhouba princů. Následnice podmořského království. Znají ji na souši i v oceánu. To je Lira.
Princ. Dědic nejmocnějšího království. Pirát. Kapitán jedné z nejobávanějších lodí. Lovec sirén. To je Elian.
Mám nový oblíbený retelling. Vždycky jsem chtěla příběh o pirátovi a nějaké nadpřirozené bytosti. A v tomto případě jsem dostala sirénu. Chemie mezi hlavními hrdiny neměla chybu. Oba dva jsem si hned od začátku moc oblíbila a schválně jsem čtení knihy prodlužovala.. nechtěla jsem se loučit.
Moc jsem si užívala slovní přestřelky mezi postavami (nejen hlavními) a co se týká romantické linky.. tohle prostě chcete číst. Klasická hate to love, která má vše, co nás na nich baví. Jsem z této novinky vážně nadšená!
Jen mě trochu mrzí, že na začátku kapitoly není vždy napsané, z jakého pohledu teď budeme číst. Dost by to čtenáři ulehčilo situaci, než aby musel postupně odhalovat, jestli je to Lira nebo Elian.
Píseň sirény doporučuji všemi deseti. Budete se smát, budete napnutý a 328 stran uteče jak nic. Mezi vycházejícími knihami se jedná o originální kousek, který se u nás (doufám) neztratí a bude vidět.
#spoluprace @megaknihy_cz
Dvě princezny a jeden trůn.
Jedna vyrůstá na královském dvoře, druhá mezi čaroději.
Zatímco Rose koketuje s princem, Wren cvičí a trénuje, aby mohla jednoho dne zaujmout místo své sestry a vládnout.
Hned poté, co se pokocháte mapou, vás autorky hodí do děje, kdy se Wren s Rose prohodí. A tak se čarodějka ocitá v paláci a nic netušící princezna je unášena přes poušť na samý okraj země.
Ačkoli Korunní princezny nepřinesly v žánru young adult fantasy nic originálního, mně se líbily. Okamžitě jsem se začetla, postavy mi byly sympatické a humor knize nechybí.
Krátké kapitoly se střídají z pohledů obou sester, takže má čtenář stále přehled o tom, jak (dobře) si Wren hraje na princeznu i to, jak si Rose zvyká na život obklopený magií.
Když mě kniha baví a směju se u ní, tak nemám problém přimhouřit oči nad nepřipraveností Wren, mužskými postavami a nevyužitým potenciálem, které Korunní princezny mají.
Je to taková pohádka pro čtenáře, kteří chtějí nenáročnou oddechovou fantasy. Mně ale perfektně sedla do nálady, takže se na pokračování moc těším.
#spoluprace @albatrosmedia
Myra má výjimečný dar. Svým malířským uměním dokáže měnit lidskou podobu. Aby se nestala terčem vydírání, musí své schopnosti skrývat. Jedné mrazivé noci však Myru navštíví guvernérova žena a žádá nemožné vzkřísit svého mrtvého syna Willa. Pokud to Myra neudělá, udá ji.
Po příchodu do honosného domu dívka zjišťuje, že mladíkova smrt nebyla nehoda. Dokáže za pomoci guvernérova syna Augusta odhalit pravdu a najít viníka?
Podle anotace to zní jak kombinace Po stopách Jacka Rozparovače a Obraz Doriana Graye, což by nemělo chybu, protože tyto dvě knihy zbožňuju, jenže Falešné růže se tomu ani zdaleka nepřiblížily.
Jedná se o fantasy s detektivní zápletkou, přičemž dotažené nebyly ani prvky fantasy (svět, magický systém), ani pátrání po viníkovi, které bylo na konci hodně uspěchané.
Romantická linka mezi Myrou a Augustem byla hodně slabá. Vůbec jsem jim to nevěřila. Falešné růže je kniha pro nenáročného čtenáře, který nemá moc načteno, jinak by si všímal akorát nedokonalostí, než aby si příběh naplno užíval.
#spoluprace @albatrosmedia
Po pár měsících jsem opět chtěla sáhnout po sci-fi, která by mi připomenula, abych tento žánr četla častěji. Vsadila jsem na Vzpomínku zvanou říše od Arkady Martine, kde mě zlákaly pozitivní ohlasy a ocenění, jež první díl série získal.
Mahit Dzmare se vydává jako velvyslankyně do centra mezihvězdné Teixkalánské říše. Hned po příjezdu zjistí, co se stalo jejímu předchůdci a je očividné, že jeho smrt nebyla náhodná. Mahit pátrá po viníkovi, zároveň je vhozená do úplně cizí kultury a musí si dávat pozor, komu důvěřuje.
