Lenka.Vílka komentáře u knih

Na tuhle knihu jsem se těšila hned jak vyšla. Nějak na mě asi působí faktor špatného hodnocení. Hned jak vyšla, měla nelichotivý počet hvězdiček. A mě se to zdálo divný. Vždyť ta anotace je tak skvělá a autorka nejspíš ví, o čem píše. A když jsem konečně knihu měla v ruce (chtěla jsem si ji přečíst po bichly jako nenáročnou hubenou knížečku), byla jsem nadšená od prvních stran (i proto, že se vážně nejednalo nenáročnou hubenou knížečku).

Hodně jsem přemýšlela nad tím, proč má kniha tak špatné hodnocení. A možná jsem na tom přišla. Tohle je čistě moje domněnka!

Jde o očekávání z knihy. Víte, co jsem myslela, že budu v téhle knize číst? Tohle:
Po epidemii (během epidemie), kdy většina lidstva zemřela, se přijde na řešení. Buď se teprve roboti vyrobí (nebo už jsou) za účelem, aby se po smrti starali o pár jedinců, kteří byli schopni přežít či jsou imunní (tohle bude shrnuto na prvních čtyřiceti stranách nebo jenom v úvodu). A celá kniha bude o tom, jak robotický maminy vychovávají lidské děti a během toho se začnou měnit jejich nastavení. Nejlépe s pointou, že tak moc přijmou svou roli (která byla dočasná) a až se najde lepší cesta, samozřejmě se svého dítěte bez boje nevzdají.

O tomhle jsem myslela, že bude kniha.

Jenže tady strašně dlouho trvá, než lidi umřou a naprogramují se roboti, aby byly schopný fungovat podle určitých parametrů. Podle Kódu Matka. A já v ten okamžik nechápa, proč se kniha nejmenuje tak. Což byl asi error vydavatele. Na obálce, na přebalu, v opakované ilustraci obálky v knize, Mateřský kód. V tiráži je název knihy Kód Matka. Obávám se, že někdo změnil na poslední chvíli název knihy, aby to šlo lépe do uší a pusy. Jenom na jednom místě na to zapomněli... :(

Protože já vážně pojala podezření (píšu to a jsem na straně 91), že tahle kniha je víc o způsobu vytvoření Kódu Matka a samotného technického postupu výroby schránek a nitra Matek a zda se to ujme (proto ty části v budoucnosti). Takže jo, byla jsem zvědavá, co bude dál. Potřebovala jsem to vědět. Nutně! Vážně se mi už dlouho nestalo, že jdu takhle do neznáma  :)

Začnu tím, že je fajn, jak je kniha napsaná. A to ve dvou časových liniích, kdy se začal problém řešit a potom jeho následky o deset let později. Přišlo mi sympatický, že autorka na to šla vážně vědecky. Čili chapu, že se to někomu může vážně zdát dost technický. Ale mě to takhle moc bavilo.

Proč se mi kniha líbila jako celek? Protože autorka ví, o čem píše. Asi fakt jo, od nějakého mladého autora bych to nebrala vážně, protože bych mu nevěřila, že ví, o čem píše, a měla bych potřebu si věci ověřovat. Carole Stivers to ví, takže tohle odpadlo. Proto mi nevadilo číst si tu technickou část. S názorem, že je to kniha pro mládež absolutně nesouhlasím. Nejsem si jistá, zda by je bavily právě ty pasáže z doby "před koncem světa tak, jak ho známe". A asi by remcali, že se tam nic neděje a je tam málo akce. Ale na druhou stranu. Vážně ideální materiál na zfilmování. Ale bojím se, že by základ trochu předělali. Viz odstavec o mé původní představě o ději na základě přečtení anotace. Jejíž poslední třetina prostě nešťastně napsaná. (Pochopíte během čtení proč.)

Pokud chcete akční sci-fi, plné nabušených a dechberoucích přestřelek, není to kniha pro vás.
Pokud chcete technickou knihu se zamyšlením, co by se stalo, kdyby svět (krom několika) pošel na "obyčejnou chřipku" (jako fakt vtipný tohle číst v roce 2020/1, jak to začalo, a jak se to zvrtlo), je to kniha pro vás.

Navíc mě ta myšlenka prostě zajímala. Protože ty děti mají svoje maminky. Jsou to ty stroje, co je vychovaly, ale zároveň ženy, podle kterých jsou Matky naprogramovány. Ale i kdyby je vychovaly veverky, budou jim říkat "mami". Jsou to děti. Jisté je, že na ně musí Matky působit, měnit je, utvářet. Je to ale možný i obráceně? Technika přece působí, mění a utváří i nás dospělé...

Obálka je strašně moc hezká. Jedna z variant, které vyšly ve světě. Mě se nejvíc ale líbí ta oranžová verze :)
(Škoda pár vypadnutých písmen ve slovech, jinak by to bylo naprosto dokonalé i po stránce technického převedení překladu na papír.)

Podle mě zároveň kniha hodně na zamyšlení, kam se můžeme dostat.

19 25.07.2021

Doma na stole mám tři knihy. To a Dallas 63 od Kinga a Pád Hyperionu od Simmonse. Někdy od loňského podzimu. Vždycky se na ty tři knihy podívám a řeknu si: "Ne, ještě není správný čas." a pustím se do nějakých povídek nebo hubenější knihy. Nějak jsme zleňivěli, co Vílko? Našla jsem to a pustila se do jedné z nich. Na otázku: "Co jsi dělala loni v létě?" mám jasnou odpověď: "Četla jsem Hyperion." A na otázku: "Co děláš tohle léto?", je odpověď: "Čtu Pád Hyperionu a tajně doufám, že jsem nezapomněla, o čem byl první díl." Ale v pohodě. Nejenže je Simmons grafoman, on je navíc vážně hodnej spisovatel. Kniha je totiž psaná, že začíná ještě v ději první knihy, takže jenom párkrát zazvonil zvonečkem a já byla zpátky v ději. Děkuji! Posílám velké mlask!

