Lenka.Vílka komentáře u knih
Tuhle sérii jsem četla tři roky zpátky. Měla jsem půjčené z knihovny a pamatuju si, že se mi to líbilo. Tak před rokem jsem si za super výhodnou cenu koupila pevné vazby. A teď se už ptám jenom na jedno: "Proč tady nemám komentář?" No, vždy se najde dostatečný důvod, proč si nedat opáčko skvělého komiksu. Že? :)
Dvojka má narozdíl od jedničky strašnou nevýhodu. Musíte se strašně soustředit na to, co čtěte. Nebudu se tajit s tím, že skákání v čase a multivesmír není můj kamarád. Tedy, ráda o tom čtu, ale musím mít na konci pojistku. Vysvětlení, zda jsem pochopila správně (nebo vysvětlení hodící se, pokud bych nepochopila).
Tentokrát se ale nemohu zbavit dojmu překombinovanosti. Na malém prostoru toho bylo víc, než bylo třeba. Každý rozumný autor by to víc rozepsal a rozdělil třeba do dvou knih. Potom je škoda, že se sice díváte na něco strašně dobrého, to beze sporu, ale na druhou stranu je vám líto, že se víc nepracovalo s postavami.
Čili to působí úplně stejně jako první díl. Jedna akce střídá druhou, pokaždé s jinou proměnou. A kde je "něco navíc"?
Nejvíc mě bavilo "Chlapec, který ukradl Supermanův plášť". A ta kresba byla fakt dokonalá.
("A i když nejsem žádný Spider-Man, dobré a vtipné hlášky mám rád jako každý jiný okostýmovaný blbeček. Ale právě teď mě nic vtipného nenapadá. Právě teď myslím na svého přítele.")
Začala bych prvním sešitem v knize (sedmnáct celkem), kde je tohle řečeno. Nějakej Frazer Irving tady použil svoje kreslící umění a já byla...no, na svém šťastném místě. Něco tak brutálně houbičkový jsem už dlouho neviděla. Bylo to jako procházka po mráčku blaha. Už jsem se zase zasnila. Sakra! Bohužel každá sranda končí a tohle končí po jediném sešitu. Jasně, Bachalo je taky skvělej, ale ten úvod je prostě dokonalý.
Příběh samotný pokračuje dál přesně tam, kde skončil minule. A neříkám, že mi Strange bez basebalky nechybí, ale všichni jeho pomocníci byli naprosto super. Hlavně ta jedna.
("Pověz, jsou všechny tvé týmovky tak prapodivné a nechutné?" ... "Víceméně.")
Kdyby český zdravotnictví funguvalo jako to, co převedl Strange s Thor (ups, asi jsem prokecla to "hlavně ta jedna" z předchozího odstavce...ale...stejně to máte na obálce), tak jsme všichni happy :D
(Vracím se kam nemám. Ale kdyby právě tu operační scénu nakreslil Irving, chrochtám ještě teď!)
Opět vkusně a do správného místa zakomponované "před lety", které bylo dost důležité.
Na konci je ještě jeden sešit. Tak úplně jsem nepochopila, proč není až v další knize jako úvod (asi aby to nemělo málo stránek) a Annual 1.
Nebyl to špatný komiks. Vlastně to byl dobrý akční kousek. Bohužel absolutně bez hloubky a to mrzí. Dalo se z toho vytřískat mnohem víc (ohledně toho vymítání, kde to pouze klouzalo po povrchu). Trochu škoda.
Tuhle sérii jsem četla tři roky zpátky. Měla jsem půjčené z knihovny a pamatuju si, že se mi to líbilo. Tak před rokem jsem si za super výhodnou cenu koupila pevné vazby. A teď se už ptám jenom na jedno: "Proč tady nemám komentář?" No, vždy se najde dostatečný důvod, proč si nedat opáčko skvělého komiksu. Že? :)
Ten úvod je jednoduše boží. Superman, drzej floutek, kterej je celej naspídovanej, a chce dostat všechny padouchy v okolí. A není to žádnej nudnej chlapík, ale mladej veselej hošan. A trochu namyšlenej. To jeho vytahovačný chytání kulek do dlaně? Go, Superman, Go! Je to tak sladký a naivní skoro jako něco z Golden Age. Teda, když si odmyslíme tehdejší prapodivnou kresbu. Sorry, za tohle rouhání směrem ke klasice si dám trest přečíst znovu i druhý díl!
