Lenka.Vílka komentáře u knih
"Crazy - Meredith Brooks"
Jako kdyby nestačilo, že se Gertruda jmenuje Gertruda. Ona se dokonce dostane do pohádkové říše. Cesta ven je. Jenom kde, ta mrcha je? Protože ona tam je stále a i po skoro třiceti letech hledá ty blbý dveře, aby se dostala pryč! A do toho ten debilní vypravěč! Komu by to nelezlo na nervy? Vevnitř stárnete a venku jste furt malá holčička. A do toho ten debilní vypravěč! Slavnej měsíc s kulkou ve voku hadr! :D
("Varovala jsem ho."..."Tak fajn. Ale co všichni ti svědci? Myslíš, že to nevyzvoní?"..."Uch. Možná, ale proč riskovat? Ty budeš řídit...a já střílet!")
A že jí to všechno projde? Gertruda zlobí furt. No, královna už se pouští do opatření. Protože...každá kouzelná země má svoje pravidla. Z toho důvodu začne být druhá polovina víc než zajímavá, ne jenom o sladkém zabíjení.
Skvělý příběh, který si bere, co potřebuje, aby žánr pohádka byl i pro dospělé. Aby si to užili víc jak děti samotné. Nedoporučuji jako předčítání před spaním svišťum. Chápu, že má sociálka v současné situaci jiné starosti, ale pro jistotu ;)
("S radostí bych si tvých teorií poslechla víc, ale zrovna teď v duchu bliju, protože sosáš pivo, do kterýho sis načural.")
Scottie Young je vtipnej chlap ve své tvorbě i v realitě a tohle je toho důkazem. Když chceš něco napsat, tak to napiš! Takže si to napsal a zároveň i nakreslil, ale dost bizarní kousek provedl i člověk, kterej dělal barvy. Protože naprostá nádhera. Je to totiž...
...plné krve, vážně hezky barevné krve. Příšerek a různých prapodivností. Obálka nelže a je moc krásná. A co jsem koukala do světa, obálka hardcoverového vydání je vážně luxusní. Skoro jako kdyby to fakt byla pohádka ;)
("Kumla drát!")
Doporučuji všem. Číst tohle měsíc zpátky, napíšu: "Pokud se budete stydět číst knihu v mhd, není to kniha pro vás.". Hmm, teď spíš napíšu: "Zásadně nedoporučuji do dopravních prostředků. Víte, když se stále smějete, rouška nevydrží tak dlouho. Nechte si to na doma." Protože na posledních dvou stranách jsem chytla ultra mega obrovskej záchvat smíchu...
("Zabít tě nemůžu, ale jestli nepřestaneš s tím, co považuješ za zpěv, střelím tě do krku.")
Jo, on i ten Gertrudy průvodce na cestě za klíčem k otevření dveří je hustej sekáč. Chápejte, on je celou dobu s ní...
PS: možná, ale jenom možná bude mít i prase křídla.
("No to mě potěr.")
Knihu lze momentálně zakoupit pouze u vydavatele. Každá podpora se hodí.
"Fire Escape - Civil Twilight"
Druhý díl začne a už od první stránky pořádně z vostra. A nebudu lhát, měla jsem strach...
Tohle je totiž klasický druhý výplňový díl. Ok, takže se dozvíme, jak vznikly Temní rytíři. Hezký detailně. Čili obavy, aby to nebyla nuda, a vlastně stále dokola to samé, jenom vždy Batman sejme někoho jiného, byly oprávněné (jak se Bruce stal Green Langernem ne Batmanem by mohl být hezký alternativní příběh, který si umím představit klidně i v samostatné sérii, to já ráda). Ale nakonec to bylo strašně dobré. Uznávám, kdyby tam byly krátké flashbacky, zabere to míň místa, ale...klasický druhý vyplňový díl. Který má to štěstí, že je zatraceně dobře napsaný!
V tenhle okamžik musím zmínit kresbu, která mě dostala.
Carmine di Giandomenicu...psala jsem to už, je úplně úžasnej. Flash v jeho podání je skvělý a tady v tom trendu pokračuje. Hned úvod mě tedy po vizuální stránce ohromil. Jako vždy, posílám polibky.