A teď k tomu hlavnímu. Nemám ráda vyprávění v přítomném čase. Ale tady to sedělo právě použitím během snění Severna, během kterého vidí cestu poutníků. A hezky nám pomůže vzpomenout si. Pokud nepomůže ani tohle, doporučuji přečíst jedničku znovu  ;)
Je tady navíc hodně politiky a to není překvapivě vůbec únavný. Vlastně je to napsaný moc hezky.

V druhé části knihy je vyprávění zase trochu jiné a už jsme přímo s poutníky. Takže jo, jde se víc do hloubky a je to celé mnohem svižnější. A dost jako scenář mexický telenovely. Nikdy se nelučte s nikým, kdo umře. Třeba se vrátí. No, a nebo raději jo, třeba se už nevrátí. Ale dál ani slovo!
Napíšu už jenom to, že v téhle časti jsem byla napnutá jako kšandy. Moc se povedlo.

V třetí části se zase vracíme k Severnovi. A musím uznat, že mi až tam došlo, že mi náš zvláštní vypravěč chyběl. Takže jo, postava super. I s potvrzením...
A díky vrácení střídání vyprávění to zase chytlo jiný rytmus. Protože tady je to vážně akční!

(Vlastně nechápu, jak mohl Simmons napsat na tolik stran tenhle děj. Nemyslím obsah, ale to jak to napsal. I když ten obsah byl napsanej tak dokonale, že by to už takhle dali už jenom dva další autoři. (Kdo mě už zná, ví kteří to jsou.) A ani mi nevadilo, že se války samotné nezúčastníme přímo.)

Trochu jsem přemýšlela, co je lepší. Číst dva díly zvlášť nebo si přečíst Kantos Hyperionu. Možná jsem si čtení užila právě o to víc, že tam byla ta roční pauza :)
Navíc jsem si knihu šetřila a užívala vždy po troškách po večerech. Dokonalé. Moc děkuji!

26 23.07.2021

Zajímavý díl. Takže Loki je Nejvyšší čaroděj?!?! Co to jako?! A Stephen dělá veterináře? Nebudu lhát, ta část, kdy kvůli mluvícímu psu musí Stephen lidem shrnout, kdo je a proč teď dělá, co teď dělá, je nejvtipnější část knihy ;)

Ale k tomu podstatnému. Děj byl skvělej. Navíc je to tak zamotaný a dějově se trochu skáče v čase příběhu, takže se mi trochu ulevilo. Měla bych problém napsat něco o ději a takhle nemusím. Tedy, nemůžu.

Napíšu jenom to, že Cates předvedl to samé u Thanose. Ukázal, že fakt umí a na jeho další knihy se budete vážně těšit. Ale nebudu lhát, trochu jsem měla obavy, aby toho Lokiho nebylo moc. Ale nakonec nebylo a všechno, co se tam stalo, dávalo na konci naprostý smysl.

(Tajně jsem doufala, že to bude něco v tom smyslu, ale padne tam několik přiznání, který za tuhle epizodku prostě stály a docela se obávám následků. Protože konec byl fakt smutnej.)

Kresba je velká změna od prvních dílů, kdy jsem nechápala, jak může někdo udělat něco tak barevnýho a šílenýho. Šestý díl je temný jako moje svědomí, když na konci měsíce spočítám, kolik peněz padlo za knihy. Hlavně v té druhé části. Moje oči byly spokojené.

18 20.07.2021

Tak tohle byla hodně náročná kniha. A po jejím přečtení naprosto chápu, proč nesedla každému. Ani nemohla...
A navíc si myslím, že tohle je první kniha od autorky vyloženě pro mamči, ostatní byly pro všechny...

Takže Dilema. O čem to je doopravdy? (Nebudu se moc rozepisovat, protože to bych už spojleřila.) O následcích toho, že spolu lidi málo mluví. Neříkají si, co si doopravdy myslí a co mají na srdci. Buď lžou nebo říkají polopravdy a nepravdy v přesvědčení, že ty dvě poslední věci jsou něco jiného než lhaní.

Třeba proč je matka ráda, že její dcera nepřijde na oslavu jejích (pro ni) tak důležitých narozenin. Proč měl otec dřív tak divný vztah se svým synem. (Ta příhoda z legem byla jako z příručky pro magory.) Když je prezentován jako nejlepší otec a manžel na světě, ale to moc nekoresponduje s začátkem manželství a proč se nakonec vzali. (Myšlenky, zda se vůbec měli brát, byly docela krutý. Je mi jasný, že v té době se neměli ještě ani pořádně rádi. Ale o to víc by si toho měli teď vážit, ne?)

A jak to dál šlo, byla to jedna lež za druhou převlečená za keci kolem, ale stále lži. Protože děj se sice odehrává v jeden den, ale je tam spousta vzpomínek a tam se...překvapivě buď lže nebo neříká pravda nebo říká polopravda. Protože jak dlouho zvládnete lhát o věcech, které druhé jinak raní, než si uvědomíte, že lžete už vlastně o všem a celý váš život je jenom jedna velká díra plná lží, kdy už v tom ani neumíte poznat pravdu?

Nevim, jak ostatní, ale mě podobné věci už docela dost poslední dobou štvou. Zápletka založena na tom, že spolu lidi málo mluví, kde se potom nabalují události do obrovských rozměrů.

