Lenka.Vílka komentáře u knih

Hmm, tak jako šlo to. Ale pořád si říkám, že kdyby ta kresba nebyla tak skvělá, nemám tady co psát. Že na to nemám náladu. Zdržovat se s přemýšlením nad komentářem. Asi hlavně proto, že mi ono přemýšlení trvalá déle než samotné čtení... :(

16 12.11.2021

Asi sem napíšu úplně to stejný, co k minulému dílu. Kresba je skvělá. Ale děj byl tentokrát dost slabej. Vážně si nedovedu představit, že za tohle zaplatím. Ale na jedno přečtení a vrácení stále poměrně dobrý :)

18 12.11.2021

Na pointu "stane se jenom jednou za X let" mě autoři utáhnou vždycky. Tady tomu nebylo jinak. Ale nějak se nemohu zbavit toho divného pocitu, co mi zůstal po dočtení.

Začnu obálkou. Ta je dokonalá. Stát v knihkupectví, nevědět co chci a pokud bych uviděla tohle, kniha mě rozhodně zaujme. Jste díky ní na tom mostě a v bažině. Vlastně se obálka i trochu tváří jako takovej ten typ hororu, kterej nepřiznáte, že se na to koukáte. "Máme slámu v botech, zvějkáme tabák a Stevie se loni oženil se svojí nejoblíbenější kozičkou." A do toho přijdou lidi z města, něco se jim stane a teď se to řeší.

("Ale měl bych zůstat, kdyby se náhodou objevila. Mohla by mě slyšet - zná můj hlas..." ... "Vaše žena není kokršpaněl, pane Belle. Pokud se ztratila, přivolá ji hlas kohokoliv...")

No, ve slasherech je to často hlas právě toho s kozénkou...to neberu jako výhru! :D

Co mě ale hodně překvapilo, byla změna schématu charakteristického pro žánr. Že je něco divného v močalech se zmíní poměrně brzo. (Což není spoiler.) Byť je to jenom tohle, stačí to k zasetí semínka. Místo aby všichni kolem Tituse chodili, koukali na něj jako na zablácený stěně a prvních pár dnů si jenom šeptali za jeho zády. Osvěžující změna  ;) A celkové zapletení místních bylo skvělé. To mě bavilo víc.

Napíšu sem vlastně něco trochu podobného, jako ke knize Kill Creek. Mýtné je knížka s dobrou atmosférou, dobře vykreslenýma postavama, ale pokud očekáváte horor, kde si během každé kapitoly budete měnit spodky, to tady nenajdete. Žánr horor je pestrá paleta emocí během čtení a spousta struktur vyprávění. A jo, na mě tady atmosféra dýchala už od prvních stran, atmosféra béčkových osmdesátkových hororů. Já sama ani neprahnu po cákancích krve na každé stránce bez důvodu, aby to tam bylo. To by děj nedošel moc daleko. Pro mě je horor především ona atmosféra. Buď to tam cejtíte nebo ne. Ale...

...jo, přesně, přijde "ale". Posledních sto stran na mě bylo trochu náročnějších a trochu hůř na čtení. Trochu mi přišlo, že se autorce celý příběh začal na konci lehce rozpadat a ztrácel šmrnc začátku. Za mě velká škoda. Ale! Poslední stránky to vynahradily a konec byl přesně podle mého gusta :)

Výhodou je, že je kniha skvělé napsaná. Dobře to odsýpá. A celkově se to čte dobře. Takže jako lehčí literatura skvělé. Tam doporučuji.

Podle mě se jedná o ideální knihu na zfilmování, protože je napsaná klasickým seriálovým netflix tempem.

3,5 / 5

19 08.11.2021

Kniha, kterou si ani Mistr nepamatuje, že napsal. Já si rozhodně ale budu pamatovat, že jsem jí četla. A ne v moc dobrém...

Kniha sice dost dlouho připomíná epizodu Velmi křehkých obvodů, ale to mi nevadilo. Přeci jen, je to King. Buď vás to baví nebo ne. A to je fakt. Jenže...

...jak se postupně temnota probublává životy našich hrdinů, byla jsem stále víc otrávenější. Protože je to napsaný fakt dobře. Jenom já se s autorem nesešla ve shodný náladě. A jenom jsem si přála, ať ten pes už chcípne. Že bych se s láskou vrátila na začátek k VKO.

Tentokrát jsme se s Mistrem moc nesešli  :( a knihu jsem četla až moc dlouho na své poměry. Nějak to do mě nelezlo...

3,5 / 5

20 04.11.2021

Konec. Zní to depresivně? Jenom trochu. Protože cesta k němu byla vážně zabava!

Kde jsme skočili, měla jsem strach, že tohle bude jedna velká akční řežba, a zda to na mě nebude moc, a díl nebude jenom o jednom. No, nebyl. Všechny ty silácký řečičky, bratrský perličky a povzbuzujíci "pobijte je všechny", na mě zase zabraly. Dobře zakomponovaný flashbacky a ke konci nelineární vyprávění.

Konec doják jako prase. Zatlačila jsem tam jednu zpátky do oka, do obou. Wau! Navíc to konečný vyřízení účtů bylo naprosto předvídatelný...ne to píšu špatně. Bylo přesně takový, jaký být mělo, protože přesně tam se bráchové dostali. Aby to udělali právě takhle. Jeden pro druhýho.

