Lenka.Vílka komentáře u knih
Na téhle sbírce musím pochválit víc věcí. Už jenom obálka je super. Potom se mi moc líbí, jak je kniha strukturovaná v rámci obsahu. Hodně se mi líbí, že kniha obsahuje medailonky autorů. (Jak moji věrní čtenáři ví, na tomhle si já ujíždím.) Navíc, byť všechno nemusí být obsahově totální top, výběr každé povídky v antologii dává smysl...
...protože zde si sestavovatel dal vážně velkou práci a přes nějaké technické problémy (a taky emoční), u výběru vážně přemýšlel. Protože ten výběr je fakt dobře sestavený :)
Nejvíc se mi libily (Loterii nepočítám) povídky Jeho rostlinná manželka, Kde jsi, rytíři? a Tváře v Borových dunách. Další byly taky dobré (což lze vidět na hodnocení), ale tyhle asi nejlepší.
Co mi ale udělalo velkou radost, je fakt, že jsem měla možnost podruhé číst povídku Byl to démon. Té jsem poprvé dala tři hvězdy. Což se tady změnilo na pět. A samozřejmě klasiku (v tomhle vydání) Krysy ve zdech jsem si přečetla znovu hodně ráda :)
Nerada hodnotím sbírky, raději pouze povídky. Zde by to průměrem vyšlo spíš na čtyři, ale vzhledem k tomu, jak si na knize dal Adamovič záležet, tak musím dát pět. Ale je to jenom číslo.
Ale pokud by někoho strašně moc zajímalo, jakej mám názor na povídky, tak stačí kliknout ;)
("Nepřipadá ti to fantastické? Nepřipadá ti fantastické žít v zemi, kde ti peníze otevřou jakékoliv dveře?")
Měla jsem chuť na něco lehčího. Což jsem nakonec dostala. Vážně neskutečně dobře napsaný příběh manipulátorky, která dostane všechno, co chce. A za každou cenu. A jelikož je příběh vyprávění z vězení, každému je jasné, že to dostala. Teď už jenom projít příběhem, jak se to stalo. Den po dni. Gesto po gestu. A ono je to vážně těžký číst. Ne jenom kvůli tomu, že už jako čtenář vím, že pro někoho to skončí hodně špatně. Ale taky když vím, že to všechno byla lež...
Docela mě mrzí hodnocení knihy. A i počet lidí, kteří ji četli. Protože realita je taková...kdyby kniha s úplně stejným obsahem vyšla během posledních pěti let, kdyby její autorem nebyl muž, ale žena, kdyby neměla tu naprosto nehodící se obálku (sedí k autorovi ostatním knihám u vydavatele, ale ne k obsahu), tak je to hitovka. Protože to je přesně ten druh psychologickýho románu, kterej stále ještě letí jako blázen. Tahle kniha by si zasloužila nové vydání, důstojnější obálku a podle mě by to hned vypadalo úplně jinak. Škoda :(
Smrtící intriky jsem si užila z prostého důvodů. Mám moc ráda, když se autor pouští do psychologie. Což dělá v hodně svých knihách. Bohužel to neudělal v posledním kousku, který jsem od něj četla, protože byl trochu jiný. A tady jsem si toho užila vážně hodně. Vlastně bych knihu nazvala vážně skvělým psychologickým ženským románem. A tenhle byl vážně dobře napsaný a já si to užila :)
I když uznávám, že ke konci jsem měla problém se soustředit na čtení, a nevyhodit knihu z okna. Každý úsměv a každá zapálená cigareta...ágh!
Dost jiný Erlendur!
Co je hlavní, že tady nejsou dvě dějové linky. Je zde pouze vyšetřování v přítomnosti úmrtí malého chlapce. Syna ženy z Thajska, který byl zabit bodnutím do břicha. Čili podstatnou část knihy zabírá stále dokola se opakující výslech svědků, jenž je skládáním drobných střípků do mozaiky příběhu. Klasická policejní práce. A vy jako čtenář poustupujete s nimi. S Erlendurem, Sigurdurem Óli a Elinborg. A to hodně pomalu. A teď jde jenom o to, zda vás bude bavit I tohle. Mě to bavilo.
