Lenka.Vílka komentáře u knih

("On vlastně není tak zlý. Stačilo ho trochu poznat." ... "To říkáš jen proto, že půlka tvých přátel jsou bláznivý opilci. Vyvinul sis vůči nim odolnost. Ne-li spřízněnost.")

Tak tohle bylo naprosto úchvatné. Bavilo mě propletení obou linek přítomností a minulostí, které způsobilo pár zajímavých dějových překvapení. Tenhle způsob vyprávění mám moc ráda  :)

Celkově byl příběh strašně fajn. Sice je to na komiks brutálně ukecaný (což může někomu vadit), ale ja si to užila díky tomu mnohem víc. Ale celý to dobrodružství se strigou bylo strašně napínavý. Až do poslední stránky. A to doslova.

Po dočtení jsem pochopila, proč se všichni radují, že tam je na velkém prostoru Ciri a Yennefer. Poměrně často se koupou  :D

25 10.12.2021

("Jo! To je ono! Drž ho pod hladinou! Máš ho! Utop ho!" ... "Je to topivec. Už se jednou utopil. Podruhé to nezabere.")

Tohle byla vážně zábava! Geralt v lese potká lovce, který je zužován prokletým osudem. Vydají se spolu na cestu plnou monster a nebezpečí. A oba doufají, že ve skleněném domě najdou odpovědi na své otázky.

Je tedy jasné, že to bude drsný, emotivní a akční příběh s vážně milým překvením v podobě závěrečného zvratu. Navíc mě moc bavil dům samotný. To zpracování bylo vážně dobrý

Ke kresbě. Obálka je skvělá. Bohužel vevnitř v knize nepokračuje její autorství vevnitř, byť i to tam je hezké. Jenom jiným způsobem. Asi je to vážně tak. Mignolu buď minujete nebo nenávidíte. Není nic mezitím. Takže asi chápu, proč někoho obálka, narozdíl ode mě, lehce vyděsila, a doufal, že dál to bude jiné. No, bylo, tak jaký pak copak  :D

23 07.12.2021

Kniha obsahuje dva příběhy. Něco tady smrdí a Poslední dny magie.

Nejdřív Něco tady smrdí:
Když už si jeden myslí, že četl všechno, tak se vždycky ukáže, že nečetl. Zatím pro mě byla top týmovka Deadpoola s Iron Fistem (Hodný, zlý a ošklivý a jsem zvědavá, co se mu stane zde). Ale tohle zatím překonalo všechno. Týmovka s Daredevilem. Už jenom to, jak nejdřív mluví s Mattem, bylo skvělý. A potom Deadpool oslepne. V přítomnosti Daredevila.

("Žádný strachy, kluci. Cejtim, že už mi nabíhají mý supersmysly." ... "Takhle to nefunguje! K superschopnostem nepřijdeš zničehonic tím, že oslepneš.".... Daredevil o tom přeci musí něco vědět! :D ...)

Jelikož jsem jednodušší, řehnila jsem se neskutečně. Posílám srdíčko, dík  :) takovejch vtipů na slepotu na jedný kupě jsem neviděla hodně dlouho. A ten dlouhej monolog, kolik toho má Wade společného s Mattem a Darevil je strašnej vůl  :D

Jo, to mi připomnělo! Asi bych mohla zmínit, že děj byl skvělej. Deadpool vezme pochybnou zakázku protože má silnou motivaci na bázi osobní emoční pomsty. Jenže, co se děje potom, z toho by byly i všichni čerti nervózní. 

A teď Poslední dny magie:
U tohohle je lepší, když máte načteného Doktora Strange, protože název vážně není náhodný  ;) ale když ne, asi nevadí...
Za mě to je milé jedno sešitové akční doplnění, ale zda to mohu nazvat něčím, bez čeho nemohu žít, to teda ne...

17 06.12.2021

("Víš, co to podle mě je? Takovej ten lacinej fígl, jak "inteligentně" prodloužit konec.")

Byla jsem na ti připravena. Věděla jsem to. Láďa a Duncan zachrání Pohádkov. A nebo jsem připravena nebyla? Během čtení jsem zjistila, že byla chyba myslet si, že jo...
Ale ten způsob, kterým se to stane, byl naprosto dokonalej  :D

("Dvakrát týdně mají všichni pošťáci službu v zákopu." ... "Co je ten zákop?" ... "Přepážka pro obsluhu veřejnosti. Zákop už nás připravil o víc lidí než ta třídička.")

Tenhle díl jsem si vážně užila a bavila jsem se od začátku do konce. Byla to fajn cesta a skvělý dobrodružství. Celou sérií :)

17 05.12.2021

Patřím do té skupiny čtenářů, kteří se s Robbiem poprvé setkali v Agentech. A setkání to bylo příjemné. A teď to nemám na mysli pouze z důvodu jeho představitele. Byť óóó. Vážně jsem se těšila na každý další díl, kde byl. A bavila mě ta jeho civilnost a opravdovost. Proto jsem si hned s nadšením koupila tuhle knihu. Aby mi ležela doma dva roky.

