Lenka.Vílka komentáře u knih

"Strange Days - The Doors"

Naprosto děsivě dokonalá kniha, ze které mě mrazilo. Přesto jsem si její čtení užívala. A rozhodně vznáším protest vůči tomu na obálce. "Rafinovaný psychologický thriller, který svou atmosférou evokuje Dívku ve vlaku." Aha. Kde? Až na tenhle marketingový úlet, jsem byla nadšená, čili bych opravila: "Rafinovaný psychologický thriller." Spíš bych trochu šla (kdy už) do té Gillian Flynn, protože autorka nádherně zvládla popsat krásu i v těch hnusných věcech. Což je za mě dar, který každý autor nezvládne. (Píše člověk, kterému se moc líbila Vosí továrna, čili je třeba mě brát s rezervou mé vlastní optiky.) Ty scény s Knoflíkem byly...nemám slov...když už od začátku víte, že...

"Přece když si člověk zakryje oči, tak odpudivá scéna zmizí, no ne?"

Příběh je vyprávěn ve dvou linkách. (Já osobně nechápu, proč je v rámci anotace zmíněná pouze jedna. Potom je docela těžké tady něco omylem neprozradit!) Jedna linka je vyprávěna v první osobě. O dospívání chlapce s jeho malou sestřičkou, o kterou se stará, protože matka je věčně "jinde" a otec je taky většinou taky "jinde", než se dostane "na ono místo", kde mě vážně mrazilo. Ano, bohužel jsou i takové rodiny. Druhá linka je o Warrenovi, který na dvorku najde oběšenou svojí studentku, ale důkazy říkají, že si tam nepomohla sama, je vyprávěna ve třetí osobě.

Zda je to z důvodu oddělení linek (kapitoly se pravidelně střídají a nejsou uvozeny jménem vypravěče) nebo něco úplně jiného, na to si budete muset chvilku počkat, ale řeknu vám jedno. Když jsem se tam v knize dostala, byla jsem lehce v šoku. Nejde o to, že jsem si nepotvrdila hned svou první teorii, jak to je. Protože autorka něco naznačila a celou dobu se snažila tak bravurně odvádět mojí pozornost dalšími a dalšími informacemi, drobnostmi, které mě utvrzovaly v tom, že to tak vážně je. A že jsem na konci koukala a zavřela se slovy: "Geniální! Proč se knize nedostalo větší pozornosti?!" I bez hloupého natahování a zbytečného komplikování. Dobře vystavěný a ještě lépe napsaný psychologický román. Opět se mi vydavatel trefil do noty příběhem, který na první pohled působí nenápádně...

PS: asi se úplně neshodnu s ostatními, že jsou v knize pouze negativní a divné charaktery. Na mě to tak nepůsobilo...

16 29.06.2020

"No Hard Feelings - Saliva"

Tentokrát jsem stejnou chybu neudělala. Hned jsem se po dočtení druhého dílu pustila do třetího (přestože tentokrát nebylo na čtení tolik času.) A že mě hned zamrazilo! Úvod opět kulervoucí (nežná pohlaví tento výraz omluví, ale pokud vám vadí jen toto slovo, čtěte komentář ke špatné knize a nedoporučuji též knihu, potažmo celou sérii, vůbec číst) a hned ve mě úplně zatrnulo. Ale...

Uf, Joe je ok, ale naše milá slečna Peg není ok. A to je jenom začátek. A jestli to doteď bylo komplikovaný a nebezpečný, skoro mě nenapadá jak potom pojmenovat třetí díl...

Vsuvka ohledně obálek. Ke Krutému osudu se mi líbila nejvíc. Asi proto, že byla zelená a ten obrázek na ní vynikl nejlépe, a protože průstřely po kulce v sobě mají cosi magického. (Dneska melu jednu kravinu lepší než druhou, co? :D...)

Všechno jde tak, jak má jít, a jak jsme zvyklý. Proč se ale u třetího dílu nemohu zbavit dojmu, že si to zde Simmons u mě natahuje už tak trochu na sílu? A zbytečně moc kombinuje? (I přes nesporné kvality dílu.) Přesně jak řekla Rigby: "...snažíš se vyřešit úplně všechno!".

Joe je Joe, Simmons je Simmons a oba mi dali, co jsem čekala. Ale tenhle díl 4 a půl hvězdy. Prostě ta pachuť, že právě tohle bylo navíc, to trochu srazila.

Přesto musím říct: "Bravurní série." kvůli dvou prvním dílům, které byly na 4277383%.

20 27.06.2020

"One Of Us - New Politics"

Vážně nevím, proč jsem se téhle série tak bála, protože je vážně dobrá. A přestože se jedná o malé děti, oni zase až tak malé nejsou a možná ani už děti.

Emma žije v sirotčinci. Je jich tam hodně. Mamá má za svojí mámu, protože je k nim hodná. Jenže jejich učební metody trochu připomínají vymývání mozku a vytetovaná čísla na krku (hned mi blikl seriál Temný anděl a čárové kódy) nejsou úplně normální, plus ta všechna pravidla!

Nevím, zda bylo psané primárně pro mládež, ale tady si najde své každý, protože se řeší závažné otázky úplně pro každého.

Komu mám věřit? Té, která nás vychovala a milovala? Byla to všechno lež?
Co je venku? Je venku něco, co je v rámci nebezpečí větší než to tady?
Máme sedět na zadku než na nás přijde řada?
Máme to říct ostaním a utéct sami? Ale co oni?
Jsou v to sami, nebo je podobných dětí jinde víc?

Takže jo, příběh se rozjíždí a je mi jasné, že to bude ještě vostrý. Moc děkuji časopisu Pevnost (viz záložka Zajímavosti), že jsem zjistila, že se není čeho bát a v klidu sérii okusit. Bylo to sice jablíčko hořkosladké, ale neskutečně dobré!

Moc se mi líbila kresba. Je čistá, přehledná a zajímavá. Navíc je hezky vyvedeno, pokud se vzpomíná, představy, když si děti něco domýšlí nebo se jim něco honí hlavou. "Přehnané emoce" patřící k žánru jsou taky dobře provedené. Právě kvůli tomu, jak je kresba čistá a přehledná.

Navíc v druhé polovině přijde zvrat, který jsem fakt nečekala a vy budete s odpověďmi na svoje otázky zase úplně na začátku. Protože konec je pecka!!!

PS: není magické, že isbn knihy obsahuje čísla "666"? Ty démoni byly skvělý!!!

