Lenka.Vílka komentáře u knih

Ano, jako první se musí zdůraznit, že to není sbírka. Je to kniha, kam psali autoři tématově jaksi "na zakázku", v dobrém slova smyslu. Ale zároveň je to hlavní problém. Nejedná se o aurory, kteří jsou s tím žánrem spojení.

Když mi někdo řekne "noir", představím si jako první věc detektiva. Soukromé očko. V zakouřené kanceláři, v baloňáku, s klouboukem, za kterým přijde fame fatale, kloubouček, sexy kostímek cigareta na špičce a zásadně bez sirek, od toho má lidí kolem sebe, že má problém. A chudák detektiv to sice vyšetří za zvuku trubky a mlhy na ulici skoro zadarmo, protože ona je tak nešťastná, ale že to bude epické. Takže jo, žánr noir je pro mě strašně krátký úsek historie tvorby, až mi přijde zvláštní, že zrovna u nás si řekli: "To by šlo, o tom k$@#a napíšeme povídky!".

Možná kdyby si ty keci odpustili a nazvali knihu "Temná Praha", tak by to víc odpovídalo obsahu. Tady se naprosto zbytečně zabředává do kolonky, aby to znělo zajímavě. Čili je po problému v moment, kdy se čtenář na tohle vybodne, jako jsem se rozhodla já, že budu hodnotit jednotlivé povídky, ne jak to jako celek bylo pojmenováno...

Je zde jeden auror na kterého jsem se těšila. Goffa.
Jeden na kterého jsem se těšila, protože jsem si od něj chtěla v nejbližší době přečíst nějakou knihu. Urban.
A potom dost s dodatkem " jsem ostuda, já vím, ale dělám na tom". Procházka, Neff.
A sedl mi styl Markéty Pilátové.

Kniha je rozdělená na čtyři části:
Ostří hoši, top Tři mušketýři a Mrtvá holka z čerťáku.
Praha magická, zde jsem moc nadšená nebyla, ale paradoxně se mi nejvíc líbila Zázračný amulet.
Stíny minulosti, top Všechny starý převleky.
V ohrožení, top Olda č. 3.

Moje hodnocení a komentář vždy u jednotlivé povídky.

Co ale musím hodně pochválit, je vzhled knihy. A jak je zpracovaná vevnitř. To se moc povedlo.

16 31.08.2020

"Weird And Wonderful - Marmozets"

Kniha je složená z několika příběhů a jelikož je název dalšího dílu všeříkající, tady ještě "tam ta dá dá(m)" vážně nebude. Ale to není vůbec na škodu. Protože jednotlivé příběhy se moc povedly.

Zrození Bruce Waynea je dost smutný příběh chlapce, který přijde o rodiče. Stejně jako Bruce. Zabil je zlý člověk. Jejich skutečný vrah, to je překvapivá informace. Až jsem si na konci řekla: "Jak stíhá být Batman 24/7, když má být i Bruce Wayne 24/7?"

Druhým příběhem jsou Superpřátelé. Takový hezký bonus před svatbou, že "je jedno, že jsem strávil skoro čtyřicet let s jinou ženskou, ale s tebou až do konce života". Taková milá blbůstka :)

Nejdelším příběhem je Ivy má každý rád. A jelikož to je hodně o Ivy (kdo by to podle názvu řekl, co?!), příběh obsahuje spoustu krásný zelených kreseb a hned několik celostránkových jenom Ivy. Dobrý příběh, jenom by mě bavil víc v jiné knize nebo ne hned po Superpřátelích, protože na konci je stejná pointa, "my dva vs. svět forever", až mi lezl cukrkandl i ušima...

Poslední příběh Nevěsta nebo lupič, který dal knize název, je takový sestřih toho všeho a jak postupně vznikla tahle epic love story prostřihaná kočičkou, která šla na lup svatebních šatů.

A teď, co si o tom celém myslím...

...uf :D

Mě se kniha jako celek líbila, protože je to další krok v příběhu a je fajn jít proti proudu, že když jste superhrdina, máte to doma (až moc) komplikovaný. Což by se někomu na druhou stranu nemuselo líbit. Ano, střízlivým pohledem je kniha nehorázným natahováním, ale zároveň dobře napsaným natahováním. (Tohle budu psát ke každé šestce rebirthu?) Mě osobně to nevadí. Tom King to umí napsat a jeho Batmana mám ráda. Ale chápu, proč by tohle mohl někdo odstřelit jako totálně zbytečný díl.

Není to čistých 100%, spíš tak 90%...

12 28.08.2020

"Waking Lions - Pop Evil"

Když zamrzne peklo, je moje první kniha s novým designem. A musím říct, že se mi to líbí. Hezká čistá obálka. Pryč s tím modročerným pruhem! Co zamrzí je boční strana, kde už není číslování v rámci jednotlivých sérií. Což asi i záleží na úhlu pohledu a pohledu na to, jak si knihy skládáte doma do poličky. (Já to nemám podle postav ani podle toho, jak knihy vycházejí mám, svůj osobní systém. Kdo má těch knih víc, ví moc dobře, že se v poličce potom sjíždí a nedrží stejně s bokem.) Ale jestli to mám chápat jako takový postrebirth, tak ok...

Začnu tím, že na tenhle díl jsem se strašně moc těšila. Už minule jsem se tetelila nad myšlenkou, co bude po Negativu. Proto se ráda koukám i na seriál. Že je tam víc zakomponovaný Barry Allen, ne jenom Flash. A jak naznačil svou civilností pátý díl, tady je to dohnané do dokonalosti.

Co mě vážně naprudilo, byl Barry a jeho babénky.
Meena. Bzum, udělá, co udělá, bzum, a je pryč? Ok, bylo to k něčemu dobré, ale až v sedmém díle se to bude řešit...?!?!?
Iris. To mě posměj. Proč jsem doufala, že se rosekne budoucnost z minulého dílu? Hmm, až v sedmém dílu...!?!?!?
Protože...

