Lenka.Vílka komentáře u knih

Druhý díl byl fajn. Tedy, spíš jeho první polovina. Suprově použitá psychologie a logika při úkolu s lístkama. To bylo dokonalý.

Jenže potom přišla druhá polovina, která to zabila. Byť logika akce byla skvělá, pracovalo se ale pouze s jedním a jediným předpokladem: Král je někdo ze třídy. Čili na tom to celý záviselo. A jo, v prvním díle to bylo lehce naznačeno, a čtenář by se na to mohl chytit. Ale co, když by si pro sebe upravil pravidla? Není blbej přeci. Ale taky je to teprve druhý díl. A navíc...co když Král hraje víc her najendou? A co když ho chce porazit víc lidí najendou, jenom o tom nemluví nahlas?
(Takhle by to bylo geniální a mám strach, že na konci budu zklamaná.)

Na konci knihy tedy nastal masakr, který jsem předpokládala. Ale to mi nevadilo. Pokud je série srovnávána s Death Note, tak nevím, nevím, chtělo by to trochu víc zavařit moje mozkový buňky. Příště?

A teď ke kresbě. Já vím, manga to musí mít, ale právě proto jsem se bála, zda to nebude moc "teen", jak jsem psala u prvního dílu. Manga má v kresbě určité prvky, které někomu buď vadí nebo nevadí. A protože je to jako fakt uber teen, tak je to skoro v každém okně a na mě to bylo moc. Byť kresba sama o sobě je hodně příjemná a dobře se na ni kouká.

12 06.09.2021

Nebudu lhát. Z Královské hry jsem měla obavy. A oprávněné. Že to bude moc "teen". No...postupně.

Ta myšlenka není špatná. Protože už je ověřená, že funguje. Fungovala jinde, bude fungovat i tady. Ale jenom pod jednou podmínkou. Že se do toho scenář nezamotá a celý to nepůjde do hajzlu, protože se to budou chtít dohnat brutalitou, když logika odjela na dovolenou.

Úkoly od Krále jsou z počátku vtipné. Hlavně pro ty, jenž pouze pozorují. Ale stále to spadá do kolonky školní šikany, ne něčeho víc brutálnějšího. Dokud někdo poprvé neposlechne. Byla to náhoda? Neunesli to psychicky pouze oni a samy si ublížili? Nebo to byl tajemný Král?

Myslím, že zde se scenář nezamotal. Ale asi bylo třeba si udělat pavouka vztahů na stěnu, protože ke konci to už bylo jako epizoda Velmi křehkých obvodů, byť trochu drsnější. A teď už jenom doufat, zda se všechno nevystřílelo už na začátku.

Na půl hodiny čtení na sluníčku to je dobrý materiál. Zda to pro mě mělo nějaký větší přínos, po druhém díle. A tam se i rozepíšu o kresbě ;)

14 06.09.2021

Začnu tím, co mě překvapilo. V knize není uveden překlad. Měla jsem možnost nahlédnout i do dalších kousků vydavatele a v žádném z nich se to neuvádí. Takže asi situace "už vypršela práva, můžeme si s překladem dělat, co chceme". Nebo překlad "chceme znít staře"? Kdo ví, když to tam nenapíšou! Ale každý vydává podle svých možností, že? :)

Celkově se mi četlo trochu hůř, hlavně na začátku, než jsem se začetla a zvykla si na ten těžkopádný překlad. Nejde jenom o to, že je starej, ale v momentech, kdy se překladatel snažil znít poeticky, skoro až veršovaně, mi šla hlava kolem, bylo to špatný, a místy nedávalo smysl. V momentech, kdy byl prostě jenom "starej", bylo všechno naprosto v pořádku.

Zda to byl důvod, proč mě tohle dobrodružné hledání pokladu nebavilo, to nemám tušení. Což je škoda, protože od druhé poloviny to bylo mnohem lepší  :/

Update: moc děkuji za detektivní práci s hledáním překladatele. Takže to je fakt vážně hodně starý...

13 05.09.2021

Asi mám ráda Nesba v jakékoliv podobě. Zde navíc může ukázat svou lehčí a vtipnější stránku, pro kterou jsem si ho zamilovala v Krev na sněhu, a potom začala závislost. Každá povídka je jiná, ale spojnice mezi nimi je. Nebudu prozrazovat, co to je, ať vám nic nevykecám, a nic nezkazim.

Sbírku otvírá lehký kousek, byť jeho téma je trochu závažnější. Tak proč jsem se tak bavila? (Londýn.) Potom následuje titulní a nejdelší povídka sbírky, o tak trochu jiném vyšetřovateli se speciálním zaměřením vyšetřování (Žárlivost). Potom takový kraťas o předbíhání (Fronta), o prchlivém popeláři (Odpad), po zpověď manžela po smrti manželky (Přiznání), o zmateném spisovateli (Odd) a nakonec o podezřívavém taxikáři (Náušnice).

Víc keciček u jednotlivých povídek  :)

Kolem a kolem velice dobrá sbírka. Doporučuji  :)

22 04.09.2021

Vážně moc mě bavila forma knihy. Vlastně to jsou povídky, spojené příběhem na pozadí, který je vlastně vyústěním těhle všech povídek, které jsou vlastně souběhem události vedoucích k úpadku. Určitě je pro tuhle formu nějaké chytré označení, ale to já neznám. Mě se kniha líbila, jak byla se vším všudy, a to je hlavní.

Nejdřív kousek o robo chůvě, potom následují tři kousky s dvojicí Mike Donovan a Greg Powell, potom příběh robota, který kvůli konstrukční vadě čte myšlenky, robota, který se neřídí prvním zákonem robotiky, potom se na chvíli vrátí Mike s Gregem, poté trochu politiky a podezření, zda není kandidát na funkci robot a knihu uzavírá ještě jeden jeho příběh.

No, pár slov k jednotlivým povídkam u povídek.

