Lenka4 komentáře u knih

Autor v sobě nezapře novináře. Téma zpracoval velice populárně a dá se říci i šablonovitě a povrchně. Základem je to, co mu byly ochotny zpovídané osoby říci a tudíž se jedná o jejich subjektivní pohled. Škoda, že se nepokusil získat také svědectví bývalých zaměstnanců, sousedů a přátel. Historie jednotlivých rodů jsou podány velice stručně a tím občas i nepřehledně. Osudy příslušníků jednotlivých rodů jsou si velice podobné, ostatně podobné jsou např. osudy majitelů velkostatků či výrobních podniků a dalších skupin obyvatelstva, které po únoru 1948 zažívaly perzekuce. Životní příběhy jsou to zajímavé a poučné a neměly by být zapomenuty. Zasloužily by si však kvalitativně lepší zpracování.

1 19.06.2016

Příběhy jednotlivých osob jsou zajímavé, určitě by každá dějová linka vydala na samostatnou knihu. Autor chce patrně ukázat dobu z různých pohledů, ale orientovat se v příbuzenských vztazích začíná být a s dalšími generacemi stále více bude obtížnější. Jsem zvědavá, jak si s tím pan Vondruška poradí. Bylo dobré trochu inovovat úvodní rozhovory bratranců kronikářů. Rozmíšky na téma katolík - kališník se neustále opakují, stejně jako koláče od snach. Nicméně čtení epopeje zdá se býti návykové. Už se těším na čtvrtý díl.

1 12.06.2016

Velice poutavé vyprávění o nezdolnosti lidské vůle. Obdiv si zaslouží obzvláště matky, které zůstaly v cizí zemi bez mužů a musely se v neklidných dobách starat o děti i hospodářství. Možná jim pomáhala jejich víra, určitě příbuzenská pospolitost. Do života obyvatel české vesnice i autora samého zasáhly události 20. století značnou měrou. Autentické vzpomínky přibližují ne tak vzdálenou historii velice živě, nechybí napětí a dramatické okamžiky. Život v České Alexandrovce rozhodně nelze nazvat vesnickou idylou.

05.06.2016

Kniha obsahuje základní informace o církevních i světských právních ustanoveních týkajících se manželství. Jak vše dopadalo na životy lidí, dosvědčují vybrané ukázky. Ty zároveň dokládají, že mezilidské vztahy byly v 19. století (a určitě i v kterékoli jiné době) zcela stejné jako dnes. Právě přiblížení každodennosti života obyčejných lidí z archivních pramenů považuji za největší přínos publikace. Je jen škoda, že většina publikovaných příběhů zůstává bez konce. Chápu, že pátrání po dalším osudu osob by bylo hodně náročné, ale práce by sledováním jejich dalšího života získala větší hodnotu.

01.06.2016

Poeticky vyjádřená všednost života s sebou nese atmosféru smutku a beznaděje. Příběhy se mohou zdát banální, ale jde v nich o křehkou duši. Světu uzavřené duši bývá těžké porozumět a ještě těžší ji pomoci.

2 29.05.2016

Pěkná detektivka, od které se těžko odchází. Mám jen dvě poznámky. Hrdinové příliš často vstupují do tmy a utajeno zůstalo jméno Zrzavce.

2 28.05.2016

Verše činí dojem, jako by je psal člověk staršího věku, který lehce posmutněle a s mírnou nostalgií pohlíží na svět. Autorovi však v době vydání sbírky nebylo ještě 40 let. Možná, že na jeho tvorbu zapůsobil duch doby, nebo je odrazem jeho tehdejšího duševního rozpoložení. Oběť Buddhovi: "V Klášteře nefritových mraků za zpěvu cvrčků, much a ptáků, vyhrávajících v hlohu, přiblížil jsem se k bohu. ... Tu jsem ho začal zbožně chválit a k poctě vonná dřívka pálit s vírou, že bez váhání splní má všechna přání. Leč když jsem vstával s holé země, viděl jsem, že je hluchý ke mně. Tak dávno už tu dřímá - můj cit ho nedojímá."

1 26.05.2016

Vtipný úvod Karla Čapka pěkně čtenáře navnadí, ale samotný výbor písní už tolik neuchvátí. Bez spojení s hudební složkou, která textům dodá jistý šmrnc, působí jako nepříliš povedený výplod lidové tvořivosti. Většinou se jedná o pozapomenuté, nepříliš známé písně. Překvapivé jsou některé politické a erotické.

23.05.2016

Poeticky lze vyjádřit i neradostné zážitky, příběhy a myšlenky. Toto jakési zjemnění jim však paradoxně přidává na důraznosti a hloubce. Po přečtení sbírky není čtenář vesel, ale ani truchliv. Spíše zamyšlen. Pohřeb: "Umřel do barokní bouře. Pochován do psí sloty. V průvodu noha klouže všem, kterým cvokal boty. ... Umřel švec. Leží v rakvi bosý."

1 16.05.2016

Příběh hororově laděný, poeticky zjemnělý, plný symboliky. Nebo horečnatý sen. V každém případě nevšední dílko se zajímavými pasážemi. "Josef vzal Mariinu hlavu za drdůlek a lehce ji pozvedl: Marie spí tvrdě. Něžně ji pustil, zase padla čelem na stůl."

