lendinka.k komentáře u knih
Tak tohle se moc nepovedlo. Proti prvnímu dílu, kde bylo hodně humoru, to pro mě bylo až nezábavné. Všechno mi to přišlo přehnané. Na můj vkus také moc erotiky. (To, co se jim všechno dělo snad bylo jenom proto, aby na to mohli hned hupnout...) Hlavní hrdina mi nebyl vůbec sympatický a hrdinka přeháněla. Mluvili spolu schválně tak, aby si nic neřekli. No, nebyl to můj "šálek kávy". Ale třeba se to zlepší v dalším díle, autorka má skvělý vypravěčský styl.
Vosí hnízdo jsem viděla ve filmové verzi. Květ magnolie se mi moc líbil, byl tam nečekaný zvrat událostí, který příběh oživil. Modrá váza mě pobavila, čekala jsem všechno, jen ne tohle... :-) A i proto asi začnu Agathu vyhledávat, nechápu, že jsem jí celou dobu opomíjela...
Neskutečná fantazie, neuvěřitelná dobrodružství a divné postavy, zvláštní svět bez rozumu a logiky. Nic nedávalo smysl a přece jsem si četbu užívala a bavila jsem se. Alenku jsem si oblíbila pro to, jak se neustále snažila vysvětlit nevysvětlitelné a přimět ostatní k rozumu. Angličtina byla těžší než jsem zvyklá a mnoho slov bylo významově překroucených - schválně. Pan Carroll si tedy s angličtinou umí hrát, to se musí nechat. Jsem moc ráda, že jsem si přečetla původní verzi této klasické pohádky.
První seznámení s autorem a maximální spokojenost. Každá povídka byla jiná a co se týče mého dojmu, tak to šlo stupňovitě nahoru - nejlepší byla ta poslední. Miluju záhady zamčeného pokoje, takže se mi v druhé povídce autor trefil do vkusu, i když jsem dopředu odhadla pachatele, motiv i způsob provedení, o to víc jsem pak byla spokojená. Autor se nebojí ani takových dějových zvratů jako je smrt oblíbené postavy nebo dítě jako oběť. Mám v úmyslu si celou sérii přečíst a umím si představit, že Velká Sova se stane mojí oblíbenou postavou. Něco jako Wallander od Mankella, protože mě hned od první stránky napadlo srovnání s tímto autorem.
Zvláštní, nikdy jsem nic takového nečetla. Některé věci byly na mě moc nereálné, ale v rámci žánru by to tak asi mělo být. Konec jsem odhadla a jsem za něj ráda, alespoň něco se vyřešilo a mělo to logiku. Velmi se mi líbil motiv "nakažených knih". Prostředí spisovatelů a knihovny mi bylo blízké a potěšilo mě. Zatím ale tento druh literatury vyhledávat nebudu. Ale chtěla bych vyzvednout překlad. Číst severská jména a hlavně dánská je matoucí a překladatel si dal práci s hledáním vhodných českých pojmenování. A podle mě se mu to podařilo výborně, příběhu to pomohlo a kvalitě knihy jenom přidalo.
Pochopila jsem, že to má být psychologický román ve stylu 'Zločin a trest' (na který je v knize i odkaz), ale nečetlo se mi to dobře. Ne, že by to nebylo čtivé, ale hlavní hrdinka mi byla totálně nesympatická, její tajemství jsem si vydedukovala dávno dopředu, takže nic nečekaného a Jack mi připadal nereálný. Je to ale jen můj dojem a prostě mi zrovna tato kniha nesedla.
Příběhy Sherlocka Holmese jsou prostě nadčasové! Je neuvěřitelné, že i po tolika letech to funguje. Je tam vlastně vše, co má dobrý příběh mít - láska, nenávist, dobrodružství, napětí, nečekané zvraty v ději, události dovedené do extrémů. A samozřejmě pevné přátelství. Takové ty věci, které nám v životě často chybí, a proto o nich chceme alespoň číst. Jo a k tomu všemu samozřejmě přidejte bystrý mozek, dedukci a logiku a nějakou tu záhadu. A co se týče angličtiny, tak tento způsob učení mi jde asi nejlíp. Slovíčka se často opakují a v kontextu si domyslim ta, která neznám. V českém překladu pak můžu obdivovat šikovnost překladatelů a krásu českého jazyka.
Moc jsem se bavila, a přesně tohle čtení jsem zrovna potřebovala. Milé, laskavé, s humorem, ale i trochou sentimentu a dojetí. Příjemná změna po těch pesimistických a ponurých severských detektivkách, ne že bych je odsuzovala. Naopak. Ale potřebovala jsem si asi od nich oddechnout a tohle je přesně na to dělané. Všechny hlavní postavy jsem si navíc moc oblíbila, což se mi zas tak často nestává, a uměla jsem si i jejich jednání představit. Doporučuji tedy pro ty, kteří si chtějí odpočinout od morbidních vražd, temnoty a tísnivé atmosféry některých thrillerů.
Četlo se dobře, předtím jsem četla dvojjazyčně pouze A.C.Doyla a toto se mi zdálo jednodušší. Všechny tři povídky se mi libily, ale ta poslední byla zvláštní, trochu to vypadalo na duchařskou tématiku, ale ne tak docela... Jinak velký obdiv překladatelům, teď teprve oceňuji, jak těžké je někdy najít výstižné výrazy v češtině a ustálená spojení. Dokázali to podle mě výborně. Čeština je tak jiná než angličtina a číst tyto povídky bilingvně přináší dvojnásobný požitek.