Takže Superman chce pomáhat. Ale znáte to. Místo spolupráce, se armáda rozhodne pro opak toho, co se na první pohled zdá logický. Chtějí Supermana dostat ze svýho hřiště. (Škoda, že doteď byly mizerný správci.) Jenže potom Supermana zatknou a přestane sranda. Přijde mučení a ... no, a zase další mučení. Což je levou zadní, jenom nabereme sílu a frnk. Ale to co Sperman cestou objeví...
Skvělý akční komiks, který je na začátku bravurní. Až ke konci sklouzne trochu do klišé, ale to neva, na to že je to Superman, bylo jich tam celkově poměrně málo. Inteligentně zapracovaný origin, který vám nebude připadat jako "Zase další origin? Ek!". Navíc to napsal Grant Morrison. Takže prostě čekáte, víte, že to bude dobrý. A bylo. Jenom škoda, že scénář nedal Supermanovi občas oddechnout.
Kresba je...jak to říct. Taková Supermanovská. Nebo...do extáze mě to nepřivedlo, přestože se koukalo hezky. Nemohu se zbavit dojmu, že někdo držel kreslíře na řetězu, ať se moc nerozvášní a barvy jsou na tom podobně.
Ale jednotlivé obálky a alternativní obálky, to byla krása pohledět. Na konci je i skicář, který potěší vždy.
Už mám za sebou dost povídek mistra a vážně mě baví je číst. Autora čtu tak nějak průběžně, a jak se mi knihy dostanou do ruky, což jsem zjistila, je celkem náročné, tady jsem četla něco z původních Písečníků, něco ze Snových písní 1, takže z téhle knihy poprvé čtu povídky: Nebešťanka a Rychlodružka.
Sbírka obsahuje i Sídlo červa. To se mi líbilo i při opakovaném čtení. Hodím taky komentář přímo sem. Povídku jsem četla samostatně vydanou a je to prostě dobrý příběh, takže je jedno, že tady nejsou ilustrace, stále je to dost dobrý.
Tákže...známe ne? Jestli vás zajímá, co si myslím o povídkách, musíte k povídkám.
PS: něco jsem si hledala o knize a dost mě zaujalo zahraniční vydání povídek Nebešťanka a Rychlodružka s krásnýma obálkama od Martiny Pilcerové a celkově provedení knihy.
Začínám se do autora začítat a moc mě baví. Z téhle sbírky jsem četla povídku Barva z kosmu a Stín nad Innsmouthem adaptovanou do komiksu, takže to bylo příjemné prohloubení příběhu.
Za každou povídkou je krátký rozbor a povídání. Od koho jiného než od pana S. T. Joshio. Bavilo mě tedy číst i tohle. Že se čtenář dozví historii za povídkou a komentář. Neříkám, že to vyžaduju, ale vždy mě to udělá radost. Buď od editora rozborem nebo od autora samotného.
Zbytek u povídek...asi jasný, když čtu povídkovou sbírku...
Knize bych vytkla pouze to samé co mi u Laseru vadí vždy. Kniha má poměrně dost stran, ale protože má na výšku málo centimetrů, paperback se blbě čte. Tyhle malý knihy jsou kravina. Momentálně jsem na chvíli strašně otrávená. Hon na lovce tedy odkládám zase zpátky. Až zapomenu...a sobecky doufám, že knihovny otevřou až za hodně dlouho. Ráda bych si přečetla V horách šílenství. Taky Laser. No jupi jou :D
(Ale zase jak koukám na komentáře, české vydání je i tak o trochu lepší. Když má komentář u povídek, ne hromadně na konci. To nesnáším ještě víc než formát českého vydání.)
