Lenka.Vílka komentáře u knih

Co je co kolem něčeho pojmenovaného Cyberpunk, jsem se dozvěděla až loni. Tak mi udělalo radost, že Trauma Team je střípek. Jenom fragment ze světa, který pochopím i bez hlubších znalostí. A když už to měli v knihovně, tak nebyl jediný důvod si to nepůjčit.

Kniha má málo stran a její příběh není žádná hluboká sonda, přesto...najdou se tam záblesky potenciální hluboké myšlenky způsobené tím, kde se příběh odehrává. Protože, ano, je to tak, veškerý děj je v anotaci. Jenže každý děj potřebuje trochu obalit. Sice ne žádným nečekaným materiálem, ale vlastně trochu jo. Protože v knize je několikrát zmíněno ono dilema, které má team vs společnost, a je to tam i ukázáno. Ale tak nějak v tom probublává touha jedince, že když má být jenom maso do mlejnku, zda s sebou cestou nevzít ještě toho, kdo si to zaslouží víc. Byť probrané silně povrchně, nějak ve mě tak jako tak konec příběhu zapnul...no, něco jako touhu zamyslet se nad tím víc. Bohužel ne nad tím v knize. Ale tak obecně.

Pomyslnou třešničkou na dortu je kresba. Ta byla dokonalá. A podle mě s tím udělal dost i papír. Nemám v oblibě lesklou variantu. A nějak mi přišlo, že díky tomu je kresba ještě lepší, protože tolik nesvítí. Nehodilo by se to tam. Stačilo, že je tam svět takovej barevnej, byť nic veselého se tam fakt neodehrává.
Kresba je důvod, proč jsem nedala dvě hvězdy. Protože...

...ten příběh mi v podstatě nic nedal. Tedy kromě patnácti minut uvolnění, dýl to netrvalo, a já byla na konci. Není to málo? Mám to brát jenom jako povrchní věc, která mi má prodat další věc? Ano, tohle bych třeba mohla tvrdit i o komiksech ze světa Stranger Things. Jenže tam jsem aspoň něco našla. Ale tady? Není to na VÁS málo, Cullene Bunne?

PS: vizuální stránka sice evokovala sérii Zero, ale...rozumem scénáře spíš Čtyřlístek :(

15 27.04.2022

("A není to nebezpečný?" ... "Kdyby to bylo nebezpečný, nebudou to zkoušet na studentskejch dobrovolníkách.")

Asi takhle. V týhle době je jasný, že každej ví, o čem je Žhářka, byť třeba ještě nečetl. Já si pamatuju, že jsem natajno koukala pozdě na film a nevěděla, co to jako je, a od koho to je. Nebyla to Žhářka, ale druhý díl. A moc se mi to líbilo. Takže základ mám a vím, a i přesto to bylo napínavý a čtení mě bavilo. A úplně stejně jako u knihy Srovnáno se zemí. Jak se mi četlo, může potvrdit kniha. Četla jsem paperback a na konci byl totálně vyžďímanej. Úplně stejně jako já  :)

("Když něco...udělám...budeš mě mít pořád rád?" ... "Charlie, já tě budu mít rád vždycky. Ať se stane, co chce.")

Žhářka se mi četla strašně moc dobře, protože je poměrně lehce napsaná a celou dobu jde z toho cítit, jak se Andy snaží, byť někde v sobě to prostě ví, že nemají šanci. Možná proto se s ním tolik lidí sžije. Každý má rád příběhy, kde jeden malej bojuje proti hodně nepřátelům, kteří jsou součástí něčeho velkého. Je někdo, kdo nemůže za to, co se kolem něj děje. Úplně stejně jako Charlie. Ta taky nemůže za to, kdo je. Prostě "se stala" následkem toho, co udělali jejím rodičům. A teď jí za to chtějí dostat jako kdyby to byla její vina? Nejdřív útěk a potom boj. Přeci jen, každý má rád i to, když se outsider postaví na odpor.

Poslední třetina, kdy děj trochu zpomalí, se mi četla špatně. Kvůli tomu, co tam bylo. Bů na vás! Přála jsem těm hajzlum jenom to nejhorší!

("Tak taková je dospělost? Tím se tam platí? Utrpením? Jestli je to tak, doufala, že zemře mladá.")

Proč je Žhářka tak dobrá kniha? Protože obsahuje to, byť je kniha skvělá tak, jak je napsaná, co nebylo v Carrie. Ten pohled zevnitř ven na někoho, kdo může udělat něco takového. A jak se k němu za to následně zachovají ostatní. Takže jo, není to nejnapínavější kniha pod sluncem...ale je neskutečně lidská. A nejde jinak, než Andymu a jeho dcerce fandit. Aby všechno překonali a o všechno a všechny se "postarali". Ale za jakou cenu? ...

No, nezbývá než se těšit na Ústav  :)

28 16.04.2022

"To, že jsem byla Panna nebo chráněná, neznamená, že jsem hloupá..."

Druhá kniha pokračuje přesně tam, kde skončil první díl. A ano, Poppy to rozjíždí hned na začátku  :D

Ale teď vážně :)

Takže kam? Teď už vím, na jakém principu série pracuje, tj na principu paranormální fantasy, tak tam ty všechny kraviny respektuju. Nezaměňovat se slovem "užívám si", protože já moc dobře vím, proč mě tyhle knihy berou pouze v rámci světlých výjimek. Což je něco úplně jiného, než jak byla série původně prezentována a je mi uživatelů goodreads velice líto, že tohle je podle nich romantika. Tedy, nejlepší romantika roku 2021, což od nich první kniha dostala za cenu. Byť uznávám, že  jsem do pokračování šla, přestože jsem původně nechtěla...

Chápu následky konce prvního dílu. Ve všem jí lhali, ale nejvíc jí lhal on, což je že všeho nejhorší a nejvíc zraňující. No ty krávo! A jo, knihu jsem musela na chvíli odložit. Ano, to je odkaz na první větu komentáře. Mám na mysli to "Počkej, tím se všechno to lhaní smaže, když jí poví tu blbost se svým jménem?". Aby věděla, že ne všechno je lež? Jo, tak! To dává smysl! :) chlapy, co od nich čekat, že?

