Lenka.Vílka komentáře u knih

Tahle sbírka byla většinu času brutální deprese. To je totiž tak, když si chcete odpočinout po předchozí knižní emoční houpačce, tak se pustíte do povídek. Všem radím: v podobné situaci si fakt nevyberte nic od George Saunderse. Budete na tom ještě hůř.

Protože on nepřehání. V každé povídce je ukázáno na to, jací lidé skutečně jsou bez přibarvení naivity a něžnosti. Tohle je deprese v tom pravém smyslu, protože je to skutečný.

Všechna témata, která Saunders rozehrál do děsivých představení se mě dotkla. Až na ty tři, kterým jsem dala nižší hodnocení, byť pointy byly i tam skvělé, ale ty ostatní se mě dotkly. Poměrně hluboce. Jako kdyby nějaký démon do mě zatnul svůj dráp (nemám obavy, že v budoucnu nebudou démony znát), ryl a ryl a ryl stále víc a víc. A byť jsem měla strach, že mi tohle zkazí jinak krásný den, překvapivě jsem to dočetla poměrně šťastná. Zároveň tedy vážně naštvaná, smutná a v depresi. Ale šťastná. Že stále existují autoři, kteří umí psát tak, aby to čtenář cítil tam, kde má.

Knihu jsem si chtěla přečíst primárně kvůli povídce Útěk z Pavoučí hlavy. Ale vyšel z toho milý klenot.

21 05.06.2022

Kdo je Billy Summers?
Nájemný zabiják.
Nájemný zabiják, který zabíjí jenom špatné lidi.
Nájemný zabiják, který má před sebou poslední práci.
Nájemný zabiják, který si moc dobře uvědomuje, že je to většinou poslední planovaná práce, která se pokazí, když už se něco pokazit má.
Jenže ti není ani půlka jeho příběhu. Doslova.

Takže...už jenom ta anotace ve mě vzbudila velkou zvědavost. Zní totiž jako něco, co by napsal Nesbø. A oba autory mnohé spojuje. Doufala jsem tedy, že se děj nijak nezvrhne a bude se držet žánru, který je nastolen začátkem.

Billy tedy má tu poslední práci. A v rámci svého krytí, autor píšící knihu, se rozhodne napsat autobiografii, někoho jiného, někoho dalšího, svého alter ega. Aby zapadl. Aby mu to všichni kolem něj věřili.

Jenže aby všechno dobře dopadlo, Billy musí mít víc identit. V každé z nich trochu chvíli žije, takže se postupně seznámíme s každým z "jeho životů". Navíc mě moc bavilo, jaký je zvolen způsob, jinak druhé linky, o Billyho minulosti. Navíc bylo super, jak se v jeho knize mění (a proč) styl vyprávění. Byl do dobrý nápad. A jak to je potom použito ve finále. Hele, podle mě to prokoukne každej a asi ani Kingovi nešlo o to, aby nějak brutálně mlžil. Ale hlodalo to ve mně, to "co když...". A na kocni jsem jsem byla úplně v háji.

A protože se Alice objeví v knize až v polovině, tak se mi nezdá ok o její lince psát. Napíšu jenom jedno: stejně jako mi bylo jasný, jak Billy vyřeší své zaměstnavatele, tak vyřeší i situaci s Alicí. Proč by byl tak dlouhej building, kdyby se rozhodl jinak? Vždyť to byl prostě Billy :)

Co je Billy Summers?
Hodně dobře napsaná kniha.
Hodně dobře napsaná kniha, jejíž příběh mě naprosto pohltil, a dostal na každé stránce.
Hodně dobře napsaná kniha a to naprosto strhujícím způsobem.
Hodně dobře napsaná kniha, kde mohou mít lidi problém, protože pořádně neví, co je kniha za žánr. Já osobně tenhle žánr nazývám "Kingovina".

Ráda bych zmínila ještě jednu věc. King rád používá odkazy do svých jiných knih. Ale tady a tohle? Hele, mě hned napadlo, že je to skvělej materiál na případné pokračování. A že by si ho případně přečetla ráda  :)

No, a pokud se na konci knihy zároveň culim jako debil a do toho brečim jako malý dítě, tak já podle toho poznám, že to byla dobrá kniha. Mě stačí málo. Je to tak, no...