I v tomhle díle dostane Superman dost zabrat. Jeden hajzl za druhým. Má to jeden háček. Je toho moc najednou a rychle za sebou. Vedlejší události za nonstop rubanicí jsou vždy zkratkovité. Jako ve filmu, kde chcete všechny ohromit očníma orgiema tak moc, že vám unikne fakt, že dílo nemá žádnou pořádnou dějovou linku. Protože tady není scénář jednodušší, ale je prostinký. Kdyby nebylo úžasné kresby, je to mnohem horší kniha. A to je strašná škoda.
Takže pokud vypnete, je to dobrý akční kousek. A já akci ráda. Ale nesmíte od toho očekávat víc, v okamžik kdy nevíte, do čeho jdete.
Jsem ráda, že se opět jedná o uzavřený příběh hlavní linií. Protože bohužel u nás další díly nevyšly. Málo se prodávalo? Přeci jen není tak úplně běžné, aby podobný komiks přečetlo tak málo lidí...
Tuhle knihu jsem si koupila s očekáváním naprosté bomby. Superman s rudýma očima a slavnou Daily Planet koulí nad hlavou na obálce? To bude super, ne? Hmm...
...ze začátku to tak vážně i vypadalo. Od Péreze jsem ještě nic nečetla (mám připravenou jednu WW), tak jsem byla zvědavá. A začátek byl skvělej. Věci se mění. Nejenom ohledně scénáře, ale i ohledně postav vevnitř. Celé je to sice proti myšlení postav, ale už není nezávislé ani Daily Planet a jejich nový zaměstnavatel nemá Supermana vůbec v lásce. Po tuhle linku se z toho za mě dalo vytěžit strašně moc. Udělat ze Supermana nepřítele číslo jedno. Jenže ono se to straně táhlo, než přišel "zlý Superman". Ne, to je asi špatný výraz. Přišlo mi, že se to opakuje. Kdo četl, ví co tím myslím. A když se konečně dozvíme, co se děje, tak je konec tak rychle, že mě to mrzelo :(
Naštěstí se to zdá jako hlavní linií uzavřený příběh (teď půjdu na Tajnosti a lži) a myslím, že to je dobře. Jediné, co mi vadilo, byly nějak divně uchopené vztahy. Lois stále tvrdí, že je kamarádka, ale nechová se tak. Chová se jako mrcha. A asi bude ještě větší. A možná bude i žárlit? Na jeden díl ale až moc situací, kdy "je Clark divně pryč" a stále je zmiňovano jeho lhaní. To mohlo být rozmělněno.
Málem bych zapomněla na kresbu, jsem to ale popleta. Ta mě bavila. A velkým plusem je samozřejmě, že knihu sice dělali tři kreslíři, ale bylo to podobné, spolupracující spolu. Cena zítřka je krásně barevně provedený a bravurně nakreslený komiks, který tímto získává plusové body, které ubere vlastně jednoduchý příběh. Ale tak to u Supermana je vždy, ne? Buď je to moc "bum bum" a to je špatně. Nebo je to moc "jdeme na to filozoficky" a to je podle někoho taky blbě. Tady mi trochu vadil nepoměr, kdy tam autor chtěl dát obojí, ale víc se tam dalo toho "bum bum", ale ve výsledku a sečteno s kresbou, to byl dobrý čtenářský zážitek. 90%. Zasloužených.
Dávám do poličky Cenu zítřka, vytahuji Tajnosti a lži. (A napravim poté restík. Nemám zde komentáře k Action Comics. Hmm, tak je jasné, co se bude dělat na víkendovém sluníčku...)
První, co vás napadne je, jestli to nebude na jednoho moc Deadpoolů najednou.
Já jsem Deadpool.
Ty jsi Deadpool.
On je Deadpool.
My jsme Deadpool?
Deadpool je "daleko" a mezitím někdo usilovně dělá na tom, aby mu zkazil reputaci. Ve velkém. A to doslova.
Nápad dobrý. Měla jsem jenom jeden menší problém. Že to bylo strašně dlouhý, než se na scéně zjeví skutečný Deadpool, aby se o ty parchanty postaral a hlavně o toho hajzla největšího, co jim šéfuje.
Za mě zbytečně překomplikované. Buď to měli zkrátit nebo nějak natáhnout obsahem do víc sešitů. A opravdu hodně mě bavila a zajímala až druhá polovina. Takže doufám, že druhý díl bude stejně dobrý jako konec, potom by byl totiž pecka.