14 27.06.2020

Knihu jsem četla v prvním vydání a komentář tady mám, ale četla jsem knihu půjčenou z knihovny. Ale když jsem ten klenot chtěla mít, nešla sehnat. Za rozumnou cenu, tedy myslím. Dokonce jsem si komiks objednala v originálu. Nevím, kolika hranicemi a kolika kontrolami kniha prošla, ale dvakrát jsem objednala přes amazon. No, asi měli problém s originálním názvem, protože ani jednou mi kniha domů z ostrovů nedorazila. Udělalo mi tedy radost, že kniha vyjde znovu. Co mi neudělalo radost, bylo rozdělení na dvě části. Tak úplně jsem nevěděla, kde to chce vydavatel udělat. A to ještě nebudu mluvit o tom, že jsem si koupila první knihu a ta druhá...no, do naší trafiky nedorazila. Takže jsem se smířila s tím, že je to moje prokletá kniha. No, stačila dovolená v jižních čechách (jo, ta na které jsem přečetla kolik knih, protože celý týden, kromě jednoho dne, prochcal), a tam jsem sehnala druhý díl!!!!

Moje hodnocení příběhu, který u nás napoprvé vyšel v jedné knize, zde:
https://www.databazeknih.cz/knihy/kralovstvi-tve-37491

Tentokrát starší příběh nebyl tak špatný. Vlastně mě svou naivitou neskutečně rozesmál. Humor jak z druhé třídy :O

12 25.06.2020

Knihu jsem četla v prvním vydání a komentář tady mám, ale četla jsem knihu půjčenou z knihovny. Ale když jsem ten klenot chtěla mít, nešla sehnat. Za rozumnou cenu, tedy myslím. Dokonce jsem si komiks objednala v originálu. Nevím, kolika hranicemi a kolika kontrolami kniha prošla, ale dvakrát jsem objednala přes amazon. No, asi měli problém s originálním názvem, protože ani jednou mi kniha domů z ostrovů nedorazila. Udělalo mi tedy radost, že kniha vyjde znovu. Co mi neudělalo radost, bylo rozdělení na dvě části. Tak úplně jsem nevěděla, kde to chce vydavatel udělat. A to ještě nebudu mluvit o tom, že jsem si koupila první knihu a ta druhá...no, do naší trafiky nedorazila. Takže jsem se smířila s tím, že je to moje prokletá kniha. No, stačila dovolená v jižních čechách (jo, ta na které jsem přečetla kolik knih, protože celý týden, kromě jednoho dne, prochcal), a tam jsem sehnala druhý díl!!!!

Moje hodnocení příběhu, který u nás napoprvé vyšel v jedné knize, zde:
https://www.databazeknih.cz/knihy/kralovstvi-tve-37491

Ano, Království tvé je inteligentní příběh, ne pro každého, který trpí (v tomto vydání) rozdělením na dva díly. Jsou věci, které trpí rozdělením, pokud jsou psány jako jeden, popřípadě vycházely původně po dešitech, ale to je něco jiného. A Království tvé je jednou z oněch věcí. Já osobně to vidím jenom jako rozdělení kvůli penězům, protože sice druhá kniha vyšla po dvou týdnech, ale knihy se daly sehnat současně s dílem prvním. (Pajdon, nejsem zase až tak naivní.)

Soustředila bych se dnes tedy na druhý příběh. Což je trapná nuda na pár stránkách, s příšernou kresbou. Vážně jsem ráda, že žiju, kde žila. Spektre není špatná postava. Ale je to tak prapodivně nakreslené. Až to děsí :(

11 25.06.2020

"Another Day, Another Vendetta - Hatebreed"

Hned první kapitola vás dostane! (A pokud ne, nevadí. Podstatné totiž je, že dostala mě. A to vážně hodně! Zase!) Pokud jste náhodou nečetli první díl, hned budete vědět, s čím máte to dočinění. Zamyšlení s dětským štítem bylo prostě na jedničku! Protože když po vás jdou chlapy, který znáte z lochu, chcete vědět, kdo je poslal. I kdyby se vám ta odpověď neměla líbit. (Hned jsem zadoufala, aby ta linka za to stát.) Což je vtipné, protože se tak dozví něco z minulosti, kvůli čemu šel do vězení. Jak Joe s informací naloží? No, doufala jsem, že jediným možným způsobem. Krásně ve svém stylu...

Ale vypadá to, že bude mít Joe i práci. Jako opravdovou, ne tu, kterou hlásí té kurátorské vyzvědačce. Cold case, který zase tak cold nebude, protože podle zoufalého otce, kterému před dvaceti lety zabil jeho dceru, není vrah mrtvý a vesele si ve svém koníčku pokračuje. (Zde je vážně vtipné popsán život Hansela, takže čtenář hned na začátku knihy ví, že je sériový vrah. Přeci jen, tahle série není o zjišťování zda je někdo sériový vrah nebo ne, a podobných věcí.) Protože já hned otevřela pusu: "$@^@^@&, uděláte si, $@^@^?! Chápu správně, co teď dělá za práci?! (Než to autor napsal na plnou hubu.) To je možný jenom v Americe!" MOŽNÁ MALÝ MOŽNÝ SPOILER VE ZBYTKU ODSTAVCE Ale hned dávalo víc smysl, proč tam je i tahle linka...o to je vtipnější, že pro čtenáře je jeho linka psaná jako "Hansel řekl..." a jeho současnou identitou ho oslovují ostatní. Tohle pojetí bylo příjemným osvětlením (a navíc byl vážně skvělá postava)...a zároveň bylo děsivé, co ze své pozice může udělat a že tentokrát nebude stačit "Bang, bang" a Joeova zbraň...nebo? Koukala jsem!

Jo, a taky se na Joa nalepí dva fízlové, který chtějí strášně moc řešit smrt svého podplatného kolegy z minulé knihy, ve které je Joe (překvapivě) nevinně. Škoda, že pro ně je snadnější myslet si opak. Navíc když...v knize.

("Takže teď tu budem sedět na prdeli a čekat?"..."Na prdeli budeš sedět jen ty. Já budu sedět na zadku."...tahle dvojka, Brubaker a Mayers mě fakt bavila...o nich bych si klidně ráda přečetla z druhé strany. Jako z té policejní.)