Ricardo Rederici...u nás mu nic jiného ještě nevyšlo, ale jestli je každá jeho tvorba jako sešit, který měl na starost, chci víc! Totální bombička! A když už píšu slovo "bombička", tak to je vážně velký. A ta část příběhu, kterou kreslil byla dokonalá. Vážně perfektní.
Francis Manapul...vážně překvapení. Od něj jsem četla zatím jednoho Batmana, a o to víc se těším na Anarky. Nemá trochu úchylku na žlutou barvu? Zajímavý způsob kresby, hodně specifický a vážně jsem se bavila.
Riley Rossmo...vzal mi dech. Jako vždycky. Škoda, že měl tak málo prostoru :(
Škoda, že v knize těchto rozměrů a její ceny není latková záložka :(
Závěrečná dvoustránka se tentokrát povedla. Protože to důležité nebylo směrem ke hřbetu knihy.
(Ke čtení si pusťte Bowling for Soup. Ať rušíte sousedy dvakrát. Muzikou a smíchem.)
Můj komentář bude prokládán reakcí významných osobností ze zadní strany knihy. Takže...pro citlivý srdíčka a dušičky...to je citace, tam můžou bejt i sprostý slova...
Tohle jsou moje druhé stripy. U těch prvních jsem psala, že to asi nebude pro mě forma, ale tohle bylo lepší. Tady jsou vždy jenom čtyři okénka a jede se dál.
"Vždycky když čtu Pac & Pussy, mám chuť někomu hrozně rozbít držku." - Mahátma Gándhí
Černobílá kresba obou protagonistů je tedy v podstatě stále stejná, jenom se trochu mění, pohledem do strany nebo přidáním potřebných propriet do vtipu.
"Pac & Pussy jsou na mě zlý, a proto nedostanou žádný dárečky a nepřijdou do nebíčka." - Ježíšek
Jo, bylo to zmíněno, takže humor. Dnes jsem měla náladu na něco vyloženě vtipného, ale v knihovně nic nepřečteného a zároveň vtipného už nebylo. Takže jsem se do knihy začetla ráda. Něco bylo vyloženě vtipné. Něco bylo tak trapné, až mi bylo studno, že jsem se zasmála. Ale to je ten smích, který rychle zapadne. A něco bylo vyloženě na reakci " Cože? Proč to jako?!?!". Sami to určitě znáte. Čili to je i dost sprostá kniha, tak ruce od ní pryč dětičky, jste naše budoucnost. Máte si to pos$#t sami, ne to potom svést na nás, že jste četly, co jste neměly ;)
"Pussy se mi moc nelíbí, ale Pac je pěknej bílej kluk." - Adolf Hitler
Vážně nevím, kdo je Smuten. Že je to dílo "facebook to book" jsem se dozvěděla až tady v diskusi (kniha byla přílohou časopisu, který jsem si koupila). Takže základní pointa knihy mě baví, ale snad další nebude stejná. Aby se to neokoukalo. Mluvím jako kacíř nebo ten, který jenom pluje kolem, co? Neva. Myslím mě... ;)
(Co je pussy podle Miloše Zemana vynechám, nechci tento komentář špinit...ale ups...jméno jsem už zmínila :( crap!)
Ale kolem a kolem dobrá kniha. Ale...pošlu klidně dál...
Možná je lepší, že jsem to četla až teď a ne před Vánocemi. Asi bych se rozsypala ještě víc než dneska. Malý a milý příběh o životních rozhodnutích a jejich následcích. Naprosto chápu, proč kniha nesedne každému. Asi na ní zároveň musíte mít mimo jiné i náladu. Právě jsem dočetla důkaz, že je Backman jednička. Ve všem. I na 80 stránkách :)
"Memories Of Misery - Hawthorne Heights"
"Bacha na něj, Bety. Tenhle ti začne vyprávět o nějaké naší nebezpečné akci v přístavu a než ti dojde, že v Praze není moře, už se u tebe sprchuje."
Trochu odlehčení na začátek, než začne jít do tuhého.
Když váš bývalý parťák unese malého kluka, je přece hned jasné, co se děje. Že?
Vzhledem k tomu, jak a proč a kvůli komu odešel od policie. Že?