...jak mám ráda Flashe, a ne že tohle bylo špatné, na poměry série trochu slabší, než jsem zvyklá. Evidentně vatový díl, který byl sice dobře napsaný, a který nahodil linky do dalšího děje, mi udělal radost, protože to bylo fajn hlavně kvůli Augustovi. Ta detektivní linka s tanečkem ohledně pravdy a výběru stran byla dobrá. Ale už mě začíná štvát to natahování. Viz předchozí odstavec. Kost v podobě poslední strany byla fakt málo :(

A teď kresba. Mám raději, když už každý sešit jiný ilustrátor, tak alespoň podobný styl. A to se dnes povedlo. Celkově to dál pokračuje v trendu Flashe, kdy barvičky vévodí všemu, což je moc dobře. Na temné věci mám jiné série.

A potom se dostaneme ke konci, kde jsem si jenom vzdychla. Hezký Annual. A jak už jsem plakala na špatný hrob několikrát. Nemám ráda, když se odkazuje na série, které u nás nevychází. A není to tedy poprvé, co se šťourá v Titánech, kteří u nás (zatím?) nejsou. A o modročerným borci raději ani slovo, ať to nezakřiknu, pokud je vlastně vůbec co. Naděje umírá poslední, ale je rovna mé naivitě :/

13 26.08.2020

"Aeon - Anavae"

Přiznám se. Nečetla jsem anotaci knihy. Chtěla jsem si knihu přečíst a teprve doma jsem si na zadní straně přečetla, o čem to je. A možná to tak bylo lepší. Že je na zadní straně napsaná pouze jedna linka. A ne onen důvod, proč Bobby odjel do Indie. Hezky se to totiž promotalo a já jenom koukala.

Celá kniha je neskutečně čtivá a téma se do mě zakouslo. Od druhé poloviny hodně temná kniha, která nešla odložit. A nebylo to jenom tématem, ale i zpracováním. Připadala jsem si, že jsem tam byla a ohledně emocí jsem cítila úplně všechno. Simmons to napsal krásně.

A napsal to tak, že jsem si chvíli říkala, že to je skoro až reálný. Kdo četl, ví, proč tohle píšu. Navíc byl konec naprosto dokonalý. A ta poslední stránka? To už byla konspirace totální :D

Označení žánrem "horor" chápu, přestože to horor není. Vlastně já bych sama měla problém to označit. Říct tomu horor je snazší. Umírání v Bangkoku je jasný horor kvůli počtu stran, protože autor neměl čas tam narvat to, co mohl sem. Uf, tak co je Píseň Kálí? Mrazivý atmosférický tajemný román s přesahem do sociálního rozboru říznutý historií. No, tak fajn, no... :D

Píseň Kálí je prvotina. Problém (?) je v tom, že kdyby mi to nikdo neřekl, nepoznám to. Řeknu si, že čtu knihu zkušeného a vypsaného spisovatele. Možná by bylo fajn se občas zamyslet, než si někdo řekne, že chce taky psát a něco splácá, bez studia věci a načtení knih kvůli slovní zásobě a zkušenostem. Za pár let o tom nikdo nebude ani vědět. Ale o tomhle bude...

PS: Už jednou jsem se zamýšlela nad tím, kdo jsou jsou tři největší autoři současné doby. Dnes se zamýšlím znovu. Nejvýznamnějším tři spisovatelé posledních let se narodili v rozpětí dvou let. Čuchám v tom konspiraci či vládní experiment :O

16 23.08.2020

Bohužel mě třetí díl až tak moc nezaujal. Což je vážně problém. Proč? Protože způsob, jak autoři vedou svůj příběh je stále stejný. V třetí knize se nezměnilo vůbec nic! Tak kde je tedy problém, že? Zde:

Jednotlivé linky se ze začátku táhnou celkem nezáživně. Navíc je zde dost nových postav, jejich motivace musíme nejdřív poznat. A to chce prostor. Takže postavy, které už známe, ustupují do pozadí, aby se opět linky spojili a všichni ruku v ruce došli do cíle knihy.

Čili podle návratu jedné postavy na konci minulého dílu, názvu knihy a postavy Anny, jsem se oprávněné bála trojky. A přestože je to schématem stále stejné, dějově zase trochu jiné. Škoda, že zmizel ten pocit špíny z prvního dílu a tajemna. Přeci jen, na politikaření ve vesmíru jsme zvyklý. Taky na náboženství. Ale pořádnej plíživě napínák s příměsí vesmírné detektivky, byl zatím top.

Linka Anny mě nebavila, dokud se nepotkala s další linkou. Ale Bull se zdá jako postava dost v pohodě. Po Jimovi zase všichni jdou... co? No, neke! :D
Přesto jsem z celého dílů lehce zmatená. Pochybuji, že autorům došly nápady. Jenom mi přišlo, že tentokrát Expanze frčí jenom napůl a štve mě, že nevím z jakého důvodu. Prvních 200 stran jsem četla fááákt dlouho, aby zbytek byl super a pecka? Což vychází půl na půl, přestože se nejedná o první díl série. Škoda. A ještě jedna věc mi chyběla. Nekonečný, zamýšlený projevy v hlavě nad nesmrtelností brouka, na které jsem byla zvyklá z prvních dvou dílů...