Konec srandy, vážení. Spidey má depresi. Že by někdo (další) jeho vinou umřel? A do toho užvaněnej Deadpool, kterej všechno bere s klidem sobě vlastním. Je na čase, aby se Spidey srovnal a byl jako dřív! A nenechal se dolů táhnout svým zlobivým kamarádem!
("Ale to my přece jsme! Gebíme se smrti do tváře."..."Ale o to právě jde. Lidé umírají. Nevinní lidé. A možná kdybychom se tolik nesoustředili na svůj ostrovtip, tak jich zachráníme víc."..."Tím chceš říct, že bysme měli bejt vážnější?")
Takže aby Peter ulehčil svému svědomí, jako Spiderman chce získat jedny své staré fotografie Spidermana. A hele, ty má pro někoho ukrást i Deadpool. Týmovka? No...někdo je předběhl. A utloukl ostrahu velkou gumovou slepicí.
Jaká je potom šance, že to kluci vyřeší jako dva velký a dospělý chlapy? Velká gumová slepice! V New Jersey! Hned na začátku knihy! A to si slíbili, že budou vážný!
(Kresba úplně stejná jako v předchozích dílech, takže tady žádný problém.)
Takže? *****/*****
Druhý díl je taky skvělý. Jenom má větší a epičtější znaky dokonalé bromance. Spiderman se ocitne v Mordolandu. Deadpool se tam ocitne taky. Ale jako návštěvník v zákulisí. No, jak tohle dopande! No, už si povolili srandu (ale vocaď pocaď), tak snad dobře :O
(Práci tohohle ilustrátora už známe, není co vytknout.)
Takže? ****/****
Nechci spoilerovat, a evidentně jsem tady jediná při pohledu na hodnocení, ale mě se to líbilo. Ta jejich "žádná sranda" byla vtipná. Přestože mi přišel jako lépe hodící se originální název. Přeci jenom to znamená něco trochu jiného, že? Víc vystihující situaci...
Takže? Čtyři plus pět je devět. Devět lomeno dvěma, je čtyři a půl. To by dohromady nedal nikdo, co? Snad jsem v tom vzorci neudělala někde chybu. Jinak...hanba mi!
První co mě dostalo hned po otevření knihy je to modré "X" na první straně, které má být jakýmsi pokračováním v kresbě z první knihy. A zafungovalo to perfektně. Není to 3D kresba, ale stará dobrá halda kresba.
Úvod je skvělý. X-meni jsou zase na misi, která nevychází tak, jak by měla. Tedy, oni to dají, ale akorát všude poletují ty amatéři z FF. A mezitím to "záškodník" zevnitř" rozjel ve velkém. A musím říct, že to bylo vážně skvělý! Vážně, vážně skvěle napsaný. A v co se to potom vyvinulo? (A to doslova!)
Takže o nedostatek skvěle napsané a nakreslené akce se nemusíte bát. Úplně jako v prvním dílu. A konec? Aj karamba!
Na tenhle komiks jsem se moc těšila.
...protože ho nemám z černého kompletu
...protože Joss, kterého mám moc ráda (ale víc jako scenáristu)
...protože ten příběh je prostě skvělý (byť někdo může říct, že zbytečný v roce 2019, kdy znovu vyšel, když námět byl použit ve filmové zpracování)
Problém je v tom, že určité věci si musíte přečíst. A je jedno kdy. Musíte!
X-meni se snaží o "zlepšení své reputace", ale je to těžké. Dost věcí hraje proti nim. Navíc je tady ten "lék na mutanství". Chcete svojí dávku? A je to jen tak? Jen tak lék? Nic není nikdy "jen tak".
Akční i emoční jízda od začátku do skvělého konce s cliffhangerem jako ze starý školy.
Kresba je nádherná. Skoro jsem z ní viděla vítr, který Beastovi čechrá...no...chlupy na zádech. Stejně jako když Wolverine proskočí (projde? Podívá se na ní a ona strachy raději sama spadne?) stěnou a já skoro cítila prach z těch cihel, který poletuje ve vzduchu.
