Lenka4 komentáře u knih
Překvapilo mne, že děj náhle skončil, aniž by byly všechny záhady objasněny. Ale pokud je to příběh na pokračování, budiž. Text by si zasloužil pečlivější korekturu.
Problém s asimilací má každý, kdo se někam přistěhuje, nejen cizinec kategorie C v Anglii. Proto je důležité mít oporu v rodině. Soužití muže a ženy v mnohaletém manželství je v knize moc hezky vylíčeno. Žijí vedle sebe, každý ve svém světě, ale v těžkých dobách jsou zase spolu. Pěkný příběh.
Starý zákon obsahuje místa, která s odstupem více než 2000 let působí nejasně. Se vzdáleností časovou, geografickou i kulturní roste obtížnost pochopení tehdejšího života. Autorka se pokusila přiblížit dobu království s využitím právě těžko vysvětlitelných míst, která použila pro vystavění příběhu, který se třeba stal a ve Starém zákoně byl schválně zamlžen, nebo nestal ... V každém případě je to příběh zajímavý a čtivý.
Stručné, výstižné, přehledné. Tradiční náboženství jsou představena korektně. Proti novými náboženskými hnutím má křesťanský autor své výhrady. Kladně hodnotím, že se nevyhnul ani určité kritice do vlastních řad.
Trochu zatrpklé, trochu kritické, trochu ironické, trochu smutné vidění světa, od kterého autor jakoby už nic nečekal. Z veršů čiší jakási odměřenost a odstup od děje, což však vytváří zajímavou osobitou atmosféru.
Než se zákazník v butiku rozkouká, přijde mu všechno úžasně zábavné a kukačku si opravdu užívá. Čím častěji však vstoupí, tím více zjišťuje, že to, co se nabízí, je v podstatě pořád stejné. Dokonale znuděn pak odchází nakupovat jinam.
Hlavní hrdinka je pěkně střelená. Kupodivu nebyla střelena hned na začátku zároveň s obětí. Že by někdo vraždil před svědkem, aniž by se jím jakkoliv zabýval, mi přijde zvláštní. Ale kdo jiný by byl schopen hbitě najít správné řešení příběhu s tak propletenými vazbami?
Úvodním příběhům by slušelo živé vyprávění. V psané podobě rušivě vyniká autorova stylistická neobratnost. Z tohoto hlediska jsou na tom trochu lépe historky z dětství a mládí. Kniha může být inspirací k sepsání vlastní rodinné kroniky.
Autorův pokus dodat příběhům dobovou atmosféru použitím slangových výrazů nevyšel. Slovník hodný galérky zní z úst mužů zákona kostrbatě a hůře stravitelně. Nedůvěru vzbuzuje i hojné požívání alkoholu na pracovišti.
Autorka se vyžívá v efektních detailech, s nadšením líčí bizarní osoby i věci, plýtvá duchařinou. Podivný zástup svatých má patrně za úkol odvést pozornost čtenáře od zaměření na logiku děje. Celé je to upovídané a zároveň nic neříkající.
Romantické příběhy ze starých dob prošpikované intrikami, tajnými agenty, falešnými představami a různými nebezpečenstvími, vesměs s dobrým koncem. Vyprávění je poznamenáno duchem času stylem i obsahem, což má své kouzlo.
Dvoukolejná vášeň - železniční satiru na první koleji brzdí zdlouhavost druhé koleje.
Dvojí návrat – příliš abstraktní, neuchopitelné a nepochopitelné bloudění.
Trosečník – zdařilá robinsonáda se zajímavým koncem.
Nenažraná – stravitelné, leč nikoliv příliš chutné.
První povídky v sobě mají něco, co odrazuje od čtení. Odložit knihu předčasně by však byla chyba. Bodem zlomu je muž chodící pozpátku. Pak už přicházejí povídky prodchnuté láskou, zlobou, tajemnem, tísní, smutkem. Evokuji pocit temnoty s mihotavým světýlkem naděje. K nejzdařilejším patří Vypuštěný bazén.
Zcela výstižný název. Zajímavé nápady. Jen ty konce jsou většinou takové nějaké nijaké. Nevěděla si autorka sama rady, jak své bizarnosti vypointovat, nebo to byl rafinovaný záměr?
Nejedná se o deník v pravém slova smyslu. Monotónně se opakující záznamy „jsem smutný“ jsou sem tam vystřídány kusými poznámkami z běžného života, které však bez uvedení souvislostí v podstatě nic neříkají. Suchost zápisků nevzbuzuje žádné emoce. Celé to vede spíše k přemýšlení o autorovi. Byl ve svém pokročilejším věku stále tak přehnaně fixován na matku, pěstoval si smutek jako pózu, nebo sám sebe sobě poskytl jako studijní materiál pro zkoumání smutku? Co by z toho asi tak vydedukoval psychoanalytik? Škoda, že se se svým truchlením nevypořádal spíše literárním zpracováním matčina života. Z celého svazku je totiž nejzajímavější její kratičký životopis.
V době, kdy knížka vyšla, o ní jistě byl zájem. Oblíbený autor a oblíbený žánr. S odstupem let lze konstatovat, že jde o čtení spíše průměrné, které velký dojem neudělá.
Celkem svižný děj, ovšem příbuzenské propletence se zdají být poněkud nepřehledné. Kladně lze hodnotit osvětový přínos detektivky v oblasti gastronomie a fauny – netušila jsem, že je veverka chráněný živočich.
První ponor nic moc, autor je evidentně spíše potápěč než spisovatel. Přesto čím hlouběji se čtenář do knihy noří, tím lépe poznává, co potápění obnáší, jaká má rizika, i co nadšenci od této činnosti očekávají. Silné zážitky typu vynoření z hlubiny v moři a zjištění, že doprovodná loď není nikde na obzoru, to jistě nejsou.
Zbavit se toho, co člověka dusí, je někdy téměř nemožné, jindy překvapivě snadné. Přímočaře naivní řešení, třebas subjektivně vnímané jako spravedlivé, asi tou nejlepší cestou není. Jak jinak by ale mohl hlavní hrdina získat možnost žít spokojeně a v klidu?
Východisko děje působí nepřesvědčivě. Soudný člověk instrukce pro případ smrti sepíše jasně a srozumitelně. Hra „hledám to, nevím co“ nemusí pozůstalé bavit. Text je zmatený, na čemž má velký podíl i značně nepodařený překlad s chybami.