Lenka.Vílka komentáře u knih

Docela mě překvapil úvod. Že autor nezabřednul do zbytečně taženého originu. Fajn, pár flashbacků bude, ale jenom kraťoučkých a vždy dobře zařazených, že to s přítomným dějem dávalo smysl. Pokud tedy nevíte, raději si přečtěte něco jiného jako první. Ne, že by to bylo třeba, a fakt to ani tolik nevadí, kdyby jste nevěděli. Není to podstatné. Ale víc si užijete příběh. Takže na prvních dvou stránkách se vzpomínkově patlá hlína, spadne letadlo a...stane se apokalypsa. Skvělý. Žádný zdržování, hezky do příběhu. A že je akce hned od začátku. Nebudu komentovat, že všichni lidi po apokalypse vypadají jako pankáči. No, anarchie, p^#o! Brala bych to, ale v týhle anarchii si děcka nehrajou na valku. Oni v ní žijou. Hned ta první příšerka, co je začne nahánět je vážně luxusní. A musela to být fakt brutální mutace. Nebo se na akci sešli fakt zajímavý druhy zvířátek. (Když je ten Black Label pro dospělý. A jelikož píšu komentáře průběžně, a teď už vím, co jsou ty příšerky zač, je to předchozí zamyšlení vtipný. Ale napadlo mě to první. Nic se mazat nebude!) A do toho se vzbudí to největší možný monstrum. Diana!

("Cítím na sobě tvůj pohled, Theydene. Copak?" ... "Víš, co děláš?" ... "Doufám, že ano.")

Abych to zkrátila. Diana, která spala hodně dlouho, musí zjistit, jak se tohle všechno stalo. Jak se "apokalypsa stala" a kde jsou její přátelé. A zároveň ostaním pomoct. No, je pravda, že jsem koukala. Tohle jsem nečekala, takže příjemné překvapení.

Během čtení je těžké si nevzpomenout na knihu Starej dobrej Logan. Jenom škoda, že jsme cestou nepotkali víc "duchů minulosti". Ale ten hlavní za to stál taky ;)

Tenhle fantasy SF apokalyptický příběh je sice tak trochu detektivkou o pátrání, jak jsme se tam dostali, ale zároveň ukazuje, že Wonder Woman je třeba v každé době. A je jedno, jak moc jsou podmínky bojové.

Všechno tohle je navíc umocněno neskutečnou kresbou. Tenhle styl mi vyloženě sednul. Špinavá a rozcuchaná Diana, která bojuje s příšerama. Asi tomu i hodně pomohly barvy. To byla oční exploze. Jak klasická kresba, tak ty celostránkové nebo dvoustránkové ilustrace. Naprosto dokonalé :)

21 08.07.2021

Hned na začátku řeknu, že mi chvíli trvalo, než jsem si zvykla, jak je kniha psaná. A protože jsem dubová hlava, ne, nekoukala jsem se po odkazech a nekoukala jsem se, zda je to mystifikace na 100%. Bylo to napsané čtivě (paradoxně, za mě víc první polovina) a poutavě, takže mě to vtáhlo a na tohle nebyl čas. Proto mi vadily ty vsuvky typu "klidně se podívej, ať víš, že nekecám", "nebudu zdržovat tím, jak jsem jí ukecal, ale prošlo mi to" a podobné. A zároveň jsem ovdivovala, že má ta ex-smažka takovou dobrou paměť. Ale na druhou stranu. Vážně? Ve spoustě věcí byl prostor místo paměti na pohádkářství a nikdo by nic nepoznal. (Autorova poznámka na začátku i na konci je velice trefná.)

(Moje alergie na frázi "vygůgli si to" málem dospěla do fáze, kdy jsem chtěla knihu hodit někam daleko!)

Ale zároveň to působí na čtenáře kvůli stylu vedení, že je přesvědčován, že to je pravda. Nebo taky není. Přeci jen, už je to i v anotaci: "Legenda, záměrná mystifikace, nebo děsivá skutečnost? Tuhle otázku si klade i autor. Předkládá strhující hororový příběh a nechává na čtenáři, aby našel odpověď." Kdyby to "psal autor", je to daná pravda. A nikdo by nic nezpochybňoval. Ani v případě, že by si to celé vymyslel on sám.

Takže, jak jsem si zvykla, bylo to hned lepší.

Ale proto je nutný počítat s tím, že první polovina je (někdo by použil termín "táhlá", což za mě úplně nesedí) trochu pomalejší, ale má to svoje opodstatnění. Někam do poloviny se skládají důkazy a dělá průzkum a teprve potom přijde ono "honění po lese".

Jenom jedna poslední poznámka. Ano, v Igorově vyprávění, je hodně děr a mezer a odporuje si. Občas jsem si připadala, že jeho logiku přejel kamion, ale to se dalo očekávat, ne? A sedělo to tam jako prdel na hrnec.

