lendinka.k komentáře u knih
Četla jsem kdysi a vůbec jsem si děj nepamatovala, tak jsem si ji v rámci výzvy dala znovu. A myslím, že brzy už zase nebudu vědět, o čem je. Tahle kniha nepatří k těm lepším od Sandry, ale jako oddechovku ji číst lze. Ovšem jiné knihy této autorky, zvláště ty s detektivní zápletkou, to je jiný kalibr. Ty vřele doporučuji.
Snad nejlepší díl série. Nejvíc mě bavil ten dobrodružný, napínavý útěk nesourodé dvojice. I nájemný vrah měl své charisma. Vtipné dialogy. Prostě dobrodružná romantická pohádka se vším všudy, co k tomu patří.
Toto dílo mě velmi překvapilo. Očekávala jsem něco jako Janu Eyrovou, kterou jsem v pubertě milovala, ale teď už by mě asi moc nebrala. A musím říct, že Lizzie byla mnohem lepší, a hlavně i vtipnější a ačkoliv děje bylo pomálu, dalo se to číst. Dokonale jsem poznala život společenské smetánky v Anglii v 18. století. Nejprve jsem se musela zorientovat, co se vlastně tehdy mohlo a co už bylo faux-pa. A přišlo mi, že nedělali nic jiného, než pomlouvali a klevetili, hlavní hrdinku nevyjímaje. Asi neměli co na práci. Nejvíc sympatický mi byl pan Bennet - ten prostě neměl chybu :-), zatímco paní Bennetová byla podle mého názoru praštěná. Nejmíň oblíbená postava pro mě ale byla Lydia, která se chovala sobecky a nebrala ohledy na rodinu. Elizabeth to vyčítá otci, že ji dával volnost ve výchově, ale tu měli i ostatní, včetně jí. Jen jsem si ověřila, že rodinné vztahy byly stejné jako dnes, v tom se nic nezměnilo. Jsem ráda, že jsem se díky výzvě k této knížce dostala.
Tak mě již po dočtení další z knih pana Goffy docházejí všechny kladné superlativy! Opět musím přiznat, že jsem knihu nemohla odložit, dokud ji nedočtu. Příběh mi trochu připomněl knihu Dítě v mlze, která mě velmi zasáhla, ale ani Děvčátko mě nenechalo chladnou. Velmi silně jsem prožívala zoufalý boj hlavního hrdiny s drogovou závislostí jeho dcery. Nejprve měl můj obdiv, všechno jsem mu ale nakonec schválit nedokázala, a i když jsem s ním soucítila, neměla jsem pak už k němu pochopení. Jinak opět mi kniha dala námět na přemýšlení - jak hrozné musí být sledovat své dítě se postupně ničit a zabíjet a nemít možnost mu pomoci. Zmíněnou píseň od Nightwish jsem si samozřejmě poslechla, ale více se mi líbí zpěv Emmy Rossum. To ale jen proto, že ji mám už naposlouchanou a každá jiná úprava této písně pro mě prostě není ono. Uznávám ale, že i v tomto podání je skladba krásná.
Je těžké najít sympatie k člověku, který skončil, jak si zasloužil. Přesto mi ho chvílemi bylo i trochu líto. Sám si to vlastně vybral, takže nakonec to dopadlo tak, jak mělo. Kauzy devadesátých let jsem vůbec nevnímala, pro mě byla tato léta plná euforie ze svobody a nadějí do budoucnosti. Že se republika úspěšně rozkrádala, to mě ale vůbec nepřekvapuje, tak naivní zase nejsem. To se ale dělo vždycky, kradlo se ve velkém kradlo se v malém. Pamatuji ještě heslo: Kdo nekrade, okrádá rodinu. Nejvíc jsem obdivovala jednoho policajta, který tam měl snahu to řešit. A samozřejmě hlavního hrdinu, Terence, který dokázal alespoň po letech trochu posunout váhy spravedlnosti správným směrem. Můj obdiv proto patří všem takovým policistům, novinářům a podobným lidem, bez nich by pro mě možná ta léta nebyla vůbec taková.
