Lenka4 komentáře u knih

Film nechci vidět. Ponechám si ten, který se mi odehrával před očima při čtení. Silný zážitek, který z mysli rychle nezmizí.

2 08.04.2021

Možná ještě více než procítěné verše o lásce utkví dojemný Sobotecký hřbitov či Cesta z bojiště:
Poláčku zpěvavý, dva dny, dvě noci
vozíku tvého, přeubohého
byl jsem já hostem. Ležel jsem v slámě,
mluvil jsem ke krásné dámě:
Paní, já na místě nejtěžším stál,
když mne smrt líbala, já jsem se smál,
paní, tělem já padl, srdcem jsem stál,
dejte mi růži!
Noc byla rudá, hořela ves
a vozík skákal. Poláčku, věz,
ať umru zítra, ať umru za deset roků,
před soud poslední po mém přistoupíš boku.
Vyznám tam věrně: Noc byla rudá, hořela ves,
on, pane, zpíval. Hleděl do nebes,
tichounce zpíval. Zpěvavý, věrný byl,
na srdce tenkrát mne políbil.
Za jeho koníčka též, pane, prosím.
Byl malý hubený. Pohledem něžným a kosým
objal mne tenkrát, zařehtal nyvě.
Dej se mu, pane, pást v nebeské nivě...

2 01.04.2021

Nejpůsobivější oddíl je Hrst černého tabáku. Nejpůsobivější báseň je Píseň nakonec:
Ještě o malé Hendele.
Vrátila se mi včera
a bylo jí už dvacet čtyři let.
A byla půvabná jak Šulamit.

Měla popelkový kožíšek,
koketní čapku
a kolem krku uvázaný šál
v barvě světlého kouře.

Hendele, jak ti to sluší!
Já myslil, že jsi mrtva,
a ty jsi jenom krásnější.
Jsem rád, že jsi přišla!

Jak se mýlíš, drahý!
Jsem mrtva dvacet let,
však ty to dobře víš.
Jdu ti jen naproti.

2 25.02.2021

Ač je při odlévání zvonů pěkně horko, verše se zdají být poněkud chladné, bez jiskry.
Jen jednou jsem spatřil
slunce tak krvavé.
A pak již nikdy.
Zlověstně padalo k obzoru
a zdálo se,
že někdo rozkopl dveře pekla.
Ptal jsem se na hvězdárně
a vím už proč.
Peklo známe, je všude
a chodí po dvou.
Ale ráj?
Možná, že ráj není nic jiného
než úsměv,
na který jsme dlouho čekali,
a ústa,
která zašeptají naše jméno.
A pak ta krátká závratná chvíle,
kdy smíme rychle zapomenout
na to peklo.

Na začátku jsem měla pocit, že jsem příběh už četla. Tyto obavy se naštěstí postupně rozplynuly. Není snadné nacházet nová prostředí, vymýšlet situace a postavy, jejichž jednání by bylo zcela jiné a přitom uvěřitelné.

2 26.01.2021

Proč k detektivce nebylo připojeno i Manželské zrcadlo v knize zmiňované? Tento literární skvost by jistě přinesl osvětu, řadu praktických rad a cenného ponaučení mnohým hospodyňkám.

2 18.01.2021

Hodně velké lákadlo k návštěvě Tribeče. Pro jistotu ovšem pouze v létě a s velkou skupinou.

2 04.12.2020

Toto svědectví o době okupace, německé soudní mašinerii a lidech, které uchvátila a jejichž životy zmarnila, je varovné, poučné a mělo by vést k zamyšlení. A k tiché vzpomínce věnované všem, kteří v celách smrti strávili poslední chvíle svého života.

2 30.10.2020

Těžký život průkopníků fotografování skvěle ilustruje karikatura fotografa v plné polní. Kdo si na ně vzpomene dnes, kdy k vytvoření snímku stačí jedno zmáčknutí tlačítka? Knížka kromě svižného vhledu do dějin obsahuje i pěkný výběr momentek.

2 23.10.2020

Autor píše o skutečnostech známých, méně známých i zcela zapomenutých. Ty jsou pak pro čtenáře nejzajímavější. Osobně si myslím, že jejich ztvárnění v rozhlasovém pořadu Stopy, fakta, tajemství je působivější.