A byť pouze jedna linka, je zde dost nedorozumění, předsudků, nepochopení právě kvůli původu obětí. Ale na druhou stranu je zde dost faktů tím směrem. Takže tady taky ok.
Mrazivá noc je skvělá kniha. Ale musíte na ní mít chvilku času, protože si žádá vaší pozornost. Není akční, není překombinovaná. Prostě klasická policejní práce, kde není jedna kniha o jednom případu se zakončením šokovaným "wow" a honičkou, korunováno přestřelkou jako...jako z nějakého románu, no, ale tohle je jako z reality...přeci jen...kdo, proč a jak zabil toho malýho kluka...zbytečný, tak, sakra, moc zbytečný...
Je to klasický Erlendur, ale zároveň dost jiný Erlendur. Děkuji :)
Tak tohle byla nádhera!
Thisha mi byla strašně sympatická. Žádná ubrečená princezna. A to se ještě ani neztratila! Hned jsem si vzpomněla, jaká jsem byla v devíti. Já taky nebyla žádná ubrečená princezna, ale ani tak nevím, zda bych to dala jako ona...
Každý pozorný (a možná i ten nepozorný) čtenář hodně rychle pochopí, proč se kniha jmenuje, jak se jmenuje. A že je to do děje poměrně důležité. A celý se mi to líbilo. Každý má něco, na co se upne, aby byl silnější. Trisha má Toma Gordona. Byť musím uznat, že dost dětí by nezachránila od pádu láska celého světa.
Líbilo se mi, jak si Trisha poradila. Ano, někdo by mohl říct "Proč šla tak daleko?" nebo "Proč jim to nedala hlasitěji znát, že si odskočí?". No, obojí naprosto chápu. Hned jsem si vzpomněla, že já jsem dělala to stejný. Z cesty na mě rodiče volali: "Za první keřík. Tady tě nikdo neuvidí." Stejně jsem šla minimálně třicet metrů za pátej keřík :D Jenže já se nikdy neztratila, narozdíl od Trish.
A musím říct, že mě její putovaní bavilo. Vážně jsem jí fandila. A konec jsem vážně nečekala. Ten přidaný žánrový prvek. Ale zase bylo fajn, že je to na čtenáři. Kdo četl, ví, jak to myslím. Ale úplný konec mi taky seděl. Četla jsem zde, že škoda nezmínění "co bylo dál". Já jsem ráda, že to tam nebylo. Nebylo to v knize podstatné...
Tahle kniha je hodně věcí. Ale ani jednu z nich nezvládnu popsat slovem "uchopitelné".
Kniha je složená z útržků a vzpomínek na časy horší i lepší. Proto nedoporučuji číst někomu, kdo od autora ještě nic nečetl. Bylo zajímavé pozorovat ten postup. Možná je tedy škoda, že kniha nemá o pár stránek víc. Protože takhle to bohužel pouze působí jako obžaloba systému, která nenabízí žádné řešení. Což zvládne každý...
Doufám, že se v příští knize autor konečně někam posune. Možná s ním nemusím ve všem souhlasit, ale potřebuji argumenty. Protože to levičáci prostě umí. Všechny obviňovat z toho, jak je to vína všech, jenom ne jejich, ale když se jich jeden zeptá na řešení, tak je často ticho...
On ten příběh není zase tak originální. To by mi nevadilo. Anotace ale bohužel řekne víc, než jako čtenář chci hned na začátku vědět, takže tady není co řešit. Ale v knize se stalo několik věcí, které byly prostě zvláštní...