Velký mafiózo, krvózo, kulkózo a brutózo mejdan pokračuje. Už od začátku autor hraje s odkrytejma kartama. Řekne nám o postavách, co potřebujeme vědět, co potřebuje on, si nechá pro sebe, a potom rozjede krvavou řežbu.

Tentokrát mě pobavil Simmons opět dokonalým moudrem ohledně nekonečných detektivních sériích.
"Tak proč to pořád čteš?"
"Pořád doufám, že dostane rozum a tu krávu i toho čokla odkrouhne."

Což mi připomnělo, že bych měla pokračovat v sérii Jack Reacher, až moc krutým stylem :D

Co mě překvapilo, byl fakt, jak je kniha oproti prvnímu dílu jiná. Tempem, vyprávěním. Dvojka je vlastně v hlavní linii pokračováním jedničky, ale má úplně jinou dinamiku. A není to tím, že už víme, kdo Joe je. (Osobně si tipuju, že to pořádně nebudeme vědět ani po třetím dílu. A myslím, že by mi to ani nevadilo.)

23 22.06.2020

"Bernandín - Horkýže Slíže"

Jo, jo, hned jsem si musela pustit Bernandína, protože tohle je ještě větší magorárna než Čepel entropie, takže se to hodilo. Během čtení se to ale obrátilo. A Bernandín dával větší smysl než Organická oprátka.

Problém je v tom, že jsem už po pár kapitolách nevěděla, zda dočtu. A moc mě to mrzelo, protože předchozí knihu autora jsem četla s nadšením. Tady jsem se neustále myšlenkama chtěla vrátit na rozcestí, zda jsem si nespletla cestu. Chtěla jsem jít "humorná magorárna s tunou nechutné akce", ale měla jsem obavy, že jsem špatně zabočila, protože jsem šla "magorárna, kterou jsem nepobrala." A moc mě to mrzí, protože jsme se na knihu moc těšila :(

S knihou jsem se prala. Kde je ten humor, který jsem si u autora tolik oblíbila? Kde je ta lehkost předchozího čtení? (Tu vystřídala radost, že jsou kapitoly krátké, čili to knihu opticky prodlouží, a vlastně čtení zkrátí.) Kniha si určitě najde své věrné čtenáře, ale já to tentokrát nebudu. Což mě mrzí :( ale obálka je nádherná!

15 20.06.2020

ABY BYLO JASNO, KOMU SE MŮJ KOMENTÁŘ NELÍBÍ, AŤ SI ČTE NĚCO JINÉHO, SPOILER ALE ZAČÍNÁ AŽ V ČÁSTI, KDE JSEM HO SLOVEM SPOILER OZNAČILA, TEDY V POSLEDNÍM ODSTAVCI.

PŘESTO VAROVÁNÍ. MŮŽE OBSAHOVAT PASÁŽE, KTERÉ FANATICKÝM FANYNKÁM ASI ZABRNKAJÍ NA NERVY, PROTO PŘEDEM VARUJI. V TOM PŘÍPADĚ NEČTĚTE!

Kolem téhle knihy byl děsnej hype strašně dlouho předtím, než vyšla. Ještě ani neměla vydavatele a už jí sem natěšené fanynky vkládaly. Protože co je na goodreads je kniha!

Takže tahle malá mrcha, Lenka.Vílka, se nemohla dočkat, až si tohle přečte. Až sem napíše něco "milého". Vyšlo mi to tak půl na půl. Nakonec se ukázalo, že příběh je (částečně) jediná dobrá věc v téhle knize. Tedy, teoreticky, podle anotace. Ta mě zaujala. Sice jsem si nedokázala představit, co má autorka v úmyslu, když to není "jednorázovka", ale série. Přesto ve výsledku zpracování děje a charakterů postav stojí za prd. A aby jste si nemysleli, že jsem jenom trubka, která si řekla, že naštve právě všechny ty natěšené fanynky, a chce jenom hejtovat, trochu si to rozebereme. Protože já knihu protrpěla do poslední stránky.

(A nejde jenom o to, že dost lidí razí filosofii "Co vzniklo na wattpadu, mělo by zůstat na wattpadu.", nepatřím do téhle kategorie čtenářů. Respektuju, že se mění místa, kde vydavatelé hledají autory, protože doba jde dál a pokrok nezastavíš. Sice to nechápu a zdá se mi to na hlavu, ale respektuju to.)

Kniha začíná zvláštně. Jak by začínala každá harlekýnka, kterou bych si mohla koupit v trafice. A celkově ty věty typu: "Ouhy ej..." zakončené vykřičníkem. Víte, co myslím. Ten tón, kdy prosťáček dírou v plotě pozoruje holku ve vodě. Naštěstí se potom přidá trochu fantasy a tajemna, ale stále je tam na mě až moc toho prvku, který nemám ráda u historických knih, kde jde víc o lásku než o historii. Což beru, je to pro mladý holky, ale na mě to bylo strašně naivní a hloupý. Prostě jako fan fiction.

Ale tři věci mě mrzeli moc.
Věk hrdinky: neustále opakování, že je dítě. V sedmnácti není dítě. Natož v tomhle žánru. A neustále jí to předhazovat jako argument? To nebylo správný.
Romantika: tohle někomu přijde romantické? Já bych brala tu cestu sbližování, kdyby cesta nevedla tam, kam vedla. Protože, co víc dostane holku, než to, že její nový manžel miluje jinou? Hmmm...co asi tak. Už vím! Když jí pojedou spolu zachránit! Na předpokládaném trojúhelník tohoto typu není nic romantického. Protože když to dopadne špatně (tedy pro manželku asi dobře), tak bude vděčná? Že se stala cenou útěchy?
Popis světa: cestou poznáme hodně světů. Ano, jsou popsány. Ale tak nějak povrchně. Za mě to bylo málo a to je škoda. Možná kdyby se autorka víc soustředila na jednu věc. Což je v knize časté. Ve spoustě věcech. Chtěla tam toho mít moc, ale za mě byla chyba to narvat do jednoho dílu.

Nevím, jak moc se upravoval text do téhle podoby. A přestože to je autorky první kniha, četla jsem už lepší a propracovanější prvotiny. A nebudeme si lhát, nebylo tam nic, co by mě překvapilo. Mám zrovna za sebou ještě jednu knihu z podobného ranku, takže to není tím, že nejsem otevřená žánru. Jenom to ve mě nevyvovalo žádné emoce.