(SPOILER) Výborný námět, ale některé detaily mi neseděly: Proč psal učitel čísla na tabuli ve své třídě? A neměly by se najít dopisy psané nevěrnou manželkou u něj na půdě a ne u ní? Z děje vyplynulo, že dopisy dostal. Nebo mu je neposlala? ... Ale jinak, i když to bylo hodně překombinované, se mi to líbilo a dobře se četlo. Mám totiž ráda, když na základě nějakého impulsu musí člověk přehodnotit svůj život a možná se i změnit. A o tom podle mě tato kniha je.
Hlavní hrdinka mi byla moc sympatická. Pěkný romantický příběh, ve kterém nechybí humor a dobrodružství. Je lepší číst celou sérii najednou, všechno je to krásně propojené.
Proč není přeloženo všech 15 dílů této série? Velmi mě baví číst záhadné vraždy a neobvyklé vyšetřovací metody těchto dvou svérázných detektivů. Navíc mám ráda černý humor, který se v těchto knihách objevuje. Proč se v nakladatelství rozhodli, že v sérii pokračovat nebudou? Opravdu mě jejich rozhodnutí mrzí :-(
Vzhledem k tomu, jak mě první dva díly moc nebavily (druhý vůbec), tak tento závěrečný díl mě dostal a přestože se mi již nevybavovaly souvislosti z minula a postavy jsem si musela složitě připomínat, nakonec jsem četla jedním dechem a ještě se dobře pobavila. Teď čtu znovu Hadrového panáka a teprve můžu autorův styl a také zvláštní humor, který se v knize objevuje jen tak mezi řádky, dostatečně ocenit.
PS: Přečetla jsem celou sérii ještě jednou a užila jsem si to mnohem víc. Autor měl pravdu, že je lepší vše číst postupně, aby vám neunikly všechny souvislosti. Takhle jsem ale zase měla možnost hledat a objevovat narážky k dalšímu ději a že jich tam je spousta! Takže: Paráda!
Nesser je prostě můj šálek kávy! Nikdy to není jen "obyčejná" detektivka. Příběh doslova hltám, vždy mě dovede překvapit něčím novým a neotřelým. Postavy jsou dobře vykreslené, nikdo není jednoznačný, což mám ráda a děj graduje tím správným tempem. A k tomu všemu ty jeho filozofické myšlenky, které se tentokrát týkaly například smyslu života a štěstí... Na konci se zase dostavil pocit, že jsem si smlsla na něčem výjimečně dobrém. Tentokrát mě ještě navíc donutil, ačkoliv jsem ateistka, poprvé zamyslet se nad otázkou existence Boha.
Jedna kniha od tohoto autora lepší než druhá! A opět jsem četla jedním dechem. A ještě mě moc potěšilo podobenství s Lolitou, zvláště když jsem ji četla nedávno. Navíc jsou na ní v knize 2 odkazy. Myslím si, že i tolik cizích vět a výrazů, které tam najdeme, má na toto dílo odkazovat. A samozřejmě i to zapisování mouder mi k tomu taky ladilo. Takže kdo ji četl, asi ví, jak to celé mělo dopadnout. Možná v tom ale vidím víc než tam ve skutečnosti je. Na každého to prostě může působit jinak. Já jsem tedy nadmíru spokojená.
Ohromilo! Na tohle jen tak nezapomenu. Nádherný styl, který se mi doslova dostal pod kůži. Krásná souvětí, některá jsem musela číst několikrát po sobě. Mnohému jsem vůbec nerozuměla - je potřeba mít dobré znalosti na pochopení tohoto díla. Na film se dívat nechci, zkazila bych si dojem...
Po dočtení epilogu mi přeběhl mráz po zádech. Dlouho mi trvalo, než mě příběh začal bavit, ale stálo to za to!
Tak něco podobného čtu poprvé. Vyprávění ve druhé osobě je pro mě také novinka. Myslela jsem, že je to schválně, aby byl děj více sugestivní, ale má to jiný záměr. Teprve na konci se dozvíme, kdo je vlastně vypravěčem. Přestože hlavní hrdinka je robot, moc jsem jí fandila, a úplně jsem ji chápala. Trochu lze srovnávat s Čapkovým R.U.R. - zamyšlení nad tím, jak bude fungovat vztah robotů a lidí, jaké to bude mít následky... Nejvíce šokující byl závěr. Ten jsem musela přečíst dvakrát, abych vše pochopila. Ocenila jsem, že v knize nejsou žádné zdlouhavé technologické postupy. Citově se mě dotýkal příběh autistického dítěte a dopad této choroby na celou rodinu. Od knihy se nedalo odtrhnout.
Od začátku jsem byla vtažena do děje a prožívala se všemi hrdiny jejich problémy, a vzpomínala jsem na dětství, které mi nyní přijde tak jednoduché a problémy, které jsem měla malicherné, proti tomu, co zažívají jiní. Styl autorky je tak sugestivní, že se nedá přestat číst. Kromě Pod sněhem jsem takto prožila všechny její knihy a vždy mě to vzalo za srdce...