Začnu shrnutím: poměrně náročné na čtení.
Na začátku je číslo jedna (to je to stejný jako právě v knize Souboj Ghost Riderů) a potom se přeskočí na šestku. Samozřejmě dostaneme shrnutí, takže to tolik nevadilo. Možná proto jsem doufala, že to bude mít švih už od začátku. Jenže nemělo. Takové to vnitřní posťuchování bylo fajn, jenže by se nemělo zapomínat na to, s kým se to Robbie vlastně pošťuchuje. Možná díky Elimu neumřel, ale přeci jen, kdo Eli byl, že...
Takže ten vnitřní boj, kterej se přenese i ven byl fajn. Blbý je to, že moje křehké srdíčko zůstalo trochu nalomené kvůli Gabovi. To bylo vážně drsný :(

Ale naštěstí se dostaví ten na slovo nejpovolanější a pomůže. Johnny Blaze. Jeho přítomnost byla fajn a fungovalo to.

Co bohužel nefungovalo, byla kresba. Nebo jinak. První sešit je skvělej. Ale potom přišlo něco, co bylo hodně divný, ale po třech stránkách v pohodě. Proč? Protože jsem si připadala, že sleduju videoklip od Gorillaz...
A když přišlo na akci, připadala jsem si jako v béčkovim filmu s nízkým rozpočtem, kde když přijde bitka, tak nemáte tušení, kde má pes čenich a kde vocas. Bylo to strašně náročný na soustředění. A když se oba (Robbie a Johnny) "zriderujou" vedle sebe na jedný stránce, to už mě z toho soustředění skoro začala bolet hlava. Což je škoda, protože zbytek byl v pohodě. Barvy krásný a že jsou buď protáhlý nebo hranatý mi taky potom už nevadilo. (Jdu si pustit Clinta Eastwooda  :D...) Jenom ta přehlednost. Podle mě částečně chyba toho, jak byla vedle sebe okna. Protože jak začala být různě přes sebe nebo přes velkou kresbu, šly mi voči šejdrem.

Ale kolem a kolem, jo bylo to fajn :)

15 04.12.2021

Je to takové finále nefinále, které kvůli tomu působí trochu jalově. Bohužel. Byť to není zase tak špatná kniha...

První příběh byl ok. To kolem Bena by bylo fajn o trochu víc, kdyby mě zajímalo, co se bude dít potom. Jenže mě to nezajímá. Fantastická čtyřka a nic kolem ní mě nikdy nebralo. Takže meh. Navíc ta poznámka o crossoverech, která asi měla být vtipná, ale nebyla. Takže se Thing objeví v další sérii, ale tady nám o tom dají prolog? A co já v téhle knize z toho mám?!? Prostě, jak bylo řečeno...meh  :(

Potom přijde příběh Groota, kterej byl naprosto sladkej. Protože když vypadáte jako velkej strom, na naší hroudě se vás budou bát. Ale pst, dobře to dopadne  ;)

Příběh Gamory byl ok, ale proč mi to přišlo tak trochu o ničem? Carol byla navíc vyloženě trapná. A tohle je taky do jiné série :(

Dění kolem Angely jsem nepochopila vůbec. Ale to nevadí. Tam se ztrácím většinu času.

Takže všechno, co se doposud dělo, se dělo z jediného důvodu. Aby Bendis nahodil do jiných knih. A potom přijde to velké finále. Které je vlastně...no zase meh. A proč to? Aby se banda zase vrátila tam, kam má? Za mě totálně trapnej konec mimochodem a bude mi chybět Flash. Ale něco pozitivní alespoň. Že pokračování píše Gerry Duggan.

Protože mě to přijde škoda. Ze čtyř dílů jsou vlastně jenom dva z nich plnohodnotné. A já jsem vyloženě zklamaná, protože co se stalo na konci třetího dílu, mě natěšilo na tohle. A nakonec z toho vlastně nic nebylo. Škoda  :(

15 04.12.2021

Jak mám tohle, sakra, hodnotit? Vlastně se jedná o silně průměrný komiks se silně průměrnou kresbou, ale bohužel obsahem s nulovým přínosem. Protože...

...koupíte si knihu o Thanosovi a víte, že tam bude i Gamora, tak možná podle anotace čekáte trochu mučeníčka, hodně krve a přiměřené množství násilí do tohohle formátu. Jenže tahle kniha je vlastně origin Gamory. A protože jsem šťoural, napadá mě otázka. Proč bylo nutné takhle odrbat čtenáře a narovinu mu neříct, co bude číst? Protože s pár úpravama by to byla skvělá kniha o Gamoře.

Navíc ty vedlejší věci jsou prostě vystřižené z kontextu, takže jsem se nemohla soustředit a hledat naděj ani v tomhle. Škoda.

Kresba je fajn, protože je přes celou knihu od stejného kreslíře, ale nijak mě nevystřelila z gatí.

15 03.12.2021

("Bratře, Stevene, co se to tu děje za čertoviny?" ... "Čertoviny jsou správné slovo, Thore! Máme tu kód 666! Exorcimus, který se vymknul z rukou.")