Zápletka založena na tom, že se kupí jedna magořina za druhou a potom to skočí tím, že buď byl někdo v komatu nebo je blázen, protože autor neví, jak dál, ale okecá to, že to tak celou dobu chtěl. Kdyby těch knih bylo jenom pár, ale teď to píše každej. A v tý svý touze po originálnosti je stále trapnější a nereálnější.

Tady to naštěstí bylo v rozumný, emotivní a lidský rovině, že se to klidně může stát. Ale sousedům který nemáte moc v lásce...

Paris má jediný štěstí, že jsem neobjektivní čtenář, který doufá, že objektivní čtenáře a jejich psychologii nikdy nerozumí, proto hodnotím, jak hodnotím. Ale teď bych na hodně dlouhý čas (sakra, ještě tam mám jeden podobný titul! Očekávám magořinu, lži.) dám od podobných knížek pauzu. Číst je, je strašně vyčerpávající...

..což u téhle knihy byla v první polovině vážně škoda. (Dovedu si přesně to samé představit jako novelu.) Protože posledních 100 stran jsem byla úplně stejně v hajzlu jako Adam. Ne protože bych chápala jeho emoce, ale protože to autorka napsala tak, abych chápala jeho emoce. Jestli se chce autorka vydat směrem podobných knih, budu jenom ráda. Jenom ať příště tolik netlačí na pilu a třeba se děj odehrává na delším časovém úseku...

27 18.07.2021

Hmm, pamatuju si, že se obálka se mi nelíbila hned poté, co kniha vyšla. (Mám raději obálky s vlastním ksychtem a když už volím banku fotek, tak se kouknu, zda to nemá už někdo přede mnou.) Ale nesuď knihu podle obalu, že?

No, tentokrát je příběh mnohem jednodušší hned od začátku. Protože tam chybí to, co bylo v jedničce. Problém na začátku, kterému se retrospektivně prokousáme. Tady to všechno začíná normálně a poměrně pomalu. A je to celý takový...normální a pomalý. A obyčejný.

Lars má za úkol hlídat popovou hvězdičku, které někdo posílá výhrůžné dopisy. Protože jak bylo i zmíněno v knize, Lars není žádnej Kevin Costner. Takže jo, bude jí hlídat z dálky. (Což jí nebude nápadné, samozřejmě. Když doteď měli hlídačů dost, o těch věděla a dělala jim naschvály. A teď najendou kolem ní nebude nikdo, ale manažer najme novou posilu.) A ona ta babénka taky nebude Whitey Houston. Podle útržků jsem pochopila, že je to ten typ zpěvačky, ze kterých je mi na blinkání :D
(Ale zase tady bylo hodně prostoru pro dělání si pr%!e z určitých hudebních žánrů a lidí, takže tenhle pohled příběhu jsem si užívala ;) ...)

Tak jsem byla zvědavá, kam se to jako dostane. Protože první polovina byla vážně hodně slabá. No, a druhá polovina byla i lepší. Jenom jsem nenašla nic, co by bylo nějak vyčnívající. Takže jo, nahoru to netáhne příběh, ale autorův humor a styl psaní. Ale tentokrát to nebylo nic, co by vystřelilo z trenek.

Je mi jasný, že si někdo řekne, že můj názor bude ignorovat, že ničemu nerozumím. Protože jsem holka. Proto hodnotím jak hodnotím, když jsou z knihy skoro všichni vyplesklý. Sorry, já sice nemám "klenoty", ale přišlo mi, že tentokrát je někde schoval i autor. Nebo jednoduše hrál na jistotu po prvnim vynikajícím dílu. To se stává. Není první a nebude ani poslední...

19 16.07.2021

Uf, tahle kniha klame hodně způsoby!

Je to tenký sešítek typu "To si přečtu před spaním." No, mě to zabralo hned několik večerů. Dva a půl.

Taky to klame stylem. Kniha je z roku 1983, a autorka se snaží znít, že je to mnohem starší materiál. Pocta nebo vykrádání něčeho, co fungovalo, tak teď bude taky? Vyberte si.

A je pravda, že jsem film z roku 2012 ještě neviděla. Ale vím, jak končí. Takže si s tim asi hodně pohráli, protože tady...

...příběh začíná, kdy je hrdina už starý pán a doma do něj tak rejou, až mu nezbyde nic jinýho, než si vzpomenout na tu nejděsivější historku svého života. Tak se starej pán ponoří do vzpomínek.

Už v úvodu je vidět, na jakém stylu autorka ujíždí, a kdyby se mohla narodit o sto let dřív, asi by byla šťastnější. To by tolik nevadilo. Mě rozhodně ne. Ale ta šílená souvětí, když se autorka rozhodne něco popisovat! Když to mám k něčemu připodobnit...během jedné věty si v chodbě stihneme sundat boty, zkontrovat, zda jsou v obýváku zalitý kytky a buď za to sloužícim vynadat nebo kývnout, ještě se zamyslet nad tím, zda by někdo vymyslet nějaký lepší zavlažovací systém, a odejít k oknu, kde se nám nedaří zapálit dýmku, ale my to po chvilce dáme. A teď otázka: jakou barvu měly boty, které jsem si po příchodu domů nezula? Přesně! Já na konci věty kolikrát nevěděla, co bylo na začátku. Za mě to bylo strašně vyčerpávající... :( a nepřirozený, když je takhle každá třetí věta... :/

Ale k ději :)

Já nikdy nechtěla bejt právník. Ale dřív asi bylo míň bohatých lidí než teď, tak bylo asi běžné, aby se nějaký z nich vždy postaral po smrti o pozůstalost tím, že odjel tam, kde dotyčný bydlel, a tam se o všechno postará. A to potká i hlavního hrdinu. Odjede na konec světa (čti díra v Anglii, která mu nic neříká, protože je z Londýna), kde to má vyřídit.

