Lenka4 komentáře u knih
Chudák Václav IV. se nálepky vzteklého pijana asi už nikdy nezbaví. Z dochovaných pramenů autor pečlivě vypisuje, kdo se s kým kdy spojil proti komu. Činí tak formou značně nezáživnou, bez bližšího popisu prostředí. K pochopení osobnosti panovníka schází jeho názory na události nestátnického charakteru a přiblížení vzájemných vztahů s manželkami.
Loupežnické řemeslo neztrácí oblibu po staletí. Ani do budoucna se netřeba strachovat, že by zašlo na úbytě. Ale kam se nám vytratily čarodějnice? Usoudily moudře, že s magií neradno si zahrávat, nebo se skrytě a rafinovaně angažují v jiných oborech, než je domácí hospodářské zvířectvo? Knížka je milým malým kratochvilným počtením.
Literární úroveň vzpomínek není valná. Časté opakování již sděleného, zasazení stejných motivů do nových dějů, či líčení života v táboře s chladným odstupem, je prokládáno plamennými odsudky komunistů, filosofickými úvahami o zotročení ruského mužika a studiemi jeho duše, strojenými dialogy, které nevyznívají příliš autenticky a zdrcující kritikou veškerého osazenstva tábora. Pokud autor tyto prostředky nepoužil zveličené ke zvýšení efektu svého díla, ale jsou odrazem jeho jednání, je zřejmé, že s takovýmto přístupem nemohl na místě nalézt spřízněné duše ke vzájemné podpoře a trávil tak roky strádáním ve vnitřní osamělosti. S opravdovou lítostí lze sledovat jeho osudy po propuštění, kdy se na českém velvyslanectví v Moskvě snažil domoci repatriace. Citlivost duše tohoto nepříjemně moralizujícího člověka odhalují verše, zařazené v další části publikace. Neméně překvapivá je i poslední část přibližující život pana Poláka s důrazem na jeho politické postoje. Za celkovou koncepci knihy si autoři zaslouží velkou pochvalu.
Poněkud kýčovité obrázky. Na první pohled líbivé, záhy však upadnou do zapomnění.
Vesnice v poledne. Hleď, mezi rohy volů
bzučí moucha o překot.
Jestli ti to přijde vhod,
půjdeme, půjdeme do širých polí spolu.
Slyš kohouta… Slyš zvon… Slyš páva opodál
A tam osla na salaši…
Černá vlaštovka se vznáší.
Topoly vinou se jak stuha stále dál.
Výběrem adresáta stížností a zaměřením na pouhé dva roky se autoři ochudili o možnost sledovat vývoj příčin nespokojenosti občanů v době socialismu. A také v přelomovém období konce roku 1989 a nástupu 90. let, kdy pisatelé vyjadřovali svá očekávání i zklamání. Svodky přinášejí základní statistiku a témata stížností, ale jsou jen výtahem a úředním shrnutím. Zcela postrádají životnost, vyjadřovací pestrost a citové rozpoložení stěžovatelů, které dopisům dávají další rozměr. Uvedení alespoň několika dopisů v plném znění by publikaci významně obohatilo.
Životní osud mnoha lidí by vydal na román. Jeho sepsání však vyžaduje literární nadání, cit pro jazyk a propracovanou koncepci. Reportáže, které autor předkládá, toto vše postrádají. Nelze je brát ani za dobrý počin z hlediska badatelského. Hlavním aktérům prokazuje vskutku medvědí službu jednostranností pohledu, chybějícím časovým zařazením jednotlivých událostí a nekritickému podlehnutí kouzlu jejich osobnosti.
Paprsky přátelství prosvěcují těžké dny. Nejen válenky a vaťák zahřejí, tuto sílu má i přítomnost spřízněných duší. Špatně se zvyká na zvláštní formu vyprávění ve druhé osobě. Možná je to záměr. Pomni, že i tobě se může náhle zcela převrátit život, i když se neocitneš právě v gulagu.
K poznání a osvětlení politických událostí tyto vzpomínky vhodné nejsou. Spíše mohou posloužit jako doplněk odborně zpracovaných dějin z pohledu člověka, který dobu prožíval a zaujímal k ní postoj z hlediska svých životních zkušeností. Více zaujmou okamžiky z profesního a osobního života. Autor se jim však věnuje méně. Důvody celkově nezdařeného zpracování objasňuje editor v závěrečném zamyšlení. Otázkou zůstává vhodnost a přínos vydávání obdobných děl.
Haiku multikulturní slečny
Na krku křížek
a náušnice
ve tvaru půlměsíce
Toto je kniha pro potěchu duše. Haiku nemají chybu, neb obsah je důležitější než forma. Sny se prolínají se skutečností. Střípky drobných událostí mění všední den v poezii či drama. Autorův ostrovtip neumdlévá. Však náhle nastane konec idyly a čtenář se ocitne před ubytovnou bezdomovců. Tam se dostaví pocit bezútěšnosti a obdivu ke všem, kteří jsou schopni a ochotni na tomto poli chléb svůj dobývati.
