Lenka4 komentáře u knih

Začíst se do Vančurova jazyka je zpočátku poněkud obtížné, ale třebaže jde o deprimující čtení o životě bezútěšně bědném, nelze se od něj odtrhnout. Hrdinové z Vančurovy knížky neupadají do beznaděje, prostě žijí či přežívají, jak se dá. Možná právě v tom tkví autorovo poselství - ani v těžkých situacích nepropadat zoufalství a žít, nebo alespoň přežívat. Ocenit je třeba zdařile vykreslené charaktery postav z nižších sociálních vrstev. U pánů už převládá klišé "bohatý= zlý, pyšný".

1 04.10.2015

Vcelku otevřená zpověď ženy, jejíž životní náplní byla profese herečky. Díky určité naivitě mládí a uzavřenosti ve specifickém uměleckém světě žila poněkud mimo realitu běžného života. O to tvrdší pro ni musel být střet s ním. Vyprávění o pracovních i milostných záležitostech se nenápadně stává dramatickým a vrcholí v emotivních scénách z vazby. Právě v nich Lída Baarova vyjadřuje své pocity tak sugestivně a silně, že jí je čtenář musí věřit. Nemyslím si, že by něco zásadního ve svém životopisu zatajovala, ve stáří by to už ani neměla zapotřebí. Smutné je, že na fámy a smyšlenky zpravidla žádná obhajoba ani vysvětlování nestačí.

4 02.10.2015

V některých básních se odráží aktuální problémy doby jejich vzniku, většina je však nadčasových. Ač Žáčkova poezie může budit povrchní dojem rýmovačky, ukrývá v sobě zpravidla zajímavý postřeh či moudro. "Tak to chodí v každé válce za všech dob: generál si vyslouží svůj metál, vojín hrob." Z aforismů: "Jedině analfabet nikdy neudělá pravopisnou chybu. Co je ti platné, že mluvíš pěti jazyky, když neumíš naslouchat ani v mateřštině?"

2 28.09.2015

Velice svěží text, který dokládá, že ve věcech lásky jednali lidé i před staletími podobně jako dnes. Oceňuji to, že autor dokáže diváka (čtenáře) až do konce udržovat v napětí, kdo si koho vezme.

1 27.09.2015

Třebaže je knížka psána velmi výrazně z křesťanského pohledu, lze ji doporučit k přečtení i lidem jiných náboženství či bez vyznání. Všem, kdo se bojí smrti. K podobnému stavu v životě může dojít po jakékoliv tragédii u kteréhokoliv člověka, třeba po těžké autonehodě. Jen by mě zajímalo, jakou podobu uvidí ve světle na konci tunelu vyznavači jiného náboženství. Muž Ježíš to nejspíše nebude. Ale dobro, láska a pokoj jsou určitě univerzální.

20.09.2015

Svižně psané příběhy všedních dnů, které měla autorka možnost prožít v blízkosti lidí jiných kultur, tradic a vyznání. Lehkost vyprávění se nenápadně, leč souvisle, vytrácí. Zvláště je to patrné v článcích od roku 2014. Navíc v tomto období se některé věci v textech opakují, což působí rušivě při čtení na jeden zátah (od knížky se velmi těžko odchází). Možná by pro účely knižního vydání bylo vhodné články upravit a části již dříve použité vynechat. Vysoko lze hodnotit informativní stránku publikace. Problémy autorka pojmenovává přímo a nestranně.

1 20.09.2015

Slova písní mají jinou sílu s melodií, v doprovodu hudebního nástroje, v atmosféře místa a v pěvcově originálním provedení. O toto vše je čtenář ochuzen. Dochované torzo veršů nestačí k tomu, aby se dostatečně vcítil do duše básnířky. Přesto je patrná nostalgie po mládí a kráse, ve svatebních písních pak i nedočkavá radost rušená tlumenými obavami. Velice zdařilá je grafická úprava knížky. Umístit zlomky poezie na útržky či střepy byl výborný nápad. Ilustrace pomáhají čtenáři přenést se do antického světa, ve kterém žili lidé stejní jako dnes. "... nejzpupnější jsou ti, jimž se dostává přespříliš poct."

