Lenka4
komentáře u knih
Svatá rodina
Oldřich Vyhlídal
Inspiraci může poeta nalézt kdekoliv. Třeba ve vlastní domácnosti. Všechny ty zdařile zveršované zdánlivě běžné události, pocity a trable jsou velkým vyznáním lásky k ženě.
Jdi, napiš báseň, nemáme co jíst.
Věšela pleny. Měla nad kolena
vzepjaté šaty, na kterých schla pěna
tam, kde jak šperk se nosí zlatý list.
Umyl jsem nože. Čistá voda z nich,
když odtékala, v dřezu zachroptěla,
jak do křeče když vplynou nahá těla.
Na dně zbyl hadr z šatů svatebních.
A v této básni na půjčená slova
chci chytit z hrdla kanárka, jenž klová
do prázdné misky, místo zpěvu krev.
Budou z ní porce jako malé hroby.
A já snad budu nucen na nádobí
vzít hadr z šatů šitých na rakev.
Vlastním hlasem
Ema Součková
Potěšitelné je představení i méně známých či zcela neznámých osobností. Velkým překvapením pro mne byla především Ludmila Bozděchová, která probojovala ženám přístup na systemizovaná místa telegrafních a poštovních úřadů. Z obrazových příloh zaujmou například pohorky Josefy Náprstkové nebo zavařovací souprava Beko s návodem, jejíž praktické používání si neumím dost dobře představit. Publikace se moc nevyvedla po grafické stránce. Tónování fotografií působí rušivě, hlavně v případě fialové. Přílišné zeslabení písma u anglických textů vede k jejich špatné čitelnosti.
Syn pražského kata
Vladimír Šindelář
Detailní vylíčení procesu i techniky popravy je střízlivě věcné. Rovněž o svých osudech a práci hovoří mistr popravčí bez velkých emocí. Možná proto, že vzpomínky psal až v pozdějším věku a jsou celkovou rekapitulací jeho pohledu na život. V kontrastu k tomu stojí barvitost a květnatost novinových článků, jejich zveličování událostí a hledání senzace.
Čtyřverší
Omar Chajjám
Není nad cestu životem s plným džbánem vína v ruce a s úctou k druhým. Ten džbán je přece z hlíny, v níž se prach předků proměnil. Myšlenky, které filosof oděl do jednoduché básnické formy, nejsou zaprášené ani po staletích.
„Pijákům v pekle od žízně prý hrdlo puká.
Je to nesmysl, nač bys pro něj trpěl muka?
Kdyby milenci přišli s pijáky do pekla,
byl by ráj prázdný jak ta holá ruka.“
Loutky
Ivan Wernisch
„Vracel jsem se kamsi a na cestu poslali se mnou skřeta, aby nesl lucernu. Byla to opice, běžela po třech, světlo zvedajíc si k uchu – ano, toho jsem si povšiml, že mu naslouchala. Šel jsem za ní až k vratům. Udeřila do závory a já vykročil po dlážděném dvoře k domu, nebo podivnému kopci. Světlo zmizelo, i zvíře.“
Bez světla k pochopení se podivné útvary autorovy tvorby ocitají v téměř nepřátelském postavení vůči čtenáři. Nemají líbivost veršů ani atmosféru prožitku, která by pohladila po duši. Jakoby si autor psal jen tak sám pro sebe, co ho napadne a názory okolí mu byly lhostejné. Nebo záměrnou nesrozumitelností zamýšlel provokovat. K tomu však chybí vnitřní náboj, který by čtenáře upoutal a vtáhl do hry.
Metličky
Jan Skácel
Verše v poklidném smířlivém tónu podzimu života, s nádechem dušičkové atmosféry. Výjimečný je oddíl Malomocný král s tematikou Vietnamu.
Vietnamská jarní
Byli to vojáci a přišli dobývat
Tu zem Před mnoha mnoha léty
Nad jejich kostmi navršili pahorek
A ve stromech jim darovali ticho
A postavili chrám
A trochu zapomněli
Do roka jednou odbývá se slavnost
Tak jako dnes Chladno je a mží
Mrtvým je zima v mokré cizí hlíně
A déšť je štíhlý jako palma areku
Déšť dutý jako bambusová flétna
Rozprostřel se nad pahorkem Da
V svatyni Štěstí nebes bosý generál
Na trůně střeží dávné vítězství
Hanojští kohouti se mohou ukřičet
Kikirikí
Ať procitne dřevorubec
Pablo Neruda (p)
Hodně vzdálené a nepřístupné. Asi jako Jižní Amerika. V básních schází procítěnost, možná je ukryta hodně hluboko, možná zmizela v překladu. Očekávala jsem více burcujících tónů. Pedagogicky využitelná je vlastivěda v úvodní části Lampa na zemi. Za originální lze považovat Ódu na ponožky, která je jakýmsi jediným hřejivým paprskem z celé sbírky.
