LenaWirus komentáře u knih
Zpočátku jsem uvažovala, že knihu odložím, a to z jednoduchého důvodu - Oliver byl prostě idiot. Kupodivu byla ale ženská hrdinka sympatická, což se moc nestává. Zde byl zřejmě problém, že mám od autora veliká očekávání vzhledem k některým velmi podařeným minulým dílům ( např. Zimní zámek). Postupně se příběh ale začal vyvíjet a podařilo se mi začíst. Odkaz na možné pokračování se mi ale nelíbil - za mě zbytečné.
Jelikož se nejedná o beletrii, četlo se to pomalu. Kniha je to vskutku kontroverzní (není myšleno ve špatném slova smyslu) a je třeba k ní přistupovat otevřeně. Nalezla jsem několik zajímavých myšlenek, díky kterým stojí za to knihu přečíst. Naopak mi vadilo, že se autorka stavěla do pozice téměř jediného člověka, který chápe koně a umí s nimi správně pracovat, skoro bych řekla role "vyvolené".
Děj se trochu více táhnul než v prvním díle, ale postavy byly sympatičtější. Annabell jsem si oblíbila více než Hope a Will měl taky něco do sebe. Jenom bych konec trochu více rozvinula. Jsem zvědavá, zda se dočkáme dalšího příběhu - třeba i Jack by si mohl najít lásku ve vlastním příběhu.
Začalo to slibně a potom se to najednou proměnilo v 50 odstínů šedi. Bohužel to nezvládám dočíst, čekapa jsem něco jiného.
Lehké odpočinkové čtení. Žádné drama, což nevadí, ale konec jsem čekala trochu složitější.
Slyšela jsem, že seriál je výjimečně lepší než kniha, to vzbudilo moji zvědavost, ačkoliv jsem seriál neviděla. I tak jsem ale byla obeznámena s postavami a hrubým dějem. Přiznám se, že jsem od začátku stranila Temnyjovi, proto jsem poté byla zklamaná, když se ukázalo, že je jenom parchant a nic víc. V tom vidím ztracený potenciál. Nejsem tedy vůbec fanda love-trianglů, takže toto mě iritovalo. Jinak Alina byla sympatická a dokonale nedokonalá. Nejsem si ale jistá, zda chci číst pokračování.
Zápletka je vlastně pouze okrajově, jinak se řeší pouze vztah dvou hlavních postav. Mě to ale nevadí, nejednalo se sice o žádný nadprůměrný počin, bylo to ale čtivé a rychle to plynulo. Akorát hlavní hrdinku jsem si moc neoblíbila - byla nesympatická. Doufám, že zůstane pouze u jednoho dílu, vytvořit z tohohle sérii by bylo zbytečné a já jsem z všudypřítomných zdlouhavých sérií již otrávená.
Třetí díl byl slabší než ten předchozí, ačkoliv jsem si užívala rozkol mezi Gwendolyn a Gideonem z počátku knihy. Konec byl velmi uspěchaný a řešení mi přišlo nějaké moc snadné, na jedné stránce vymyslí teoretický plán, jak by to asi mohlo být, a na druhé se to prostě stane a konec. I tak se jednalo o pěknou sérii, dále bych v ní už ale nepokračovala.
Druhý díl byl ještě lepší než ten první. Dočkali jsme se dalších romantických chvilek mezi Gwendolyn a Gideonem a ten konec mezi nimi? Už se těším na třetí knihu a jak to spolu vyřeší. Stále bohužel nevíme, proč Paul a Lucy ukradli chronograf, dle epilogu se to ale určitě dozvíme. Je to samozřejmě jednoduché psaní pro mládež, i mě to ale jako dospělou ženu baví - možná právě proto, že hlavní hrdinka konečně není paní dokonalá (jak bývá v knihách zvykem).
Zajímavý nápad, nicméně provedení se úplně nesetkalo s očekáváním. Bylo to krátké a místy uspěchané, na druhou stranu jedna část knihy se naopak táhla a přemýšlela jsem, že ji odložím. Hodnotila bych jako průměr.
Příběh mladé studentky z podivné rodiny, kde se dědí gen umožňující cestování v čase. Nemůžu ani popsat, jak škodolibou radost jsem měla, když se "obyčejná" Gwendolyn přenesla v čase a naopak "dokonalá" Charlotte ostrouhala. Rušivým elementem byl pro mě mužský hrdina Gideon - byl mi opravdu velice nesympatický. Zdál se arogantní, namyšlený a samozřejmě zakoukaný do perfektní Charlotte, ostatně jako všichni ostatní. Čekala jsem trochu více akce, dialogů a rozvíjení vztahů. Trochu to na mě působilo jako kdyby byl první díl pouze takovým uvedením do děje a opravdový příběh začne až v nové knize. I tak mě to potěšilo. Nic složitého, ale zabaví vás to.