PS: kam zmizela podlézavost autorů, aby se lidem četli jejich knihy dobře? Vždycky když byla část s Ančou a bylo zmíněno její celé jméno, u druhého "o" jsem nevěděla, čí jsem, a to jsme narozdíl od originálu měli jedno "o" navíc kvůli "-ová" :D

11 20.08.2020

Každý si Vánoce představuje jinak. Stejně tak i Harry. Rozhodně ne tak, že se vnutí do případu, ze kterého ho stejně vyhodí. A už vůbec ne, že dostane štos případů svého kolegy, aby do konce roku zvedl oddělení čísla. Škoda, že náhoda je blbec a ráda štve nadřízené...když Harry najde možnou souvislost mezi jedním (a potom se to akorát začne nabalovat) z případů, které dostal přidělených a smrtí svého kolegy, který ukončil svůj život v motelu tak, že svým mozkem vymalovat stěnu...

Následné vyšetřování jak doma tak v Mexiku bylo skvělé. Nebudu lhát, moje topka nejsou příběhy kolem drog, ale Connelly to napsal fakt dobře. Ať už v rámci vyšetřování, osobní linky Harryho a překvapivém zakončení, jak to všechno bylo. Nebudu si hrát na hrdinu a tvrdit, že jsem to čekala hned od první stránky. Ne, tohle jsem fakt nečekala...

"Kdybych o tom promluvil, mohli by mě vyhodit. Skončil bych pak jako ty, někde v žumpě."..."Tohle celé je žumpa, člověče, takže je úplně jedno, jestli skončíš nahoře, nebo dole. Pořád plaveš ve sračkách."

Já osobně si myslím, že je zbytečné utrácet za motivační knihy. Stačí číst detektivky ;)

Měla jsem chuť na nějakou "old school" detektivku a tu jsem dostala. Harry Bosch jako poslední statečný vidí i tam, kam ostatní ne, nebo popřípadě mají zavřené oči, aby si ušetřili práci. Kladení jednoho důkazu za druhým a na základě toho seskládávání jednoho střípku za druhým do kýžené formy událostí.

"No to je dost, že už vypadnete. A ty ubrousky vám taky naúčtuju. Ty nejsou pro policajty, co choděj po hospodách a mlátěj lidi..."

Harryho jsem si oblíbila už v první knize a jsem moc ráda, že jsem se do série, a autora, konečně pustila. Takhle stavěné detektivky mě baví. A jsem ráda, že knihy vychází znovu. Chápu potřebuju lidí číst i něco jiného, než teď vychází. Tj všechny ty "detektivní knihy", spadající do skupiny "paperback do letadla".

19 18.08.2020

"Kill Your Own - Hundred Reasons"

Jak jenom začít ... pátý díl není typickým kouskem Sebevražedného oddílu. A upřímně? Tuhle polohu jsem si užila možná o trochu víc.

Ale je těžké mluvit o ději bez toho, abych neřekla něco, nemám. Začnu tedy se slečnou Quinn a její novou funkcí. Přišla o kámošku a chlapa, tak se z toho vybrečela a díky násilí (ne humoru) se vrací do vyjetých kolejích. To je z mé strany v pořádku. Protože ona svou funkci místo Ricka vedla dobře. Jenom jsem začínala mít obavy, aby v týmu nezůstala sama...
(Proto potěší poslední stránka. Šlo spíš o to, kde popřípadě kdy se Rick zjeví. Jenom si to tvůrci nechají až do šestého dílu.)

Tentokrát jsem koukala na Enchantress jako na zjevení. Nikdy jí moc to kouzlení nešlo. Ale jakmile ji večer zahřívá (chladí?) velkej zelenej ještěr, hned jí to jde. Šikulka! :)

Navíc dostala víc prostoru Katana. (Konečně!) A docela zásadního. Protože já kdybych byla padouch, tak jsem taky trošku zmatená novým přikazem Wallerové. Sejmout Batmana a Killer Frost? A potom všechny ostatní hrdiny? A potom všechny padouchy? A potom všechny mety?! Tak to už je moc ne? Co za tím je?

Celkově je to tedy kvalitní díl s dobrou zapletkou, které to kazí trochu provedení. A chápu, že by nemusel sednout každému. Na můj vskus se moc skáče v čase. Ale všechno je to nutné. Jinak nevím, jak by ukočírovali děj. Když se podle mě tvůrci snažili nějak pospojovat a uzavřít linky z dílů předchozích a zároveň naservírovat trochu těšeníčka do příště.

Jak píše kolega fvalek. I kdyby vás díl třeba nebavil, přetrpte ho. Mám podezření, že jeho přeskočení by vás potom dál v ději mrzelo.

Za mě všech pět vílek a doporučuji!

11 17.08.2020

"End Of The Underground - Hawthorne Heights"

Po pár kapitolách mi bylo jasný, že pokud se mě někdo zeptá, o čem kniha je, tak mu odpovím: "Přečti si to sám a potom mi řekni." Jako když se pustíte do Stop hrůzy, kde si kolem táboráku lidi vypráví historky. Jenom je to ... doplň si skoro všechny možné žánry ... vyprávění, kde ty lidi od táboráku jsou ve vesmíru a někam letí a je to mega tlustá kniha narozdíl od toho sešítku.

Pravdou je, že jsem s autorem nováček. Moc ještě nemám načteno. Ale jeho styl mi učaroval. Simmons se rád poslouchá a podle toho taky píše. Nemám mu proto potom za zlé, když lehce šlápne vedle. Zde to ovšem nebylo skoro nikde.

Pokud to mám shrnout. Hyperion je dobře napsaná sbírka povídek spojených příběhem v knihu, kde je každá z nich hodně jiná. Ale zase zde není příběh začátek, konev, tečka a další. Různě se příběhy doplňují ostatními, mění se způsob vyprávění. Neřekla bych ale, že je to kniha komplikovaná. Jenom vyžaduje vaší pozornost a potom vás odmění. Hodně. Což je fajn, protože tak zhruba víte, co čekat, než na Hyperion dostaneme. Samozřejmě ne všechna tajná zákoutí.

