Lenka4
komentáře u knih
Větší-li se, či menší mor: Raně novověké morové epidemie v českých zemích
Pavla Jirková
Srovnáme-li dnešní protiepidemická nařízení a opatření s těmi z dob moru, vidíme, že ministerstvo zdravotnictví použilo už všechny. Tedy krom povinnosti modlení. Doufejme, že taková situace, kdy už nic jiného zbývat nebude, nenastane.
Kniha obsahuje hodně zajímavých informací, ale zpracování se moc nepovedlo. Určitě by bylo užitečnější namísto častého opakování již řečeného, věnovat prostor publikování alespoň jednoho infekčního řádu v kompletní verzi. V případě citací z cizojazyčné literatury a uvádění textů ve staročeštině by bylo přinejmenším slušné uvést v poznámkách překlady a výklady. Škoda, že je téma zpracováno odtažitou vědeckou formou. V podobě populárně naučné by jistě více zaujalo širší veřejnost.
Nacisté pod ochranou, aneb Kdo vlastně prohrál válku?
Stanislav Motl
Obdivuji úpornost, s jakou se pan Motl věnuje svým případům. I když ty popsané v této knize jsou bez naděje na spravedlivé řešení, jejich pranýřování alespoň oddálí jejich směřování do zapomnění.
Mraky nad Barrandovem
Stanislav Motl
Příliš široký záběr roztříštěný na mnoho obrazů neumožňuje souvislejší a přehlednější líčení a zasazení detailů do celkového kontextu. Autor překypuje snahou sdělit co nejvíce zjištění. Pro důkladnější seznámení s osudy jednotlivých umělců je přínosnější číst jejich biografie. Z některých je ostatně v knize také citováno.
100 sonetů zachránkyni věčného studenta Roberta Davida
Vítězslav Nezval
Prožitek strastí a slastí milostného vzplanutí provázeného vášní i pochybnostmi vepsal mistr do sonetů odhalujících opravdovost jeho citu.
Sonet dvacátý osmý O bídě citů
Dlouho jsem trpěl hladem,
ten znám, ten dobře znám.
Dlouho jsem chodil zadem
k vám, lidé, k vám.
Spával jsem s listopadem
a mstil se zahradám.
Mé srdce leží ladem –
jsem sám, jsem sám, jsem sám.
Tisíc nás umořil už hlad.
Proklínal jsem. Žel, teď mám rád.
Pryč, kuplířko! Pryč, láhvi vína.
Dnes, umíraje, chtěl bych žít,
dnes proklínat mi brání cit.
Ten cit je jako rakovina.
Spravedlnost v českém výtvarném umění
Karolina Adamová
Text činí dojem roztěkanosti a jisté nekoncepčnosti. Je to způsobeno nezvyklou stručností uváděných informací a absencí spojovacích vazeb s vysvětlením souvislostí. O nesystematičnosti útržkovitého pojednání svědčí náhlé výskyty nepodstatných či nesouvisejících detailů Například u zmínky, že Bruncík byl inspirací pro verše Mariny Cvětajevové, by lépe působila drobná ukázka zmíněné poezie, než obeznámení s autorčinými životními osudy. Škoda, že fotografie nejsou barevné.
Ženy na rozcestí: divadlo a ženy okolo něj 1939–1945
Blanka Jedličková
Obecné vylíčení dobového pozadí je celkem čtivě napsané, ale nepřináší nic nového. Vlastnímu tématu - portrétům vybraných umělkyň - je věnována jen polovina rozsahu textu. Jsou mezi nimi i méně známé osobnosti, za což si autorka zaslouží pochvalu. Zpracování jednotlivých osudů však nejde příliš do hloubky. Zdá se, že je hodně limitováno nenalezením potřebných informací, a to i přes značné množství probádaných zdrojů.
Zahrada s jabloněmi a dvěma křesly
Ladislav Zedník
Básně často obsahují nějaký drastický prvek – průstřel, mučení, kostry, mrtvé živočichy. Je to nápadné natolik, že pozornost záhy více zaujme vyhledávání podobných slov, než význam veršů.
