Lenka.Vílka komentáře u knih

S autorem jdu ve čtení pozpátku. Nejdřív jsem četla sérii Tvůrci světů a teď Světla v temnotách. Měla jsem asi nejdřív přečíst Tovaryše? Celá já, popletená od začátku do konce  :D Navíc je na knize napsáno: "Nadupaná akční fantasy pro opravdové fajnšmekry...". Ups podruhé  :D

Tak to sem dejte!

("Máte revma. A taky dva tucty podomácku ošetřených zlomenin. Je div, že se po ránu vůbec pohnete. Kde jste proboha žil, člověče? V Kongu?" ... "Skoro. V Ostravě." ... "Jo aha.")

Auror samozřejmě napsat dobrou akční fantasy rubačku. Ale zároveň dobře popsal a vysvětlil svůj svět. Ne žádný sto stránek uvedení. Tady se spadne rovnou akce a padají termíny, který nemohou dávat smysl, ale přesto to bylo děsně fajn. A potom hezky dovysvětlit, když je zvolnění a na správném místě.

("Já vím, že ženu ani květinou neuhodíš, ale uprostřed městské zástavby už dávno nic zeleného neroste. Tak jsem musel improvizovat a pěst mi tak nějak přišla akurátní.")

Hlavní hrdina k tomu přijde jako slepej k houslim a naštěstí nenastane žádné vyšilování. Tedy. Trochu mohlo, ne? Přeci jen reakce: "Kde to mám podepsat, ať nespím pod mostem?", když nevím skoro nic, je taková zvláštní. Takže jsem jenom byla zvědavá, z jaké strany přijde odrbávka. Pokud přijde  :D

Byť to bylo dobré, plné technických kravinek, akce a odreagování vážně nastalo, po dějové stránce se mi víc líbila série Tvůrci světů. A místy se mi to trochu vleklo  :(

A ta obálka je super hnusná, co? :D

15 22.09.2021

Někomu se nelíbí můj názor na knihu, kterou miluje? Tak pokud jo, jsou to jenom knihy. Co na tom tak hrotíte? Nebo je tam spoiler? Není, ale klidně si to slovo představte.
(Dopsáno 10.2.2022)

Tohle je fanfikce fanfikce? Nebo vzala autorka námět ze svých oblíbených knih? No, asi kombinace obojího...

Jo, tohle první mě napadlo. A nedivte se mi, autorka se to ani nesnaží nějak zaonačit.
Já už ani nemám sílu vypisovat, co je ona a co je on, a jak to probíhá, když jsou spolu, protože na tom není nic nového, nic co by nikde jinde nebylo. Prostě klasickej vzorec toxickýho vztahu, kterej z nějakýho neznámýho důvodu spousta slečen považuje za romantický a skutečný důkaz lásky.

Příběh je jedno velký klišé. A to i může bejt dobře. Proč ne? Když vezmete klišé, dobře ho napíšete, tak se to nějak rozmělní a ani to nevnímáte. Prostě se z toho stane oblíbený prvek, napsaný jinak. Takové nevinné, že...

Jenže tady bylo to jedno klišé za druhým, úplně stejné jako ve všech ostatních podobných knihách a rozhodně ne lépe nebo originálněji napsané. Máme dávat šanci novým českých autorům? No...na nějakém blogísku bych třeba napsala, že to je dobrý start, ještě to několikrát přepsat, proškrtat, tak by možná nebyl špatný nápad, zkusit to někam poslat. No, že kniha vyšla, je podle mě hlavně výsledek současného přístupu k vydávání knih :(

Asi mám problém s jednou větou v životopise autorky: "Druhým snem bylo stát se spisovatelkou, což se v roce 2020 stalo skutečností, když vydala dívčí román Zatracená láska." V době, kdy vám každý vydá knihu o čemkoliv, bych trochu krotila sebevědomí, že když vám vyjde kniha, stane se z vás spisovatel. Sorry, nestane..

Někdo tady zmiňoval nespisovnou češtinu. Ta mi nevadí. Třeba slovo "nevim". Ani si nepamatuju, kdy jsem naposled řekla slovo "nevím". Ale kdo ví, zda to bylo schváleně nebo chyba výroby, protože velice často tam bylo "mam" místo "mám", nebo "omlouvam" místo "omlouvám", a to s nespisovnou češtinou nemá nic společného  :(

A to psaní pohledů mělo bejt jako co? Tam je vždycky skoro půl kapitoly z toho, co jsme četli v kapitole předchozí jiným pohledem. Možná proto má kniha tolik stran. (Moje apka knihu navíc knihu nějak špatně nečetla a mě se ukázalo, že má kniha 550 stran, málem mě kleplo, naštěstí jich bylo míň. Ale I tak moc.) Naprosto zbytečně. Protože takhle se to táhlo jako žvejka a většinu času ve výsledku nuda. Už jsem četla dost knih, které jsem kvůli neoriginálnolsti neodstřelila, protože jsem se i tak bavila. To se tady fakt nestalo  :(