Po minulém díle, který mě poměrně zklamal, jsem se na jeho konci na pokračování moc těšila. Ne, že bych věděla, co v něm všechno bude. Jenom jsem rychle kukla a udělalo mi radost, o čem bude, a hned jsem se úplně rozsvítila. Tedy, ne do úplných pekelných plamenů, ale rozsvítila.

Jenom mám trošku problém sem cokoliv napsat ohledně děje. Protože knihu si užijete tak jako tak. Ale opět jsem měla pocit, že člověk musí mít načteno spoustu dalších knih, aby si to užil víc do hloubky. Třeba Strange, tipla bych si, aby dávalo smysl uspořádání velení v pekle. Ale na druhou stranu mě potěšil návrat Franka Castla. Sice se zase moc nedozvíme, ale to nevadí, pokud vyjde, co by mohlo vyjít, to si přečtu ráda...navíc se tady rozvíjí takové malé Catesverse, o kterém zatím český čtenář moc neví, tak snad se časem dozvíme víc  :)

Protože mimo to všechno rubání, je tam ta jedna nejdůležitější linka. To, co si z toho Robbie odnese, pokud to všechno přežije. A kam čtenář podívá, nějaký Rider  :D

Kniha obsahuje ještě přílepek All-New Ghost Rider 1 od Filipe Smitha. A to mi přišlo strašně milý. Hlavně kvůli Gabovi. Byť je to vlastně dost krátký origin. Takže ke konci to už tak milý nebylo. A já si na konci řekla: "Ty malej retarde, jaktože jsi ještě nečetla https://www.databazeknih.cz/knihy/nejmocnejsi-hrdinove-marvelu-ghost-rider-robbie-reyes-428217  , když to máš doma?" Asi mi to nějak zapadlo  :(

15 03.12.2021

Vždycky když vidím knihu s podobnou obálkou, na anotaci se těším o trochu víc. Když mě zaujme, jsem ráda za možnost přečtení ukázky. Kvůli zjištění "pocitu z knihy". Přijde mi totiž, že hodně autorů si myslí, že tohle napsat je strašně snadné. Poslat někoho do lesa, nechat ho tam ztratit a potom na něj zpoza stromů dělat "baf!". Za mě je jedna z nejtěžších disciplín. Bohužel se ale často stane, že v moment, kdy autor zjistí, že nemá atmosféru, tak přidá krev. Ale pokud není atmosféra, nezachrání to ani tohle. Natož v hektolitrech. Jenže u hororů platí "Čím méně, tím lépe", ne "Čím víc proužků, tím víc Habidas.". Ale už se nebudu opakovat. Rozebírala jsem to u jiných knih. Jenže mě to strašně mrzí. Že jsou lidi zblblý ze současných slasherů, kde jde jenom o krev. Pamatujete si ty rozdílný pocity, když jste viděli, pokud jste to nevzdali někde už u čtvrtého dílu, pocit z prvního Saw a posledního? Kam se to od prvního dokonalého dílu dostalo? Úplně to mám před sebou. Jak milovník filmů, kde jde jenom o krev, vezme do ruky tuhle knihu. Že jí potom odstřelí, protože to nebyl horor. Jsem sama za sebe ráda, že nejsem tenhle čtenář. Že mi jde hlavně o atmosféru. A že poznám, co je horor.

Navíc... pokud patříte mezi ty lidi, kteří když se koukají na horory, kde se třese klika a tak řvete na televizi nebo plátno kina nebo nedej na knihu, aby to ta blbka (podle mě je větší poměr žen v případě kliky, no, kliky...tam všichni mají koule, protože s klikou by nebyl takový efekt) nedělala a nešla otevírat? Štve vás to? Tak nečtěte knihu, kde je klišé na úplně stejné úrovni (ale co si budeme, bez toho podobné příběhy nenapíšete), které autoři rádi používají. Na stromě visí něco mrtvého (pokud ne člověk, tak alespoň něco z mrtvého zvířectva) a jim se to evidentně zdá jako normálka. Takže vy křičíte na televizi/plátno/knihu, ať tam ty debilové nechodí, když je to jasný varování, a oni i tak jdou dál. Sejří vás tohle stejně jako klika? Tak knihu nečtěte. Nebo jo, ale nebrblejte kvůli tomuhle  ;) Protože co najdou na stromech kolem chajdy, kde přes noc hledali útočiště, a tak trochu si jim tam něco pohrálo s hlavou, pro nikoho nemůže bejt žádný překvapení. No, a ani to, že nejsme ještě ani na sté straně. Upřímně? Já jsem v ten moment jako čtenář absolutně spokojená. Protože se děsím, co bude dál...

A musím říct, že jsem byla naprosto spokojená. Jak s tou lesní složkou (vážně to bylo děsivý), tak s tou lidskou složkou (chlapy toho svého taky měly dost, takže byl prostor, aby šlo všechno ven). A co a proč se dělo v lese? To by mě ani na okamžik nenapadlo! Byť je pravda, že když dojde na závěrečnou konfrontaci a už je to všechno venku, trochu se mi to táhlo. Protože kniha je rozdělena na dvě hodně rozdílné části. To logicky chápu. V podobných knihách to je tak vždy. Jinak to nejde. A možná s tím by mohl mít někdo problém...

