Lenka.Vílka komentáře u knih

V téhle sbírce se nachází víc kratších věcí, které bych nazavala v dost případech spíš takových zamyšlením. Kromě kousků Lehátko a Kousek od křižovatky, je všechno kolem deseti stran. A musím říct, že to bylo dobrý. Ne pokaždé lze hovořit o výrazném dějovém obsahu. Ale třeba jenom právě o to zamyšlení nad určitou věcí, kde se na konci vyžaduje (?) od čtenáře, aby se taky sám trochu zamyslel, než půjde dál. Nebo se to nemusí, ale já to udělala  ;)

15 22.06.2022

Tenoučká knížka obsahující dvě povídky, které se mi libily vlastně skoro stejně. Teda, Napíšu Pavle o trochu víc. No, prostě ze života. Napsané bez příkras, dalo by se říct, prostě bez jupíků a sluníček.

Chtěla jsem si od autora přečíst starší věci a rozhodně nejsem zklamaná  :)

17 22.06.2022

Cora po smrti svého manžela odjede na venkov. Aby tam lépe zakryla, že po svém muži rozhodně truchlit nebude. A aby mohla konečně dělat, co jí skutečně baví. Ale je rok 1893 a ona je žena. Takže když odhalí důvod, proč odjela na venkov, neshledá se to s pochopením přátel, které tam potká. A jejich doporučení rodiny Ransomových, kde by Cora mohla zůstat a hledat svojí bájnou příšeru spíš působí jako "ať si holka hraje, vyklidní se v močálech, protože v tomhle stavu se v Londýně znovu ukázal nemůže". A vlastně ani u Ransomových nečeká, že bude se svojí otevřenou myslí přivítána dvakrát vřele. Zde totiž dochází ke střetu dvou úplně odlišných světů, takže než se tam Cora dostane (ona ovšem udělá to samé), i dost odsuzování. A když se ty světy střetnou...mě bylo jedno, co se bude dít dál, protože to je na tom to hlavní. Protože tahle kniha je plná protikladů hned několika druhů a rovin. A je to podáno tak, že i přestože jste zastáncem dané myšlenky, autorka umí ten opak podat tak, že druhou stranu alespoň chápete, byť nemusíte souhlasit. A to je moc fajn :)

Možná je ku čtenáři nefér, že vydavatel nevydal knihy za sebou, jak je autorka napsala, ale podle toho, čím se proslavila nejvíc. Možná bych tady potom nečetla tolik zvláštních komentářů, které vypovídají víc o tom, že lidi nevěděli, co čekat, krom toho, že v ruce drží knižní hit. Protože autorka dělá v téhle knize úplně to stejné jako v Po mně potopa. Důležité jsou postavy, vztahy mezi nimi, atmosféra a tím se nějak vybuduje příběh a ten prostě nějak "dopadne". Nebo to dopadne, jak to dopadne. Protože život taky nekončí poslední tečkou...nebudu lhát, poslední dopis Cory mi zlomil srdce, protože jsem jí naprosto chápala. Z mnohem více důvodu, protože všem muselo být jasné, že to skončí takhle. Ale spíš šlo o to, jak byl začátek knihy tvrdý a nepřístupný. A jak šel děj dál, všechno bylo takové příjemnější, přístupnější, lidštější. Že to prostě cítí s hrdiny, byť se řítí do očekávatelného konce...právě na to tam bylo těch 400 stran...

A já si hned na začátku proto říkala, že ta nestvůra rozhodně žádná neexistuje, ale je to jenom záminka pro to všechno, co se odehraje. Že je to pouze metafora změn. A pokud by tam nakonec byla, tak že bych se nedivila, kdyby se zjevila až na posledních deseti stránkách, a mezitím by její "stín" stihl zničit životy všech kolem. A všechno rozcupoval. Jak to bylo doopravdy, v knize...