Jedna podstatná věc se autorovi vážně vůbec nepovedla. Na to, jak se moc rád poslouchá, tak mě překvapilo, že návrat Jacka shrnul vlastně do jednoho odstavce. A šel dál. Kvůli tomu to působí jako "první blbost, která mě napadla", a proto to nerozepsal víc. Na někoho, kdo je schopen během jedné stánky třikrát zmínit jednu a tu stejnou věc, a kolikrát i úplně stejnou větou, jenom je to z jiného úhlu, a mě to jako čtenáře neotravuje, tak mě tohle docela zamrzelo. Bylo to až moc "prostě protože chci a vás nemusí zajímat, jak se to stalo, je to můj svět". Škoda :(
Navíc doufám, že v Americe to vážně nehodí tak, jak bylo v knize: čtyři chlapy mě mlátí, mlátí, mlátí, mlátí, potom mě znásilňujou, dokud mají sílu, potom mi hodí smyčku kolem krku, ale odjedou, protože na mojí pomalou smrt nemají čas, já jim uteču, a v nemocnici to skoro vypadá, že zavřou mě, protože jsem měla v botě nůž, skrytou zbraň, kterou jsem přezízla provaz, a jo, byť není pravda, že jsem těm chlapum přivezla drogy, ale i kdyby jo, proč mi ta policajtka říká, že tím pádem si za to vlastně můžu sama, a co ty chlapy udělali tím vlastně snižuje na odpolední sledování telenovely, a mám být ráda, že jsem jim neublížila, protože bych měla průšvih já...
Neseděla mi ta teroristická linka. Kdyby autor zůstal pouze u Angely a potom najel na klasickou revenge vykosťovačku, tak bych se bavila víc. Angela by si hezky podala ty parchanty a před smrtí "home made vasektomie". Zatleskala bych a byla spokojená. Jenže tohle je Goodkind. Ta druhá linka byla...no, než se dojde k jádru pudla, je skoro konec knihy. Protože to propojení bylo...já nevím, bylo to dost ujetý :D
Hlavní problém téhle knihy je ale jinde. Narozdíl od prvního dílu, který byl div ne rozborem zla než beletrií, tady už to není třeba. Čili se autor soustředí na popis jiných věcí. Na popis násilí, stále dokola a dokola. A samozřejmě zakomponování svého názoru na svět. Což je fajn, proti tomu nic nemám. Kdo Goodkinda zná, ví, co potřebuje znát. Ale vo mrtvejch jenom dobře. Už do něj kopalo dost lidí, takže nemám náladu pokračovat :)
Těžká kniha na hodnocení. A proč tam nakonec skončilo pět hvězd? Nějak jsem musela, no...
Celý příběh je vlastně strašně jednoduchý. Bylo to tady vlastně už stokrát. Jenže já si nemohu pomoct, ale lidi mají prostě rádi tyhle revenge příběhy. Problém je v tom, že správně fungují za dvou okolností: je to dobře napsané a vžijete se do postav. Tady fungovalo obojí výborně. Až tak dobře, že to schovalo všechny díry. A já se vlastně bavila. (Prohodila jsem si knihy v sérii, takže jsem asi ovlivněna radostí, protože Sekta mi předním nesedla.)
Navíc jako vždy, pokud může autor jet ty svoje tak oblíbené dvě linky (zde vyprávění, co se všechno stalo než "banka"), které se prolínají, tak je výsledek super. Byť je ten děj opravu jednoduchý a snadno předvídatelný. Takže je fajn, že má kniha opět do 200 stran a vlastně to máte přečtený dřív, než čekáte.
Jenom...prostě jsem zvědavá, jak by to vypadalo, kdybych si od autora přečetla něco...nevim, hlubšího a delšího. A mnohem hutnejšího. Ale nevim, co je v českém autorském rybníčku výhodnější. Vydat jednu baculku za rok nebo za ten samý rok dva hubeňoury. Matematicky mi to je jasný. Ale autorsky...?
"Jak nádherná je smrt a její bratr spánek."
Tuhle knihu jsem četla už několikrát, ale nikdy si jí nekoupila. A přestože věřím na všechno, kromě náhody a skřítků (kdo ví, kdo tohle řekl první, má u mě malé bezvýznamné plus), tahle knížka si mě konečně k sobě přitáhla a já jí mám doma. A tohle vydání vážně stojí za to. Je to celý prostě neskutečně neodolatelný...