(Nebudu se ale rozepisovat, o čem jsou jednotlivé příběhy, jenom tak lehce. Ale musím říct, že některé osudy na mě působily vážně silně. Simmons umí téma láska a smrt a láska/smrt zpracovat jako už jenom dva další autoři...kdo čte moje pindy pravidelně, ví, která jména myslím.)

První na řadě je Příběh kněze, Lenar Hoyt a jeho příběh, který je vlastně částečně zprostředkovatelem příběhu otce Paula Duré... ten mě dostal. Duré se vydá hledat a zmapovat kmen Bikurů, kteří o sobě skoro vůbec nedávají vědět. Cestou za nimi projde hodně věcma, takže se dozvíme dost o planetě samotné, než se na ní dostaneme, ohledně počasí, jevů, povrchu atd. Ale nic mě nemohlo připravit na konec. Brrr...

Druhý na řadě je Příběh vojáka, Fedmahna Kassada, kde je začátek dosti vojenský a to mě bavilo, ale druhá polovina jeho příběhu, to bylo jiný kafe. No, fuj! Ale tentokrát ani slovo, protože se tady dozvíme jednu hodně důležitou a podstatnou informaci a vám hned dojde, jak to měl Simmons brutálně dobře promyšlený!

Třetí na řadě je Příběh básníka, Martina Silenuse. Tenhle příběh a hlavně, jak je psaný. Hlavně když píše tak a o tom, co čtenář chce, přesně podle šablony, kterou prý čtenář nemá rád. Dělá si z nás Simmons legrandu? Navíc mě dost potěšily pasáže z vydavatelství. Vlastní zkušenosti? Část na Hyperionu byla dost drsná.

("Na počátku bylo Slovo. Pak přišel podělaný textový procesor. Potom myšlenkový procesor. Pak nastala smrt literatury. A od té doby to jde od desíti k pěti.")

Čtvrtý na řadě je Příběh učence, Sola Weintrauba a jeho rodiny. Jeho dcera Rachel, která byla na Hyperionu ještě v době, než se z něj stala "velká turistická atrakce" kvůli studiu. Dokud se jí nestane něco hodně, hodně, špatného. Tenhle příběh byl hodně dojemný a vážně smutný.

Pátý na řadě je Příběh detektiva, Brawne Lamii. Příběh vyšetřování vraždy přesně podle mého gusta! Tady jsem se bavila vážně hodně! Vážně hodně specifická vražda, její vyšetřování a samozřejmě zakončení, které ukáže, že všechny cesty vedou nejen do Říma, ale taky hlavně ke Šťírovi. A co se dělo po celou tu cestu? Wau! Tenhle příběh mě bavil neskutečně.

Šestý na řadě je Příběh konzula, který vypráví příběh Merina Aspica a Siri. Bylo to dobré a důležité pro děj. Jenom mi trochu vadilo, jak se tak často skákalo ve vyprávění, protože to je nejkratší vyprávěný příběh.

Proto je tam logicky tolik postav. Některé jednorázové, některé na více použití. A když nebudete zlobit, možná vás autor odmění a svěří se s tím, o co mu celou dobu šlo. Protože když si spojíte, co se zde dozvíme, a všechna ta spojení se Štírem každého člena posádky...noooo...

Rozhodně si přečtu druhou knihu. Potřebuju Pád Hyperionu!

Knihu jsem si šetřila a četla opravdu jenom když jsem měla soustředění na 1000% a mohla jsem si to vychutnat. Kdyby bylo na mě, začnu ráno a skončím večer. Ale znáte to, ta blbá věc. Život, práce a tak...a k tomu to strašný vedro!

Četla jsem vydání z roku 2017, takže je vhodné, abych zhodnotila i povídku, kterou od ostaních vydání obsahuje navíc. Trochu ironie, ne? Když teď po přečtení znám formu knihy. Takže...

Kentaurova smrt...u povídek.

Hyperion jsem brala jako jakousi metu. Když to přečtu budu v tajném kultu, protože takhle kniha (potažmo série) je v téhle kategorii. Ale Hyperion je prostě dobře napsané sci-fi s přesahy dalších žánrů, což je geniálně zapracované a v tom je síla téhle knihy. Protože Simmons umí psát, vo tom žádná.

Též bych chtěla pochválit obálku. Ta je krásná, stejně jako veškeré práce Garyho Ruddella. Myslela jsem, že na strejdovi Goglovi budu jenom chvíli, ale potom to bylo vlastně na hodně dlouho...

17 15.08.2020

Škoda, že tenhle díl je spíš takový překlenovací. A na začátek trochu matoucí. Možná proto, že spolu crew a bbart málo spolupracují. Pokud jsem totiž správně zaplnila informační díry, tahle kniha by se měla číst až po Budování impéria. Alespoň střípek z toho, co u nás vychází/nevychází. Čili vás začátek trochu zmate.

Ale to neznamená, že mě akční úvod nebavil. Právě naopak. Když má scénu dorazí Fisk, začne pořádná zábava. Úvodní část je jedna velká rubanice. A je fajn, že vám alespoň trochu poradí, ale kdo nemá načteno, si řekne: "Proč je Cap zlej? Co to psali v tom úvodu na pár vět?". Tohle vědět, tak si knihu přečtu o pár měsíců později, aby to temno nebylo tak temný...

...temno. Ano, první část má výhodu. A to dokonale temnou kresbu. Byla radost na ní koukat.

Druhá část a jednotlivé epizodky a střídání kresby mě moc nechytly. Ale...

..docela dost se těším na šestý díl kvůli tomu, kdo ho napsal. Dobře divnej týpek! Chci si po tomhle zpravit chuť :(

12 14.08.2020

Oh...my...tamagoči! Nechci číst, vypíchněte mi oči!

Tahle kniha není žádná hudební idilka. A ne kvůli tomu, že jsem barbar. Poslouchám Yellowcard, takže mi "šmidlání" nevadí...
Jenže tahle kniha se táhne, jako když ve zpomaleném záběru auto přejíždí housle. Bolí to a chcete mít celou scénu co nejrychleji za sebou.