29 03.06.2022

Tak a máme tady finále! Ale před ním nás čekají ještě kratší epizodní příběhy.

V příběhu Hranice Gothamu holky vyrazí do přírody na výlet a Batgirl zůstane doma na stráži. Hezky se vyblbne se zločincema a kamarádkama, ale hluboko srdci to ví. Kdo je její skutečná parta...
V příběhu Mužocida se stane přesně to, co název napovídá. Muže postihne záhadná chřipka, ale jenom je, takže se o to holky musí postarat. Konečně pořádná hostovačka. Ale jenom holky! To bylo fajn :) delší příběh na víc sešitů s dobrým dějem i pointou...
V příběhu Eko-smrťák se podíváme do Francie, kde chce záporák ohrozit svět tím nejhnusnějším způsobem, jak napovídá název.

Všechny tyhle tři příběhy byly fajn, jak ukázaly, že holky jsou nejvíc šťastné a spokojené tam, kde jsou. Spolu  :)

A teď jdeme na Kruh se uzavírá...
Ty tři příběhy byly důležité, protože ukázaly, jak spolu holky drží. Jenže teď jsou odloučené a žádné přátelství není. Kvůli tomu, že Barbra lhala a mělo to následek. Nejhorší. Jenže pokud se znovu nespojí, nebudou následky ještě horší? Najít Calculatora nebude totiž snadné...

Kresba fajn, dokonce i Wonder Woman byla sexy kost, ne chlap s vlasama v korzetu...

12 30.05.2022

Přeskočim fakt, že způsob, kterým Brainiac "požádá" hrdiny na Zemi o pomoc, je jak z pomocný školy. A raději se budu soustředit na to, co bylo dál. Ten nápad s Titánama je fajn. A v jaké souvislosti s nimi tedy Brainiac onu pomoc potřebuje. Jako vážný to rozhodně je. Jenom mě po pár stranách přišlo zbytečné, že se anotace snaží znít tak epicky. Jako v předsíni před koncem světa, bojme se o všechny. Což nefunguje ze dvou důvodů:
- konec světa nenastane, protože si touhle knihou Snyder připravuje svůj nástup do série s Ligou
- je tam hodně postav, které jsou z kousků, které u nás v rámci Rebirthu nevychází. Takže to samé jako v Metalu. Bylo mi to trochu jedno, protože jste si s nima neprošla žádnou cestu.
Ale to je asi jenom můj problém. Takže popojedem  ;)

Samozřejmě se nikomu moc nelíbí rozdělení týmů. Hezky to održkujou a poperou se, ale na kraviny není čas. Jo, a už jsem zmínila, že je Braniac kaput hned na začátku? Šokované výrazy všech mě pobavily. Jako kdyby poprvé před sebou měli něco podobného!

Rozdělení na týmy bylo za mě fajn. Dobře okecané, proč je kdo s kým, když si stejně myslím, že důvod byl úplně jiný. Prostě se docela dobře doplňovali. Třeba to, či řekl Lobo Beast Boyovi. To bylo dokonalý! :D

Snažila jsem se přijít na to, jaký má tahle kniha přínos. Naznačí nový směr a...jo, je tam spousta akce. Ale na konci jsem neměla ten pocit, že bez téhle knihy byl nezvládla žít. Nebo neměla šanci pochopit děj dál. A vlastně i ten Green Arrow to dokonale shrne. (Začala jsem číst Smrtící Hlas lidu, odložila a pustila se do Žádná spravedlnost. Teď už vím, že kdybych to neudělala, neztratím se tak jako tak.)

Kresba ok, ale naprostý souhlas. Proč to Wonder Woman furt dělají? Má to být kočka a baba k nakousnutí. Tak proč občas vypadala jako chlap a s těma zatnutejma zubama jako kdyby něco řešila na hajzlu? :(

12 30.05.2022

("Přestaňte se mlátit a řvát! Přitáhnete potíže s velkým...s velkým A. Aquamana.")

Takže o čem je tahle hubená knížečka?

Atlantida vystoupila na povrch a lidi z toho nejsou dost nadšený. Tak Amanda pošle náš oblíbený Sebevražedný oddíl, aby Atlantidu opět potopil. Ale Amandu známe, takže to nebude jenom o potopení. Ale než to oddílu dojde, už je pozdě. Jde si pro mě "Pán antipotíže s velkým...". Ale zase. Co když má Amanda ve svém plánu ještě další podplán? To by přece byla celá ona!