Takže přijde klasika. Vidí, co tam není. Lidi mu divně odpovídají a divně se na něj koukají, ale ne neřeknou mu na plnou hubu, co se děje (asi aby nevypadali divně...mmch, to zamyšlení, jak se londýňan nejspíš kouká na tohle místo, bylo dokonalý), když zmíní jméno nebožky, nebo když řekne, že zůstane v jejím domě přes noc nebo když řekne, že na funusu viděl tajemnou ženu v černém. Fuj! Asi mě posedl duch autorčiných souvětí! :D

Hlavním kamenem úrazu se tedy stane právě to, na co autorka chtěla nalákat. Ten děj je prostě průhlednej. Což mi nevadí u věcí, které jsou doopravdy staré. Tam si říkám, že v té době, to musela být pecka. Tady jsem si říkala, že nechápu, o co se autorka snažila, když to napsala v osmdesátkách. Chtěla bejt dobová, proto se musela držet předepsané šablony. Neuhla ani na milimetr z vyražené cesty všemi těmi spisovateli před ní. Až to místy začne působit jako fanfikce. (Ale kam to se svou fanfikcí dotáhl třeba taková Anna Todd, že?) A to prostě zamrzí, když si na zadní straně knihy přečtete, jak je Susan Hill neskutečně uznávaná.

Čili v knize není nic, co by mě překvapilo nebo jakkoliv emočně zasáhlo. Ani to na pohyblivejch pískách se mnou nic neudělalo! Naprosto chápu, proč si filmaři museli domyslet tolik děje do adaptace. (Proto mi přijde úplně trapný, že druhé vydání vyšlo s filmovou obálkou!) Tohle by dějově stačilo možná tak na jednu epizodu Fear Itself, a potom by dávalo mnohem větší smysl, proč seriál zrušili po první sérii.

Takže jo, napsat to a vydat jako povídku v antologii zaměřené směrem, kdy současní autoři pracují jako staří autoři, užila bych si to mnohem víc. Protože číst 130 stran tři večery není normální!

21 11.07.2021

Docela mě překvapil úvod. Že autor nezabřednul do zbytečně taženého originu. Fajn, pár flashbacků bude, ale jenom kraťoučkých a vždy dobře zařazených, že to s přítomným dějem dávalo smysl. Pokud tedy nevíte, raději si přečtěte něco jiného jako první. Ne, že by to bylo třeba, a fakt to ani tolik nevadí, kdyby jste nevěděli. Není to podstatné. Ale víc si užijete příběh. Takže na prvních dvou stránkách se vzpomínkově patlá hlína, spadne letadlo a...stane se apokalypsa. Skvělý. Žádný zdržování, hezky do příběhu. A že je akce hned od začátku. Nebudu komentovat, že všichni lidi po apokalypse vypadají jako pankáči. No, anarchie, p^#o! Brala bych to, ale v týhle anarchii si děcka nehrajou na valku. Oni v ní žijou. Hned ta první příšerka, co je začne nahánět je vážně luxusní. A musela to být fakt brutální mutace. Nebo se na akci sešli fakt zajímavý druhy zvířátek. (Když je ten Black Label pro dospělý. A jelikož píšu komentáře průběžně, a teď už vím, co jsou ty příšerky zač, je to předchozí zamyšlení vtipný. Ale napadlo mě to první. Nic se mazat nebude!) A do toho se vzbudí to největší možný monstrum. Diana!

("Cítím na sobě tvůj pohled, Theydene. Copak?" ... "Víš, co děláš?" ... "Doufám, že ano.")

Abych to zkrátila. Diana, která spala hodně dlouho, musí zjistit, jak se tohle všechno stalo. Jak se "apokalypsa stala" a kde jsou její přátelé. A zároveň ostaním pomoct. No, je pravda, že jsem koukala. Tohle jsem nečekala, takže příjemné překvapení.

Během čtení je těžké si nevzpomenout na knihu Starej dobrej Logan. Jenom škoda, že jsme cestou nepotkali víc "duchů minulosti". Ale ten hlavní za to stál taky ;)

Tenhle fantasy SF apokalyptický příběh je sice tak trochu detektivkou o pátrání, jak jsme se tam dostali, ale zároveň ukazuje, že Wonder Woman je třeba v každé době. A je jedno, jak moc jsou podmínky bojové.

Všechno tohle je navíc umocněno neskutečnou kresbou. Tenhle styl mi vyloženě sednul. Špinavá a rozcuchaná Diana, která bojuje s příšerama. Asi tomu i hodně pomohly barvy. To byla oční exploze. Jak klasická kresba, tak ty celostránkové nebo dvoustránkové ilustrace. Naprosto dokonalé :)

21 08.07.2021

Hned na začátku řeknu, že mi chvíli trvalo, než jsem si zvykla, jak je kniha psaná. A protože jsem dubová hlava, ne, nekoukala jsem se po odkazech a nekoukala jsem se, zda je to mystifikace na 100%. Bylo to napsané čtivě (paradoxně, za mě víc první polovina) a poutavě, takže mě to vtáhlo a na tohle nebyl čas. Proto mi vadily ty vsuvky typu "klidně se podívej, ať víš, že nekecám", "nebudu zdržovat tím, jak jsem jí ukecal, ale prošlo mi to" a podobné. A zároveň jsem ovdivovala, že má ta ex-smažka takovou dobrou paměť. Ale na druhou stranu. Vážně? Ve spoustě věcí byl prostor místo paměti na pohádkářství a nikdo by nic nepoznal. (Autorova poznámka na začátku i na konci je velice trefná.)