Kdybych tuhle knihu doma už neměla, asi bych ani nezkusila, protože bych se bála, že se mi nebude líbit. Moje dosavadní zkušenosti s vydvatelem jsou...brrrr. Asi jsem sice jiná, ale holt ne dost na knihy, které tam vydávají...

"Darkness Surrounding - Avenged Sevenfold"

Od autora jsem ještě nic nečetla. Po menším průzkumu jsem si na start zvolila Strach. A musím říct, že to byla volba dobrá. Jasně, je to inspirované t(T)o(u) knihou od Mistra (mimochodem nikdy jsem nečetla takové "In your face", když přijde ona narážka na Kinga, jako v téhle knize, oceňuji), ale tady mi to nevadilo. Proč? Protože je to napsané fakt dobře. A taky jsem se během čtení místy bála a cítila nepříjemné mrazení. Což se nedá říct o dvou jiných knihách poznamenaných touhle inspirací, které jsem četla, které byly spíš trapné. Takže Strach mi udělal radost.

Strach se blíží, úplně všude. Nejenom z lesa. A autor ho nechá odkapávat vážně pomalu. Co se stalo před 27 lety? Děje se to samé dnes znovu? Proč v lese mizí děti? Nechci moc prozrazovat...ale konec? Už chápu, proč sem ostatní psali, že je uspěchaný. No, vzhledem k tomu, co jsem se v něm dozvěděla, mi to tak vyhovovalo...

Jednoduchý základ, který funguje na 165%, protože je dobře budovaná atmosféra. A bez ní by to v tomhle žánru fakt nešlo. Bavilo mě zakomponování skutečných událostí, aby to vyznělo víc reálně.

Vadila mi jenom jedna věc. Ta nejde za autorem, ale za vydavatelem. Ve snaze udělat knihu zajímavou, si asi nevšiml jedné věci. Výběr písma. Některá písmen fontu do něj nešla a z textu to trčí (představte si comic sans a jste tam). Teoreticky jsem si toho jako zažraný čtenář neměla všimnout, ale fakt to trčelo jako bolavá noha :(

19 08.08.2020

"Isolation - Alter Bridge"

Začnu tím, že jsem asi měla problém s tím, že se to odehrává v reálné zemi. Island. Dodává to knize reálnost. Jenže tady je to jiné, protože jsme jako moderní. A celý průs...švih je v tom, že jsme tam (no, všude, kromě totalitních zemí) nesoběstačný. Ironie je, že Island byl poměrně dlouho sám za sebe. A teď si lidi neumí představit, že je to zpátky? Nějak jsme se rozmlsali, nemyslíte? Protože tohle je pointou trochu jiné než třeba v Pod kupolí od Kinga, kde víte, co se děje venku. V případě knihy Ostrov to nevíte. A to lidi děsí. Neví, co je venku. A protože je svět najednou globální, každá země spoléhá na jiné země. Čili je to i trochu jiné, než kdyby se kniha odehrávala třeba v Dánsku, ne na Islandu...

"Upíjet právě v tomto okamžiku dějin z národních zásob šampaňského mu připadá podobně zvrhlé jako oddávat se nějakým zapověveným sexuálním orgiím." ... tak proč ne, jestli je toto normální mít právě v tomhle skladu, první letenku na Island, prosím! Děkuji...

(Navíc můžou bejt rádi, že jim technika funguje na ostrově, jinak by současná společnost byla v kopru úplně.)

A přestože jsou linky nastavené dobře a celý ten nápad je v pořádku a dobře propracovaný, jako kdyby mě během četby něco stahovalo dolů. Nebyla to deprese ani smutek příběhu. Bylo to spíš kvůli pocitu nedotažení. Že knize něco chybí, abych se do ní položila na 100%. Já dala tak 50%. Nejvíc mě bavily pasáže z Hladova a články, kvůli kontrastu toho v nich v rámci pokroucené reality, aby byli v klidu, což nesedí právě s tou linkou v budoucím čase...

Ale je pravda, že jakmile se vláda vytasila s těma třema scénářema, hned mi bylo jasné, který si vyberou :(

PS: je jenom dobře, že čtenář ani lidi v knize neví, co to způsobilo. Není to podstatné. Akorát by to knihu posunulo jinam. Tam, kde by čtenář akorát hledal logické chyby a díry. Tohle je příběh o nitru po katastrofe, ne příběh o katastrofe a jejím řešení.

15 06.08.2020

"A Deathless Song - Parkway Drive"

Kniha začíná zajímavě. Jona unese jeho bývalý podivínský učitel. Jediný, kdo neztrácí naději, je Chloe. Tedy, dokud ji neztratí a Jon se po čtyřech letech vrátí. Ale není úplně v pořádku. Všech se straní a kdo se k němu moc přiblíží, tomu se stane něco špatného. Smrtelně špatného. Chce ochránit Chloe, ale tímhle jí od se sebe akorát odežene. Nadobro.

(Další skok, tentokrát o šest let. Děcka už nejsou v pubertě. Uf. Začátek zní trochu jako prapodivná peranormální romance. Tak jsem byla zvědavá, co bude v ději dál.)

"To je na tom to nejděsivější. Nezáleží na tom, že je váš trošinka dobrá, pokud jste z větší části zlo."

A potom byla kniha už jenom zvláštní. Stále tam bublá to tajemství. Co se stalo, když byl Jon pryč? Co se stalo jemu? A do toho záhadná úmrtí, které se rozhodně vyšetřovat postraší policista. Jon to dělá nerad, ale...něco tam bublá.