Jenom mě mrzí, že tuhle věc dělaj v Argu prostě rádi. Kniha vypadá tlustší, než ve skutečnosti, se svými 330 stranami, je. A když si potom někde v recenzi přečtěte, že do půlky "se nic neděje" a potom se nepodíváte na počet stran, ale jenom na její tloušťku v knihkupectví, možná vás to trochu odradí. A to by byla velká chyba :/

Ale jsem tedy hodně zvědavá na adaptaci. Nedávno film totiž dávali v televizi. Tak jsem myslela, že se jedná o normální film na dvě hoďky, ne že má dvě střihové verze. Tak si to potom porovnám ;)

PS: ta první pasáž, kdy se k debatě sejde ten záhadolog a skeptik, byla dokonalá. Jako si číst diskusi na téhle databázi :D

PS2: pamatujete na narážku na Kinga ve Strachu? Tady to bylo ještě lepší. Všichni doufám víme na co, že... ;)

34 08.07.2021

Je to Goffa. A má to jenom 200 stran. Proto mě scénář a stavba vyprávění moc nepřekvapily. Tedy v dobrém...

Samozřejmě, že díky jednomu případu se toho rozebere mnohem víc. Ne jenom ta jedna konkrétní sekta. Jako vždy je zmíněno i pár minulých českých a světových restíků na tohle téma, kde se zároveň vysvětlí, jak sekty fungují, a všechno kolem. A to mě nikdy nepřestane bavit. Ať už to znáte nebo neznáte, čte se to dobře, protože jako vždy podané vážně lehkým stylem. A to vás buď u autora baví nebo ne. Pokud nebaví, měli jste skončit hned u Přiznat vinu, ne se trápit s dalšími díly. Starýho psa, novým kouskům nenaučíš, že...

Tak jsem čekala, kdy a proč to půjde do háje. (Na tenhle díl se jako hejtuje hodně. A protože jsem zvědavá osůbka, četla jsem jako o život, abych to zjistila.)

A asi jsem to pochopila :D

Nevim, zda to nebylo už trochu přes čáru, to kolem covidu. Ale já jsem z té skupiny, která toho má už dost v reálu a je pro ní divný a nepříjemný si tím zaplácávat mozek i v knize. Možná až za pár let, zatím to je na mě moc brzo :/

PS a možná SPOILER: nejde jenom o to, co se Marek dozvěděl v kapitole 31, a že bylo 50 stran do konce knihy, a my jako čtenáři víme, že se tam ještě dostane do velkýho průšvihu, ale šokovalo mě, jak tomu tak rychle uvěřil. Jak si rychle zvolil snazší cestu. Protože se ten magor rozpovídal? Z ničeho nic to vybalí? A on mu uvěří? Teda jo, chápu, musí se to ověřit. Ale ani na vteřinu tam nepadne něco jako stín pochybnosti? Až potom, když se to tvrzení neprokáže? To mě zamrzelo.
Protože konec je jaký je. A je vlastně na vás, ať si vyberete. Asi podle toho, zda vidíte sklenici poloplnou nebo poloprázdnou. Vlastně neodpoví na stoustu otázek. Což je na druhou stranu fajn. To život taky vždycky nedělá...

Škoda nápisu na knize "Původní česká detektivka". Ale chápu, když nevíš do jaké škatulky to dát, dej tam detektivku, přece se tam "něco hledá"...

A moje bohužel první nižší hodnocení autora než pět hvězd je na světě. Snad se příště vrátíme do normálu ;) :)

29 08.07.2021

Život v osamění je skvělá kniha. A nebudu lhát. Vůbec jsem to nečekala!

Hlavní příběh je perfektní. Sice vás hodí do vody a plav a pokud si nepamatujete děj z minulého dílu, tak...no, to máte blbý. Nebudu tvrdit, že to je nějak zvlášť originální, ale strašně dobře napsané. S prvkem, který je použitý už snad všude. Tak proč ne i zde?

Všechno, co čtenář ví, je fakt, že se v budoucnosti něco stane (na konci vám dojde, že se i někomu něco stane, a komu se to stane). Něco, co způsobí "No Bat Zone" v Gothamu. Tak se to budoucí Tim rozhodne vyřešit zabitím toho, kdo to způsobí. Klasika, že? Jenže on je to někdo z týmu a Tim z budoucnoti je hodně zatrpklý chlap. A rozhodně nechtěl bejt Batman.

Asi jsem nenáročná, ale mě tyhle příběhy baví. Leč si na jejich konci řekněte, že se tam nic nestalo. Ale já jako čtenář vím, že budoucnost bude hnusná a že je třeba jí zabránit.

Možná proto oceňuji, že dva závěrečné příběhy jsou na konci a ne linearně, a taky ten podstatný flashforward. Ale už ani slovo. A tam si řeknete: "Á, tak proto, Time, proto!". A budete mu přát, aby zlomil "kletbu" nevyhnutelného osudu. Protože budoucnost bude temná. Hodně temná.

Batman Detective Comics je se mnou jako na houpačce. Ale tentokrát jsme byli nahoře. Takže jsem šťastná. Fakt jsem to nečekala :)

17 04.07.2021

Hned po otevření šestého dílu jsem byla dost překvapená. Ano, duo Jimmy a Amanda to nechalo všechno na Franku Tierim, který s nimi už dělal na čtvrtém díle. Tak jsme byla zvědavá. No, zvědavost zabila kočku. A teď se kvůli tomu zlobí pták.