Četla jsem ebook, takže nemohu plně ohodnotit zpracování obálky. Zda se leskla nebo ne, hloubka toho, jak byla embosovaná (v tomhle preferuju "čím víc, tím líp"), ale mohu hodnotit ilustrace v knize. Neumím kreslit. Ve škole jsem s tím měla velké problémy, ale to neznamená, že nemohu mít názor na kresbu (stejně jako mohu mít názor na text, přestože nejsem spisovatel). Bylo to strašný. Sorry.

S knihou jsem strávila skoro dva týdny, a byla ráda za výplň jinými knihami, vážně se mi to dost táhlo. Protože nejde o to, že mi nesedlo, co jsem dostala. Autorka něco slíbila a to já potom nedostala. Proti YA fantasy nic nemám. Ale já dostala YA, na které bobek fantasy hodila sýkorka, ale mě byl slíben bobek fantasy od vokavky. (Pokud víte, jaký je mezi těmi ptáky rozdíl, chápete příměr.)

Jenom by si ty české autorky měly uvědomit, že je občas lepší nepsat stejný kraviny jako jejich "zahraniční konkurence". Co znamená "měla vlasy připomínající měsíc v nejtemnější noci"? Jak si to mám představit, když o tom světě vůbec nic nevím a nemohu si to převest ani do toho našeho? (Když doslovný popis oné barvy byl až na konci knihy.) Já se potom o tom světě sice něco dozvím. Ale proč je mi při prvním popisu postavy podsunováno něco, co si jako čtenář neumím představit?

SPOILER NA ZÁVĚR
Bohužel knihu musím shrnout do slova cesta tam a zase zpátky, aby si postavy uvědomily, že touží po někom jiném, než na začátku knihy, a aby to nevypadalo jako ona harlekýnka, je tam daný jakýsi fantasy prvek. Ale jak to všechno skáče jednu chvilku tam a zpátky, nevěřila jsem těm postavám. Pokud bych jim měla věřit, musela by být jedna změna za jednu knihu, ne za deset kapitol. A mezitím děj, skutečný děj. Ne jako tady, kde je děj vlastně vatou, která posouvá postavy na určité místo, aby tam zase udělali změnu a všechno obrátili. A ta, kvůli které to všechno bylo, se vlastně ukázala jako největší lhářka, aby ta telenovela mohla pokračovat v dalším díle. Jestli vám to stačí, vpořádku. Hele, já proti červené knihovně v zásadně nic nemám. Pokud ty ostatní dějové věci jsou aspoň k něčemu. Tady byly k ničemu.

"Hold Me - Weezer"

Jedna z knih, která mi na poličce ležela až moc dlouho. Ano, jde o to, že mám ráda pohádky, a pokud je retelling vážně dobře napsaný, ne pro děti o pár let starší než původní látky, jdu do toho!

Dala jsem pět hvězd. S vědomím, že nelze srovnávat s ostaníma pětkama. Protože pokud bych měla být zlá, dám hvězdu jednu, protože na jednu stranu je to vlastně o ničem, na druhou stranu o všem. Ale od sté stránky jsem četla s přiblblým usměvem na tváři a užívala si příběh.

Jeden by racionálním pohledem řekl, že je to celé blbost a já mu to nebudu brát. Ale teď je retelling touhle formou strašně populární a je hezké, že se snaží autoři knih být kreativní. A tady autorka byla.

DÁLE SPOILER OHLEDNĚ KONCE, PŘESTOŽE O NĚM PSÁT NEBUDU, ALE JENOM PRO JISTOTU

Za mě byl konec naprosto v pořádku. Nic mi v něm nechybělo. Právě naopak, docela mi vadil epilog, který by v knize za mě ani nemusel být. Stejně jako mě v erotických románem ruší epilog o tom, že chlapák je najendou měkouš, protože jeho slepička vyseděla vajíčka. Konec je krásný, plný emocí a uvědomění toho, co se v jejich životech odehrálo. V pohádce vám taky po finálním polibku taky řeknou jenom: "Žili šťastně až do smrti." a vynechají to, že on spí v ponožkách a ona není čiperka a ráda si přispí.

Jo, ještě k těm pěti hvězdám. Dala bych čtyři, ale líbilo se mi zapojení dalšího námětu.

19 18.06.2020

"I Am Machine - Three Days Grace"

Gantz pro mě pokračuje jako každý další díl, zaměnitelný v pořadí. Začne to pokračováním z minula. (A že tentokrát ta řežba byla fakt nechutná! Ale ta neustálá další a další transformace mě po chvíli přestala bavit. Přestože to bylo plné emocí z očekávané pomsty možné smrti a já doufala, že to zvládne. Za mě je Kaze poslední normální postava série. No...zda jo zvládne, v knize.) Aby se potom ve zbytku knihy jelo dál ve stejném scénáři jako vždycky. Vyšší hodnocení jsem dala kvůli první třetině, kterou si Kaze zabral pro sebe. (Ale že si jeden démon pro sebe zabere 3/4 knihy beru jako natažení, abych mohla všechny postupně sejmout a opět se vyhnout tomu, aby se děj posunul. A to je fakt nuda a je jedno, že nechutnosti jsou fajn, musí být oprávněné a mít své logické místo v ději.) A další hvězda kvůli konci a dodrženému slibu ohně 100 bodů. A že se možná konečně v dalším díle dozvíme něco víc. Už jenom šest knih, nebo tak kolem do cíle, tak už je na čase, ne? :D

17 17.06.2020

Romantické čtení na dovolenou 5/5
(Pokud jste jako já, nevezmete si na dovolenou pár knih, vezmete si jich trochu víc než pár, protože víte, že to celý proprší. No, soudě podle počtu knih je vidět, jak to s tím deštěm bylo...)

„Choice - Face to Face“

Něco se lidem musí nechat. Jsou vážně dobrý v nenávisti a taky ve všem špatným. Čili dává smysl, že když už je Země málo, jsou vděčný za další místa, kde si můžou čechrat pírka. A když se stane něco, co všechny rozhodí a naruší křehkou (předstíranou, vyber si sám) slupku míru a poklidu, nastane velký problém.

A těžko by jste hledali dva rozdílnější muže, než je Holden a Miller. Těžař ledu a detektiv. Jó, a taky Julia. Jó, a taky virus (už to můžu napsat, protože ke knize dal někdo štitek virus, jinak by to byl podle mě spoiler, protože já čekala jenom tu blbou válku). Co je spojí, máte převážně v anotaci. A že je příběh sám o sobě fakt dobrý. Poslední dobou jsem měla na podobné žánrovky špatnou ruku, takže mi kniha udělala radost.

