lendinka.k
komentáře u knih
Tíha viny
Hans Rosenfeldt (p)
Ačkoliv nejsem velký příznivce severských detektivek, musím prostě uznat, že tato série je SKVĚLÁ! Hltala jsem každou kapitolu a polykala vše, co si autoři vymysleli, i s navyjákem... Postava Sebastiana Bergmana je zatím ta nejúžasnější kontroverzní postava, co jsem kdy četla. Chvíli ho nenávidím, a chvíli mi je ho i líto. A to se mi zas tak často nestává. Ale i vedlejší postavy jsou skvěle napsané, u některých mám také problém si je zařadit a někdy je mi zatěžko pochopit jejich jednání.
V každém díle nás čekají nečekné zvraty událostí, ale vše je tak dokonale propracované, že není problém tomu porozumět, i když je to už často trochu za hranou. Je nereálné, aby se toho tolik dělo jednomu člověku, potažmo jednomu vyšetřovacímu týmu, ale ne neuvěřitelné.
Všech 8 dílů jsem zhltla najednou a teď prožívám něco jako smutek z toho, že se s nimi musím rozloučit. Číst další díly, které možná budou následovat, a možná ne (já se přikláním k té první možnosti), po větším časovém rozestupu bohužel nemá cenu. Všechny ty skvělé detaily ze soukromí vyšetřovatelů člověk zapomene a pak už to prostě nebude ono...
Celou sérii tedy vřele doporučuji, ale hlavní je číst díly po sobě a bez dlouhých časových rozestupů.
Po stopách zločinů
* antologie
Nejvíce se mi líbily povídky: Dženáro, Zrádný počítač, Nabroušené nože a Ctitel. Nejméně: Krev a Nevšední portét indiánského mladíka.
Ocenila jsem medailonky autorů před každou povídkou.
Na Větrné hůrce
Emily Brontë
Absolutně nesympatické postavy, nedokázala jsem se vcítit do nikoho z nich. Všichni se chovali nepříjemně, ošklivě a někteří dokonce agresivně. Jestli se takto k sobě lidé dřív chovali, díky bohu, že žiju v jiné době! Celou dobu jsem čekala, že osoba, která příběh vypráví, je jenom zaujatá a nepřející, zapšklá a všechno si to vymyslela. Tím by se pro mě dalo leccos vysvětlit, ale bohužel. Chápu, že má někdo touhu se mstít (i když už samotný motiv pomsty byl pro mě dost pochybný), ale tohle snad ani nebyla pomsta, to bylo jednání chorého mozku. Promiňte, paní Brönteová, mě tento román prostě neoslovil. Celý příběh beru jako nadsázku, nebo jako varování, kam až mohou lidské vztahy dospět. Ani konec mi to nemohl vynahradit. Nic hezkého prostě nečekejte.
PS.: Četla jsem v originále a je to velmi těžké čtení, některé věty bych bez překladu vůbec nepochopila. Ale to se samozřejmě neodráží v mém hodnocení.
Nezbytná opatření
Antonín Mazáč
Mě kniha bavila, hodně bavila. Uznávám, že příběh byl překombinovaný a přehnaně složitý. Také motiv mi moc neseděl, opět mi přišlo, že vrah si to komplikuje víc než by mohl, když existuje snadnější a mnohem bezpečnější řešení jeho problému, ale co. Kdo ví, co se šílencům děje v hlavě, že? Mě prostě baví tyhle české detektivky plné nadhledu a humoru a skvělých dialogů. Konec mě bavil neskutečně, nedalo se přestat číst! Jediná osoba, kterou jsem nepochopila, byla nevěrná manželka. Nevím, ale jako psycholožka se moc neukázala, když zahla se švagrem... ale asi si nemohla pomoct, nebo nevím :-). Možná by měla začít s psychoterapií nejprve sama u sebe. A ještě zřejmě nepobrala moc inteligence, když se u toho nechá nachytat. Já chápu, že hrdina potřeboval mít těžké osobní problémy, ale co vedlo autora zrovna k tomuto morálnímu konfliktu? Nějaká noční můra, ne? :-))
Déjà vu
David Urban
Připravte si silné žaludky, některé scény jsem si představovala raději jen opatrně. Hlavní hrdina byl sympaťák a věřila jsem mu, že tu záhadu vyřeší. České detektivky mě poslední dobou hrozně baví. Kam se hrabe Nesbo, to se nedá srovnat... :-)
Kapka jedu
Antonín Mazáč
Pokud se chcete pobavit, určtiě si tuto dekektivku z drsné školy plnou vtipných hlášek nenechte ujít! Já jsem si to užila maximálně. Jediný, co mi nesedlo, byl motiv pachatele. Proč nešel po té hlavní osobě, kterou chtěl dostat, ale mířil všude kolem něj? No, ale zase mě mile překvapil způsob provedení i načasování zločinu. To bylo zajímavé a neotřelé. Co dělat? Jsem teď prostě na vlně českých detektivek a hrozně mě to baví.
