Lenka.Vílka komentáře u knih

Tentokrát zase trochu jinak. A řekla bych, velice ráda a velice upřímně, že se mi to takhle taky líbilo. Už bylo na čase trochu odkrýt minulost Josephine. Tak proč ne formou (na první pohled samostatných) příběhů...chytře to v knize není chronologicky...


Případ Alfreda Ravenscrofta (Texas 1936):
Tohle bylo naprosto bravurně napsaný. Samozřejmě je tady muž, který byl "zasažen". Což bylo drsný, ale v odměnách to stejný rozdrcení duše. Až na konec jeho příběhu, že?
Ale Jo hledá Alfreda Ravenscrofta. Spisovatele, který napsal povídku, kde jsou stejné příšery, které ona sama vídá ve svých nočních můrách. Je čas vyslechnout si jeho příběh.

Bylo to krvavý, šílený, dojemný a samozřejmě napínavý a tajemný. Prostě nádhera :)

5/5


Překrásný způsob smrti (Francie 1286):
Vážně? Překrásný způsob smrti? Pro někoho, koho nezmůže ani plamen? Opět dojemné, plné krve, nenávisti, naděje a osudu. A konečného pochopení, že jsou lidé, kteří nejsou sice zlý, ale ten kdo, kolem sebe rozesývá pouze neštěstí nikdy do šťastného konce nikdy nedojde.

Tohle bylo vážně skvělé. A hlavně dojemně odvyprávěné.

5/5


Nejtemnější stezkou (Colorado 1883):
Hmmm? Wau!

Tak tady moje já hledající alespoň nějaké odpovědi chrotalo blahem. Úvodní shrnutí životů bylo fajn vzhledem k faktu, že stejně ví, že to nejde opakovat stále dokola, když neví, kdo je.

Prostě hodně krve, emocí a hlavně i pár odpovědí. Tohle bylo vážně fajn. Byť na divokém západě...

5/5


Jediným pohledem (Rumunsko 1943):
A to by nebylo, aby chybělo něco, co mám moc ráda. Zabíjení démonickejch nácků! Ale převineme trochu dřív v ději ;)

Na začátku to bylo trochu i pozitivní, jenže potom se Jo dostane do Rumunska, a všechno to jde do háje. Ale není tam sama. Je tam i voják, který zná pravdu. Proč se skrývat, když jste démon? Tohle je ideální situace ve světě.

A teď jsem zpátky na začátku. Klidně bych si o tom přečetla i samostatnou kapitolu v knize. Jako...zabíjení démonickejch nácků ;)

5/5


Mě se ty povídky moc libily, protože Jo ukázaly v jiném světle. Jako na začátku jenom zmatenou ženu nad svým osudem, která chce jenom přežít (paradox, co?) a ne jenom jako "cold bicht", která zneužívá chlapy, aby dostala, co chce. Což jsem tam trochu očekávala/doufala/potřebovala, jenom jsem chtěla, aby to bylo, sakra, dobře napsané. To se stalo :)

19 02.05.2021

Mezi prvním druhým dílem uběhlo spoustu vody. A ne každý v té pauze našem svůj klid.
Josephine možná na první pohled ano, ale to se změní. Bude hůř.
Nick sice začíná šílet, být paranoidní a silně posedlý, ale to se změní. Bude hůř.
Sice je úvod velice pomalý, ale já si to užila.

Posunuli jsme se do roku 1978 a já byla i zde jako doma. V tomhle díle se Jo místo novináře, setkává s hercem. Který má něco, co je hodně nebezpečné. Hlavně pro ní. Takže začne doslova detektivní pátrání. Prvek satanismu je tady mnohen silnější než v prvním díle. A bylo to fakt napínavý!

A jo, asi to je autorský záměr, ale mě prostě mrzí, že je linka Nicka tak upozaděná. Semdesátky byly fajn. To samostatné satanské natáčení bylo fajn (teda, jasný, jak to myslím), a co se z toho opět vynořilo z minulusti. Ano, sice se linky částečně střetly (já to jako střet beru), ale i tak. Mě tam víc té přítomnosti chybí...