Jeden z nejlepších komiksů, který jsem kdy četla a jsem moc vděčná za jeho znovu vydání.
"Seru na to. Tak to půjde po zlým."
A jak Finta řekl, tak v Bóďově těle udělal.
Celá tahle kniha je masakr. Jistě, trochu nenápadně, ať vás začátek zklidní, ale potom to uhodí. Přestože poslední díl série, už to do sebe finálně zapadne a není třeba to zběsile hnát celou knihu. Asi by to bylo navíc a zbytečné.
Konec byl...jo líbil se mi. Se vším všudy. Byť na mě té sentinentality bylo trochu moc. Když se ukázalo, že...no, spoileros!
"Hope (Scream It Out Loud) - The Blackout"
Kniha, kterou jsem četla dlouho. Ne protože byla nudná nebo mě nebavila. Ale protože jsem si jí šetřila a vychutnávala. Hezky kousíček po kousíčku. Ostatně, je to tak lepší. Protože...
...už jenom anotace je dost náročná a když jsem se začetla do příběhu, bylo to ještě hlubší a drsnější. A dost se mnou zacloumalo. Vím, proč mám Jeffa Lemira ráda. A poměrně dlouho jsem ho měla ráda pouze jako autora scénáře. Ale ty dvě knihy, kde (si) dělal i kresbu, které jsem četla, to změnilo všechno. To je odstřel na jiný level. Protože Rváč je kresbou úplně jiný než Essex County. Přestože některé autorské prvky mají společné. Protože...
...stejně jako různé odstíny černé barvy mluví, mluví i ty tyhle vodovkové kresby. A to hlavní je v nich. Každá emoce. Co není ve slovech, a že Derek není ukecanej, to je ve výrazu tváře. Nebo ve stínování. Nebo způsobu čmouhy. Je vidět, že autor svými příběhy žije, ne že jeho příběhy žijí, aby on žil (čti měl na nájem). Jak jinak by bylo možné, že čtení ve mě vyvolá přesně ty stejné pocity, jaké mají postavy v příběhu, jenž prožívají?
("Dáš si čaj?"..."Kafe by nebylo?"..."Žádný kafe. Indiáni pijou v lese čaj."..."Jo. Jenže jsem indián jen napůl."..."Tak ti naleju jen půl hrnku.")
Navíc rozdělení příběhu barvami sedlo mnohem vím než napsat titulek "Současná mizérie" a "Minulá mizérie", určující "Teď" a "Tehdy" a momenty, kdy se to srazilo spolu. Plus ty věci v červené z přítomnosti. To se mi moc líbilo.
A ty velké dvoustránkové kresby, kde je převážně les a sníh? To bylo dokonalé.
Autor opět rozebírá dopodrobna podstatu toho našeho veškerého bytí a jde mu to opět na jedničku. Protože svoje postavy dostal až do trpkého konce ohledně svých rozhodnutí. Ale za současné situace, je něco podobného vůbec možné? Nedá vám odpočinout stejně jako svým postavám. A jsem ráda, že jsem knihám Jeffa Lemira přišla na chuť.
SPOILER Taky jste tomu hajzlíkovi skočili na špek, že je konec knihy, když tam byla ta černá stránka? Já jo! Uf! Potom přišel epilog! Což bylo dobře. SPOILER
Začnu tím, že dát dohromady, co v tomhle komiksu bude, bylo asi náročné.
Jak v tom neudělat v hlavě guláš, pokud jste nečetli Válečné jizvy? Dát tam první číslo Válečných jizev. Jo, to udělali a podle mě naprosto zbytečně. Protože stejně po tomhle sešitu přijede "Dosud se stalo...". A oni vám to hezky napíšou a na konci klasická historie postavy. Ale v ten moment mi ten jeden sešit přišel zbytečný. Ne proto, že jsem Válečné jizvy četla. Ale i pro toho, kdo je nečetl. Nakousne se zajímavý příběh, kterého nedostane pokračování a proto působí trošku zbytečně. Ale zase se v něm dozvíte něco o Marcusovi. Čili zpátky na začátek. Asi ten úvod vybrat nebylo jednoduchý. (Já bych ho tam nedala a rovnou šla na shrnutí.)