Takže když už vím, že tahle kniha nemá s fantasy nic společného (ano, za naivitu očekávání s prvním dílem si mohu sama), jsem doufala, že alespoň autorka konečně pořádně rozepíše postavy. Když už se ví, kdo je kdo a co doopravdy. A že když tam bude milostná scéna, tak bude opravdu dobře napsaná (kdo aurorku čte, ví, že to umí) a že vynechá nesmysly typu "od krve ve sněhu" z první knihy. Ale i tak bylo čtení knihy poměrně náročný a trvalo mi dlouho. Mnohem déle než jednička. A je pravda, že mi postavy byly úplně volný. Ani k těm novým jsem si nevytvořila žádný vztah. Nedostala jsem k tomu příležitost :(

Jenže dost obsahu knihy jsou jenom plky, který mě nebavily. A ani mě moc nebavilo to pošťuchování jako mezi pětiletejma děckama, když jemu je kolik? Dvě stě? Za mě bohužel nulové napětí mezi postavama i v ději. Ale neměla jsem touhy se probodnout každých pět minut čtení jako u prvního dílu. Což je docela paradox, když byla sama Poppy s tím propichováním už taky dost otravná.

Bohužel o knize dost vypovídá fakt, že většina komentářů se zaměřuje na to, jak se vyvíjí vztah ústřední dvojice místo zmiňování nadupaného děje. Protože zde děj není ta věc, která buduje charaktery. Drobná scénková klišé posouvají postavy do další scénky, jenže to není děj. A většinu informací, které jsem se tady dozvěděla, byly z hovoru mezi Poppy a Haw...teda Casteela, protože to, co jde většinou v prvním díle, se dál už v ději značně rozpadá, když máte vyprávění v první osobě.

Takže teď si připadám trochu zvláštně, protože jsem hodnotila první díl, jak jsem hodnotila, protože druhý díl je ještě horší. Proč je horší? Protože je vážně jenom o tom, co se čtenář dozví na konci prvního dílu. Ano, dojít z bodu A do bodu B a provést to. A to je všechno. To je v knihách časté, že? Jenže tady se během toho vážně nic nedělo. Až na to vyprávění toho, co se stalo. To je v knihách taky časté, že? Jenže tady mě to nebavilo, protože to vyprávění bylo strašně plochý. A žádná z informací mě nepřekvapila, že tam je. Ato byl důvod, proč jsem postavy nechápala a vůbec mě nezajímaly. A to je taky důvod, proč se (narozdíl od prvního dílu) v knize prostě vůbec nic nestalo. Jenže tohle není trilogie, aby druhý díl měl výmluvu, že je jenom propojovací. V každé knize by se mělo alespoň něco stát. Tady se něco stalo až na posledních stránkách. Ano, jediná dějově zajímavá věc se stala až na konci. Není to na tolik stránek málo?

Za mě je hlavní problém téhle knihy, že se bere strašně moc vážně. Tak to na mě působilo. A přitom je podobných knih jako holubů na každém sídlišti. Ale umí si ze sebe udělat srandu, odlehčit to, něco z nich během knihy cítím (což je pro mě během čtení vždy nejdůležitější, cítit to s postavama). Tady je všechno tak navážno a to mi prostě nesedí s obsahem knihy, který totální nezajímavej průměr. Škoda.

Obálka opět krásná. Jenom nevím, kdo schvaluje vymyšlené názvy knih. Zdá se to jenom mě, že poslední dobou je všechno tak šíleně podobný a následně otravný a nudný? Za mě škoda :(

PS: furt tady mám připravený Dvory od Mass. Asi to zase o kousek posunu. Jsem teď lehce otrávená...

17 13.04.2022

Milá knížečka :)
Mile mě to překvapilo :)
Přestaň říkat slovo "milá"! :)

Ráda držím krok s hrdiny knih. Takže když jsou na začátku zmatený, co se kolem nich děje, ráda si to užívám s nima. A Richard je zmatenej hodně. Tedy, chápu, pokud jste zvyklý, že na vás mluví lidi ze zdi vaší ložnice, tak ok, vy zmatený nebudete. Ale my ostatní, co zvyklý nejsme, zmatený budeme. Navíc, když vám ta holka řekne, že s ní musíte jít do týhle zdi, protože v ní je další svět. Kraj snů. A je v průšvihu. A jenom ty, slyšíš ty troubo, kterej ležíš v klidu ve posteli, ty nám můžeš pomoct!

A jak začnou přibývat tajemství Kraje snů, tak začnou na povrch vyplouvat nejen pravdy, ale i lži. Ale komu a čemu tady může jeden věřit? V tomhle šíleném světě...

Všechny postavy byly fajn a já jsem si je oblíbila. Jak na začátku troubu Richarda, odhodlanou Lilly, dva suprový blbouny a padoucha, o kterém to budete vědět hned na začátku, ale to není podle mě zase hlavní. Hlavní bylo to, se řeklo na konci a pod tím bych se podepsala :)

Je to napsaný dobře. Sem tam se tam najde nějaká chybka, ale ve stejném poměru jako u velkých vydavatelů, takže by ode mě bylo neuctivý stěžovat si na to. Jenom mi chvíli trvalo, než jsem si zvykla v rámci formátování na absenci použití tabulátoru. Dá se na to zvyknout, ale není to normální.

10 11.04.2022

Přečteno za hoďku a trochu mě to mrzí. Jak jsem psala už minule...moc ráda bych si přečetla od autora knihu normální délky. Zajímalo by mě, zda by to zvládnul. Jenže tohle bylo už až moc stejný jako předtím. Když jsem si četla komentář uživatele Greenfingers, říkala jsem si, že až tak špatný to přece nemůže být. Nebylo to tak špatný, ale taky nijak úchvatný. Čtivý, to jo. Jenže...

16 06.04.2022

Tak tohle bylo vážně divná kniha...

Je pravda, že jsem si o dopředu moc nezjišťovala. Chtěla jsem si to přečíst už nějakou dobu a prostě se to tedy stalo. Tak čtyři roky zpátky by mě nejspíš děsilo, v jaké době se kniha odehrává. Ale teď už je to dobré. A vlastně to ani není tak podstatné do děje. Problém pro mě nastal jinde...