Za mě další skvělý díl. Jenom nevím, co si počtu dál. Hned musím číst trojku, to je jasné. Jenom nemám po ruce čtyřku. To bude do té doby děs :(

21 02.05.2021

Napoprvé jsem knihu nedočetla.
Napodruhé jsem našla to místo, kde jsem skončila, a v klidu četla dál. Do krásného konce. Tedy...konce?

Pokud bych měla sestavit žebříček titulů jejiž první díl vážně nic nevysvětlí "Smrt je mi v patách", by bylo na prvním místě. Ale bylo to tak dobré, že mi to bylo vlastně jedno.

Příběh je vyprávěný ve dvou linkách, přítomnost a minulost. A jak se začnou vykládat karty na stůl, byla jsem velice spokojená. Už jenom kvůli té myšlence, že pokud je někdo posedlý škatulkováním knih do žánrů, tuhle knihu bych mu dala povinně ke čtení. Zbláznil by se :D

Bavila mě atmosféra, stejně tak ta noir detektivní část, tak ta horová část, která se v příběhu vynořovala stále víc a víc. A konec byl dost brutální. Na větu: "Ty máš ale pěknou držku." Vždyť...první obrázek, že...

No, a velice mě zajímá, jak to bude dál v přítomnosti, protože to bylo trochu (byť logicky) upozaděné...

Kresba absolutně luxusní a správně temná. Vážně se to hodilo a dokreslilo příběh, protože ten je prostě nádherně temný, tajemný a krásný :)

Jenom to končí tak, že jsem nevěděla, co dál. Protože...druhý odstavec...

25 01.05.2021

No uf!

Leč se k peru opět vrátil Pavlovský, na poslední díl, kde čtenář čeká pecku, se mě to šíleně drhlo a táhlo.... :(

Možná tedy konec světa, ale mě místama přišlo, že bych raději umřela já mnohem dřív, než ten konec nastane.

Nebudu lhát, jsem otrávená a nemám náladu tohle ani komentovat.

Snad mi povídky zlepší náladu. Byl to dárek, aby někdo neměl tuplák, takže jsem ráda, že jsem se ke knize O krok před peklem konečně dostala :)

17 30.04.2021

Kniha začíná jako klasická "dickovina", ano, malé "d" je schválně, použijte slovník :O tedy ne, že bych měla načteno od autora tolik knih. Ale zatím pro mě všechny začali stejně. První stránky jsem vždycky strašně zmatená a špatně se v nich orientuju, ale až po chvíli se to srovná, a já lituju, že to už skončilo. Navíc mi docela dlouho trvalo, než jsem přeskočila na výhybku slovenštiny, ale potom to byla brutální jízda.

Bavila mě ta paranoia, skvěle napsané rozdvojení, celá ta psycho část byla naprosto skvěle zpracovaná a za vsuvky, které odlehčují jsou i vtipné, za ně jsem byla ráda. Což je zároveň můj hlavní problém. Místy to na mě bylo možná i trochu dlouhý a možná by příběhu slušelo míň stránek nebo to napsat jako povídku. Ale napsal to tak, jak napsal ;)

Jsem jediná, komu přijde, že ta anotace od Arga toho čtenáři vykecá mnohem víc, než je příjemné? (Když dopředu nic nevíte a nikdo vám ani nic nevykecá?)

Nikdy mi napsat komentář nedalo takhle zabrat, jako právě k Temnému obrazu...

PS: docela mě pobavily rozdílné přístupy k překladu pojmu "Substance D" českého a slovenského vydání...a nejsem si jistá, zda se český úplně povedl :/

23 29.04.2021

Upřímně? Za mě strašně milá, hezká a vtipná vata, která to nejlepší přinese až na konci. Předpokládám tedy, že (podle názvu dalšího dílu) dojde na velké rozhodování, které asi bude poměrně emoční. Doufám. Ale teď k Supertýmu.

Supertým je především vtipný počin, kde si Pinocchio, usmyslí, že chce tým superhrdinů. A když už, tak se všema klišé! A bylo to vážně mile vtipné.