Začátek mi připomínal Kostičas. A to teď vůbec nemyslím děj, ale to, jak vás autor rovnou hodí do děje, do nového světa a vy se v tom zorientujte. Bylo to náročné? Ano. Ale mně se to všechno tak moc líbilo, i když jsem to vůbec nechápala, že jsem prostě musela číst dál a dál. Bohužel to nadále nepokračovalo jako s Kostičasem, kdy jsem se do příběhu zamilovala.
Vzpomínka zvaná říše mě začala nudit. Nová kultura byla skvělá, o tom žádná. Třeba ta jména? Šesterý Směr, Devaterý Kukuřice, Jeden Blesk, Osmerý Protijed... boží. Nejlepší slovo je rozhodně infofišenka. Na konci je slovníček osob, míst a věcí, díky kterým budete mít aspoň trochu o cizích výrazech přehled.
Jenže se děj ubíral jiným směrem, než by mě bavilo. Je tu hodně politiky a intrikaření a nesedlo mi to tolik, jak bych si přála.
Emma odjíždí studovat na rok do Skotska na prestižní akademii Dunbridge. Její cesta má jeden hlavní cíl - najít svého otce a odpovědi na otázky, které jí už tak dlouho leží v hlavě. Ještě na letišti na ni narazí (a to doslova) Henry, přičemž záhy zjistí, že mají společnou cestu.
Ti dva na sebe na internátě všude naráží, mají několik společných hodin, přátel, ale Emma se už po předchozí zkušenosti nechce zamilovat a Henry má navíc přítelkyni...
Tohle je moje první kniha od autorky, i když u nás už vyšla její trilogie Co když. Okamžitě jsem se začetla a 400 stran mi uteklo jako nic. Je to velmi jednoduše, stroze a hlavně čtivě napsané.
Moc se mi líbilo prostředí školy, které mi připomínalo např. Mýtonoše nebo Winx Sagu (samozřejmě bez těch kouzel).
Sympatická mi byla i hlavní dvojice, i když ničím nevynikala. Emma je obyčejná sedmnáctiletá studentka, která si ráda přivstane, aby si před vyučováním zaběhala a je dobrá v počtech. Henry je mluvčí školy a porušuje rodinnou tradici, protože se nechce stát lékařem, ale učitelem.
Vedlejší postavy (Olive, Tori, Sinclair) mě zaujaly více a na jejich příběhy v dalších dílech se hodně těším a věřím, že romantické linky i vývoj postav budou stát za to, v úvodním díle tomu totiž tak nebylo. Rozhodně se máme na co těšit!
Filmovou trilogii Pán prstenů a Hobita už znáte nazpaměť, úryvky z knih také a hledáte novou cestu, kterou byste se vrátili do Středozemě? V tom případě sáhněte po novém cestopisu ilustrátora Johna Howea, protože vás zavede na vaše oblíbená místa. Staňte se na chvíli poutníkem a vydejte se na dobrodružství po Středozemi.
Skici z cesty ze Dna Pytle až do Mordoru jsou pastvou pro oči. Všechny kresby jsou nádherné, vypracované do posledního detailu. Podíváte se do největšího města Středozemě, do podzemí k trpaslíkům, samozřejmě k hobitům nebo elfům.
Nejvíce textu je v úvodu a na konci, kde John Howe popisuje svou práci u natáčení filmů, jak se mu spolupracovalo s Peterem Jacksonem nebo jak probouzeli k životu draka Šmaka.
V jednotlivých kapitolách autor u každé ilustrace většinou jen nastíní scénu, odkud ji čtenář může znát a někdy přidá i něco navíc, např. kde vzal Tolkien inspiraci k tomuto místu nebo tvorovi.
Pokud jste velkým fanouškem Tolkienovy tvorby a zajímají vás i věci kolem (scény z natáčení a jiné zákulisní informace), knihy máte přečtené, filmy (i prodloužené verze) jste viděli, tak vám cestopis nejspíš nepřinese nic nového, ale věřím, že ani tak si Poutníka po Středozemi nenecháte ujít a budete chtít tento poklad přidat do sbírky.
#spoluprace @knihcentrum
Hálendijské království je ve válce a místo toho, aby princezna Jennesara jela do boje, míří do sousední země za svým snoubencem. Po cestě je ale karavana přepadena a Jenna musí čelit hrozbám, které si ani ve snu nedovedla představit.
Pod štítem magie je průměrná knížka ve všech směrech.
V ničem se tady nejde do hloubky. Je toho na 300 stran až příliš a nic není pořádně vysvětlené.
O magii víme tolik jako hlavní hrdinka - nic. Zázračná knihovna, a zároveň asi i důvod, proč by to mělo být pro fanoušky Kouzel rodu Thornů, je tady také nakousnutá jen minimálně a opět o ní nevíme skoro nic.