Problém byl v tom, že jsem si dost často připadala, že mi někdo umazal okna a já se kvůli tomu ztrácela v kontextu. Chvíli mi trvalo, než jsem věděla, kde jsem a proč tam jsem, a jak jsme se posunuli do další scény.

Osobně se mi líbil nejvíc začátek. Bylo to vtipné, ujeté, Harley jako netopýr byla skvělá. Dokonce bych si to zvládla představit jako plnohodnotný příběh a možná by to byla pecka.

Hlavní příběh se kterým na scénu dorazí Penguin mě nebavil. Na to, že má být hlavní, trochu vtipný fakt.

K poslednímu příběhu...no, při pohledu na úvodní kresbu jsem se usmála, a řekla si, že by to mohlo být fajn. No, nebylo.

Vlastně, po dočtení téhle knihy, jsem fakt zklamaná. Nic moc, no... :(

13 04.07.2021

Hodně dlouho jsem přemýšlela, zda si díl vůbec přečíst. Rebirth Harley už jenom čtu, nekupuju. A tenhle díl mě utvrdil v tom, že to bylo dobré rozhodnutí. Proč?

Problém je v tom, že je to vlastně nuda. A to je škoda, protože základ potenciál má. Třeba hned začátek. Tam jsem se vyloženě bavila. Bylo to vtipné a představa Harley v politice byla...osvěžující. Harley to bere vážně i v osobním životě to je super. Během předvolebního mítinku jsem se nehorázně bavila. Jenže potom se stane, co se stane a jeden by řekl, že se to buď povede smutnou a vážnou cestou nebo se místo truchlení Harley rozhodně klín vyrazit klínem a bude zlobit. Hmm? Ne? Ne! Byla to prapodivná taškařice, která nesedí ke zbytku knihy.

Nemůžu si pomoct, ale mě prostě tahle trojka (Harley, Jimmy a Amanda) v Rebirthu nebaví. Jinde víc...

Ale kresba dokonalá jako vždycky. A druhou polovinu tedy táhne silně nahoru...

13 04.07.2021

Tahle antologie mi udělala radost hlavně proto, že v naší knihovně nemají Lupiče mrtvol. A tady je z ní hned několik kousků. Takže já to někde posbírám :)

Ale zároveň oceňuji dobrý výběr. Sice tenký sešítek, ale co kus to perla. (Kromě Jedné letní noci od Ambose Bierce jsem ještě žádnou z nich nečetla.) Jenom ta absence medailonků je vážně smutná. Ale to já tak mám vždycky :/

Ale! Ta obálka je dokonalá. Tenhle styl "vyděs se svojí představostí" je dokonalej. Je vážně krásná, jenom mi ten dojem kazilo to logo edice, které obálku vážně kazí :/

V téhle úzké knížtičce se skrývá vážně hodně dobrého obsahu. A nazvala bych to dobrým startem pro někoho, kdo teprve se žánrem začíná. A to se mi na podobným antologiích prostě zamlouvá nejvíc. Člověk v nich vyzkouší nové věci a třeba najde nové oblíbené autory :)

K povídkám jsem napsala nějaké ty kecičky, kdyby to někoho zajímalo, jako fakt strašně moc ;)

22 01.07.2021

Říkejte mi klidně knižní barbar, ale tahle kniha šla úplně mimo mě :(

11 26.06.2021

Autorka u nás vydala už jednu sérii. Když jsem si četla o čem je její první kniha, která u nás vyšla, moje reakce byla: další eroticko-"psychologická" blbost. A komentáře to částečně potvrdily. A teď autorce vyšla kniha, která je natvrdo označena jako thriller a navíc vyšla ve Vendetě, ne v Baronetu. Znamená to, že bude kniha dobrá? Nebyla. Znamená to, že kniha bude vážně thriller? Nebyla. Byla to naprostá kravina. Ale popořadě...

Napsat komentář k téhle knize je náročný, abych něco nevykecala. Ale zmíním, že narozdíl od knihy Ví o tobě (která pracuje s podobným principem otočením zapletky a zadupáním původní pointy z anotace), tohle bylo zároveň napsaný strašně špatně (též srovnání s Ženou v okně je velká urážka oné knihy). Nejde o to, že jsem byla naštvaná, jak autorka dávkuje informace. Mám ráda, když čtu knihu, a potom na konci, když se to skládá dohromady a je jedno, kam až (popřípadě i) šíleně se autor rozhodne jít, a já jako čtenář si na konci zpětně řeknu, že jsem tam našla ta vodítka, jenom jsem jim v ten okamžik nevěnovala pozornost, ale byla tam. Tahle kniha působila, jako když to chce autorka vytočit do absurdna, protože "aby jízda", a potom hodí bombu, protože neví, jak z toho ven, a všechno to vysvětlí. Nemám ráda, když mi na konci spadne brada. Mám ráda, když spadne brada a řeknu si: "Aha!".