A ještě jedna věc na závěr, abych ukázala něco jako charakter, a ne že jsem si knihu nepřečetla jenom abych mohla dát špatný hodnocení. Zaujala mě obálka a možná jsem trochu tajně doufala, že to nebude tak špatný (jedna hvězda ne odpad budiž toho důkazem). Jenže byť je to literatura určena primárně pro zábavu a odreagování, tak je rozdíl mezi brakem a špatně napsanou knihou. Tohle není brak, tohle není tajemstvíčko před ostatními, tohle je špatně napsaná kniha. A kdo jsem, zda tohle mohu soudit, když jsem nic sama nenapsala? (Tahle otázka mě vždycky zaujme jako argument, když někdo zdrbne knihu, která se jemu líbila a konečně mám možnost se k tomu postavit.) Poměrně dost jsem toho už přečetla. To je jako u mě v práci. Myslím, že by mi tam toho prošlo hodně, protože tomu lidi nerozumí. Otázkou potom tedy zůstává, zda to pustím ven, protože jim to bude stačit nebo nad tím strávím ještě chvilku, a budu mít ze sebe dobrý pocit, že se za svou práci nestydím, když vím, že oni tomu buď nerozumí nebo jim to stačí, protože ona se může stát blbá věc. Že to pustím ven a zrovna pro někoho, komu to není jedno nebo tomu rozumí. Byť to sám udělat neumí. Proč by jinak přišel za mnou...

No, jelikož druhý díl vyjde ve Fragmentu, nečekám sice, že to bude obsahově lepší, ale doufám, že si autorka nechá poradit ohledně proškrtání textu a víc jí pohlídají ostatní chyby v textu.

16 20.09.2021

Kniha obsahuje pět povídek (Křížová cesta, Nejpozději do půlnoci, Případ na hranici, Šestá síla a Neohlížej se, miláčku). Dvě z nich jsem jsem už četla (Neohlížej se, miláčku pod názvem Teď se nedívej a Nejpozději do půlnoci pod názvem Nechoďte po půlnoci ve sbírce Ptáci a jiné povídky). Takže dnes takové rychlejší čtení :D

Ale řekla bych, že na každé z povídek něco bylo, co je magicky přitažlivé. Stejně jako na jejích všech povídkách, byť ne všechny mi sednou námětem na 100%.

Něco k povídkám u povídek  ;)

14 19.09.2021

Příběh o životních rozhodnutích, rozdílných lidech, jejich osudech a jejich problémech. A opět mám problém s napsání komentáře ohledně toho, co se v knize událo, protože mám obavy, abych něco z děje nevykecala.

Protože co jeden nazve "vykecávání", autorovi čtenáři nazvou "házení mouder zabalených v okecávání". Protože tak to on má. Navíc, když se dostanete v ději k té části, proč jsou ty výpovědi, jaké jsou, to je...prostě Backman. A jak jak jsou naše osudy propletenější, než to na první pohled vypadá. Minulost hezky prostříhaná s tím, co se dělo v bytě. A s kým se to hlavně odehrávalo. A jo, když příběh dojde do fáze, kdy vám to celý dojde, tak jsem reagovala naprosto přirozeně a úplně stejně jako vždy u Backmana: "Jéée :) ."

Dobře napsané, skvělý příběh, celé poselství knihy je prostě na srdíčko a mě to naprosto sedlo :)

Dá si někdo limetku?

33 19.09.2021

Nebudu lhát (to poslední dobou píšu do komentářů často, cítím, že začínám být trapná, pokusím se to napravit), dostala mě už anotace. Něco na ní v kombinaci s obálkou mě k sobě přitáhlo. Protože ta obálka je prostě dobrá. Dobře, že ji český vydavatel nezměnil. Je to takový krásný kompromis mezi trapnými obálkami na jedno brdo, které vydává třeba Baronet a přehnanými kolotoči, které se na své knihy se všemi těma reklama snaží natvat třeba Mystery Press. Tohle je krásný, čistý. Jenom tři barvy, doporučení od Joyce Carol Oates není větší než samotné jméno autora. (Stydím se, četla jsem od ní zatím jenom jednu knihu) Ano, to jsem už taky viděla. "Pro čtenáře knihy xyz." větším písmem než jméno autora. (Když jsem to viděla, udělalo se mi špatně.) Zadní strana jako filmový plakát je taky dobrá.

A jak jsem už dřív psala, strašidelný baráky nejsou moje topka, ale když se to dobře napíše, užiju si to. A tohle mě dostalo hned od prvních stránek.

Jenom varování. Pokud nejste na okecávání, asi tuhle knihu dost održkujete. Mě naopak hodně bavilo, jak autor tak strašně dlouho naznačuje, jenom třeba jednou větou. Potom odstavcem. Přidává. Buduje. Má na to přeci skoro 500 stran. Tak kam by měl jako pospíchat?! ;)

Protože mě ten nápad přišel buď jako dokonalá cesta k průšvihu nebo dokonalosti. Přeci jen, hlavní postavy jsou spisovatelé. A jeden z nich vyučuje to, co sám dělá. Tak by bylo dost trapný, kdyby sám autor nedodržel všechna zlatá pravidla, která ona postava na začátku v rámci své přednášky vyjmenuje. A pokud si někdo myslel, že kniha začne tím, že všichni stojí před barákem a řeknou: "Čau, tak jdeme dovnitř?" a hned na ně něco bafne, tak o tomhle žánru moc neví. Mě to naopak vážně bavilo. Seznámit se s postavama.