Nejde o to, že mi vadí, že nevím, do jakého žánru knihu zařadit. Ale pokud někdo neví, co bude číst, asi bude hodně překvapenej. Tohle totiž začalo jako jakési hrdiné dobrodružství z čas dávných, ale ne tak moc, abych neměla představu, jak aktéři myslí. S nádechem starýho dobrýho koloniálního objevování. Jenže potom se z toho stala v podstatě dobrodružná romantika. Což je dost velký žánrový skok. A fakt něco hodně mimo můj obvyklý čtecí rozsah.

Hmm...budování charakterů. A jak to autor zvládnul, když má kniha relativně málo stran? Poměrně jednoduše. Využil základní a obyčejnou lidskou touhu. Protože jinak je mi jasný, že by se náš hrdina vůbec nerozhoupal k činům. Protože...je to jenom na chvíli a není to skutečný. Přesto kvůli stejnému přízraku padne celá rodina? Ale tak jo, zajímalo mě, co se stane, až to v sobě po té dlouhé cestě najde.

Ano, měla jsem problém v tím, že jsem prostě postavy nechápala a tím pádem si k ním špatně hledala cestu. Byť chápu, že je asi fajn zažít alespoň chvilku opojnou chuť pravého štěstí. Ale za jakou cenu? Je to dostačující? A potom si můžeme v klidu umřít nehledě na to, že s sebou stáhnu ještě někoho dalšího? Kde končí sobeckost a začíná šílenství? Nebo nás to všechno uvrhne do dalšího čekání a doufání a my se tak v podstatě staneme aktéry původního mýtu?

No, ale jak jsem už několikrát zmínila, je pro mě v poslední době důležitější poznat postavy a atmosféru než dostat bombastický děj. No, asi jde pochopit, že se mi v knize líbil pouze jeden charakter. Les. A celá jeho mytologie. Hlavní postavy mi byli, ano, je to tak, úplně buřt. Něco jsem začala cítit až skoro na kocni. Až tam byly skutečný emoce.

A jo, druhý díl si přečtu. Možná ne z nějakých "důležitější" důvodů. Protože je velká šance, že jsem to nepochopila přesně tak, jak měl autor v úmyslu. Ale on mi to jistě odpustí :)

19 04.04.2022

Teoreticky rychlé čtení, protože některé povídky jsem už četla jinde (Jedné letní noci, Město zesnulých, Moxonův pán, Zabedněné okno). Jenže v praxi to nebyla pravda. Přečetla jsem si je ráda, protože jsem viděla i originální text a mohla jsem si tak Bierce vychutnat ještě víc. To bylo fajn.

Víc u povídek :)

10 31.03.2022

Nemám tušení, co si o knize myslet. Mám ráda Williamsova Flashe. Ale je to prostě fakt, už je tam dost přeFlashováno a pokud nevíte víc nebo jste trochu pozapomněli věci z minula, tak budete dost zmatený. Jako lesní včela. Jako já. I přes fakt, že jsem si vzpomněla :D

Pointa byla ale fajn. Byť uznávám, že bych raději nějaká epizodní dobrodružství s nějakým zaporákem, místo tohohle neustálého bobtnání. Protože...kam až to chtějí vést? A taky se tam ukážou "revers Ranaři" a Zoom. A já hned cítila, jak se mi zavařuje mozek v tom horečném vzpomínání, protože na tomhle mejdanu byly prostě všichni  :D a nejlepší hláška, když se Iris musí dostavit k časovému tribunálu, kvůli tomu, co udělala, reakce kluků: "Už jsme dlouho nebyli na vejletě." A šup do budoucnosti...

Co se ale dělo potom (Wally, Barry, Zoom) bylo vážně dobrý. A na konci i pořádně dojemný. Jenom je škoda, že cesta k tomu je lehce trnitá :/

Jinak opět oční orgie ohledně kresby. Což je v téhle sérii standard :)

11 30.03.2022

Rybář mě zaujal anotací. A potom mě kniha zaujala diskusí u ní na základě toho, že někteří čtenáři prostě nevěděli, co čekat. Už jsem to psala několikrát, že horory nejsou jenom cákance krve. Horor je atmosféra. A tak holt, když v ruce držíte knihu, která je označena jako lovecraftovský horor, tak tomu bude kniha odpovídat. A že vážně odpovídá! :)

Protože mě strašně bavil způsob vedení příběhu. Na začátku se dozvíme, že se stalo něco zlého. Ale potom Abe řekne tu úžasnou větu, že se nejdřív musíme dostat na začátek všeho. A to je podle mě ta část, kde dost lidí usne. Ty, kteří čekají krev. A asi za to může i trochu vydavatel. Na to, že má kniha lehce přes 300 stran, působí mnohem mohutněji.

Kniha je rozdělena na tři části. Muži bez žen, Der Fischer: Příběh hrůzy a Na břehu černého oceánu.

První část buduje, dozvíme se dost věcí o Abovi a Danovi. A hlavně se dozvíme, jaké události předcházeli tomu jejich finálnímu výletu. Druhá část je vyprávění o tom, co se tam stalo dřív. A třetí část je...no, asi to, co chtěli mít ti, kterým se kniha nelíbila, celou dobu čtení před sebou.

Musím přiznat, že jsem si strašně zamilovala začátek. Je to tíživý a drsný. A pokud se na základě první části někdo dostatečně nevžil do postav (potom už nebude příležitost), tak asi hodně přeskakoval. Protože jak někoho poznat lépe než přes osobní tragédii? Je to krutý, ale v ten moment jsme nejvíc opravdový. Abe i Dan ztratili ty, na kterým jim záleželo nejvíc. A pomohlo jim právě rybaření. Myslím, že to je jako cokoliv jiného. Kdo to nezná, nepochopí, proč zrovna rybaření. Kdo to nezná, musí poslouchat a nechat si to vysvětlit. A kdo poslouchat nechce...ať se s tím srovná v sobě. A celá tahle část mě hodně zasáhla. Celý to: musíme se z trosek zase stát lidskejma bytostma. Na pozadí toho, co čtenář ví hned z první stránky... ("Událo se to před deseti lety, první červnovou sobotu, a než padla noc, přišel jsem o dobrého přítele, většinu zdravého rozumu a málem i o život. Chyběl příslovečný fous, abych ztratil ještě víc než to.")...Je to potom celý zbytečný? Ne, není to zbytečný. Je to střípek z mozaiky.