Ale vážně je to tak? Už jsem se u autora naučila, že v jeho knihách nejde až tak moc o zločin samotný. Ale je to o lidech, co je k tomu vedlo, o jejich příběhu. A jsem ráda, že autor nezvolil změnu stylu vyprávění jenom kvůli prvku překvapení. (Proto si nemyslím, že to je spoiler, je to prostě autorům styl.)
Přesto musím tentokrát bohužel napsat, že to není čistých 100%, ale spíš tak 95%.
"Narcissistic Cannibal - Korn"
Další Goffa.
Tentokráte ale trochu jinak. A jasně, přestože většina lidí si asi řekne: "Může si za to sám, že to tak dopadlo a skončilo.", háček je v tom, jak je celá postava Adama a jeho příběh napsaný. Je to napsaný tak jak to je. Aby jste si udělali názor samy ze všech důkazů, ne pouze ze základních faktů, které ho většinově automaticky odsoudí. Ale, bacha! Žádnej stockholm po dočtení. Jenom v ruce držím knihu, kde se mi autor nesnaží vnutit černou nebo bílou. To je mi víc než sympatický. Plus dokonale promíchané časové roviny. Což je asi věc, na kterou když si zvyknete, už to potom při čtení ani nevnímáte (a u autora prostě očekáváte).
Kniha není ale detektivka. Je to spíš takový psycholoický rozbor. Přeci je jen Adam už ve vězení. Teď se jenom dobrat všeho, co tomu předcházelo.
Dobře napsáno, opět perfektní výběr slov, situací, prostě bych se už opakovala. (Napravím restík a dám autora do oblíbených.) Autor mi sedl úplně ve všem, takže tady problém nemám. Navíc téma...opět víc než aktuální.
"Our Legacy - While She Sleeps"
Vskutku svižné Časohrátky. A nejenom minulost byla zajímavá. Přítomnost mě bavila taky. Protože...
...malý Satan junior. Konečně se hezky ukázalo, že i v Bóďově těle si jde Finta drsně za svým. Au. Líbilo se mi, že konečně Kinsey našla odvahu udělat to, co měla udělat už dávno. A už jsem jenom doufala, že najdou skutečnou odvahu a vážně se přihlásí k rodinnému odkazu. Protože tik tak...klíč Omega.
A co se stalo v minulosti, jak to do sebe perfektně zapadlo. Všechno bylo prostě dokonalé.
SPOILER Mám takhle napsané postavy ráda. Div mi Luka nebylo líto! Tleskám! SPOILER
Představa, že u sebe nemám další díl je šílená. Mám... :)
"Yellow - Sarah Fimm"
Jeden by řekl, že od té doby, co byla tahle povídka napsaná, se už tyhle věci nedějí. Fajn, už nás nikam v takovém počtu nezavírají, ale myslím, že se v základu nezměnilo vůbec nic.
Tuhle povídku jsem si chtěla přečíst už dlouho. A konečně jsem ji "vstřebala". Celý ten základ příběhu je poměrně jednoduchý. "Co řekne muž, je pravda. Nehledě na potřeby a pocity ženy." Už dřív přece slabé, nemocné a staré posílali umřít do divočiny. Když nevíme, co ti je, léčba samotou nebo výmaz elektřinou. A nedej, aby to bylo psychického rázu!
Hlavní hrdinka tedy dělá všechno podle toho, co jí řekne její manžel a lékař v jedné osobě. Protože mu věří. Jenže v okamžik, kde se začne cítit ještě hůř, a léčba nepomáhá, manžel nevěří jí. Sice je na tom lépe fyzicky, ale psychicky je to stále horší a horší.
Škoda, že od autorky u nás toho nevyšlo víc. I když chápu, proč je tahle povídka její nejznámější, evidentně bude i nejsilnější. Už jenom kvůli samotnému autobiografickému prvku ze života autorky.
Při čtení jsem poslouchala Sarah Fimm. Kdo jí zná, ví proč...
(Hned jsem si vzpomněla na knihu V divočině, která ve mě též zanechala podobně silné emoce.)
Stan jsem začínala číst v domnění, že se jedná o klasické povídky. Ale ona to je spíš sbírka esejí, nápadů, povídek a básní.