Po menší pauze jsem začala novou sérii M. Goffy a musím říct, že to pro mě bylo jako vrátit se domů. Hned od začátku jsem se ponořila do děje a nemohla se odtrhnout. Nedávno jsem četla knihu s podobnou zápletkou (zmizení mladé dívky), ale to se nedalo srovnat. Z mé strany to ale není fér, srovnávat s ostatními autory, protože pan Goffa pro mě nastavil laťku, kterou nikdo jiný jen tak nepřekročí. A že byl příběh krátký? - Vše podstatné jsme se dozvěděli a k tomu jsme ještě dostali jako bonus něco k zamyšlení. Například mě kniha donutila zamyslet se nad karmou a osudem, zda je všechno náhoda... a tak podobně. Tentokrát se pěkně ukázalo, že špatné svědomí je velký nepřítel a že jedna nešťastná událost může zasáhnout do životů dalších a nadělat při tom obrovskou spoušť. A ještě chci ocenit možnost nahlédnout do prostředí žurnalistiky, což bylo pro mě opět něco nového a neotřelého.
Trochu dobrodružný a hodně romantický příběh, který se moc dobře četl. Autorka mě vždy dovede něčím překvapit, tentokrát to byl výběr hlavního hrdiny - indiána. On i hlavní hrdinka byly sympatické postavy, každý z úplně jiného světa a přesto k sobě dokázali najít cestu. Přestože mám raději Sandru v detektivním žánru, kde je větší napětí a nečekaný konec, i tato milá oddechovka mi přišla k chuti.
Tak jsem se zase nechala nachytat! Sandře Brown se to zase povedlo. Ještě teď to nemůžu pochopit. Když už si myslím, že se mi něco takového stát nemůže, považuji se totiž, vzhledem k tomu, kolik knih s detektivní zápletkou jsem již přečetla, za pozorného čtenáře, tak mě takhle dostane. :-) Musela jsem se vracet zpět a číst určité pasáže znovu, protože jsem tomu ani nechtěla věřit... Jinak příběh je nový neotřelý, líbily se mi záblesky do minulosti pohledem jednotlivých členů - pachatelů loupeže, které zároveň vysvětlovaly leccos v přítomnosti. Je to celé prostě výborně vymyšlené. Po knize V žáru lásky, která mě nebavila, se Sandra propracovala zase do čela mého pomyslného žebříčku nejlepších autorek tohoto žánru.
Skvělá detektivní zápletka, do poslední chvíle jsem byla napnutá jak struna. Autorka má příjemný styl a dobře se čte. Romantická linka byla docela uvěřitelná, chápala jsem rozpolcenost hlavního hrdiny, kdy měl strach, že to vše je na něj nahrané. To bylo asi na tom to nejzajímavější. Mám ráda když konec přinese nečekaný zvrat v příběhu a to se tu stalo. Také mám ráda, když se oběť nakonec dokáže svému tyranovi vymanit a pomstít se mu. Knihu bych určitě doporučila, od této autorky je to jedna z těch lepších knížek.
I když mě Sandra baví a většina jejích knih s detektivní zápletkou má skvělý styl a dobře se čte, tak tady jsem se dost zklamala. Nechápu hlavní hrdinku, jak se mohla zamilovat do takovýho hajzla... Po tom všem, jak jí ubližoval (nemyslím samozřejmě fyzicky, ale duševně), bych ho už dávno poslala někam. Ten člověk mi byl až tak nesympatický, že jsem jen čekala, kdy ho už konečně definitivně odkopne. Takže tohle mi přišlo spíše jako nějaká její obsese. Prostě posedlost někým, aniž by to mělo reálný základ. Ale že chtěla zachránit firmu, to jsem jí věřila, i jsem jí fandila, aby to přes všechny překážky dokázala. Je vidět, že knihy této autorky u mě vzbuzují emoce, ať už kladné nebo záporné, a to je u knížek to hlavní...
Příběh, který se velmi podobal Vánoční zpovědi. Obě knihy jsem proto celou dobu srovnávala. Zatímco u předešlé jsem hlavního hrdinu litovala a soucítila s ním, tady jsem to nedokázala, nějak jsem se neuměla do jeho pocitů vžít. Zato jsem si detailně připomněla dobu covidovou se všemi jejími excesy, které jsem už raději zapomněla. Jednání hlavní postavy bylo psychologicky dobře rozpracované a situace, do kterých se dostal, posunovaly děj logicky dopředu. Vše bylo jakoby jasné, na první pohled to vypadalo až předvídatelné, stejně jsem ale byla do poslední stránky napjatá, jak to celé dopadne. Po dočtení knihy mi bylo ze všeho už jenom smutno.