Postavy nemají žádný vývoj, chybí jim něco, pro co bych si je pamatovala.
Možná to je dobře připravený první díl, kde si autorka všechny odpovědi nechává až do pokračování, ale mě od toho právě z tohoto důvodu i odradila. Nezaujalo mě v příběhu nic, abych chtěla vědět, co se bude dít dál.
Pod štítem magie bych doporučila čtenářům, kteří toho z ya fantasy nemají tolik načteno, protože kapitoly ubíhají a čte se to samo, ale fanoušek tohoto žánru by rozhodně neměl očekávat nic velkého, možná i pak dokáže kniha (aspoň trochu) překvapit.
#spoluprace @albatrosmedia
Když za Arekem jednoho dne přijde stařec s proroctvím, na nic nečeká, vezme svého nejlepšího kamaráda Matta a vyráží do světa naplnit svůj osud.
Cestou k sobě postupně přibírají další členy. Problém nastává v momentě, kdy se jim podaří zabít krále (krutého a nespravedlivého), protože už jaksi nikdo nedomyslel, co bude dál a kdo bude vládnout?
Čtenáři se ocitají rovnou v akci a chvíli mi trvalo, než jsem se zorientovala. Začít ya příběh přeseknutím hlavy se jen tak nevidí. Ale už od začátku jsem se bavila, o trapné a vtipné scény i hlášky zde není nouze a do party přátel se úplně zamilovala. Už teď mi chybí!
Několikrát mě ale v průběhu čtení napadlo, že bych si možná víc užívala děj, kdyby se odehrával na jejich osudové cestě, kdy se všichni členové poznávají a Šťastně až navěky? by mohl být druhý díl.
S prvním letošním Humbooktipem nešlápnete vedle, pokud se chcete u knihy zasmát a přijít na jiné myšlenky. Je to skvělá queer romcom s prvky fantasy, kterou nevíte, že potřebujete číst. Takhle milý, oddechový a hlavně praštěný příběh jsem ještě nečetla a určitě se k němu vrátím.
#spoluprace @albatrosmedia
Občas potřebuji změnu žánru. Od romantiky a fantasy si ráda odskočím k thrilleru nebo detektivce a jsem ráda, když se zrovna trefím do nějaké skvělé napínavé jednohubky. No, tentokrát jsem šťastnou ruku neměla.
První díl thrillerové série s inspektorkou Elenou Blancovou se odehrává v Madridu. Přišlo mi to spíše jako detektivka a občas teda dost nechutná (ten způsob vraždění byla vážně lahůdka).
Jsem vděčná za krátké kapitoly, díky kterým příběh odsýpal, ale to je tak jediné, co můžu vyzdvihnout.
Elena Blancová patří mezi ty nejlepší vyšetřovatele, ale že by to bylo nějak vidět, to jsem si nevšimla. Má za sebou minulost, která ji hodně poznamenala, navštěvuje karaoke bary, pije grappu, prostě klasická hlavní postava vyšetřovatele.
Celou dobu jsem akorát sledovala, jak ti nejlepší policisté ze Španělska nedělají svou práci dobře. Bylo tam moc zbytečně konkrétních informací (např. konkrétní značky a typy vozidel). Případ byl (až na způsob vraždění) nudný a do čtení jsem se musela nutit.
#spoluprace @albatrosmedia
První díl série Osobní strážce mi v knihovně ležel dlouho a teď nechápu, proč jsem knihu furt oddalovala.
Je to velmi milý romantický příběh, který mě chytnul hned od začátku, bavil mě, takže mi těch 400 stran uteklo jako nic.
Ivy nastupuje na univerzitu a jako bohatá dědička se nikam nesmí hnout bez ochranky. Osobního strážce si ale vůbec nepředstavovala jako potetovaného týpka v jejím věku s několika piercingy.
Ryana, Ivy i další postavy jsem si oblíbila a těšila jsem se na každou chvíli s nimi.
Není to příběh, který by vás měl něčím překvapit nebo šokovat, protože stejně víme, jak to skončí, ale mně se to moc líbilo a určitě budu v sérii pokračovat.
Na závěr trilogie Aurora jsem se na jednu stranu těšila, ale na druhou stranu jsem nechtěla, aby tahle vesmírná jízda skončila. Zamilovala jsem se do téměř všech postav, do příběhu a zápletky, kterou měli autoři skvěle vymyšlenou. Klobouk dolů.
Ještě před samotným dějem se v knize nachází shrnutí všeho podstatného - to bych klidně brala u každého pokračování série. A pak už to začíná. Příběh, od kterého se nelze odtrhnout.