Lednová: kdo by
Zloději kradou se,
v závějích
jsou výmluvní, že by se štěkot nad tichem
ustrnul.
A v nůžkách už nesídlí zabiják vlasů.
Zametáš,
zatímco před prahem
sněžení zahladí stopy.
--a není, kdo by dosvědčil
dvě dokonalé vraždy.
Dobyvatelé ticha
Oldřich Damborský
Více než pampelišky zaujmou úvody k jednotlivým celkům a nápaditá Středověká bitva:
„Bojovala jsi o nejbližší kopec profesních úspěchů,
za zády celou armádu ctižádostivosti.
Levé křídlo rychlé lehké jízdy tvých fenomenálních znalostí bojovalo
s pravým křídlem těžkooděnců mužského podceňování žen.
Protivník měl ještě v záloze častou nemocnost tvých dětí
a jen čekal na bílý prapor příměří tvého těla, který jsi mu měla ráda nabídnout.
Zbyli ti jen Amorovi lučištníci, poslední šíp jsi zlomila
a vzteklým psům pomsty jsi unikla řečištěm výpovědi …“
Fiesolské nymfy
Giovanni Boccaccio
Kratochvilné čtení pro ukrácení hodně dlouhé chvíle, kdy není v dosahu jiná zábava. Pověst je nadmíru natahovaná, a to spíše prostoduše než rafinovaně. Možná v originále text vyzníval alespoň zvukomalebně, český překlad má však k poetičnosti daleko.
Justin Václav Prášek a Bedřich Hrozný: Počátky české staroorientalistiky a klínopisného bádání
Šárka Velhartická
Bedřich Hrozný promine, ale hrdinou této knihy je bezesporu Justin Prášek. Jeho mnohaletý boj s větrnými mlýny v podobě nevraživých členů habilitační komise pražské univerzity zasluhuje velkého uznání. Je smutné, že ani pobyt na akademické půdě nezkultivuje člověka natolik, aby se uměl povznést nad osobní půtky a nezneužíval svého postavení. A když se k tomu přidá ještě uveřejňování útočných dopisů v tisku, je evidentní, že ne každý ctihodný akademik je cti hoden.
Okuje
Ivan Martin Jirous
Okuje bývají žhavé, jiskrné a známky jejich dopadu hned nezmizí.
Okuje připomínají spíše vzpomínky starého kováře sedícího u vychladlé výhně.
„ještě jsem nedospěl
a už se chystám umírat
to je nejrozumnější
co můžu udělat snad“
Šeherezáda
Vratislav Blažek
Šeherezáda je chytrá, vtipná, zábavná a nadčasová, a to i v tištěné podobě bez hudební a taneční složky.
„Všechna okna byla opatřena ozdobným kováním, které by jenom naprosté nepochopení mohlo označit za mříže.
Přiznávat své blbosti je výsada prostých lidí. Králové jsou povinni na svých blbostech trvat a to tak dlouho, dokud z nich čas neudělá rozhodnutí prozíravá.
Dovolte, abych vám představil své pány ministry: pan ministr financí – první housle, pan ministr kultury – druhé housle. Pan šéf protokolu. Páni ministři vnitra a spravedlnosti – bicí nástroje. Slušně sehraná vláda, že?
Bambusové tyčinky po pekingsku! A potom říkají, že z Číny nevzejde nic dobrého.“
Incident ve Vichy
Arthur Miller
Prostá scéna umocňuje soustředění na krystalizaci myšlenek a projevů lidí pod vysokým psychickým tlakem. Ochromení nepřeje rozvíjení košatých filosofických úvah. To zásadní je proneseno krátce, jednoduše a srozumitelně, což násobí dramatický účinek. K závěru hra počáteční náboj trochu ztrácí.
Čtyřicet zlosynů a jedno neviňátko
Oldřich Daněk
Dobrý podnět pro zamyšlení. Důležité je najít viníka. Každý je vinný, i nevinný. Jaké může mít východisko bezvýchodná situace?