Konec byl vážně miloučkej. No, pokud se právě s touhle postavičku ještě setkám, vůbec mi to nebude vadit

18 28.04.2021

Proč je tahle kniha tak skvělá? Protože jsem dostala přesně to, co jsem podle názvu čekala. Příběh Růženky a kompletní uzavření minulosti, aby se Sněhu mohly jít dál. A bylo to super

Druhá část se věnuje Temnému. A musím říct, že ta vsuvka (hlavně její pojmenování, no spoileros) mě vážně dostala. No, stejně jako zbytek knihy.

Chápu, ono se tam toho zase tolik nestane. Jenže to jak je to napsaný, se čte strašně dobře. A stále je to krutopřísná zábava.

Vychytávky, blbibky a bonusovky na konci? Jenom důkaz, že tahle série má co říct i po tolika dílech

18 27.04.2021

Co?!

Čekala jsem, že to bude opět hrozný a přišlo překvapení. Nebylo. Právě naopak, úvodní příběh mě bavil. Hodně moc.
Byla to klasická detektivní práce. A způsob aranžování mrtvol a celá ta stylizace byla dokonalá. Navíc krásně nakresleno, včetně vraha. To bylo vážně ujetý, ale zároveň fakt dobrý.

Druhý příběh byl dobrý hlavně kvůli zakomponování minulosti, protože hned na začátku někdo zabije starého kamaráda Jima. Bylo to dobré. Ale potom zase superoblek a šlo to do háje :D

Tenhle díl bych mohla nazvat průměrně dobrej. Zaujala mě hlavně jeho civilnost. A konečně mě Jim jako Batman bavil. Proč? Protože když odhodil oblek robota, vypadal...no, občas mi přišlo, že odkoukal pohyby od Daredevila. Ten feeling mě chytil několikrát :) a kdyby nebylo toho, aby bych se tolik nebavila. Leč klenotem to nazvat vážně nehodlám a ani nemůžu...

A těch posledních pár stran "obálek s dějem" bylo strašně fajn :)

Ano, mohu napsat, že jsem ráda, že mám sérii uzavřenou společně s tvůrci. Ale pokud bych si knihy kupovala, asi mlátim hlavou do zdi, co jsem to zase udělala za kravinu...protože obsahuje některé vážně dobré díly, ale...některé jsou prostě knižní odpad s nulovým přínosem, kde jde jenom o lacinou popkornovou zábavu a ještě špatně napsanou, kde jsem si chvíli připadala jako kdyby na poradě, jak půjde děj dál někdo řekl: "Pár dílů klidně pusťte, oni si to koupí kvůli sérii." :(

19 27.04.2021

Na tohle jsem byla zvědavá. Naposledy mě Jim jako Batman vážně nebavil. A když jsem poprvé viděla nový robokostým, začala jsem se smát. A hned jsem dostala strach. Zda to opět nebude průšvih. Batman bez Batmana. Ale tentokrát to nebylo zase až tak hrozný! :)

Začnu s tím pozitivním. Tím, že je teď Batman Jim, děj se dost věnuje policii a její práci. Protože Harvey vede tým, který má dohlížet na "Batmana". Jenom mi přišlo, že banda záporáků je taková nudnější šeď. Navíc je začátek lehce komplikovaný kvůli skákání v čase, ale potom se to naštěstí srovná. Jenže potom přijde něco mnohem horšího, než je Batrobot. Přijde Jokerrobot. A to už jsem šla do kolen. A že bizár dávám, ale tohle bylo moc.

Druhý příběh příběh s ligou je opět na "meh". Ten to zabil ještě víc. A mě to mrzelo, protože potenciál byl! A konečná vsuvka, která českému čtenáři nebude dávat smysl je "meh²".