Po přečtení všech povídek si však nemohu pomoct. A ta samá myšlenka mě napadla během čtení Mateřského kódu. Stojí to lidem za to? Vytvářet roboty, když jsou s nimi stále takové lapálie? A stále kolem nich musí něco řešit? Vždyť to měla být věc, která má pomáhat. Přeci jen, jak to s roboty nakonec dopadlo, že. Ale i tak. Asi zamyšlení tak všeobecně. Stálo to tedy všechno za to lidem? Protože dost robotů v povídkách "blbne" právě kvůli kombinaci těch třech zákonů a toho, jak s nimi lidé mluví. Aby na to každý měl potom školu, co? Nebo raději držel hubu. Takže chápu, proč je lidi na Zemi nechtěli. Protože neumíme zavřít klapačku a co z ní vychází je většinou něco tak blbý, že by z nás byly roboti v háji zeleném :D

24 01.09.2021

Na tuhle knihu jsem se strašně moc těšila. Černá palice a celý její svět je dokonale vymyšlený universum. Možná i proto, že je jejím tvůrcem někdo tak úžasný, jako je právě Jeff Lemire.

Doktor Andromeda je další z doplňujících střípků do celého obrázku. Přesto si myslím, že to nebude kniha pro úplně každého, ale spíš pro hodně skalní fanoušky Černé palice. Protože sice je součástí příběhu samotný zrod Doktora Andromedy, jeho životní pouť a všechna ta dobrodružství. Ale taky ta odvrácená stránka. Odloučení otce a syna. A na tohle je Lemire expert. Takže jo, je to spíš příběh o rodině a následcích našich rozhodnutích a oněch rozhodnutí samotných, než o epických vesmírných bitvách. Jenom škoda, že je příběh tak krátký. Je to hned pryč :(

Kresba byla skvělá. Sice toho od Maxe Fiumary u nás ještě moc nevyšlo (tohle je druhá věc), ale už teď je jasný, že mě bude hodně bavit (a možná by se to časem mohlo trochu nafouknout při pohledu do světa). Takže dobromady s příběhem jsem dostala typickou "Lemiřinu", kterou zbožňuju a jsem ráda. Víc takových :)

17 31.08.2021

"Fakt nádhera bejt v týmu, kterej chce pozabíjet víc sebe navzájem než nepřítele, čéče."

Takže, co nového v Belle Reve? Někdo chtěl zabít Amandu. Wau! Jsem v šoku! A budou chtít dostat jenom toho, kdo to má na svědomí teď nebo rovnou sfouknou všechny? Protože to by bylo na dlouho :D

A letíme do vesmíru. (Skoro jako v Rychle a zběsile  :O ). A musím říct, že ta narážka Boomeranga na vesmírný šmejdy byla úplně stejně dobrá jako jeho první interakce s nimi. (A měl tam toho na tohle téma víc. U mě dobrý.)
A tak se k tomu dostáváme. K příběhu, kde současný oddíl musí dokončit misi toho původního. Snadný, že? Na měsíci...trochu se to ale zkomplikuje a nic na konci nebude stejný jako na začátku...

Znáte to pořekadlo: "O kom se často mluví...". A mě to nahajpovalo hodně. A musím říct, že jsem za to ráda. (Jenom škoda, že ten konec nerozebrali trochu víc. Že by nás čekala telenovela na téma "Nejsem pro tebe dost dobrá"? Proč ne!)

Jinak, ta tajná historii mě moc bavila. No, a uvidíme, co bude dál, že... :)

14 26.08.2021

Nemohu se ubránit dojmu, že tenhle díl lze buď zbožňovat nebo nenávidět. Že není nic mezitím. Protože ono je těžký si nevzpomenout na tu díru v hlavě, kterou měl Bruce už předtím. Kvůli tomu, co udělal a proč měl obavy, že si nezaslouží štěstí. No, i tak toho nakonec dosáhl a všechno bylo chvíli ok. Dokud o to štěstí nepřišel. A je to zase zpátky. Pochybnosti, nenávist, vzpomínky. A právě to je ten moment, kdy to na někoho může být už moc. A je to pravda, že příběh Chladné dny byl dost náročnej. Úplně mě vysál, byť chápu záměr a čeho to je vyústění. Protože nikdo neví, co dělal Bruce potom, co se to všechno zkazilo. Asi šel jenom někoho ven z mlátit. A tohle je ono?

Je tohle případ i Mr. Freeze? Nebo je to jenom výsledek toho, že to Bruce nedává?
Joo...on by to byl zároveň možná i nudnej příběh, kdyby tam nebyla ta druhá vrstva. Ale já mám prostě Toma Kinga ráda, právě kvůli tomuhle. (A kvůli nekončícímu pocitu, že svý postavy nenávidí a podle toho se k nim chová.) A když to dám dohromady s kresbou, no, docela síla. To střídání poroty a rasení Freeze a nezbytný sestřih vzpomínek toho, co všechno udělal, je díky kresbě o jeden level výš.

Druhý příběh Lepší lidé. Ach, taková kecačka, která vyniká hlavní tím, jak je vyprávěná. Aby na konci....WTF?!!? Protože přichází Bříme minulosti. A musím říct, že to bylo skvělý. Protože tady je něco jako "výber si laskavý čtenáři a já ti potom možná řeknu, zda jsi mě odhadl správně". Protože tam není explicitně řečeno jestli jo nebo ne, ale věci se dějí jako kdyby jo. A finální zúčtování (a celkové pátrání) je v tak strašně jiný vlně než první příběh. A to bylo prostě skvělý. A co řekne Batman na konci?! Badass! Kdo že tady všemu šéfuje? Dokonalý  :)

Jaké je tedy poselství téhle knihy? Bitches budou vždycky, ale pravej buddy je jenom jeden? Hmmm...

