Lenka4 komentáře u knih
Trefné a vtipné postřehy o soužití koček s kočkami i lidmi. Potěší i čtenáře, kteří žádnou micku doma nemají, natož pak tak velkou smečku.
Nezáživné kulinářské zážitky a fádní putování po buticích. Některé zastávky na cestě se dokonce opakují. Účastník zájezdu tak pomalu usíná a jen zřídka jej ze snu probere jiskřivěji líčená historka.
Doufejme, že tato kniha nepadne do ruky ministrovi financí nebo členům Národní ekonomické rady vlády.
Pěkné nápady se zadrhávají v textu, kterému chybí propracovanost. Na to autor, jehož domovem tichá byla putyka, prostě nedbal a tak se čtenářstvo může kochat jeho osobitým stylem.
Kruhy pod očima
Po vyprahlém břehu bloudila dívčina,
měla hříšné lásky kruhy pod očima.
Sama druhá byla bez milého druha,
naposled a prvně byla dvakrát druhá.
Její malé dítě nenadělá škody,
místo mléka s mámou napije se vody.
Veta je po lásce, veta po dívčině,
zbyly jen z těch očí – kruhy na hladině!
Život někdy běží jiskrně jako voda po mlýnském kole, jindy se na čas zastaví. Co se opakuje krom střídání let úrodných a hladových, či přicházející a odcházející čeledi, jsou manželství stojící na rozumu a z pokolení na pokolení přecházející starost hospodářů, kdo v jejich díle bude pokračovat, když se mládež k práci chová laxně.
Generační rozdíly v přístupu k životu jsou načrtnuty dobře, ale útržkovitost příběhů jednotlivých osob nepřispívá příliš k pochopení jejich jednání. Navíc je většina od počátku zařazena do určité stereotypní „škatulky“ na základě svého vzhledu, společenského zařazení či jednání. Žádná z postav nepůsobí přirozeně sympaticky tak, aby jí čtenář mohl fandit. Skloubení historických událostí s životem rodiny Šmahelových je místy dost křečovité.
Mikropříběhy s chytrými či přímo vychytralými hrdiny zaručeně pobaví.
Království za dobře propracované příběhy, které by mohly být korunovány tak efektními pointami.
Kniha nejen pro komínové nadšence. Laik se dozví spoustu podrobností o stavbách i likvidacích komínů. Pokochá se fotografiemi, na kterých i průmyslové objekty působí esteticky. Ocení pohotovost fotografů při zachycení okamžiků demolic. Zamyslí se nad proměnami prostředí, jejichž symbolem může být právě obyčejný tovární komín.
Výstižné verše, které v mysli vyvolají zážitky z Francie a připomenou atmosféru navštívených míst. Ovšem návrat má také své kouzlo.
Sbohem mé modravé dálky
a kouzlo expresů
Usedám do lokálky
v žalostném úděsu
Lavice v kupé je nízká
a vlak se batolí
Skřípe a klukovsky píská
Zastavil u školy
Kdosi se ve vlaku hádá
průvodčí nadává
Proč ze mne najednou padá
můj hněv a únava?
Je umění napsat satiru, u které po odvanutí prvotního smíchu zbyde smutné jádro pravdy k zamyšlení. Dokud budou Krušnohorci přežívat v nás a mezi námi, přežijeme všechno!
Báchorka vypravěčsky naprosto nezvládnutá. Podivné jazykové výrazy (rašplovat nervy) i zcela neuvěřitelné scény (zdlouhavé vraždění v zámku). Záporné postavy vynikají obzvlášť rafinovanými zlými skutky a neskutečnou hloupostí. Škoda, že na obálce není hrdinka vyobrazena se svým zavazadlem. S krosnou na zádech si ji ještě umím představit, s almarou tedy ne.
Doufejme, že se na autora nebudou naši předkové zlobit za to, že vytahuje jejich „špinavé prádlo“. Činí tak pro poučení. Milé hospodyňky, nesušte tedy prádlo na náměstí před radnicí. Hrozí nebezpečí, že skončíte ve vězení!
Probírat se horami kakaových bobů, čajového listí a kávových zrn je místy náročnější. Množství kuriozit a šálek dobrého moku po ruce však spolehlivě probudí mysl zahlcenou přehršlí informací o všem, co s tématem alespoň okrajově souvisí.
Potěšení pro milovníky ryzí duchařiny i pro čtenáře, kteří dávají přednost racionálnímu vysvětlení nadpřirozených jevů. Zde si každý přijde na své.
Chvályhodný záměr, problematická realizace románové biografie. Nejlépe dopadlo líčení událostí v dospělé části příbuzenstva Čapkových. Příhody tří sourozenců svým stylem odpovídají spíše dětské literatuře. Dobové pozadí je jak vystřižené z učebnic dějepisu. Ostré žánrové přechody přispívají ke zviditelnění důrazu na poučný charakter díla.
Milé vzpomínání na žití s Vladislavem Vančurou odkrývá i zdroje inspirace ke spisovatelovým dílům. Pouť časem, který přinášel radosti, těžkosti i podnětná seznámení, žel končí jeho smrtí.
Ne příliš dobře zvládnutý rozhovor. Tok myšlenek paní Javorové se často ubíral jinými cestami a panu Jančaříkovi se přes veškerou snahu nedařilo získat odpovědi na některé otázky. Obsah čtenáře spolehlivě zbaví iluzí o fungování skryté církve.
Myslivecký bál –
z tomboly si odnáším
zajíce v pytli
Netřeba se obávat, jde o výhru plnou radosti, potěšení a dobré nálady.
Nepřekvapivě drsné líčení ztrácí sílu v místech, kdy se autor snaží reprodukovat dialogy a vyprávění svých spoluvězňů. Některé z těchto částí dokonce působí, jako by je psal někdo jiný, ale možná se jedná jen o literární neobratnost. Přínosné je, že příběh má pokračování po letech u soudu. Dobře je zachyceno psychické trauma člověka, který má znovu pohlédnout do tváří svých někdejších mučitelů.