Co taky zaujme je formát psané knihy. Má dvě linky, dva pohledy, právě těhle dvou mužů. Ostatní tam na mě působili spíš jako přihazovači děje a odsouhlasovači činů. Přičemž je Miller ve značné nevýhodě. On má jenom svoje myšlenky a...jasně, že to sem nenapíšu. Ale hezky mě to dostalo k tomu, co se mi v knize líbilo. Oni přemýšlí. A kdyby to bylo jenom obyčejný přemýšlení. Oba (fajn, víc Miller) neustále něco řeší v hlavě. A to bylo super. Je to vlastně místama dost hluboký, až by se jeden mohl potopit až moc a nazvat to nudou, ale za mě luxusní. I válečné scény byly dobře napsané. Já s nima byla všude, na lodích i šutrech, zvládla si to představit. Velké plus tedy. Přestože oba autoři jsou pro mě neznámou. Jeden u nás ještě nic nevydal, a od druhého jsem četla komiksovou adaptaci Hry o trůny, to moc neprozradí. A co mě hodně zajímalo? Jak to vlastně psali.

To jako vždy jeden napsal kapitolu svého pohledu a poslal druhému, aby reagoval? Protože některé kapitoly končily vyloženě krutě. A vy se musíte prolouskat celou další kapitolou, než se to dozvíte. Čili, kniha je vážně moc čtivá (než se chlapci sejdou), otáčela jsem stránky zběsilým tempem. Přesto doporučuju v téhle části knihy dávat pozor. Je tam dost politiky a informací. Ale zároveň jde o to, zda vás takhle vedený příběh bude bavit. A je jedno, zda by to psal třeba jeden člověk, hezky klasika. Vy totiž v těch linkách dost dlouho tápete v obou táborech a to se muže zdát flustrující, pokud vám čtení trvá dlouho. Není to kniha pro toho, kdo má rád knihy, kde jsou rozdaný karty od začátku první kapitoly a potom se všechno zachraňuje. Kniha má 400 stran, takže dost prostoru pro příběh, hodně akce, megamoc politikaření a vývoj charakterů. Hlavně u Millera, kterého jsem na začátku moc nemusela, ale postupně se to měnilo. (O to víc se těším na seroš, ani nemusím psát jméno mého oblíbeného herce, že...) Od Erosu se to rozjelo v druhé vlně a kniha zase působila úplně jinak. Navíc musíte počítat počítat s dlouhou historií, tak nevíte, kdy vám to tam prsknou a zase to „zdrží“. Lehce náročný materiál. ALE! Asi mě víc bavilo právě to do Erotu, protože tím střídáním linek měla kniha úplný šmrnc. Kdy každý z nich ví něco, druhý něco a čtenář si říká: "Jo, takhle!" a lapá dechem, kdy se to dozví všichni. To ke konci už tak moc nepracovalo.

A jelikož jsem holka zvědavá, neodolala jsem a po přečtení první knihy, jsem se podívala, jak končí první série adaptace. (Ano, bez kouknutí na to předtím.) A je to vážně náhoda, ale přesně v ten moment bych skončila i tuhle knihu a nechala bych si to do druhého dílu. Protože toho bylo moc a přestože jsem si na konci říkala: „Wau! Co že to?!“, od té chvíle (píšu o ní dřív komentáři, což bylo dřív než ten kouknutý konec, se mi kniha četla trochu víc...taženě...jako kdyby za každou cenu chtěli přes 400 stran, ale paradoxně posledních pár stran působilo až moc jako „šup, šup, honem“).

PS: moc děkuji za info, že je kniha ne lepší, ale trochu jiná než seriál, do kterého se teď mohu konečně pustit, protože byl konečně čas na knihu :)

Jednu hvězdu si nechávám do druhého dílu a za tu táhlost...

19 17.06.2020

Stejně jako kolegové pode mnou, sice jsem dočetla, ale bylo to utrpení.

Nabubřelé keci, které mi drásaly nervy. Kravina kravin. Sorry, je to tak.

A co měli být ty vsuvky uprostřed textu? Proč nebyly na konce stránky?!

Tralala, kravina, na hrb hozená!

12 16.06.2020

Romantické čtení na dovolenou 4/5
(Pokud jste jako já, nevezmete si na dovolenou pár knih, vezmete si jich trochu víc než pár, protože víte, že to celý proprší. No, soudě podle počtu knih je vidět, jak to s tím deštěm bylo...)

„Should Anything Go Wrong - Face to Face“

První, co mě napadlo po dočtení druhého dílu: „Sakra, Vílko, ještě že máš trojku, to bys byla pořádně hloupá Lenka!“ (Ale stejně jsem si na rozředění dala komiks mezi díly. Jo, měla jsem asi na dovolené málo literatury, tak jsem si něco musela koupit.)

A zase (nečekaně,co?) začínáme v roce 2009. Zase jiný úhel, zase skvělý úhel. Tentokrát z pohledu záchranářů. A doplnění všech vodítek z místa činu. Včetně jedné zraněné ženy.

Klap, klap.

Jsme v přítomnosti a u té samé ženy. Skončila na vozíku a její matka ji zabila a poté spáchala sebevraždu.

Klap, klap.

Vážně? Protože pozorný čtenář si vzpomene, na konec knihy Právo nálezce. A ostatně Bill časem taky. Což je jediná část příběhu, kdy jsem byla alespoň na chvilku před Billem. Druhá linka se totiž odehrává v nemocnici, kde začnete pomalu na kloub přicházet vážně šílené teorii. Pokud jste četli třeba Synové člověka, tak vám tohle přijde skoro měkké, na to že jsme v detektivce.

A šílené akvarijní rybičky pomalu a nenápadně útočí. Klap, klap.

A jak začne přibývat podivných sebevražd, všechno je stále divnější a divnější. Aby se příběh dostal ke svému konci. Protože to, jak se to všechno stalo, a jak vznikl celý ten důmyslný (až na jednu věc v závěru, kterou jsem nepochopila MOŽNÝ SPOILER nevím, zda jsem jenom špatně nečetla. Ale nejdřív chtěl postupně oddělat všechny z fronty a to se mi zdálo jako dobrý nápad...víte, jak to myslím...ale když se potom jde ve vzpomínkách vzniku všeho, v druhé polovině knihy, plán je jasný a jednoznačný, oddělat všechny ze stadionu a kvůli tomu připlavou šílené akvarijní rybičky pomalu a nenápadně útočí...KONEC SPOILERU).