A je to úplně jiná liga než všechny ty knižní trapnosti z twitteru a všechny medy zalité mlékem mezi hvězdama, co jsou spoutaný tmou a nenechaj se zachránit princeznou. Tohle je skutečně opravdové.
(Hned po přečtení prvního kousku jsem si řekla: "Ne, takhle to nepůjde.", uvařila jsem si čaj a pustila svůj ověřený mix.)
Hluboké, něžné, ale zárověň pořádně drsné, skutečné, zůstane to ve vás. Nejsou to totiž klasické povídky. Tentokrát jsem je tedy pouze vložila a ohodnotila, ale nekomentovala je. Tohle si musí každý okomentovat ve své hlavě, protože pro tohle místo jsou povídky určené. Pro hlavu a srdce.
Někdo mi do komentáře zpětně nahodil mechanický databázový spoiler. Mohu vás ujistit, že komentář spoiler neobsahuje. To bych vám, zlatíčka, přece neudělala! Ale je možné, že pokud, jste ze série ještě nic nečetli, může se vám spoilerově jevit. Ale tak to holt v sérii bývá. V tom případě můj komentář nectěte. Dík za pochopení a hezké čtení :)
Moc se mi líbila cesta, kterou King zvolil k získání společníků Rolanda při cestě za Věží. To skákání mezi Rolandem a lidmi za dveřmi. Ale svým způsobem to bylo lehce vtipné. Protože o vyvolených (a též o dost velkém počtu vedlejších postav) se dozvíme poměrně dost. Narozdíl od samotného Rolanda, který mi v tomhle díle přišel spíš jako průvodce, ne jako hlavní postava. Ale to mi vůbec nevadí. Mám další knihy série. Viz třetí a poslední odstavec komentáře.
V komentáři k prvnímu dílu jsem psala (v nevědomí, jak se to teď bude hodit) toto:
"Kdybych měla jenom spočítat momenty, kdy jsem byla byť jen trochu zmatená, prsty mojich rukou mi nebudou stačit. Ale vždy jsem se vymotala."
Tři vyvolené bych už nepřirovnávala k mojím prstů, ale k prstům Rolanda. Tentokrát mi stačily ty jeho. I po sníženém množství. A tak mi to vyhovuje. První díl se zamotal dost na to, abych chtěla druhý. Druhý na něco i odpověděl (k té další hromadě otázek, jak správná série má), abych do trojky šla nadšená, ne otrávená. (A pokud jste něco z prvního dílu přeci jen nepochopili, je vám to polopatě vysvětleno hned na začátku knihy.)
A Věž je blíž.
Ovšem, na téhle knize se mi líbila jedna věc obzvlášť moc. A to? Kdyby se mě někdo zeptal, co čtu za žánr, odpovídám hodně dlouho. Tam se vystřídá snad všechno! Ale funguje to všechno se vším dokonale :)
Tři vyvolení jsou přímější, přesto s relativně dost odbočkama, a nejsou tolik zamotaní jako Pistolník. Něco mi ale říká, že to je jenom vyjímka, kterou autor potřeboval k "nahrání" nových postav a potom to začne být zase solidně ku ku. Doufám v to. Nejen kvůli posledním sto stranám, které byly na "ááááá...." a konci, který byl opět na "Kde mám další díl?!?!?".
Ilustrace i tentokrát moc hezké.
(Zárověň je strašně těžké napsat komentář v rámci země "kde jsou zakázané spoilery", když v knize samotné je napsáno, co bude v dalším díle. A dalším taky :D ...)
"Forever Dancing - Anavae"
Tenhle díl je všechno, jenom ne nuda. Úvodní mise za posledním dílem skládačky, aby to "žili spolu šťastně až na věky" mohlo začít tím "ano" před všemi, ne jenom mezi Cat a Batsim, když se nikdo nedívá, je správně napínavá. Je to dobře napsané, akční, plné špičkování a souboj Seliny a Talii byl nejem brutální, ale i dost poučný. (Tahle část je prostříhaná zbytkem rodiny. Jejich reakce na to, co Bruce udělal a kam kvůli tomu jel, je k nezaplacení. Hlavně Ace :D ...)