Nestvůra z Essexu je kniha o věcech, na kterých záleží. O lásce, síle přátelství, rozdílech i o tom, co nás na druhou stranu spojuje. Ale především je to příběh o nás všech. Byť je začátek pomalý, je napsaný krásně, jak to jenom Sarah Perry umí, i přes tu odtažitost. A buď tam ten příběh plný velkých a důležitých myšlenek vidíte nebo ne, já jo, a vážně jsem si to užívala. Ale pokud bych měla porovnat, Po mně potopa mě stáhla do sebe o trochu víc, tedy až druhá polovina. Ale zpět, kniha se odehrává rok a v textu je krásně vidět, jak na sebe všichni lidi vzájemně působí a oni se podle toho vyvíjí. Což lze hezky vidět na dopisových pasážích a ty některé rozebírané věci. Protože tohle není na efekt. Jsou to věci, které se Will a Cora bojí říct nahlas a je mi jasné, že kdyby to jeden z nich nakonec i udělal, tak odpověď slovy by byla jiná než na papíře. To pomalé prolínání a ovlivňování jejich názorů a světů, protože jedině tam jsou skutečně upřímní. Protože papír, ten ty kolem přece nemůže zranit. To jenom činy...

Opět moc krásná obálka, jejíž detaily oceníte pouze držením knihy v ruce. Jenom mě mrzí překlad názvu knihy. Kdo četl, ví proč je "had" ze slovenského názvu vhodnější a taky blíž originálu.

26 19.06.2022

Autora mám v kolonce "Chtěla bych přečíst, ale stále to odkládám". A teď nastal čas. Jelikož knihu někdo zmínil v komentáři k jednomu z nejlepších filmů, který jsem za poslední dobu viděla, tak jsem to brala jako znamení. A hned i rovnou, jakou knihou u autora začít. A bylo to skvělý :)

Příběh o zapomínání, o tom, co je v našich životech skutečně důležité, odehrávající se v době, která je pro dost lidí přitažlivá, ale vlastně o ní primárně nejde. Jako kdyby si autor pouze zapůjčil tyhle archetypy postav, aby to na nich všechno ukázal. Jako kdyby byla použita jenom z toho důvodu, aby seděla ona metaforická cesta, protože post-apo má každý druhý. Protože každá situace a každá koncerzace lze vzít pohledem z druhé strany rozebrat z jiného úhlu, kdy znamená zároveň i něco jiného...

...protože tahle kniha lze číst dvěma způsoby:
- jako cestu dvou lidí post artušovskou magickou krajinou. No, a tečka.
- jako cestu dvou lidí, která odhaluje víc z našich životů a je možno ji zasadit do jakéhokoliv podkladu, kde se všechno dá chápat více způsoby, odlupovat vrstvy, přemýšlet na knihou.

Hmm, asi tak. Pokud autor všechny svoje knihy píše podobně, tak si přečtu další. Moc ráda. Ale stále je třeba vést nějaký příběh, aby do něj bylo možno zakomponovat, to je jasné.

Skvělá obálka, kvalitní překlad a pokud nebudete vědět úplně, co máte za sebou, tak kniha obsahuje i věcný doslov.

A bacha na váš vlastní život. Nikdy nevíte, kdy se zjeví pohřbený obr. Vámi, druhými...

26 19.06.2022

Jelikož jsem knihu pochopila jako "novela a pár povídek", začala jsem těma povídkama. Abych spíš věděla, do čeho jdu. Což je asi jedno, když už knihu mám. Ale taky je pravda, že je to táákle daleko od toho,  co jsem chtěla číst poprvé, a kdy jsem se k ní konečně dostala.

Za mě super sbírka, kde je vlastně skoro všechno. Já osobně v povídkách nepotřebuju, aby mě autor vedl za ručičku a spolu jsme zastavili u každého kamínku na cestě a on mi o něm všechno povyprávěl. Od toho mám romány. Ale tohle jenom lehký naťuknutí, kdy čtenář neví všechno, musí si dost domyslet, je kolikrát mnohem napínavější. Takže jsem ráda, že je to ve sbírce použito víckrát. Protože bych jinak nebyla tak nadšená. A vážně si na to nebudu stěžovat.
Takže doporučení: pokud si neradi domýšlíte, tak tohle nečtěte.

Hodnocení napovídá, že jsem byla spokojená. A já to klidně i podpořím slovy. Byla jsem spokojená. A jsem hodně ráda, že jsem si titulní Mainstream nechala až na konec. Je to tak no, jsou věci, o kterých mi holt vadí číst. Ale zbytek byl naprosto v pohodě, což je podle mého hodnocení poznat. Stejně jako u zbytku obsahu knihy. Ale o tom se nechci rozepisovat tady, když to patří jinam, kde to je ;)

Baví mě autorův styl. Vážně mi to sedlo. Takže si ráda přečtu i jiné věci.