Výrazy jako: šel si vyklepat pytlík, apodobně se to v knize jen hemžilo. Samé silácké řeči, celé to bylo takové šovinistické a sexistické. Až tak, že když zaznělo, že měl vytasit nádobíčko na píchání, nejdřív jsem si představila něco jiného ... no, pardon, no :-)) ale teprve potom mi došlo, že se jedná o drogového dealera a bude to teda asi - no nádobíčko, no :-). Vyšetřování zločinů se prolíná s minulostí, občas jsem měla problém se zorientovat. Případ s mafií mi přišel dost nepřehledný a zpočátku jsem se ztrácela, o čem že to tam vlastně mluví, kdo koho obral nebo oddělal atd, naštěstí se to tam pak ještě několikrát opakuje. Navíc ta slengová řeč podsvětí byla divná, jestli takhle se mluví mezi zločinci, tak je to až směšné, což ale třeba není vina autora, to může jít za překladatelem. Jinak ten jejich humor mě moc nebere, občas mi bylo za ty policajty až trapně. S Goffou se to prostě nedá srovnat. Abych ale jenom nehaněla, líbilo se mi, jak byl dodržen celý koncept vyprávění a postupně s každým dnem přibývalo napětí, až nakonec v pátek všechno vygraduje, paradoxně zrovna v pátek, když je to vlastně malá sobota :-) Od konce jsem hodně očekávala a konec nezklamal!
Nevím, co to o mě vypovídá, ale já hlavnímu hrdinovi fandila. I když vím, že si tu situaci zavinil sám, jednání podvodníků se mi jevilo mnohem horší, nehorázné, až úplně nelidské. Moc jsem se těšila na rozhovory s psychologem a bála jsem se konce, který logicky spěl do něčeho strašného. Ač nesnáším násilí a hlavně na nevinných, tady jsem byla rozpolcená komu fandit. A chvíli se mi dokonce i líbilo, jak si chytře počíná. Závěr jsem tak nějak očekávala. A cože to říkal? Že manželky se o dluzích dozvědí až poslední? ... Ajaj. Tak to abych se začala víc zajímat o rodinný rozpočet :-)
Tato kniha mi potvrdila, jak je důležité mít rodinu nebo někoho blízkého a nebýt na všechno sám. Když totiž přijde nějaká rána osudu nebo životní krize, je potřeba mít někoho, kdo to s vámi sdílí a kdo vás nenechá udělat nějakou hloupost, když jste na dně a nevíte jak dál. Přestože Miko je postava, které fandím a mám ráda za jeho postoj a životní názory, odpustila bych mu skoro vše, ale vadí mi, že svého kolegu takto nechal na holičkách, když se pět let o něj nezajímal a nechtěl se ho pokusit chápat. Myslím, že by se pak nic z toho nemuselo stát, a proto zde vidím jádro problému. Jinak doporučuji číst celou sérii od začátku, hlavní hrdina se vyvíjí a vše pak dává větší smysl.
Napínavé a dechberoucí. Důstojné zakončení celé série! Myslím, že podle toho, jak je charakter hlavního hrdiny vylíčen a jak se stupňuje tlak na jeho psychiku, absolutně souhlasím, že to celé mohlo takto vygradovat. Jen to pro mě byl docela šok. Celou dobu se bojím o Tonyho, a pak tohle... O to víc mi ale kniha zůstane v srdci. A závěrečná slova písně tomu dodala korunu. Chápu, že poté co mu osud staví do cesty jednu zraňující událost po druhé - všichni jeho kamarádi jsou buď násilně po smrti nebo se ukážou jako zločinci, a to nemluvím o Tereze, pak se v něm už muselo něco zlomit a logicky to k tomu konci směřovalo. Co se mi moc líbilo, že se nenechal odradit, nezaváhal, jako asi jediný věřil, že je Tony nevinný a šel si za tím i přes usvědčující důkazy a neochotu ostatních mu pomoct. Doporučuji číst celou sérii postupně, aby vám to dávalo smysl i po psychologické stránce hlavní postavy. S Mikem se loučíme, ale další autorovy knihy čekají, za což jsem moc ráda.
Od knihy se nedalo odpoutat. Na styl autora už jsem si po devíti dílech zvykla, takže jsem se cítila jako doma. A hlavní hrdiny už beru jako staré známé. Jen jsem se bála, aby se nestalo, co se právě stalo: Po smrti Terezy jsem se začala obávat o Tonyho a hlavně o to, aby je něco od sebe nerozdělilo. A ejhle... jako bych to přivolala! Nezbývá než doufat, že vše dobře dopadne, nějaké náznaky už po tomto dílu tušíme, ... ale. Co mi ale dala navíc tato kniha je objev nádherné hudební skladby, kterou jsem neznala (kdo jste četli, víte..) a tuto píseň, která skvěle doplňuje atmosféru příběhu, jsem si při čtení pouštěla a pak už jsem ji měla tak zažitou, že teď už si ji od knihy ani nedokážu oddělit. Úžasné.. a děkuji.