Hned jsem se tedy koukla na filmovou adaptaci a velice mě překvapily rozdíly obou věcí. Hlavně poslední třetiny, kde film vůbec nevysvětlí, jak a proč to s monstrem dopadlo, takže jsem zpětně ocenila to táhlejší okecávání před koncem  :)

Ty čtyři hvězdy jsou čtyři a půl  ;)

20 02.12.2021

SPOILER  ;)
Čas od času si vyberu knihu, u který mám tušení, že se mi určitě nebude líbit, ale něčím mě zaujme. Tahle mě zaujala. Proto jsem taky 27.7 do diskuse napsala:
"Cizí dluh není jen další z řady romantických příběhů."
Asi mám restíky ohledně toho, co je romantika :D

A tak nějak to začalo...
Jelikož jsem film 365 dní viděla, už jsem neměla potřebu číst knihu. Abych se vypsala z fascinace toho, že ten příběh někomu přijde romantický. V podstatě jsem se do toho navezla sama, protože hned jsem si vzpomněla na to, co jsem v létě napsala k téhle knize. Že si to musím v zimě přečíst...

Takže takhle...
Když váš fotr rád prašan, rád protáčí třešíňky a rád děvky, může se stát, že za to bude někomu dlužit. A tohle je dědictví, který musíte přijmout. A vyřešit ho. Nebo umřete. Tak to vyřešíte. Stane se z vás děvka, aby jste si to opracovali. Ale není to tak hrozný, protože budete hračka jenom toho sexy mafiána, jeho partneři i cizí prasata jsou ze hry. Skoro značka ideál.
Tohle je totiž hodně klasická zápletka. Proč? Protože spousta čtenářek si ráda projde během knihy plné sexu a násilí tím doufáním, že to dopadne dobře, a on zjistí, že ty peníze už nechce, že chce jenom jí. Proč by jinak v anotaci byla věta "Cizí dluh není jen další z řady romantických příběhů."?

("Vejdu do jednoho z pokojů. Bydlí tu tři krásné bloncky, které ještě spí.
„Kurva, co je?!“ zařvu a holky se ihned postaví do pozoru u svých postelí. „Tak je to lepší. Máte patnáct minut na to, abyste mě uspokojily, jinak odsud padáte. Start!“")

Zatím samé náznaky, že je pán pod tou tvrdou slupkou měkký romantik, že...
A docela mě děsí, jak je tady zlehčované znásilnění. Protože pokud je ten chlap sexy, tak se to vlastně nestalo a je to jenom taková jiná romantika?

Začátek deváté kapitoly mě rozesmál jako už dlouho nic takhle.
"Jsem na něj naštvaná, že se mnou po tom všem zacházel jako s děvkou, ale pro něj přece děvka jsem. Kromě toho, to byl můj plán, a stále je. Ať si myslí, že mě má v hrsti, že s ním chci šukat. Je to ponižující, no a co? Čím víc mě bude mít za kurvu, tím dřív odsud vypadnu."
Tak proč se s ním s tímhle sebevědomím nevyspala hned? Proč musela dělat na začátku caviky? Aby o ní začal přemýšlet? Aha! Tak to je ta romantika! Už to začínám chápat ;) Protože o čtyři kapitoly později je z ní už spokojená děvka, který se to vlastně líbí. Jenže to jsme na straně 100. Co bude ve zbytku? Já určitě budu ještě několikrát psychicky blinkat. Co bude tam, mám trochu tušení...

Bohužel kniha nemá žádný děj. Vlastně tam ani není žádný šokující twist před koncem. Prostě si děj jde stále rovně, nikam nevybočuje a potom je konec, přičemž posledních padesát stran je čistá červená knihovna, jenže vůbec tam nedává smysl. Postavy jsou ploché a naprosto nezajímavé. Nebo pokud to není pravda a já jsem se to nedozvěděla jenom proto, že části se sexem jsem přeskakovala, velký sorry. Přesto dost pochybuji, že to bylo zrovna tam. Kapitoly byly poměrně krátký, ale i tak se často stalo, že mrouskali v každé z nich 2x. A znáte to. Opakovaný vtip přestane být vtipem. Bylo to divné a bylo mi trapno za lidstvo samotné, že dovolí, aby se tohle šířilo. Ale vzhledem k tomu, co ostatního nechá šířit, vlastně nejmenší zlo. Ale někomu to zlo může přijít v pořádku. Nebo dokonce jako inspirující. V knize je totiž něco mnohem horšího než popis sexuálních scén. Liamovi myšlenky.

Číst si myšlenky Liama bylo jako číst si deníček psychopata. Byl odpornej od začátku do konce. Číst si o jeho práci bylo nudný. A neustále jsem doufala, že tam vlítnou policajti, všechny postřílí, jeden z nich zachrání Jessicu, ona se díky němu dostane ze Stockholmu zpátky domů a zamiluje se do něj. Sakra, to by byl twist, který by mě zaujal a věřila bych, že je knižní svět ještě trochu normální! A hned bych šla do druhého dílu! Jaktože tohle ještě nikoho nenapadlo?!?!?!