Teď budu mít asi chvíli error. Vážně skvělá série  :)

15 02.11.2021

Měla jsem chuť na něco nenáročného u čeho vypnu. Jistě, tohle není téma na klidné nedělní odpoledne, ale na knihu jsem se chystala tak jako tak už dlouho, takže dva v jednom. A já se tak pustila do knihy Řbitov zviřátek.

Začátek knihy jde pozvolna. Jako hodně moc. Což naprosto chápu. Aby čtenář poznal postavy. Aby si je oblíbil. Nebo naopak. Nebo aby zjistil, že Louis možná není takový kretén, jak se zdál na začátku. Protože to je právě on, kdo musí řešit všechny ty nepříjemné situace. Kdo musí udělat všechna rozhodnutí.

("Kocour teď spával jako špalek. Jako zabitý.")

Tahle kniha je hodně o lhaní. O tom, jak lžeme sobě, jak lžeme ostatním. Jak lžeme sobě, když lžeme kvůli svým dětem, že je to kvůli nim, když je to vlastně kvůli nám. Je taky o lásce, k našim dětem, kvůli které to všechno lhaní vzniká. A taky o tom, co se schovává v lese...

Naprosto bych souhlasila s tvrzením, že kniha je nejděsivější knihou autora. A pokud čtenář pochopí, co je onen míněný děs, užije si knihu. Pokud ne, bude říkat, jaká to byla nuda. Nejde o to, že s každou kapitolou knihu odhodíte podělaný strachy. Asi si někteří mysleli, že v každé kapitole na ně budou skákat zombie zviřátka. Potom chápu, že může být nějaký čtenář v šoku, proč rozumný vzdělaný člověk může podlehnout a udělá, co Louis udělal. Na to mám jenom jednu odpověď: nepochopil jsi, o čem tam kniha je. Z prvního i druhého důvodu.

Zde jsou tady navíc rozebraný dva nejhorší strachy. Smrt obecně. Jak jí předejít, jak se s ní smířit, co je po ní. A smrt velice konkrétní. Ta nejhoršího druhu. Ztráta dítěte. Jak jí předejít, jak se s ní smířit, co je po ní. A jak jí ochcat. Ale nic není zadarmo. Nikdy. A proč je tak snadné podlehnout, když znáte risk. Což pro mě bylo mnohem silnější, než tajemno za tím, proč se ty věci na hřbitově dějí. To bylo na druhém místě. Byť je to spolu propletené. Možná proto je to tak univerzální kniha, ve které si každý najde přesně to, co on sám konkrétně hledá.

("Někdy je lepší být mrtvý.")

Protože ty myšlenky, ty výmluvy, to bylo děsivý! To je ta děsivá část. A ve výsledku je kniha strašně smutný a depresivní čtení. A byť jsem na pocity zmaru, neštěstí a různých způsobů ztrát u mistra zvyklá, tohle na mě bylo i tak dost náročné.

Velké plus za citaci z povídky, která se stala mou hodně oblíbenou ;)

A druhé velké plus za konec. Když je takhle napsaný konec povídky, vždycky skáču metr vysoko. Když je to u beletrie, tak to dost lidí bere jinak. Já ne. Úžasný!

47 26.10.2021

Druhý díl nelze komentovat jinak než: Wow!

Artuš byla jízda, která mi trochu zamotala hlavu především tím, kam chce autor s příběhem jít. A tady to bylo ještě lepší. Navíc tentokrát bylo fajn vůbec nevědět, co bude následovat. Protože já toho vo Béowulfovi moc nevím. Teda "moc" jsem použila, protože to zní líp než "nic". Takže jo, nevěděla jsem, co se stane, když umře :D jsem barbar, co? :D a to jsme byli teprv na začátku knihy!

Celý příběh je najendou mnohem komplexnější dohromady i s prvním dílem. Hned od začátku plný akce. A vážně hodněkrát jsem se pořádně nasmála. A babča s motorovkou zabodovala.

Kresba Dana Mory jako vždy úchvatná a navíc tady se Tamra Bonvillain s barvama rozjela ještě víc než v jedničce a já jenom koukala. Vážně jsem se bavila. Moje očička si užívala.

Na další díl se samozřejmě těším. Vážně, tohle budu řadit mezi oblíbené série  :)