11.05.2016

Verše působí prázdným dojmem. Kde chybí vnitřní prožitek, nepomohou umně poskládaná slova. Že by se ani jednomu z překladatelů nepodařilo vyjádřit Rilkeho básnické cítění? Duinské elegie jsou navíc poněkud krkolomně těžkopádné. Pavel Eisner evidentně vystihl vyznění německého originálu. Možná byl autor příliš uzavřen ve svém světě, do kterého je těžké vstoupit, nebo jsou jeho verše okázalou pózou. Čestnou výjimkou je báseň Na předměstí. "Ta stará, kašlem ochraptělá žena, tam nahoře, je mrtva. - Bože, žel, jen škleb a posměch lidí za ní šel ... A neznali ji ani podle jména. Pohřební vůz stál dole, černý, lesklý. Ten nejlevnější; když se vzpříčila rakev, tu dovnitř s klením, plni zla, ji strkali, až dveře za ní třeskly. Hubené herky kočí s bičem v pěsti hnal ke hřbitovu, lehce, jako by nevezl celé jedno údobí života trampot, mrtvých snů a štěstí."

09.05.2016

Záběr díla je natolik rozsáhlý, že jeho vtěsnání do vcelku nevelké knihy znamená zestručnění a zkratkovité podání jednotlivých kapitol. Vede to k tomu, že čtenář, který má jen školní povědomost o historii zemí na východ od nás, z ruské literatury přečetl jen několik základních děl a církevní dějiny téměř nezná, si neodnese ucelený přehled vedoucí k pochopení problematiky. Spíše zahlcen spoustou událostí a jmen, o kterých se dozvídá poprvé, nebo je již pozapomněl, tápe a tone. Pro porozumění této knize, jsou nutné značné předchozí znalosti tématu. Autor v ní shrnuje své široké vědomosti, ale čtenářům je blíže nevysvětluje.

1 08.05.2016

Zdá se, že autor zařadil čtenáře do pozice dítěte, kterému je třeba neustále vysvětlovat a opakovat několik pouček, aby je pochopil a zapamatoval si je. Při troše zamyšlení je evidentní, že nic převratného nepředkládá. Navíc je každé dítě zcela jiné a nelze proto výchovné metody zobecňovat. Možná by knize prospělo více příkladných rodinných historek. Zajímavé je, že se autor neváhal prezentovat jako osoba holdující pivu a občas pořádně vzteklá.

2 24.04.2016

Text autorky vhodně propojuje vzpomínky a slova skladatele, jehož život i tvorba jsou tak představeny v dostatečně bohaté šíři a ucelenosti.

23.04.2016

Kniha je v podstatě shrnutím profesního života Ilji Hurníka, o jeho osobním životě moc nevypovídá. Dala by se charakterizovat jako školsky poučná a oslavná. Pro hudebního analfabeta jsou některé pasáže těžko srozumitelné a celkové dílo pak nemůže dostatečně ocenit.

13.04.2016

Ač se děj odehrává převážně v cizině, je to opět pěkná česká oddechová detektivka. Díky za ni.

10.04.2016

Vyprávění plyne v tempu vpravdě lázeňském, což ze začátku uspěchanému čtenáři vadí. Postupně se jako správný kurgast zklidní a začne si užívat atmosféru Karlových Varů na konci devatenáctého století. Lázně i dobové reálie jsou líčeny velice detailně, což je často zajímavější, než samotný příběh. Tato popisnost je patrně jediným pozitivem knihy. I když netradiční závěr příběhu lze také ocenit jako nápaditý. Nad těmito klady však převažují negativní dojmy z četby, které přináší časté opakování již řečeného (pohárek zavěšený na krku, typy hostů). Naprosto neskutečné je množství chyb v textu. Zdá se, že šel do tisku přímo z rukopisu, který si ani autor po sobě nepřečetl. Těžko najít stránku, na které by nějaká chyba nebyla - gramatická či stylistická. Spíše je jich na stránce několik. Evidentně jsou to chyby z nepozornosti (např. vila, ve které bydlí Franziska Gutmann se na straně 197 jmenuje Austria, na straně 198 Astorie, na straně 221 Bohemia). Vydavatel sice ušetřil na korektuře, ale nejméně jednoho čtenáře odradil od četby dalších příběhů policejního komisaře Pobudy.

3 10.04.2016

Fakta předkládaná v publikaci jsou v obecné rovině očekávaná. Problematika je probírána opravdu detailně (např. přesná množství kovů a cenností). Třebaže se jedná o odborný text, stává se pojednou dramatickým, a to ve chvíli, kdy je přibližován osud židovského zlata po osvobození republiky. Přináší pro mne zcela nové informace, které jsou opravdu překvapivé. I když ve své podstatě logické - která armáda by si po svém vítězství neodvezla válečnou kořist? Navíc, když během války utrpěla značné škody a ztráty.

28.03.2016

Informace o lidech, kteří byly označeni jako prominenti, jsou poměrně strohé. Narození, zaměstnání, vyznamenání. Jistě, jde o kartotéční záznamy, které o skutečném osobním životě, charakteru, přání či názorech každého jednotlivce nemohou takřka nic vypovědět. Většině těchto osob se podařilo v Terezíně dožít osvobození. Jaké byly jejich další osudy? Ani to se z publikace nedozvíme. Zůstává tak kartotékou - přehlednou, leč málo vypovídající.

1 27.03.2016

Jedno z nejautentičtějších svědectví o životě v ghettu Terezín. Na rozdíl od pamětí, které jeho někdejší nedobrovolní obyvatelé psali s odstupem let, zachycuje každodenní aktuální události v místě, a to v celé bezútěšné a syrové realitě. Zdá se, že pro autora bylo jeho prominentní postavení často dost trudné. Například vyreklamování příbuzného z transportu znamenalo, že jeho místo zaujme někdo jiný, kdo protekci nemá. Neřešitelná situace pro člověka, který chce mít čisté svědomí.

4 23.03.2016