...od obálky, která mě zaujala hned na první pohled, když nebylo poznat přesné provedení názvu knihy. Míň je někdy víc. Vevnitř knihy je prostě krásně. Jako když vstoupíte někam a hned víte, že tohle bude ono. Tady se vám bude líbit. Tady by stálo za hřích klidně umřít. A ještě vůbec nemluvím o příběhu. To je v přirovnání s předchozí větou hřích hříchů. Ale o tom až dál. V knize je navíc ost. Což je pro někoho meh, ale my, co během čtení posloucháme muziku a zároveň jsme se šťastnou náhodou zasekli ve správný době, tohle fakt oceníme. Má to jeden problém, já jsem trochu neposlušnej posluchač, takže čtení probíhalo trochu jinak, byť jsem ta to straně vděčná. Takže jely kvíkvérkoudy, potom ost adaptace a další zvukově podobné. Možná kdybych si každou stránku tolik neužívala, měla bych přečteno mnohem dřív, a na nic dalšího by nedošlo. Ale proč si neudělat hezkej den se vším všudy :)
Tohle vydání je zároveň fotmátově větší. Ano, občas větší neznamená lepší, jenže tuhle knihu vydalo Comics Centrum. Bez pomlouvání konkurence a snad nepřijdu do pekla. Ale už jsem četla, že jiným to za tu práci zvětšování a přidělávání nestojí, protože by trvalo déle, než se kniha dostane ke čtenáři (smlouvy a příkazy původního vydavatele jsou něco jiného). My čtenáři ale nikam nepospícháme. Na kvalitu se vyplatí počkat. Potom si i příplatíme. A, ku%@a, strašně rádi!
("Bojíš se?" ... "Ne." ... "Měl bys.")
Původně jsem chtěla skončit tady. Proč? Prostě se mi občas stává, že se během čtení knih tak trochu emociálně zhroutim a komentář podle toho vypadá. Jenže Vrána je a vždy bude emocionální záležitostí. Tenhle příběh má tolik vrstev, takže se do něj lze položit jako do nekonečného oceánu, a s radostí se v něm ztratíte. Stejně je na tom kresba. Je to jiná dimenze, která vás do sebe vtáhne a vy budete křičet společně s Erikem. Budete se s ním smát, milovat a umírat. A na konci s ním budete...no...žít...na věky věků...
Překvapivě hodně příjemný díl :)
Očekávala jsem něco jako natahování před finálem. Což je částečně pravda, ale bylo to strašně krásně napsaný. Příběh mě fakt bavil a moc se těším na konec. Kecám! Netuším se. Bude to konec... :(
No uf!
(Komentář obsahuje úplně všechno. Od začátku do konce. Takže spoiler jako kráva. Už je to tak, no ;) ...)
Proč "No uf!"? Protože tahle novela mi opět ukázala, že jsem ráda, že jsem ubohej mrzkej tvor, kterýho vychovali normální rodiče. Tohle je totiž ten druh literatury, která mi nutí, že zlatá mládež je vlastně oběť systému, a že to jsou vlastně mnohem větší chudáci než střední třída, a to že jsou krutý, zlý, sobecký, je vlastně pouhý následek systému, protože oni jsou vlastně strašně hodný, jenom to nesmí nikomu říct. Stejnou logikou bych potom měla obhajovat rasisty, šikanátory a jiný přizdis#$če jenom proto, že jsou jaký jsou, aby sami nedostali přes hubu od svý komunity? Takže jo, tohle nebude objektivní hodnocení a komentář...
První část byla peklo na zemi. Dějem se zaměřuje na takový úvod, který má ukázat, kdo jsou ty čtyři. Každý z těch čtyř přátel (za mě to přátelé nebyli, moje definice toho slova je jiná, spíš mi přišlo, že na sebe zbyli) má svoje tajemství, za které vám ho bude líto. Jenže zabije to vždycky nějaká hláška typu, že tohle nikomu nemůže říct. Ano, především přátelům, před kterými musíte většinu času předstírat. Wtf? Jak říkám, mám jinou definici... :( Ale vtipný na tom je to, ty druhý nejsou slepý a dost věcí ví. Ale nepomohou příteli. Proč asi. Protože o tom s ním nemohou mluvit. Vždyť by to potom bylo poznat.
Druhá část mě trochu překvapila, protože se tady objeví něco jako sebereflexe. Protože alkohol všem rozváže jazyky. A řeknou si konečně všechno. Jenom jsem z toho necítila to, co jsem cítit měla. Že si to říct chtěli. Cítila jsem to bohužel tak. Že si to řekli, protože jeden začal, a jednalo se o vyrovnávání skóre, aby každý měl něco na někoho. Sorry, takhle to na mě působilo...