4,5/5 :)

23 13.06.2022

To se tak stane, že nemáte po ruce žádnou svojí knihu, je hnusně, ale to vám nezabrání, aby jste si něco přečetli. A tak jsem se dostala ke knize Přízraky noci.

Anotace zněla klasicky na reakci, že tohle bude buď průšvih nebo skvělý. Od prvního pohledu na knihu je jasný, že to je pro mladší čtenáře. Obálka, anotace, vydavatel. Ale na druhou stranu má kniha poměrně málo stránek, takže se je hned jasný, že autorka nebude mít čas rozebírat kraviny a patlat se v nich, ale možná nebude mít čas na postavy a jejich rozepsání. Tak jsem si řekla, že uvidíme, a otevřela knihu.

Příběh začíná vlastně dobře. Akcí hned dvou aktérů, která je super, svižná a hlavně uvěřitelná. Jako takhle. Kdy jste naposled četli knihu, kde zaporák zabije hlavní postavu na prvních strankách? Asi tak, že...

Takže nejdřív se seznámíme s Ladou, která hledá svojí sestru, ale během toho umře. Což vede k zajímavé dohodě se Smrtkou. A taky se seznámíme s Kardenem, lovcem démonů. Postava, z které bych šílela, kdych za sebou neměla tolik křížků, kolik už mám. A tak se do děje připlete i Noa. Další, kdo chce Dragovita sejmout. A taky Jael, kterého poznáme jako posledního, je zbývající kousek do téhle partičky. A ještě i...ale to si během čtení zjistíte sami.

Ano, některé scény jsou takové zvláštní. Hlavně tím, jak se do nich postavy dostanou. Což je způsobeno tím zvrhlým nadužíváním  POV v současné tvorbě i v případech, kdy by to nebylo úplně nutné. Ale je to trend, tak je to všude. Ale alespoň je to plynulý, ne na první stránku vysvětlování, kde jsme byli minule. Což je dobře, protože pokaždé to bylo už potom napínavý. Nebýt těch přechodů...

Co mě bavilo, byl příběh samotný. Už na začátku víte přesně to, co potřebujete. A to: co mají postavy za úkol. Zda se toho budou držet je věc jiná. Ale nebylo to zbytečně moc komplikovaný a všichni si šli za svým. To jim musím přičíst k dobru. Nejsou tady žádný kraviny kolem. Akce je popsaná dobře a je jí fakt hodně. A knihu nekazí trapně našroubovaná romance, protože tady to působí naprosto přirozeně. Takže velké plus  :)

Byť je fakt, že je tohle lehce naivní pohled na příběh (tím myslím, že jiný autor by tuhle premisu napsal klidně i drsněji a mě by se to určitě taky líbilo), tak to bylo napsaný dobře a hlavně uvěřitelně. Ano, Lada je vykresená jako "motherfucking badass" a já jsem jí to věřila. A tím myslím podle činů. A ne protože mi to řekla autorka, byť se podle toho potom nechová. Stejně jako Noa. To nejdůležitější o ní anotace vynechá...což je podle mě dobrej tah, protože to jenom potěší. Navíc tím všechny neustále neotravuje. Že jim to nerve pod nos. Věčně tím neargumentuje. A nesmím zapomenout na lovce, který mi nelezl vůbec na nervy. Což je způsobeno vynecháním tý blbý lásečky...

A ještě něco...
Ta obálka se vážně povedla :)
A pokud autorka napíše další knihu, ráda si jí přečtu a se zaujetím budu sledovat, jak se z ní stává spisovatelka. Nevím, ale nemohu se zbavit dojmu, že něco v sobě má. Tak uvidíme :)

Už jsem četla hůř napsaný knihy, natož prvotiny, který neměly žádný děj a všichni z nich jsou totálně vyplesklý... :/ A jsem moc ráda, že autorka na konci nevytáhla nějakou trapnou kličku, která nedává smysl, jenom aby...kdo četl, ví, o čem mluvím...

16 09.06.2022

Tahle sbírka byla většinu času brutální deprese. To je totiž tak, když si chcete odpočinout po předchozí knižní emoční houpačce, tak se pustíte do povídek. Všem radím: v podobné situaci si fakt nevyberte nic od George Saunderse. Budete na tom ještě hůř.

Protože on nepřehání. V každé povídce je ukázáno na to, jací lidé skutečně jsou bez přibarvení naivity a něžnosti. Tohle je deprese v tom pravém smyslu, protože je to skutečný.