PS: ta hostovačka byla úžasná. Já ty jeho okraje prostě žeru! A dost drsný na storku před spaním :D
PS: pokud to nebyla chyba tisku, tak to umázlý písmo, když se Batman dostavá mimo signál, bylo dobrý  :)

13 25.08.2021

Tak jsme tady. Po třech letech (mínus pár týdnů), pěti knihách a větě: "Pokud se ti ti nebude líbit, napiš to alespoň hezky.", nastal Soudný den. Ok, pro někoho to bylo od první knihy trochu víc let, ale co mi do nich  :D
(Sorry, ale stále moc dík za doporučení prvního dílu.)

Soudný den začíná tak, jak končila Nemrtvá inkvizice. Se zombíkama a Luciferem. Takže na jedné straně tady máme stále ten boj proti zombíkum a na druhé straně...vlastně co? Něco jako "koukej, lidi si to stejně vždycky poserou, proč jim furt dávat šanci". A nebylo to špatné. (Asi protože jsem si Lucifera představovala jako Marka Pellegrina :D ...)

Vlastně to bylo hodně dobrý. První polovina byla hodně čtivá (takže jsem úplně zahodila myšlenku, že poslední dvě knihy mohla být jedna trochu proškrtaná, ale tím by bylo o jednu knihu míň, čili míň zábavy, hloupá já!) a najednou byl skoro konec a už se to všechno mezi sebou rubalo...jako o život. A to doslova.

Musím ale říct, že se mi zakončení líbilo. Byla to zajímavá a zábavná cesta :) celá tahle série. Chtěla jsem dát čtyři a půl, což bych tady stejně musela zaokrouhlit, ale spravedlivě bych nemohla dolů, takže nasrat, to se nedává zábavě tak dobrý, že jí přečtěte za jedno odpoledne, protože chcete vědět, co bude dál...

18 21.08.2021

Mistr mě pobavil hned na začátku. "Po Dni práce stojí deseticentové pivo úplný pakatel." Hned jsem si vzpomněla na povídku Letní hosté. A hele, to bylo překvapení, o čem se potom vedla řeč. (V knize jako Letní lidé, asi se překladatelka nekoukla, zda u nás vyšlo nebo ne, aby to sladila, stejně jako v případě dalších zmiňovaných reálných děl, bylo tam toho víc, co nevědělo). Asi jsme s Kingem už kompletně na stejné frekvenci.

A potom Al řekne, co vlastně po Jakeovi chce. A on souhlasí. Ale předtím, než přejde do "hlubokého utajení agenta vylepšovače minulosti", nejdřív je třeba provést malý test. A mě to vůbec nevadilo. Co to bylo za test a kde se odehrával. A jaké postavy tam potkáme. Vyčítat to autorovi je ujetý. Je to prostě King. To on prostě dělá! Jasně, kdo nečetl To, si bude říkat: "Proč se s těma frackama tak vykecává? A co je mu do nějakýho Derry?" No, ten ať v ten moment knihu raději zavře a veme do ruky něco jiného...

Jenže onen test a jeho následky, které vidí Jake v přítomnosti, způsobí mnohem větší akci. A je pravda, že jsem byla překvapená, že na to měl. Fakt, jo..

A teď to řeknu upřímně. Cestování v čase je pro mě náročná věc. Moc se v pravidlech toho všeho nevyznám. A je pravda, že každý autor k tomu přistupuje trochu jinak. A třeba si i něco svého vymyslí. King si zvolil cestu, že když se provede zásah a třeba jenom "posunutí židle", ovlivní to přítomnost. Člověk se už nemůže znovu vrátit, aby ji posunul ještě o trochu. Musí se vrátit, aby ji posunul a zároveň ji posunul ještě trochu víc, protože návrat všechny změny smaže. Ale jak dlouho může zkoušet, jak má ta židle být daleko?

Takže mě zajímalo, co se všechno v knize stane. Protože podle mě nejde udělat jenom to, že tam přijde a někoho zabije. Přeci jen...konspirační teorie, že?

Kniha ukázala, že je sice King králem hororu, ale zároveň potvrdila, ještě tu druhou věc. King je králem charakterů, které často zasazuje do kulis hororu, to jo, ale on to umí i jinde  ;)

Protože mi přijde, že jenom on si může dovolit (a lidi mu za to poděkují) napsat na tolik stran tenhle příběh. Přeci jen příběh začíná dost let před tou velkou akcí. A do té doby musí Jake něco dělat. Nejde jenom zabít Leea během prvního setkání. A překvapivě čtvrtá část je z jednoho úhlu pohledu vata. Ale z toho druhého pohledu, je ta vata tak strašně dobře napsaná a na konci je jasný, proč tam musela být. A protože konec už tady přede mnou bez označení spoileru vykecali jiní, já to sem tedy nebudu psát. Přečtěte si buď knihu nebo ony komentáře. Napíšu sem jenom jedno. Král hororu? Vždyť místama to byl doják jako vod Sparkse!

"Sarkastičtí lidé bývají pod tvrdou slupkou hrozné měkkoty. Já nejsem jiná."

Pouze jsem trochu zmatená z názoru, že tahle kniha je "Kingův vlhký sen". A já to prostě nechápu. Protože je to tak trochu napůl. Buď jako výčitka nebo klobouček (podle toho, zda se čtenáři líbilo nebo ne, nejspíš).
Spisovatelé (rozdíl mezi spisovatelem a autorem knihy jsme si vysvětlili minule) mají dvě cesty své kariéry:
- psát o tom, co oni chtějí a protože jsou tak dobrý, vždycky se to prodá. Případně, co by chtěli sami zažít nebo trochu tak nastrkat, co sami zažili...
- psát o tom, co chtějí čtenáři, převážně v rámci módních vln, absolutně nereálné, ale dobře se prodávající též...

Když máte něco v sobě, díky čemuž zvládnete napsat příběh poté, co v popelnici na papír najdete plechovku, celou historii rodiny, která ji tam odhodila a proč to udělala, jste dobrej spisovatel. Když chcete o něčem napsat, tak to prostě napíšete.

A potom je tady ta druhá skupina. U které si říkám: "Vážně? Tohle by chtěla autorka zažít? Tohle chtějí zažít čtenáři a čtenářky? Nebo to chtějí zažít pouze v knize, protože ví, že to není reálné?"