Mmch, tahle myšlenka se mi vplížila do mysli hned po zjištění, proč Dan nepřišel do práce. Takže já to beru tak, že autor moc dobře věděl, proč to tam všechno má. Tragédie musí být vždy spouštěčem ještě větší tragédie.

Druhá část nás zavede do minulosti. Vyprávění o tom, co se tehdy u Dutchman’s Creek stalo. Teda takhle...je to vyprávění místního, kterýmu to vyprávěl někdo další, kterej to taky z někoho vytáhl, takže se změní i styl psaní. Je tam hodně svuvek, což činí vyprávění dynamický. A taky poměrně překvapivý. Tam se toho stalo! A nevím, zda se hodí tuhle část víc rozebírat. Asi bych už tvořila spoiler. A zde fakt nechci  ;) Protože tady je bum bum bum ohledně informací a akce. Moc se nejde do hloubky a to je možná dobře. Důležitější pro mě bylo, co se bude dít v přítomnosti, až bude toto všechno vyřčeno...

("Jestli v detailu vězí ďábel, jak se říká, tak v tomhle příbehu se tísnila snad půlka pekla.")

Mmch, v knize je jasně a zřetelně vysvětleno názvosloví ohledně potoku, takže naprosto chápu, proč jeho název nemohl být přeložen. Nechápu tedy, jak si na tuhle absenci může někdo v komentářích stěžovat!!! Je to místní označení, ale zároveň je na to pěkná slovní hříčka, která na konci druhý části sedne jako prdel na hrnec. Tak kde je problém?!?! Chápu, kdyby se komentáror do téhle fáze knihy z té nudy nedostal. Ale bacha na to. Když už se rozhodnu zdrbnout knihu, tak by bylo fajn jí přečíst celou. Protože potom jde akorát poznat dost věcí. Že někdo přeskakoval nebo vůbec nedočetl. Ale o to víc hodnocení neberu vážně, protože je o ničem. Bohužel ale knize kazí pohled na hodnocení. A byť tohle píšu celý nerada, po dočtení knihy ještě víc chápu rozhořčení uživatele Gustik5 v diskusi.

Třetí část je už jenom třešínka na dortu. A musím se přiznat. Asi jsem s tím jarem pomalejší, ale mě důvod, proč tam jeli, došel až v moment, kdy to autor řekl narovinu. Takže tady dobře  :D

Kniha mě bavila především strašně moc číst. Byť prostředek byl rychlejší a víc to tak vtáhne do děje, moc tenhle způsob vypravování nepreferuju. Jak to tam furt skákalo  :D
Zároveň je to strašně emotivní tím pomalým začátkem. A ke konci jsem si přála, ať už je to všechno rychle za námi, protože to bylo vážně nepříjemný stále víc. A taky jsem z toho měla furt větší depku. Přestože jsem potřebovala stále číst dál. Mise ze strany autora tedy úspěšně splněna  :)

John Langan napsal dobrou knihu. Nebudu zde psát, že pokud se vám kniha nelíbila, je to problém knihy. Nebudu hodná ani nikomu lézt do zadku. Ne, pokud se vám kniha nelíbila, je to jednoznačně váš problém. Protože jste začali číst knihu, o jejímž žánru nic nevíte. Protože podle mě je tam všechno na svém místě a takové, jaké má být. Celou dobu jsem cítila, že si mě autor hrne přesně tam, kam chtěl, a že má jasný cíl. Povedlo se mu to :)

A už jsem dlouho nečetla knihu, kde bych během milostné scény furt říkala "fuj" stále dokola :D

A ta obálka je naprosto luxusní  :)

22 28.03.2022

Já prostě nevím, zda označení "vynikající" stačí. Ano, svým způsobem je to strašně hloupoučký, ale pokud mi někdo bude tvrdit, že to není aktuální I v dnešních dnech současných, tak jsem knihu asi pochopila jinak. Protože ty tři poslední stránky?!?!?

Základ je, že to má poměrně málo stránek, takže to uteče rychle. No, rychle...než se dostali na řeku, četla jsem poměrně dlouho a potom to už bylo jako z rychlíku. Což může někoho trochu odradit. Že je začátek trochu náročnější na čtení. Možná se to tak zdálo víc čtenářům. Tak nízký počet přečtení a komentářů u knihy si neumím jinak vysvětlit :(

Protože ta myšlenka je skvělá. Jsme lidi, je to pro nás normální. Chceme ovlivňovat a korigovat, a nedochází nám, že se když se z řetězce vyndá jeden článek, tak se to celý rozpadne. A když se řetěz opraví, je to opravdová oprava nebo to bude ještě horší, protože na tom místě bude řetěz drhnout a tím se všechno akorát zhorší?

Mrzelo mě ale jedno. Že knihu nikdo asi nezkontroloval. Nejsou v ní chyby klasické, ale ty typu, že tam jsou slova navíc. A je jich tam vážně šíleně moc :(

14 26.03.2022

Tak tohle bylo vážně neskutečný!

Jestli byl první matoucí a druhý jeho vysvětlující, třetí je naprostá jizda dokonalosti. Na začátku trochu vysvětlující (Civil War II) a potom už jenom budoující (WW II), aby konec byl mňamózní. Aby do sebe všechno zapadlo. Aby čtenář všechno pochopil. Aby se těšil, co bude dál.

Ano, je to stále stejná série. Takže ano, je to brutálně ukecaný. Hlavně začátek. A já to chápu, že někdo se mohl nudit. Já sama jsem hodně smutná z toho, jak u nás poslední dobou na sebe navazující věci vycházejí. Ale sorry, lepší než drátem do voka. A jo, musíte být asi vážně hodně zažraný, aby jste tuhle seri ocenili. A že jsem ze začátku měla strach, že se budu nudit nebo se v tom stratim. Nic z toho se nedostavilo :)

Ale blbě se něco píše k ději. Kdo četl, ví, proč to píšu. Svěřováním bych poměrně dost vykecala. Byla jsem vážně spokojená  :)

Kresba opět vynikající. Tady jsem to jinak nečekala, protože se drží v podobném stylu jako předchozí díly, kdy vám kreslíř pomáhá s tím, kde se v ději nacházíte.