Všechna témata, která Saunders rozehrál do děsivých představení se mě dotkla. Až na ty tři, kterým jsem dala nižší hodnocení, byť pointy byly i tam skvělé, ale ty ostatní se mě dotkly. Poměrně hluboce. Jako kdyby nějaký démon do mě zatnul svůj dráp (nemám obavy, že v budoucnu nebudou démony znát), ryl a ryl a ryl stále víc a víc. A byť jsem měla strach, že mi tohle zkazí jinak krásný den, překvapivě jsem to dočetla poměrně šťastná. Zároveň tedy vážně naštvaná, smutná a v depresi. Ale šťastná. Že stále existují autoři, kteří umí psát tak, aby to čtenář cítil tam, kde má.

Knihu jsem si chtěla přečíst primárně kvůli povídce Útěk z Pavoučí hlavy. Ale vyšel z toho milý klenot.

21 05.06.2022

Kdo je Billy Summers?
Nájemný zabiják.
Nájemný zabiják, který zabíjí jenom špatné lidi.
Nájemný zabiják, který má před sebou poslední práci.
Nájemný zabiják, který si moc dobře uvědomuje, že je to většinou poslední planovaná práce, která se pokazí, když už se něco pokazit má.
Jenže ti není ani půlka jeho příběhu. Doslova.

Takže...už jenom ta anotace ve mě vzbudila velkou zvědavost. Zní totiž jako něco, co by napsal Nesbø. A oba autory mnohé spojuje. Doufala jsem tedy, že se děj nijak nezvrhne a bude se držet žánru, který je nastolen začátkem.

Billy tedy má tu poslední práci. A v rámci svého krytí, autor píšící knihu, se rozhodne napsat autobiografii, někoho jiného, někoho dalšího, svého alter ega. Aby zapadl. Aby mu to všichni kolem něj věřili.

Jenže aby všechno dobře dopadlo, Billy musí mít víc identit. V každé z nich trochu chvíli žije, takže se postupně seznámíme s každým z "jeho životů". Navíc mě moc bavilo, jaký je zvolen způsob, jinak druhé linky, o Billyho minulosti. Navíc bylo super, jak se v jeho knize mění (a proč) styl vyprávění. Byl do dobrý nápad. A jak to je potom použito ve finále. Hele, podle mě to prokoukne každej a asi ani Kingovi nešlo o to, aby nějak brutálně mlžil. Ale hlodalo to ve mně, to "co když...". A na kocni jsem jsem byla úplně v háji.

A protože se Alice objeví v knize až v polovině, tak se mi nezdá ok o její lince psát. Napíšu jenom jedno: stejně jako mi bylo jasný, jak Billy vyřeší své zaměstnavatele, tak vyřeší i situaci s Alicí. Proč by byl tak dlouhej building, kdyby se rozhodl jinak? Vždyť to byl prostě Billy :)

Co je Billy Summers?
Hodně dobře napsaná kniha.
Hodně dobře napsaná kniha, jejíž příběh mě naprosto pohltil, a dostal na každé stránce.
Hodně dobře napsaná kniha a to naprosto strhujícím způsobem.
Hodně dobře napsaná kniha, kde mohou mít lidi problém, protože pořádně neví, co je kniha za žánr. Já osobně tenhle žánr nazývám "Kingovina".

Ráda bych zmínila ještě jednu věc. King rád používá odkazy do svých jiných knih. Ale tady a tohle? Hele, mě hned napadlo, že je to skvělej materiál na případné pokračování. A že by si ho případně přečetla ráda  :)

No, a pokud se na konci knihy zároveň culim jako debil a do toho brečim jako malý dítě, tak já podle toho poznám, že to byla dobrá kniha. Mě stačí málo. Je to tak, no...

29 03.06.2022

Tak a máme tady finále! Ale před ním nás čekají ještě kratší epizodní příběhy.

V příběhu Hranice Gothamu holky vyrazí do přírody na výlet a Batgirl zůstane doma na stráži. Hezky se vyblbne se zločincema a kamarádkama, ale hluboko srdci to ví. Kdo je její skutečná parta...
V příběhu Mužocida se stane přesně to, co název napovídá. Muže postihne záhadná chřipka, ale jenom je, takže se o to holky musí postarat. Konečně pořádná hostovačka. Ale jenom holky! To bylo fajn :) delší příběh na víc sešitů s dobrým dějem i pointou...
V příběhu Eko-smrťák se podíváme do Francie, kde chce záporák ohrozit svět tím nejhnusnějším způsobem, jak napovídá název.