Ale k pointě. Oni spisovatelé jsou pozváni na místo a do podmínek, o kterých by oni samy klidně napsaly svojí další knihu. Protože pokud jste spisovatel, který hledá inspiraci v úplně všem, jak to tam zvládnete? Je to všechno jenom vaše představivost, která vytváří nový příběh? Nebo je to všechno skutečnost? Ale to přeci existuje jenom v knihách...

A každý z nich je jiný. Jako úplně jiný. Stereotypně jiný? Možná, ale i se stereotypy se dá pracovat tak, aby to čtenáři nevadilo. A každý z nich zažívá své problémy. Píše svoje knihy jinak. Mají svou minulost a svoje postupy. Ano, je to trochu klišé, ale mít čtyři berany v jednom baráku by vážně nebylo v pořádku. A zároveň to ukazuje, že jsou stále jenom lidi. Tak proč by nemohli být zároveň uvěznění ve stejném pekle jako jejich postavy? Protože potom by bylo zlo skutečné? Ne jenom na stránkách knih?

Navíc je to kniha strašně dobře napsaná. Já tam fakt byla. Nebála jsem se, abych se klepala strachy po dekou. Což stejně nebyl záměr autora. Ale pocity, přesně ty, které u tohohle žánru očekávám, se dostavily. Včetně mrazivek.

Věta knihy, která sedí i na současnou produkci knih:
"Tady nešlo o žádné mnohovrstvé příběhy, které si člověk musí vychutnat. Byly to laciné cukrovinky. A stejně jako v případě cukrovinek platí, že pokud jich spořádáte moc na jedno posezení, může se vám z nich udělat špatně."

Ale celkově tam padne spousta perel. Třeba o přístupu vydavatele. Dej nám jednu knihu ročně a je nám jedno, o čem bude. Co se stane, když autor zemře, a o velikosti písmen jmen na obálce. Taky je tam hodně o psaní obecně. A tohle mě bavilo.

Ta entita z anotace byla navíc fakt dobře pojatá. Jak se to projevovalo a co se dělo po odchodu z Kill Creeku. A celá pointa všeho. Tedy, tu už každý z nás někde už četl/viděl, ale jde o tu cestu. A ta byla vážně dobře napsaná  :)

A konec? Přesně tak, jak to mám ráda a jak to má být 

Jedna z nejlepších knih, které jsem v poslední době četla. Sedlo mi její tempo, příběh, atmosféra, styl psaní, úplně všechno. A po dočtení chápu, proč má kniha tak nízké hodnocení. Protože si spousta lidí stále dává rovnítko mezi slova horor a potoky krve/slasher. Naštěstí je v tomhle žánru spousta přihrádek. Úplně stejně jako tvorba hrdinů v knize.

27 10.09.2021

Třetí díl mě trochu zklamal. Stále je to onou brutalitou osvěžující, ale na druhou stranu nedává smysl. Ale po dějové stránce byl třetí díl nudný. Ano, odehráli se v ní určité věci, ale opět je to rozdělené na dvě pomyslné části, kde se na začátku řeší jedna věc a v druhé druhá věc, a kvůli tomu to bylo tak roztáhaný.

No, přeci jen, jsme se serií přesně uprostřed, takže by to odpovídalo "syndrom trilogií a pentalogií", kdy je tenhle díl vždy trochu nůďo a natahování...

15 07.09.2021

Druhý díl byl fajn. Tedy, spíš jeho první polovina. Suprově použitá psychologie a logika při úkolu s lístkama. To bylo dokonalý.

Jenže potom přišla druhá polovina, která to zabila. Byť logika akce byla skvělá, pracovalo se ale pouze s jedním a jediným předpokladem: Král je někdo ze třídy. Čili na tom to celý záviselo. A jo, v prvním díle to bylo lehce naznačeno, a čtenář by se na to mohl chytit. Ale co, když by si pro sebe upravil pravidla? Není blbej přeci. Ale taky je to teprve druhý díl. A navíc...co když Král hraje víc her najendou? A co když ho chce porazit víc lidí najendou, jenom o tom nemluví nahlas?
(Takhle by to bylo geniální a mám strach, že na konci budu zklamaná.)

Na konci knihy tedy nastal masakr, který jsem předpokládala. Ale to mi nevadilo. Pokud je série srovnávána s Death Note, tak nevím, nevím, chtělo by to trochu víc zavařit moje mozkový buňky. Příště?

A teď ke kresbě. Já vím, manga to musí mít, ale právě proto jsem se bála, zda to nebude moc "teen", jak jsem psala u prvního dílu. Manga má v kresbě určité prvky, které někomu buď vadí nebo nevadí. A protože je to jako fakt uber teen, tak je to skoro v každém okně a na mě to bylo moc. Byť kresba sama o sobě je hodně příjemná a dobře se na ni kouká.

12 06.09.2021

Nebudu lhát. Z Královské hry jsem měla obavy. A oprávněné. Že to bude moc "teen". No...postupně.

Ta myšlenka není špatná. Protože už je ověřená, že funguje. Fungovala jinde, bude fungovat i tady. Ale jenom pod jednou podmínkou. Že se do toho scenář nezamotá a celý to nepůjde do hajzlu, protože se to budou chtít dohnat brutalitou, když logika odjela na dovolenou.

Úkoly od Krále jsou z počátku vtipné. Hlavně pro ty, jenž pouze pozorují. Ale stále to spadá do kolonky školní šikany, ne něčeho víc brutálnějšího. Dokud někdo poprvé neposlechne. Byla to náhoda? Neunesli to psychicky pouze oni a samy si ublížili? Nebo to byl tajemný Král?