Urážka císaře a prezidenta
Adam Strašák
Téma ihned upoutá, není mu však věnován takový prostor, jaký by si zasloužilo a jaký čtenář očekává. Je nutné se k němu prokousat mnoha stranami hodně zjednodušených, suchopárně psaných úvodů, vysvětlivek a výtahů, které s ním souvisí někdy více, mnohdy však jen okrajově. Rušivě působí časté opakování některých tezí. Sama interpretace soudních spisů zdá se býti příliš úzce a striktně pojata. Myslím, že urážky autorit nebyly a nejsou projevem jen jedné určité společenské vrstvy, ale spíše souvisejí s povahou jednotlivců, jejich prchlivostí, aktuálními okolnostmi a mezilidskými vztahy. Zcela jistě zde platí, že kde není žalobce, není soudce. Škoda, že se autor nevěnoval více jednotlivým případům. Na knize je cenné to, co je originální, v tomto případě představení nepublikovaných archivních materiálů, které se každý nevydá studovat. Velmi zamrzí závěrečná věta: „Výši trestu neuvádím, neboť se touto tematikou v práci nezabývám.“ Údaj o výši trestu má v případě odsouzení velkou vypovídací hodnotu, přitom časová náročnost jeho vypsání je minimální. Na diplomové práce lze pohlížet s jistou benevolencí. V případě knihy vydané nakladatelstvím Academia je však měřítko hodnocení přísnější.
Rytíř a intelektuál
Lenka Veselá-Prudková
Velice příjemné počtení pro všechny milovníky knih a knihoven. Knihovna Hieronyma Becka je rozebrána vskutku důkladně. Vylíčením života a čtenářských zájmů jejího majitele se autorce podařilo zajímavě přiblížit reálný svět určité společenské vrstvy v 16. století.
Uloupené mládí
Jozef Leikert
Z velmi zdařile zpracovaných vzpomínek jednotlivců vyvstává obraz osudu studentstva. Kniha zachycuje celkové historické souvislosti, ale hlavně přináší mnoho detailů. Čtenář se stává souputníkem studentů na jejich nelehké cestě, trpí s nimi (některé scény jsou opravdu brutální), strachuje se o jejich život a neskrývá dojetí při návratu domů. A stále nenachází odpověď na otázku, proč se to všechno muselo udát.
Kasta, a basta! - Pohledy na kastovní systém, tentokrát převážně zdola
Pavel Hons
Drobný vhled do problematiky indických kast přináší překvapení už v tom, jak velké množství jich je. Systém společnosti se tak může zdát nepřehledný a složitý. K jeho pochopení si však stačí uvědomit, že každý stát má různé společenské třídy, vrstvy a národnosti. Vymanit se z místa získaného narozením do prostředí určité skupiny bývá pro jedince někdy dost obtížné. Škoda, že se autor věnoval hlavně nejnižším kastám. Názory středních vrstev tvořících základ společnosti by mohly lépe signalizovat možné směry dalšího vývoje.
Žena za katrem
Stanislava Musilová
Zdá se, že pramen, kterým byl archivní fond Trestnice pro ženy Řepy, přes svou vydatnost neposkytl dost materiálu pro studii. Ucelené představení konkrétních typických i zvláštních zločinů by bylo větším přínosem k poznání důvodů a důsledků kriminality žen, než nadbytek grafů a obecná kapitola o vývoji feminismu.
Česká trilogie: Vězeňkyní Hitlera i Gottwalda
Milena Šeborová
Začínat nový život v zahraničí určitě pro Milenu Šeborovu nebylo snadné. Léta drsných zážitků a útrap věznění završená perspektivou existence v neutěšeném prostředí a pod psychickým nátlakem vlastně jiné východisko nenabídla. Škoda, že se nerozepsala více i o svých dalších osudech. Na knize působí rušivě předmluva uvádějící na pravou míru některé události. Vzbuzuje totiž alespoň zpočátku určitou předpojatost a zbytečnou ostražitost při četbě. Její zařazení na místo doslovu by bylo vhodnější.