No, na to mám jenom jednu jedinou větu:
"Víc příběhů jako je Dallas 63, protože tam bych si klidně s Jakem místo vyměnila, protože to je lepší fantazie než to, že mě na dovolený unese mafianský prase a má to jako bejt romantika."

(Mě se ta milostná linka v knize vážně líbila. Epická láska časem i prostorem, která rozhodne, co je důležitější. Proto byla ta prostřední část knihy tak dlouhá a důležitá. Aby se na jejím konci jasně ukázalo, co je na světě nejdůležitější. Akční červená knihovna, děkuji za nalezení slov...)

Můj třetí kulturní skok na tohle téma dopadl dobře. Děkuji  :)

38 20.08.2021

Knihy jsem se trochu bála. A možná trochu oprávněně...

Ten příběh je skvělý, to jo, přesto jsem dočetla s pachutí hořkosti na jazyku. Vlastně jsem dočetla a říkám: "Kuva, to je jako konec?" Jo, je to jako život. Příběh skončí, když jste na dně, když ostatní září, protože...byl to vůbec vás příběh a šlo tam vůbec o vás?

Poměrně nedávno jsem četla Fatale. A tam jsem byla spokojená, ale tady mi prostě něco chybělo. Nějak jsem asi nebyla spokojená s tou povrchností a nedokázala se do toho vžít. A potom všechny ty lži a tajemství. Bylo toho tolik, až jsem v tom ztratila to hlavní. Na konci mi bylo jedno, co se stane a jak dopadne Charlie. Byť mi ho bylo líto...

Co mě ale hodně bavilo, byly ilustrace. Tedy, od Seana Phillipse čekám vždy jenom to nejlepší. Beru to tak, že vám buď sedne nebo ne, mě ale jo. Ale tady vládly i barvy. Hodně moc. Skvěle doladily atmosféru a nazvala bych to jako "správně použité filtry jako v dobrém filmu".

Bohužel se nemohu zbavit dojmu, že anotace až moc přepálila moje očekávání :(

20 14.08.2021

Knihy jsem se hodně dlouho bála. Vlastně jsem jí nechtěla číst vůbec. Protože já měla autorku ráda. Těch pár let zpátky jsem měla trochu naivní období a to se odrazilo na knihách, které jsem četla. Ale když se koukám na to, jak Colleen jde dál svou tvorbou, mám strach, že za chvíli od ní nebudu číst už vůbec nic.

A proč jsem se tedy do knihy nakonec pustila? Nedávno jsem četla vážně hroznou knihu. Manželky se to jmenovalo. A když jsem si hledala informace, a o autorce, narazila jsem na to, že s ní Colleen napsala společnou knihu a autorky se vzájemně vychvalují. A Colleen jí tuhle knihu i věnovala. A tahle kniha mi námětem a po přečtení pár komentářů zněla (ve fázi, kdy jsem neměla v plánu číst), že kniha bude na podobné vlně jako Manželky. Docela chápu, že autorka takhle přesedlala žánrem. Nikdo nemládne a psát o puboších není na celý život. Ale tohle bylo podstatou stejné jako její předešlá tvorba. Jenom je tam trochu víc "thrill", což ale z knihy thriller nedělá. Ale pokud nejste rozmlsaní skutečnými thrillery nebo je to vaše první kniha podobného řazení, bude se vám to líbit. O tom nepochybuji.

Takže díky, Metličko! :D

Ale nebudeme si lhát. Na knize není nic překvapivého ani originálního. Pouze je použitý prvek linky minulosti v podobě nezveřejněné autobiografie původní autorky. A musím říct, že mě překvapilo, že autobiografie začíná tím (je to označeno jako první kapitola), jak Verity poznala Jeremyho. Protože život vždy začíná až tam? Nebo proto, že tohle vážně nebude klasika a někdo to měl najít a šlo o úmysl? A nebo to je všechno vlastně trochu jinak?

Pravda, nebo lež je klasický knižní bullshit, který je ale zabalen krásnou mašličkou, takže vám přijde, že čtete něco lepšího. Jenže nečtete. Je to klasická kniha, kde by jedna chtěla mrouskat, a během toho zjišťuje, minulost těch dvou, který spolu mrouskali předtím. Ale pouze na základě té druhé linky, ne otázkami v přítomnosti. A je tak snadné uvěřit, když chcete uvěřit...

Napětí nula. Tajemství mě nezajímalo. Prej se tady u toho někdo i bál. No, já to ani neviděla jako thriller. A jestli chtěla autorka napsat něco jako erotický thriller, tak to za mě nefungovalo ani tam. Bylo to laciný a trapně napsaný.

Jestli byla cesta k cíli popsatelná slovem nuda, konec to zabil ještě víc. Jo, já taky nechápu, jak to škrcení nemohl nikdo poznat :( 

SPOILER Nemám ráda knihy, kde si všichni lžou. Neříkají si pravdu. A potom se všechno kvůli tomu děje. Už fakt ne. Ale co nesnášim nejvíc? Když v knize celou dobu nic nenaznačuje, kam to půjde. A potom se to na posledních pár stranách buď řekne, odvypráví nebo někde najde napsaný. To pro mě není šokující plot twist. Je to nuda a trapný. A nebudu lhát, po tomhle jsem tak znechucená, že mám chuť vyhodit z okna ještě ty dvě starší knihy od autorky, co mám doma nepřečtený.

PS: do podobných knih patří Manželky oprávněně. Nejenom že je to stejný odpad, ale je to skutečně podobné. A asi bych si měla znovu přečíst Zmizelou, protože přirovnávat to je jako říct, že Slunce a Měsíc jsou si podobný. Taky jsou vidět na nebi kulatý  ;)

Odpad s krásnou obálkou, úplně stejnej jako Manželky...