Myslím, že zde se scenář nezamotal. Ale asi bylo třeba si udělat pavouka vztahů na stěnu, protože ke konci to už bylo jako epizoda Velmi křehkých obvodů, byť trochu drsnější. A teď už jenom doufat, zda se všechno nevystřílelo už na začátku.

Na půl hodiny čtení na sluníčku to je dobrý materiál. Zda to pro mě mělo nějaký větší přínos, po druhém díle. A tam se i rozepíšu o kresbě ;)

14 06.09.2021

Začnu tím, co mě překvapilo. V knize není uveden překlad. Měla jsem možnost nahlédnout i do dalších kousků vydavatele a v žádném z nich se to neuvádí. Takže asi situace "už vypršela práva, můžeme si s překladem dělat, co chceme". Nebo překlad "chceme znít staře"? Kdo ví, když to tam nenapíšou! Ale každý vydává podle svých možností, že? :)

Celkově se mi četlo trochu hůř, hlavně na začátku, než jsem se začetla a zvykla si na ten těžkopádný překlad. Nejde jenom o to, že je starej, ale v momentech, kdy se překladatel snažil znít poeticky, skoro až veršovaně, mi šla hlava kolem, bylo to špatný, a místy nedávalo smysl. V momentech, kdy byl prostě jenom "starej", bylo všechno naprosto v pořádku.

Zda to byl důvod, proč mě tohle dobrodružné hledání pokladu nebavilo, to nemám tušení. Což je škoda, protože od druhé poloviny to bylo mnohem lepší  :/

Update: moc děkuji za detektivní práci s hledáním překladatele. Takže to je fakt vážně hodně starý...

13 05.09.2021

Asi mám ráda Nesba v jakékoliv podobě. Zde navíc může ukázat svou lehčí a vtipnější stránku, pro kterou jsem si ho zamilovala v Krev na sněhu, a potom začala závislost. Každá povídka je jiná, ale spojnice mezi nimi je. Nebudu prozrazovat, co to je, ať vám nic nevykecám, a nic nezkazim.

Sbírku otvírá lehký kousek, byť jeho téma je trochu závažnější. Tak proč jsem se tak bavila? (Londýn.) Potom následuje titulní a nejdelší povídka sbírky, o tak trochu jiném vyšetřovateli se speciálním zaměřením vyšetřování (Žárlivost). Potom takový kraťas o předbíhání (Fronta), o prchlivém popeláři (Odpad), po zpověď manžela po smrti manželky (Přiznání), o zmateném spisovateli (Odd) a nakonec o podezřívavém taxikáři (Náušnice).

Víc keciček u jednotlivých povídek  :)

Kolem a kolem velice dobrá sbírka. Doporučuji  :)

22 04.09.2021

Vážně moc mě bavila forma knihy. Vlastně to jsou povídky, spojené příběhem na pozadí, který je vlastně vyústěním těhle všech povídek, které jsou vlastně souběhem události vedoucích k úpadku. Určitě je pro tuhle formu nějaké chytré označení, ale to já neznám. Mě se kniha líbila, jak byla se vším všudy, a to je hlavní.

Nejdřív kousek o robo chůvě, potom následují tři kousky s dvojicí Mike Donovan a Greg Powell, potom příběh robota, který kvůli konstrukční vadě čte myšlenky, robota, který se neřídí prvním zákonem robotiky, potom se na chvíli vrátí Mike s Gregem, poté trochu politiky a podezření, zda není kandidát na funkci robot a knihu uzavírá ještě jeden jeho příběh.

No, pár slov k jednotlivým povídkam u povídek.

Po přečtení všech povídek si však nemohu pomoct. A ta samá myšlenka mě napadla během čtení Mateřského kódu. Stojí to lidem za to? Vytvářet roboty, když jsou s nimi stále takové lapálie? A stále kolem nich musí něco řešit? Vždyť to měla být věc, která má pomáhat. Přeci jen, jak to s roboty nakonec dopadlo, že. Ale i tak. Asi zamyšlení tak všeobecně. Stálo to tedy všechno za to lidem? Protože dost robotů v povídkách "blbne" právě kvůli kombinaci těch třech zákonů a toho, jak s nimi lidé mluví. Aby na to každý měl potom školu, co? Nebo raději držel hubu. Takže chápu, proč je lidi na Zemi nechtěli. Protože neumíme zavřít klapačku a co z ní vychází je většinou něco tak blbý, že by z nás byly roboti v háji zeleném :D

24 01.09.2021

Na tuhle knihu jsem se strašně moc těšila. Černá palice a celý její svět je dokonale vymyšlený universum. Možná i proto, že je jejím tvůrcem někdo tak úžasný, jako je právě Jeff Lemire.