3 17.09.2015

V knize snad ani nejde o příběh, ten je rozptýlený a často se vytrácí. Jednání postav není příliš srozumitelné a je zbytečně překombinované. V podstatě se jedná jen o pozadí pro zamyšlení autorky nad společenským a politickým vývojem ve světě. Debaty na toto téma jsou velmi podnětné, škoda jen, že některé se opakují. Agatha Christie jistě správně tušila, že ve formě románu může své obavy z budoucnosti sdělit značnému množství lidí v různých zemích. Otázka je, zda nedotažené vyprávění o agentech naléhavost jejího poselství zbytečně nerozmělňuje a nesnižuje jeho údernost.

2 15.09.2015

Osvobodit se od konvencí a žít si svůj život podle vlastních představ je těžké, mnohdy nemožné. Člověk je vázán ohledy k blízkým a smyslem pro povinnost. Dnes má žena oproti době, kdy Eva žila, nesrovnatelná práva, možnosti vzdělání a poznávání. Jen ve věcech lásky a vztahů se nic nezměnilo. Sny o domácím štěstí zůstávají iluzemi v realitě všedního dne, se kterou nezbývá, než se smířit, nechce-li člověk zůstat sám. Škoda, že není věnováno více prostoru vztahu Evy k jejímu synovi. City k bratrům a mužům jsou vykresleny dost plasticky, ale o mateřském citu příběh mnoho nevypovídá.

5 06.09.2015

Možná, že dvanáct žen je na jednu publikaci až moc. Spojovala je snaha o zlepšení postavení žen ve společnosti, většinou se potkávaly, spolupracovaly, dopisovaly si. Některá jména se proto objevují i v životních příbězích jiných osobností. Osudy jednotlivých žen v konečném dojmu splývají, ale vyniká jejich společný zájem a cíl. Kniha tak přináší jedinečné shrnutí ženské otázky v kontextu doby a připomíná některé dnes již těžko pochopitelné reálie, např. celibát učitelek.

1 31.08.2015

Autorky se zabývají hlavně extrémy - životem dětí v nejbohatších a nejchudších skupinách obyvatelstva. Opomíjejí nejpočetnější střední vrstvu, rodiny řemeslníků, obchodníků, úředníků. Kvalitní studie na dané téma by neměla postrádat ani přiblížení života dětí na venkově. Kniha je líbivá, čtivá, leč povrchní.

1 26.08.2015

Začtení do příběhu chvilku trvá, napětí narůstá pomalu, leč trvale. Velmi zajímavé je prostředí, kde se odehrává a z něho vyplývající akademické debaty o údělu ženy. Má se vzdělávat, nebo je její místo v kuchyni? V době, kdy román vznikl to byla patrně dost aktuální a palčivá otázka. Netřeba litovat, že se jedná o poslední detektivku s lordem Petrem. Tato postava je tu dovedena až k protivné dokonalosti. Dokonalost naopak chybí nakladatelství, které by mělo více dbát na korekturu textu, než ho pošle do tiskárny. Chyb sice není množství extrémní, ale už takové, že při čtení ruší. Například muž Danver se na jedné straně objeví se správným jménem, vzápětí 2x jako Denver, aby se z něj na následující straně stal opět Danver.

1 24.08.2015

Životní příběh slavné pěvkyně je podán tak svěžím jazykem, že je těžko odtrhnout se od textu a prohlížet si fotografie. Škoda, že v publikaci není více soukromých fotografií, jako je Idyla s Halsbachem nebo S úrodou, na kterých je vidět sympatická živoucí žena. Stylizované civilní portréty a snímky z rolí sice vypovídají o tehdejší módě i operních kostýmech, ale Ema Destinnová na nich působí vážným, nepřístupným dojmem.

2 21.08.2015

Jemná lyrika připomínající poletování motýlů nad loukou. Dojem sice hezký, leč prchavý. Zlatá střední cesta poezie - solidní, neurážející, ničím neprovokující, snadno zapomenutelná. V poklidných verších se občas najde vtipný postřeh či nápad. Předjarní ritornely: "Do marastu a činy jíva si vzala světlé kožíšky, ale sedmikráska vyběhla jen v mini." Salvy: "Rudolfinum poslouchá koncert pro sklářskou píšťalu. Křídlo Petrof se rozletělo a hejno hrdliček unáší zurčící černé klávesy." Moc pěkná je závěrečná část básně Ediční plán: "Ej hory hory hory černé - jen pro mne jedou papírny - koupil jsem tužkárnu v Budějovicích - do stroje buším všemi desetitisíci - s kadencí nadzvukovou - a Klub přátel poezie - i po zániku Mléčné dráhy - v masovém nákladu bude chrlit zpěvy rostlin a kamení a světla." Této sbírky bylo vydáno 4.500 výtisků. O takových masových nákladech si dnešní autoři poezie mohou jen nechat zdát.