(Moje alergie na frázi "vygůgli si to" málem dospěla do fáze, kdy jsem chtěla knihu hodit někam daleko!)

Ale zároveň to působí na čtenáře kvůli stylu vedení, že je přesvědčován, že to je pravda. Nebo taky není. Přeci jen, už je to i v anotaci: "Legenda, záměrná mystifikace, nebo děsivá skutečnost? Tuhle otázku si klade i autor. Předkládá strhující hororový příběh a nechává na čtenáři, aby našel odpověď." Kdyby to "psal autor", je to daná pravda. A nikdo by nic nezpochybňoval. Ani v případě, že by si to celé vymyslel on sám.

Takže, jak jsem si zvykla, bylo to hned lepší.

Ale proto je nutný počítat s tím, že první polovina je (někdo by použil termín "táhlá", což za mě úplně nesedí) trochu pomalejší, ale má to svoje opodstatnění. Někam do poloviny se skládají důkazy a dělá průzkum a teprve potom přijde ono "honění po lese".

Jenom jedna poslední poznámka. Ano, v Igorově vyprávění, je hodně děr a mezer a odporuje si. Občas jsem si připadala, že jeho logiku přejel kamion, ale to se dalo očekávat, ne? A sedělo to tam jako prdel na hrnec.

Jenom mě mrzí, že tuhle věc dělaj v Argu prostě rádi. Kniha vypadá tlustší, než ve skutečnosti, se svými 330 stranami, je. A když si potom někde v recenzi přečtěte, že do půlky "se nic neděje" a potom se nepodíváte na počet stran, ale jenom na její tloušťku v knihkupectví, možná vás to trochu odradí. A to by byla velká chyba :/

Ale jsem tedy hodně zvědavá na adaptaci. Nedávno film totiž dávali v televizi. Tak jsem myslela, že se jedná o normální film na dvě hoďky, ne že má dvě střihové verze. Tak si to potom porovnám ;)

PS: ta první pasáž, kdy se k debatě sejde ten záhadolog a skeptik, byla dokonalá. Jako si číst diskusi na téhle databázi :D

PS2: pamatujete na narážku na Kinga ve Strachu? Tady to bylo ještě lepší. Všichni doufám víme na co, že... ;)

34 08.07.2021

Je to Goffa. A má to jenom 200 stran. Proto mě scénář a stavba vyprávění moc nepřekvapily. Tedy v dobrém...

Samozřejmě, že díky jednomu případu se toho rozebere mnohem víc. Ne jenom ta jedna konkrétní sekta. Jako vždy je zmíněno i pár minulých českých a světových restíků na tohle téma, kde se zároveň vysvětlí, jak sekty fungují, a všechno kolem. A to mě nikdy nepřestane bavit. Ať už to znáte nebo neznáte, čte se to dobře, protože jako vždy podané vážně lehkým stylem. A to vás buď u autora baví nebo ne. Pokud nebaví, měli jste skončit hned u Přiznat vinu, ne se trápit s dalšími díly. Starýho psa, novým kouskům nenaučíš, že...

Tak jsem čekala, kdy a proč to půjde do háje. (Na tenhle díl se jako hejtuje hodně. A protože jsem zvědavá osůbka, četla jsem jako o život, abych to zjistila.)

A asi jsem to pochopila :D

Nevim, zda to nebylo už trochu přes čáru, to kolem covidu. Ale já jsem z té skupiny, která toho má už dost v reálu a je pro ní divný a nepříjemný si tím zaplácávat mozek i v knize. Možná až za pár let, zatím to je na mě moc brzo :/

PS a možná SPOILER: nejde jenom o to, co se Marek dozvěděl v kapitole 31, a že bylo 50 stran do konce knihy, a my jako čtenáři víme, že se tam ještě dostane do velkýho průšvihu, ale šokovalo mě, jak tomu tak rychle uvěřil. Jak si rychle zvolil snazší cestu. Protože se ten magor rozpovídal? Z ničeho nic to vybalí? A on mu uvěří? Teda jo, chápu, musí se to ověřit. Ale ani na vteřinu tam nepadne něco jako stín pochybnosti? Až potom, když se to tvrzení neprokáže? To mě zamrzelo.
Protože konec je jaký je. A je vlastně na vás, ať si vyberete. Asi podle toho, zda vidíte sklenici poloplnou nebo poloprázdnou. Vlastně neodpoví na stoustu otázek. Což je na druhou stranu fajn. To život taky vždycky nedělá...

Škoda nápisu na knize "Původní česká detektivka". Ale chápu, když nevíš do jaké škatulky to dát, dej tam detektivku, přece se tam "něco hledá"...

A moje bohužel první nižší hodnocení autora než pět hvězd je na světě. Snad se příště vrátíme do normálu ;) :)

29 08.07.2021

Život v osamění je skvělá kniha. A nebudu lhát. Vůbec jsem to nečekala!

Hlavní příběh je perfektní. Sice vás hodí do vody a plav a pokud si nepamatujete děj z minulého dílu, tak...no, to máte blbý. Nebudu tvrdit, že to je nějak zvlášť originální, ale strašně dobře napsané. S prvkem, který je použitý už snad všude. Tak proč ne i zde?

Všechno, co čtenář ví, je fakt, že se v budoucnosti něco stane (na konci vám dojde, že se i někomu něco stane, a komu se to stane). Něco, co způsobí "No Bat Zone" v Gothamu. Tak se to budoucí Tim rozhodne vyřešit zabitím toho, kdo to způsobí. Klasika, že? Jenže on je to někdo z týmu a Tim z budoucnoti je hodně zatrpklý chlap. A rozhodně nechtěl bejt Batman.