Potom následuje minipiďi sešit Marvel NOW! Asi aby všichni měli jasno v tom, jaká je teď nová funkce juniora ve Shieldu a všichni se o to víc těšili na to, o co v téhle knize jde především. Secret Avengers. (V téhle jejich variantě. )
(Jinak k obálce tohohle sešitu, použitého též jako obálka knihy. Junior zde vypadá, až na to oko, jako Henry Oswald Simmons, Jr., což mi přišlo lehce úsměvné ....)
A teď hlavní příběh. Avengers už nejsou. Tak jsou na čase Secret Avengers. Pod vedením Shieldu, které bude na vodítku držet Nick Fury Jr., a ve složení...na někoho působící jako "tihle měli jako jediní zrovna čas", ale ve skutečnosti se rozjede vážně dobrý příběh. Zní mi to jako vyřez z pár epizoda agentů? Jo. Bavilo mě to proto? Jo. A hezky se všema blbinkama, které k tomu patří!
Kresba se příběhu moc hodí. Tohle je civilní a komornější příběh a odpovídá tomu kresba. Není v ní nic specifického nebo tak. Prostě je průměrná. Ničím nekřicí ani nebije do očí, aby neodváděla od hlavního. A to příběhu.
("To vám mám vysvětlovat, jak povolává moc Pána strachu k teleportaci, jen tak přes vysílačku během třiceti vteřin?"..."Ne. JAK to dělá?"..."Aha...no, rukama."..."Perfektní. Tak..."...A junior hajzlákovi zlomí roku. Vtipnej a efektivní chlápek ;) ...)
Čtyři za kresbu, která byla dobrá, ale nebyla skvělá. Pět za příběh, který byl sice dobrý, ale jinak snadno zaměnitelný (hlavně se obávám, soudě podle konce největší sranda začne v druhém díle, který u nás nevyjde). Ale jako komiks na zabavení na odpoledne doporučuji.
Ne 4. Ne 5. 4,5.
(Bohužel kniha končí jako všechny příběhy kompletu. Dosti napínavě s nulovou vidinou na vydání pokračování ...)
Přesto! Už je to docela dlouho, co jsem si naposled koupila "červený Marvel". Poslední dobou dost nezajímavé. Takže dobrý :P
Ok, ok, tohle bylo psycho. Které se v druhém díle rozjelo solidně. Už konečně víme o co jde Capovi i Red Scullovi. No, vlastně o to stejné. Jenom by se pokřik z "Hail Hydra!" mohl změnit na "Hail Captain!".
Moc mě bavilo dětství Herr Stephena v Pevnosti. Navíc, když se na scéně ukáže jeho kamarád z dob studia, hned vám dojde že to "Steve Rogers otevírá dveře – a tajemství za nimi ukryté otřese Marvel universem do základů" z anotace, bude pecka. Já se na závěrečných pár stran těšila moc. Protože tady si to nejlepší nechají na konec (což je snadno odvoditelné od způsobu vedení příběhu).
Vážně to bylo moc době napsané. Díky tomu začnete víc věcí chápat z prvního dílu, který musel být pro českého čtenáře dost náročný, a ubyde též okamžiků, kdy stejdu gogla žádáte o pomoc a dovysvětlení kvůli návaznostem do jiných sérií. Ale i tak, ty Thunderbolts zamrzí. No, uvidíme, co bude v dalším díle.
Těším se a doporučuji ;)
Na začátku knihy hned vlítneme do akce na několika frontách. A nevíme, kdo, co, proč a za kolik. Jenom víme, že všichni kromě Thinga (kterej si najde babu), skočí dost mizerně. Což je v rámci strážců dosti relativní...že?
Takže jo, má to akční začátek, aby nebyla nuda a k tomu kdo, co, proč a za kolik se dostaneme až chvilku. Přeci jen...když se má parta rozdělit, bude to buď sranda nebo velkej průšvih...
...protože tenhle komiks je akční pecka, dobře naservírovaná, děj má hlavu a patu a provedeno v luxusním balení, protože kresba je skvělá. Valerio Schiti už na strážcích dělal, ale v Nových strážcích kraluje sám. A mě se to líbí. Sedl mi.