25 10.08.2021

Dobře, začnu obalkou, protože to je první věc na knize, který si jeden všimne. To je tak roztomilý! Hlavně, když si pak v ději spojíte. Protože teď se budete každý zoufale ptát: "A co že to máš v kabelce?", nebo se raději nezeptáte vůbec  :D

Celkově to bylo opět skvělý. Nejenom že potvory stále opruzují a z populace toho moc nezbylo, z toho málo jsou navíc teď zombíci. Když mi někdo nahodí tohle téma, hned mě vždycky zajímá jako první: rychlý nebo pomalý? Sranda je z oběma, to zase jo, ale...na odpovědi totiž záleží ta druhá věc, která mě zajímá nejvíc. Zda se při zabíjení použije klasika nebo něco originálnějšího. Takže cajk  ;)

Byť přes mou (dějovou) spokojenost s třetím dílem, četl se mi špatně. Čtyřka se naštěstí vrátila do standardu. Takže super. Protože já se bavila od začátku do konce. A to doslova. Protože nemůžu říct, že by se v tomhle díle něco vyřešilo. No, ještě že máme po ruce další díl. Teď už teda jo :D Uf! :)

19 07.08.2021

Nechci teď znít nevděčně poté, co jsem vysomrovala seznam, jak číst za sebou knihy autora, ale...už jsem to pokazila první knihou Ocelové jeskyně (než jsem měla těm seznam). Takže...
(Prostě si musím přečíst alespoň první knihu, než se podívám na adaptaci! Můj kříž je těžký!!!)

Hmm, takže začneme. Tohle není příběh o tom, jak kluk poznal holku. Tohle je příběh o tom, jak chlap vypočítal, že za 500 let přestane veškerá sranda, a přijde hodně dlouhá doba temna. A všichni jsou za to rádi, že jo? Že jim to řekl, ne? A společně začnou pracovat na tom, jak tomu zabránit. Jo...ne, tak takhle to vážně nezačíná  :(

Hari Seldon je evidentně chytrej chlap, když tohle zvládnul vypočítat. Protože ruku na srdce. Kolik z vás si dobře spočítá už jenom v krámě slevu? (Tedy, pokud nejde vo pivo, to je motivace jak sviňa.) Jenže tím pádem asi počítal i s tím, že z toho jeho výsledků nebudou ostatní nadšení. Je to přece Říše! Ta už toho vydržela! Ta nemůže padnout! Je to přece Říše!

Úvodní soudní přelíčení bylo docela náročný číst (padaly tam dost hluboký myšlenky) a vážně skvělý úvod do děje a vzniku Nadace. Hezké zametení pod koberec. O to bylo zajímavější číst dál. Jak právě Nadace je hybatelem většiny věcí, až mi bylo líto, že se všichni nedožijí toho, aby to viděli...

Co mi ale vrtalo hlavou bylo (mučila jsem svou duši, aby svědomí bylo čisté a nepřečetla si anotaci druhého dílu), na jak dlouhém časovém prostoru se bude kniha odehrávat. Když ještě ani nejsme na straně padesát a je skok o padesát let. A musím říct, že se mi to takhle fakt líbilo. Pobýt chvíli v každé fázi Nadace a poznat jejich myšlenky a co se stalo za tu dobu. Pozorovat ten pomalý rozklad a projít všemi fázemi (názvy části naprosto sedí...). Jak se každé místo, kam člověk šlápne začne řítit ke svému nevyhnutelnému konci...

Nejvíc mě asi dostalo ono téma odkazu. Ten, který nám řekl, co máme dělat, je mrtvý. Musíme to to tedy dělat dál? Nemůžeme to zkusit jinak? A změní se něco, když se po dlouhé době konečně dozvíte skutečný důvod, proč jsme to měli dělat? Změní to naší původní myšlenku? A co když už žádné další zjevení nebude? Znamená to konec? Neuspěli jsme? Nebo právě naopak, uspěli jsme?

Vlastně skoro na každé stránce je něco, nad čím je dobrý se zamyslet. A to mě baví. Jako hodně. Vlastně jsem se i na hodně místech zasmála (lidi být lidi...napořád). Prostě pohoda čtení :)

Ale po přečtení naprosto chápu, proč to není kniha pro každého...
Bavil mě formát. Na někoho to může působit jako román popisující po částech jednu éru. A někdo to může vidět jako několik povídek spojených do románu linkou oné éry.
Jenže potom se pokaždé musí začínat znovu, tedy znovu (encyklopedie poradí), ale pokaždé jinak. Protože on se život taky opakuje. V cyklech.
No, možná by kniha dřív nebyla ani pro mě. Toho materiálu na přemýšlení a politiky tam je hodně, ale má to jeden háček. Kniha naprosto skvěle napsaná. (Další potvrzení, u dalšího autora, že se mi po třicítce něco přecvaklo v hlavě?). Takže to ubýhá naprosto v pohodě a vlastně jsem se na konec těšila. Ne až to skončí. Ale až to skončí, protože hodně brzo přijde další díl  :)

25 31.07.2021

Na tuhle knihu jsem se těšila hned jak vyšla. Nějak na mě asi působí faktor špatného hodnocení. Hned jak vyšla, měla nelichotivý počet hvězdiček. A mě se to zdálo divný. Vždyť ta anotace je tak skvělá a autorka nejspíš ví, o čem píše. A když jsem konečně knihu měla v ruce (chtěla jsem si ji přečíst po bichly jako nenáročnou hubenou knížečku), byla jsem nadšená od prvních stran (i proto, že se vážně nejednalo nenáročnou hubenou knížečku).

Hodně jsem přemýšlela nad tím, proč má kniha tak špatné hodnocení. A možná jsem na tom přišla. Tohle je čistě moje domněnka!

Jde o očekávání z knihy. Víte, co jsem myslela, že budu v téhle knize číst? Tohle:
Po epidemii (během epidemie), kdy většina lidstva zemřela, se přijde na řešení. Buď se teprve roboti vyrobí (nebo už jsou) za účelem, aby se po smrti starali o pár jedinců, kteří byli schopni přežít či jsou imunní (tohle bude shrnuto na prvních čtyřiceti stranách nebo jenom v úvodu). A celá kniha bude o tom, jak robotický maminy vychovávají lidské děti a během toho se začnou měnit jejich nastavení. Nejlépe s pointou, že tak moc přijmou svou roli (která byla dočasná) a až se najde lepší cesta, samozřejmě se svého dítěte bez boje nevzdají.