19 23.10.2021

Fakt číslo jedna:
Knihu jsem už četla počtvrté, ale dočetla až teď...
Fakt číslo dva:
Fakt číslo jedna jsem vždy aplikovala před třicítkou, po ní mě začaly bavit hodně jiné věci než před ní, takže chápu a dává to smysl...
Fakt číslo tři:
Už během čtení začátku knihy mě děsilo, jak je aktuální i v roce 2021, a do konce knihy se to stále prohlubovalo, což se o 3/4 vydaných v roce 2021 nedá říct, že je budou lidi číst i za X let, byť teď je to (povrchní) hitovka...
Fakt číslo čtyři:
Oblíbila jsem si postavu, která mě během předchozích čtení neskutečně prudila. Teď už všechno chápu. To dobrý i to zlý. I to, co bude ještě velký průšvih...
Fakt číslo pět:
Tohle vážně není kniha na přečtení a hned psaní komentáře, protože se o ní musí vážně hodně dlouho přemýšlet. Četla jsem týden, ale budu na ní myslet asi ještě měsíc. Až tak silný obsahuje myšlenky...
Fakt číslo šest:
Tohle není jenom obyčejné sci-fi. Je to koláž mnohem víc žánrů, která vytváří dokonalý celek a nejspíš to je obraz, který už nikdo po autorovi znovu (podobný) nenamaluje, byť by se snažil sebe víc...
Fakt číslo sedm:
Naprosto chápu, proč Duna někomu může znít jako slátanina...viz fakt číslo šest...
Fakt číslo osm:
Pokud máte rádi primárně akci, není to kniha pro vás. Já mám akci ráda, vážně hodně. Jenže taky mám ráda dobře vykreslený svět, kde pochopím, kdo a proč co dělá, protože ho předtím autor kompletně rozebral. A to je zde zvládnuté perfektně. I za cenu, že kniha půjde pomalejším tempem, protože stojí na dialozích. U knihy se musí přemýšlet. Což jak zjišťuji, v současném světě dělá hodně čtenářům problém. Když to musí dělat, kniha je otravuje. Možná proto se stále čte kniha z roku 1965 i v roce 2021. Viz fakt číslo tři...
Fakt číslo devět:
Je mi jasný, že pokračování bude ještě značně náročné. A na to se moc těším...
Fakt číslo deset:
Z vody veškeren život pochází...

Oblíbila jsem si postavy, děj byl úžasný, celý ten svět je fascinující a všechny jeho aspekty jsem chápala. Jasně, jiný by to napsal na polovinu obsahu, vynechal blbosti a přidal akci...a udělal by z toho současnou moderní "hitovku pro masy"... :D Ale jsem ráda, že je to starý a takhle napsaný  :)

54 21.10.2021

Na začátku jsem chybou vydavatele byla zmatená, co vlastně držím v ruce. V anotaci se píše: "Já, legenda je jedním z nejslavnějších upírských románů dvacátého století." a na knize je "Literární předloha k filmu...". A já na to: "Hele, neměla to bejt povídková sbírka?" Kouknu na databázi a tady se mi to potvrdí. Kouknu tedy znovu do knížky. Na ní to nikde není napsané. Filmový obal nepomohl. Ani anotace, což je podle mě přepis anotace adaptace. Až v obsahu. Že se jedná o knihu obsahující román Já, legenda (podle délky, to už asi nebude novela) a deset dalších povídek. A když na to koukám, nové vydání se kromě hezčí obálky taky moc nepolepšilo. Když čtu anotaci vydání Arga, tak tam píšou pohádky úplně stejný. Jako kdyby se jednalo o román (byť Já, legenda románem je, vo tom ani potom) a nic dalšího v knize nebylo.

No, ve výsledku jsem stejně nejdřív četla nejdřív krátké povídky. Měla jsem na ně náladu víc.

A musím říct, že mě vážně moc bavila "dvojitá" povídka Za pět minut dvanáct a Pohřeb. Obě měly svoje kouzlo právě toho tajemna. Protože já na to jednou přijdu, co lidi fascinuje ne přímo na smrti, ale na hřbitovech a pohřebních službách. A co jsem četla, autor si právě na tomhle ujížděl vážně hodně.

Hodně mě zasáhla hned (z kraťasů) úvodní Pohřbené nadání. Na první pohled nevinný, ale když se člověk zamyslí, poměrně hluboký.

Nejvíc mě asi vyděsila povídka Bílé hedvábné šaty. To bylo vážně brutální.

Než jsem na noc začala vytahovat ze zásuvky rádio, samo se mi zapínalo o půlnoci. Ten večer se nám přesně ve tři ráno někdo opřel o zvonky. Den na to jsem četla povídku Kdo je na drátě?. Bez vědomí, kdy to začíná zvonit. Večer jsem se bála usnout. Byla to druhá noc od příhody se zvonky. Ale...co když to nebyl ožrala?

Moc mě nebraly povídky Oběť a Válka čarodějek.

A potom Já, legenda. Jsem vážně ráda, že jsem měla větší náladu na kratší povídky, a začala jsem jimi. Protože jinak by mě první polovina asi moc nebavila. A nepochopila bych,o co autorovi jde. Ale jako kdybych ho díky tomu prokoukla. A věděla jsem, co mám čekat.

Pár mojich blbých keců k jednotlivých povídkám u jednotlivých povídek.

Skvělá sbírka obsahující celou paletu žanrů. Od klasického tajemného hororu, jinou upířinu, apokalypsu, tajemné posedlosti, až po démony. A většinou je na prvním místě nitro člověka. Co to s ním dělá. Jeho vnitřní rozpad. To, jak se temnu podvolí.

Jednoznačně doporučuji  :)

Asi by hodnocení vycházelo na čtyři hvězdy, ale pocitově jsem nemohla jinak, byť se mi dva kousky líbily jenom průměrně...

21 18.10.2021

Obsahuje SPOILER, je to tam potom označený ;)

Nebudu říkat, že jsem se na knihu vyloženě těšila. Ale spíš jsem byla zvědavá. Autorčin pokus o něco jako hororový román, který nakonec sklouznul k prapodivné romanci, stál za starou bačkoru. A teď mě autorka ponouká s fantasy. Otázkou tedy zůstává, zda to je vážně fantasy. Zda to pouze není jenom její klasicky vzorec romantických knih zasazený do fantasy kulis. Nebo je to vážně skvělé fantasy, byť primárně pro mladší čtenáře.
(Tenhle odstavec jsem psala před čtením knihy, proto zní tak blbě tomu, kdo už četl.)

