LenaWirus
komentáře u knih

Krátká oddechová chuťovka, ostatně jako celá série. Milé a nenáročné. Marianne i Belle jsem si oblíbila, i když Kendall zřejmě zůstává mým oblíbencem.


Páni, toto byla jízda emocí, hrůzy a zvěrstev, zároveň ukázka lidskosti i v místech, kde čeká na každého smrt. Začátek byl zdlouhavý - kniha má být o lásce esesmana a židovky v Osvětimi, nicméně dostala jsem se na 150. stránku a oni se ještě ani nesetkali. A když už se konečne potkali, tak ona měla obličej politý výkaly - takže romantiku opravdu nečekejte. Poté ale začala kniha nabírat na tempu. Autor opravdu detailně popisuje všechny zrůdnosti, které se v táboře děly a normálního člověka toto nemůže nechat chladným. Líbilo se mi, že postavy nebyly černobílé, byli to složití komplexní lidé a autor zde skvěle zachytil vnitřní boj dobra se zlem, boj povinnosti vůči citům. Když se v epilogu setkali Milena s Franczem u soudu, ukápla mi slza. Doporučuji - je třeba se překousat přes dlouhý úvod.


Docela milé překvapení - tedy ne zrovna milé, v knize nic milého není, ale příběh byl zpracován čtivě a poutavě. Dočkali jsme se i lehkého náznaku romance, což je příjemný bonus. Celkově se jednalo o lehčí horor s nádechem romantiky. Já jsem byla spokojená.


(SPOILER) Jsem z této knihy trochu rozpolcená. Všehovšudy mě to bavilo, ale stejně jsem se do čtení většinou musela nutit. Bea byla pro mě naprosto nezajímavá, hrála si na spasitelku, Emě se snažila dělat matku, a byla vcelku dosti vlezlá. Její manžel byl zase váženým kanovníkem, jenomže se svou manželkou vlastně vůbec netrávil čas - vždy jen přišel, pronesl modlitbu a nashledanou Simon a Felix byly takové neutrální postavy, které máte rádi, ale hned na ně zapomenete, zatímco Emma - ta mi hrála na nervy. Sobecká slečna přesvědčená o své výjimečnosti, která se ale hned sesype. Historická linka byla na knize to nejzajímavější a byla tahounem celého díla. Nejedná se o brak, to určitě, autorka si dala velkou práci s historickým příběhem a s jeho propojením do současnosti, i tak ale neplánuji od této autorky nic dalšího číst.


Upřímně jsem asi očekávala jiný typ příběhu - například tragickou romanci, což Větrná Hůrka je, ale v úplně odlišném podání, než jsem si představovala. Mám ráda postavy, které nejsou černobílé, mají dobré i zlé stránky, jsou komplikovaní, sobečtí, ale zároveň citliví. No pan Heathcliff byl jednoduše pouze zlý. Více v něm nebylo. Vlastně zde byli zlí všichni kromě Nelly a Haretona. Celá kniha pojednává o tom, jak se všichni nenávidí, uráží se navzájem, dělají si naschvály a litují se. Vcelku to nebylo tak špatné, aleod takto opěvované klasiky jsem čekala více.


O chlup lepší než první část. Tento díl je trochu temnější, naštěstí se příběh nesvezl do temné depresivní gotiky, jak mají dnes autoři v oblibě psát. Je zde humor, napětí, zvraty, více romantiky hlavně v lince Rose/Shen, což jsem ocenila. Wren je stále unáhlená a ve svých rozhodnutích hloupá, což se v průběhu knihy stupňovalo. Rose je rozkazovačná a v některých pasážích i sebestředná, i tak ji mám raději než Wren. Další díl si určitě přečtu.