Druhá část ve stylu "já mu nezavolám, ať zavolá první", byla skvělá. Navíc (přestože se to opakuje, stále mě tenhle přístup baví) se mi líbilo rozdělení vyprávění jako v Já jsem zhouba, ohledně Batman/Superman. Ale proč má Clark na dvojitém rande, když má na sobě kostým Batmana, stále brýle, to jsem nepochopila. Ale bylo to vtipný :D
("Tihle kluci mají tolik problému." ... "Jo...to je pravda...ale taky mají tolik břišáků." ... "Že jo?")
A jo, možná byly dva menší příběhy patetický. Ale myslím, že je občas hezký něco podobného číst.
Ohledně kresby. Moc se mi líbila část v poušti a doufám, že se v budoucnu s tvorbou Joëlle Jones setkám znovu. Protože její pojetí Catwoman je skvělé. (A její samostatná série vypadá luxusně!)
Zbytek ilustrátorského obsazení je sázka na jistotu v rámci série. A bavila jsem se všude, ale Joëlle mě dostala!
Rozhodně doporučuji. Kingův Batman je bezkonkurenční (což se už opakuji a je mi to jedno) a moc mě baví. Takhle to má vypadat!
"New Beginning - Trapt"
Ten příběh není ničím zvláštní. Vlastně mě na konci nijak nepřekvapil. A četla jsem to stejné už v hodně variacích.
Myslím, že se scénář snažil být možná i vtipný. Ale já si připadala jako při sledování marvel filmu. Nebo seriálu ze stanice CW (tam bude mít série asi největší základnu fanoušků). Něco tam je vtipného a vy se jenom tak lehce usmějete pod fousy, zatímco dvě řady za vámi se třískají. Protože jsou o dekádu mladší.
Mladším se to asi nebude zdát jako "to už jsme viděli hodněkrát". Možná je tam i něco šokuje. A na poslední klasickou stranu "to" nebo "tamto" budou valit bulvy.
Dějově to bylo ale hezky poskládané. Ohledně minulosti holek, dobře zakomponované. Kdo je Oracle? Vždyť to jsem já, Barbara! Takže se spojí s Dinah a Helena se prostě "připlete". Je to jednoduchý a přímočarý.
Ale ten komiks má štěstí. Má neskutečné kouzlo. Fajn, holky jsou sice stejně naivní, jako je i děj samotný, ale...má to kouzlo. A něco se furt děje. Bohužel zde není nic na zamyšlení nebo hlubší myslový bádání. Je to taková jednohubka.
Kresba. Hned jsem si vzpomněla na Krysí královny. Taky takový trubky. Kresba mě trochu mátla. Jednou dobrá, potom skok a těžkej průměr. Dělali na ní dva lidé. Někdy zvlášť, někdy spolu. Celý mě to mátlo.
Komiks vyšel, pro mě s naprosto nepochopitelnou, papírovou reklamou na film Bird of Prey, který šel do kin ve stejnou dobu, kdy kniha vyšla, přes obálku. Nebylo to vhodné, když obsazení "ptáčat" je jiné. Ale co by hodný vydavatel neudělal pro pár $$$.
Zatím se mi všechny díly Green Arrowa moc libily a tady se toho moc nezměnilo. Přestože je příběh vedený zase trochu jinak než minule.
Ollie je teď zločinec, ale známe ho, on se jen tak nevzdá. Jde, hlodá, kope, chce za každou cenu sejmout Devátý kruh. Což zní jako úkol pro Ethana Hunta, ale tohle je Oliver Queen. Možná o trochu větší sekáč!
Moc se mi líbilo, jak je veden příběh. Že Oliver členy ligy potkává postupně. Naštěstí ne najednou. To by na jednoho samotáře bylo asi moc. V podstatě je to jasná vata, než Green Arrowa zachrání "jeho holky", ale je to brutální jízda.
Přestože je to další díl série, nemohu se zbavit dojmu akční jednohubky. A já se bavila.