O tomhle jsem myslela, že bude kniha.

Jenže tady strašně dlouho trvá, než lidi umřou a naprogramují se roboti, aby byly schopný fungovat podle určitých parametrů. Podle Kódu Matka. A já v ten okamžik nechápa, proč se kniha nejmenuje tak. Což byl asi error vydavatele. Na obálce, na přebalu, v opakované ilustraci obálky v knize, Mateřský kód. V tiráži je název knihy Kód Matka. Obávám se, že někdo změnil na poslední chvíli název knihy, aby to šlo lépe do uší a pusy. Jenom na jednom místě na to zapomněli... :(

Protože já vážně pojala podezření (píšu to a jsem na straně 91), že tahle kniha je víc o způsobu vytvoření Kódu Matka a samotného technického postupu výroby schránek a nitra Matek a zda se to ujme (proto ty části v budoucnosti). Takže jo, byla jsem zvědavá, co bude dál. Potřebovala jsem to vědět. Nutně! Vážně se mi už dlouho nestalo, že jdu takhle do neznáma  :)

Začnu tím, že je fajn, jak je kniha napsaná. A to ve dvou časových liniích, kdy se začal problém řešit a potom jeho následky o deset let později. Přišlo mi sympatický, že autorka na to šla vážně vědecky. Čili chapu, že se to někomu může vážně zdát dost technický. Ale mě to takhle moc bavilo.

Proč se mi kniha líbila jako celek? Protože autorka ví, o čem píše. Asi fakt jo, od nějakého mladého autora bych to nebrala vážně, protože bych mu nevěřila, že ví, o čem píše, a měla bych potřebu si věci ověřovat. Carole Stivers to ví, takže tohle odpadlo. Proto mi nevadilo číst si tu technickou část. S názorem, že je to kniha pro mládež absolutně nesouhlasím. Nejsem si jistá, zda by je bavily právě ty pasáže z doby "před koncem světa tak, jak ho známe". A asi by remcali, že se tam nic neděje a je tam málo akce. Ale na druhou stranu. Vážně ideální materiál na zfilmování. Ale bojím se, že by základ trochu předělali. Viz odstavec o mé původní představě o ději na základě přečtení anotace. Jejíž poslední třetina prostě nešťastně napsaná. (Pochopíte během čtení proč.)

Pokud chcete akční sci-fi, plné nabušených a dechberoucích přestřelek, není to kniha pro vás.
Pokud chcete technickou knihu se zamyšlením, co by se stalo, kdyby svět (krom několika) pošel na "obyčejnou chřipku" (jako fakt vtipný tohle číst v roce 2020/1, jak to začalo, a jak se to zvrtlo), je to kniha pro vás.

Navíc mě ta myšlenka prostě zajímala. Protože ty děti mají svoje maminky. Jsou to ty stroje, co je vychovaly, ale zároveň ženy, podle kterých jsou Matky naprogramovány. Ale i kdyby je vychovaly veverky, budou jim říkat "mami". Jsou to děti. Jisté je, že na ně musí Matky působit, měnit je, utvářet. Je to ale možný i obráceně? Technika přece působí, mění a utváří i nás dospělé...

Obálka je strašně moc hezká. Jedna z variant, které vyšly ve světě. Mě se nejvíc ale líbí ta oranžová verze :)
(Škoda pár vypadnutých písmen ve slovech, jinak by to bylo naprosto dokonalé i po stránce technického převedení překladu na papír.)

Podle mě zároveň kniha hodně na zamyšlení, kam se můžeme dostat.

19 25.07.2021

Doma na stole mám tři knihy. To a Dallas 63 od Kinga a Pád Hyperionu od Simmonse. Někdy od loňského podzimu. Vždycky se na ty tři knihy podívám a řeknu si: "Ne, ještě není správný čas." a pustím se do nějakých povídek nebo hubenější knihy. Nějak jsme zleňivěli, co Vílko? Našla jsem to a pustila se do jedné z nich. Na otázku: "Co jsi dělala loni v létě?" mám jasnou odpověď: "Četla jsem Hyperion." A na otázku: "Co děláš tohle léto?", je odpověď: "Čtu Pád Hyperionu a tajně doufám, že jsem nezapomněla, o čem byl první díl." Ale v pohodě. Nejenže je Simmons grafoman, on je navíc vážně hodnej spisovatel. Kniha je totiž psaná, že začíná ještě v ději první knihy, takže jenom párkrát zazvonil zvonečkem a já byla zpátky v ději. Děkuji! Posílám velké mlask!

A teď k tomu hlavnímu. Nemám ráda vyprávění v přítomném čase. Ale tady to sedělo právě použitím během snění Severna, během kterého vidí cestu poutníků. A hezky nám pomůže vzpomenout si. Pokud nepomůže ani tohle, doporučuji přečíst jedničku znovu  ;)
Je tady navíc hodně politiky a to není překvapivě vůbec únavný. Vlastně je to napsaný moc hezky.

V druhé části knihy je vyprávění zase trochu jiné a už jsme přímo s poutníky. Takže jo, jde se víc do hloubky a je to celé mnohem svižnější. A dost jako scenář mexický telenovely. Nikdy se nelučte s nikým, kdo umře. Třeba se vrátí. No, a nebo raději jo, třeba se už nevrátí. Ale dál ani slovo!
Napíšu už jenom to, že v téhle časti jsem byla napnutá jako kšandy. Moc se povedlo.

V třetí části se zase vracíme k Severnovi. A musím uznat, že mi až tam došlo, že mi náš zvláštní vypravěč chyběl. Takže jo, postava super. I s potvrzením...
A díky vrácení střídání vyprávění to zase chytlo jiný rytmus. Protože tady je to vážně akční!