Až mám skoro strach otevřít poslední díl :( :/

13 26.04.2021

Podtitul téhle sbírky zní: "Hororové povídky, které se nevešly do Tiché hrůzy."
A to je dobrá lákačka, že?
Navíc, tři povídky ze sbírky jsou v další hitovce, tj sbírka Rej upírů. A to je dobrá lákačka, že?
Možná bych to tak brala, kdyby vyšla poprvé, co vyšla Tichá hrůza. Protože si to akorát představuju takhle:
Rok 2009: "Hele, ta Tichá hrůza se dobře prodávala, že jo? A neměl tam ten Korbař ještě nějaké přeložené povídky?" A evidentně to vážně vzali tak, jak to dostali. Jak si jinak vysvětlim, že povídka Poslední seance je v knize vedena jako od neznámého autora? Mám to chápat, že Korbař neznal autora? To bych pochopila, kdyby vyšlo šedesátkách, ale tohle bylo v roce 2009 (povídka vyšla pod dvěmi názvy, ale třeba tehdy neuvedli autora a z toho překladatel čerpal, fakt nevím). To už vydavatel musel vědět, kdo to napsal. Proč tam nedal nějakou poznámku? Nějakou vsuvku? Tohle akorát podpoří myšlenku, že vydali, jak dostali. Našli u dědiců práv (?). Asi to není chyba textu, protože v některých zdrojích se uvádí to stejné, autor neznámý. Na svých stranách vydavatel ale uvádí jako autora Christie. Kdyby to byla chyba textu, asi by se to někde vedlo. Ale je to tak v obsahu i když přijde povídka na řadu v knize. Tak teď nevím, zda jsem jenom já letadlo :D

V seznamu je opět jenom výpis autorů a název povídky. Že nebudou medailonky, v to jsem už ani nečekala. Není tam ale ani originální rok vydání a název jednotlivých povídek. Zní to ošizeně? Jo, zní.

Ale nemohu říct, že to je horší sbírka. Tři povídky z ní jsem četla ve sbírce Rej upírů (Drákulův host, Neboť krev jest život, Noční návštěvník) a všechny ode mě dostali maximum z hodnocení. Jenom to beru jako dobrý způsob jak vydělat na něčem, co fungovalo minule. Protože mě prostě irituje ten podtitul "Hororové povídky, které se nevešly do Tiché hrůzy" :/

Pokud vás neotrály moje dosavadní pindy ke knize samotné, něco jsem napsala i k jednotlivým povídkám ;)

22 25.04.2021

Tak tohle bylo naprosto dokonalý! Připadala jsem si jako v jiné dimenzi. Hlavně kvůli tomu, jak je kniha napsaná. A jo, musím napsat, že takhle se mi to líbilo strašně moc.

Nejsem si jistá, zda bych i já tvrdila, že ubylo humoru. Jenom je tam jiný. A do tý pochmurný a temný atmosféry se to hodilo. Ale zároveň velice myšlenkově hluboký příběh. Ze mě zase lezou kraviny, co? :D

Příběh se mi moc líbil. Možná asi zatím nejvíc z celé série. Jedna akce střídá druhou a autor se s tím rozhodně nemaže. Tak moc, až se těším na jeho vlastní samostatný kousek. Strašně moc.

21 25.04.2021

Na tenhle komiks jsem se vážně těšila. A potom jsem se bála. A potom zase těšila. A bála. Těšila. A potom zase bála...(hele, tohle bude na dlouho)...

Ale potom jsem se začetla a jenom jsem bála. A taky z toho těšila. A bála...(sakra, tohle bude na ještě trochu víc dlouho)...

Nechme kočku vyplivnout chumáč chlupů a já snad mezitím najdu správná slova.

Jako takhle. Geoff Johns je možná megalomaniak a egomaniak, ale proč ne, když víte, jak napsat dobrej příběh. A tady se to podařilo. I s tím propojením, se spoustou odkazů, s podobným řešením vizuálu jako Strážci. Má to jenom jeden drobný problém. U nás vyšla verze na dva díly. A jde o to, kde první díl končí.

Celá první polovina má jeden hlavní znak. Je to pekelně pomalý. Ale příjemně pekelně pomalý. A mě ten rytmus sednul. Poznat postavy a užít si to s nima. Ale potom přijde Joker a je to bum bum bum. Soutěž v přehlídce Gothamských vikuků začne a chytne to úplně jiný drive a v tem moment, co jsem byla připravená, že holka svlíkne triko, stáhla se opona.