Kresba je peckoidní. Taky na ní pracují stále stejní kreslíři a já jsem spokojená. Opět budu pět ódy na Ferreyru, ale ten týpek mě strašně baví :)
"Time Bomb - Hollywood Undead"
Nevím, co to se mnou poslední dobou je, ale mám nějaké špatné soustředění na delší knihy. A trvá to déle, než kvůli spuštění jarní alergie, která letos přišla už v "zimě". Takže přečíst si Srovnáno se zemí je výsledek pokusu oddálit knihu, která teď měla přijít na řadu, a která si možná ještě dlouho pospinká na poličce s tou ostatní haldou knih, které jsou sice na vip listu, ale zatím zároveň na waiting listu (Asi doufám, že tam ze zoufalství zhubne). Teď byl na řadě Ohnivý muž. Ale...první věta "komentáře". No, tak to alespoň zůstane v rodině. Ale čtení na dálku Svědectví se bojím. To nedopadne možná dobře. (Trochu osobní vzkaz, který pochopí pouze ten, komu je určen.)
(Teď mě něco napadlo. Možná kdybych se takhle nevypisovala v komentářích, možná bych neměla vybrané maximum písmenek na týden a bichle bych dala. Hmm! Nad tím se musím zamyslet!
Ale zase je tady ta druhá strana mince. Když se nebudu takhle vypisovat, budou mi ostatní věřit, že ty knihy vážně čtu? To už tady jednou bylo a prevence je prevence.
Prostě uzavřený kruh...)
Ohledně Kinga jsem stále nováček, ale už jsem zjistila jednu věc. Baví mě, když je děsivej. Vždyť je to korunovaný král hororu! Ale já ho mám raději v té druhé poloze. A tu představuje (mimo jiné i) Srovnáno se zemí. "Richard Bachman je moje temnější já." Temnota se vždy neschovává jenom v cákancích krve. Je v nás. A když jí dobře rozeberete, kolikrát je mnohem lepší. A už podle anotace bude tenhle boj s korporátním zlem mnohem děsivější než s tím zlem, co se "skrývá pod postelí". A s výsledkem předem daným, napadlo mě hned.
(Proto se mi moc líbí příspěvek uživatele opic 12. Ale pro rohatýho satanáše, za tečkou a čárkou se dělá mezera! Jinak bych snad i ten palec dala... :( ...)
Moc se mi líbí i úvod, který v prvním, původním, vydání knihy nevyšel (je psaný v roce 1996, kdy se rozhodl King Bachmana "oživit", ta konspirace se starou je nádherná), zajímalo by mě, jaký tedy byl ten v původním vydání, pokud byl, tehdy v roce 1981. U nás bohužel nikdy nevyšel :(
(Navíc se mi líbí, že sám King tuhle knihu dřív nesnášel, ale jak zestárnul, stala se jeho oblíbenou, společné s hlavní postavou. Čtenář od problémů uteče do knih. King přišel na to, kam utéct jako autor. Trochu mi vadí nějaké komentáře, kde čtenáři píšou, že "King to napsal xyz" a že se jim tvorba Bachmana moc nelíbí. Možná by stálo za to nastudovat si, kdy tak psal. A proč nepsal pod svým jménem. Stejně si myslím, že Stephen i Richard jsou jenom loutky. A všechno píše Tabitha! :D ...)
Bart stojí před volbou. Buď se vzdá bez boje nebo se všem alespoň pomstí, protože už není co vybojovat zpět. A přestože je kniha ze začátku taková nenápadná, pomalu to probublává, aby na konci všechno bouchlo, emočně i fyzicky. Nejdřív ztratí práci, ve vzduchu tiká bomba v podobě dne, kdy má přijít o dům. Takže mu toho už moc neubyde. Když přijde i o to poslední, co mu ještě zbylo, proč sakra ne?
Ještě bych se znovu a opakovaně kála. Dřív mi King neseděl v každé knize. Ale už jsem velká holka, co se nestydí říct: "Mýlila jsem se." a taky: "Dejte mi víc!" A v Bachman poloze, kdy nemáte čekat ani vteřinu pozitivního vyprávění, se mi líbí stále víc a víc.
Četla jsem nové vydání. A těžko se při pohledu na obálku neusmát. Jako všichni víme, kdo byl Richard Bachman, ale napsat tam Stephen King větším písmem než druhé jméno, je...doplňte si raději sami. Chápu, v době tohoto vydání je již Bachman mrtev, ale i tak...