Poppy je výjimečná. Byť to sama nechápe. Poppy je speciální.
Poppy má nalinkovaný osud, který musí naplnit. A mě celou dobu zajímalo, co by se stalo, kdyby ne. A je pravda, že to mě možná na knize zajímalo nejvíc. Poppy je ale taky neskutečně krásná. I přes to, co se jí stalo. Poppy je trochu sobecká. Ale kdo by v její pozici nebyl? Byť pozadí toho všeho nám fakt není známo.

No, hele, jenom tohle napsat mi zamotalo hlavu, ale přece nechceme číst o nudný šeredce, která nic neumí. Na to mi stačí jízda mhd nebo pohled do zrcadla, a mám to samý. Nepotřebuji si o tom číst v knize. Takže tady problém nemám. Vadil mi úvod, který byl jak z brakový harlekýnky.
Proč to bylo nemohlo být takhle?: prvních pár kapitol o tom, jak Poppy pomáhá. Potom pár kapitol v tom bordelu. Potom zase pár kapitol co dělá. A teprve potom bum. Ne, bylo to takhle: pár kapitol z bordelu. Potom, co Poppy dělá. A potom bum.
A to bohužel za mě naznačuje, kam se bude kniha víc přiklánět. Nebo aby si některé čtenářky řekly: "Wau, tak tady bude skvělá romantická linka, protože on je tak dokonalej, když tak ty blbosti kolem přeskočim." A já byla zvědavá, jakou z variant si aurorka zvolila. Bude to fantasy nebo romantika? No...nakonec ani jedno z toho.

A já si nemůžu pomoct, že většina děje a všechny ty dialogy a situace byly vážně jako z nějaký harlekýnky, ale zároveň působily velice čtivě. Protože autorka umí psát. Co už všichni víme. Úplně stejně jako když aurorka píše v jiném žánru. A jak šel děj dál, bylo to laciný stále víc a víc.

Čtení, po kterém si rozhodně nesednu na zadek. Ale nebylo to tak trapný jako řada podobných knih, problém byl jinde. A prostě to nezanechá žádnou hlubší stopu. A rozhodně bych si knihu sama nekoupila. Jenom...vždycky si říkám, jak musí být ty holky v knihách naivní, že jim TO nedojde. Ale taky je pravda, že tyhle holky z knih nečetly žádnou podobnou knihu :D Ale to automaticky neznamená, že nebudou vůbec nepřemýšlet mozkem, ale jenom spodkem. Občas mi přišlo, že by se Poppy dala dohromady s každým, kdo by byl po ruce jenom proto, aby to vyzkoušela.

Ale jo, jde na tom vidět, že autorka možná má ráda fantasy a její kolegyně Maas je její kamarádka, ale praxe jí moc nejde. A taky by mě zajímalo, jestli jezdí pod stan. Protože v té scéně večer v lese jsem nevěděla, jestli se mám smát nebo mi má být autorky líto. Jako vážně. Jsem v lese. Kdykoliv nás může napadnout nepřítel. Je nás víc. Není oheň, takže je ticho. A nikdo neslyší, co si ty dva říkají? Nikdo neslyší, jak se zahřejvaj? Mám chuť autorce poslal spacák.

Navíc to vůbec nechápu. Zdá se to autorce vhodný? V téhle knize? Na tolika stránkách s dialogy tomu předcházejícími? A když o pár kapitol později přijde na to hlavní, já už z toho byla otrávená. Nimrat se v tom tolik? A potom tolikrát opakovat? Prostě mi to tady vadilo a připadala jsem si jako kdyby jenom okopírovala něco, co píše do svých "Lynnovek". Slovo od slova. To bylo děsný a já to nepotřebuji číst tady. Možná to je ten důvod, proč má kniha tolik stran. A naprosto zbytečně. Protože to akorát ukazuje na to, co víc posouvá děj. Ne akce a svět, kde se to odehrává, ale ta jejich lásečka.

Víc lidí zde zmiňuje, že knih NA ne YA. Já totiž čekala výraznou romantickou linku přinejhorším, ne eroťárnu. To by nevadilo, ale musím to vědět dopředu, protože první polovina je úplně jiná než druhá a možná bych ve výsledku byla raději za romantiku než tohle. Protože mě to tam prostě nesedí, až takhle detailní popisy. Přesto je v knize doporučený věk od patnácti. Dřív tady byl žánr pro děti a mládež (není zač, už to tam není) a štítek young adult.

Bohužel kniha připomínala základní kostrou sérií After (což je takovej spoiler, nespoiler, ale pokud vám nedojde, kdo je Hawke, nezlobte se na mě, tak je vaše IQ vážně nízký), proto to pro mě nemůže být hezký příběh lásky, když všechno bylo jenom...no, všichni víme...

A přestože byl konec neskutečně ujetej a trochu i nechutnej, byť finální zjištění (to úplně poslední) ohledně Poppy bylo zajímavé (ale na druhou stranu mě nenapadá jiná možnost, jak by z toho šlo do budoucna vybrousit, takže chápu), ale ani tak mě to nenalákalo na další díl. Fakt ne :/ přečtu si to potom v komentářích druhých  ;) překvapená jistě moc nebudu...

Nějak se nemohu po dočtení zbavit dojmu, že to bylo strašně laciný. Že se autorka svezla na vlně. Do třičtvrtě knihy jsem chtěla dát dvě hvězdy. Ale potom to už nebylo jenom laciný, ale přišla i ta nechutost. Moje hodnocení je tedy naprosto oprávněný.