Namaste a Hail Hydra!

11 24.03.2022

Slovy, lety, vzpomínkami, čísly.
Letos je to 48 let, kdy kniha vyšla poprvé.
Letos je to 30 let, kdy kniha vyšla poprvé u nás.
Letos je to 22 let, kdy jsem knihu četla poprvé, a od té doby ani jednou.
Psát sem tyhle numera, jímá mě zároveň štěstí, že toho všeho mohu být součástí, ale zároveň strašná deprese, jak to strašně letí.

Takže když jsem konečně tenhle rok před spaním otevřela Carrie, měla jsem plán jenom pár stránek. Jenom si přivonět ke vzpomínkám. Ale je to jako váš oblíbený dort. Přivonět si nestačí. Ani jeden kousek nestačí. Ne, musí se s tom vyráchat celej obličej a šíleně se smát. A já už po pár stránkách byla zase ta třináctiletá holka, která knihu vnímala trochu jinak jako právě teď ve svém věku. Ale hltala jsem to úplně stejně jako tehdy.

Ale jednu věc jsem si užila mnohem víc. Způsob vedení příběhu. Jedna linka je samotný příběh Carrie a druhá linka jsou útržky z různých zdrojů na základě událostí, které se staly. Čili hned od začátku je zde dobře budovaný ten faktor budoucího strachu ohledně toho, co se bude dít. Což je úplně nejlíp vidět právě v druhé polovině, v ději plesu. Chytne to úplně strašně suprovou dynamiku. A naprosto chápu nějaké hlasy, kterým kvůli tomu vadilo, že kniha sama sebe vlastně spoileruje. Co na to říct? Ano, spoileruje. Ale v takových momentech, kdy mi to v příběhu nevadilo. Ale asi záleží na tom, zda v Carrie hledáte příběh výstrašený a osamělý holky nebo řežbu plnou krve. Ano, ani na první čtení jsem nečekala jednorožce na obláčku na konci. Myslím, že ono dost rozhodne, jaké bylo vaše vlastní dospívání, zda budete držet palce městu nebo Carrie. A zda vás tolik proto zasáhne konec. A není právě tohle na knihách normální a na těch lepších naprosto přirozený? Že si lze přebrat a interpretovat podle svého. Věku? Náhledu na svět? Životní situace? :)

Ale Carrie je dost jiná kniha a podle mě je tolik oblíbená z víc důvodů, než je jenom její děj. Je to kniha, kterou vnímáte jinak při každém jejím čtení, jak stárnete s ní. Protože je v ní tolik témat, že se s tím sžíváte pokaždé jinak. Nejde tady jenom o to hlavní, který zná i ten, kdo knihu nečetl, ale nebudu to sem psát, kdyby někdo nevěděl. Všechno to špatný jsou jenom následky něčeho jiného špatného. Něčeho, co se děje v našich životech. Ať už je tím fanatismus (jakéhokoliv směru), šikana, dospívání jako takové a očekávání společnosti, že všichni budeme zblblý postlobotomický roboti, kterými záleží pouze na jedné věci: co si o nás myslí ostatní a aby to bylo podle vhodné šablony.

Je to asi tím, že Carrie je klasickej underdog (sorry, ale mě nenapadá českej ekvivalent slova, kterej by to vystihoval lépe, protože tohle slovo anglina významově vymyslela geniálně), se kterým je snadný se sžít, protože nás je mnohem víc než těch druhejch, těch dokonalejch, který si na na nás ukazují z věže. Jenže ona to často není pevná věž. Jsou to často pouze hrady z písku. A oni jenom potom koukají, co se, sakra, podělalo...

Proto já knihu zvu psychologickým románem s žánrovým přesahem do fantasy kvůli Carrie. A je už jenom na čtenáři, zda souhlasí s koncem knihy nebo ne. Jestli pochopí tu myšlenku. Jestli zvládne upřímně odpovědět po tom všem, co četl, na otázku: Kdo je monstum v tomhle příběhu? Carrie kvůli tomu, co má v sobě, nebo společnost, kvůli které šlo ven, co Carrie v sobě chtěla držet? A pokud je to pouze metafora na většinovou společnost a jak zachází s odlišností, tak proč uronit jedinou slzu? Leda tak za Carrie...

A to je síla téhle knihy, která je tak dobře napsaná, že i když víte, že je to vlastně všechno špatně, tak nějak vnitřně to chápete. Možná proto je revenge vždy tak silný, pokud je dobře napsaný, jinak nefunguje...

PS: ze spousty důvodů jsem právě tuhle knihu dala do ČV jako knihu svého dětství. Možná to je takové...správné. Myslím, že tehdy skončilo...

29 23.03.2022

Milá a zároveň děsivá kniha, která není jenom pro mladší čtenáře. Svou míru děsu si v najde i dospělý. A dokonalá kresba jako bonus :)

Jednotlivé příběhy jsou skvělé. Ano, nejsou překvapivě šokující, pokud za sebou máte již víc knih žánru, tj hororová povídka. I tak jsem byla potěšená, jak mi jednotlivé příběhy vtáhly. Hluboko do sebe. Hluboko do hvozdů.

Ani o jedné z povídek nemohu říct, že by se mi nelíbila. Ale úplně nejvíc se mi líbily povídky O jeho zbrocené tváři a Hnízdo. A skvělý nápad byl s úvodem a závěrem. S tím závěrem naprosto souhlasím. Dokonalá metafora zla a strachu. Brrr...

O povídkách víc tam jako vždycky...

Kresba se mi hodně líbila. Sice byla vždy stejná způsobem, že komiks nemá klasická okna, ale každá povídka má trochu jiný styl kresby. To mě bavilo. Trochu upravit kresbu ke stylu vyprávění. Hodně dobrý.