Doktor Andromeda je další z doplňujících střípků do celého obrázku. Přesto si myslím, že to nebude kniha pro úplně každého, ale spíš pro hodně skalní fanoušky Černé palice. Protože sice je součástí příběhu samotný zrod Doktora Andromedy, jeho životní pouť a všechna ta dobrodružství. Ale taky ta odvrácená stránka. Odloučení otce a syna. A na tohle je Lemire expert. Takže jo, je to spíš příběh o rodině a následcích našich rozhodnutích a oněch rozhodnutí samotných, než o epických vesmírných bitvách. Jenom škoda, že je příběh tak krátký. Je to hned pryč :(

Kresba byla skvělá. Sice toho od Maxe Fiumary u nás ještě moc nevyšlo (tohle je druhá věc), ale už teď je jasný, že mě bude hodně bavit (a možná by se to časem mohlo trochu nafouknout při pohledu do světa). Takže dobromady s příběhem jsem dostala typickou "Lemiřinu", kterou zbožňuju a jsem ráda. Víc takových :)

17 31.08.2021

"Fakt nádhera bejt v týmu, kterej chce pozabíjet víc sebe navzájem než nepřítele, čéče."

Takže, co nového v Belle Reve? Někdo chtěl zabít Amandu. Wau! Jsem v šoku! A budou chtít dostat jenom toho, kdo to má na svědomí teď nebo rovnou sfouknou všechny? Protože to by bylo na dlouho :D

A letíme do vesmíru. (Skoro jako v Rychle a zběsile  :O ). A musím říct, že ta narážka Boomeranga na vesmírný šmejdy byla úplně stejně dobrá jako jeho první interakce s nimi. (A měl tam toho na tohle téma víc. U mě dobrý.)
A tak se k tomu dostáváme. K příběhu, kde současný oddíl musí dokončit misi toho původního. Snadný, že? Na měsíci...trochu se to ale zkomplikuje a nic na konci nebude stejný jako na začátku...

Znáte to pořekadlo: "O kom se často mluví...". A mě to nahajpovalo hodně. A musím říct, že jsem za to ráda. (Jenom škoda, že ten konec nerozebrali trochu víc. Že by nás čekala telenovela na téma "Nejsem pro tebe dost dobrá"? Proč ne!)

Jinak, ta tajná historii mě moc bavila. No, a uvidíme, co bude dál, že... :)

14 26.08.2021

Nemohu se ubránit dojmu, že tenhle díl lze buď zbožňovat nebo nenávidět. Že není nic mezitím. Protože ono je těžký si nevzpomenout na tu díru v hlavě, kterou měl Bruce už předtím. Kvůli tomu, co udělal a proč měl obavy, že si nezaslouží štěstí. No, i tak toho nakonec dosáhl a všechno bylo chvíli ok. Dokud o to štěstí nepřišel. A je to zase zpátky. Pochybnosti, nenávist, vzpomínky. A právě to je ten moment, kdy to na někoho může být už moc. A je to pravda, že příběh Chladné dny byl dost náročnej. Úplně mě vysál, byť chápu záměr a čeho to je vyústění. Protože nikdo neví, co dělal Bruce potom, co se to všechno zkazilo. Asi šel jenom někoho ven z mlátit. A tohle je ono?

Je tohle případ i Mr. Freeze? Nebo je to jenom výsledek toho, že to Bruce nedává?
Joo...on by to byl zároveň možná i nudnej příběh, kdyby tam nebyla ta druhá vrstva. Ale já mám prostě Toma Kinga ráda, právě kvůli tomuhle. (A kvůli nekončícímu pocitu, že svý postavy nenávidí a podle toho se k nim chová.) A když to dám dohromady s kresbou, no, docela síla. To střídání poroty a rasení Freeze a nezbytný sestřih vzpomínek toho, co všechno udělal, je díky kresbě o jeden level výš.

Druhý příběh Lepší lidé. Ach, taková kecačka, která vyniká hlavní tím, jak je vyprávěná. Aby na konci....WTF?!!? Protože přichází Bříme minulosti. A musím říct, že to bylo skvělý. Protože tady je něco jako "výber si laskavý čtenáři a já ti potom možná řeknu, zda jsi mě odhadl správně". Protože tam není explicitně řečeno jestli jo nebo ne, ale věci se dějí jako kdyby jo. A finální zúčtování (a celkové pátrání) je v tak strašně jiný vlně než první příběh. A to bylo prostě skvělý. A co řekne Batman na konci?! Badass! Kdo že tady všemu šéfuje? Dokonalý  :)

Jaké je tedy poselství téhle knihy? Bitches budou vždycky, ale pravej buddy je jenom jeden? Hmmm...

PS: ta hostovačka byla úžasná. Já ty jeho okraje prostě žeru! A dost drsný na storku před spaním :D
PS: pokud to nebyla chyba tisku, tak to umázlý písmo, když se Batman dostavá mimo signál, bylo dobrý  :)

13 25.08.2021

Tak jsme tady. Po třech letech (mínus pár týdnů), pěti knihách a větě: "Pokud se ti ti nebude líbit, napiš to alespoň hezky.", nastal Soudný den. Ok, pro někoho to bylo od první knihy trochu víc let, ale co mi do nich  :D
(Sorry, ale stále moc dík za doporučení prvního dílu.)

Soudný den začíná tak, jak končila Nemrtvá inkvizice. Se zombíkama a Luciferem. Takže na jedné straně tady máme stále ten boj proti zombíkum a na druhé straně...vlastně co? Něco jako "koukej, lidi si to stejně vždycky poserou, proč jim furt dávat šanci". A nebylo to špatné. (Asi protože jsem si Lucifera představovala jako Marka Pellegrina :D ...)