Originální obálka je prostě dokonalá ;)
(No, a filmové adaptace se ujme sice pro mě neznámý režisér, ale produkovat budou lidé stojící za adaptací To. To by nemuselo být špatné.)
Už chápu, proč většina Kingovek u nás vychází jako hardcover. Můj paperback Srovnáno se zemí je vyždímaný stejně jako já po jeho dočtení.
Tuhle knihu jsem přečetla? Teda, jak hodnotit knihu receptů? Tím, že všechny postupně vyzkouším? Vyzkoušela jsem tři. Protože...
...já jsem klasickej jednoduchej Čech, co má nejraději zakysaná/jogurt/česnek nebo křen. Ke všemu. A potom experimentuje, když musí udělat něco narychlo z toho, co mu chutná a zároveň je v lednici. Knihu beru jako inspiraci pro něco nového, ne jako sbírku, podle které se budu slovo od slova řídit.
Hodnotím tedy "vzhled" knihy. Recepty, inteligence, postup, hezké foto. Dnes jsem ty tři vyzkoušené nabídla a spokojenost byla.
Protože dip lze udělat vlastně z čehokoliv, z čeho máte odskoušeno, že vám ta kombinace chutná. A vzhledem k tomu, se moc těším na léto. Hráškový dip s fetou a čerstvou mátou (až všechno bude čerstvé ze zahrádky...kromě fety...cha cha). A jelikož dělám jenom klasický hummus, zaujala mě varianta s batáty a řepou.
Proč tedy jenom čtyři hvězdy? Přestože sice se to hezky sejde v jedné knize, přijde mi kniha neskutečně zbytečná. A tím nemyslím, že je všechno na internetu. Ale to, že stejně jedu buď po té mojí klasické lince nebo podle fantazie ze svých chutí. Neberu to tedy jako klasickou kuchařku, ale jako inspiraci.
Ještě dodám, že jsem knihu dostala zdarma v rámci nákupu, jinak by mě její koupě nenapadla. Ale dárek to nebyl špatný...
"Bad Dream - Hands Like Houses"
Tohle bylo zase trochu jiné a musím říct, že jsem se (ne)skutečně bavila. A to doslova. Sedl mi příběh i humor autora, se kterým jsem měla premiéru. Potlačovaný vztek? Šup sem s tím násilím! Protože mě vážně bavilo, že se nejede stále ve stejném tempu a vytyčené trase. A je to jeden velkej experiment s mícháním látek, který autorovi nebouchnul do ksychtu, ale naopak se mu moc povedl.
Ale...občas se mi to táhlo. Takže jenom čtyři hvězdy.
(Přidám se k ostaním. Supermarket je vrchol knihy.)
V závěru bych chtěla autorovi poděkovat, že mi konečně někdo vysvětlil termín "metrosexuál". Takže bacha babenky, až ho sbalíte. Jestli jezdí jenom tramvají, je to chlupáček!
Vážně, ale vážně bych chtěla být ten, kdo píše anotace téhle serii. Vždy jedna pojatá lépe než ta druhá!
Tenhle případ se mi líbil, protože byl o vážném tématu. Mnohem víc, než si dost lidí uvědomuje. Připouští.
Takže je vyprávění rozděleno na dvě linky. Jedná sleduje Mika, který pátrá po svém kamarádovi z dětství. Druhá sleduje jiného policistu, který řeší, co je pravda na tom, co mu jeden zavřenej řekl o videích, kde dochází k mlácení bezdomovců. A potom "plaváček" z anotace.
No, a vy musíte číst a číst. Protože chce znát pravdu. Pro jakou z možných variant se autor rozhodl. Ať se nevypisuju, napíšu tohle: pokud vás ty možné varianty hned nenapadnou, přečetli jste málo podobných knih. (Což nelze brát jako výtku knihy. A taky to nečiním.) Prostě se mi líbí, že tady nejsou věci zbytečně komplikované a překombinované. Na tom počtu stránek by to působilo stejně zvláštně.
Za mě další dobrá kniha ze série, kterou ráda čtu.