„Existuje pouze jediný skutečný vážný filozofický problém, a tím je sebevražda.“

Jasně, žadný strachy. To se nikdy stát nemůže. Ale kdo ví..vy?

PS: dík za autorův doslov

21 16.06.2020

Romantické čtení na dovolenou 3/5
(Pokud jste jako já, nevezmete si na dovolenou pár knih, vezmete si jich trochu víc než pár, protože víte, že to celý proprší. No, soudě podle počtu knih je vidět, jak to s tím deštěm bylo...)

„Why Would I Lie? - Face to Face“

Thanos zvítězil. Přesto není šťastný. Vlastně je tak nešťastný, že pošle do minulosti Ghost Ridera, aby přivedl své o několik milionů let mladší já. Protože jenom on mu může pomoct získat to poslední, co mu chybí ke štěstí.

Nejde jenom o změnu scénáristy. Ale o celkové pojetí komiksu. Včetně kresby, kde bylo hodně prostoru vyřádit se. Jenom je to ze začátku takové dost filosoficky podané (někdo by řekl „ukecané“) a příběh chce vaší plnou pozornost. (Sestřih toho, jak si Thanos podrobil svět, byl áááá…) Ale od třetího sešitu je to jízda. A Thanosův pejsek? Když byl dořešen jeho příběh, kápla slzička. A co ten jeho druhý pejsek Ghost „Fucking Nuts“ Rider? Hned jak řekne, kdo je, budete chtít vědět jak se tam dostal. A taky se to dozvíte. Což mě přivádí k myšlence, proč je tenhle komiks tak dobrej. Protože…

...i scénář měl hodně prostoru. A chápu, proč si autor původně myslel, že mu tohle nikdy neprojde. Jenže mě to takhle připomnělo dost knihu Starej dobrej Logan. Zakomponovat příběhy starých známých, jejich přerodu v to, čím jsou dnes, tj v budoucnosti.

Celou knihu kreslil jeden člověk. (Všichni ostatní se podíleli na Annualu.) A je to znát. Pozitivně znát. Geoff Shaw. První uchutnávka od něj byla skvělá. (Samozřejmě dělal i na té druhé sérii, viz odstavec o Annualu.) Vážně Mama Mia a taky Gloria. Vážně povedené, včetně barviček.

Bála jsem se nového autora kvůli té změně. Protože předtím psal Jeff Lemire. Moje sluníčko, měsíček i hvězdičky ve stejný okamžik. Ale i tak to bylo fajn odpoledne.

A teď ten Annual…to je trochu SPOILER

Krátké příběhy posloužily k tomu, čemu měli. Ale nějak mám problém s jejich průvodcem. Proč? Protože mě to naštvalo. Podle slov autora zároveň posloužil k odtajnění, zda „jedna nejmenovaná postava přežila“. Ano, mě to radost udělalo, protože jsem byla zvědavá (když máme možnost hned číst najednou a ne čekat na vydaní po číslech). Teď už jenom doufat, že ta série vyjde u nás. Protože na ní dělají oba autoři třetího Thanose. A protože já bych do ní rozhodně šla.

16 16.06.2020

Romantické čtení na dovolenou 2/5
(Pokud jste jako já, nevezmete si na dovolenou pár knih, vezmete si jich trochu víc než pár, protože víte, že to celý proprší. No, soudě podle počtu knih je vidět, jak to s tím deštěm bylo...)

„Fight of Flight - Face to Face“

Takže...druhý Bill. Relativně. Kniha začíná dvěma liniema, u kterých se střídá vyprávění. Vrátíme se do té noci útoku na frontu před trhem práce. A sledujeme další oběti. A v druhé v minulosti sledujeme zabití spisovatele, kterého zároveň okradou (nebo spíš okradou a potom zabijou, že?). Zatímco Petovi jeho špatnou rodinnou situaci vyřeší nález kufru plného peněz, nad Morrisem se začíná stahovat smyčka, a jde do vězení. Pro Peta se se ty příběhy, nalezené společně s penězi, taky stanou důležité. Pro studium a život. Ale i minulost si jde pro své příběhy. Morrisovi už vlastně nejde o ty peníze. Chce ty dvě poslední prokleté knihy, na které myslel celou dobu ve vězení. Za každou cenu a přes každou překážku.

Zde mě hlavně zaujal fakt, že Pete potom ví, odkud peníze a bloky jsou. Ví, že hraje nebezpečnou hru, ale kvůli své sestřičce to i tak dělá. Protože si říká, že se se zlodějem a s vrahem starého spisovatele nikdy nemůže setkat. No, může, ostatně říká to i anotace. A já si i tak říkala: „Mělo by mi bejt mladýho líto, pokud mu sekera skončí v zádech? Nějaká fešná. Jako třeba ta na obálce. Vždyť je spolupachatel! A je jedno, že peníze použil na dobrou věc. Jednou krvavé peníze, navždy krvavé peníze. A to se mi líbilo. Kdo je dobrej? Kdo je špatnej? A záleží na tom vůbec? Nebo je podstatnější, že jsou všechny pohnutky dokonale napsané?

Takže si hezky protáhněte stará kolena, v druhé části knihy přijde Bill a za ním následuje zbytek Scooby gangu. A v ten moment mě to trklo, jak je vlastně King geniální. Takhle by mohl psát hodně dlouho. Vždycky si vybrat někoho z řady a napsat mu příběh. Každej, kdo říká, že by si to nekoupil, pochopitelně kecá. Ale. Kde jsme to byli? Jasně, u Billa...taky dobře, že se nakonec ukáže :)

Většinou si chyb v knihách od Bety nevšímám. Protože: „Kdo jiný mi dá Kinga v českém překladu?!“. Nikdo. Což je na jinou debatu, o co jde a všichni to víme. Ale tady se stalo ještě něco horšího. Anotace. A plus to na knize. To vytváří smrtelný mix informací. Protože potom i čtenář píšící sem komentář nebo i recenzent se dostane do slepé uličky. Napsat tenhle komentář bez spoileru bylo taky dost těžký, tak snad se mi to povedlo. (Jednou jsem četla knihu, jejíž anotace končila na straně 250. To by ještě šlo. Kdyby jich kniha neměla 330.)