2 29.09.2020

Nápadité obsahem i formou, myšlenkově bohaté, věcně střízlivě podané, příjemné čtení.
"Bůh podoby sovy
přebývá na půdě.
Nasloucháme škrábání jeho drápů
a na stolech s povděkem nalézáme
Jeho chutné vývržky."

2 11.09.2020

Úvodní Prométheus příliš nenadchne, ale za ním následuje řada romantických, strašidelných, poučných a nápaditých balad, a to nejen z evropských luhů. "V sále se octne pojednou a sedí tam sto hostí, šklebí se bez očí a zvou, by used při slavnosti. Tam vzadu v bílém rubáši on uhlídá svou nejdražší a ta _ _ _"

2 15.07.2020

Velice čtivý román, ve kterém však zcela chybí propojení malířčiny duše s její konkrétní tvorbou. Nicméně vybrat si za hrdinku známou osobnost, o jejímž životě není mnoho známo, asi nebyl dobrý nápad. Nebezpečí záměny fikce za skutečnost a jejího nekontrolovatelného šíření je příliš velké. A slečna Toyen se tomu nemůže bránit.

2 07.07.2020

Síla vlastních prožitků je nepřenositelná, často i těžko sdělitelná. Jaroslav Dušek čtenáře seznamuje se svými osobními zkušenostmi a odkazuje na další zdroje informací, pokud někoho meditativní styl cesty životem zaujme. Sympatické je, že knížka není nátlaková. Spíše připomíná, že je zde něco, co může každý snadno alespoň zkusit.

2 06.05.2020

Kniha je odstrašující už svým literárním stylem. Z textu čiší chlad, odstup a jakási povýšenost. Nelze zaznamenat vše, co se v životě udává, ale myslím, že autorka provedla důkladnou selekci toho, co svěřila papíru. Nebo mnohé zapomněla. I přes četná negativa lze knihu považovat za poučnou. Dává nahlédnout do mysli ženy, jejíž postoje a názory určitě ve své době nebyly ojedinělé. Mezi zajímavé detaily patří např. to, jak vznikl Lebensborn.

2 28.02.2020

Udržet v celku tak rozkošatělý román, umně splétat příběhy, zasazovat je do historických reálií a zaujmout čtenáře natolik, aby si s chutí přečetli všech sedm částí, je výkon hodný mistra.

2 06.12.2019

Kniha zaujme především grafickou úpravou. Základní černá barva evokuje tmu, bílá má být lákavým světlem reklam. Doplňková fuchsiová v přesně vyváženém množství dává publikaci šmrnc a pěkně ji oživuje. Stručnost letmého průletu historií neonů a světel napovídá, že záměrem autorů bylo především jejich představení ve vizuální podobě prostřednictvím dobových fotografií a filmových záběrů. Barevný efekt poutačů se pochopitelně vytratil již na původních černobílých snímcích, zmizela i jejich plastičnost. Tisk má zkrátka své limity.

2 26.09.2019

Zábavné, vtipné a poučné přiblížení života v Japonsku českýma očima. A jako bonus porovnání s tím, co si Japonci myslí o českých zvyklostech.

2 20.09.2019

Verše plné smutku, úzkosti, obav, zklamání. Mistrovské verše.
Voják
Panáčkující zajíc do slechů
růžový vítr nabíral
kraj zdrcen byl a bez dechu
a voják stál

Zbytečný voják na stráni
kterou si říjen rozstýlal
trhalo nebe krákání
a voják stál

Koroptev v brázdě spala již
černý mrak vodu sál
šli utečenci kam šli nepovíš
a voják stál

Zbytečný voják v krajině
kterou mu kdosi bral
děti se ptaly po vině
a voják stál

Poslední skřivan srkal jas
jas který nesmráká
Každý z vás každý z nás
polituj toho vojáka

2 22.07.2019

Archaický styl vyprávění příliš nesouzní s dobou děje povídek. Nicméně jsou tematicky nápadité a obsahují řadu vtipných slovních obratů. A navzdory vesměs truchlivým osudům jejich hrdinů se jedná o úsměvnou četbu.

2 08.07.2019