Teď bych na chvilku zastavila. Nejdřív si přečtěte pár recenzí, než knihu zatratíte, že se vám nelíbí její obsah. Nebo si prostě přečtěte anotaci originálu, to taky dost napoví. Anotace (naše) totiž působí (a autorky předchozí tvorba vás taky zmate), že bude kniha psychologický román nebo detektivní román. Jenže tohle je něco úplně jiného. Protože...

..protože mě hned napadlo: on se tam proměnil v monstrum jako podle toho autora!?!? A potom je celá kniha holdem autorovi a jeho dílu? (Což se mi hodně rychle potvrdilo.) No, a jelikož jsem od knihy původně čekala něco trochu jiného, netrklo mě to podle názvu...

A když už jsem se chytla, o čem ta kniha je, plus fakt, že se mi vážně líbí styl autorky, byla jsem z knihy vážně nadšená. A to z obálky "román o podivných událostech na malém městě" vymyslel kdo? Stane se tam událost, ale většina děje se odehrává jinde!

A ve výsledku to byla těžká romantika. Takže doporučuji všem, nenechte se odradit anotací. Jedna z nejlepších knih, které jsem za poslední dobu četla :)

10 05.08.2020

Nejsem úplně fanda tohohle přístupu. Když čtěte první díl série a tam je zmiňované něco, o čem čtenář neví, třeba první případ, který se bude odehrávat až v druhé knize. (Chápu tedy původní řazení knih v sérii, kdy byla jako první kniha chybně vedena Polednice.) Naštěstí jsou to jenom slova a moc se to nerozebírá, protože i tohle bylo napínavé čtení.

Tomáš Volf, přeřazený policista do archivu (nespíš z důvodu následku případu, o kterém si přečteme právě v té druhé knize) se pustí do ověřování sebevraždy (vraždy?) starého případu z roku 1991. Archiv asi není zlej, ale on se chce vrátit. Tak na tom zapracuje. Ale rok 1991. Případ má hodně prázdných míst, ztracených informací a celkově to dřív (v té ještě dost nejisté době) chodilo trochu jinak...

Toť základní linka knihy. Zní to vlastně strašně obyčejně, ale já měla náladu na českého autora a na příběh s napřepálenou zapletkou a bez komplikované "Rambo akce". Bylo mi to slíbeno a dostala jsem to.

Zvolený způsob vyprávění byl dobrý. Dozvíte se tedy, jak se vyšetřovalo tehdy a v přítomnosti se dolepujou zbytky. Hlavní postava Tomáše je docela v pohodě. Má to jenom jeden háček. Právě kvůli způsobu vyprávění se o něm ale moc nedozvíme.

Jenom bych se krotila v užití slova detektivka, jak je na obálce knihy. Za mě je to spíš román o tom, jak to v té době na tom místě bylo v propletenci lidských osudů. Detektivní román, který má víc z románu.
A přestože má kniha lehce přes 200 stran velkým písmem, čtení se mi trochu táhlo. I přes zajímavě zvolenou formu, díky které stránky utíkají mnohem rychleji.
Něco tam chybělo. Až na to přijdu, dopíšu do komentáře...
Možná kdyby se série jmenovala "Kronikář Tomáš Volf" nebo "Novinář Tomáš Volf". Tady ze své práce nepředvedl nic. A to je dost matoucí. Možná v dalších dílech. Ale v prvním? To je prostě divný. No, uvidíme v Polednici...

A z tý kurzívy mi akorát bolely voči. Možná by úplně stačily ty znaky rozdělení, který tam stejně byly. Vždyť je to psaný v první osobě, tak je snad jasný, že to je minulost! Tedy, já si to od začátku knihy zvládla zapamatovat, ostaním do toho nechci kecat. Dobrému nápadu vyprávění podrazilo knihy jeho vizuální provedení.
A jestli něco nesnáším, je kurzívá a asgardskej font :(

17 04.08.2020

Jak psali už někteří komentující pode mnou. Tahle kniha je dobrá, protože to není odborná literatura, ale na druhou stranu. Když si čtu o propagandě, chci mít informace odzdrojované. Což je velké mínus. Jistě, jsou zde vysvětlivky, ale jsou to vysvětlivky, ne zdroje. Autorka hned v úvodu napíše, co držíte v ruce. A vy se rozhodněte. Že nezdrojuje, protože to jsou informace z praxe. (Ale občas jo.)

Problém je v tom, že mi nesedlo, jak je kniha psaná. Jako kdyby autorka svoje předkládaná fakta neuměla pořádně (a úderně) odprezentovat. Jiní to se slovy umí lépe. A potom je kolikrát jedno, o čem píšete (máte proslov), když to (ne)chytne čtenáře (posluchače). A takhle na mě Alvarová působila. Formu, kterou si zvolila, nepovažuji za šťastnou (nezdrojování, ne zaměření na jednu zemi). V době kdy ze všech stran slyším: "Ověřuj si informace z více zdrojů.", držím v ruce knihu, kde tato možnost není. Jasně, autorka na to upozorňuje, že to nepíše naučnou literaturu, ale podle mě si to tímhle ulehčila. (Proto musím s hodnocením níž. Plus to, co je v dalším odstavci.)

Jistě, je text, to je jedna věc. A potom je úprava knihy, kterou autor nemůže ovlivnit. Ale nejde to vynechat. Jedna věc mi vadila pekelně. A to jde právě za vydavatelem. Ano, když je na řadě poznámka, je to na stejné stránce. Pouze mi vadily případy, když se na stránku nevešlo a pokračování bylo na otočené stránce. To šlo udělat jinak.

Perou se ve mě dva pohledy. Hodnocení po obsahové stránce je jasných pět hvězd. Jenom to zpracování mi prostě nesedlo. Za to bych dala tři hvězdy. Na tu čtyřku to musím dát, jinak to nejde...