Takže? Pokud na to máte nervy a důvěru ve vydavatele, že druhá část vyjde dřív než za pět let, možná si to přečtěte najendou. Ale kdo by měl právě ty nervy, co? :D

Co je ale výhodou jsou tři dokonalý originy. Jo, Pan a paní Smithovi byly skvělý. Na konci jsem cejtila flašku ve svý ruce a kolena zarytý do betonu. Nádherné setříhaný v přítomnosti. Padouši (?) rozebraný do posledního šroubu, až vám půjde mráz po zádech. Nemám ráda jednoduché "protože proto" a tohle bylo perfektní. Třetí origin z blázince byl taky skvělý, ale tyhle dva "mejkapový konkurenti Jokera" byly naprosto úchvatný :O

Abych nezapomněla. Ještě kresba.
Nádhera. Já se ocitla v nebi. A to jako vážně a doopravdy. Všechno bylo tam, kde toho bylo třeba. Nikde nic nekoukalo, co bylo navíc. Krásný :)

Byla jsem prostě spokojená se vším. Asi je to i způsobeno tím, že kde jiní mají na svém oltáříčku Strážce, kam nosí dary a modlí se s kuřecí pařátem v ruce, já tam mám jinou knihu. (Nebo přivázaného autora samotného. Kdo ví? Kuřecí pařát je silnej matroš!) Takže tak, no...

23 22.04.2021

Ještě jsem nikdy nečetla knihu, během který bych si tolikrát řekla "uf" a tolikrát jí odložila. Hodně dlouho jsem totiž nevěděla, zda do knihy jít nebo ne. Tokijský ghúl se mi líbil a tenhle pohled z druhé strany? Oprávněně jsem se toho bála, protože jsem měla hlavního hrdinu, co byl ghúl v pohodě a ÚPG byla parta zlejch lidí. Číst to obráceně, asi mluvím obráceně, ale dalo by se snadněji přistoupit na hru, že ráda objevím hodného ghúla. Protože mě ty pasáže s ÚPG předtím bavily podstatně méně. Tedy, když dostavali na budku, bylo to ok.

Čekala jsem tedy zaporáky záporné do morku kostí, abych začala fandit té zlé organizaci. A v prvním díle jsem ho skutečně dostala. Ale než se tam autor prokecal, první třetinu jsem solidně "proufala". A jo, ghúl, který se vyžívá v mrzačení, je dostatečně záporný. Ale to je ten problém. Je mu věnována celá kniha, přesto se o něm nic nedozvíme. Jako víc. Nejdřív si tam jenom povídaj, hierarchie ÚPG, bla bla, zase hierarchie ÚPG, bla bla bla, potom je polovina, dlouhá, předlouhá akce, která mě už v polovině nudila. A potom konec.

Jsem ráda, že mám po ruce hned druhý díl. Protože ten asi rozhodne, zda se pustím do série, teď jsem trochu...zmatená... :(
Ale jednotka čistě z ghúlů je nápad dobrý. Tak uvidíme, co bude dál. V rámci všech linek :/

Alespoň že jedna věc se nezměnila. Kresba. Krásná jako vždy. Tady už vlastně není o čem debatovat. Tak alespoň něco ;)

Update: sorry, mě to prostě nebaví. Druhý díl nedočten :(

17 18.04.2021

("Co tu kruci děláte vy?...To si nikdy neberete dovolenou? V Gothamu na vaše slova dají, ale tady na letušti platí jen moje slovo. Tady rozhoduje letištní policie!" ... "A za dvacet minut tu budou rozhodovat federálové. Moc času nemáme.")

Takže další Batman z téhle série. A začne to hned zvostra. A tím nemyslím příběh daný anotací. Ale o kresbě až později.

Ta otázka bezpečáka byla vtipná právě proto, že se Bruce Wayne na dovolenou chystal. Ale by na letišti nesmělo přistát/ztroskotat letadlo plné mrtvých lidí. Takže Batman jde na to.

A co že to? V letadle byl virus, takže nasedit roušky nebo už to je v nás, protože jsme v něm byli nebo byli jenom na letišti? To mi něco připomíná. Ale, sakra, co? Hmmm...

Za mě možná až moc rychlé, ale jako úvodní epizodka to funguje. A potom přijde hlavní příběh.