Nebudu lhát. Věděla jsem, že se mi kniha nebude nějak výjimečně líbit. Ale když jsem jí viděla v knihovně, půjčila jsem si jí tak jako tak. Nevadí mi černobílá kresba. Ale jako kdyby mi prostě k Batmanovi neseděla. Zrovna k němu ne.
Navíc je tam hodně krátkých příběhů. Ať už se na knihu budeme dívat jako na antologii či sborník, hyperkrátkých povídek, stripů, udělalo to efekt, že je toho prostě moc. V knize se tedy vystřídá hodně stylů černobílé kresby. A nepomohlo dávkování. Moc. Prostě toho bylo moc. Všeho.
Navíc jsem při čtení neměla správné pocity. Nebo jinak. Na tak krátkém prostoru toho moc nevykřesáte, protože už je na řadě další příběh. Možná kdybych četla jeden dlouhý příběh černobíle, tak v pořádku. Viz dokonalé Essex County, kde se autor vyřadil a já byla nadšená. Ale v těhle "minutovkách" to na mě nezabralo. Jako sborník příkladů různých druhů černobílé kresby to ale funguje na jedničku. Jinak by kniha dostala pouze dvě hvězdy.
Co oceňuji je ale zpracování knihy. Před každým kouskem je trocha o autorovi. Hromadně na konci by to bylo nepřehledné a nepraktické. A taky. Nechtěla bych knihou dostat po hlavě. Způsobilo by to bezvědomí.
"Break - Before Their Eyes"
("@#$%! Teenageři! Co to s nima sakra je?! Zrovna když se schyluje k pořádný koulovačce, tak musej všechno zkazit tím, že se začnou bavit o vztazích!")
Ten úvod mě rozsekal. Vážně jsem měla problém vůbec číst přes ten všechen smích. Bóďův proslov k vrabcum? A jak si potom sednou na toho sněhuláka? (No, bylo to dobré, tohle jsem zrovna v téhle sérii nečekala.) No, a když potom použije zvířecí klíč? Olala! :D navíc to bylo strašně krásně nakreslený vzhledem k tomu, co se dělo ostatním (kdo četl, ví, co tím myslím). Od rozložení oken po střídání kresby.
V únoru se toho stalo hodně. A když jsme se dostali na poslední den a byl to zároveň konec sešitu a dál nic, byla jsem trochu zklamaná. Bylo tam dost věcí a myšlenek, které šly rozebrat. Ale...Ale to by Detektivové nebyly tak skvělý. A celý se to ukázalo jako naprosto geniální tah, přestože na začátku to působilo jako výsledek "omezeného rozpočtu stran na sérii" a až moc nápadů, které by jinak nešly kvůli prostoru použít. Ale on celkově celý díl působí jako "frky ze zadu v hlavě", tak je snadné se nachytat a v celku to je fakt pecička. Takže já jsem s knihou naprosto spokojená. Konec dosti drsný. A poslední stránka?! Nemám po ruce další díl, tak to bude dost velké mučení :(
PS: pokud někdo ví, odkud ty vrabci vytáhly brejle a čapky, když prováděli útočnou formaci, budu ráda, když se svěříte se svou teorií.
PS: jenom škoda, že už není nacházení dalších klíčů jako bojovka. Ale.."hmm, něco nás napadlo, ale nemáme čas hledat klíče, tak tady"... a hned se jede. Což snadno vypustíte a odpustíte kvůli skvělému ději. Ale je blbé na to hřešit. Na druhou stranu proč ne, když autoři ví, že jim to čtenáři uplácení jinak dobrým dějem, odpustí.
"Dragula - Rob Zombie"
Tenhle komiks mě moc bavil. Kort když si dáte dohromady informace ohledně propojení Mignola, Coppolův film a původní kniha.
Protože děj je napínavý, strašidelný a totálně úžasný. Znáte to, prostě klasika. Jenom...jak je všechno zrychlené, nebyl tam čas na postavy a emoce. To je trošku škoda.
Kresba je krásná, tak jak jí můžete dostat jenom od Mignoly. A moc se mi líbily ty krvavé barevné přechody.
Tuhle knihu jsem dostala k Vánocům od jednoho místního uživatele. Dík. Moc :)