19.08.2015

Smrt a pohřbívání ze všech možných úhlů pohledu, v historii, v současnosti i v různých souvislostech. Kniha přináší tak velké množství informací, že ji nelze číst na jeden zátah. To by bylo ostatně obtížné pro citlivější povahy i vzhledem k tématu. Autorka si zaslouží obdiv i poděkování za to, že se do zpracování této látky pustila a že ji probrala opravdu komplexně. Škoda jen, že v textu byly ponechány doslovné přepisy odpovědí informátorů, důvodem bylo patrně zdůraznění jejich autentičnosti. V dané podobě (nesouvislý projev) však působí dost rušivě. Hodnota výzkumu by se nijak nesnížila jejich převyprávěním či stylistickou úpravou.

18.08.2015

Z básně nemám pocit alegorie, spíše se mi zdá, že Josef Hora psal o konkrétním muzikantovi Janovi. Napadl mě Jan Kubelík, ale tuto hypotézu vyvrací manželka pohřbená v Americe a tajemná vdova Katy. Samozřejmě, že se básník nemusí držet skutečnosti. Realita života je však v básni jasně zřetelná: "Co doma, Jene? Jenom bída..." se vrací profesorův hlas, "tu každý druhův úspěch hlídá, tak mnoho, mnoho je tu nás. A z orla za chvíli je plaz. Plaz mistrem zve se. Zvou ho mistrem. A brzy v mozku jeho bystrém umění řídne jako vlas." Jan slyší profesorův hlas i přízvuk, jenž mu napovídá: "Odejdi! Doma je jen bída. Jsem plaz. I z tebe by byl plaz."

1 18.08.2015

Výborně zpracovaný životopis bohatě doplněný výňatky z rodinné korespondence. Je až obdivuhodné, co všechno Teréza Nováková zvládla v náročném veřejném i nelehkém soukromém životě. Hlavní hrdinkou knihy není nepřístupná, na piedestalu stojící spisovatelka z učebnic, ale živoucí, občas lidsky chybující bytost. Na ten piedestal však patřící.

3 17.08.2015

Knize by prospělo méně záhad, ale větší propracovanost. Zvláště její první polovina působí dost chaotickým, těkavým dojmem, kdy je tajemno sice nastíněno, ale dané téma vzápětí opuštěno bez nějakého závěru. Čtivější část začíná od kapitoly Tajemství starých kamenů. Pokud autor publikaci nazval Tajemná místa Čech, měla by být věnována právě jejímu území. Záhadou tedy zůstává zařazení záhad z jiných zemí, které nemají přímou souvislost s děním u nás, stejně tak kapitola věnovaná Arthuru Conanu Doylovi. Očekávala jsem více průzkumů a autentických zážitků z uváděných míst.

2 16.08.2015

Dočíst celou sbírku bylo nad mé síly. Přitom verše nejsou těžké, slova hladce plynou, jejich smysl mi však uniká. Ale jedna báseň mě přesto zaujala -Tys nešla: "Příliš brzy jsem rozsvítil lampy a do váz natrhal kvítí a vůněmi, jež v plamenech šlehají krví, své síně jsem nadech: koberce prostřel jsem, naléval vína, v nichž slunce minulá svítí, jež před lety usínala v chudých mých vinohradech. Tys nešla. Hodiny z dálky se smály, má jara v nich jasmíny kvetla a dýchala na tvůj neznámý obraz ověnčený liliemi; čas vadl, růže mé chřadly, vína má hořkla, rudla má světla, a sny, jež jsem ti naproti vyslal, se vrátily teskny a němy." Jednou jistě souznící duše přijde, Otokare ...

1 14.08.2015

Díky paní Borské za seznámení s jedním neobyčejným obyčejným člověkem. Svěží, lehký styl vyprávění nepostrádá mírné napětí, které čtenáři nedovolí Františka Hodíka na jeho nelehké cestě opustit a knihu odložit. Toto napětí postupně graduje až k samému závěru knihy, kdy se uzavírá život muže, který šel usilovně za svým snem - učitelským povoláním. Kniha je nejenom živým pomníkem Františka Hodíka, ale i nenápadnou učebnicí novodobé historie naší země.

5 13.08.2015