Oddíl se tedy vydává pod hladinu s dvěma novýma členama a začne skutečná zábava. Ano, bavila jsem se. Vítka, že opět všechno stojí na Harley je sice pravda, ale tentokrát se snažila i po jiné stránce, než je hláškování. A Arthur byl skvělej jako vždycky.

No, jsem zvědavá, co bude dál  :) nakoukla jsem, protože jsem tvor zvědavý. A hned mi zlepšilo den, co pro nás série chystá. Ohledně pokračování série samotné, tak té "odbočky" se Snyderem...

Kniha navazuje na Metal, který u nás vyšel...dávno. Ale je fajn, že už je tady správná doba, kdy to konečně nastává. Navazuje i na Aquamana. Bohužel nenavazuje na to, co u nás vyšlo v rámci Sebevražedného oddílu. Což bude ještě chvíli trvat. Tak jsem byla ráda, že události, o kterých nevíme, moc nerozebírali ;)

Kresba byla krásná jak u části Aquamana, tak Sebevražedného oddílu. Tam fakt není co kritizovat :) jako vždycky  ;)

13 27.05.2022

Eh...?

Škoda, že sem nejde dát smajlík mého výrazu, když jsem otevřela knihu, četla a potom dočetla. Navíc si nejsem jistá, jestli jsem přesně pochopila, co chtěla kniha sdělil. Vnímala jsem pouze tu bandu ujetých psychopatů, ujetých obrazů a divných věcí.

Nic mi to nedalo, ani tu depresi...

Pekelná brána je za mě neskutečně akční pecka, která šlape od začátku do konce. Což je přesně ta věc, kterou vždy od eventu čekám. A pokud se stane něco navíc, tak je to pro mě příjemný bonus. Jak tedy dopadla tahle jízda?

Příběh navazuje na Kousnutí a většina děje se odehrává přímo v pekelné bráně. Protože když Buffy může do něčeho skočit, tak to prostě udělá. Což mě přivádí k té nejlepší časti knihy. Je to totiž hlavně o Buffy, Angelovi a Drusile. A je pravda, že mi absence kamarádů vůbec nevadila. Naopak jsem jí uvítala. Protože se děj soustředil na to, co měl a nikam neodváděl pozornost. Takže jenom akce a věčně odporující Buffy Angelovi, protože ona nejen někam furt skáče po rovnejch nohách, ale taky je strašně tvrdohlavá. Kamarádi jsou na vedlejší koleji tedy.

Jelikož u mě zatím trochu víc funguje série s Angelem, byla jsem za jeho přítomnost ráda. A užívala jsem si jeho postupnou změnu vztahu s Buffy, byť to byla pouze chvilka. A jsem zvědavá na následky návštěvy boudy. Protože vždycky jsou následky. To už víme od jiných autorů.

Co ale musím zmínit, je kresba. Je fakt skvělá s využitím barev. Moc se to hodilo především, když byly všude ty ohně a šílený příšery. Skutečná pastva pro oči  :)

Abych to shrnula. Pekelná brána je rozhodně nejlepší z těch třech knih, které o Buffy vyšly a zároveň je krásný lákadlem a natěšením na dalšího Angela. Já se bavila  :)

11 26.05.2022

Takže hned na začátku v rámci pokračování z minula, se na cestu přidá další kamarád. Opět kuk na obálku. A je pravda, že začátek byl neskutečně osvěžující po té akční náloži z minula. Bylo to jako sledovat road trip v buddy komedii se spoustou urážek a křiku. (Zní to lépe než kousek z uhalekané telenovely.) A fakt jsem se nasmála.

("Nezuko je démonka, a přitom je taková hodná. Zato ty jsi na vrabce pěkná potvora!")

Ale každá zábava jednou musí skončit a naše trojka je vyslána na důležitý úkol. Pavoučí hora. Jak to naše nová partička zvládne? Inosuke mě solidně baví. A byla jsem zvědavá jak jeho prchlivost bude využita a jak se z toho poučí. Démonka na hoře byla fakt super. A to byl jenom začátek! (Takže pokračujicí trend zakončení akce v dalším díle, fakt není překvapující.) To se musí totiž autorovi nechat. Jeho fantazie tímhle směrem je fakt super!