Autorka totiž použila téma, které pro mě už na začátku byla taková kravina, že mi bylo jasný, že to musí být o něčem trochu jiném, než co se píše v anotaci. My samozřejmě nemůžeme vědět, co se honí v hlavě ženám, které jsou součástí polygamních vztahů. Ale určitě ne to, že se jednotlivý aktéři snaží soutěžit s ostními osobami a vzájemně se osobně neznají. Což je způsobeno tím, že naše hrdinka s tím na začátku souhlasí jenom proto, že nechce přijít o "jinak skvělýho chlapa", ne protože je to taky její životní styl. Proč by o tom jinak lhala své rodině? Ne, tohle není forma polygamního vztahu, tohle je otevřené přiznání souhlasu žen s tím, že milenka neodejde a trpí další milenku. Z té velké lásky.

(A nebo jsem to jenom nepochopila. Protože nejsem z Ohia? :D )

Takže, když na začátku knihy aurorka napíše takovou blbost, kam je tedy schopná až zajít? No, hodně daleko a dovedla mě k velkému smíchu. Navíc ten důvod všeho...to bylo...(nebudu to sem psát, ale...) to nejhorší klišé, které může být použito. A vždy se cítím nesvá, když o tom píše žena, a zneužívá tohohle citlivýho tématu k...tomuhle.

Protože ať tohle bylo cokoliv, bylo to vážně strašný. Trochu jako když jsem četla Amo Jones. Usmála jsem se tomu nesmyslu, dala odpad a šla dál, protože mi je jasný, že její knihy se nesnaží hrát na velkou literaturu a aby to čtenář bral vážně. Jenže tohle se tváří jako thriller a vám nakonec dojde, že to bylo jenom proto, aby na konci autorka mohla říct: "Vážení, celou dobu jsem si z vás dělala pr%÷l!". Takhle jsem to vnímala. A když už někdo dal Ženu v okně do podobných knih, neberu následující větu jako spoiler: A.J. Finn napsal knihu, kde hlavní hrdinka řeší vážný problém, ale tady mi to přišlo, jako když se tomu autorka vysmívá, protože to neumí vzít za správný konec, protože asi vážně tak dobrá není, jak se domnívá.

Ale na druhou stranu, můžu si za to sama. Mělo mě odradit už to, co bylo na první stránce:
"Když pokládám vidličku vedle talíře, skoro převrhnu vázu s růžemi: kytici bleďounce růžových květů. Vybrala jsem je jako narážku na sex, poněvadž když se nacházíte v pozici, jako je ta moje, na vrcholné sexuální formě mimořádně záleží. Koukni na ty křehké, růžové okvětní plátky. Myslíš díky nim na můj poštěvák? Výborně!

Napravo od vaginálních květin stojí dvě bílé svíce ve stříbrných..."

Takže tak nějak no :D protože, zlato, jestli v tom ty vidíš tohle, celej zbytek knihy najednou dává smysl vo trochu víc, a mám strach před tebe postavit pivoňky....

PS: jedna hvězda za obálku. Což nejde za autorkou ani vydavatelem, ale když se má hodnotit celá kniha....

18 25.06.2021

Smrt jedné z mafiánských hlav města způsobí velké věci. Stejně tak vraždění nevinných dívek. Ale vraždy ve špíně nejsou tak atraktivní jako soudní přelíčení s vrahem mafiana. (Když se řeklo, kdo to je, tedy hned na začátku, kdy je každému jasný, že tady něco smrdí, hned jsem se rozesmála.) A protože vraha mafianá našli setssakramentsky rychle (proto ten smích nad tím, kdo to je, ne že by to bylo nějaký velký překvapení), bude to spravedlivý soud nebo jenom vybrali někoho, koho potřebovali?

Opět hezky rozepsaná historie a já jenom koukala, že tohle někoho vážně napadlo.

Narozdíl od prvního dílu se ale Bestie odehrává na delší časové ose. Ale jednička byla v rámci jenom dvou nebo třech dní, takže to bylo takový rychlejší. Ale napsané stále dobře.

A ještě jeden rozdíl od prvního dílu. V tomhle jsou detektivové trochu na vedlejší koleji a vážně to nebyla špatná změna :)

Ale je pravdou, že se mi druhý díl líbil o trochu víc. Protože byl takový uvolněnější. A tu půl hvězdičku z minula jsem nakonec ani proti autorovi nemusela použít ;)

No, a teď jenom počkat na třetí díl. Protože leč se může zdát, že je to divnej mišmaš, protože jsou oba díly opravdu jiný, něco mi říká, že třetí díl to hezky rozsekne a my všichni pochopíme, že to nejsou tři díly, ale jeden krásný román rozdělený na tři část, a jsem moc zvědavá, do jakého žánru Krysa zabrousí.

PS: i přes mojí poznámku u prvního dílu, jsem zůstala první potvora, která hodnotí Bestii :( shame on you!!!

14 24.06.2021

Hodně podobné jako Feminisnus je pro každého. Leč zde se autorka nezabývá následky, když se dívá zpátky na svůj život, ale zde jde zpátky na začátek, kde to všechno začíná. U rodičů a jejich dětí.

"A když mě tedy kamarádka poprosila o radu, rozhodla jsem se, že jí napíšu dopis. Chtěla jsem, aby byl upřímný, poskytl jí praktickou pomoc a zároveň jí tak trochu zmapoval, jak o feminismu uvažuju. A mírně poupravenou variantou toho dopisu je i tahle knížka."