Jenže hlavní problém je v tom, že mi ani nepřišlo, že je kniha dobře napsaná. Působí totiž, že autorka doma napsala fanfikci na svoje oblíbené knihy, dala to čtenáři a to bylo všechno. Protože kvalita zpracování je vážně strašná. Ale teď ty polské aurorky letí, že? Tak to do nás perou. Skvělý!

Přesto jsem se na knize snažila najít něco pozitivního. Vážně snažila, ale nic tam nebylo. Ani ta obálka není hezká. Je naopak velice laciná. Čili po dlouhé době kniha, kde si nemohu stěžovat, že neodpovídá obsahu knihy...

Musím říct, že nejde pouze o to, že obsah knihy je naprosto bizarní. Takových knih jsem už přečetla dost. Které jsou bizár, měla jsem na mysli. Jenže já stále myslím na tu větu: "Cizí dluh není jen další z řady romantických příběhů.". Že jsem neustále přesvědčovaná o tom, že takhle vypadá láska. Protože na konci přeci bude. Asi je to tím, že vzorec je vlastně stále stejný. Tedy o tom, jak chudák holka napraví hajzla a budou spolu žít navěky na obláčku. Smutný na tom je právě to, že lidem ta cesta přijde v pohodě. Protože je potřeba neustále stupňovat. Být neustále drsnější a drsnější, větší a větší, aby kniha překonala to, co bylo před ní. A hlavně! Právě to teď letí stejně jako před pár lety letěli upíři. Tohle téma se musí tolik vydojit, stále něco přidávat, stále být drsnější než ten přede mnou. Jsem ráda, že ne všichni autoři nezanevřeli na to, co je důležité. Mám ráda prvek, když jsou dva spolu dostatečně dlouho, tak se to tak nějak stane, a dají se dohromady. Ale rozepsáno na několik knih samozřejmě, když na začátku tomu nic nenaznačuje. A tohle je právě ten upgrade. Unes někoho nebo ho donuť, aby s tebou byl dostatečně dlouho, mezitím ho ponižuj, ubližuj mu, zneužívej a ve správný moment přestaň, dáte se dohromady. Jo, jo, to první je v dnešních dnech moc vobyčejný a děsná nuda.

Přesto uznávám, že chápu, proč se to lidem líbí. Protože to je fikce. Takže pokud jste na toxický vztahy o kterých si rádi jenom čtete, protože v reálu by se vám to už tolik nelíbilo, tak je to kniha pro vás.

("Klika, že tvůj táta neměl rád zvěřinu." ... "Cože?" ... "Neřeš to, dělal jsem si srandu.")

Nevím, jak ostatní, ale já moc nestíhám vstřebávat okolní informace, takže jsem neměla tušení, že se chystá adaptace téhle krásky, dokud jsem neviděla trailer. A říkala jsem si, zda to u nás stihnou vydat dřív, než bude premiéra. No nestihli  :D Jenže teď o rok později, úplně se mi rozsvítily oči, když jsem zjistila, že kniha konečně vyjde. A vydržela jsem to! Viděla jsem jenom první díl. A teď šup sem s knihou!!! Protože ten příběh je ve svém základu prostě krásný.

Po celosvětové pandemii, kdy zemřeli miliardy lidí, se začaly rodit zdravé děti. Ale ty nebyly normální. A proto jsou teď v ohrožení. Gus je jedním z nich. Hybrid člověka a zvířete. Ale to nemění nic na tom, že je to stále malý kluk, který má rád svého tátu. Tátu, který je jeho jediný kamarád, ochranář, rádce. Ale to všechno zmizí, když táta umře a objeví se záhadný Jepperd, který chce Guse vzít do rezervace, kde jsou podobné děti. Jenže Jepperd sebou přinesl ještě další element. Gus začíná pochybovat o světě venku a že je takový, jak mu táta říkal. Ale možná má tenhle svět mnohem víc tajemství, když matematicky nevychází věk Guse a kdy to všechno začalo. Byla jsem zvědavá, co za tím je.

Ale v polovině knihy jsem měla takový malý zhroucení. ("Žádný dobrý lidi nejsou.") Hlavně kvůli tomu, co bylo v tašce a co bylo v minulosti. Protože se to povedlo úplně stejně jako pokaždý, když něco napíše Jeff. Budete chápat chování úplně každého. Že s tím nebudete souhlasit, je věc jiná. Ať už z důvodů Jepperdovi minulosti a jeho činů. Ať už ze směru myšlenek doktora. Ať už z důvodů, kde je pravda o Gusovi.

Navíc jsou tady zpracovaná témata takovým způsobem a jejich druh, že to spadá do typické Lemiřiny. Vztah otce a syna během náročné situace. Jinakost hrdinů a to jak o sobě pochybují. Třeba Jepperd a to co udělal. Něco vevnitř mi říkalo, že ho mám nenávidět, ale bylo mi jasné, že to bude trochu komplikovanější. A já na konci byla dojatá, byť jsem vystřídala do onoho konce celou paletu emocí.