Četla jsem mnoho recenzí s názorem,že Železný plamen je lepší než Čtvrté křídlo. A zpočátku se mi to tak skutečně zdálo, nicméně jak příběh postupoval, tento názor jsem zavrhla. Není lepší. Po poutavém začátku se děj zvrhnul opět v ten samý repetitivní proces, se kterým jsem měla problém u Čtvrtého křídla, a to: Violet nevěří Xadenovi, někdo se snaží zabít Violet, ona zázračně přežije, Violet a Xaden se milují, někdo umře a celé znovu a znovu dokola. Neznamená to ale nutně, že hodnotím pouze záporně, některé pasáže byly vcelku zábavné, než se do nich opět zatoulala klišé, které autorka zjevně tak ráda používá. Z konce jsem vyloženě otrávená - události tohoto typu mě často odrazují od čtení dalších dílů sérií. Každopádně obálka a celkové vydání se opět povedly a je to radost pohledět.


Jedná se o můj typicky oblíbený žánr a navíc jsem četla oba předchozí díly, nemohla jsem si tedy Šepot run nechat ujít. Po dočtení jsem cítila lehké zklamání, jelikož třetí kniha nedosahovala kvalit dvou předchozích - neznamená to ale, že byla špatná. Zde mi v začátku moc nesedla hlavní hrdinka - její vývoj mi připadal trochu paradoxní - nejdříve byla ustrašená, ubrečená, tichá, a najednou je z ní odvážná sexy femme fatale, která umí obrábět kovy, zařídit celou domácnost, vyšívat, vařit, háčkovat, a samozřejmě nesmíme opomenout to, že po ní všichni muži touží. I navzdory pomalému nezáživnému rozjezdu se kniha zhruba v polovině vzchopila a poté jsem se bavila. Hodnotím kladně, ale oproti minulým knihám se jedná o slabý příběh.


Příběh Declana a Iris mě zaujal ještě o něco víc než jeho bratra se Zahrou, což jsem trocchu očekávala, jelikož mě ti dva zaujali už v první knize. První polovina knihy plynula a moc jsem se bavila, v druhé polovině už se všichni pouze hádali a to bylo otravné. Nakonec samozřejmě happy end...A jsem moc zvědavá, co autorka vymyslí v dalším díle s Calem.


Příběh Frannie byl průměrný, příběh Chloe byl pouze špatný. Oliver byl blbec, ona rádoby drsňačka, která ale stejně skočí na každý špek. Vcelku to nebylo ani zábavné a četla jsem to dlouho.


Tento díl byl o trochu lepší, ačkoliv mi dlouho trvalo oblíbit si lorda Mertona - od začátku první knihy je vykreslován jako nudný nabubřelý snob a najednou ho mám vnímat jako hlavního hrdinu a romantický středobod příběhu? zápletka byla velmi ničemná a vlastně žádná nebyla. Po zkušenosti s prvním dílem série jsem ale nic jiného nečekala.


Čtvrté křídlo jsem si po neuvěřitelné mediální propagandě nemohla nechat ujít, navíc se jedná o jeden z "mých" žánrů. Kniha byla přesně taková, jakou jsem si představovala, že bude. Což není nutně špatně, pouze mi tedy unikl wow efekt. Postavy byly všechny dobře vykreslené a srozumitelné, našlo sei pár sympatických, takže zde není autorce co vytknout. Knižní svět a systém vymyslela funkčně, akorát bych čekala trochu větší důraz na draky a ostatní magická stvoření. Chvílemi se zdálo,jako by sloužili pouze okrajově ke zpestření. S hlavní hrdinkou jsem neměla problém, nicméně její úloha mi přišla trochu nejasná. Nejdříve je vykreslena jako slabounká křehká dívka, kterou všichni můžou zabít lusknutím prstu, ona ale stejně přežije každou výzvu a překoná pro ni fyzicky nepřekonatelné překážky. Poté má najednou toho nejsilnějšího a největšího draka, navíc vzácnou moc, nicméně mezitím ji neustále musí někdo zachraňovat. Všeho všudy jsem se ale bavila a další díl si přečtu.