Asi jsem nenáročná, ale mě tyhle příběhy baví. Leč si na jejich konci řekněte, že se tam nic nestalo. Ale já jako čtenář vím, že budoucnost bude hnusná a že je třeba jí zabránit.

Možná proto oceňuji, že dva závěrečné příběhy jsou na konci a ne linearně, a taky ten podstatný flashforward. Ale už ani slovo. A tam si řeknete: "Á, tak proto, Time, proto!". A budete mu přát, aby zlomil "kletbu" nevyhnutelného osudu. Protože budoucnost bude temná. Hodně temná.

Batman Detective Comics je se mnou jako na houpačce. Ale tentokrát jsme byli nahoře. Takže jsem šťastná. Fakt jsem to nečekala :)

17 04.07.2021

Hned po otevření šestého dílu jsem byla dost překvapená. Ano, duo Jimmy a Amanda to nechalo všechno na Franku Tierim, který s nimi už dělal na čtvrtém díle. Tak jsme byla zvědavá. No, zvědavost zabila kočku. A teď se kvůli tomu zlobí pták.

Problém byl v tom, že jsem si dost často připadala, že mi někdo umazal okna a já se kvůli tomu ztrácela v kontextu. Chvíli mi trvalo, než jsem věděla, kde jsem a proč tam jsem, a jak jsme se posunuli do další scény.

Osobně se mi líbil nejvíc začátek. Bylo to vtipné, ujeté, Harley jako netopýr byla skvělá. Dokonce bych si to zvládla představit jako plnohodnotný příběh a možná by to byla pecka.

Hlavní příběh se kterým na scénu dorazí Penguin mě nebavil. Na to, že má být hlavní, trochu vtipný fakt.

K poslednímu příběhu...no, při pohledu na úvodní kresbu jsem se usmála, a řekla si, že by to mohlo být fajn. No, nebylo.

Vlastně, po dočtení téhle knihy, jsem fakt zklamaná. Nic moc, no... :(

13 04.07.2021

Hodně dlouho jsem přemýšlela, zda si díl vůbec přečíst. Rebirth Harley už jenom čtu, nekupuju. A tenhle díl mě utvrdil v tom, že to bylo dobré rozhodnutí. Proč?

Problém je v tom, že je to vlastně nuda. A to je škoda, protože základ potenciál má. Třeba hned začátek. Tam jsem se vyloženě bavila. Bylo to vtipné a představa Harley v politice byla...osvěžující. Harley to bere vážně i v osobním životě to je super. Během předvolebního mítinku jsem se nehorázně bavila. Jenže potom se stane, co se stane a jeden by řekl, že se to buď povede smutnou a vážnou cestou nebo se místo truchlení Harley rozhodně klín vyrazit klínem a bude zlobit. Hmm? Ne? Ne! Byla to prapodivná taškařice, která nesedí ke zbytku knihy.

Nemůžu si pomoct, ale mě prostě tahle trojka (Harley, Jimmy a Amanda) v Rebirthu nebaví. Jinde víc...

Ale kresba dokonalá jako vždycky. A druhou polovinu tedy táhne silně nahoru...

13 04.07.2021

Tahle antologie mi udělala radost hlavně proto, že v naší knihovně nemají Lupiče mrtvol. A tady je z ní hned několik kousků. Takže já to někde posbírám :)

Ale zároveň oceňuji dobrý výběr. Sice tenký sešítek, ale co kus to perla. (Kromě Jedné letní noci od Ambose Bierce jsem ještě žádnou z nich nečetla.) Jenom ta absence medailonků je vážně smutná. Ale to já tak mám vždycky :/

Ale! Ta obálka je dokonalá. Tenhle styl "vyděs se svojí představostí" je dokonalej. Je vážně krásná, jenom mi ten dojem kazilo to logo edice, které obálku vážně kazí :/

V téhle úzké knížtičce se skrývá vážně hodně dobrého obsahu. A nazvala bych to dobrým startem pro někoho, kdo teprve se žánrem začíná. A to se mi na podobným antologiích prostě zamlouvá nejvíc. Člověk v nich vyzkouší nové věci a třeba najde nové oblíbené autory :)

K povídkám jsem napsala nějaké ty kecičky, kdyby to někoho zajímalo, jako fakt strašně moc ;)

22 01.07.2021

Říkejte mi klidně knižní barbar, ale tahle kniha šla úplně mimo mě :(

12 26.06.2021

Autorka u nás vydala už jednu sérii. Když jsem si četla o čem je její první kniha, která u nás vyšla, moje reakce byla: další eroticko-"psychologická" blbost. A komentáře to částečně potvrdily. A teď autorce vyšla kniha, která je natvrdo označena jako thriller a navíc vyšla ve Vendetě, ne v Baronetu. Znamená to, že bude kniha dobrá? Nebyla. Znamená to, že kniha bude vážně thriller? Nebyla. Byla to naprostá kravina. Ale popořadě...

Napsat komentář k téhle knize je náročný, abych něco nevykecala. Ale zmíním, že narozdíl od knihy Ví o tobě (která pracuje s podobným principem otočením zapletky a zadupáním původní pointy z anotace), tohle bylo zároveň napsaný strašně špatně (též srovnání s Ženou v okně je velká urážka oné knihy). Nejde o to, že jsem byla naštvaná, jak autorka dávkuje informace. Mám ráda, když čtu knihu, a potom na konci, když se to skládá dohromady a je jedno, kam až (popřípadě i) šíleně se autor rozhodne jít, a já jako čtenář si na konci zpětně řeknu, že jsem tam našla ta vodítka, jenom jsem jim v ten okamžik nevěnovala pozornost, ale byla tam. Tahle kniha působila, jako když to chce autorka vytočit do absurdna, protože "aby jízda", a potom hodí bombu, protože neví, jak z toho ven, a všechno to vysvětlí. Nemám ráda, když mi na konci spadne brada. Mám ráda, když spadne brada a řeknu si: "Aha!".