Všechny tyhle tři příběhy byly fajn, jak ukázaly, že holky jsou nejvíc šťastné a spokojené tam, kde jsou. Spolu  :)

A teď jdeme na Kruh se uzavírá...
Ty tři příběhy byly důležité, protože ukázaly, jak spolu holky drží. Jenže teď jsou odloučené a žádné přátelství není. Kvůli tomu, že Barbra lhala a mělo to následek. Nejhorší. Jenže pokud se znovu nespojí, nebudou následky ještě horší? Najít Calculatora nebude totiž snadné...

Kresba fajn, dokonce i Wonder Woman byla sexy kost, ne chlap s vlasama v korzetu...

12 30.05.2022

Přeskočim fakt, že způsob, kterým Brainiac "požádá" hrdiny na Zemi o pomoc, je jak z pomocný školy. A raději se budu soustředit na to, co bylo dál. Ten nápad s Titánama je fajn. A v jaké souvislosti s nimi tedy Brainiac onu pomoc potřebuje. Jako vážný to rozhodně je. Jenom mě po pár stranách přišlo zbytečné, že se anotace snaží znít tak epicky. Jako v předsíni před koncem světa, bojme se o všechny. Což nefunguje ze dvou důvodů:
- konec světa nenastane, protože si touhle knihou Snyder připravuje svůj nástup do série s Ligou
- je tam hodně postav, které jsou z kousků, které u nás v rámci Rebirthu nevychází. Takže to samé jako v Metalu. Bylo mi to trochu jedno, protože jste si s nima neprošla žádnou cestu.
Ale to je asi jenom můj problém. Takže popojedem  ;)

Samozřejmě se nikomu moc nelíbí rozdělení týmů. Hezky to održkujou a poperou se, ale na kraviny není čas. Jo, a už jsem zmínila, že je Braniac kaput hned na začátku? Šokované výrazy všech mě pobavily. Jako kdyby poprvé před sebou měli něco podobného!

Rozdělení na týmy bylo za mě fajn. Dobře okecané, proč je kdo s kým, když si stejně myslím, že důvod byl úplně jiný. Prostě se docela dobře doplňovali. Třeba to, či řekl Lobo Beast Boyovi. To bylo dokonalý! :D

Snažila jsem se přijít na to, jaký má tahle kniha přínos. Naznačí nový směr a...jo, je tam spousta akce. Ale na konci jsem neměla ten pocit, že bez téhle knihy byl nezvládla žít. Nebo neměla šanci pochopit děj dál. A vlastně i ten Green Arrow to dokonale shrne. (Začala jsem číst Smrtící Hlas lidu, odložila a pustila se do Žádná spravedlnost. Teď už vím, že kdybych to neudělala, neztratím se tak jako tak.)

Kresba ok, ale naprostý souhlas. Proč to Wonder Woman furt dělají? Má to být kočka a baba k nakousnutí. Tak proč občas vypadala jako chlap a s těma zatnutejma zubama jako kdyby něco řešila na hajzlu? :(

12 30.05.2022

("Přestaňte se mlátit a řvát! Přitáhnete potíže s velkým...s velkým A. Aquamana.")

Takže o čem je tahle hubená knížečka?

Atlantida vystoupila na povrch a lidi z toho nejsou dost nadšený. Tak Amanda pošle náš oblíbený Sebevražedný oddíl, aby Atlantidu opět potopil. Ale Amandu známe, takže to nebude jenom o potopení. Ale než to oddílu dojde, už je pozdě. Jde si pro mě "Pán antipotíže s velkým...". Ale zase. Co když má Amanda ve svém plánu ještě další podplán? To by přece byla celá ona!

Oddíl se tedy vydává pod hladinu s dvěma novýma členama a začne skutečná zábava. Ano, bavila jsem se. Vítka, že opět všechno stojí na Harley je sice pravda, ale tentokrát se snažila i po jiné stránce, než je hláškování. A Arthur byl skvělej jako vždycky.

No, jsem zvědavá, co bude dál  :) nakoukla jsem, protože jsem tvor zvědavý. A hned mi zlepšilo den, co pro nás série chystá. Ohledně pokračování série samotné, tak té "odbočky" se Snyderem...