(Vlastně nechápu, jak mohl Simmons napsat na tolik stran tenhle děj. Nemyslím obsah, ale to jak to napsal. I když ten obsah byl napsanej tak dokonale, že by to už takhle dali už jenom dva další autoři. (Kdo mě už zná, ví kteří to jsou.) A ani mi nevadilo, že se války samotné nezúčastníme přímo.)

Trochu jsem přemýšlela, co je lepší. Číst dva díly zvlášť nebo si přečíst Kantos Hyperionu. Možná jsem si čtení užila právě o to víc, že tam byla ta roční pauza :)
Navíc jsem si knihu šetřila a užívala vždy po troškách po večerech. Dokonalé. Moc děkuji!

26 23.07.2021

Zajímavý díl. Takže Loki je Nejvyšší čaroděj?!?! Co to jako?! A Stephen dělá veterináře? Nebudu lhát, ta část, kdy kvůli mluvícímu psu musí Stephen lidem shrnout, kdo je a proč teď dělá, co teď dělá, je nejvtipnější část knihy ;)

Ale k tomu podstatnému. Děj byl skvělej. Navíc je to tak zamotaný a dějově se trochu skáče v čase příběhu, takže se mi trochu ulevilo. Měla bych problém napsat něco o ději a takhle nemusím. Tedy, nemůžu.

Napíšu jenom to, že Cates předvedl to samé u Thanose. Ukázal, že fakt umí a na jeho další knihy se budete vážně těšit. Ale nebudu lhát, trochu jsem měla obavy, aby toho Lokiho nebylo moc. Ale nakonec nebylo a všechno, co se tam stalo, dávalo na konci naprostý smysl.

(Tajně jsem doufala, že to bude něco v tom smyslu, ale padne tam několik přiznání, který za tuhle epizodku prostě stály a docela se obávám následků. Protože konec byl fakt smutnej.)

Kresba je velká změna od prvních dílů, kdy jsem nechápala, jak může někdo udělat něco tak barevnýho a šílenýho. Šestý díl je temný jako moje svědomí, když na konci měsíce spočítám, kolik peněz padlo za knihy. Hlavně v té druhé části. Moje oči byly spokojené.

18 20.07.2021

Tak tohle byla hodně náročná kniha. A po jejím přečtení naprosto chápu, proč nesedla každému. Ani nemohla...
A navíc si myslím, že tohle je první kniha od autorky vyloženě pro mamči, ostatní byly pro všechny...

Takže Dilema. O čem to je doopravdy? (Nebudu se moc rozepisovat, protože to bych už spojleřila.) O následcích toho, že spolu lidi málo mluví. Neříkají si, co si doopravdy myslí a co mají na srdci. Buď lžou nebo říkají polopravdy a nepravdy v přesvědčení, že ty dvě poslední věci jsou něco jiného než lhaní.

Třeba proč je matka ráda, že její dcera nepřijde na oslavu jejích (pro ni) tak důležitých narozenin. Proč měl otec dřív tak divný vztah se svým synem. (Ta příhoda z legem byla jako z příručky pro magory.) Když je prezentován jako nejlepší otec a manžel na světě, ale to moc nekoresponduje s začátkem manželství a proč se nakonec vzali. (Myšlenky, zda se vůbec měli brát, byly docela krutý. Je mi jasný, že v té době se neměli ještě ani pořádně rádi. Ale o to víc by si toho měli teď vážit, ne?)

A jak to dál šlo, byla to jedna lež za druhou převlečená za keci kolem, ale stále lži. Protože děj se sice odehrává v jeden den, ale je tam spousta vzpomínek a tam se...překvapivě buď lže nebo neříká pravda nebo říká polopravda. Protože jak dlouho zvládnete lhát o věcech, které druhé jinak raní, než si uvědomíte, že lžete už vlastně o všem a celý váš život je jenom jedna velká díra plná lží, kdy už v tom ani neumíte poznat pravdu?

Nevim, jak ostatní, ale mě podobné věci už docela dost poslední dobou štvou. Zápletka založena na tom, že spolu lidi málo mluví, kde se potom nabalují události do obrovských rozměrů.

Zápletka založena na tom, že se kupí jedna magořina za druhou a potom to skočí tím, že buď byl někdo v komatu nebo je blázen, protože autor neví, jak dál, ale okecá to, že to tak celou dobu chtěl. Kdyby těch knih bylo jenom pár, ale teď to píše každej. A v tý svý touze po originálnosti je stále trapnější a nereálnější.

Tady to naštěstí bylo v rozumný, emotivní a lidský rovině, že se to klidně může stát. Ale sousedům který nemáte moc v lásce...

Paris má jediný štěstí, že jsem neobjektivní čtenář, který doufá, že objektivní čtenáře a jejich psychologii nikdy nerozumí, proto hodnotím, jak hodnotím. Ale teď bych na hodně dlouhý čas (sakra, ještě tam mám jeden podobný titul! Očekávám magořinu, lži.) dám od podobných knížek pauzu. Číst je, je strašně vyčerpávající...

..což u téhle knihy byla v první polovině vážně škoda. (Dovedu si přesně to samé představit jako novelu.) Protože posledních 100 stran jsem byla úplně stejně v hajzlu jako Adam. Ne protože bych chápala jeho emoce, ale protože to autorka napsala tak, abych chápala jeho emoce. Jestli se chce autorka vydat směrem podobných knih, budu jenom ráda. Jenom ať příště tolik netlačí na pilu a třeba se děj odehrává na delším časovém úseku...

27 18.07.2021

Hmm, pamatuju si, že se obálka se mi nelíbila hned poté, co kniha vyšla. (Mám raději obálky s vlastním ksychtem a když už volím banku fotek, tak se kouknu, zda to nemá už někdo přede mnou.) Ale nesuď knihu podle obalu, že?

No, tentokrát je příběh mnohem jednodušší hned od začátku. Protože tam chybí to, co bylo v jedničce. Problém na začátku, kterému se retrospektivně prokousáme. Tady to všechno začíná normálně a poměrně pomalu. A je to celý takový...normální a pomalý. A obyčejný.

