Lenka4 komentáře u knih

Žensky jemná, sebevědomá, přirozená erotika zachycená ve verších Nataši Černé obdivuhodně souzní s ilustracemi Františka Pašingra. A nepostrádá vtip. Hadí plémě: „Jsem středem všech svých podob, umanutá, pazourkem v skalní stěně vyklenutá do tvaru luku svíraného v pěsti, tětiva věčné pochybnosti, v Římě mě předhodili lvům a někde v temném středověku ohněm mne zbavovali dechu a vplétali mě do kola, dnes jsem jen pěkná potvora.“

1 09.07.2019

Největším překvapením je zjištění, že zásadní podíl na vzniku naší námořní plavby měla Čína. Každoroční hospodářské výsledky jsou zajímavé ve vztahu k politickému dění. Koho čísla nebaví, může se začíst do pašeráckých historek. Nejslabší částí knihy jsou výňatky z rozhovorů s námořníky. Zpracování orální historie v odborných publikacích má značná úskalí a je těžké zvolit formu, která výsledek nepotopí. Uvítala bych bližší popisy lodí a jejich vybavení.

08.07.2019

Archaický styl vyprávění příliš nesouzní s dobou děje povídek. Nicméně jsou tematicky nápadité a obsahují řadu vtipných slovních obratů. A navzdory vesměs truchlivým osudům jejich hrdinů se jedná o úsměvnou četbu.

2 08.07.2019

Ideální pro rychlé čtení, při kterém člověk nechce přemýšlet. Jinak totiž objeví nepravděpodobné či nelogické situace (např. scéna se psem ve vodě, charaktery některých osob a zvraty v jejich jednání). Není mi zcela jasný smysl oživování Poirota. Každý autor by si měl stvořit své originální hrdiny a psát vlastním stylem. Kritiku si zaslouží též překlad. „Plátek dortíku“ je vskutku úlet.

02.07.2019

Vzpomínky mladého hrdiny stojí za přečtení už jen proto, že prožil řadu měsíců před koncem 2. světové války nikoliv na východní či západní frontě, ale na jihu, mezi italskými partyzány. Ovšem slunný jih to v žádném případě nebyl.

27.06.2019

Holan pro své smiřování se s osudem v Testamentech zvolil krásné verše vyšperkované neobvyklými výrazy. „ Hřbitovy kreslí frontispis toho, čím byly v době bosé. Byly to zastavárny kdys a trpělivě čekalo se, že Bůh vše jednou vyplatí… Dnes pouze marnost cítíme my, hrob propadá se v pouhou zemi, jde předkřesťanský průvan všemi s fatálnem škvír při lati … A marně po životě třeští a mosaz rozkoší svých leští a hřbety svoje klikatí… Psi dále vyjí, větří, věští.“ Toskána je jiná nejen stylem. Jako by skrývala tajemství, které básník chce, ale zároveň i nechce sdělit. Škoda, že ji místy hyzdí hrubší slova.

1 21.06.2019

Velice podrobně a přehledně popsaná situace zemědělců v době kolektivizace, vyšetřovatelské metody a způsob fungování justice. Také ukázka manipulace s veřejným míněním pomocí zpolitizování kriminálních případů a jejich využití k agresivní propagandě.

18.06.2019

Začíst se do těchto vzpomínek si mi příliš nedařilo. Snad je to jejich přelétavostí, nebo nezáživným stylem psaní. Přitom život Ruth Bondyové by vydal na velmi zajímavý a napínavý román.

1 03.06.2019

Překvapivé, kolik táborů různého zaměření na našem území bylo. Průvodce je sice v některých případech až příliš stručný, ale základní informaci poskytuje a nechává tak čtenáři prostor pro samostatnou badatelskou činnost. Zaujme také výtvarná podoba knihy.

03.06.2019

Jedna myšlenka neustále opakovaná. Pokud si chce někdo udělat ucelený obraz fungování novosvěta a Instituce, zjistí, že mnoho zásadních informací chybí. Patrně záměrně, promýšlení systému, aby měl logiku, by stálo dost času. Zdá se, že autorka psala uspěchaně. Předvádí jen víceméně vulgární scény, psychologií postav se nezdržuje, příběh zcela vynechává. Kniha je nudná, používání hovorového jazyka ji zošklivuje.