Kniha navazuje na Metal, který u nás vyšel...dávno. Ale je fajn, že už je tady správná doba, kdy to konečně nastává. Navazuje i na Aquamana. Bohužel nenavazuje na to, co u nás vyšlo v rámci Sebevražedného oddílu. Což bude ještě chvíli trvat. Tak jsem byla ráda, že události, o kterých nevíme, moc nerozebírali ;)

Kresba byla krásná jak u části Aquamana, tak Sebevražedného oddílu. Tam fakt není co kritizovat :) jako vždycky  ;)

13 27.05.2022

Eh...?

Škoda, že sem nejde dát smajlík mého výrazu, když jsem otevřela knihu, četla a potom dočetla. Navíc si nejsem jistá, jestli jsem přesně pochopila, co chtěla kniha sdělil. Vnímala jsem pouze tu bandu ujetých psychopatů, ujetých obrazů a divných věcí.

Nic mi to nedalo, ani tu depresi...

Pekelná brána je za mě neskutečně akční pecka, která šlape od začátku do konce. Což je přesně ta věc, kterou vždy od eventu čekám. A pokud se stane něco navíc, tak je to pro mě příjemný bonus. Jak tedy dopadla tahle jízda?

Příběh navazuje na Kousnutí a většina děje se odehrává přímo v pekelné bráně. Protože když Buffy může do něčeho skočit, tak to prostě udělá. Což mě přivádí k té nejlepší časti knihy. Je to totiž hlavně o Buffy, Angelovi a Drusile. A je pravda, že mi absence kamarádů vůbec nevadila. Naopak jsem jí uvítala. Protože se děj soustředil na to, co měl a nikam neodváděl pozornost. Takže jenom akce a věčně odporující Buffy Angelovi, protože ona nejen někam furt skáče po rovnejch nohách, ale taky je strašně tvrdohlavá. Kamarádi jsou na vedlejší koleji tedy.

Jelikož u mě zatím trochu víc funguje série s Angelem, byla jsem za jeho přítomnost ráda. A užívala jsem si jeho postupnou změnu vztahu s Buffy, byť to byla pouze chvilka. A jsem zvědavá na následky návštěvy boudy. Protože vždycky jsou následky. To už víme od jiných autorů.

Co ale musím zmínit, je kresba. Je fakt skvělá s využitím barev. Moc se to hodilo především, když byly všude ty ohně a šílený příšery. Skutečná pastva pro oči  :)

Abych to shrnula. Pekelná brána je rozhodně nejlepší z těch třech knih, které o Buffy vyšly a zároveň je krásný lákadlem a natěšením na dalšího Angela. Já se bavila  :)

11 26.05.2022

Takže hned na začátku v rámci pokračování z minula, se na cestu přidá další kamarád. Opět kuk na obálku. A je pravda, že začátek byl neskutečně osvěžující po té akční náloži z minula. Bylo to jako sledovat road trip v buddy komedii se spoustou urážek a křiku. (Zní to lépe než kousek z uhalekané telenovely.) A fakt jsem se nasmála.

("Nezuko je démonka, a přitom je taková hodná. Zato ty jsi na vrabce pěkná potvora!")

Ale každá zábava jednou musí skončit a naše trojka je vyslána na důležitý úkol. Pavoučí hora. Jak to naše nová partička zvládne? Inosuke mě solidně baví. A byla jsem zvědavá jak jeho prchlivost bude využita a jak se z toho poučí. Démonka na hoře byla fakt super. A to byl jenom začátek! (Takže pokračujicí trend zakončení akce v dalším díle, fakt není překvapující.) To se musí totiž autorovi nechat. Jeho fantazie tímhle směrem je fakt super!

7 26.05.2022

Nemám tušení, co sem napsat, protože kniha na mě působila jako propojovací díl, a moc děje nemá. Což není důvod, proč by měla být automaticky špatná špatná...ale nijak zvlášť děj neposunula...trochu škoda...

Pokračujeme tam, kde se skončilo minule a pořádně akční jízdou to dořešíme. Abychom se vydali na cestu a potkali nového kamaráda. Kuk na obálku. Ze začátku to byla docela sranda. Většího strašpytla a sraba jsem jsem neviděla už hodně dlouho.