Po velké propagaci a pozitivních ohlasech jsem se na tento kousek moc těšila, bohužel mě ale čekalo pouze zklamání. Ačkoliv se jedná ne sice o moc originální, ale i tak zajímavý námět, kniha se vůbec nepotkala s mým očekáváním. Celý příběh je vlastně pouze o tom, jak po sobě všichni vzdychají nebo se mlátí. A mužský aktér byl příliš nereálný i na fantasy svět. Za mě velké zklamání a další díly - pokud se u nás vydají - číst nebudu.
Přiznám se, že už si moc nepamatuji všechny rytíře a zemany a panství - od autorky jsem přečetla hodně knih. I tak mi všichni mužští protagonisté přišli povědomí a byla jsem ráda, že jsou zmiňováni v dalších příbězích. Tato kniha nebyla špatná, i když mě nenadchla tolik jako třeba jiné. Místy to bylo opravdu příliš prvoplánové - samozřejmě chápu, že v tomto žánru to jinak nejde, dalo by se to ale trochu víc propracovat. I tak mě to bavilo a ráda si přečtu další. Akorát s obálkou by si mohl někdo dát větší práci, tahle se opravdu nepovedla.
Byla jsem příjemně překvapená - čekala jsem to horší a vůbec to nebylo špatné. Na to, že se jedná o začínající autorku, byl styl psaní zralý a příjemně popisný. Slow-burn romance byla přesně šálek mého čaje a hltala jsem každou větu s očekáváním. Nadšená jsem ale vůbec nebyla z příbehové linky dvojčete Nei. Popravdě bych se úplně obešla bez jakéhokoliv dalšího rozvoje této postavy a v nejlepším případě, kdyby byla zcela vyjmuta. V tom případě by se mohl příběh uzavřít a nemusela by se z toho opět stát série - v dnešní době už jsem téměř alergická na pokračovací knihy. Jako kdyby dnes nikdo neuměl napsat jednu pořádnou knihu a muselo se čekat na zbytečné a překombinované psaní. Pro mě je kniha uzavřená a budu předstírat, že žádná série není.
Jednoduché, čtivé, předvídatelné - u tohoto žánru to ani jinak nejde. Já jsem se moc bavila a knihu přečetla jedním dechem. Hlavní hrdinka nebyla otravná (což bývá můj problém u mnoha knih) a mužský aktér byl prostě Pan Dokonalý.
Sérii jsem četla jako náctiletá a nyní jsem se k ní vrátila. S odstupem času samozřejmě vidím, že se nejedná o žádné kvalitní čtení, hlavní hrdinka je otravná a hraje si na drsňačku, což je již dnes velice ohrané, nicméně Jesse je stále ten úžasný Jesse a nostalgie u těchto knih funguje.
K mladším sourozencům Bridgertonových už nemám takový vztah jako k těm starším. Příběh Gregoryho se mi celkově líbil více než Hyacint, ačkoliv jejího Garetha jsem si zalíbila. Gregory nebyl tak zajímavý, připadal mi místy jako ještě dítě, ale celkově mě to bavilo. Škoda zase urychleného konce, ocenila bych větší rozepsání. Škoda že série končí, pokračovala byl dál.
Je mi to líto - přečetla jsem tři kapitoly a odkládám. Něco tak špatného jsem už dlouho nevzala do ruky. Působilo to na mě, jak když text píše malé dítě, a to hlavně dialogy. Knihu jsem si koupila kvůli anotaci, přišlo mi to jako fajn nápad. Provedení se ale vůbec nesetkalo s očekáváním.
Po Eloise a Francesce to byl konečně díl, který byl něčím zajímavý, ačkoliv Hyacint je mi vyloženě protivná. Gareth je sice fajn, ale požádat někoho o ruku, aby vyčinil otci? To by mě opravdu ublížilo a nejsem si jistá, zda bych odpustila. Jinak se to ale povedlo a v epilogu mě pobavilo rozhřešení s diamanty.
Kroniky prachu jsem si zamilovala, Kufr z nebe jsem si tedy nemohla nechat ujít, ačkoliv jsem si Elisu dříve nijak neoblíbila. Zprvu to začalo vlažně - sice se pořád něco dělo, ale vlastně mě to nebavilo. Byla jsem i zmatená z toho, jaký vztah se buduje mezi Elisou a Jamiem, než se objevila zmínka o Benjaminovi. Po první třetině knihy se pro mě všechno zlomilo a nemohla jsem se odtrhnout. Možná to bylo romantickou linkou, která je možná klišé, ale pro mě v knihách nepostradatelná. A pan Green - páni. Jevil se mi trochu jako kopie pana Reeda, ale vzhledem k tomu, že pana Reeda jsem zbožňovala, ani v nejmenším mi to nevadilo. Zápletka byla ve výsledku jednoduchá, ale mě to neobtěžovalo, nejsem fanoušek detektivek. Více mě zajímají interakce mezi postavami. Kufr z nebe pro mě nebyl tak perfektní jako Kroniky prachu, jelikož Elisa není Animant a vyšetřování vraždy není tak kouzelné jako prostředí knihovny, i tak jsem si knihu ale moc užila a nejsem vůbec zklamaná.