7 26.05.2022

Nemám tušení, co sem napsat, protože kniha na mě působila jako propojovací díl, a moc děje nemá. Což není důvod, proč by měla být automaticky špatná špatná...ale nijak zvlášť děj neposunula...trochu škoda...

Pokračujeme tam, kde se skončilo minule a pořádně akční jízdou to dořešíme. Abychom se vydali na cestu a potkali nového kamaráda. Kuk na obálku. Ze začátku to byla docela sranda. Většího strašpytla a sraba jsem jsem neviděla už hodně dlouho.

Jenže potom přijde akce s obludou a všechno je to strašně krásně nakreslený a plný nápadů i ohledně toho, co se děje v tom domě. Bylo to skvělý. Stejně jako to, kam mě jako čtenáře tenhle díl nasměroval. Byť nebyl v tomhle ohledu (děje) nijak extrémně naplňující...

9 25.05.2022

Asi jsem to pochopila blbě, ale já si prostě myslím, že kniha vůbec není o ne/spánku. To je pouze první kulka v zásobníku...a zároveň se to lze pochopit i jako metafora...

Jaký je rozdíl mezi rutinou a nudou? Co se stane, když do naší rutiny přijde změna, kterou nečekáme? Co se všechno stane a co to všechno změní?

Když něco změníme ve své rutině, změní se náš náhled na ní? Začneme si všímat zároveň trhlin a zároveň těch dobrých věcí, které jsou součástí a jsou fajn?

A jelikož se nejedná o román, podle mě ani o novelu, ale ne, slova jsem nepočítala, podle mě se jedná o povídku. Ta je natažená moc hezkými ilustracemi. Původně jsem myslela, že i písmo bude modré, aby to bylo celé stylizované, ale nekonec to bylo ok tak, jak to byl. Ale je to povídka. Čili s koncem nemohu mít žádný problém. Takhle má totiž končit správně napsaná povídka.

18 23.05.2022

Sebevražda. Je to jasná sebevražda. Jenomže něco na tom smrdí. Kim něco smrdí. A jak se ukáže, smrdí to jako vražda.

Mrtvá dívka, která byla prostě divná, bez kamarádů, spáchala sebevraždu. Je to jasné, protože se to stalo na soukromé škole, takže rozmazlená princezna, která chtěla získat pozornost. No, jak se začne ukazovat, tohle rozhodně není tenhle případ...

Tým Kim začne pomalu rozplétat tajemství, které se skrývá za stěnami školy, což hodně lidem zkazí náladu. Tajemství, které sahá daleko do minulosti...

Příběh mě bavil především kvůli tomu, jak byl vyprávěný, byť téma nebylo úplně pro mě. Asi jsem moc normální, abych ocenila tyhle tajný elitářský spolky, a všechny ty kraviny kolem nich, jak si připadají důležitý a lepší než ostatní. Ale jak to zde bylo vykreslený, bylo prostě brrr. Ale bylo to dobré napsaný, čtivý, příběh napínavý, takže to bylo ok. Autorka opět odvedla dobrou práci  :)

SPOILER
Včetně toho, že jsem konečně začala mít na 1000% ráda toho floutka Dawsona. A užívala jsem si ho pokaždé, když byl na scéně. Takže jsem konec málem nedala...

25 22.05.2022

Tenhle příběh začne nenápadně. Mrtvá vlčice v lese a její mládě. A je to trochu kouzelná vlčice, jako od Červené Karkulky. Protože má v žaludku kus člověka. Tady bych se na chvíli zastavila. Nebylo to super, když vlčice vyprávěla svůj part? Jo, bylo. A tahle vlčice byla ale hodná vlčice. Chtěla ochránit své mládě a ten, koho spapala, byl zlý člověk. Člověk, který se účastnil nepovedeného obchodu s drogami, který skončil masakrem. Tohle (kromě toho, že je vyprávěčem i ta vlčice) jsem se dozvěděla už z anotace, ale provedení v knize bylo prostě skvělý. A já potřebovala víc! :)