Jenže potom přijde akce s obludou a všechno je to strašně krásně nakreslený a plný nápadů i ohledně toho, co se děje v tom domě. Bylo to skvělý. Stejně jako to, kam mě jako čtenáře tenhle díl nasměroval. Byť nebyl v tomhle ohledu (děje) nijak extrémně naplňující...

9 25.05.2022

Asi jsem to pochopila blbě, ale já si prostě myslím, že kniha vůbec není o ne/spánku. To je pouze první kulka v zásobníku...a zároveň se to lze pochopit i jako metafora...

Jaký je rozdíl mezi rutinou a nudou? Co se stane, když do naší rutiny přijde změna, kterou nečekáme? Co se všechno stane a co to všechno změní?

Když něco změníme ve své rutině, změní se náš náhled na ní? Začneme si všímat zároveň trhlin a zároveň těch dobrých věcí, které jsou součástí a jsou fajn?

A jelikož se nejedná o román, podle mě ani o novelu, ale ne, slova jsem nepočítala, podle mě se jedná o povídku. Ta je natažená moc hezkými ilustracemi. Původně jsem myslela, že i písmo bude modré, aby to bylo celé stylizované, ale nekonec to bylo ok tak, jak to byl. Ale je to povídka. Čili s koncem nemohu mít žádný problém. Takhle má totiž končit správně napsaná povídka.

18 23.05.2022

Sebevražda. Je to jasná sebevražda. Jenomže něco na tom smrdí. Kim něco smrdí. A jak se ukáže, smrdí to jako vražda.

Mrtvá dívka, která byla prostě divná, bez kamarádů, spáchala sebevraždu. Je to jasné, protože se to stalo na soukromé škole, takže rozmazlená princezna, která chtěla získat pozornost. No, jak se začne ukazovat, tohle rozhodně není tenhle případ...

Tým Kim začne pomalu rozplétat tajemství, které se skrývá za stěnami školy, což hodně lidem zkazí náladu. Tajemství, které sahá daleko do minulosti...

Příběh mě bavil především kvůli tomu, jak byl vyprávěný, byť téma nebylo úplně pro mě. Asi jsem moc normální, abych ocenila tyhle tajný elitářský spolky, a všechny ty kraviny kolem nich, jak si připadají důležitý a lepší než ostatní. Ale jak to zde bylo vykreslený, bylo prostě brrr. Ale bylo to dobré napsaný, čtivý, příběh napínavý, takže to bylo ok. Autorka opět odvedla dobrou práci  :)

SPOILER
Včetně toho, že jsem konečně začala mít na 1000% ráda toho floutka Dawsona. A užívala jsem si ho pokaždé, když byl na scéně. Takže jsem konec málem nedala...

26 22.05.2022

Tenhle příběh začne nenápadně. Mrtvá vlčice v lese a její mládě. A je to trochu kouzelná vlčice, jako od Červené Karkulky. Protože má v žaludku kus člověka. Tady bych se na chvíli zastavila. Nebylo to super, když vlčice vyprávěla svůj part? Jo, bylo. A tahle vlčice byla ale hodná vlčice. Chtěla ochránit své mládě a ten, koho spapala, byl zlý člověk. Člověk, který se účastnil nepovedeného obchodu s drogami, který skončil masakrem. Tohle (kromě toho, že je vyprávěčem i ta vlčice) jsem se dozvěděla už z anotace, ale provedení v knize bylo prostě skvělý. A já potřebovala víc! :)

Na téhle knize je fajn, že autor odkryje karty poměrně brzo. Ano, čtenář ví, kdo zabil muže, kterého nakousala vlčice hned na začátku knihy, protože ono není v příběhu to nejpodstatnější tajemství, kdo to byl. (Tajemství další, další a další.) Ale spíš, co tím způsobil, když mu vzal, co neměl. Což roztočí další kolečka. Jak událostí, tak ta lidská kolečka obyvatel Haparandy. A sledujeme to jako jeden z dalších střípků.
Stejně tak, jako je fajn, že to je sice o vyšetřování, ale taky o poznávání místních. Přeci jen, kniha není jednorázovka, ale první díl série. A byť hlavní vyšetřovatelka nemá klasické atributy pro tenhle žánr, nepije, nemá psychologické problémy (možná?), není ani žádným směrem jeblá, má taky svoje tajemství. A byla jsem zvědavá, zda na ní autor nevyškrábe ještě něco, co mě jako čtenáře překvapí. Stejně jako postupně na další postavy.