Dějově jsou strážci stále stejně dobří jako na začátku. Stále se stejně bavím a kresba je skvělá. Tohle mě bude bavit i v budoucnu :)
"Born With Nothing, Die With Everything - Papa Roach"
Už to asi začínám brát jako samozřejmost. Že nejkrásnější kresba je vždy zkažená vydavatelem. Jak stojí Syndikát před všema padouchama země? Za ty prachy bych nečekala...tohle provedení. No, dost to otráví hned v úvodu! :(
Což je škoda, protože úvod je skvělý. Syndikát sejmul ty dobrý a osvobodil ty špatný. Je čas se spojit. Ale ne všichni o to mají zájem. A protože ne všichni dobrý jsou ze hry, je čas na útok zpátky. Protože plán k odhalení zbytku hrdinů je svou jednoduchostí vlastně geniální.
A kde je Lex? Čeká na něj a jeho "nedopečeného" společníka práce...
Nešetří se ubližováním postav. Jak dobrým, tak špatným. A zohlednění, že i padouši mají jistý morální kompas a do toho co je už moc, nejdou jenom proto, že to po nich Syndikát chce. Čili, kdo z padouchů se přidá k Lexovi?
A kde je Batman s Catwoman a jeho tajemstvíčka v boji proti Syndikátu?
A kdo z klaďasů se přidá k Lexovi?
Hláška knihy rozhodně patří Black Mantovi: "Syndikát zabil Aquamana. Vzali mi to jediný, co jsem kdy chtěl. Tak na oplátku vezmu všechno já jim."
Protože v okamžik, kdy se to roztýmuje a do písku se nakreslí čára, začne ta nejzajímavější část knihy, přestože to předtím bylo taky dost poučné.
Nemám obavy, vím to jistě. Kdyby tuhle sérii psal někdo jiný než Geoff, není to tak dobré a epické. A hezky to do sebe zapadne s knihou 3,5 a Americkou ligou. Navíc...Finch. Nebýt těch pár vad ze strany vydavatele, které jeho kresbu narušily, nic to nemění na tom, že je na "ach" i "wow". A jak mě máte prokouklou, tohle je největší možné znamení spokojenosti.
Věčně zlo mi udělalo radost. Navíc se teď moc těším na Věčné hrdiny. Už jsem v to ani nedoufala, že vydají i další díly série. Jupí!!!
"Anthem Of The Lonely - Nine Lashes"
Skvělý komiks. Obě linky.
Frank je ve vězení. Ale než se dostane k ostatním vězňům, musí se dát dohromady. A během toho a potom i ve vězení vzpomíná, co ho dostalo až právě sem.
Což asi ovlivní vaše hodnocení. Zda máte o toto zájem nebo ne. Zda vám to přijde jako zbytečná vata zabírající celý díl nebo si nakouknutí pod pokličku užijete. (Že není vám scénář nedá zadarmo). Ale je pravda, že jsem čekala, že to ve mě vyvolá trochu víc emocí. Tedy, kromě těch posledních pár stran, kde se to hezky shrne. (Komu v ten moment nedojde, že to nebyla vata, neměl by tuhle sérii vůbec číst.)
Škoda. 4,5. Ne 4, ani 5.
Kresba stále stejná. Přeci jen tuto sérii píše a ilustruje stejný člověk.
"Welcome To The End - 12 Stones"
Příběh třetí knihy nás hodí hned do akce vzhledem k tomu, jak skončila dvojka. Liga se rozdělí a každý si musí vybojovat své, zatímco Flash skončí...doma...?...doma?