Autorka má totiž dar nenásilnou formou vysvětlit věci i tak, aby je, ne pochopili, ale alespoň vyslechli ti, kteří jsou jinak nepřistupní. Nebo alespoň v tom moje naivní já doufá... :)

16 23.06.2021

Zajímavě pojatá esej o tom, co to znamená, být feministka. Tedy, co to skutečně znamená. Možná proto je ten úvod tak vtipný. Protože si hned vybavíte přesně ty momenty, kdy se i vás ptali na přesně tyhle stejný kraviny. Protože to, že jste feministka vážně neznamená, že nenávidíte chlapy, umřete se spoustou koček a každý týden musíte kupovat balení AA baterek, protože jsou večery o samotě tak dlouhý.

Tahle kniha se nedá moc citovat. To bych sem musela dát všechno, jenom tenhle jeden kousek ;)


"Když jsem chodila na základní školu v Nsukce, univerzitním městě na jihovýchodě Nigérie, učitelka nám na začátku pololetí oznámila, že nám dá písemku, a kdo ji napíše nejlíp, ten bude moct celý rok dělat dozor. Třídní dozor, to bylo něco. Když měl někdo dozor, zapisoval každý den ty, kdo vyrušují, což už byla sama o sobě dosti opojná pravomoc, ale naše učitelka navíc takovému šťastlivci na chození po třídě a dohlížení na zlobily vtiskla do ruky rákosku. Použít ji člověk samozřejmě nesměl, ale i tak to pro mě v těch devíti letech byla lákavá vyhlídka. Moc jsem o funkci třídního dozoru stála. A písemku jsem opravdu napsala nejlíp ze všech. Jenže potom učitelka k mému údivu prohlásila, že dozor může mít jen kluk. Zapomněla to předtím upřesnit, protože jí to přišlo jasné. A druhého nejlepšího výsledku dosáhl kluk, takže tu roli dostal on. Ještě zajímavější na tom bylo, že šlo o hodného, mírumilovného tvora, který o obcházení třídy s rákoskou neměl sebemenší zájem. Naopak já po tom celá dychtila. Jenže jsem byla holka, on kluk, a tak třídní dozor přidělili jemu. Nikdy jsem na tuhle příhodu nezapomněla."

Jenom pro upřesnění. Autorka zde nepředvádí pokus o "objevení Ameriky", takže není důvod dávat jí špatné hodnocení, protože se jí podle čtenáře nepovedlo. Ona pouze sepsala své vlastní zkušenosti (které původně prezentovala jinde, viz úvod knihy) jako neevropanka.

Takže jo, pro mě byla kniha takovým příjemným strartem, než se pustím do ostatních knih autorky ;)

23 22.06.2021

Po sbírce "Ptáci a jiné povídky", jsem od autorky chtěla ještě další povídky, takže na řadu přišla tahle kniha.

Některé povídky jsou vážně hluboké už v tak raném věku autorky. Některé jsou sice takové hravé nebo vtipné jednohubky, ale je v nich už cítit, že autorka moc dobře ví, co píše. Jenom se potřebovala věkem rozepsat a vypsat. Čili ani jedna z povídkek není špatná. Jenom jsou některé z nich takové "nedodělané". Což je asi způsobeno dobou, kdy vyšly úplně poprvé takhle spolu v knize. A působí tak na někoho, kdo má autorku načtenou (možná) třeba i jako nepovedené.

Ale za mě povedená sbírka. A ukázka toho, že když máte talent, musíte psát a psát a potom se dostanete tam, kde si vás jako autora budou vážit a pamatovat i po letech.

Ke každé povídce nějaké to popovídáníčko v záložce k tomu určené ;)

19 20.06.2021

Už od prvního pohledu luxusní macík jak počtem stran, tak grafických provedením. Vnitřní desky jsou krásné (můžete jenom hádat, co je to za vzor! Jo, přesně tamten, na který jsem se moc těšila), taky ilustrace u každé povídky jsou překrásné. A hlavně. Medailonky. A jejich zpracování? Jak jinak, než luxusní :O

"Vyšlo péčí Odeonu..." No není to hezká formulace? Naprosto s tím souhlasím.
A dali si záležet i na výběru :)

V knize je i povídka Pohřeb Johna Mortonsona, tu jsem už četla ve sbírce Oči plné děsu. A je to na dvě stránky povídka. Tak asi aby to bylo fér, je zde Ambrose Bierce zastoupen dvěmi kousky. Ještě je zde Zlý zápas.

Knihu jsem si půjčila hlavně kvůli povídce Žlutá tapeta. Její první čtení mě silně zasáhlo, takže jsem si konečně chtěla přečíst česky a vážně mi to udělalo radost :)

Protože podtitul knihy "Podivuhodné příběhy z Ameriky 19. století" naprosto sedí. Většina povídek se mi líbila na 100%. Některé sice průměr, ale ani jedna na hodnocení "fuj, nikdy víc". Našla jsem si i pár autorů, jejichž tvorbu ráda dál prozkoumám.

No, jako vždycky, nějaké ty řeči o povídkách u povídek.