Protože vztahy mezi hlavními aktéry byly prostě...no dokonalý. A to, co se stalo dřív a co se tedy bude nejspíš bude řešit dál s Hanou, vlastně úplně všech, to bude super :) Já mám totiž tohle moc ráda. Když mohu sledovat víc úhlů, ne pouze vyšetřování. Alespoň na konci odpadne na x stran vysvětlování, co se dělo tam a tam, když policie pomalu skládala svojí skládačku.

Skvěle a čtivě napsaná kniha, která mě absolutně dostala. Bude to kruté čekání na další díl...

PS: Moc se mi libily ty vsuvkové party, kdy vypráví město, aby se čtenáři dostalo (i s jeho obyvateli) pod kůži. A funguje to skvěle...

22 18.05.2022

Asi bych měla hned na začátek uvést, že jsem si trochu spletla koncept knihy. Myslela jsem, že příběhy budou ve stylu Rudé hvězdy. Ne, že si do dané země vždy Batman odskočí. Ale to vůbec nevadí. I tak to bylo dobrý. Tedy většina  :)

Líbí se mi, jak je to s trochou úprav univerzální postava, kterou lze šoupnout kamkoliv. Ale...Gotham je Gotham.

Oceňuji nápad, zpracování a taky to, že většina příběhů byla dobrá. Víc o nich u nich :)

Ale asi jsem se nejvíc bavila u nás (Bobík byl top), v Číně a Japonsku. Hmm, zajímavá trojka  :D

15 15.05.2022

Další Harry. Jupí? Já mám s autorem prostě problém. Jo, furt stejnej. Knihu mám doma už rok a půl půjčenou z knihovny. Prostě každý tři měsíce jenom řeknu: "Tohle si půjčím znovu." a pokračuje to. Ale jak se dostanu přes stranu 100, tak jsem vždycky ok a přečtu během pár dní. A dokonce i občas najdu svojí záložku, kde jsem skončila při minulém pokusu. V kombinaci s tématem, které moc nemusím, je to pro mě dost náročný. Ano, tentokrát v knize poměrně dost sněží. A já knihu kvůli tomu nesfoukla (feťaci mi odpustí, snad jsem výraz použila správně) na první pokus správně.

Takže...Přízrak...

Harry, náš oblíbený hajzlobijec, kterého každá čtenářka chce, ale doma už ne, se vrátil domů. A má k tomu důvod. Což se pomalu odkrývá a vysvětluje se, proč toho tolik ví, i když v knize reálné do té doby nevyšetřoval. Ale rodina. Jak se to říká? Na rodině záleží. I když se někdo z ní zrovna chová jako kolosální debil, protože se z něj stala smažka. Právě v té vyslechové místnosti na začátku jsem našla svojí první záložku. (Snad to není spoiler, mě po přečtení anotace bylo hned jasný, kdo tam bude...)

Sednul mi styl vyprávění. Sice jsme chvíli s Harrym, ale zároveň nám příběh zpátky vypráví i mrtvola, kterou někdo sejmul, a Harry chce vědět, kdo to byl. A nějak to do sebe musí zapadnout. A ještě potkan. Potkanice? Na tu nesmím zapomenou. No, ideální kombinace. "Přijde expolda, feťák, mrtvola a potkan do baru."

Nesbø opět o něco víc svoje psaní udělal přístupnější. Čtu to, ani nad tím nemusím moc dumat. Na začátku mě způsob získávání informací bavil. Ale i tak jsem doufala, že se to časem trochu změní. To už by mohla bejt trochu nuda. Co se ale nezměnilo jsou dvě věci. Beáta. Ó, to bych neměla, ale stejně ti pomůžu. Ráchel. Ó, to bych neměla, ale sotva se udržim.

Takže jo, je to Nesbø. Kniha je fajn a strašně dobře se čte. V druhé polovině to "mrtvolný vyprávění" sedí ještě víc a vlastně je to díky němu ještě napínavější a skvěle doplňuje současný děj. Jenom na mě až moc Terminátora. Ale co, duck tape a drogy zachraňují životy. Alespoň něco jsem si z toho odnesla ;)

Ale ten konec! No uf! Krásně se vysvětlí název knihy. Autor dost brutálně navnadí na další díl, takže jsem ráda, že čtu v roce 2022, ne když vyšlo. A samozřejmě jsem byla bravurně obehraná. Jo, jo, skvěle zahrané pane Nesbø :)

21 14.05.2022