Protože tohle není kniha o Billovi a jeho partě (a trochu přípravě na třetí díl). Nemohu se zbavit dojmu, že dost špatných hodnocení je způsobeno nenaplněným očekáváním toho, co v knize bude. Mělo být. Podle nich. Viz odstavec se zamyšlením o teoretickém „mercedes universe“. Protože tohle je kniha o Petovi a Morrisovi. Musíte to tak brát. A mě to tak bavilo. Jejich příběh, jejich myšlenky, jejich dobro a zlo.

Ale zpátky k tomu, co jsem chtěla původně napsat. Ano, některým chybám jsem zavřela vrátka, aby se nedostaly do mého mozku. Ale ta anotace, ta mi nedá ještě dlouho spát. Já už je raději ke Kingovým knihám ani nečtu. (Viz kniha Hlas, kterou jsem četla nedávno, to byl taky hustej masakr!)

Otázka: „Co by jste udělali vy? Nechali si to nebo někam vrátili?...no vidíte…

PS: Doufám, že si pan King nepřeje, aby to s ním někdo takhle skončil. Ale zase by to vypadalo, že vidí do budoucnosti :O

23 16.06.2020

Romantické čtení na dovolenou 1/5
(Pokud jste jako já, nevezmete si na dovolenou pár knih, vezmete si jich trochu víc než pár, protože víte, že to celý proprší. No, soudě podle počtu knih je vidět, jak to s tím deštěm bylo...)

„Hardcase - Face to Face“

Joe byl sympaťák hned od první kapitoly. Fajn, tak vyhodil z okna chlapa na policejní auto. Ale měl k tomu důvod! A pochopitelně si to poctivě odseděl. Naštěstí pomohl jednomu gangsta synátorovi ve sprše, aby nepřišel o věneček svých zadních vrátek. Jestli to udělal kvůli tomu klukovi a tomu, kdo je jeho papá, aby měl sám klid, nebo protože věděl, že mu to papá po jeho návratu z vězení vrátí, na to si musíte v knize počkat dlouho, ale každá stránka za to stojí. Protože Joe Kurtz je všechno, jenom ne na první pohled jasně čitelný charakter. Teď už jde jenom o to, jestli vám podobný hrdina vadí nebo nevadí.

Joe si totiž ve vězení nadělal pár nepřátel a vyšetřování zmizení mafiánského účetního se ukáže jako pořádná dřina. Hlavně když jdou proti němu i ti, kteří by na první pohled neměli.
Ale znáte mafiány, no...a zda je za tím jenom tohle.
Ale znáte Simmonse, no...a zda je za tím jenom tohle.

Navíc kolem Kurtze najednou padají mrtvoly jako mouchy a všechno se zamotává. Protože kam čert nemůže, tam nastrčí ženskou. (Kniha má tedy vážně všechno.) A když jde navíc o krásnou mafiánskou dcerenku, jeden neví, co zkoumat dřív. Protože ona taky není žádný andílek a věci se blíží do hnusného konce, jako kdyby všechno byla jenom hra. Hnusná a krutá hra.

Bavilo mě, že má kniha tak málo stran. U autora nezvyklé. Tak jsem byla zvědavá, jestli pojede převážně v přítomnosti a jenom náznaky minulost a vězení. Přeci jenom máme tři díly. A jo, záviděla jsem všem, kteří mají druhý díl nebo omnibus, protože já neměla ani jedno z toho. Takže kompromis Bill Hodges taky není spatná alternativa. Jdu do něj!

22 16.06.2020

Tahle kniha mě svým obsahem neskutečně zklamala. A tím nemyslím směr romance danou autorem.

Za mě je hlavní problém v tom, že jsem od českého autora čekala něco jiného. Čekala jsem něco pro nás víc specifického, když se děj odehrává u nás. Jenže tady mi to přišla jako snaha o světovost, ale všechno ostatní bylo české. Tehdy jsem nestrhala jezení řízků na paloučku, že to není dost zajímavé, ale protože kniha byla kravina.

Hlavní problém je v tom, že je kniha strašně zaměnitelná se všema ostaníma. Jede se podle zajetého vzorce, který ničím nepřekvapí. Čili plné klišé. Emocí a slz přesně tam, kde je čekáte, protože tam jsou pokaždé. Situací a rozhovorů, které skončí, jak čekáte, protože tak to píšou všichni. Sice je to všechno zároveň děsně miloučký, protože na tom ty knihy stojí, ale stejnou měrou zároveň blboučký, a to mi připomnělo, proč podobné knihy čtu poslední dobou stále míň a ním. Žádný moment překvapení. Je fajn občas vypnout, ale, sakra, u něčeho, co mi nezabije mozkové buňky!

Nemohu říct, že to nebylo čtivý. Kniha je napsaná prostě, proto rychle mizí. Ano, byly tam časti, které bylo lepší rozepsat, a ta obsence mrzela, a obráceně.

Dočetla jsem do konce, takže to nemohlo být až tak špatné, že? Ale to neznamená, že mám jakoukoliv potřebu číst od autora další knihy. Má velký rozsah témat a žánrů, ale teď když vím, jak píše, nemám potřebu pokračovat v průzkumu.

Někdo tady v komentáři zmínil, že při hodnocení je důležité myslet na to, pro koho je kniha určená. Primárně pro ženy, to je snad jasný, ne? Jinak by to bylo napsaný úplně jinak...

19 06.06.2020

Vždy, když si objednám novou knihu z Comics Centra, přihodim si i nějakou starší (ať to na první pohled nevypadá jako moc velké utrácení). Tentokrát to padlo na knihu Duchové mrtvých.

S autorem námětů povídek teprve začínám, ale myslím, že to nevadí. Většina toho, co jsem četla mě nadtchlo. Je to povídková sbírka. Čili moje hodnocení jednotlivých povídek u nich a tam taky komentář.

Na knize dělal Corben úplně všechno. Jako vypravěč mě vážně bavil a teď už i jako ilustrátor (vím jenom z pomluv, že je dobrej, tak se mi to potvrdilo). Protože on to není jenom opis do adaptace, ale Corben se do toho jako autor dost zapojil. To mě asi na podobných adaptacích do komiksů baví nejvíc. Je tam to staré, ale zároveň to nové. A to mě na téhle knize bavilo strašně moc.

Líbí se mi způsob zapracování vypravěčky, která je spojnicí všech příběhů a též do nich zajímavým způsobem zasahuje.

Výroba téhle knihy byla pro vydavatele srdeční záležitost (v knize) a já jsem ráda, že jsem si jí mohla přečíst. Obálka je krásná, též celé zpracování knihy a vnitřní desky jsou taky dobrý.