A musím říct, že byl dobrý. Anarky to myslí vážně. Smaže lidem digitální stopu a vznikne teprve ta pravá anarchie. Celá ta štreka za pointou toho, proč to dělá, byla dobrá. A dávkovaná fakt skvěle ;)

Závěr byl na mě až moc rychlý. Pointou skvělé, ale moc rychlé. Velká škoda :(

Mě osobně zaujala už obálka. Ta je totiž zatím z celé série nejkrásnější. Myslela jsem, že to bude Ikarus, ale jak jsem uviděla Anarky, tak bum! Prostě nádhera. A potom jsem začala číst a přišla práce týpka jménem John Paul Leon. Jak jsem jeho tvorbu viděla poprvé, trochu mi to vypalilo mozek, než jsem si zvykla, ale už jsem věděla, do čeho jdu. Takže dneska jsem si jeho sešity už jenom vyloženě užívala. Ostatní kreslíři to trochu učesali, ale hodilo se. Už to byl jiný příběh.

15 18.04.2021

Hmm, asi hodně záleží na tom, co od knihy očekáváte. Protože knihu tvoří vlastně dvě knihy. Scény ze srdce a Projevy.

Scény ze srdce je přesně to, co vám slíbila anotace. Je to životní příběh jedné rodiny. Čtení to je zajímavé, ale místy jsem se přistihla, že se trochu nudím kvůli stylu vedení vyprávění. Což způsobuje, že některé dialogy potom působí moc strojeně. Za což podle mě může i použitý přítomný čas. A že ty vzpomínky nenapsal spisovatel. Škoda. Sice to potom působí jako "z lidu" a nevím, zda i "user friendly". Za mě tedy zajímavé, ale místy špatně čtivé... :(

A potom přijdou ony projevy. Zde lze hodnotit ne jejich hodnota, ale jejich provedení (páč, kdo si knihu přečte, je jasné, že...) a informace a jak je to sestavené. Mají svůj samostatný obsah, název a datum s místem. Takže za mě splněno na jedničku.

Greta Thunberg je podle mě taková lidská oliva. Buď jí přijdete na chuť a zbožňujete, nebo jí nepřijdete na chuť a nenávidíte. A nic mezitím. Prostě buď s ní souhlasíte nebo ne...

Dávám čtyři hvězdy kvůli tomu, jak je kniha napsaná. Pořád je to kniha a to by se v hodnocení mělo brát do úvahy...

16 17.04.2021

Můj vztah k autorovi je stále stejný. Zbožňuju ho. Vážně jo. Vždycky když mu má vyjít nová kniha, strašně se na ní těším. Rozbalim z krabice a koukám na ní. A přesně v tenhle moment se stane pokaždé to samé. Knihu odložim. Nejde o to, že jsem mešuge a tohle mi stačí k uspokojení ducha ani nemám syndrom neklidné platební karty na internetu. (A mešuge jsem úplně z jiného důvodu.) Ale Jeff Lemire se pro mě stal autorem, jehož další knihu se bojím otevřít, protože mám strach, že mě to zklame a příběh bude třeba jenom na 367%, protože u něj vždy čekám 636373%. Což je zároveň nesmysl. Aby mě zklamal? To se ještě nikdy nestalo :)

Ať už jde o úplně normální lidský osudy nebo vážně ujetou partu děcek. Nebo jde o superhrdiny, kteří v jeho podání fakt nejsou klasický...a přečíst si o něm, že je klasický pláštěnkář, mě minule málem shodilo ze židle, protože v jeho podání je i tohle dost jiný. Nesuď autora podle jeho knižního životopisu. Proč? Protože Lemire umí dobře zpracovat dvě základní věci. Emoce a motivace. Možná i to je důvod, proč těch pár jeho sešitů (mluvím o tom, co u nás zatím vyšlo) Ligy spravedlnosti řadím jako topku v rámci té série. Ale jak sám autor řekl...dobrá zkušenost, ale raději svoje věci...

V jeho knihách je vždycky něco, co mě vtáhne. Něco, co mě dostane. Něco, co akorát způsobí, že mám z další knihy strach. Něco, co ho staví o jeden level víš nad ostatní autory.