SPOILER asi prostě vyhrává moje praktický já, protože nešlo to takhle? Hej bejby, musíme si promluvil, zavřít jí do sklepa, než jí to dojde a potom, potom bych snáz uvěřila, že se do něj zabouchne. Ale mrcasit se 500 stran s tím, co šlo udělat hned na začátku? To by byla romantická linka, který uvěřim. Ale tohle? Pokud jí v dalších dílech ukecá, doufám, že na konci holka chcípne, prostě za odměnu, že dostala do situace "jsem nadržená, je mi všechno jedno". Úplně klidně nějakou blbou smrtí. Třeba, že na ní spadne velká kroupa. 

A vrchol? Komentáře "Miluju Hawka." Kdyby vám někdo lhal. Kdyby někdo předstíral, že vás má rád. A udělá to jenom proto, aby jste mu snáz na to všechno kývla. Není to ok. Někoho takového, pošlete do hajzlu, přestože on se tváří, že v průběhu se jeho city možná, vážně jenom možná změnily. To není ok. A přitom jeho postavu a úmysly šlo napsat mnohem lépe.

Tohle jsem fakt nečekala! Vážně jsem myslela, že to bude blbost a že v knize půjde o něco trochu jiného. Že druhá paní Millerová bude někdo jiný a stane se jí to jinak. Ale postupně...

Kniha je rozdělena na dvě části. Paní Millerová a Ta druhá paní Millerová. Obě části mají zhruba stejný počet stran, ale jsou teda rozhodně jinačejší.

Phoebe je klasická znuděná manželka, která sedí věčně doma a nudí se. A když je manžel v práci, může aspoň v klidu chlastat. Přeci jen, ona je ta, která má peníze. A kdyby se jí něco stalo...

No, a potom uvidí Jakea. Ten jí zaujme tak moc, že udělá něco, co neudělala už hodně dlouho. Vyleze z domu a seznamí se s novými sousedy a stane se novou nejlepší kamarádku matky toho rošťáka. Ale v pohodě, před pár dny mu už bylo osmnáct  ;)

A tam končí anotace. Skoro u poloviny knihy, kde začíná druhá část. A já musím říct, že jsem to tak trochu čekala. Jenom jsem nečekala, jak tu prekérku pan Miller vyřeší. Nebo dovolí, aby byla vyřešena. A nesmíme zapomenout na vyděrače!

Co se dělo v druhé části bylo...trochu zvláštní. Nedovedu si představit, jak by to fungovalo v praxi, ale oceňuji originalitu a zápal postav do toho jít. Nechci psát spoilery, ale tohle vůbec není jako Žena v okně, absolutně vůbec nic z toho, spíš jsem si během čtení vzpomněla na knihu Přiveď mě zpátky.

Jenom bacha. Neni to psychologickej román. Ani psychologickej thriller. Což jsem myslela, že budu číst. Takže tam není takový to napětí a tápání, který od toho očekáváte. Sice ve vzduchu visí to tajemno ohledně toho, kdo je ten vyděrač, ale to je všechno. Ta druhá paní Millerová je taková lehčí detektivka. Kde si v hlavě dáte několik scénářů a ty jsou od začátku dané a na konci se uvidí, co z toho byla pravda. Nestalo se mi, že bych v hlavě vytvářela jeden víc absurdnější scenář, než ten předchozí, a stavěla je na sebe. Tolik napínavé to nebylo. Jenom jsem chtěla rozluštit záhadu "kdo, proč a kdy" a kdo je vyděrač a ono "proč". A ti další taky, no... :D

Ve výsledku jsem četla dobrou knihu, u které jsem ráda za existenci knihoven. Na jedno přečtení dobré. Ale že bych toužila znovu se začíst? To fakt ne. Je to takový milý průměr, ale kvůli tomu, co mě překvapilo milý nadprůměr.

Pokud vám jde o lehký čtení před spaním nebo na odpoledne k čaji, rozhodně ale doporučuji. Autorka příjemně překvapila  :)

Škoda jenom, že vyšlo v klasickém "Argo style". Kniha má 300 stran. A vypadá na mnohem víc. Klidně to mohlo vyjít jako paperback, protože knihu přečtete někam cestou ve vlaku a zpátky dáte zbytek. Ale chápu, že to někdo vzdá před tím, že se něco začne dít. Ale to bývá u podobných knih většinou v polovině knihy. Tady to vážně nečekejte jinak ;)

15 13.10.2021

Tohle nebude kniha, u který se v komentářích bude psát, že ten druhej díl je úplně stejnej jako první, a že proto nuda. Mě to přišlo úplně jiný. Což bylo super.

A musím říct, že se mi dvojka líbila možná ještě víc než jednička. Tam jsem měla spoustu otázek a na stoustu z nich jsem odpověď samozřejmě nedostala. A přestože mi bylo jasný, že by bylo nelogický dostat je hned, jsme jenom lidi, my čtenářská cháska, naštve nás to tak jako tak. Co bychom potom psali do komentářů :D

Otrok megaměsta pokračuje...přesně tam, kde skočil Nájezdník z pustiny. A ten začátek byl prostě dobrej. A taky prostředek. No jo, a taky ten konec. No fajn, bylo to dobrý celý :) A smála jsem se o dost víc. Byť uznávám, že po překonání počátečního trablu, aby přišel ještě větší (jak jinak), bych se ani trochu nechtěla zaseknout ty dysfunkční trojce na tripu ;)

Protože celá ta cesta byla akční a napínavá. Přesně, jak to mám ráda. Že bychom nedošli do cíle cesty jsem strach neměla, ale co se odehrávalo tam, bylo super zakončení. Čili k tomu konci a bez spoilerů, snad to zvládnu...