Třetí část je v podstatě o tom, že najendou (chyběl mi ten prvek, proč jim to věřit) všichni jsou strašný kámoši a vymyslí tenhle geniální plán...
Čtvrtá a závěrečná část je provedení toho plánu. Bohužel jsem z toho měla špatný pocit. Chápala jsem, proč to udělali. Problém byl jinde. Sobeckost, se kterou srovnávali svoje problémy. Pardon, ale kdo dneska nechlastá nebo s někým nemá poměr? Jedinej, kdo si prošel peklem byla Liv a Max. Bohužel na konci to působilo, že jsou na stejné úrovni. Proč? Protože tím, co udělali, se tam dostali. A teď mají tajemství, které je spojí navěky. Tedy, navěky...řekla bych, že pouze do té doby, než se to bude někomu hodit...
A jak teď hodnotit, že? Až za chvilku...
PS: až moc podobné Zlaté kleci. A to se mi nelíbí :(
Zajímalo mě, jak se rodina s tím vším vypořádá. A bylo to za mě tak půl na půl. Přesto...byla to vlastně dobrá kniha.
Líbilo se mi jak rozdělení podle názorů z minulé knihy, prestiže někteří mi přišli podle formule "Je to Batman/Batwoman, půjdu za ním/ní protože to je/ona.", přestože si to vlastně nestihli pořádně rozmyslet. Ale rozdělení bylo fajn, to mám vždycky ráda. Tak zakomponování budoucnosti (a jak to provedené). Tvořilo to dobrej celek. Přestože tentokrát to nemělo takový švih jako minulý díl, vlastně jsem byla nadprůměrně spokojená :)
Kresba jako vždy skvělá. Tady to ani jinak nečekám...
Tohle bylo poměrně zajímavé, protože jsem nečekala zlepšení. Vlastně jsem se na tuhle sérii už chtěla vyprdnout. Ale dobře jsem udělala, že když byla příležitost, přečetla jsem si další díl. A jsem ráda, že ten minulý nebyl pouze výjimkou :)
Nebudu zapírat, protože je to prostě tak, začátek je extrémně natahovaný, ale mě to zase tolik nevadilo. Pokračování se Syndikátem bylo...no, nemůžu se zbavit dojmu, že to všechno bylo jenom kvůli tomu, co udělala Batwoman. Problém je v tom, že v tomhle případě je to celé základní dilema (onen kodex a vlastně je na tomhle postavena poměrná část zápletek celého Batman universa a řešení následků) trochu jinde. Chci říct, že v tom není rozdíl, když je výsledek něčí mozek na chodníku. Furt tam je. Problém je v tom, komu to ublíží. A tentokrát to je velkej problém. Hlavně, když to není jenom někdo, kdo šel kolem. A další prasklina nechť vznikne...
V dalším díle čekám tedy dost, tak snad nebudu zklamaná...
Tandžiró úspěšně složí závěrečnou zkoušku a hned dostává první úkol jako zabiják démonů. Jeho dobrodružství je napínavé. Dozví se hodně věcí o sobě, své sestře a taky o dalších démonech. Včetně toho, který proměnil jeho sestru v démona.
Celý tenhle díl byl strašně napínavej a bavilo mě to zjištění, které už bylo naznačeno v prvním díle. A to že ne každý démon je ďábelský parchant prahnoucí po krvi.
Vážně skvělý počtení :)
"Nemáme to jednoduché, ale jsme šťastní. Život je jako obloha. Neustále se mění. Stejně jako nemůže být pořád slunečno, nemůže ani pořád jen sněžit. A po každém zničeném štěstí vždycky zbude jen pach krve."
Naprosto návyková záležitost. Věřím, že ta sapolepka na obálce není kec vydavatele, protože tohle je vážně dobrej materiál. Asi pro mladší čtenáře, protože mě osobně tam moc věcí nepřekvapilo ani příběhově nešokovalo. Ale je to prostě strašně dobře napsaný a nakreslený, že je těžký se v příběhu neztratit a totálně si ho neužít.
Příběh sourozenců, kteří sice mají těžký život, ale jsou naživu. Což se brzy změní. Tandžiró jako jediný přežije masakr ve své vesnici a z jeho sestry Nezuko se stane démon. Proto se s ní bratr vydá na cestu.