ZAČÁTEK ODSTAVCE SE SPOILEREM
A jo, možná za to může doba, kdy u nás kniha vyšla. Ale já absolutně souhlasila s tím, co padlo během předčítání bible Gusovo táty. Možná je čas, aby lidi nahradil nějaký jiný druh. Nějaký, kde jsou jenom hodný. Nějaký, který si to zaslouží víc...
Protože pokud to je pravda a všechno je vina Guse, začalo to s ním, budu mu fandit tak jako tak. Kdo říká, že člověk je poslední stupínek evoluce?!
KONEC ODSTAVCE SE SPOILEREM

Ráda bych se zmínila o kresbě. Ta je totiž barevná. A dokazuje o to víc, jak je Jeff Lemire nejen bravurní vypravěč, ale taky talentovaný kreslíř, který zvládne snad každý styl. Bylo to opět jiné a opět dokonalé. Celá kresba je tak brutálně depresivní, ale zároveň citlivá, až z toho mrazí. Navíc přechody kapitol...wau! Jedna kresba lepší než druhá. Na tu, kde sedí Gus v jámě a jeho parůžky se propojují do kořenů stromů bych se zvládla dívat celé hodiny.
Jenom mě trochu mrzí, že v některých oknech vypadal Gus...no, víc jak na devítiletýho kluka. A je to potom trochu šok, vzpomenout si na toho blonďatýho rošťáka, kterýho nacastoval Netflix :/

Nepochopila jsem, proč kniha vyšla s přebalem, když pod ním je stejná obálka, úplně stejná obálka. Lesklá a hezká. Je to taková milá zbytečnost. Že tohle vypadne z milovníka přebalů dost brutální  :D A nepochopila jsem, proč v knize není látková záložka. V tomhle počtu stran by to měl být standard! To mě mrzelo...
Ale vyrovná to zase to, že kniha strašně krásně voní! :)
A je to pořádná tíha, ale jsem vděčná, že kniha vyšla v téhle verzi vydání. Víc Mlsouna pro nás! :)

Rok 2021 stál za prd, ale započal i skončil s knihou Jeffa Lemira. To mi naznačuje, že něco je stále ještě alespoň trochu normální. Za sebe jednoznačně doporučuji a doufám, že pokračování vyjde co nejdřív. A nebo když později, tak zase na konci roku, ale autorova jiná zase na začátku roku. Možná proto je fajn, že ho u nás vydávají hned tři vydavatelé (a jak to vypadá, čtvrtý se přidá).

25 25.11.2021

Naprosto skvělá, napínavá a poutavá novela.

Už jenom začátek je úchvatný. Protože jsem si to dokázala představit a byla jsem v té zimě se všema postavama. Bylo to zároveň strašně technické. Ale to mi vůbec nevadilo. Sice jsem tomu nerozuměla, ale na tom je zase fajn, že alespoň jako čtenář nefrflám, že to nedavá smysl  :D

Navíc, když se najde "Věc", atmosféra začne houstnout a děj neskutečně gradovat. Hlavně když kanárek ulítne z klece  :O

Co mě bavilo vážně hodně? Jak si autor vyhrál (a že ho to napadlo) s tím, co Věc všechno umí a jak to dělá. A ty ilustrace jsou děsivě znepokojivé. Za to palec nahoru.

"Kdo je tam?" jsem nečetla. Napravím  :)

No, a samozřejmě dovětek: Pokud nejste ten typ, co čte "ty kraviny v knize kolem", tady na to zapomeňte, jo? Byla by to velká chyba...

32 16.11.2021

(SPOILER) ("Myslím, že tohle je horor. Přesvědčte se sami.")

Pokud bych měla popsat začátek jedním slovem, použiju: miloučké. To mě rozhodně jako první napadlo při čtení ukázky, než jsem knihu měla v ruce. Četla jsem to cestou z práce a přestože to byl den docela na prd, ta ukázka mi hned zlepšila náladu. Moc jsem se tedy na čtení těšila. A bylo to skvělé.

("Když už jsou mrtví, musí mluvit pravdu. To jsem tehdy v šesti letech nevěděl, jenom jsem si myslel, že ať živí, nebo mrtví, dospěláci říkají vždycky pravdu. A že Zlatovláska je normální živá holka. Byl jsem prostě ještě hloupý dítě. Ale že bych věřil, že tři medvídci umějí mluvit, tak to zase ne.")

Zajímalo mě, kdy se to zlomí. Protože ten příběh je hodně dobrej. A ze začátku značně nenápadnej. Je to hezké přeci, že? Vidět mrtvé lidi? A pokecat si s nimi? Možná když usnuli ve spánku. Ale rozhodně ne, když je třeba sejme bus :/

Protože mě vážně přejela husina, když se změnila pravidla. A první duch po týdnu nezmizel. Protože kdo je, bylo samo o sobě dost drsný. A to potom bylo ještě drsnější. Byť trochu rozmělněný způsobem vyprávění. Na to bych použila slovo: odlehčené. Navíc mám moc ráda vyprávění v první osobě, kde vypravěč nejde s příběhem, ale už je na jeho konci a může si dovolit vsuvky do něj a tím pádem si i trochu pohrát s lineárností. Přesto byly poslední stránky hodně náročný a ty úplně poslední...možná kdyby Jamie nebyl takovej sympoš, bylo by mi to nejspíš jedno. Ne každý autor mě udrží i v téhle časti. Byla jsem dojatá...