Jeff Lemire má totiž dar z vlastně obyčejného základu udělat něco speciálního. A jelikož je vydávaný současně více vydavateli, možná to u jeho jména v poličce nebudete mít designově nejpřívětivější, ale budete tam toho mít stále víc a víc.
(Já stále lobuju za Sweet Tooth. Dřív než dorazí adaptace. A pokud bude adaptace Černé palice, bude to na ach.)

A teď už konec obecné onanie, jdeme raději k té konkrétní. A to ke knize Potápěč. Snad se tam taky něco nestane, až mi ujedou emoce.

(Tohle všechno jsem napsala před čtením knihy. Další text vznikl během čtení a po dočtení.)

Je pravdou, že nevím, co sem napsat, protože to všechno z děje je v anotaci. A o co tam doopravdy běží, si čtenář musí projet ve své hlavě. Všechny vrstvy příběhu. Protože je to pravda. Pokud chcete mít budoucnost, musíte mít vyřešenou minulost, protože to ovlivňuje vaši přítomnost, na které závisí vaše budoucnost.

Další kniha, kam dál autor kus sám sebe a je to z toho cítit. Je to něco, na čem mu tehdy záleželo. Viz doba, kdy knihu napsal. Možná proto z těch málo slov (porovnání s beletrií) a vobrázků pro děti (divných typů je bohužel hodně) cítím víc emocí než ze všech těch bezcelerů. A je jedno, že tam dáte navíc kostku, bude to furt guláš bez chuti. Tohle je poctivý žrádlo!

Kresba je hodně zajímavá. A střídá se tam hodně autorových stylů a to mě baví. On je dobrej ve všem. Ať už jde o normální věci, nebo rozpíjení vodovek jako v EC, tady ale bez barev. V Potápěči je jenom černá a bílá. Taky mě bavily ty slova jako když vezmete do ruky myš a v malování se samy snažíte něco napsat. A dávalo to tam smysl! Jeff je hračička a o svá dítka se poctivě stará. Dává tedy smysl, že (proč) tohle dělá nejraději. Všechno sám sobě ;)

Co mě ale vyloženě nakrklo je absence látkové záložky :(

27 15.04.2021

Knihu jsem začala číst tak před dvěma rokama. Jako ebook. A bylo to dobrý. Ale ebook. Tak jsem si řekla, že počkám. Mezitím přišla spousta dalších knih. No, znáte to, no...takže napravuju svoje hříchy mladí a konečně do rukou beru tvrdého Larse, ne žádnou elektronickou napodobeninu.

Hned v úvodu je jasný, že ten případ, který byl na začátku tak snadný, nakonec tak snadný nebyl. Najít něco na vdanou paničku, i kdyby to znamenalo trochu tomu pomoct, aby se jí manžel zbavil, a mohl nahradit novou.

Zde pro mě většinou nastane problém. Protože ona je náhradnice tak ultra sexy a v kempovaní numero uno, protože postaví stan, ani nevíte jak, a hned by šla nejraději grilovat. Mmch, škoda, že je kniha jak z rychlíku, takže náš nebožák ní promluví sotva dvě věty. Myslím před odrytím karet. Tohle tam chybělo :(

Protože co by to bylo za správnou knihu, kdyby tam nebyla právě taková ona. Ta která mě nechá naprosto chladnou, aby zbylo dost na hrdinu příběhu. A vždycky ale zároveň doufám, že to bude právě ona, která právě se všema vydrbe. Vydrbala? V knize.

A jak se začnou nabalovat další a další věci, text vás tlačí stále dopředu. A to je dobře. Čtivost 8738%.

Dobře, vtipně a hlavně úderně napsané. Autor se vážně nezdržuje věcma kolem. Nemá to ani moc stránek. Navíc písmo patří do málo velikostně skromné kategorie, okraje jsou taky slušné a kniha působí relativně tlustě kvůli dost hrubým stránkám. Takže tuhle jednohubku přečtete poměrně rychle ;)

Konec naprosto geniální. Takový, že budete proklínat autora, že to tak ukončil. Ale zároveň budete proklínat samy sebe, že jste vlastně rádi, že to neukončil jinak. Ale do třetice zároveň, absolutně věrný žánru ;)

22 14.04.2021

Ocelové jeskyně mám doma už delšího dobu a teď se to vážně hodilo na rozředění knih. A hned v úvodu napíšu: skvělé!