Na téhle knize je fajn, že autor odkryje karty poměrně brzo. Ano, čtenář ví, kdo zabil muže, kterého nakousala vlčice hned na začátku knihy, protože ono není v příběhu to nejpodstatnější tajemství, kdo to byl. (Tajemství další, další a další.) Ale spíš, co tím způsobil, když mu vzal, co neměl. Což roztočí další kolečka. Jak událostí, tak ta lidská kolečka obyvatel Haparandy. A sledujeme to jako jeden z dalších střípků.
Stejně tak, jako je fajn, že to je sice o vyšetřování, ale taky o poznávání místních. Přeci jen, kniha není jednorázovka, ale první díl série. A byť hlavní vyšetřovatelka nemá klasické atributy pro tenhle žánr, nepije, nemá psychologické problémy (možná?), není ani žádným směrem jeblá, má taky svoje tajemství. A byla jsem zvědavá, zda na ní autor nevyškrábe ještě něco, co mě jako čtenáře překvapí. Stejně jako postupně na další postavy.

Protože vztahy mezi hlavními aktéry byly prostě...no dokonalý. A to, co se stalo dřív a co se tedy bude nejspíš bude řešit dál s Hanou, vlastně úplně všech, to bude super :) Já mám totiž tohle moc ráda. Když mohu sledovat víc úhlů, ne pouze vyšetřování. Alespoň na konci odpadne na x stran vysvětlování, co se dělo tam a tam, když policie pomalu skládala svojí skládačku.

Skvěle a čtivě napsaná kniha, která mě absolutně dostala. Bude to kruté čekání na další díl...

PS: Moc se mi libily ty vsuvkové party, kdy vypráví město, aby se čtenáři dostalo (i s jeho obyvateli) pod kůži. A funguje to skvěle...

21 18.05.2022

Asi bych měla hned na začátek uvést, že jsem si trochu spletla koncept knihy. Myslela jsem, že příběhy budou ve stylu Rudé hvězdy. Ne, že si do dané země vždy Batman odskočí. Ale to vůbec nevadí. I tak to bylo dobrý. Tedy většina  :)

Líbí se mi, jak je to s trochou úprav univerzální postava, kterou lze šoupnout kamkoliv. Ale...Gotham je Gotham.

Oceňuji nápad, zpracování a taky to, že většina příběhů byla dobrá. Víc o nich u nich :)

Ale asi jsem se nejvíc bavila u nás (Bobík byl top), v Číně a Japonsku. Hmm, zajímavá trojka  :D

15 15.05.2022

Další Harry. Jupí? Já mám s autorem prostě problém. Jo, furt stejnej. Knihu mám doma už rok a půl půjčenou z knihovny. Prostě každý tři měsíce jenom řeknu: "Tohle si půjčím znovu." a pokračuje to. Ale jak se dostanu přes stranu 100, tak jsem vždycky ok a přečtu během pár dní. A dokonce i občas najdu svojí záložku, kde jsem skončila při minulém pokusu. V kombinaci s tématem, které moc nemusím, je to pro mě dost náročný. Ano, tentokrát v knize poměrně dost sněží. A já knihu kvůli tomu nesfoukla (feťaci mi odpustí, snad jsem výraz použila správně) na první pokus správně.

Takže...Přízrak...

Harry, náš oblíbený hajzlobijec, kterého každá čtenářka chce, ale doma už ne, se vrátil domů. A má k tomu důvod. Což se pomalu odkrývá a vysvětluje se, proč toho tolik ví, i když v knize reálné do té doby nevyšetřoval. Ale rodina. Jak se to říká? Na rodině záleží. I když se někdo z ní zrovna chová jako kolosální debil, protože se z něj stala smažka. Právě v té vyslechové místnosti na začátku jsem našla svojí první záložku. (Snad to není spoiler, mě po přečtení anotace bylo hned jasný, kdo tam bude...)

Sednul mi styl vyprávění. Sice jsme chvíli s Harrym, ale zároveň nám příběh zpátky vypráví i mrtvola, kterou někdo sejmul, a Harry chce vědět, kdo to byl. A nějak to do sebe musí zapadnout. A ještě potkan. Potkanice? Na tu nesmím zapomenou. No, ideální kombinace. "Přijde expolda, feťák, mrtvola a potkan do baru."