Rozsudek smrti
David Urban
Velmi silný příběh, který mi připomíná knihy M. Goffy. Nedalo se přestat číst a závěr byl za mě překvapivý, čekala jsem něco jiného. Zajímavý je náhled do policejní práce a výjezdů zásahovky, pro mě něco úplně nového. Pro hlavního hrdinu jsem měla pochopení, i když chvílemi bylo jeho jednání pro mě už za hranou. A navíc se teď ještě budu bát jezdit tramvají. :-) Tohoto autora jsem objevila úplnou náhodou, ve Snídani s Novou, a moc za to děkuji, všechny jeho knihy se mi líbí a každá má něco do sebe. Vřele doporučuji.
Druhá smrt
Sandra Brown
Buď jsem už asi někde jinde, nebo to už není ta pravá Sandra jako dřív. Styl psaní mě bavil, ale příběh neměl tu šťávu, a takový ten šokující zvrat událostí s velkým odhalením na konci, kdy je vše jinak než si čtenář myslí, se nekonal. Vše bylo jasné od začátku, což určitě ničemu nevadí, ale mě to docela nudilo a stále jsem hledala nějakou tu záhadu. Ovšem zase tu byl zajímavý morální konflikt hrdiny, který jsem mu vůbec nezáviděla. A celá ta etická stránka věci byla pro mě hodně zvláštní, nová a vlastně nejednoznačná, což se mi líbilo. Absolutně jsem chápala pocity toho tatínka, a to nejsem věřící. Námět tedy neobvyklý a zajímavý, příběh čtivý, takže Sandru nezavrhuji, ale já už se jí asi vzdám ve prospěch českých detektivek a thrillerů.
Záhada domku číslo devět
Claire Douglas
Myslela jsem, že to bude mnohem nudnější, obálka se mi sice líbí, ale k příběhu se moc nehodí. Já to totiž vidím jako lehčí thriller. Ze začátku se to táhlo, ale to bude spíš můj problém, předtím jsem totiž četla Černočerné srdce a musela se k tomu v myšlenkách stále vracet... Brzy mě však příběh zaujal a konec jsem fakt nečekala, i když to k tomu logicky spělo. Bylo to zas něco jiného, neotřelého. Lesbický vztah mě nevadil, naopak byl důležitý, jinak by vše mohlo dopadnout úplně jinak. Jediný, co mě zarazilo, že v Anglii dávají těhotným ženám antibiotika... Tak to se snad autorka spletla, ne. Knihu jinak určitě doporučuji, stojí to za přečtení.
Černočerné srdce
Robert Galbraith (p)
Minulý díl mě tolik nezaujal a ke všemu to téma: sociální sítě, internet. Byla jsem úplně zdrcená tím, že mám číst nějaké chaty a komentáře, které ze zásady na netu nečtu, abych si nezkazila den. Jaké ale bylo moje překvapení, když po nějaké době jsem se vracela a četla je znovu a pozorněji, a ještě jsem si dala záležet na tom, kdo tam co píše. Postupně jsem zjišťovala, jak moc mě baví přiřazovat jednotlivé přezdívky ke skutečným lidem a zápletka byla o to zajímavější a tak trochu i děsivější. Vrahem mohl být kdokoliv - protože neznáme jeho totožnost, může si klidně chodit po ulici kolem nás (myšleno kolem Robin a Strika). Bylo tolik možností, jak kniha dopadne a já nemohla přestat číst - četla jsem i přes migrénu a přes nedostatek spánku. Sama jsem chvíli žila virtuálním životem, a proto musím pochválit i to, jak přesně umí autorka popsat chování lidí na chatu. A nenávistné komentáře jsou už nedílnou součástí každé sociální sítě. Také mě zaujal zmiňovaný seriál, kolem kterého se vše točí, a je jasné, že zde využila autorka zkušenosti s fandomem a chováním fanoušků Harryho Pottera.
Takže jediné, co je na této knize špatné, že se vám bude při čtení blbě držet! ..PS: Ještě posílám svůj velký obdiv překladateli, za to že odvedl velmi dobrou práci.