Příliš stručné pojednání. U popisovaných děl by bylo vhodné otisknout jejich reprodukce, a to v barvě. Zatímco kresbám černobílé provedení sluší, malbám škodí. Více informací o Degasově životě, přehled jeho děl a kvalitní fotografie přináší například odeonská publikace Edgar Degas od Fiorelly Minervino a Jacquese Lassaigne.
Komu jinému svěřit svůj kritický pohled odhalující nedokonalost lidí v okolí, než deníčku. Mladý muž je idealista, ovšem pragmaticky počítající každou zlatku. Zajímá se o národnostní otázky, studium filosofie a ženy, se kterými může spřádat intelektuální hovory. Těch naštěstí nepotkává mnoho, zbývá mu tedy čas na práci žurnalistickou. Zajímavé je jeho líčení cesty do Haliče a Bukoviny a překvapivá informace, že už před sto padesáti lety bylo možné navštívit se vstupenkou solné doly ve Věličce. O prohlídce píše detailně, lze ji tedy porovnat s dnešním průběhem prohlídky.
Národopisné štuk z mého kraja naznačuje, že by sbírka mohla být neotřelým básnickým počinem. Leč mýdlové bubliny jsou stále menší, vůně rychle vyprchává a zůstává šedá, beztvará hmota.
Tancovačke,
pohřbe
staréch, mladéch,
šohaj milé zanáší,
farář, jež kyne u zvonice,
z veselkó žínštinu unášé.
„Tu našu na kuráž,“
huláká pivnico,
holomek do kola kope,
kdákajó slepico.
Jarmilke vato,
dědkovi desítko,
pole chlebem voňá,
hvízdajó čtverylko.
Babke melé štrikec,
voňé makrele,
v kolně kluci snijó,
zakládaj kapele.
Autorka si usnadnila práci zaměřením pouze na dvě z nejznámějších osobností z oboru, které už předmětem zkoumání byli dříve. Jak ale vypadalo v praxi nacistické tažení proti okultismu v případě kartářek či pouťových věštkyň? Pojednáno mohlo být z tohoto hlediska například zrovna o manželce Jana Kefera, jejíž úspěšnost v sestavování horoskopů v textu zmíněna je. Také by mne zajímal osud knih.
Zážitkům z Thajska by možná více slušela prozaická podoba. Do té stávající se nepodařilo vpravit dojmy a atmosféru místa natolik, aby se přenesla i na čtenáře. Ve stejně nevzrušivém rytmu se sbírka nese až do konce. Po zavření knihy její obsah rychle mizí v zapomnění.
Kdyby si autor celé své dílo ještě jednou přečetl a věnoval nějaký čas stylistickým úpravám a vynechání vícekrát uvedených informací, mohl množství nashromážděných informací mnohem lépe zúročit. I tak ho lze k přečtení doporučit. O dramatických osudech útěkářů, poměrech ve věznicích a atmosféře doby vypovídá do všech podrobností.
Již úvodní báseň naznačuje trochu hrubší ražení sbírky. Snad se po přečtení letmých záchytů letících myšlenek objeví na tvářích sadařů, pastevců a sběratelů kostí nějaká grimasa.
Schůze v pytli
oč půjde
na bleších toulkách
tržním světem
o trochu krve, o letenku
hop hop
tajemníci a tajemnice
sloupy iónské
průčelí aztécká
kukuče kujónské
kostýmky a kvádra
vnady štuk a sádra
kdo neskáče není v pytli
Autorka malovala celkem efektní obrazy, občas se blížící ke kýči. Cílená ponurost jejích snů nepůsobí tragicky, ale líbivě.
Závěr
Přichází čas kdy vlastní obraz tvůj tě poděsí
z černého sukna vystupuje zlatovlasá dáma
nevíš zda zatančí či na skobě se oběsí
stín tygrův půjde s ní nebo je stínem sama
Třesu se jako by byl mrtev obraz můj
potvora krásná vystoupila z dalekého moře
modlitby křečovitý smích a utajený pláč
připlouvá odplouvá Oféliino hoře
Přichází čas kdy vlastní obraz tvůj tě zaškrtí
nemůžeš rozčesat svých zdivočelých vlasů
malinká ústa do úsměvu skládáš při smrti
konečně jednou na močále potkali jsme krásu
Netradiční forma vyznání. Zdánlivě obyčejná, ale dobře promyšlená, mile laskavá, vtipná, hluboce lidská.
Prostor a nasvícení dodávají vystavované bižuterii punc výjimečnosti. Obzvláště na černobílých fotografiích toto kouzlo zcela zaniká. Naštěstí výčet výstav a veletrhů s účastí českých výrobců místy doplňují pěkné snímky bižuterních skvostů. Některé z nich by dělaly parádu i dnes.
Shromážděné obecné informace z dějin četnictva mohou posloužit jako zdroj k popisnějším a obsáhlejším pracím. Úřední stručnost a strohost výčtů by zmírnilo uvedení více osobních vzpomínek a převyprávění ukázek případů.