Nejvíc se mi ale líbily:
Zápalná oběť země
Dáma, nebo tygr?
Žlutá tapeta

Jistě, v podstatě bych doporučila skoro všechny, ale tyhle tři kousky pro mě jsou ve sbírce nejsilnějším čtecím zážitkem. A jsou prostě jiné ;)

22 17.06.2021

Dobře, uf!

Od autora jsem zatím četla jenom Strach. A když jsem se rozhodovala, zda z poličky nejdřív sáhnout po Tmě nebo Trhlině, šla jsem do Tmy kvůli počtu stran. A když jsem začala číst, hned po pár stranách jsem měla jasno. Tohle bude masakr i na menším prostoru.

Na druhou stranu, v knize je zpracován námět na povídku. A když vám potom na konci dojde pointa, řekněte si: "Každý druhý spisovatel by napsal na téma skvělou povídku o třiceti stranách." A taky už během čtení na dvacátédruhé oné teoretické povídky: "Už bude konec?".

Ale tohle? To si zasloužilo každou stránku. A asi je to prostě autorem, protože mě to jeho postupné hrabání bavilo číst. I když jsem si říkala, že za tím určitě bude možná něco úplně jiného. Bylo? Nebylo? V knize...

Proč je to tak napínavý, si samozřejmě nechám pro sebe. (Není to součástí anotace, ale na zadní straně knihy. Jenom to ... ehm... kazí štítek, který to stejně vykecá, ale já mám svědomí čistý a vo vo vo to jde.) A myslím, že ať už napíšu dál cokoliv, spoilerova bych.

Možná pokud na knihu nebudete mít čas a její čtení si rozložíte na delší čas, asi vás tolik nechytne. (Takže mám být za propršené dopoledne vlastně vděčná. Tak to jo...) Kniha má stran poměrně málo, větší písmena a já byla tak brutálně vtažená do děje, že jsem listovala jako smyslů zbavená...

Protože já ten prvek mám ráda. Když vypravěč občas promluví ke čtenáři. Když se nás tím jako kamarád snaží vtáhnout do děje. Ať tam jsme s ním. S kamarádem. Ať mu držíme palce. Ať máme chuť se za ním rozběhnout a pomoct mu. Ale znáte to, kámoši jsou občas ty nejhorší zrádci a lháři...

Takže chápu, že pokud se to někomu nelíbilo už od začátku, takže potom konec, kdy autor se čtenářem mluví trochu jako s debilem (jsme přeci kamarádi, proč ne?!), když to neprohlédnul hned na začátku, pro něj musela být poslední kapka! :D

A k pointě. Samozřejmě ji nevykecám, že :D ale...
Je to klasika, nebudeme si lhát. Jenže mě baví to, jak autor píše. Navíc mám ráda, když nevím stejně jako postava, zda zrovna tohle nebo jenom to předtím byla realita nebo je to jenom hlavě. Nebo když jsem se s hrdinou probudila ze snu, o kterém jsme si oba mysleli, že je to realita, pomyslně jsem autorovi mávla spokojením nad tím, jak to dobře napsal...

27 09.06.2021

Naprostá pecka, vážení!

Vlk! se pohybuje na tenké hranici, kdy vyprávění může sklouzávat do trapnosti, ale autorovi se povedlo všechno, jak mělo. Protože ona je to stále detektivka. Noir detektivka odehrávající se v fantasy světě. Takže jo, autor na vás vyprskne spoustu nových informací o postavách a onom světě. Ostatně, jinak to ani nejde. A nedá vám nic zadarmo. Protože v Grimm City se toho děje hodně. A nic z toho taky není zadarmo...aby vám na konci předvedl bravurní otočku hodnou mistrům žánru...

A je toho hodně i na Alfieho.

Ve městě totiž vládne mafie, která si od policie bere, co sama potřebuje, ale taky strach z toho, že někdo vraždí taxikáře. A do toho někdo zabil komisaře Wolfa. Co to má všechno společného se dozvíte v knize. (Jenom si nejsem jistá, zda toho anotace neřekla až moc...)

Proč jsem si chtěla knihu přečíst? Ćwiek je bravurní vypravěč. A byť mě ne všechno na Lokim bavilo, vždy mě bavilo, jak je to napsané. A tady je vyprávění ještě uvolněnější. Jenom je třeba i uvolněnější přístup ze strany čtenáře. A (možná) trochu fantazie.

A přestože kniha je poměrně tlustá, má jenom tři sta stran. Papír, odrážky, písmena, řádkování. Jako kdyby se vydavatel styděl za to, že vydá hubenou knihu. Nebo měl strach, že dostane vynadáno, že to nevyšlo jako ombibus. Sorry, takhle to na mě působí :/
(Ale zase bychom byli ochuzení o ty krásné obálky.)

("Chápu to tak, že máte příslušné povolení." ... "Abych sám ve svém volno trávil čas ve vlastním autě, a navíc na veřejné silnici? Myslím, že ano, že mám dostatečné oprávnění, abych to mohl dělat. Obecně se tomu říká "řidičský průkaz".")