Vyšlo mi to na 4,5, takže moje čtyři hvězdy jsou pouze orientační.

21 05.06.2020

Do edice New Weird jsem se chtěla pustit už dřív, ale pořád jsem nevěděla, jak na to. Doma se mi z ní sešly dvě knihy. (Pohledem zpátky mi ten žánr přišel jako bájný mýtus. Že když to budu číst, dostanu se do nějakého tajného spolku nebo něco. Což pohledem zpět už vím, že to je kravina.) Ale pořád jsem nevěděla, jak na to. Tak jsem se pustila do téhle sbírky. Protože to není jenom kniha s povídkama.

Dnes tedy nebudu hodnotit jako klasickou knihu povídek (podobně jako nejdou třeba Snové písně). Což byl původní plán...

Čili o povídkách klasicky u povídek. Jako vždycky, no...
Tam tady jejich hodnocení...
A dál o knize. Jako o celku...

Ta obálka je prostě nádherná. Stejně jako všechny od Edwarda Millera, když se podívám na přehled jeho prací. Prostě wau a nádhera.

Kniha začne vysvětlením, co je to new weird. Což na mě působilo zvláštně. Už jenom proto, že nemám ráda škatulky. Navíc bylo zvlášťní o tom číst, když to ještě nečtu. To je jako číst si co je post-punk a během toho to neposlouchat. Paradoxně, pro mě to je všechno muzika. Stejně jako tady je to pro mě všechno fantastika. Nějaká horší, nějaká lepší. Jenom se kolem toho zvláštně plká. Pokud mohu být upřímná...
A navíc, hned člověku dojde, že už je vlastně čtenářem žánru, než byl tak fešně pojmenován.

Nejzajímavější je tedy první odstavec. Pokud vás keci kolem nezajímají, přečtěte si jenom tohle. Pro mě byl tedy nejdůležitější a vysvětlil mi, že keci kolem new weird jsou fakt jenom keci. Aby nebylo ticho.

Potom následují dva oddíly povídek a potom zase to nudný tlachání o new weird.

Přičemž je sama o sobě hodně zajímavala závěrečná povídka. No, tedy její styl psaní. Sedm autorů ve vláčku po kapitole napsalo jednu povídku. Ta má úvod, kde se vysvětluje, že to vlastně není klasická povídka, a proč tomu tak je, a že její skutečný konec najdu někde na netu, protože to nebylo součástí zadání a nikdo dopředu nevěděl, že se to tak povede. Proč? Je přece spousta autorů, kteří umí psát na zakázku podle toho, co trh právě v ten moment chce. Proč by se nemělo podařit i jim...? Byla jsem na to zvědavá hlavně z toho důvodu, že je tady na databázi vedena každá kapitola zvlášť jako povídka. A co ke každé z nich inteligentního napíšu :D
(NO, bylo to hrozný...)

Na konci knihy jsou medailonky jednotlivých autorů a taky editorů sbírky. Taky je tam další doporučená literatura k "prozkoumání žánru". Sice u nás většina toho nevyšla, ale co...skládali to ve světě, ne u nás ;)

Stejně tak autoři povídek. Buď jejich jiná díla vyšla ve stejné edici jako tato kniha (takže jste je už četli a sbírka vám neukáže nový směr) nebo mají někteří z nich své jediné práce v téhle sbírce formou povídky (tak to si budu těžko obzory rozšiřovat). Je to stejný paradox jako ve sbírkách Černá křídla Cthulhu, kde mě zaujalo hned několik stylů psaní...no, ale co z toho, když si od autora u nás nic dalšího nepřečtu...

Ale určitě si konečně něco přečtu od Cliva Barkera.

Je možné, že tímhle textem asi naštvu uznavače kultu new weird. Ale tak to vidím. Je to prostě fantastika, která má svojí nálepku, aby byla zajímavá. Protože jeden autor si vzal to nej od svých oblíbených autorů a napsal knihu a všichni z toho byly najendou vyplesklý. Vážně se nemohu ubránit přirovnání k nu-metalu. Jak to rychle přišlo, chvíli zářilo, zase rychle zhaslo a zmizelo, a drží se toho i po letech jenom ti, kteří s tím začali bez toho, aby věděli, co to následně způsobí.

Z mojich prapodivných keců si snadno odvodíte moje hodnocení prapodivných keců v knize. Nakonec jsem tedy hodnotila spíš povídky. Něco lepší, něco horší. Prostě průměr.

19 03.06.2020

Hned jak jsem si poprvé přečetla, o čem kniha je, věděla jsem, že si ji chci přečíst. Ale pravdou je, že jsem čtení oddalovala. Asi proto, že jsem se bála, že to na mě bude moc. Přeci jen to je pohled muže, který umírá, a chce se naposledy rozloučit se svým synem. A přestože ví, že se o něj má kdo postarat, je to trochu jiné. Protože jeho syn není normální kluk/chlap.

A k tomu rozloučení si vybere činnost, která asi záleží na pohledu každého z nás. Jestli je k něčemu nebo k ničemu. (Kniha je označována jako dystopická fikce.) Taky jde o tu cestu, o ten čas spolu. A poznání. Možná proto to nebude kniha pro každého. "Děje" je tady prostě míň. O to víc poznání a sebepoznání. O poučení z příběhů ostatních, které na své cestě za sčítáním poznají.

Moc se mi líbil ten neurčitý popis cesty a tomu odpovídající zpracování v rámci kapitol. A celkový design knihy, včetně krásné obálky. I ta mapka v deskách. V závěru je poznámka autora a taky rodinné fotografie. Což jsem ocenila.

V doslovu je taky jasně psáno, proč kniha vznikla, kvůli komu vznikla. O to víc mě mrzí, že je to první od autora, která u nás vyšla. Přeci jen, není pro každého, tak by mě mrzelo, kdyby od ní čtenáři byly proto odrazeni. Potažmo ti, kterým se líbila, kdyby se potom stalo, že jeho další knihy u nás nevyjdou. Proto čtenáře neproklínám a nízké hodnocení chápu. Mrzí mě, ale chápu ho.

PS: pro sarekaslukova, proč není číslem řečem věk syna, je pochopitelné z doslovu autora...a že je už dospělý je napsáno hned na straně jedenáct...a proč není poznat z vyprávění, že je dospělý, je přeci jasné proč...

14 01.06.2020