Je to úvod a povedený. Tandžiró chce sestře pomoci, ale když potká lovce démonů, změní to život oběma. Jsem zvědavá, co bude dál.
Kresba se mi moc líbila. Hezká, čistá, přehledná a poměrně dost krvavá. Hlavně poslední démonická třetina byla skvělá...
Ohledně tohohle dílu jsem byla hodně zmatená. Je to poslední díl série, ale každý kdo četl, musí vnímat určité neproporce obsahu. A přesně to je důvod, proč byl pro mě úvod značně nespokojivý.
Problém je v tom, že "situace s kostkou" zabírá strašně moc prostoru v knize. Takže potom je všechno moc rychle. Bohužel se potom autor rozhodne přijít s něčím, co si umílil ve své hlavě pojmenovat jako vysvětlení. Škoda jen, že to vysvětlení se z autorovi hlavy dostatečně nepřeneslo do knihy. A tím nemyslím poslední tři stránky. To za mě bylo miloučký. Jenže to, že vám autor něco polopatě na konci vysvětlí, neznamená, že je to vysvětleno správně. Právě naopak. Působí to tak, že si ke konci něco prostě jenom vymyslel na poslední chvíli, protože do té doby nevěděl, ale už mu skoro všichni zařvali, tak něco rychle splácal. Čili, nevadil mi konec. Vadilo mi jeho lajdácký provedení :(
PS: jsem jediná, kdo čekal nějaký závěrečný brutální mindfuck, který vysvětlí, proč se hlavní hrdina jmenuje tak, jak se jmenuje?
Hodně emotivní a napínavý díl. Na začátku spousta emocí, obviňování a křiku. A hlavně žádné slzy!
Druhá polovina a vejlet za poznáním minulosti hry byla vážně skvělá :) a konec vážně napínavej!
Jenom mám trochu obavy. Vzhledem k ději a že je přede mnou poslední díl. Snad autor stihne říct všechno, co potřeboval. A čtenář bude dostatečně uspokojen ohledně Krále a celé hry...
Viním čtecí krizi, která se mi vrací v cyklech, kdy do mě špatně lezou knihy s více stránkama. To je důvod, proč jsem se pustila do povídkové sbírky autora.
A bylo to vlastně strašně dobrý. Různorodá témata, takže si každý vybere něco. Jenže mě bavilo vlastně všechno. Až na jeden kousek.
No, ohledně povídek nějaké ty kecičky u povídek :O tady si srdíčko vylejvat nebudu. A že mi u některých kousků přišlo, že se tak skutečně stalo! :)
"All you need is love. All you need is love. All you need is love, love. Love is all you need."
O tomhle je celá tahle kniha. Pokračuje útok a je to krvavá řežba. Ale je to trochu jiné než v knize předchozí. Přesto se nemohu zbavit dojmu natahování. A to je trochu škoda, byť ta řežba (pokračovaná z minula) Byla opět skvělá. Asi proto nejvíc oceňuji konec knihy. Ne, že je konec, ale co se ke konci stalo ;)
Ale i tak, stále je to Gantz. Takže nahoru, dolu, nahoru, dolu :/
Nemám tušení, co si o tomhle dílu myslet. Vím ale podstatné. Že se mi to líbilo. A je mi jedno, že je kniha na jednu stranu totálně o ničem. A to po stránce scénáře. Je to totiž jedna velká řežba. Celou knihu. Ale je to tak krásně nakreslený. Užívala jsem si ty pohledy. Hlavně ty, které působily jako dokreslená fotka. Tady se autor hodně vyblbnul. Ale příště víc děje, jo? Předem dík ;)
Tak tohle byla pecka. Popis života Whateleyů pomalu propletený onou záhadou, byl bravurně vystavěný. Bylo to prostě tak sirově a stručně napsaný, až by bylo špatně už jenom z tohohle. Nejhorší na tom je to, že tohle byl teprve začátek skutečné hrůzy. A je pravda, že druhou polovinu jsem četla napůl bez dechu a napůl podělaná strachy.
Druhá věc je kresba. Protože ta byla vážně krásná. Ale byla zároveň fakt děsivá. A dokonale podtrhla všechny ty pocity z příběhu. A že dala fakt hodně zabrat.