Nesbø opět o něco víc svoje psaní udělal přístupnější. Čtu to, ani nad tím nemusím moc dumat. Na začátku mě způsob získávání informací bavil. Ale i tak jsem doufala, že se to časem trochu změní. To už by mohla bejt trochu nuda. Co se ale nezměnilo jsou dvě věci. Beáta. Ó, to bych neměla, ale stejně ti pomůžu. Ráchel. Ó, to bych neměla, ale sotva se udržim.

Takže jo, je to Nesbø. Kniha je fajn a strašně dobře se čte. V druhé polovině to "mrtvolný vyprávění" sedí ještě víc a vlastně je to díky němu ještě napínavější a skvěle doplňuje současný děj. Jenom na mě až moc Terminátora. Ale co, duck tape a drogy zachraňují životy. Alespoň něco jsem si z toho odnesla ;)

Ale ten konec! No uf! Krásně se vysvětlí název knihy. Autor dost brutálně navnadí na další díl, takže jsem ráda, že čtu v roce 2022, ne když vyšlo. A samozřejmě jsem byla bravurně obehraná. Jo, jo, skvěle zahrané pane Nesbø :)

20 14.05.2022

Naprosto krásná, úžasná a úchvatná kniha. Ale rozhodně ne pro každého. A jsem moc ráda, že jsem nenechala odradit místními komentáři. A jestli je takhle kvalitní kniha prvotina autorky, bojím se (v dobrém) toho, co bude dál  :)

O čem je Po mně potopa?

Je to příběh o tom, jaké to je někam patřit. Mít něco, co je skutečné, opravdové. I kdyby to znamenalo, dostat se k tomu lží. Protože pak je snadné uvěřit tomu, že když si lež uvědomujete, je ta lež menší.

Johnovi se stalo právě tohle. Místo u svého bratra, skončí v domě s několika podivíny, kteří se domnívají, že je ten, na koho čekají. Nebo je i tohle jenom další lež? Jedna lež (ano, jsem to já, abych mohl jednu noc zůstat), vede k další, které začnou kolem vytvářet drobné praskliny. Jak jeho příběhu (když John zjistí, kdo ti lidé jsou a kdo je podle nich tedy i on), tak celé jeho nové komunity. A John je navíc stále pod tlakem, protože skutečný John by měl dorazit se spožděním za týden. Ale proč mu to není jedno? Vždyť ty lidi nezná. Je s nimi pouze pár dní. Tak co na tom záleží, že? Jenže...proč i tak záleží úplně na všem? Je to zvědavost? Je to lidskost?

V polovině knihy dojde k menšímu zpomalení děje, abychom poznali právě oni podivíny. Takže se jde do minulosti. O tom tedy psát nebudu. Sama sebe jsem překvapila, že jsem doteď nevykecala pointu a nenasekala žádný spoiler :D psát teď dál, vytvořím ho. U téhle knihy je poměrně těžké něco napsat a zároveň nic nevykecat  ;)

Na první pohled jednoduchý příběh, který má ale neskutečně moc vrstev. Tedy, najdete je, pokud budete chtít. Jinak si tak rozdílné hodnocení knihy neumím vysvětlit. Může mě pouze mrzet, že dost lidí, kteří tomu dali pět hvězd, se ani na pět minut nezdrželi, aby napsali něco hezkého. Takhle komentáře u knihy vypadají poměrně smutně, až na pár výjimek. Tohle je kniha, která vás nutí přemýšlet a pokládat si jednu otázku za druhou. Jak o lidech v knize, tak o vás samotných. Navíc strašně krásně napsané, takže i skvěle přeložené. Já rozhodně doporučuji a těším se na další kousek autorky.

Moc se mi libily odkazy do knih jiných autorů. Já se znám, takže když na mě bafnul Stephen King, rozsvítila jsem se. A hned na začátku jako by na mě mrkla Charlotte Perkins Gilman, a několikrát dál, za což může i obálka. Takže za mě ideální. Už chápeme, proč to není kniha pro každého? Všechny ty inspirace, které do knihy autorka dala, byly strašně úchvatné. A krásně neskutečné, až mě z toho hned buší rycheji srdce. A to jsem možná ani polovinu nepoznala, protože jsem nečetla. A ke konci, kdy se konečně nahlas řekne, co je obsahem básně, která se knihou táhne jako červená nit, zatajila jsem dech asi nejvíc. (Dobře jsem udělala, že jsem si to negooglila, moje podežrení, že to bude v textu důležité, se potvrdilo, a nebudu to přece sama sobě spoilerovat. Nejsem trubka!) A doufala jsem, že kniha skončí právě takhle. Protože tyhle konce mám nejraději...