19 20.03.2022

Myslím, že už úvodní slova čtenáři řeknou, co drží v ruce: "Pro všechny milovníky a milovnice rozsáhlých příběhů, do kterých autor vepsal celou svou duši." A s tím by každý měl ke knize přistupovat. Ok, ok, beru, do hodně knih autor dá to nejlepší ze sebe. Ale když je potom čtu, tak to působí značně děsivě. Jako třeba "co to je za magora". A to je děsivý. Zde je víc důležitá ta první část, se kterou naprosto souhlasím. Tohle je rozsáhlý příběh. Který si vyžaduje vaší pozornost. Chce trochu vašeho času a pochopení. A nespíš vám nedá nic zadarmo. Přeci jen, nemá to jenom 250 stran, že? Protože pokud chcete příběh, kde už ve třetí kapitole víte, jak to skončí, fakt nejste čtenářský materiál pro tuhle knihu.

V případě, že má mít série dvanáct knih (pokud čtenář dá), tak je blbost všechno vyblejt hned v prvním díle. To by nedávalo smysl. Z toho tudíž plyne, že pokud to má všechno dávat smysl a příběh mít takový rozsah, tak se tam nemůže stát milion věcí. Šla jsem do knihy s tím, že to vím. Že první díl je hlavně o rozestavení figurek a připravení jejich dalších kroků. V dalších dílech. U podobných knih se to ostatně taky vetšinou předpokládá. Pokud tohle nevíte, můžete být lehce zklamaní (naštvaní?). A pokud je to ve výsledku dobrá kniha, vážně je to takový problém? Mám rozečteno tolik serií, že počkat na další díl, pro mě fakt není problém ;)

Takže obeznámení s realitou máme za sebou, tak jdeme na knihu. Tedy, možná...

Autor používá klasický vzorec vyprávění. A ten je tak klasický, že ho buď nenávidíte (jako všude) nebo zbožňujete. Ano, občas je to otravný, hlavně když čtěte něco, co je špatně napsaný. Ale tady žádnej problém. Ve Zloději osudů je několik linek, které na první pohled působí jako něco, co spolu nesouvisí. Což je ok, protože tady není důvod nikam pospíchat. (A jak jde děj dál a čtenář se dozvídá další informace, poznává další postavy, tak si říká: Ale jo, ta anotace by stejně jinak napsat nešla. Vždyť je tam ještě tamto. A tamto. A tamto.) Ale v okamžik, kdy je každá linka skvěle napsaná, čtenář by se čtením neměl mít problém. Nebo prostě číst něco, co není tak obsáhlé.

Menší technická vsuvka...

Nejsem moc na jména. Postavy si pamatuju nejdřív podle činů a když jich je víc, tak mi to trvá trochu déle. Ale ani tak jsem se nedostala do situace, kdy by se mi kniha zdála nepřehledná. Což zmiňuje dost čtenářů. Nepřehlédnost toho o kom je vyprávěno. Je to tím, že jsou čtenáři poslední dobou líný? Nebo čtou knihy tak rychle, že u toho nestíhají přemýšlet? Nebo je to tím, že jsou rozmlsaný pohledy vyprávění? A jak najendou není kapitola pojmenovaná po vypravěči té časti, tak jsou zmatený? Ono je nějaké pravidlo, že kapitola je ohraničení vyprávění o nějaké postavě? (V tom případě doporučuji na potrénování knihu Ptáčník.) Nevím, ale já vážně nepotřebuji vyprávění po kapitole, která se vždy jmenuje podle toho, kdo vypráví, abych věděla, kde a s kým jsem. A už vůbec mi nevadí, že nová kapitola nebo odsek nezačíná jménem postavy a teprve potom bla bla. I když...tady byly kapitoly solidně dlouhý, co?  :)

Všechno tohle je asi vážně způsobeno očekáváním, které máte od knihy. Roztomilá obálka a vydavatel CooBoo. Všichni víme, co zde většinově vychází, knihy pro specifické čtenáře. Možná proto mi přijde, že jakmile tam vyjde něco jiného, jsou z toho všichni...nervózní. A neví, co si myslet. A tahle kniha dost vybočuje ve všech ohledech. Ale když si vzpomenu na svojí poslední knihu s podobnou barvou obálky...byla to poměrně dobrá řezničina ;)

Furt nic o ději. Napravím...snad...

Fakt jsem se bavila. Vlastně zatím každá postava je vlastně fajn a když si zabere chvíli prostoru pro sebe, tak je na prvním místě. To, že je někdo na první pohled špatnej nebo dobrej, neurčuje míru prostoru jeho vyprávění. Ani se jim nenadržuje podle potřeby do budoucna. Ale řekla bych, že je jenom naznačeno. O dost postavách víme pouze základní informace, což je plus dál do děje. A nemůžu napsat, že bych se s někým nudila nebo mě prudil. Ale je fakt těžký něco napsat, když ještě není pořádně co, a tím, co bych napsat mohla, zase něco vykecám :D
Takže příště  :)

Ale aby to nevypadalo, že jenom chválím, tak si vymyslím nějaký pseudo problém, který nejde za autorem:
V knize mi (v rámci počtu stran) chyběla látková záložka. Záložek mám hodně, ale ráda je ztrácím :D
A v ebooku chybí mapa, protože je už na vnitřní straně desek, a ne až dál v knize.

Ale jak zakončit něco, co nemá  žádnou formu, takže to nemůže mít konec, protože nemá začátek? No, asi prostě: vážně skvělý počtení :)

23 19.03.2022

Pravdou je, že jsem tak úplně nevěděla, co od knihy očekávat. Dostala mě anotace, ze které bylo jasné, že nepůjde o úplně jednoduchý příběh. A už jenom ta obálka! O kresbu jsem tedy rozhodně neměla obavy.

A o čem je tedy Údolí zrůd? Je to o předsudcích, je to o strachu, je to o nenávisti. Ale především je to o sourozenecké lásce, která je zde hybatelem všeho. A tím nemyslím jenom Willa a Trevora. Jak se totiž začne ukazovat, co se všechno skrývá v údolí a pravda o jeho obyvatelích vyplouvá na povrch, chytla mě zároveň strašná deprese i neskutečně krásný pocit naděje. A jak se cíl cesty začal naplňovat, vážně jsem se o ty úžasný zrůdičky (já to takhle píšu zrůdičky, ale každýmu, kdo je v knize nazval zrůdy, jsem měla chuť přelámat hnáty!) bála a opět tu naději ztrácela.