Vlastně to bylo hodně dobrý. První polovina byla hodně čtivá (takže jsem úplně zahodila myšlenku, že poslední dvě knihy mohla být jedna trochu proškrtaná, ale tím by bylo o jednu knihu míň, čili míň zábavy, hloupá já!) a najednou byl skoro konec a už se to všechno mezi sebou rubalo...jako o život. A to doslova.

Musím ale říct, že se mi zakončení líbilo. Byla to zajímavá a zábavná cesta :) celá tahle série. Chtěla jsem dát čtyři a půl, což bych tady stejně musela zaokrouhlit, ale spravedlivě bych nemohla dolů, takže nasrat, to se nedává zábavě tak dobrý, že jí přečtěte za jedno odpoledne, protože chcete vědět, co bude dál...

18 21.08.2021

Mistr mě pobavil hned na začátku. "Po Dni práce stojí deseticentové pivo úplný pakatel." Hned jsem si vzpomněla na povídku Letní hosté. A hele, to bylo překvapení, o čem se potom vedla řeč. (V knize jako Letní lidé, asi se překladatelka nekoukla, zda u nás vyšlo nebo ne, aby to sladila, stejně jako v případě dalších zmiňovaných reálných děl, bylo tam toho víc, co nevědělo). Asi jsme s Kingem už kompletně na stejné frekvenci.

A potom Al řekne, co vlastně po Jakeovi chce. A on souhlasí. Ale předtím, než přejde do "hlubokého utajení agenta vylepšovače minulosti", nejdřív je třeba provést malý test. A mě to vůbec nevadilo. Co to bylo za test a kde se odehrával. A jaké postavy tam potkáme. Vyčítat to autorovi je ujetý. Je to prostě King. To on prostě dělá! Jasně, kdo nečetl To, si bude říkat: "Proč se s těma frackama tak vykecává? A co je mu do nějakýho Derry?" No, ten ať v ten moment knihu raději zavře a veme do ruky něco jiného...

Jenže onen test a jeho následky, které vidí Jake v přítomnosti, způsobí mnohem větší akci. A je pravda, že jsem byla překvapená, že na to měl. Fakt, jo..

A teď to řeknu upřímně. Cestování v čase je pro mě náročná věc. Moc se v pravidlech toho všeho nevyznám. A je pravda, že každý autor k tomu přistupuje trochu jinak. A třeba si i něco svého vymyslí. King si zvolil cestu, že když se provede zásah a třeba jenom "posunutí židle", ovlivní to přítomnost. Člověk se už nemůže znovu vrátit, aby ji posunul ještě o trochu. Musí se vrátit, aby ji posunul a zároveň ji posunul ještě trochu víc, protože návrat všechny změny smaže. Ale jak dlouho může zkoušet, jak má ta židle být daleko?

Takže mě zajímalo, co se všechno v knize stane. Protože podle mě nejde udělat jenom to, že tam přijde a někoho zabije. Přeci jen...konspirační teorie, že?

Kniha ukázala, že je sice King králem hororu, ale zároveň potvrdila, ještě tu druhou věc. King je králem charakterů, které často zasazuje do kulis hororu, to jo, ale on to umí i jinde  ;)

Protože mi přijde, že jenom on si může dovolit (a lidi mu za to poděkují) napsat na tolik stran tenhle příběh. Přeci jen příběh začíná dost let před tou velkou akcí. A do té doby musí Jake něco dělat. Nejde jenom zabít Leea během prvního setkání. A překvapivě čtvrtá část je z jednoho úhlu pohledu vata. Ale z toho druhého pohledu, je ta vata tak strašně dobře napsaná a na konci je jasný, proč tam musela být. A protože konec už tady přede mnou bez označení spoileru vykecali jiní, já to sem tedy nebudu psát. Přečtěte si buď knihu nebo ony komentáře. Napíšu sem jenom jedno. Král hororu? Vždyť místama to byl doják jako vod Sparkse!

"Sarkastičtí lidé bývají pod tvrdou slupkou hrozné měkkoty. Já nejsem jiná."

Pouze jsem trochu zmatená z názoru, že tahle kniha je "Kingův vlhký sen". A já to prostě nechápu. Protože je to tak trochu napůl. Buď jako výčitka nebo klobouček (podle toho, zda se čtenáři líbilo nebo ne, nejspíš).
Spisovatelé (rozdíl mezi spisovatelem a autorem knihy jsme si vysvětlili minule) mají dvě cesty své kariéry:
- psát o tom, co oni chtějí a protože jsou tak dobrý, vždycky se to prodá. Případně, co by chtěli sami zažít nebo trochu tak nastrkat, co sami zažili...
- psát o tom, co chtějí čtenáři, převážně v rámci módních vln, absolutně nereálné, ale dobře se prodávající též...

Když máte něco v sobě, díky čemuž zvládnete napsat příběh poté, co v popelnici na papír najdete plechovku, celou historii rodiny, která ji tam odhodila a proč to udělala, jste dobrej spisovatel. Když chcete o něčem napsat, tak to prostě napíšete.

A potom je tady ta druhá skupina. U které si říkám: "Vážně? Tohle by chtěla autorka zažít? Tohle chtějí zažít čtenáři a čtenářky? Nebo to chtějí zažít pouze v knize, protože ví, že to není reálné?"

No, na to mám jenom jednu jedinou větu:
"Víc příběhů jako je Dallas 63, protože tam bych si klidně s Jakem místo vyměnila, protože to je lepší fantazie než to, že mě na dovolený unese mafianský prase a má to jako bejt romantika."