Rozdělení vyprávění na ich a er dávalo absolutní smysl. A poměrně dost mě bavil název knihy. Který nejdřív odkazoval na to, co John "prováděl" a jednu dobu jsem byla přesvědčená, že měl Alex pravdu a to jsou následky. Nebo vážně po těch sedmi dnech skutečně přijde konec světa, ať už by to mělo znamenat cokoliv, pro kohokoliv z aktérů.
A někdy v polovině knihy jsem řekla: "Proč se začínám cítit jako na Prokletém ostrově?" :) No, není to úžasné? Na 200 stránkách tolik věcí!

Knihu nedoporučuji těm, kteří jsou závislí na epilozích, aby to za ně autor uzavřel. Tuhle knihu si musí čtenář uzavřít sám. (Tím se u mě kniha posunula do prozatímní top 10 roku 2022.) A to ne každý umí. Hlavně když má na konci stále otázky. Což je za mě na knihách to nejkrásnější. Když není konec zaklapnutím poslední stránky. Ale končí to v čtenáři. Klidně i v jeho duši, jestli na tohle věříte. Nebo ať je to jakýkoliv orgán, kde to cítíte "správně", když dočtete knihu, která vás dostane a na chvíli zastaví váš svět. Jako jedna velká potopa. Proto jsem Johna měla ráda tak moc. Protože je mi jasný, že by každý tvrdil, že by hned řekl pravdu. Na což já říkám: Nasrat! Zachovali by jste se úplně stejně. Tam hluboko uvnitř to víte. Tam hluboko, v té časti sebe, která je jenom vaše, a nikoho do ní nepustíte. Nějaký věci je těžký si přiznat. Ale to je v pořádku.

Děkuji :)

18 11.05.2022

Po první knize je tohle hodně silnější tabáček

Takže v prvním dílu se měl čtenář sžít se s hlavním hrdinou. Fandit mu, aby jako jeden malej porazil dav. A protože naděj je naděj, ale opatrně s tím ... tak hlavním hrdinou druhé knihy je Boss. Vlastně mnohem víc rozpitvanej víc než Earl. Takže trochu v přítomnosti, ale víc v minulosti o tom, jak se z Bosse stal trenér a ... no, skutečnej boss všeho. Abychom ho pochopili. Což bylo hodně těžký. Přeci jen...tak nějak jsem myslela, že bude hlavní postava Earl, když ho nesejmuli hned na začátku, ale až tam, kde se to stalo. Takže uf! Tohle a takhle jsem skutečně nečekala. A bylo těžký číst. Ne každýmu se povede bejt jako jeho táta. Ale když něco hodně chceš...

Od třetího dílu čekám dost hukot.

12 09.05.2022

Jsem ráda, že jsem první díl začala číst až teď, když mám k dispozici díl druhý. Tohle byla vážně síla.

Protože kniha Takový to byl muž má úplně všechno. A naprosto souhlasím s přirovnáním k Lemirovi. Jak tématicky, tak způsobem jak jsem na konci knihy vypadala. Byla jsem přejetá. Příběhem, emocemi, celým tím dojmem během čtení, který mě na konci dorazil.

Earl se vrací domů. Jenom na chvíli. A potom má plán vypadnout. Jenže plány jsou od toho, aby nevyšly. Hlavně když Earl ví, kdo může za vraždu jeho kamaráda z dětství. Ale je to čtyřicet let, co tohle město viděl naposledy. Dost věcí se změnilo. Změnily se i poměry. Ale jsou věci, které se nemění. Hlavně v městě, kde má hlavní slovo místní trenér, ne místní šerif.

("Nebudu ti lhát...nespíš jsem si usmyslel udělat něco děsně stupidního. Něco, z čeho nemůžu vycouvat. Což je u mě co říct.")

A vážně jsem chtěla o Earlovi vědět úplně všechno. Kdo skutečně je, proč odjel, kdo byl jeho táta. Když totiž do stromu uhodil blesk, bylo mi jasný, že buď Earl skončí v pekle dobrovolně nebo protože ho tam někdo pošle, přestože nechtěl.