14 02.08.2020

"Secrets - Good Charlotte"

Cizince jsem neměla v plánu na čtení ještě dlouho. Aurora čtu hezky postupně, jak jeho knihy vycházely (takže jsem moc ráda za znovu vydání Temných lesů). Jenže Cizince jsem si musela přečíst hned (jo, jo, po shlédnutí traileru adaptace, a s Ríšou Armitage to nemá nic společného. Pžífafám :D ...)

Adam, obyčejný chlápek, milující otec, manžel. Nebo je to všechno lež? Stačí jeden rozhovor s cizincem a jeho život a jeho rodiny se změní v peklo. Co je pravda, co lež? Chtěl by to vědět. Jenže potom zmizí Adamova žena a všechno jde ještě do hlubších pekel. Protože Adam není jediný, komu cizinec našeptal do ouška tajemství. Ale jak moc jsou ta tajemství věrohodná? Nejsou trochu překroukroucená? A jak mu jeho žena vysvětlí i ostatní, když je najednou pryč?

Svým způsobem bych mohla říct, že tahle kniha je jenom další v "mizejícím trendu", ale Coben mě má asi už zaháčkovanou. Mám ráda jeho lehký styl psaní. Vlastně obyčejné lidi. Nejsou to žádný supermani ani hrdinové. Přestože tady toho na mě bylo až moc. Toho "Kdyby spolu lidi víc mluvili, nemuseli by nic z toho řešit." prvku. Protože ono je to sice napsané tak, že budete chtít znát tajemství Corinne a fandit Adamovi. Jenže taky to, proč cizinec všechno dělá. Jak si vybírá lidi. Kdo to, sakra, je? Tedy, mě to alespoň zajímalo...

Ideální kniha na tenhle sluníčkový den. Prostě si jí vemte někam k vodě nebo se jenom opalujte na balkóně. Ale bacha na spálení, je to velmi čtivá kniha. Není to tak úplně thriller a už vůbec ne detektivka jenom proto, že se tam něco i vyšetřuje. Cizinec je bravurně napsaný psychologický román o ceně lži a jejím udržení si, který končí v akční finále, které mě překvapilo. Celou dobu jsem byla mezi 4 a 5. Ale ten konec? Prostě 5!

ZAČÁTEK MOZNEHO SPOILERU
Bohužel i přes geniální konec, o co šlo se zjistilo, tj co se stalo s Corinne, ale vadila mi ta potenciální berlička pro pokračování. Raději bych zůstala u fanzazie. Sakra! Teď si uvědomuji, že jako fanda sérií poslední dobou dost často píšu "prosím, už ne pokračování". :D Zajímavé....
KONEC MOŽNÉHO SPOILERU

16 30.07.2020

"Crushed - Parkway Drive"

Druhý díl pokračuje tam, kde skončil první. A musím říct, že pokračuje dokonale.

Díl je akční, ale tou akcí, jejíž důvod chápete hned, protože už víte, o co jde, kdo je kdo. Víte, na čí straně máte být a čí straně nemáte být. Kvůli rozdělení vyprávění jsem byla na víc frontách, takže teď je čtení komplexnější, byť chybí ten prvek zdravého tápání. Ale taky je dost ukecaný, protože se konečně dostáváme do hlubin světa. (Podle mě jsou obě složky vyvážené.) Ale taky dosti technické. Jako na mě fakt hodně, ale v rámci rozsahu vysvětlení naprosto ok.

A jak říká titul, odplata bude. Sice ne podávaná za studena, ale pořádně zahorka a o to víc brutálně. Když vám vaše láska otevřeně vyhlásí válku, není čas, nehledě na to předtím, na vyjednávání, protože ona by si na něj přinesla granát. Je čas na obranu svého území, života i svých lidí.

Navíc mě zde potěšily odpovědi na moje otázky z prvního dílu ohledně fungování světa(ů). Za mě naprostá spokojenost. Kniha akorát působí zbytečně tlustě. Je tištěná dost velkým písmem na hrubém papíru, takže 300 stran, jenom to foukne, a jsou pryč.

Odplata mi dala odpovědi na moje otázky. Pobavila mě. Odnesla jinam. Byla zábavná a naprosto uspokojila očekávání po prvním dílu.

15 29.07.2020

"Bodies - Drowning Pool"

"To bylo před pěti měsíci a ona tvrdila, že hledá práci, jenomže vy i já víme, že hledala mě."

Amy a Joe. Joe a Amy. Láska jako trám. Joe je na obláčku lásky, protože Amy není prolhaná běhna jako Beck. Ne, to ne, je jiná. Navíc cokoliv dělá, dělá jenom jemu, a to Joe rád. Dokud se nevrátí do práce po dovolené s Amy a dojde mu pravda. V tomhle vztahu nebyl jeden lhář a sociopat. Byli v něm dva. Oni dva. A tak se vydá po jejím stopě. Protože to se nedělá!

Pár úvodních kapitol je tedy plných sladkejch řečiček a sexu, dokud Joevi nedojde, že to nebylo z lásky. Ale že je Amy stejná prolhaná běhna jako Beck. Potom ale přijede do Los Angeles, aby se náležitě pomstil. Ta úvodní část mě moc nebavila. Přeci jen ty keci o těch lidech tam, to fakt nemusím. Všechno se ale změní, když Joe pozná Love. No, a vlastně to kolem ní taky nijak nebralo. (Je to plný nabubřelýho pindání, který já i Joe nesnášíme. On to trpí, ze svých důvodů. Love. Já taky ze svých důvodů. Dočíst knihu.) Joe je sice Joe a řeší situace po svém, ale už to není ono. (A i to zabíjení je takové divné. Jako kdyby si to Joe pořádně neužíval.)

(Mám chuť knize Ty přepsat hodnocení na čtyři hvězdy z předchozích tří protože Skrytá těla není kniha na dvě, ale stejné tři jako první díl si kniha nezaslouží.)