(Mě se ta milostná linka v knize vážně líbila. Epická láska časem i prostorem, která rozhodne, co je důležitější. Proto byla ta prostřední část knihy tak dlouhá a důležitá. Aby se na jejím konci jasně ukázalo, co je na světě nejdůležitější. Akční červená knihovna, děkuji za nalezení slov...)

Můj třetí kulturní skok na tohle téma dopadl dobře. Děkuji  :)

38 20.08.2021

Knihy jsem se trochu bála. A možná trochu oprávněně...

Ten příběh je skvělý, to jo, přesto jsem dočetla s pachutí hořkosti na jazyku. Vlastně jsem dočetla a říkám: "Kuva, to je jako konec?" Jo, je to jako život. Příběh skončí, když jste na dně, když ostatní září, protože...byl to vůbec vás příběh a šlo tam vůbec o vás?

Poměrně nedávno jsem četla Fatale. A tam jsem byla spokojená, ale tady mi prostě něco chybělo. Nějak jsem asi nebyla spokojená s tou povrchností a nedokázala se do toho vžít. A potom všechny ty lži a tajemství. Bylo toho tolik, až jsem v tom ztratila to hlavní. Na konci mi bylo jedno, co se stane a jak dopadne Charlie. Byť mi ho bylo líto...

Co mě ale hodně bavilo, byly ilustrace. Tedy, od Seana Phillipse čekám vždy jenom to nejlepší. Beru to tak, že vám buď sedne nebo ne, mě ale jo. Ale tady vládly i barvy. Hodně moc. Skvěle doladily atmosféru a nazvala bych to jako "správně použité filtry jako v dobrém filmu".

Bohužel se nemohu zbavit dojmu, že anotace až moc přepálila moje očekávání :(

20 14.08.2021

Knihy jsem se hodně dlouho bála. Vlastně jsem jí nechtěla číst vůbec. Protože já měla autorku ráda. Těch pár let zpátky jsem měla trochu naivní období a to se odrazilo na knihách, které jsem četla. Ale když se koukám na to, jak Colleen jde dál svou tvorbou, mám strach, že za chvíli od ní nebudu číst už vůbec nic.

A proč jsem se tedy do knihy nakonec pustila? Nedávno jsem četla vážně hroznou knihu. Manželky se to jmenovalo. A když jsem si hledala informace, a o autorce, narazila jsem na to, že s ní Colleen napsala společnou knihu a autorky se vzájemně vychvalují. A Colleen jí tuhle knihu i věnovala. A tahle kniha mi námětem a po přečtení pár komentářů zněla (ve fázi, kdy jsem neměla v plánu číst), že kniha bude na podobné vlně jako Manželky. Docela chápu, že autorka takhle přesedlala žánrem. Nikdo nemládne a psát o puboších není na celý život. Ale tohle bylo podstatou stejné jako její předešlá tvorba. Jenom je tam trochu víc "thrill", což ale z knihy thriller nedělá. Ale pokud nejste rozmlsaní skutečnými thrillery nebo je to vaše první kniha podobného řazení, bude se vám to líbit. O tom nepochybuji.

Takže díky, Metličko! :D

Ale nebudeme si lhát. Na knize není nic překvapivého ani originálního. Pouze je použitý prvek linky minulosti v podobě nezveřejněné autobiografie původní autorky. A musím říct, že mě překvapilo, že autobiografie začíná tím (je to označeno jako první kapitola), jak Verity poznala Jeremyho. Protože život vždy začíná až tam? Nebo proto, že tohle vážně nebude klasika a někdo to měl najít a šlo o úmysl? A nebo to je všechno vlastně trochu jinak?

Pravda, nebo lež je klasický knižní bullshit, který je ale zabalen krásnou mašličkou, takže vám přijde, že čtete něco lepšího. Jenže nečtete. Je to klasická kniha, kde by jedna chtěla mrouskat, a během toho zjišťuje, minulost těch dvou, který spolu mrouskali předtím. Ale pouze na základě té druhé linky, ne otázkami v přítomnosti. A je tak snadné uvěřit, když chcete uvěřit...

Napětí nula. Tajemství mě nezajímalo. Prej se tady u toho někdo i bál. No, já to ani neviděla jako thriller. A jestli chtěla autorka napsat něco jako erotický thriller, tak to za mě nefungovalo ani tam. Bylo to laciný a trapně napsaný.

Jestli byla cesta k cíli popsatelná slovem nuda, konec to zabil ještě víc. Jo, já taky nechápu, jak to škrcení nemohl nikdo poznat :( 

SPOILER Nemám ráda knihy, kde si všichni lžou. Neříkají si pravdu. A potom se všechno kvůli tomu děje. Už fakt ne. Ale co nesnášim nejvíc? Když v knize celou dobu nic nenaznačuje, kam to půjde. A potom se to na posledních pár stranách buď řekne, odvypráví nebo někde najde napsaný. To pro mě není šokující plot twist. Je to nuda a trapný. A nebudu lhát, po tomhle jsem tak znechucená, že mám chuť vyhodit z okna ještě ty dvě starší knihy od autorky, co mám doma nepřečtený.