2 26.05.2019

Dobré pro pobavení. A též pro obohacení slovní zásoby. Malým dětem bych tyto pohádky nečetla, stejně bych je musela překládat do normálního jazyka. Ale představa, že by alternativní inteligent v běžné mluvě nahradil různá jadrná oslovení, je docela půvabná.

22.05.2019

Vendulka se v knize dost ztrácí. Propojení s příběhem Jana Lukase je patrně důsledkem malého rozsahu podkladů, které měl autor k dispozici. Co by stačilo na větší reportáž, je pro knihu málo. Navíc jí moc nesluší žurnalistický styl. Pamětníci, kteří se sami rozhodnou sepsat své zážitky, mají čas a klid na rozvzpomínání, mohou si promyslet strukturu textu. Často pak bývá čtenář vtažen do událostí jejich života nejen jako svědek zvenčí, ale může sledovat i jejich vnitřní pohnutky a myšlenky. Tento rozměr v příběhu Vendulky chybí.

4 21.05.2019

Autorka opakuje některé postřehy a skutečnosti, které již publikovala v jiných svých dílech.

16.05.2019

Sbírku není vhodné číst v době smutku, hrozí pád do hluboké deprese. Osamělost, bezdomovectví, stáří a choroby. Verše jsou však zdařilé a nápadité: „Mluvíš tupě na psa, který důsledně hlídá své vězení“. Fotografie Jana Šmoka sbírku nedoplňují, ale s ní souzní.
Zájezd: „Průvod berlí a holí se chvílemi zastavuje, zdá se, že není kam spěchat. Dnes ještě dojdou tam, zítra možná někam jinam. Zastavující se čas je plný zastávek.“

1 13.05.2019

„Velké“ dějiny propletené s „malými“ událostmi života jednoho člověka jsou čtenářům předkládány formou svižnou a zábavnou. Autorovi se podařilo získat o pestrých osudech Leopolda Lojky (a nejen jeho) překvapivé množství informací. Pochvalu zasluhuje i pozornost věnovaná detailům, hlavně z oblasti automobilismu.

1 13.05.2019

Jedno z nejlepších zpracování tématu přináší i odpověď na otázku, proč židovské obyvatelstvo včas neemigrovalo - nemělo kam. Většina států o přistěhovalce příliš nestála a potřebná víza neposkytovala. Koho by tehdy napadlo, k jakým hrůzám dojde?

1 09.05.2019

Tíha osamělosti dopadá i na lidi žijící v tak kolektivním zřízení, jakým je kibuc. Smutné duše však často najdou pochopení u někoho ve svém okolí. To je možná poselství, které autor do příběhů vložil.

06.05.2019

Osvícenský duch samozřejmě nemohl minout ani oblast pohřbívání, třebaže všechny nápady nebyly úspěšně realizovány. V některých případech naštěstí. Z této knihy si určitě zapamatuji okolnosti vzniku márnic a jejich vzorovou podobu. Škoda, že autor nezůstal jen u faktických informací. Četné pasáže s příklady zdánlivé smrti z beletrie, které patrně měly text oživovat, působí přesně opačně.

18.04.2019

Osud Haně Benešové nachystal život plný zvratů a náročných situací. Naštěstí měla velkou oporu v přátelích, především v Oličových. Její příběh se velmi dobře čte a pěkně ho ilustrují vybrané fotografie.

1 15.04.2019

Bolestný smutek prostupuje vzpomínky na lásky a daleké cesty. Básník „zpívaje, kopá svůj vlastní rov.“
Zrcadlo času:
Každou chvíli díváš se na hodiny
Jako bys přecházel po peróně
A vteřiny míjejí
Je sedm hodin
Začíná pršet
A všechna okna v prvním poschodí
Mění se náhle v orientální vlak
Ale nic se neděje kromě rychlosti
Cítíš jak tvoje tvář stává se zvolna zrcadlem času
Půl osmé! začínají ti šedivět vlasy
Hodiny divadlo hrůzy
Přestává pršet
Je osm hodin
Konečně přichází nějaká stařenka.

2 10.04.2019