„… A toto
je mravní naučení mé ódy:
Dvojnásob krása je krásou
a dobro je dvojnásob
dobré,
když jde o dvě vlněné
ponožky
v zimě.“
Do temnoty: Od milosrdné smrti k masovému vraždění
Gitta Sereny
Bylo by s podivem, kdyby F. Stangl při rozhovorech nějak změnil své dosavadní výpovědi. Treblinka byla dost možná i pro něj noční můrou. Zdá se, že esesáci se báli sebe navzájem, což ovšem nijak jejich činy neomlouvá. Velmi silná jsou svědectví přeživších i lidí z okolí vyhlazovacího tábora. Téměř neskutečně pak působí snadný odchod z Evropy a vplynutí F. Stangla a jeho rodiny do normálního života po skončení války. Pomoc při útěku poskytovaná některými příslušníky katolické církve je v knize též dobře popsaná.
Zapomenutý brněnský atentát
Jiří Skoupý
Každý skutek postupně upadá do hlubin zapomnění, povědomí o něm mizí spolu s odcházejícími aktéry. Pravé pohnutky k činům zůstávají navždy skryty ve svědomí účastníků, dochované písemnosti je nemohou zachytit. Přispívají však zásadní měrou k uchování paměti, poznání nedávné historie a navození její atmosféry. Více takových počinů!
Tisíc polibků
* antologie
Neklamný důkaz z hlubin času, že láska je věčná a lidé ji po věky prožívají ve všech jejích podobách stále stejně.
Neklamné znamení
„Lesbie nepěkných dává mi jmen a věčně mi laje;
ať se však propadnu v zem: Lesbie ráda mě má!
Odkud to vím? Vždyť se mnou je zrovna tak: věčně jí klnu –
ať se však propadnu v zem, nemám-li Lesbii rád!“
Básně
Karel Hlaváček
"Na rozespalé ticho měkce zladěné
zní z dálky příštích hudeb tóny znavené
a jejich vlahý, delikátní dech
již předehrou vlá v pustých záhonech …"
Jak příjemnou náladu umí vyvolat stále mladý básník za doprovodu viol, hobojů, houslí, varhan, lesních rohů, fléten, trubek, louten a zvonů!
Poslední palác
Norman Eisen (p)
Kam zařadit toto dílko? Určitě ne do literatury faktu. Autor se sám často nechává příliš unášet dějem a vlastní fantazií. Ani jeho badatelskému týmu se nepodařilo vychytat chyby v dobových reáliích. Od okamžiku, kdy na scénu přijde „zachránce mistrovského díla Otty Petschka“, začíná se objevovat ironie. Humoristické pojetí nabývá na síle a vrcholí groteskou s STB. Přitom mám pocit, že záměrem bylo napsat seriózní román.
Mezi akty
Virginia Woolf
Několik obrazů z anglického venkova, kterým opravdu porozumí snad jen člověk, který se v anglických reáliích dobře vyzná. Ostatní si sem tam vychutnají humornou scénku či vtipný dialog. Ovšem spolu s lehkým úsměvem, který četba vyvolává, přichází i jakási znervózňující tíha pramenící v nespokojenosti postav s životy, které prožívají.
Sto povídek, aneb nesplněný plán
Jiří Suchý
Náramné čtení. Každá povídka připomíná náramek s drahokamy vtipného nápadu, důvtipné slovní hříčky, či vybroušené pointy. Jen spojovací články jsou z obyčejného kovu. Dílo sice drží pevně pohromadě, ale už tak skvostně nezáří.
Poslední vdova
Karin Slaughter
Příliš mnoho krve a agentů. Návraty v čase brzdí tempo. Psychologické vykreslení postav se moc nepovedlo. Nad některými jejich úvahami, činy a množstvím nectností zůstává rozum stát.
Adolf Kolínský - Český dozorce ve službách gestapa
Jaroslav Nečas
Konfrontace výpovědí z archivních dokumentů, informací z publikací a článků dobově ovlivněných a různých svědectví, které se autorovi podařilo sesbírat. Navzájem si odporující tvrzení vzápětí za sebou kladená jsou protichůdná jen na první dojem. Díky nim si lze totiž sestavit plastičtější obraz člověka v jádru dobrého a statečného, možná trochu lehkomyslného, na jehož skutky lze hledět s pochopením. Text sice působí poněkud kostrbatě, ale je velmi dobrým podnětem k zamyšlení.
Návrat do divočiny
Aleš Palán
Počáteční rozladění z toho, že v knize není mnoho textu a novinek ze života samotářů, postupně mizí. Výpověď autora o dojmech, které si odnáší ze setkání s nimi, je klidná, laskavá, přivádějící k zamyšlení. Fotografie však ve svém množství působí příliš temně a zadumaně.
Husitská epopej. VI, 1461-1471 - za časů Jiřího z Poděbrad
Vlastimil Vondruška
Obdivuji autora, že dokáže vymyslet zápletky, události a životní příběhy tolika postav. A vše umí podat tak čtivě, že po dočtení tohoto dílu hned beru do ruky další.
O tom, co bylo
Zoe Klusáková-Svobodová
Nevyumělkované, občas trochu překotné, avšak cenné svědectví o nedávné historii naší země. Nejpůsobivější jsou vzpomínky na dobu okupace, které připomínají hrdinství obyčejných lidí ukrývajících pronásledované.