Autorka totiž použila téma, které pro mě už na začátku byla taková kravina, že mi bylo jasný, že to musí být o něčem trochu jiném, než co se píše v anotaci. My samozřejmě nemůžeme vědět, co se honí v hlavě ženám, které jsou součástí polygamních vztahů. Ale určitě ne to, že se jednotlivý aktéři snaží soutěžit s ostními osobami a vzájemně se osobně neznají. Což je způsobeno tím, že naše hrdinka s tím na začátku souhlasí jenom proto, že nechce přijít o "jinak skvělýho chlapa", ne protože je to taky její životní styl. Proč by o tom jinak lhala své rodině? Ne, tohle není forma polygamního vztahu, tohle je otevřené přiznání souhlasu žen s tím, že milenka neodejde a trpí další milenku. Z té velké lásky.

(A nebo jsem to jenom nepochopila. Protože nejsem z Ohia? :D )

Takže, když na začátku knihy aurorka napíše takovou blbost, kam je tedy schopná až zajít? No, hodně daleko a dovedla mě k velkému smíchu. Navíc ten důvod všeho...to bylo...(nebudu to sem psát, ale...) to nejhorší klišé, které může být použito. A vždy se cítím nesvá, když o tom píše žena, a zneužívá tohohle citlivýho tématu k...tomuhle.

Protože ať tohle bylo cokoliv, bylo to vážně strašný. Trochu jako když jsem četla Amo Jones. Usmála jsem se tomu nesmyslu, dala odpad a šla dál, protože mi je jasný, že její knihy se nesnaží hrát na velkou literaturu a aby to čtenář bral vážně. Jenže tohle se tváří jako thriller a vám nakonec dojde, že to bylo jenom proto, aby na konci autorka mohla říct: "Vážení, celou dobu jsem si z vás dělala pr%÷l!". Takhle jsem to vnímala. A když už někdo dal Ženu v okně do podobných knih, neberu následující větu jako spoiler: A.J. Finn napsal knihu, kde hlavní hrdinka řeší vážný problém, ale tady mi to přišlo, jako když se tomu autorka vysmívá, protože to neumí vzít za správný konec, protože asi vážně tak dobrá není, jak se domnívá.

Ale na druhou stranu, můžu si za to sama. Mělo mě odradit už to, co bylo na první stránce:
"Když pokládám vidličku vedle talíře, skoro převrhnu vázu s růžemi: kytici bleďounce růžových květů. Vybrala jsem je jako narážku na sex, poněvadž když se nacházíte v pozici, jako je ta moje, na vrcholné sexuální formě mimořádně záleží. Koukni na ty křehké, růžové okvětní plátky. Myslíš díky nim na můj poštěvák? Výborně!

Napravo od vaginálních květin stojí dvě bílé svíce ve stříbrných..."

Takže tak nějak no :D protože, zlato, jestli v tom ty vidíš tohle, celej zbytek knihy najednou dává smysl vo trochu víc, a mám strach před tebe postavit pivoňky....

PS: jedna hvězda za obálku. Což nejde za autorkou ani vydavatelem, ale když se má hodnotit celá kniha....

18 25.06.2021

Smrt jedné z mafiánských hlav města způsobí velké věci. Stejně tak vraždění nevinných dívek. Ale vraždy ve špíně nejsou tak atraktivní jako soudní přelíčení s vrahem mafiana. (Když se řeklo, kdo to je, tedy hned na začátku, kdy je každému jasný, že tady něco smrdí, hned jsem se rozesmála.) A protože vraha mafianá našli setssakramentsky rychle (proto ten smích nad tím, kdo to je, ne že by to bylo nějaký velký překvapení), bude to spravedlivý soud nebo jenom vybrali někoho, koho potřebovali?

Opět hezky rozepsaná historie a já jenom koukala, že tohle někoho vážně napadlo.

Narozdíl od prvního dílu se ale Bestie odehrává na delší časové ose. Ale jednička byla v rámci jenom dvou nebo třech dní, takže to bylo takový rychlejší. Ale napsané stále dobře.

A ještě jeden rozdíl od prvního dílu. V tomhle jsou detektivové trochu na vedlejší koleji a vážně to nebyla špatná změna :)

Ale je pravdou, že se mi druhý díl líbil o trochu víc. Protože byl takový uvolněnější. A tu půl hvězdičku z minula jsem nakonec ani proti autorovi nemusela použít ;)

No, a teď jenom počkat na třetí díl. Protože leč se může zdát, že je to divnej mišmaš, protože jsou oba díly opravdu jiný, něco mi říká, že třetí díl to hezky rozsekne a my všichni pochopíme, že to nejsou tři díly, ale jeden krásný román rozdělený na tři část, a jsem moc zvědavá, do jakého žánru Krysa zabrousí.

PS: i přes mojí poznámku u prvního dílu, jsem zůstala první potvora, která hodnotí Bestii :( shame on you!!!

14 24.06.2021

Hodně podobné jako Feminisnus je pro každého. Leč zde se autorka nezabývá následky, když se dívá zpátky na svůj život, ale zde jde zpátky na začátek, kde to všechno začíná. U rodičů a jejich dětí.