A tady je možná problém. Kniha není rozvláčně napsaná. Ona jenom poměrně dlouho nahazuje různé nitky příběhu, pomalu navnazuje na děj. Pomalu se prohlodává do svého konce.

Podle mě je problém v tom, že autor si zvolil dost specifický žánrový orámování, že kniha nesedne každému. A musí se zároveň hodně zakousnout do historie svého světa, aby dávalo smysl, co se děje teď. A to prostě chvíli trvá. Navíc to nemůže být nabušená detektivka, když nikdo neví, komu může věřit. Takže ne, když chcete někoho případně usvědčit, nemůžete mu zaklepat na dveře. Musíte to vzít hezky postaru. A to mě bavilo ;)

A na druhou stranu. To jak autor do děje zapracoval Příběh a víru kolem všeho (víc ani slovo!), bylo prostě skvělý. A všechno potom začalo dávat smysl.

Autor má ode mě krásných 90%. Ani čtyři hvězdy, ani pět hvězd. Já si do druhého dílu budu pamatovat...

PS: jenom bacha, já osobně myslela, že to bude vtipnější. Jde v tom stále cítit "autorův humor", není slabší než u Lokiho. Jenom je řidčeji použit ;)

PS2: druhá kniha na mě čeká. Jenom jsem překvapená, že vyšla před třémi měsíci a ještě nemá hodnocení. První díl všechny vyděsil?! :D

17 08.06.2021

A máme tady finále. Musím říct, že napsat tenhle komentář mi dalo trochu zabrat. A musela jsem si po přečtení dát od komentáře odstup.

V posledním díle už začnou věci dávat smysl. Minulosti začne dávat smysl. A mě jako čtenáři tuhla krev v žilách, protože ve mě hlodala ta zlobivá myšlenka, že tohle prostě nemůže skončit dobře. Dovětek "jak pro koho" nepočítám.

Protože poslední třetina knihy je strašně napínavá a vážně brutální (Zde mám jenom jednu vítku, která způsobila až moc snadný prokouknutí. Nick je nahej, takže to bylo muselo být vidět, ne? Přesto ho pověsí za protézu?) a konec je emoční pecka, až hamba, ale dík za to. Moc.

Pasáž o rok později je poslední kopnutí do už tak emočně vyždímaný trosky, kterou ze mě (převážně poslední dva díly) Fatale udělala. Což je vtipné. Tehdy jsem první díl napoprvé nedočetla :O

19 06.06.2021

Zatím se mi líbil každý díl, protože měl něco do sebe, a byl úplně jiný. Ale Modlitba za déšť je prozatímní top!

Jo, nemá tušení, kdo je a co se stalo, a ze své minulosti si nepamatuje vůbec nic. Najde dočasný azil v domě, kde bydlí členové rockové kapely. Vážně se mi líbilo ten postupný rozklad. Jak Jo působí na ostatní, tentokrát bez toho, aby si to uvědomovala. Navíc je jí v patách dost nebezpečný člověk. A že kvůli němu to byl masakr! :(

A všechno se blíží svému krvavému vyvrcholení.

20 06.06.2021

Asi jsem už stará nebo začínám bláznit. Ajá si tenhle bizár chtěla přečíst! A ve výsledku jsem četla vlastně dobrou knihu. V rámci možností.

Film jsem viděla jenom jednou, protože to byla blbost. Ale taky je pravda, že si pamatuju jenom dvě věci. Že to byla blbina. A že Buffy chodila lovit, jenom když měla menzes, protože to upíry víc naláká. Za své guilty pleasure se nestydím. Ale tohle není moje guilty pleasure, je to jenom špatně natočená blbina. Nic víc. Pokud neznáte historii, jak se ze špatného filmu, stal dobrý seriál, nastudujte si to, dnes se tím nebudu zabývat. Už jenom proto, že má tenhle sešítek jenom 140 stran. Tak ať napsat komentář netrvá déle, než tohle přečíst ;)

No, já vlastně v knihovně hledala něco jiného. Hledala jsem knihu Černá křídla Cthulhu 2. Šla jsem najisto, kde jsou ostatní díly (četla jsem už první díl, logicky) a tam...našla detektivky. Nějak mi předělali regály. A jak jsem byla zblblá, kouknu doprava a zjistím, že fantasy udělali nově speciální místnost a kde bylo dřív fantasy je teď sci-fi, které předtím mělo zoufale málo místa. Ale kde jsou horory nemám tušení. Příště zjistím. Ale dál. A já jako v tranzu šla do oné místnosti. Do oné místnost s fantasy, ne do oné místnosti jako na záchod. A tam na mě z regálů, protože už na sebe knihy nebyly naplácnuté jako sardinky, vykoukla tahle kniha. Takže ne, nepůjčila jsem si Černá křídla Cthulhu 2, jak jsem měla v plánu. Půjčila jsem si Buffy. A dobře jsem udělala. Jak jsem kolem sebe zmateně koukala, potom šla zmateně zpátky, opřela se o jiný regál a tam uviděla něco, co jsem neviděla, když jsem tam stála poprvé. A bylo po předsevzetí, že si nic nepůjčim. Krom toho, pro co jsem si původně přišla. Asi do toho očkování (dvacet minut před touhle akcí) dal Gates něco jiného než čip na sledování O :D ale na druhou stranu. Ty dva komiksy za to stály! (A teď ke knize. Vím, vím, citlivost na osobní příběhy a povídání o okolnostech čtení, které jsou sice důležitým faktorem k hodnocení, zde jsou nevítané. Ale mám přes sebou čtení 140 stran. Musím se vykecat, ohledně obsahu toho asi tolik nebude. Suprise, suprise, zatím jsem nepřečetla ani stránku knihy! Ale kdo mě zná, ví, že tohle dělám. A nepřestanu!) A jaké to jsou tituly? Až zítra! Až přijdou na řadu :O