Neskutečně mě bavila kresba a využití barev v kontextu děje. Rozhodně super a ta červená se tam prostě hodila.

Zbožňuju to! :)

18 08.05.2022

Co napsat ke knize mého oblíbeného autora, o které jsem logicky věděla, že ji budu zbožňovat? Asi to, že ji zbožňuju  :)

Jeff napsal a nakreslil na první pohled přímočarý příběh o ztrátě, odcizení světu, který nás nechápe, o tom, co je důležité. A především o tom, že si za svými rozhodnutími musíme stát.

Zatoulaní psi je příběh muže, který přišel o všechno. Přišel o svojí rodinu. Vzali mu jí, nešlo o jeho rozhodnutí. Už mu zbyla pouze jeho důstojnost. A o tu stojí bojovat, ať zůstane alespoň něco...

Protože jak šel děj dál, valilo se to na mě všechno. Neskutečně silné emoce. A na konci jsem byla totálně v háji. Emoční troska dalo by se říct. Prostě klasická Lemiřina  :)

Ke kresbě. Mě sedla. Je to autorův rukopis. Byť v tomhle případě ještě značně nevykreslený. Ale všechno tam je. Hrubě, ale je. Od klasické linky, po využití jediné jiné barvy, než je v černobílém základu.

Děkuju, děkuju, děkuju :)

17 06.05.2022

Na konci minulého dílu jsem se právě tohohle obávala. A dostala jsem to. Jenom by mě nenapadlo, že mě to až tolik zasáhne...

Ano, tenhle díl je hodně o dvojce Kei a Tae. Jenže oba dva jsou teď na území nepřítele a oba se vydali dost nebezpečným směrem. Ale ještě nechutnější bylo vykreslení světa, kam se dostali. Ten začátek byl brutální. Celá cesta vodou a ven z kanálu. To dost naznačí, jak jsou zde lidi vnímáni. A co se s nima děje.

Celý díl je tedy zaměřený na hledání těch dvou. Jenže oba cestou potkají něco, co ani jeden nečekal. Hlavně zoo a akvárko. A najednou je konec dílu :(

Jsem ráda, že to nebylo moc ukecaný, protože už jenom z kresby mi bylo blbě, ale místy tam prosvítá naděje. Že možná...ale nechci to zakřiknout, takže raději mlčím...

9 04.05.2022

Takže dnes tady máme pár povídek. Pár skvělých povídek a pár, no...ne tak skvělých...

Tři z nich jsem už četla jinde:
Nechte dítek jíti ke mně ve sbírce Hlas krve pod názvem Trápení s dětičkami, 5/5.
Tenisky (tam jako Kecky) a Věnování v majstrštichu Temné vize, 4/5 a 2/5.

Hlavně u těch dvou posledních je to už nějaká doba, tak mě zajímalo, zda se moje rozhodnutí změní během druhého čtení v době, kdy mám Kinga načtenějšího.

("Už tehdy jsem věděl, že na světě žijí lidé - a je jich až příliš mnoho -, jejichž smysl pro představivost je buď otupělý, nebo úplně umrtvený, a kteří žijí ve stavu jakési duchovní barvosleposti. Vždycky mi jich bylo líto a ani mě nenapadlo (alespoň tehdy), že mnozí z těchhle lidí bez fantazie litují mě nebo mnou dokonce pohrdají nejen proto, že trpím iracionálními strachy, ale taky proto, že téměř všem a všemu hluboce a bezvýhradně věřím.")

Věnování futr stejně, ale "místní" Tenisky se mi napodruhé líbili víc, takže jsem jim změnila hodnocení :)

Přemýšlela jsem na tím, co povídky ve sbírce spojuje. Ano, zapojila jsem tu věc, kterou mám v hlavě. A musím uznat, že mi to dávalo dohromady docela smysl. Ne, že bych se úplně bála (noční můry), ale splnilo to očekávání mojí pomatené mysli (snové výjevy). A přestože se většinou snažím hodnotit povídky, dnes udělám výjimku a budu hodnotit knihu jako celek, ne jako průměr povídek. Protože já po dočtení měla strašně dobrý pocit. Tak dobrý, že jsem Mistrovi odpustila i něco, co mě úplně nedostalo. Pocitově tedy 4,5 z 5 :)

Napsala i něco jako názor k jednotlivým povídkám :)

17 30.04.2022