Zápletka je skvělá. Mám ráda sci-fi a detektivky. Takže tohle spojení je pro mě dokonalé. Navíc svět, ve kterém se to odehrává je děsivě chladný.

Co se mi moc líbilo, bylo jak autor zapracoval minulost. Na začátku kapitoly a potom děj samotný. Ať už svého hrdiny nebo Země a jejího současného stavu. Prostě, věděli to dřív a ví to všichni i teď. Lidstvo vždycky dopadne stejně, pokud se snaží něco, někoho, přechcat. Skončí samo mokrý. A ještě ho všichni předběhnou, protože po tom uklouzne...

Protože leč budoucnost, nelíbilo se mi tam. Lije žije v hnusnym světě, kde se lidi vrátili do na hlavu postavených šablon a pravidel, které jsou nutné k přežití, protože "lidská nenažranost". Líbil se mi tedy ten svět. Což vůbec nevylučuje předchozí tvrzení "nelíbilo se mi tam". To se za mě shodovat nemusí.

Samozřejmě, jsou důležité obě složky. Ta jak, se lidi dostali tam, kde jsou, a taky ta detektivní. Zde je mi jasné, že pokud jste detektivkáři, zde budete brblat asi nejvíc :D

Ale taky je pravda, že jsem se tak do třetiny nemohla začíst. No, má to málo stran, takže to nebylo takový peklo :D Skvělý svět, ale těch keců kolem! A to nejhorší na tom? Já se vyžívám v kecech kolem, ale tady mi prostě chvíli trvalo, než jsem se začetla :( možná proto, že jsem knihu do rukou brala s velkým očekáváním. Bylo prostě obrovské. Asi jako úplně každého, kdo od autora čte první knihu...

PS: díky za info během čtení, že jsem knihu ještě neměla číst, je to moje první od autora, tak jsem nevěděla, že i tohle má propojení :D

16 14.04.2021

Tak tohle bylo hodně jiný kafe od minula! Nebo mi říkejte nenáročný čtenář, ale tohle byla prda už od první stránky ;)

Protože ono je po zpátky. To, proč jsem po prvním díle četla sérii dál. Jako ok, sice se na nás řítí smrt, apokalypsa, benga atd, ale my si vždycky vyšetříme čas na hlášku. Ideálně doplněno sebevědomým úsměvem, byť...řítí se na nás smrt, apokalypsa, benga...chápeme...

A ještě se do toho motá ta červená krabice, v které je (kdo ví, ale Felix si myslí, že je důležitá, takže má buď recht nebo ne, ale o tom se potom veřejně mluvit nebude) pro naše hrdiny něco důležitějšího, než co je pro ženu po deseti letech ve vztahu červená krabička v nóbl restauraci.

Takže spousta explozí, střílení, pruzení (ano, chemie mezi Vincencem a Walterem je opět jedinečná...takže jo, scénka ohledně úchyla v hotelu byla bombička) a hlavně humoru.

PS: ta obálka je prostě mňam :)

17 11.04.2021

Žrádlo pro psy je něco jako klasický díl seriálu, kde se tvůrci snaží dát něco, aby nafoukli počet na 22 dílů (ano, pro mladší ročníky, dřív bylo tohle číslo normální!), takže se sice celou sérií tahle červená nit, ale občas se napíše něco jako tohle. A buď to dobrý je nebo není. Žrádlo pro psy je ta epizoda, kterou si nebudete v rámci maratonu pouštět znovu. Tohle je epizoda, kterou přeskočíte.

Ale proč? Vždyť její děj v základu není špatný! Ano, vskutku není. Tak tedy proč? Nesedl mi styl, jakým to je napsané. A celý to bylo "ne pro mě".

Tak příště. Kladivo na démony na mě mává z poličky ;)

16 09.04.2021