Historické romance jsou moje "guilty pleasure", ačkoliv vím, jak jsou absurdní a nerealistické. Obvykle nemám vůbec problém ani s pasážemi, které ostatní nudí nebo otravují. Musím přiznat, že zde jsem se ale nudila i já. Začátek vypadal slibně a bylo políčeno na zajímavou romanci, nicméně jakmile Worthington našel Grace a dohodli se na uspořádání opatrovnictví, jakoby autorka vypnula veškeré kreativní a zábavné mozkové buňky a začala nekonečná nuda. Po uvedení zásnub už se jednalo pouze o tom, jak večeří, co si obléknou, jak po sobě Matt s Grace touží a jak ona neustále pláče a má úzkostné záchvaty. Vřele doufám, že se série v druhém díle zvedne.


Původně jsem druhý díl číst nechtěla, první kniha byla pořádná blbost a neustále pouze někdo po někom vzdychal. Nechala jsem se ale zlákat a druhý díl přečetla a...ano, i druhý díl je blbost. Sexuální "scény", nálady nebo jak to nazvat, byly špatné už dříve a teď jsou pouze repetitivní. Takže doufám, že mě třetí díl už neuchlácholí ke koupi, jelikož je to ztráta peněz.


Bezpochyby nejhorší díl série. Ani jsem to nedočetla do konce, jelikož už to prostě nešlo. U této knihy zřejmě přetekla moje tolerance pro absurdnost. Stella je absolutně nezajímavá postava, ačkoliv je zde očividná snaha udělat z ní stydlivou multitalentovanou bohyni a Christian je jednoduše zbohatlý de*il. Sexuální scény jsou v každém díle jako vloženy přes ctrl+c, jenom oplzlé hlášky se stupňují - na tomhle už není nic sexy, je to pouze oplzlé. Mrzí mě to, jelikož tato dvojice mohla mít potenciál, který ale autorka naprosto zazdila.


Příjemná romantika, ačkoliv se jedná o jedno velké klasické klišé. On je bohatý nedostupný krasavec, ona pozitivní sluníčko, které roztaje jeho ledové srdce. Zamilují se do sebe, on jí zlomí srdce, aby se ho pak snažil získat zpět a je ochotný se kvůli ní všeho vzdát. Nic nového, ale je to příjemná čtivá oddechovka.


Tato autorka by mohla dávat lekce toho, jak stvořit absolutně nesympatické, otravné, hrubé a nepochopitelné knižní postavy. Nečekala jsem žádný vrchol literárního umění, samozřejmě vzhledem k žánru je třeba odpustit jistá klišé. Vytvořit ale z obou hlavních hrdinů privilegované spratky na facku, kteří si pouze dokazují svou "sílu", nevychovanost a nabubřelost po celou dobu knihy, k tomu je asi opravdu třeba špetky "talentu". Mám ráda tyto typy love story a dokážu toho od autorů opravdu hodně přejít, ale tohle byla pohroma. Žádné další díly této série, vlastně ani jakékoliv další počiny této autorky, číst určitě nebudu. A ještě poslední poznámka k tomuto veledílu - jaký druh neumětela dává proboha do popisu sexu výrazy typu "vulva"?


Kniha má být zřejmě inspirativní, nedozvěděla jsem se ale nic, co bych už jinde nečetla nebo mnohokrát neslyšela. Jsou to pouze obecné řeči, které sice na papíru vypadají hezky, ale nic konkrétního Vám nepředají.


Anna Elliotová byla jedna z posledních knih, které jsem od Austenové ještě nečetla a vzhledem k tomu, že je J. A. součástí letošní výzvy a tuto knihu jsem již měla doma, konečně se na ni dostala řada. Jak již psal někdo v komentářích níže - tato kniha skutečně nemá téměř žádný děj. Klade se důraz na vztahy, pocity a dialogy postav, mě to ale v tomto případě vůbec nevadilo. Mám ráda vztahové rozbory a například u Emmy byly dialogy a popisy myšlenek mnohem rozsáhlejší a Emmě ubírá na líbivosti její namyšlenost, Anna byla přinejmenším skromná a milá žena. Vzhledem k době, kdy byla kniha napsaná, jsem nečekala nějaké dechberoucí zvraty. Ocenila bych ale rozvinutější konec.