Co ale musím hodně pochválit, jsou ilustrace. Tohle bylo jako ležet na mráčku a proplouvat pomalu krásou toho všeho kolem mě. Ať už je řeč o barvách nebo konkrétních pohledech na západ slunce nebo krajinu. Bylo to dost intenzivní. A všechny ty celostránkový ilustrace? Nádhera!

Údolí zrůd je silně emoční příběh o tom, že pokud jsme jiný, vůbec nezáleží na tom, že jsme hodný. Jsme pro ostatní zrůdy a něco, co do tohohle světa nepatří. A nebudu lhát, na pár místech se mi udělalo psychicky špatně, a musela jsem si ve čtení dát pauzu. Což byl jediný důvod, proč jsem tenhle intenzivní příběh nepřečetla na jeden zátah.

Moc děkuji, že jsem měla možnost tenhle skvost číst...

PS: pokud někdo příběhu vyčte tu jednu věc, kterou se čtenář nedozví, poznám podle toho, že příběh nepochopil. Protože o tom to vůbec nebylo, to bylo na posledním místě. Takže...já jsem tady a budu pozorovat...

19 16.03.2022

Co se týká hlavního příběhu, je Dravá moc hodně krátká. Ale i tak jsem si ty tři sešity užila, byť je to pouze předehra k tomu, co bude dál. Co bude v další knize...

...proto co je tady může působit zbytečně. To mezi Batmanem, Punguinem a Banem, pochopila jsem, proč bylo třeba se v tom tak dlouho šťourat, takže čekám příště něco hodně velkýho. Takže já nepatřím mezi ty, pro které to zbytečné bylo  :)

Kniha dál obsahuje Batman Sectet Files a Batman Annual.

Ty mikropříběhy byly fajn. Hlavně ten první, protože ta myšlenka byla fajn. Co by dělal Batman, kdyby měl sílu jako Superman. Ale je to na dvě stránky, takže...
Druhý o následcích Cranova plynu byl vlastně taky ok, ale něco tomu chybělo...
Třetí příběh mě bavil kvůli tomu dilematu...
Čtvrtý příběh byl typická ukázka toho, jak je Batman paranoidní. Jenže co měl být pokus o vtip (předpokládám), celý tohle zabilo...
Nejlepší detektiv na světě pomáhá Batmanovi. Pátý příběh byl možná nejlepší.

A teď to hlavní. V návaznosti na hlavní děj, musím u Annualu říct: "Á, to bylo sladký." Funguje to  různě v příběhu po prkouscích, funguje to i takhle dohromady, mnohem víc tedy. Bruce a Alfréd jsou dvojka do nepohody  :)

7 15.03.2022

Co se to dneska děje? Nejdřív Zaklínač a potom tohle! :D

Ááaaaaááá!

Nevím úplně přesně, jak zhodnotit, protože...co se stalo v téhle knize? Jako čtenář jsem si prošla peklem, protože tohle je plný otázek a naznačení, ale ani na jednu vlastně není odpověď. Mě nevadí, když jich je spousta, ale potřebuji alespoň jednu odpověď :(

Leslie je svá, ale zároveň se drží při zemi, protože nechce mít problémy. Dělá všechno, co správně má a rozhodně, strašně rozhodně poslouchá pro krásnou budoucnost. Protože jestli malým dětem před spaním pouštějí to propagandystický video, chápu, že potom musí být zmatený. Hlavně, když se jim do srdce nebo postele připlete jiný zviřátko nebo někdo stejného pohlaví. Hlavně nebýt proti přírodě. A když se nevíš rady, stát pomůže. A taky hodně motivuje. Třeba vyšší daně pro nezadané. Tohle je prostě super základ pro příběh, o kterém jsem věděla, že mě bude bavit. Protože je tady ještě někdo. Vlk. Vlk, o kterém se Leslie zdá, a jsou to dost intenzivní sny.

Můj problém je hlavně v tom, že se kniha strašně moc rychle rozjela a bylo tam strašně moc věcí. A najendou konec. Ano, já četla, otočím na druhou stranu a konec. Fakt jsem to nečekala.

Protože od druhé poloviny to bylo vážně šílený. Informace padaj jako kroupy, možná větší kadencí a žádná z nich mi nedala čas a prostor nad tím přemýšlet, protože bum a další. Tím nechci říct, že je to špatný komiks. Spíš bych řekla informačně nevyvážený. Protože konec knihy na mě nepůsobil jako cliffhanger. Působilo to na mě...konec sešitu, konec všeho. Protože jsem jela po rovině, ne do kopce.

Kresba byla famózní a naprosto nádherná. Jak Leslie, tak všechny postavy. Ty scény s vlkem byly správně na úrovni. Což byl taky důvod, proč jsem tak dlouho váhala, zda se do knihy pustit. Ta alternativní obálka je vážně hnusná a nevkusná, mmch. Bála jsem se, aby to nebylo moc sprostý, protože to téma je celkově strašně vážný, aby se to tam hodilo. Ale, uf, bylo to fajn :)

No, tak asi upřímně, ne? Na pokračování se samozřejmě těším a ráda si ho přečtu. Ale první díl ve mě zanechal trochu zmatené pocity. Hlavně z toho důvodu, že kniha obsahuje pouze čtyři kapitoly, ne šest, a zda není škoda, že nevyšlo jako omnibus. Protože tady nestojíte na pláži, kde vám oceán omočí prst a vy čekáte na další vlnu. Tady jsem si připadala, jako když od tý vlny stojim sto metrů, vidím jí...a jsem furt suchá. Škoda...

8 14.03.2022

Co to bylo? Já fakt nevím! Už se mi dlouho nestalo, že dočtu knihu a nevím, jestli se mi líbila. A zda jsem jí vůbec pochopila...

Ok, Geralt nemá do čeho píchnout. Nikde ho ani nechtěj. A to bylo trochu depresivní. A hned na to jsem se začala ztrácet. Protože potom se rozjedou dva příběhy v jednom a mě přišlo, že to není úplně ideálně zakompovaný a místy to působí trochu zmateně.