Byl to dobrý díl. Ale po dvou předchozích peckách bych čekala něco lepšího. Většího. Protože od čtvrtého sešitu si kniha začne hrát něco hlubokomyslnýho, což je, hup, během dvou stran, až moc velký přechod. (Píšu komentáře vždy během čtení. Jsem v polovině druhého sešitu a začínám mít strach, že dám jenom čtyři hvězdy.) A potom zase hup akce? Mrzí mě, že Metal není trochu delší. Pár sešitů navíc. Aby to mohli autoři trochu víc rozebrat. Právě v třetím díle to mrzí extrémně. Navíc v druhé polovině se začnou jen tak zjevovat, kdo ví odkud všichny další hrdinové, aby to dávalo smysl (kdyby tam bylo alespoň pár oken navíc, taky by je neubylo, ale blížil se konec). A na to, jak dlouho jsme šli na konec příběhu, zdál se mi narychlo a uspěchaný :(
Na tomhle díle pracovala spousta dobrých kreslířů. Třeba Liam Sharp. Ale všechno to bylo takové " stylově podobné", ne jako v druhém díle. Stále jsem se nerozhodla, zda to je dobře nebo špatně...
Znáte to. Už jste přečetli dost knih, tak si naivně myslíte, že už jste viděli všechno. No...potom přijde "Flashmobil" a zase spadnete z mráčku :D
Bohužel jsem v celé knize nenašla žádnou "wow dvojstránku" jako v předchozích knihách. Jistě, byla tam ta s Victorem, ale ta nebyla na "wow" ... ale obálka je luxusní. Jako u každého Metalu. Stejně jako všechny na konci knihy.
PS: sešit s Hawkmanem celý jenom s ním, od Jeffa Lemira, považuji za nejpovedenější část knihy :)
"Hemorrhage (In My Hands) - Fuel"
Tenhle díl byl skvělý. Jsme v budoucnu, o 22 let později, potomci členů ligy se vrátí do přítomnosti jejich rodičů, aby pomohli zabránit katastrofě, kterou způsobí právě oni.
První co vás napadne: "Dobře, že jsem u toho grupáče nebyl." Čili odpustím si tu logickou výtku, že dost ze členů ligy je v šoku, že by nějaké dítě vůbec mělo a zároveň ví, že do dvaceti let to přijde...hmm...jako všichni v jednom velkém baby boomu? Kdyby děcka byla nakreslená jako puboši, tak ok, ale někteří z nich tak nevypadají.
Jasně, tímhle "reunionem s budoucností" si někteří z nich dost věcí uvědomí a jejich dosavadní chování začne dávat smysl a do budoucna se asi dost změní. Jenže...není základním pravidlem při cestování do minulosti nepotkat někoho, kdo vás zná? A už vůbec mu všechno nevykecat? Neriskujete potom svojí vlastní přítomnost v budoucnosti? Možná je polovina z toho, co jsem napsala špatná úvaha. Ale nepíšu to poprvé. Cestování v čase není moje parketa....
Ale k ději samotnému, pryč od technikálií. Třeba Serenity. V ten moment se muselo Meře děsně ulevit. (A vypravěčská vsuvka byla dobrá. Jasan, že to už jsme četli! ;) ...) Už nejenom z toho důvodu, že podle anotace bude Zlomená koruna brutální. A každej si hned řekne: "Jo, to bude dobrý, asi to všichni daj tady i tam." Chápete? Já a cestování v čase s sebou přinášejí úvahy, které jinak přicházejí ve tři ráno po dlouhé noci...
(Nejlepší a nejemotivnější linka příběhu i kvůli dalším věcem je právě z vody.)
Navíc ta věc z anotace. Jako vážně? Dokázali by jste zabít svého rodiče pro záchranu světa, a tím vlastně způsobit, že se sám nerarodíte? Hmm...a jak to potom dopadne?! Koukala jsem...
Navíc vždycky když se cestuje časem, vždy je pro děj lepší, že se na vás přisaje stopař. A v tomhle případě to bylo brutální. Na konci jsem měla chuť zamáčknout slzu, ale vykašlala jsem se na to a nechala si jí žít vlastním životem.
Dědictví je poctivý komiksy jehož příběh má sice hodně akce, ale v poměru se o trochu víc zaměřuje na postavy. A v tomhle ohledu je bezkonkurenční. Kdo by to řekl, že k záchraně světa stačí tak málo! Přečtěte si to, já vám tady spoilery psát nebudu! Na tohle jsem čekala od začátku série. Na okamžik, kdy do sebe věci zapadnou a bude to všechno dávat smysl. Perfektní!