Lars má za úkol hlídat popovou hvězdičku, které někdo posílá výhrůžné dopisy. Protože jak bylo i zmíněno v knize, Lars není žádnej Kevin Costner. Takže jo, bude jí hlídat z dálky. (Což jí nebude nápadné, samozřejmě. Když doteď měli hlídačů dost, o těch věděla a dělala jim naschvály. A teď najendou kolem ní nebude nikdo, ale manažer najme novou posilu.) A ona ta babénka taky nebude Whitey Houston. Podle útržků jsem pochopila, že je to ten typ zpěvačky, ze kterých je mi na blinkání :D
(Ale zase tady bylo hodně prostoru pro dělání si pr%!e z určitých hudebních žánrů a lidí, takže tenhle pohled příběhu jsem si užívala ;) ...)

Tak jsem byla zvědavá, kam se to jako dostane. Protože první polovina byla vážně hodně slabá. No, a druhá polovina byla i lepší. Jenom jsem nenašla nic, co by bylo nějak vyčnívající. Takže jo, nahoru to netáhne příběh, ale autorův humor a styl psaní. Ale tentokrát to nebylo nic, co by vystřelilo z trenek.

Je mi jasný, že si někdo řekne, že můj názor bude ignorovat, že ničemu nerozumím. Protože jsem holka. Proto hodnotím jak hodnotím, když jsou z knihy skoro všichni vyplesklý. Sorry, já sice nemám "klenoty", ale přišlo mi, že tentokrát je někde schoval i autor. Nebo jednoduše hrál na jistotu po prvnim vynikajícím dílu. To se stává. Není první a nebude ani poslední...

19 16.07.2021

Uf, tahle kniha klame hodně způsoby!

Je to tenký sešítek typu "To si přečtu před spaním." No, mě to zabralo hned několik večerů. Dva a půl.

Taky to klame stylem. Kniha je z roku 1983, a autorka se snaží znít, že je to mnohem starší materiál. Pocta nebo vykrádání něčeho, co fungovalo, tak teď bude taky? Vyberte si.

A je pravda, že jsem film z roku 2012 ještě neviděla. Ale vím, jak končí. Takže si s tim asi hodně pohráli, protože tady...

...příběh začíná, kdy je hrdina už starý pán a doma do něj tak rejou, až mu nezbyde nic jinýho, než si vzpomenout na tu nejděsivější historku svého života. Tak se starej pán ponoří do vzpomínek.

Už v úvodu je vidět, na jakém stylu autorka ujíždí, a kdyby se mohla narodit o sto let dřív, asi by byla šťastnější. To by tolik nevadilo. Mě rozhodně ne. Ale ta šílená souvětí, když se autorka rozhodne něco popisovat! Když to mám k něčemu připodobnit...během jedné věty si v chodbě stihneme sundat boty, zkontrovat, zda jsou v obýváku zalitý kytky a buď za to sloužícim vynadat nebo kývnout, ještě se zamyslet nad tím, zda by někdo vymyslet nějaký lepší zavlažovací systém, a odejít k oknu, kde se nám nedaří zapálit dýmku, ale my to po chvilce dáme. A teď otázka: jakou barvu měly boty, které jsem si po příchodu domů nezula? Přesně! Já na konci věty kolikrát nevěděla, co bylo na začátku. Za mě to bylo strašně vyčerpávající... :( a nepřirozený, když je takhle každá třetí věta... :/

Ale k ději :)

Já nikdy nechtěla bejt právník. Ale dřív asi bylo míň bohatých lidí než teď, tak bylo asi běžné, aby se nějaký z nich vždy postaral po smrti o pozůstalost tím, že odjel tam, kde dotyčný bydlel, a tam se o všechno postará. A to potká i hlavního hrdinu. Odjede na konec světa (čti díra v Anglii, která mu nic neříká, protože je z Londýna), kde to má vyřídit.

Takže přijde klasika. Vidí, co tam není. Lidi mu divně odpovídají a divně se na něj koukají, ale ne neřeknou mu na plnou hubu, co se děje (asi aby nevypadali divně...mmch, to zamyšlení, jak se londýňan nejspíš kouká na tohle místo, bylo dokonalý), když zmíní jméno nebožky, nebo když řekne, že zůstane v jejím domě přes noc nebo když řekne, že na funusu viděl tajemnou ženu v černém. Fuj! Asi mě posedl duch autorčiných souvětí! :D

Hlavním kamenem úrazu se tedy stane právě to, na co autorka chtěla nalákat. Ten děj je prostě průhlednej. Což mi nevadí u věcí, které jsou doopravdy staré. Tam si říkám, že v té době, to musela být pecka. Tady jsem si říkala, že nechápu, o co se autorka snažila, když to napsala v osmdesátkách. Chtěla bejt dobová, proto se musela držet předepsané šablony. Neuhla ani na milimetr z vyražené cesty všemi těmi spisovateli před ní. Až to místy začne působit jako fanfikce. (Ale kam to se svou fanfikcí dotáhl třeba taková Anna Todd, že?) A to prostě zamrzí, když si na zadní straně knihy přečtete, jak je Susan Hill neskutečně uznávaná.

Čili v knize není nic, co by mě překvapilo nebo jakkoliv emočně zasáhlo. Ani to na pohyblivejch pískách se mnou nic neudělalo! Naprosto chápu, proč si filmaři museli domyslet tolik děje do adaptace. (Proto mi přijde úplně trapný, že druhé vydání vyšlo s filmovou obálkou!) Tohle by dějově stačilo možná tak na jednu epizodu Fear Itself, a potom by dávalo mnohem větší smysl, proč seriál zrušili po první sérii.

Takže jo, napsat to a vydat jako povídku v antologii zaměřené směrem, kdy současní autoři pracují jako staří autoři, užila bych si to mnohem víc. Protože číst 130 stran tři večery není normální!

21 11.07.2021