...konec, jako úplný konec byl...nemám ráda tyhle konce. Ty ve stylu "umím si představit, že je to konec, ale fajn by bylo, kdyby to ještě pokračovalo". Protože si nikdy neumím správně vybrat, co je lepší varianta :D

18 07.10.2021

Asi tak do poloviny jsem pořádně nevěděla, co si o knize myslet. Hlavně kvůli jejímu provedení. Bylo tam toho strašně moc ve všech ohledech.

Protože už jenom ten obsah je vážně nabouchaný, až jsem si říkala, jestli to není moc. Naštěstí se to v druhé polovině zlepšilo. Protože do té doby to bylo navíc strašně ukecané. Takže jsem měla problém se čtením nahuštěného textu. Což je jenom můj problém, ale i tak...

Příběh byl v pohodě, ale ne "ok na rok 2021". Nečetla jsem původní knihu, ale občas jsem se přistihla, jak se pousměju nad tím, jak to je hloupoučký, ale stále je to v těch mantinelech, kdy to není ještě laciný, ale stále je milý. Byť se to chvíli táhlo. A to už není jenom můj problém, stejně jako v případě nahušťování textu, ale knihy...

Kresba mě bavila. Hezká, přehledná. Jo, super :)

15 03.10.2021

Téhle knize jsem možná až tolik nevěřila, že mě dostane. Čekala jsem střípky. A čekala jsem, že budu mít trochu problém vzpomenout si, kam na časové ose příběhy položit. Ani v jednom z těch případů jsem netrpěla  :)

A příběhy?

Válka Lokiů:
Tohle mě fakt bavilo. Já si totiž nedovedu představit, co by mi jelo hlavou, kdyby mě sežral ledový obr. Navíc v takový dost psychicky náročný podmínce. Takže když potom Loki vyskočil ven, bylo to pro mě skoro na úrovni, když Hulk sežral Wolverina. No, a tady se dozvíme, co se dělo v bříšku. Což byl vlastně dobrej psychologickej rozbor.
5/5

Balada o Culu Borsonovi, Bohu Hrůzy:
Tohle je především o Culovi a Ódinovi. A těžko tam nevidět ty paralely s jinými bratry. No, asi se všemi mocnými bratry, že? :)
A jak se potom odvíjeli jejich činy a rozhodnutí. Tohle je hodně emotivní, ale zároveň akční příběh, kde se konečně dozvíme o Culovi přesně to, co bylo třeba  :)
5/5

Do helu s kladivy:
Takovej mejdan Thorů. Kde jenom jeden nemá kladovo. (A vůbec ho to neštve! Pst!)
Vtipná a řízná buchara. O Thorech a kladivech. A taky dost o sekerách  :)

5/5

Konec války:
Ano, až tady je skutečný konec války, takový epilog. Protože tady se znovu rozestaví figurky do pokračování, aby naplnili svůj osud nastavený koncem Války říší. A jo, všechno z toho je zajímavé strašně moc a ještě víc bude do budoucna :)
5/5

Bylo nebylo v Asgardu:
Tenhle tak trochu epilog 2 mi udělal snad ještě větší radost než Konec války. A moc, moc moc se těším na King Thor a jo, bude to dobrý. Pokud...
5/5

..třeba u nás King Thor vyjde taky a na konci to nebylo jenom kvůli tomu, že je to v originálu taky. Protože skutečný rozloučení Jasona Aarona s Thorem teprve dorazí. A pokud to nejsou jenom přehnané sliby, bude to velký! :)
No, a jelikož se serií dál pokračuje Donny Cates, snad vyjde i toto :)

Kresba nádherná. Já jsem se asi zabouchla  :D ne, vážně je Michael Del Mundo je dobrej, jenom ne každému sedne. Tady dělal skoro všechno. Kromě Do helu s kladivy, příběhu, který má na svědomí Scott Hepburn. A jeho práce je stejná jako i jinde. Dobrá, čistá, přehledná, ale po té předchozí divočině rušivá. Hlavně když potom znovu přijde divočina.

Ale jo, zakončení jedné etapy se povedlo. Vlastně se povedla celá ta etapa. Dík  :)

14 02.10.2021

Začátek byl vážně skvělý. Padouši hrají prim a jsou na první koleji. Protože občas je fajn víc pochopit jejich pozadí, protože se pracuje s jejich charaktery. A vůbec nevadí, že Arthur není v hlavní roli. Stačí, že se po něm série jmenuje. (Vtip.)

Protože, co se stalo s Rathem bylo...to mě bavilo a čekala jsem, že to nebude zase až tak jednoduché. A vlastně je kniha jedna velká akce. Sice mají postavy trochu času na vydechnutí, ale spíš tak jenom na půl vydechnutí.