(Udělala jsem si kafe. Postavila ho na stůl. Koukám na déšť. Začínám číst. Kolik toho přečtu, než uvidím bílé dno hrnečku? A že to je hezkej hrneček. Dostala jsem ho před skoro dvaceti lety od kamarádky. Díky, zlato!)

Během prvních dvou kapitol vám dojde, že je Buffy všechno, co nesnášíte na filmech z amerických středních škol. Populární holka, trochu hloupá, ale chodí s krasavcem, a má strašně moc kamarádů, kterým nevadí, jak je vlastně strašně povrchní. A taky ples. Bude ples! A ve stínech někdo zabíjí lidi. Kousnutím do krku.

Jenže Buffy je povolaná a všechno tohle jde stranou. Musí trénovat a...no, zabít všechny upíry. Překvapivě ;)
A stane se z ní normální snesitelná holka. Co musí...no, zabít všechny upíry. Překvapivě ;)
V téhle časti jsem se začala konečně bavit, protože mě ty keci ze školy nebaví nikdy a nikde. Je to jiná mentalita, no...

Kniha napsaná fakt jednoduše. Ne nudně a hloupě. Prostě jednoduše. Jako vzpomínka na Stopy hrůzy, které jsem jako puboš ráda četla :)
O postavách se sice moc nedozvíte. Ale je to vůbec třeba?

(Vidím dno na straně 96.)

16 05.06.2021

Na tuhle sbírku jsem byla hodně zvědavá. Zrovna jsem dočetla Outsidera, takže jsem doufala, že si mistr napraví reputaci. A po dočtení jsem úplně nepochopila (Ať teče krev je nejdelší kousek ve sbírce, má přes 150 stran), proč nebylo vydáno samostatně, titulní povídka. Já jsem totiž mezi knihou Outsider a Když teče krev nic jiného nečetla. Takže jsem hned začala titulní povídkou. Podle mě to žádný koncept nenaruší.

A teď upřímně. Každá povídka měla něco do sebe a každá mě dostala. Podle mě je zavádějící název knihy, který není úplně nejlépe přeložen, ale mě osobně nenapadá, co by tedy byla lepší varianta. Tedy ta, která by zněla lépe v češtině. Doslovný překlad by se nehodil. Ale potom to navodí dojem, že do ruky dostanete krváky a drsné horory. A ani jedna z těch povídek není horor. Nečtěte to s tou myšlenkou. Budete potom zklamaný. Nejsou to horory!!!!

První povídka je příjemná duchařina, která není možná duchařina, ale...v povídce...
Druhá povídka je apokalypsa v přímém přenosu, která není možná jenom o...v povídce...
Třetí povídka je detektivka, která se překlopí do jednoho z dílu mého oblíbeného sérialu, kterým je...v povídce...
Čtvrtá povídka je klasické dilema, které mi na konci...v povídce...

Prostě pochybnosti. A to mám na povídkách ráda. Když neskončí svým posledním slovem. Ale ta slova zní dál ve vás. V podobě pochybností ;)

Když teče krev je sbírka, která mi padla do noty. A není to jenom tím, že jsem zblblá a naivní a sežeru všechno. Tak dlouho mistra ještě nečtu. Ale vadí mi to neustále vyčítání superkorektnosti a měknutí. Já Kinga vnímám jako spisovatele, který toho už má dost za sebou a pochopil hodně věcí. Podle mě už píše jenom proto, že prostě musí kvůli tomu v sobě. Že si vydělal na další dva životy dostatečně. Mmch, na každou z povídek jsou už prodaná práva na zfilmování, adaptace Lisey už je venku, další letos taky proběhla. (On má podle mě peněz nejspíš až až.) A že do knih dává svoje myšlenky? Co to k%@^a? Vždyť o tom to je! Autor do knihy má dát sám sebe. A nerada někomu kazim iluze, ale každá krev neznamená drsnotu. Mě kolikrát dostanou úplně nevinné věci, které následně rezonují v nitru.

No, komentář k povídkám jenom u povídek, nevešlo by se to do jednoho komentáře ;)

Po dočtení jsem přemýšlela nad onou spojnicí povídek. Přeci jen, narazila jsem zde i na frázi "tahle se tam vůbec nehodila". Takže jsou tam jenom povídky "protože povídky, aby kniha" nebo mají spolu něco společného? No...

A tím slovem jsou právě pochybnosti. Z různého úhlu pohledu. A je pravda, že já občas byla plná pochybnosti stejně jako hrdinové povídek. Hlavně u první a poslední.

30 05.06.2021