Později je trochu jiná duchařina. Nejenom o cizích duších a cizích duchách, ale i o těch našich a v nás. Na To se teprve chytám, tak doufám, že až knihu budu číst, tak mi jedna věc v téhle knize určitou věc v ní nějak moc nevyspoilerovala. Blbej Google! Ale na vysvětlení spojitosti jsem si neklikla  :D  to zjistím až potom  ;) A možná až potom to ocením víc  :)

37 16.11.2021

Tráva má skvělou obálku. Takovou něžnou a romantickou  :D  Na druhou stranu je to taková malá knížečka. Skoro do kabelky. Byť nevím, zda by se mi chtělo tohle číst v socce během cesty do práce. Ale jak je kniha rozměrově malá, možná by to nikdo ani nepostřehl. První co mě v návaznosti na to napadlo, že se mi kniha bude špatně během čtení držet. Že ani nejde pořádně otevřít. Ale ne, stačilo trochu rozlomit a bylo to dobrý. A bez zničení knihy. Takže za mě super. Z toho mám vždycky strach, že se stane, ale tady ok :)

Hned od začátku je příběh naprosto super. Bravurní odporné a zároveň dokonale pochopitelné. Jako milovník kytek (u mě částečná pracovní deformace) jsem si určité části textu užívala velice, převelice.

Kniha obsahuje spoustu dalších věcí. Ty tady vypisovat nebudu. Ale každá z nich potěší a pokud chcete vědět, co tam je, stránky vydavatele nebo na fb najdete poměrně snadno. Ale playlist jsem využila. Ne během čtení knihy, ale co jsem neznala, jsem si poslechla  ;)

Kniha se mi moc líbila. Ale to je asi zřejmý podle hodnocení...

28 12.11.2021

Hmm, tak jako šlo to. Ale pořád si říkám, že kdyby ta kresba nebyla tak skvělá, nemám tady co psát. Že na to nemám náladu. Zdržovat se s přemýšlením nad komentářem. Asi hlavně proto, že mi ono přemýšlení trvalá déle než samotné čtení... :(

16 12.11.2021

Asi sem napíšu úplně to stejný, co k minulému dílu. Kresba je skvělá. Ale děj byl tentokrát dost slabej. Vážně si nedovedu představit, že za tohle zaplatím. Ale na jedno přečtení a vrácení stále poměrně dobrý :)

18 12.11.2021

Na pointu "stane se jenom jednou za X let" mě autoři utáhnou vždycky. Tady tomu nebylo jinak. Ale nějak se nemohu zbavit toho divného pocitu, co mi zůstal po dočtení.

Začnu obálkou. Ta je dokonalá. Stát v knihkupectví, nevědět co chci a pokud bych uviděla tohle, kniha mě rozhodně zaujme. Jste díky ní na tom mostě a v bažině. Vlastně se obálka i trochu tváří jako takovej ten typ hororu, kterej nepřiznáte, že se na to koukáte. "Máme slámu v botech, zvějkáme tabák a Stevie se loni oženil se svojí nejoblíbenější kozičkou." A do toho přijdou lidi z města, něco se jim stane a teď se to řeší.

("Ale měl bych zůstat, kdyby se náhodou objevila. Mohla by mě slyšet - zná můj hlas..." ... "Vaše žena není kokršpaněl, pane Belle. Pokud se ztratila, přivolá ji hlas kohokoliv...")

No, ve slasherech je to často hlas právě toho s kozénkou...to neberu jako výhru! :D

Co mě ale hodně překvapilo, byla změna schématu charakteristického pro žánr. Že je něco divného v močalech se zmíní poměrně brzo. (Což není spoiler.) Byť je to jenom tohle, stačí to k zasetí semínka. Místo aby všichni kolem Tituse chodili, koukali na něj jako na zablácený stěně a prvních pár dnů si jenom šeptali za jeho zády. Osvěžující změna  ;) A celkové zapletení místních bylo skvělé. To mě bavilo víc.

Napíšu sem vlastně něco trochu podobného, jako ke knize Kill Creek. Mýtné je knížka s dobrou atmosférou, dobře vykreslenýma postavama, ale pokud očekáváte horor, kde si během každé kapitoly budete měnit spodky, to tady nenajdete. Žánr horor je pestrá paleta emocí během čtení a spousta struktur vyprávění. A jo, na mě tady atmosféra dýchala už od prvních stran, atmosféra béčkových osmdesátkových hororů. Já sama ani neprahnu po cákancích krve na každé stránce bez důvodu, aby to tam bylo. To by děj nedošel moc daleko. Pro mě je horor především ona atmosféra. Buď to tam cejtíte nebo ne. Ale...

...jo, přesně, přijde "ale". Posledních sto stran na mě bylo trochu náročnějších a trochu hůř na čtení. Trochu mi přišlo, že se autorce celý příběh začal na konci lehce rozpadat a ztrácel šmrnc začátku. Za mě velká škoda. Ale! Poslední stránky to vynahradily a konec byl přesně podle mého gusta :)

Výhodou je, že je kniha skvělé napsaná. Dobře to odsýpá. A celkově se to čte dobře. Takže jako lehčí literatura skvělé. Tam doporučuji.