Nedoporučuji těm, kdo chtějí číst klasickou detektivku, ve které se sympatický detektiv dobere i přes překážky vyřešení zločinu. Nedoporučuji těm, kteří milují Šumavu a nechtějí se při čtení nechat znechutit záměrným ošklivým líčením prostředí a jednotlivých postav v něm umístěných. Naopak doporučuji těm, kdo si chtějí přečíst zvláštní vyprávění úžasným neotřelým stylem, kde je příběh založený na skutečných událostech zobrazených v čistě fiktivní rovině, tak aby to bylo uvěřitelné. Pokud bylo záměrem co nejvíce mystifikovat čtenáře, tak dle komentářů na knihu, se to autorce povedlo na jedničku. Kdybych na Šumavě párkrát nebyla, možná bych taky uvěřila, že je to hrozné ošklivé místo, kde se zastavil čas, ale od začátku mi to k tomuto kraji vůbec nesedělo. Přemýšlím, kolik lidí si šlo vyhledat na googlu všechny zavádějící informace, které jsou zde tak uvěřitelně podané. V dnešní době dezinfomací mi tato kniha kniha připadá jak jejich vlajková loď :-). Jinak co se týče příběhu: Je to příběh o vině a o tom, jak se s ní nelze jednoduše vypořádat. Byla bych moc zklamaná, kdyby příběh skončil po prvním odhalení, naopak že to bude složitější jsem od začátku očekávala. I když i na mě toho bylo na závěr opravdu moc. To byl ale určitě záměr, stejně jako to, že autorka neměla slitování s žádnou postavou snad kromě ubohé Terezky, která jediná za nic opravdu nemohla.
Pozor: Tento román tak trochu volně souvisí s Hadrovým panákem. Kdo nečetl, moc doporučuji. Protože Chambers - to je TEN Chambers. Nevěděla jsem to, dokud to tady někdo nenapsal (díky moc za komentáře, mně by to vůbec nedošlo). Je to ten s tou nohou... Takže teď už víme, co měl s nohou a také proč se musí vše odehrávat v minulosti (píšu schválně jen náznaky, opravdu si přečtěte Hadrového panáka - vřele doporučuji). Vše to nyní dává smysl, akorát mi tam vznikl jeden paradox - myslím to s tím dopisem, co údajně napsal v HP - kdo jste četli, víte. Jinak jsem se opět pobavila, humor pana autora miluju a při čtení vše vidím jako ve filmu - takhle skvěle je to napsané. Chamberse jsem si moc oblíbila, bohužel, když teď vím, jak to s ním dopadne, ale ani Winter nebyl špatný. Akorát Jordan mi neseděla - nemám totiž ráda vyšetřovatele závislého na drogách.
Tak u této knihy jsem se moc pobavila. Hlavní hrdinka prostě neměla chybu. Situace, do kterých byla vržena, a většinu si zavinila sama, byly neskutečně vtipné. Na tu dobu byla sice až neuvěřitelně emancipovaná, ale o to víc to bylo zábavné. Jako manželku by si ji v té době asi nikdo nepřál, ale zase o to větší obdiv jsem k ní měla. Myslím ale, že by ji svázaná konvenční společnost té doby brzy zkrotila. Dokonce si umím představit, že by ji manžel uměl zlomit. No ale toho nás autorka ušetřila a mohli jsme se místo toho skvěle pobavit. Ještě oceňuji, že si autorka dala práci nastudovat si dobu, o které píše, měla jsem pocit, jak kdybych tam žila taky.
Nemůžu si pomoct, ale tuto knihu budu každému doporučovat! Moc jsem se bavila, bylo to vtipné i melancholické zároveň a hlavně se to skvěle četlo. Akorát fyzikální pojmy jsem stejně nepochopila, i když byly jednoduše vysvělovány. Chtěla bych si to přečíst v originále, hlavně kvůli těm zvláštním dialogům... Sice je to žánr, který normálně nevyhledávám, ale nejvíce sci-fi tam byla ta spolupráce Rusko-Čína-Amerika. To by se podle mě takhle neudálo. Ostatní mi všechno přišlo uvěřitelné :-))) Lepší než Marťan! Jo a ještě 10 bodů za obálku - moc se mi líbí.