Přestože sci-fi nepatří k žánrům, který bych nějak často vyhledávala, Aurora je naprostá bomba a hlavně těm, kteří ještě nemají tolik sci-fi načteno, bych trilogii doporučila. Myslím, že by se ale zamlouvala i znalcům, docela by mě zajímalo, jak by jednotka 312 zabodovala.
Ze všech postav jsem si nejvíc oblíbila Fina, který zdobí obálku třetího dílu. Kala jsem měla ráda jen v jedničce, poté to s ním šlo z kopce (asi hormony pracovaly) a Aurora na tom s ním byla podobně. Zbytek party byl skvělý a já bych si moc přála, abyste trilogii dali šanci.
#spoluprace @albatrosmedia
I když Prázdné sliby nepřinesly nic originálního, kniha se mi moc líbila a na pokračování se těšila. Hlavně jsem se nemohla dočkat jedné postavy, kterou si oblíbili téměř všichni čtenáři.
Mluvím o Finnovi, víle z Temného dvora. Ve Zvrácených poutech si s ním dala autorka celkem načas a chvíli trvalo, než se objevil, ale vynahradila nám to jiným sympatickým hrdinou.
Kvůli Mishovi bych brala klidně další díl. Mrzí mě, že tohle je konec, protože jsem si Vílí říši Lexi Ryanové i spoustu vedlejších postav zamilovala a přála bych si o nich vědět víc.
Nedokážu říct, jestli Zvrácená pouta byla lepší. V každé knize bych vypíchla něco jiného, kvůli čemu stojí za to si duologii přečíst.
Prázdné sliby mají povedený milostný trojúhelník, inspiraci z oblíbených sérií (Dvory, Krutý princ, Selekce) a ve Zvrácených poutech je více Finna, přibyla nová boží postava a zápletka mě bavila o trochu víc. Oběma knihám se navíc nedá upřít čtivost.
#spoluprace @albatrosmedia
Vyšel úplný scénář třetích Fantastických zvířat, který nese název Brumbálova tajemství - Kouzelný návrat.
Tento díl navíc obsahuje ukázky lokací, nákresy oblečení hlavních postav, další grafiku (od účtenky z Kowalskiho pekařství až po volební transparenty), skicy zvířat od Mloka a komentáře herců, producenta nebo předmluvu režiséra filmu.
Bonusový obsah tak nemá chybu a scénář skvěle doplňuje. A i přes nádhernou obálku je díky bohatému obsahu na knihu ještě hezčí pohled.
Proti Grindelwaldovi se tentokrát postaví parta složená z budoucího ředitele Bradavic, magizoologa a jeho asistentky, bystrozora, profesorky kouzelných formulí a odvážného mudly. Já si tohle dobrodružství moc užila a těším se, až se znovu podívám na filmové zpracování.
#spoluprace @albatrosmedia
Ohnivcova dcera je příběh o domorodých Američanech od domorodé Američanky. Angeline Boulley píše o své vlastní ojibwejské komunitě z Horního poloostrova v Michiganu.
Daunis se ještě nevzpamatovala z tragických událostí, jež se v její rodině nedávno odehrály, cítí, že úplně nezapadá ani do města, ani do rezervace a aby toho nebylo málo, jednoho dne se stane svědkem vraždy. Musí čelit těžkým zkouškám, dělat rozhodnutí, jaké by nemělo potkat žádného sedmnáctiletého teenagera.
Do toho přijíždí Jamie, nový člen místního hokejového týmu, který Daunis do temných časů vnese trochu světla.
Ohnivcova dcera je ya thriller a ve svém žánru vyniká hned několika věci. Překladatelka v textu zachovala indiánská slova (někdy i celé věty) a příběh je tak mnohem víc autentičtější.
I když se zápletka občas vyvíjela pomaleji, plně mi to vynahrazovala kultura (a mnohem víc) Ojibwe komunity, dozvídala jsem se něco nového a to mě hrozně moc bavilo.
V neposlední řadě stojí za zmínku i obálka, která nemá chybu.
Jedná se o velmi silný příběh, který bude čtenář prožívat s chytrou a sympatickou hlavní hrdinkou. Autorka v knize popisuje sexuální násilí, vraždy, drogový byznys, vyšetřování FBI, ale třeba i hokej (ten nemůžu vynechat, protože hokejisti, že jo).
Ohnivcova dcera je bezpochyby jedna z nejlepších letošních knih a já na tento debut budu myslet ještě hodně dlouhou dobu. Není divu, že v zahraničí sbírá samé skvělé ohlasy a já doufám, že tomu bude tak i u nás.
#spoluprace @albatrosmedia