Podle mě se jedná o ideální knihu na zfilmování, protože je napsaná klasickým seriálovým netflix tempem.

3,5 / 5

19 08.11.2021

Kniha, kterou si ani Mistr nepamatuje, že napsal. Já si rozhodně ale budu pamatovat, že jsem jí četla. A ne v moc dobrém...

Kniha sice dost dlouho připomíná epizodu Velmi křehkých obvodů, ale to mi nevadilo. Přeci jen, je to King. Buď vás to baví nebo ne. A to je fakt. Jenže...

...jak se postupně temnota probublává životy našich hrdinů, byla jsem stále víc otrávenější. Protože je to napsaný fakt dobře. Jenom já se s autorem nesešla ve shodný náladě. A jenom jsem si přála, ať ten pes už chcípne. Že bych se s láskou vrátila na začátek k VKO.

Tentokrát jsme se s Mistrem moc nesešli  :( a knihu jsem četla až moc dlouho na své poměry. Nějak to do mě nelezlo...

3,5 / 5

20 04.11.2021

Konec. Zní to depresivně? Jenom trochu. Protože cesta k němu byla vážně zabava!

Kde jsme skočili, měla jsem strach, že tohle bude jedna velká akční řežba, a zda to na mě nebude moc, a díl nebude jenom o jednom. No, nebyl. Všechny ty silácký řečičky, bratrský perličky a povzbuzujíci "pobijte je všechny", na mě zase zabraly. Dobře zakomponovaný flashbacky a ke konci nelineární vyprávění.

Konec doják jako prase. Zatlačila jsem tam jednu zpátky do oka, do obou. Wau! Navíc to konečný vyřízení účtů bylo naprosto předvídatelný...ne to píšu špatně. Bylo přesně takový, jaký být mělo, protože přesně tam se bráchové dostali. Aby to udělali právě takhle. Jeden pro druhýho.

Teď budu mít asi chvíli error. Vážně skvělá série  :)

15 02.11.2021

Měla jsem chuť na něco nenáročného u čeho vypnu. Jistě, tohle není téma na klidné nedělní odpoledne, ale na knihu jsem se chystala tak jako tak už dlouho, takže dva v jednom. A já se tak pustila do knihy Řbitov zviřátek.

Začátek knihy jde pozvolna. Jako hodně moc. Což naprosto chápu. Aby čtenář poznal postavy. Aby si je oblíbil. Nebo naopak. Nebo aby zjistil, že Louis možná není takový kretén, jak se zdál na začátku. Protože to je právě on, kdo musí řešit všechny ty nepříjemné situace. Kdo musí udělat všechna rozhodnutí.

("Kocour teď spával jako špalek. Jako zabitý.")

Tahle kniha je hodně o lhaní. O tom, jak lžeme sobě, jak lžeme ostatním. Jak lžeme sobě, když lžeme kvůli svým dětem, že je to kvůli nim, když je to vlastně kvůli nám. Je taky o lásce, k našim dětem, kvůli které to všechno lhaní vzniká. A taky o tom, co se schovává v lese...

Naprosto bych souhlasila s tvrzením, že kniha je nejděsivější knihou autora. A pokud čtenář pochopí, co je onen míněný děs, užije si knihu. Pokud ne, bude říkat, jaká to byla nuda. Nejde o to, že s každou kapitolou knihu odhodíte podělaný strachy. Asi si někteří mysleli, že v každé kapitole na ně budou skákat zombie zviřátka. Potom chápu, že může být nějaký čtenář v šoku, proč rozumný vzdělaný člověk může podlehnout a udělá, co Louis udělal. Na to mám jenom jednu odpověď: nepochopil jsi, o čem tam kniha je. Z prvního i druhého důvodu.

Zde jsou tady navíc rozebraný dva nejhorší strachy. Smrt obecně. Jak jí předejít, jak se s ní smířit, co je po ní. A smrt velice konkrétní. Ta nejhoršího druhu. Ztráta dítěte. Jak jí předejít, jak se s ní smířit, co je po ní. A jak jí ochcat. Ale nic není zadarmo. Nikdy. A proč je tak snadné podlehnout, když znáte risk. Což pro mě bylo mnohem silnější, než tajemno za tím, proč se ty věci na hřbitově dějí. To bylo na druhém místě. Byť je to spolu propletené. Možná proto je to tak univerzální kniha, ve které si každý najde přesně to, co on sám konkrétně hledá.

("Někdy je lepší být mrtvý.")

Protože ty myšlenky, ty výmluvy, to bylo děsivý! To je ta děsivá část. A ve výsledku je kniha strašně smutný a depresivní čtení. A byť jsem na pocity zmaru, neštěstí a různých způsobů ztrát u mistra zvyklá, tohle na mě bylo i tak dost náročné.

Velké plus za citaci z povídky, která se stala mou hodně oblíbenou ;)

A druhé velké plus za konec. Když je takhle napsaný konec povídky, vždycky skáču metr vysoko. Když je to u beletrie, tak to dost lidí bere jinak. Já ne. Úžasný!

48 26.10.2021