Jenže druhá polovina, která najela na teoretické obrovské epično, mě částečně zklamala. Nebylo to špatné. Jenom jsem čekala víc. Navíc celé to "ach Arthure" ze strany Delfíny bylo v tomhle díle ještě trapnější. Proč? Protože k čemu to ve výsledku bylo? Už od začátku jsem nepochopila, o co autorovi šlo. Haló! Tady je prostor jenom pro jednu ploutvičku!

A samozřejmě příchod Mery. Nečíst Královnu Atlantidy, tak by mi to nevadilo. Ale zase bych si říkala, zda si autor něco neulehčil. (Četli jste, víte, o čem je řeč.) Ale vzhledem k obsahu oné knihy to bylo prostě málo. Aby to nemělo jenom vyznít do prázdna, kniha měla mít trochu víc stran. A obě holky měly dostat víc prostoru. Čímž se zpátky vracím do děje Královny Atlantidy a co tam všechno bylo, takže logika mi jasně říká jediné...

...neměl to bejt Arthur, měla to bejt Mera  :(

Tentokrát mě trochu zklamala kresba. Tahle série je pro mě jistota perfektní kresby. Ale tady to bylo moc roztěkané. Vystřídalo se tady až moc kreslířů. Takže jo, nebylo to špatně zpracované, jenom to skákání hodně zamrzelo  :(

Ale ten konec? Já tohle prostě nemám ráda. Když se kouknu jakým sešitem končíme tady a u jakého sešitu jsme u Sebevražednýho oddílu. No, alespoň, že obě série vydává BB art, takže je větší šance, že to nevyjde obraceně a nenastane bordel jaký vůči sobě poslední dobou (bohužel) předvádí BB art a Crew. Jenom to logicky bude kvůli tomu chvíli trvat  :(

90%...4 a půl hvězdy za závěrečnou bitvu...

16 01.10.2021

Dočteno. A nejhorší je, že vážně nevím, zda to bylo dobré. Teda takhle. Byla to dobrá kniha, bavila jsem se. Ale...jaký měla přínos? Snad na to během smolení komentáře přijdu :)

Já totiž hodně dlouho přemýšlela, zda si knihu vůbec kupovat. Série s Aquamanem se dá číst i bez toho. A unikl mi i důvod, proč to bylo vlastně napsané. Ale napsal to Dan Abnett, takže kvalita je tak jako tak zaručená.

Protože Mera: Kralovna Atlantidy není klasická "půlka". Je to samostatná série, která se zároveň odehrává, kdy se odehrává, mezi pětkou a šestkou Aquamana. A tady je podle mě problém. Bavily mě flashbacky. Moc. Něco se dozvíme z minulosti Mery a to se četlo dobře. Abnett umí perfektně pracovat s postavama. A na tom celá kniha stojí i padá. Protože postavy jsou tady rozebráné s precizností operatéra mozku. Ano, kvůli tomu zde chybí výraznější akce a jo, kvůli tomu má začátek děje a jeho konec stanovené dějové mantinely. Když knihy čtete, jak máte, tak to nepřijde. Ale...s komentářem jsem schváleně počkala až přečtení Smrti krále...ve výsledku je úplně jedno, zda máte tuhle knihu přečtenou nebo ne. Jenom se některé věci dozvíte víc do hloubky.

Takže jo, hodně se tady mluví a to je hodně fajn. Moc akce není, což mi ani nevadí. Jenom jsem si během čtení říkala, jak jsem ráda, že to není regulérní série o postavě. Ona je Mera totiž sladká, dokonalá, mocná a umí se skvěle prát, když na to přijde, ale zda by mě bavilo číst klasickou sérii jenom s ní? Ne. Na té postavě mě vlastně nejvíc vždy bavilo to, jak je napsaná vůči Arthurovi a co jeden je schopný udělat, čeho se vzdát, pro toho druhého, za toho druhého. Jak pracují jako tým. Tyhle dva dostávají zabrat na tolika úrovních, že jiný by to už zabalili. Tady to zkusili taky. Ale trochu jinak. Přes rodinu. A fungovalo to. Zda by to u mě fungovalo déle než jednu knihu, nemám tušení. Možná jo, možná ne. Já fakt nevím...

Kresba je úžasná. V knize není ani jeden moment, kdy by to Meře neslušelo. Vyhrání s vodou je skvělý jako u Aquamana. Tady jsem naprosto spokojená. Na každou stránku se koukalo dobře. Na konci trocha toho dráma, aby jsme se dostali dějem do Smrti krále. A jelikož nechci psát spoilery (když jsem vykecala hned na začátku, že jsem tenhle komentář psala až po přečtení Smrti krále), tak na to, jak tady Mera našla odvahu za sto válečníků, vážně mě bude mrzet, co bude psát k té druhé knize  :(

15 01.10.2021

Vážně dobře napsaná kniha.

Pérák je skvělá postava a je fajn představa, že by někdo takový vážně existoval. Byť zde dostane vážně hodně naloženo. Jak fyzicky, tak psychicky. Nechci toho moc vykecat, ale napíšu tedy tohle: když nemáte na výběr, uděláte dost věcí, třeba se i spojíte s nepřítelem, ale to vám ne vždy pomůže. Očekávám tedy pokračování poměrně drsný :(

Kresba byla taky super. Hodně barev, spusta detailů a celý to provedení ve větším formátu, naprosto super.

Sice mě místy mrzelo, že některé věci nejsou víc rozebráné. Jenom nevím, zda by ti akorát nezpůsobilo neplechu kvůli doplňování do původního materiálu...