Nejdřív tedy. Rybář, který vypráví o mořských pannách, které se mstí rybářům. Jeden by řekl, že to je dobrej nápad. Sice by to bylo na vodě, ale ne úplně hloupý. Tak trochu vibe Vstříc mrtvým vodám. Ale ne, tohle je málo, takže Geralt vezme jinou fachu. S opravdovejma monstrama. Celkově i ta celá vesnice byla ujetá, takže závěrečná pointa problému byla fajn. A potom přijde pendlování mezi těma dvěma příběhama. A to nebylo vůbec dobrý. Navíc mi přišlo, že se Geralt chová fakt zbrkle a nerozvážně. Jako sice je rád, že má práci, ale zároveň ani nezkontroluje, zda je všechno vyřešeno. Ale musím uznat, že ten konec u vody se mi líbil  :)

Jak tohle píšu, možná jsem se v úvodu zmýlila. Možná jsem to pochopila. Jenom jsem dost zklamaná z vedení příběhu. To je v hodnocení dolů.

A kresba je bonbonek na sólo jízdě. Tohle se fakt povedlo. Temný, špinavý, vážně skvělý. Za kresbu plnej počet.

Dávám čtyři hvězdy, ale je to čtyři a půl  :)

11 14.03.2022

Dvojník je zajímavá kniha ve více ohledech.

Rozhodně má působivý úvod... 
Psychiatrička Bruce Wayna najde dost zrasovanýho Batmana, a zjistí, že to je je jí pacient. A chce vědět, co se všechno stalo. Nejenom ten večer. Když jí všechno řekne, nepráskne ho.

Taky má zajímavý celý děj...
Nad městem dohlíží někdo, kdo je sice oblečený jako Batman, ale není to Batman. Navíc je ten někdo dost nekompromisní a zabíjí.

A vlastně má zajímavé postavy...
Tím myslím dvě hlavní ženské postavy. Obě ženy jsou prostě skvěle napsané a jejich chování dává smysl. A mají pro celý příběh velký dopad.

Osvěžující způsob vyprávění...
Tady nebudu psát nic konkrétního. Napíšu jenom, že občas něco vypadá jinak než to vážně takové je a odhalení skutečnosti je o to zajímavější. To má nejspíš i spojitost s tím, že je autor knihy scénárista a ví, jaký fígly fungujou. Protože já byla celou dobu napnutá jako kšandy. Když nás třeba děj nechá v jedné scéně a potom se do ní postupně vrací. Zároveň tohle napětí udrží celou dobu. A mě se to prostě líbilo. Moc.

Kresba, která nemusí sednout každému...
Mě ale sedla na 1000%. Je temná, místy dost nekonkrétní jako když se skládá koláž. Většina panelů je prostě šílených, ale všechno tam dává smysl, a je přehledný. A na několika stránkách jsem se zastavila poměrně dlouho a jenom zírala. Tohle bylo prostě nádherný.

Batman: Dvojník je kniha, která je spíš o Batmanovi, než o jeho dvojníkovi. A jak zvládá to, že si ostatní myslí, že je vrah ne ochránce. A když najde svého dvojníka, co potom? Odmaskuje ho sám v masce? A všechno bude jako dřív? Protože tohle bude mít svoje následky. Ať už celá věc dopadne, jak dopadne, bude to mít následky. Je pouze otázkou pro koho. Možná pro všechny...

Je to kniha, kterou by si měl přečíst skutečně každý, protože je prostě dobře napsaná. Našla jsem tady v komentářích zmíněno pár výtek, které jsou proti logice Batmana. Já je tam naprosto respektovala z toho důvodu, že tohle je začátek jeho "kariéry". Chybuje, není dokonalý, trochu se mi na jazyk dere slovo naivní (ale jenom lehce), byť plný naděje a důvěry v lidi (kvůli tomu na konci), ale tím to zároveň působí strašně lidsky. Tenhle přístup mě baví :)
Navíc je kniha sama o sobě moc hezká. I když se sundá přebal.

A teď ten bod, který by měl být teoreticky v hodnocení na posledním místě, ale lidi to teď strašně řeší, tj "co to vlastně je".
Kniha vyšla jako podpora filmu (tak to u nás bylo prezentováno) The Batman a bylo o ní tvrzeno, že je to dobrý materiál na čtení před filmem. Maximálně bych s tím souhlasila kvůli navodění atmosféry. A co jsem měla poradu se strejdou goglem, protože nikde jsem to nenašla napsaný na férovku, ale smysl dává to, co píše kolega memphisz, vzhledem k tomu, že se Tomlin motal kolem Batmana už předtím.
Ale všimla jsem si, že dost lidí si na tomhle poslední dobou ujíždí. Na zoufalé potřebě všechno někam zařadit. A bohužel jsem si všimla i té odvrácené strany. Že když to neví, tohle se odrazí v hodnocení.

16 12.03.2022

Zpověď Dolores, která je hodně osobní a strašně moc mě zasáhla, byla v podání Kinga krásným psychologickým románem. A já to zbožnuju. A přes ty špatné věci...

A celé to její vyprávění mě tolik dostalo a já si Dolores oblíbila, že jsem v té fazi, kdy jsem se dozvěděla, co se všechno stalo, než jsme se "dostali ke studně", bylo by mi jedno, jestli to Dolores udělala znovu. O čemž jsem upřímně dost pochybovala...

Za mě navíc byl silný konec, kde se odkryjí všechny karty, třešničkou na už tak dobrym dortu. Moc děkuju :)

A komu bych knihu doporučila? Rozhodně tomu, kdo večer leží v posteli a říká si: "Jenom dočtu kapitolu a půjdu spát." Ten tuhle knihu bude zbožňovat! Muahaha!

To propojení s Geraldovo hrou bylo dobrý. Samozřejmě jsem o něm do doby čtení nevěděla. A jak jsem koukala na plány, které nevyšly, měla být ještě jedna kniha. No, nikdy nevíš, že...

Skvělý náhled do duše osudem zkoušené ženské, která se nedá, napsán Mistrem hororu, byť tohle je vážně drsný psychologický rozbor, ne žádný bu bu bu, děsivé je to o to víc.

28 03.03.2022