Bohužel se nemohu zbavit dojmu, že mě tentokrát Joe nefascinoval. Štval mě. Nejdřív byl zaláskovanej a pomstít se Amy je dobrej teoretickej scénář. Jenže ten naruší otupění a Love. Což je dobrej prvek, ale jako kdyby se autorka bála pořádně rozjet v lince Joe/Amy, když si Joe/Love mohla klidně nechat dál do děje. Jako kdyby už nevěděla jak dál. Protože...kdo četl první díl, moc dobře ví, jak je jeho konec napsaný. Tak, že ani pokračování být nemuselo a čtenář by si jenom domyslel, co bylo dál, protože je těžké napsat další díl a nevykrádat dám sebe, když lidi baží po sériích. I z toho důvodu se obávám, že bude další díl...přestože mě opět konec seděl tak, jak byl.

ZAČÁTEK SPOILERU
Nejvíc mě tedy (po)bavil autorky přestřelený konec. Jak vyřešila Love? Jak vyřešila hrnek? Jak Fortyho? Tomu jsem se smála, mmch. Amy? Ale co mě dostalo nejvíc? Paradox, který dostal Joa. Ta věc, kterou dostal Beck, mu to hezky vrátila. Protože o to jde, ne? Konečně našel někoho, kdo ho miluje, což celou dobu hledal. Ať ve vězení nebo venku, má svojí Love a Little Love, a co je víc? Pokračování by uspokojilo čtenáře, ale zároveň zadupalo pointu snažení Joa toho, co ve svém životě chce...
KONEC SPOILERU


Čili kniha má uspokojivý konec (pro mě, pro dost čtenářů mít nebude, a budou prahnout po pokračování), ale dostat se k němu je značně úmorné a místy i dost nudné :(

12 29.07.2020

Tahle kniha by měla mít podtitul:
"Neb jak všeználci z Prahy přijeli na krutý sever a doufali, že to bude díra a vono sakra nic."

"Tramvaj?! Myslela jsem, že tu jezdí vlaky!"

Jó, to taky volala bývalá kolegyně z práce a ptá se nejdřív, jak se mám. A potom co je to zvuk, že jí to něco připomíná. Ty Pražáci si myslí, že mají na tramvaje monopol! (Protože Brno nepovažují za město a dál to v republice neznají.) Ale když se o nás vesničanech mají něco dozvědět...rádi pomůžeme.

Na druhou stranu mi byl sympatický důvod oné cesty. Přeci jen, dost lidí to u nás zná, jenom jim ve filmech tvrdili, že jsou jinde. Taky je dost zmiňovaná historie oněch míst.

Při čtení jsem v hlavě jela v autě s hrdiny. Jasně, chápu, proč tohle dost lidem nic neřekne. Ale na druhou stranu...Šikmý kostel četla taky celá republika ne jenom "ty odtamtud". Ale mohl by se jim líbit ten prvek poznání mezi Irenou a Hugem propletený milostnou linkou. Navíc se mi líbilo, jak je to napsané. Vlastně styl psaní je srovnatelný s krajinou kolem těch dvou, kdy je právě ona krása světlem v na první pohled nesnesitelné špíně a depresy. A celkové vyznění knihy je taky takové.

PS: sice jsem si občas připadala, že si autorka spletla počet kroků mezi místy, a prostě tam byla moc rychle, ale já jí to odpustím, už jsem v knihách viděla větší průšvihy :/

17 27.07.2020

"The Melting Point Of Wax - Thrice"

Asi už chápu, proč to nemohlo vyjít v jednom díle. Úhel pohledu má totiž úplně jinou dynamiku. A tím nemyslím, že je akčnější a my už víme odpovědi na otázky (přeci jen, další otázky zase přijdou). Je to jiná kniha za mě. Přeci jen, se zde objevuje dovysvětlení a opakování věcí z dílu minulého (takže to buď bylo vážně psáno na dvě části nebo dopsané po rozdělení na dva díly), přestože knihy od sebe vyšly během půl roku.

Přiznávám, je to moje vina, začala jsem knihu číst až po desáté večer, takže jsem byla potrestaná spánkem, a dočetla zbytek dnes (v televizi byla produkce, óóó...), ale byla jsem tak jako tak odměněna dokonalým příběhem. Na jehož konci, a při cestě k jeho konci, bych vraždila za vyrušení. Protože o čem ta celá kniha byla, bylo vyřčeno. Čtenář se dozvěděl, co měl.

Dost dlouho jsem přemýšlela nad tímhle posledním odstavcem. A nad tím, co psalo dost čtenářů přede mnou. Je to poslední díl? Bude pokračování? Chtěla bych pokračování? Problém je asi ve mně a přestože asi budu ukamenována. Samozřejmě bych si ráda přečetla ještě něco s Mikem. Bylo mi s ním dobře a celá ta doba byla fajn. Užili jsme si srandu i smutek. A dostali jsme se do bodu, kdy víme, co bude v další vteřině. I beze slov. Už jsem to párkrát psala u jiných knih. Nepatřím k těm čtenářům, kteří na konci potřebují epilog ve stylu "O čtyři roky později" (Nejromantičtějším filmem jsou pro mě Milenci ze Severního pólu kvůli tomu jak je (pro někoho možná zvrácené otevřeně) natočen konec.) Pokud mi to chce někdo sdělit, ať o tom napíše knihu. Problém je v tom, že pokud se autor se sérií plánovaně nerozloučil ve velkém stylu, kam by chtěl pokračovat? Protože já se prostě neshoduji s názorem, že má kniha otevřený konec. Kniha má uzavřený konec. Všechno tam je. Úplně všechno. A to že vám všechno nenadiktují slovo od slova, to není znak otevření. To je znak života. No, a potom už jenom záleží na úhlu vašeho pohledu.

23 26.07.2020