Ale jo, tohle bylo dobrý čtení. Byť hodně rychlý, ale fajn.

11 01.10.2021

Druhý díl jsem četla spíš jenom kvůli prvnímu, protože jsem ho už měla doma, ale moc jsme se nebavila :( od autora si ráda přečtu něco dalšího (viz můj komentář k prvnímu dílu), ale tohle mi sedlo ještě o trochu míň než první díl :( sorry :(

Moje další sbírka autorky. Ta obsahuje kratší povídky do třiceti stran. Kromě úvodní Bez motivu, která má padesát stran. Většina z nich má sice zajímavou pointu, ale kvůli délce to prostě nevyzní dostatečně úderně. A to dost zamrzí. A ve výsledku průměr...

Možná proto mě asi v první třetině knihy nejvíc bavila povídka Bez motivu, která je jakousi variací na detektivku. Protože potom přijde pár průměrných kousků, aby potom zase přišla kanonáda dobrého materiálu. Nějak mi ty autorčiný roztopášné povídky pouze povrchně otírající se o společnost, nebaví (Milenec, Pohádka, La Sainte-Vierge). Ale jakmile vytáhne kartu tajemna (Doprovod) a má možnost pracovat s charaktery (Nerozvážnost, Ve zlomku vteřiny), cítím se v jejích příbězích mnohem lépe. A když se pustí do kritiky společnosti (Andělé a archandělé), je to ještě stokrát lepší...

Čili z téhle sbírky jsem ve výsledku hodně zmatená. Jsou v ní kousky nádherné, dokonalé a dechberoucí. Ale zároveň kousky, které bych přirovnala ke kolekci bomboniéry. Některé z nich si tolik neužijete, možná je i necháte až na konec, ale stejně je sníte. Protože čokoláda.

Jsem tedy vážně ráda za možnost hodnotit každou povídku zvlášť.

No, a něco k povídkám u povídek.

17 27.09.2021

Knihu jsem měla doma až ostudně dlouho, než jsem se pustila do čtení. Tak kdy jindy než právě dnes? Tak jsem si udělala fakt hodně čaje, nahodila do playlistu tři alba a pustila se do Doomboye. S lepším materiálem jsem Mezinárodní den komiksu fakt oslavit nemohla! :)

Asi je důležité říct, že není tak úplně podstatné, co posloucháte. Doomboye si užijete tak jako tak, pokud v sobě máte...jak to říct...trošku toho citu. Ale možná o trochu víc, když to je trochu ostřejší. To sem píšu proto, že nevěřím, že všechny hudební žánry dokážou vyvolat právě pocity jako ty, kde do toho někdo sice řízne, ale řízne do toho upřímně, místo cvakání čudlíků. Ale i tak si knihu víc užijí právě ti, kteří to měli podobně. Kdy je nikdo nechápal, že poslouchají zrovna tohle. Že jsou kvůli tomu divný. Že se kvůli tomu s nima nikdo nebaví. Proč jsou samy a vlastně jenom tahle pro dost lidí nemuzika je jako jediná může uklidnit, dát do pohody. Ukázat, že temnota není v nás, ale v těch ostatních, kteří v sobě neumí najít světlo, protože není naše chyba, když oni nevidí, jak to naše svíti na metry daleko. Asi je fakt potřeba mít obecně k hudbě alespoň trochu hlubší vztah, aby jste knihu ocenili. (Asi moje chyba. Když tady byla v diskusi dotazovka, nedělalo mi problém si přiznat, že bych den bez knihy zvládla bez problému, ale bez muziky by mi asi hráblo.) Protože tohle je příběh o tom, jak v sobě narovnat věci, jak dospět a stát se tím, kým být chcete, v hodně těsném spojení s muzikou. Zde konkrétně s doom metalem. Ten rozhovor, co je to vlastně ten doom metal byl fakt peckovej. (Byť by se do ta vyřčená definice dala naroubovat do více žanrů.) A musím uznat, že to na mě fungovalo skvěle, byť jsem na něco trochu jemnějšího. (Ale jenom trochu, sousedi to potvrdí.)

Jinak, já mám doma jednu poličku, kterou jsem do knihovny přidělala právě na podobné knihy jako Doomboy (Měsíční stín z ní na mě vyčítavě kouká), takže rozměry vydaní fakt nejsou problém. Ale uznávám, je hluboká, takže na položení ideální. Naopak mě to takhle bavilo. Rozměry, kresba na vniřních deskách, zpracování obálky a celkové kabátku knihy. Tady za mě mohlo být trochu víc sametové, ale takhle to taky bylo v pohodě.

Přesto musím říct, že jsem ráda, že jsem nejdřív četla Vodního hada, na autora si musí jeden prostě zvyknout. A tady to bylo ještě náročnější, hlavně orientace v postavách. Ale asi by to tak jako tak probíhalo "shut up and take my money" :D

Přesto se mi kresba líbila i tady. A vůbec mi nevadilo, že není snová tak často jako u Vodního hada. Právě naopak, nechci koukat na to samé jenom s jiným příběhem. A nutně potřebuji další knihu od autora, smutně koukám :(

Takže jo, mě ten celý příběh naprosto vyhovoval a bavil. A sorry za tenhle komentář. Ale když mě něco dostane, většinou o tom mluvim právě takhle. Jako zasněná blbka. Ale je to zatraceně fajn. Doporučuji. Doomboye i to zasnění..

22 25.09.2021