Zabíjení
Štěpán Kopřiva
Nevěděla jsem, jestli se mám smát, nebo zvracet. Můj problém je, že se snažím za každou cenu pochopit děj, a pokud mi něco unikne, musím se vrátit a přečíst znovu. Tak tady to jsem po nějaké době vzdala, a raději si nechala některé detaily uniknout :-) Jinak se mi ale moc líbil svět budoucnosti, který tu autor stvořil, myslím, že byl velmi dobře promyšlený. A hodně překvapivý. A docela uvěřitelný - alespoň, co se týká politiky a vlády. Technickým věcem nerozumím, takže to nehodnotím. Je to taková ztřeštěná sci-fi plná humoru. Některé hlášky si budu pamatovat dlouho.
Má mě ráda, nemá mě ráda
* antologie
Povídky nejsou můj oblíbený žánr, většinou je okamžitě zapomínám a málokterá mi utkví v paměti. Tady si jich určitě budu pamatovat víc: ty nejlepší za mě byly Důkaz (pobavila jsem se) a Najdisvujosud.cz (úplně si to umím představit) a také se mi docela líbila povídka Švihák, která měla výbornou pointu. Nejhorší za mě byly Vypisovači (úvahy hlavní hrdinky mě vůbec nebavily) a Sofi (nedokázala jsem jí uvěřit). Provence z Florence jsem zapomněla hned po přečtení, neudělala na mě žádný dojem a Pohádku jsem asi špatně pochopila - té bych měla dát ještě šanci. Ale celkově hodnotím soubor povídek kladně, je to takový relax mezi čtením románů.
Bez duše
Martin Stručovský
Detektivka z drsné školy. Chvílemi jsem si připadala jako v Americe. Ale to se mi právě líbilo. I u nás se najdou grázlové a zločinci, se kterými si neví policie rady a pak musí nastoupit někdo, kdo si prostě nebude brát servítky. Hlavní hrdina byl proto úplně podle mého gusta. A i když ho to někdy táhlo na temnou stranu, naštěstí vždy uměl rozpoznat tu správnou. Ocenila jsem, že kniha nabízí zamyšlení nad dobrem a zlem a jak vlastně tu dobrou stranu poznat. Další body dostal ode mě autor za výběr povolání hlavního hrdiny - knihkupce a zároveň soukromého detektiva. Jediný, co mi nesedělo, byl jeho vztah s dcerou. Nevím, proč, ale nějak jsem těm jejich dialogům nedokázala uvěřit. Bohužel jsem se také neubránila srovnání s Goffou, jehož humor mi je mnohem bližší. Jinak ale pro mě objev roku a můžu vřele doporučit.
Drak spí
Michaela Klevisová
Kniha ze série s detektivem Bergmanem mě prostě nemůže zklamat a nebylo tomu tak ani u tohoto dílu plného tajemství. A vůbec nevadilo, že mezi díly jsem měla dlouho pauzu. Při čtení jsem začínala mít pocit, že tu vesničku znám, i ty lidi tam, tak dokonale jsem se s nimi sžila, až mě mrzelo, že jeden z nich bude označen za pachatele. Toho jsem neuhádla a dokonce ho z nejmenovaných důvodů jako podezřelého vyloučila. Naopak jsem měla tip na jiného a myslela jsem i mnohem záludnějšího člověka a chvílemi mě z toho i mrazilo. Bála jsem se, co by mohlo být motivem a představovala si něco hodně temného. Nakonec jsem byla dost překvapená. Co mě ale moc potěšilo, bylo to, jak se vyřešily některé vztahy, zvláště ty mezi bratrem a sestrou. Přečteno jedním dechem.