PS: do podobných knih patří Manželky oprávněně. Nejenom že je to stejný odpad, ale je to skutečně podobné. A asi bych si měla znovu přečíst Zmizelou, protože přirovnávat to je jako říct, že Slunce a Měsíc jsou si podobný. Taky jsou vidět na nebi kulatý  ;)

Odpad s krásnou obálkou, úplně stejnej jako Manželky...

25 10.08.2021

Dobře, začnu obalkou, protože to je první věc na knize, který si jeden všimne. To je tak roztomilý! Hlavně, když si pak v ději spojíte. Protože teď se budete každý zoufale ptát: "A co že to máš v kabelce?", nebo se raději nezeptáte vůbec  :D

Celkově to bylo opět skvělý. Nejenom že potvory stále opruzují a z populace toho moc nezbylo, z toho málo jsou navíc teď zombíci. Když mi někdo nahodí tohle téma, hned mě vždycky zajímá jako první: rychlý nebo pomalý? Sranda je z oběma, to zase jo, ale...na odpovědi totiž záleží ta druhá věc, která mě zajímá nejvíc. Zda se při zabíjení použije klasika nebo něco originálnějšího. Takže cajk  ;)

Byť přes mou (dějovou) spokojenost s třetím dílem, četl se mi špatně. Čtyřka se naštěstí vrátila do standardu. Takže super. Protože já se bavila od začátku do konce. A to doslova. Protože nemůžu říct, že by se v tomhle díle něco vyřešilo. No, ještě že máme po ruce další díl. Teď už teda jo :D Uf! :)

19 07.08.2021

Nechci teď znít nevděčně poté, co jsem vysomrovala seznam, jak číst za sebou knihy autora, ale...už jsem to pokazila první knihou Ocelové jeskyně (než jsem měla těm seznam). Takže...
(Prostě si musím přečíst alespoň první knihu, než se podívám na adaptaci! Můj kříž je těžký!!!)

Hmm, takže začneme. Tohle není příběh o tom, jak kluk poznal holku. Tohle je příběh o tom, jak chlap vypočítal, že za 500 let přestane veškerá sranda, a přijde hodně dlouhá doba temna. A všichni jsou za to rádi, že jo? Že jim to řekl, ne? A společně začnou pracovat na tom, jak tomu zabránit. Jo...ne, tak takhle to vážně nezačíná  :(

Hari Seldon je evidentně chytrej chlap, když tohle zvládnul vypočítat. Protože ruku na srdce. Kolik z vás si dobře spočítá už jenom v krámě slevu? (Tedy, pokud nejde vo pivo, to je motivace jak sviňa.) Jenže tím pádem asi počítal i s tím, že z toho jeho výsledků nebudou ostatní nadšení. Je to přece Říše! Ta už toho vydržela! Ta nemůže padnout! Je to přece Říše!

Úvodní soudní přelíčení bylo docela náročný číst (padaly tam dost hluboký myšlenky) a vážně skvělý úvod do děje a vzniku Nadace. Hezké zametení pod koberec. O to bylo zajímavější číst dál. Jak právě Nadace je hybatelem většiny věcí, až mi bylo líto, že se všichni nedožijí toho, aby to viděli...

Co mi ale vrtalo hlavou bylo (mučila jsem svou duši, aby svědomí bylo čisté a nepřečetla si anotaci druhého dílu), na jak dlouhém časovém prostoru se bude kniha odehrávat. Když ještě ani nejsme na straně padesát a je skok o padesát let. A musím říct, že se mi to takhle fakt líbilo. Pobýt chvíli v každé fázi Nadace a poznat jejich myšlenky a co se stalo za tu dobu. Pozorovat ten pomalý rozklad a projít všemi fázemi (názvy části naprosto sedí...). Jak se každé místo, kam člověk šlápne začne řítit ke svému nevyhnutelnému konci...

Nejvíc mě asi dostalo ono téma odkazu. Ten, který nám řekl, co máme dělat, je mrtvý. Musíme to to tedy dělat dál? Nemůžeme to zkusit jinak? A změní se něco, když se po dlouhé době konečně dozvíte skutečný důvod, proč jsme to měli dělat? Změní to naší původní myšlenku? A co když už žádné další zjevení nebude? Znamená to konec? Neuspěli jsme? Nebo právě naopak, uspěli jsme?

Vlastně skoro na každé stránce je něco, nad čím je dobrý se zamyslet. A to mě baví. Jako hodně. Vlastně jsem se i na hodně místech zasmála (lidi být lidi...napořád). Prostě pohoda čtení :)

Ale po přečtení naprosto chápu, proč to není kniha pro každého...
Bavil mě formát. Na někoho to může působit jako román popisující po částech jednu éru. A někdo to může vidět jako několik povídek spojených do románu linkou oné éry.
Jenže potom se pokaždé musí začínat znovu, tedy znovu (encyklopedie poradí), ale pokaždé jinak. Protože on se život taky opakuje. V cyklech.
No, možná by kniha dřív nebyla ani pro mě. Toho materiálu na přemýšlení a politiky tam je hodně, ale má to jeden háček. Kniha naprosto skvěle napsaná. (Další potvrzení, u dalšího autora, že se mi po třicítce něco přecvaklo v hlavě?). Takže to ubýhá naprosto v pohodě a vlastně jsem se na konec těšila. Ne až to skončí. Ale až to skončí, protože hodně brzo přijde další díl  :)

25 31.07.2021