"A když mě tedy kamarádka poprosila o radu, rozhodla jsem se, že jí napíšu dopis. Chtěla jsem, aby byl upřímný, poskytl jí praktickou pomoc a zároveň jí tak trochu zmapoval, jak o feminismu uvažuju. A mírně poupravenou variantou toho dopisu je i tahle knížka."

Autorka má totiž dar nenásilnou formou vysvětlit věci i tak, aby je, ne pochopili, ale alespoň vyslechli ti, kteří jsou jinak nepřistupní. Nebo alespoň v tom moje naivní já doufá... :)

16 23.06.2021

Zajímavě pojatá esej o tom, co to znamená, být feministka. Tedy, co to skutečně znamená. Možná proto je ten úvod tak vtipný. Protože si hned vybavíte přesně ty momenty, kdy se i vás ptali na přesně tyhle stejný kraviny. Protože to, že jste feministka vážně neznamená, že nenávidíte chlapy, umřete se spoustou koček a každý týden musíte kupovat balení AA baterek, protože jsou večery o samotě tak dlouhý.

Tahle kniha se nedá moc citovat. To bych sem musela dát všechno, jenom tenhle jeden kousek ;)


"Když jsem chodila na základní školu v Nsukce, univerzitním městě na jihovýchodě Nigérie, učitelka nám na začátku pololetí oznámila, že nám dá písemku, a kdo ji napíše nejlíp, ten bude moct celý rok dělat dozor. Třídní dozor, to bylo něco. Když měl někdo dozor, zapisoval každý den ty, kdo vyrušují, což už byla sama o sobě dosti opojná pravomoc, ale naše učitelka navíc takovému šťastlivci na chození po třídě a dohlížení na zlobily vtiskla do ruky rákosku. Použít ji člověk samozřejmě nesměl, ale i tak to pro mě v těch devíti letech byla lákavá vyhlídka. Moc jsem o funkci třídního dozoru stála. A písemku jsem opravdu napsala nejlíp ze všech. Jenže potom učitelka k mému údivu prohlásila, že dozor může mít jen kluk. Zapomněla to předtím upřesnit, protože jí to přišlo jasné. A druhého nejlepšího výsledku dosáhl kluk, takže tu roli dostal on. Ještě zajímavější na tom bylo, že šlo o hodného, mírumilovného tvora, který o obcházení třídy s rákoskou neměl sebemenší zájem. Naopak já po tom celá dychtila. Jenže jsem byla holka, on kluk, a tak třídní dozor přidělili jemu. Nikdy jsem na tuhle příhodu nezapomněla."

Jenom pro upřesnění. Autorka zde nepředvádí pokus o "objevení Ameriky", takže není důvod dávat jí špatné hodnocení, protože se jí podle čtenáře nepovedlo. Ona pouze sepsala své vlastní zkušenosti (které původně prezentovala jinde, viz úvod knihy) jako neevropanka.

Takže jo, pro mě byla kniha takovým příjemným strartem, než se pustím do ostatních knih autorky ;)

23 22.06.2021

Po sbírce "Ptáci a jiné povídky", jsem od autorky chtěla ještě další povídky, takže na řadu přišla tahle kniha.

Některé povídky jsou vážně hluboké už v tak raném věku autorky. Některé jsou sice takové hravé nebo vtipné jednohubky, ale je v nich už cítit, že autorka moc dobře ví, co píše. Jenom se potřebovala věkem rozepsat a vypsat. Čili ani jedna z povídkek není špatná. Jenom jsou některé z nich takové "nedodělané". Což je asi způsobeno dobou, kdy vyšly úplně poprvé takhle spolu v knize. A působí tak na někoho, kdo má autorku načtenou (možná) třeba i jako nepovedené.

Ale za mě povedená sbírka. A ukázka toho, že když máte talent, musíte psát a psát a potom se dostanete tam, kde si vás jako autora budou vážit a pamatovat i po letech.

Ke každé povídce nějaké to popovídáníčko v záložce k tomu určené ;)

19 20.06.2021

Už od prvního pohledu luxusní macík jak počtem stran, tak grafických provedením. Vnitřní desky jsou krásné (můžete jenom hádat, co je to za vzor! Jo, přesně tamten, na který jsem se moc těšila), taky ilustrace u každé povídky jsou překrásné. A hlavně. Medailonky. A jejich zpracování? Jak jinak, než luxusní :O

"Vyšlo péčí Odeonu..." No není to hezká formulace? Naprosto s tím souhlasím.
A dali si záležet i na výběru :)

V knize je i povídka Pohřeb Johna Mortonsona, tu jsem už četla ve sbírce Oči plné děsu. A je to na dvě stránky povídka. Tak asi aby to bylo fér, je zde Ambrose Bierce zastoupen dvěmi kousky. Ještě je zde Zlý zápas.

Knihu jsem si půjčila hlavně kvůli povídce Žlutá tapeta. Její první čtení mě silně zasáhlo, takže jsem si konečně chtěla přečíst česky a vážně mi to udělalo radost :)

Protože podtitul knihy "Podivuhodné příběhy z Ameriky 19. století" naprosto sedí. Většina povídek se mi líbila na 100%. Některé sice průměr, ale ani jedna na hodnocení "fuj, nikdy víc". Našla jsem si i pár autorů, jejichž tvorbu ráda dál prozkoumám.

No, jako vždycky, nějaké ty řeči o povídkách u povídek.

Nejvíc se mi ale líbily:
Zápalná oběť země
Dáma, nebo tygr?
Žlutá tapeta

Jistě, v podstatě bych doporučila skoro všechny, ale tyhle tři kousky pro mě jsou ve sbírce nejsilnějším čtecím zážitkem. A jsou prostě jiné ;)

22 17.06.2021