Rychlopalba
Štěpán Kopřiva
Někdy se stane, že hned na první stránce poznáte, že se vám bude kniha líbit. A právě to se mi stalo u Rychlopalby. Myslela jsem, že Goffu nelze překonat, ale teď vidím, že to možné je. Nebo se mu alespoň přiblížit. Hrdina mi připadal jako starý známý, i když se mi postupně měnil před očima, nicméně jsem mu dokonale rozuměla a fandila mu. Sama se považuji za humanistu, ale od svých knižních hrdinů požaduji vymáhání spravedlnosti za každou cenu. Opět jsem se tedy musela zamyslet nad dobrem a zlem. Aby mohlo být dobro, musí být i zlo. I sám slavný Sherlock přiznal, že aby mohl zločince dopadnout, musí být horší než on. Příběhu nechybí humor ani napětí. Často se mi stane, že před sebou při čtení příběh nuceně tlačím dopředu a těším se, kdy už bude konec. Tak tady naopak, čtení jsem schválně brzdila a mrzelo mě, že to tak rychle utíká. Konec jsem nečekala, přestože mi jinak tipy na vraha dost vycházejí, tak tady jsem byla vedle. Dokonce jsem věřila v happy end... Jediná postava, která mi moc nesedla, byla manželka - přišla mi nějaká divná. Něco chtěla, ale nikdo nesměl vědět, co to je. Tedy hlavně manžel to nesměl vědět, ten to měl vytušit. Nakonec se ukáže, že chce to, co chtějí všechny manželky, nebo ne?..:-) No nevadí, to je přece jasné, že ženy nevědí, co chtějí. A taky mě zaujal pohled chlapa na vztah, že je to jako ve videohře, když dosáhneš určité úrovně, už ji máš jistou a nemusíš se dál o ni snažit. Tak to mě teda nenapadlo! Knihu vřele doporučuji všem, kdo se chtějí při čtení dobře pobavit.
Kopírák
Sam Holland
Nechala jsem se zlákat obálkou, ale to je na knize to nejhezčí. Autorka se vyžívá v brutalitě, sadismu a tomu všemu jen přihlíží neschopní detektivové, což se, bohužel, POZOR SPOILER: ukáže jako záměr. Je to to největší klišé v detektivkách, kdy detektiv - vrah honí sám sebe (v tomto případě dokonce 2). Celou dobu jsem měla na vraha tip a ukázalo se, že to nebyl on, pak se zase ukázalo, že to byl on. Jediné co jsem na celém příběhu ocenila, jsou krátké kapitoly a rychlý spád. Ještě mě trochu zaujala postava Griffina. Nedoporučuji slabším povahám a také těm, kdo mají rádi dobré detektivky.
Mistr a Markétka
Michail Bulgakov
Hned od začátku mě kniha zaujala. Čím víc jsem ale četla, tím víc jsem se ztrácela v příběhu. Nakonec jsem část příběhu vzdala a užívala si jen ty úžasné dialogy a některé postavy, které se pro mě staly nezapomenutelné. Biblický příběh, kterému jsem věřila víc, než tomu současnému, kde nic nedávalo smysl. Wolanda jsem si nejprve označila za padoucha, ale postupně na něj měnila názor, až jsem si nakonec uvědomila, že mě nejvíc ze všech zaujal a donutil zapřemýšlet nad dobrem a zlem. Mistra jsem litovala a Markétku obdivovala. Ostatní postavy mi splynuly a nebyly důležité. Epilog jsem nepochopila, ale celkový dojem překvapivě, na to že to není můj oblíbený žánr, skvělý.
Kde jsi, když nejsi
Radka Třeštíková
Nedokázala jsem hlavní hrdinku pochopit, přišlo mi, že neví, co chce a nedá pokoj, dokud to nedostane. Přestože manžel je zde líčen jako ten špatný, tak já to neviděla tak jednostranně a místy jsem ho i chápala. Strašně, ale opravdu strašně mi vadila sprostá slova, feťácký způsob života a všechno to kolem. Nedokážu si představit, že bych něco takového vyměnila za rodinu... Na druhou stranu, autorka umí úžasně psát, příběh mi běží před očima a nemůžu se odtrhnout. A neustálé vtipné hlášky, které mě vždy rozesmějí, mě nutí nakonec změnit názor na knihu.
Po západu slunce
Linda Howard (p)
Konečně vím, co je to ten Blackout..., myslím tím - co všechno to obnáší. Bohužel nemáme doma ani jednu konzervu, agregát už vůbec ne, tak leda kousek té zahrádky by se našlo. Ačkoliv prvoplánově je to romantický příběh, při čtení jsem neustále myslela na to, co bych dělala já, jak by to bylo u nás a pod. Snad by to tu nedopadlo tak špatně, jak je v knize Evropa naznačena. Bez elektřiny si to tedy neumím vůbec představit, ale asi by si člověk brzy zvykl. Nejvíc by mi teda asi chyběla sprcha... :-) Potom pračka... A v zimě teplo... Nejsem technik, takže jsem nepochopila, proč výpadek trval celý rok, to opravdu nešlo systém nahodit dříve?
Mrtvá v knihovně
Agatha Christie
Slečna Marplová je prostě moje srdcová záležitost a Mrtvou v knihovně jsem ještě nečetla. Podtrženo, sečteno - perfektní kniha do letošní výzvy. A jako audiokniha skvěle načteno panem Brouskem. Takže lahůdka.
