Lenka4 komentáře u knih

Nevyumělkované básně ze života od autora, který svůj Profil popsal: „Sám sobě lezu do zelí / a překážím si jak jen mohu / Někdy si nastavím i nohu / Jsem rozházený po zemi hrách / aby trefil jiný / Jsem rána která nevyšla / z intimně našlápnutých mini / A jednou prý mě trefí šlak“.
Tematicky neveselá sbírka nepůsobí díky ironii Z. Lebla depresivně. Navíc obsahuje řadu pěkných nápadů. („Jako když klouček třípodzimní hladívá metrákovou dogu a říká: M a l á …“)

06.02.2018

Autor sděluje své zážitky a pocity útržkovitě, jako by nestačil zaznamenat všechna slova, která mu běžela hlavou. Nebo schválně nechává čtenáře domýšlet nevyřčené. Nenabízí však nic, čím by ho k tomu upoutal. A už se nevracej: „Strč prst skrz krk / a už nebuď / na nic se neptej na nic / už není čas / strč prst bzučení mouchy / svinuté do štěknutí psa / skrz krk / a zase tichem vrávorá tichý mol / k zbláznění důsledné zrnění obrazovky / noční zvuky noční vyšilování / strč prst prst prst / a drž a kdo mohl co tušit / najednou nemám nic / rohatá koza se mlátí o přístěnek / je tma / co je říkám jí / ve světle baterky nic zhasnuto / strč prst skrz krk bílá / povalená plastiková židle ráno / za chvíli už nebudeme sami / a krk a noc …“

01.02.2018

Těžký úděl mělo venkovské obyvatelstvo. Neúrody, přechody vojsk, požáry, odvody vrchnosti, měnové reformy… Domácí zpravodajství od očitého svědka zaujme více než zahraniční, převzaté z novin.

29.01.2018

Sborník obsahuje pouze příběhy lidí z jedné názorové skupiny, jejichž zahořklost lze pochopit. Toto zúžené pojetí však vytváří nevyvážený obraz života v Československu v letech 1969-1989, s jehož vyzněním se nemohou ztotožnit pamětníci, kteří mají jiné životní zkušenosti.

25.01.2018

Jednotlivé básně samy o sobě nijak neuchvátí. Ovšem sbírka jako celek má atmosféru zcela souznějící s ilustracemi Jakuba Špaňhela. Vyvolává představu šedivého života, k němuž patří směs nostalgie, samoty, vzteku, rezignovanosti. Života, ve kterém už není příliš místa pro optimistická očekávání. Čaj: „Toto je čaj ze sněhu. Nevím, jak to bude dál. Jsou vraždy a obchody, ohromné těžařské společnosti, bílý smích poslanců, oddělený život při velkých dětech. Teď vypij ten čaj, co jsem uvařil ze spousty sněhu.“

23.01.2018

Nechala jsem se zlákat továrnou na čokoládu a objevila umělce s překvapivě pestrou paletou žánrů a stylů.

10.01.2018

Dílo obsahuje zajímavé informace, které by lépe vynikly při redukci poměrně suchopárně psaného textu. Více pozornosti by si zasloužil i nižší a pomocný kancelářský personál.

02.01.2018

Číst cizí dopisy se nemá. A milostné už vůbec. Kdo tyto zásady bez výjimky zastává a neotevře knihu Hořký kruh, bude ochuzen o příběh jedné lásky, plný poezie, silného citu, žárlivosti a touhy, v němž jsou jemně zachyceny i tíživosti života, které doba přinášela. Jen škoda, že Věřiny dopisy nejsou chronologicky vřazeny mezi listy Jiřího. Obraz jejich vztahu by získal ještě více na jiskřivosti a plastičnosti.

30.12.2017

Rozsahem krátké a proto i zjednodušující přiblížení životů žen je vhodné spíše pro představení osobností málo známých, o nichž nevycházejí studie a je méně pramenů, ze kterých je možné čerpat informace. Přínosné jsou proto především kapitoly z druhé poloviny knížky.

21.12.2017

Kniha obsahuje některé zajímavé informace. Osudy konkrétních židovských rodin však autorka nesleduje kontinuálně. Vybrané události ze života několika jejich příslušníků jsou v textu rozmělněny a zdá se, že autorce sloužili spíše jen jako vhodné příklady pro ilustraci obecně zaměřené studie.

12.12.2017

Autor shrnuje informace z různých zdrojů. Se závěrem, že iniciátorem tragédie byl opilec a psychopat Ladislav Malý, se po přečtení dá souhlasit. Ovšem chybí více zpráv o motivací lidí, kteří opíjející se a občas podivně jednající ozbrojené osobě poskytovali pomoc bez ohledu na bezpečí vlastních rodin. To opravdu chtěli mít podíl na odboji, či spíše teroru, při kterém by byly pořádány "trestní výpravy" na jejich sousedy? Ani mladická touha po dobrodružství by neměla být silnější, než přikázání "nezabiješ". Následné využití celého případu k ideologické propagandě a zastrašení případných následovníků je pochopitelné, ovšem celkovým rozsahem a důsledky těžko omluvitelné.

10.12.2017

Příběh nabitý událostmi nutí k rychlému čtení. Zdá se, že se jím nechal unést i sám autor a občas mu něco uniklo, či vše věrohodně nevysvětlil. Pozorného čtenáře pak jistě zaujme třeba scéna, jak se Oldřich z Chlumu potýká s protivníky a dokonce „snadno přeskakuje stůl“, aniž by mu přitom překážel meč ukrytý v nohavici.

30.11.2017

Kdo přijme pozvání do soukromé galerie Jany Štroblové, odchází sice mírně posmutnělý, ale obohacený o nevšední umělecký zážitek. Kajícný obraz: „Mám úzkostný sen, že jdu mým, cizím však městem. Cit mi někdo sebral? Skrze stud se už prodrat neumím k člověku, co tu na kolenou žebrá. Jakoby nevšímavě jdu. Nevím, kam s očima, kam pro očistu. Být Veronikou, možná nesvedu otřít tvář zmučenému Kristu.“
Nápaditá grafika – názvy básní jako popisky pod obrazy.

16.11.2017

Zajímavé téma. Autor jistě strávil drahnou dobu bádáním v archivech a studiem literatury. Výsledkem je však přebujelý a nezáživně psaný text.

12.11.2017

Vzpomínky na dětství a dospívání jsou léty obroušeny, vyprávění poklidně plyne. Ovšem emotivní epilog tvrdě připomene hrůzy, kterými si židovské obyvatelstvo za války prošlo.

30.10.2017

Ptáci koupající se v kašně: "V ruce jsem držel vlastní oko. Hledělo na mne podivným nepřirozeným paprskem udivené a vytržené z dlouhé trubice mého vnitřního kolejiště. Oblékalo mne vnímajícím světlem, byl jsem barelem naprostého konce jedné cesty."
Co tím chtěl básník říci?

17.10.2017

Marně pod Kunětickou horou sténají konvice varné. Zapamatovatelná je snad jen vtipná hříčka V supermarketu: "Jogurt aktivní bílý. Jogurt pasivní černý."

11.10.2017

Jak pěkné by to byly básně, kdyby autor užil spisovného jazyka a nehyzdil je výrazy hrubšího zrna. Labutí píseň: " Přimrzla labuť k hladině řeky, když v noci prošel krajinou mráz. Sedí tam chvíli. Sedí tam věky. Přimrzla labuť k hladině řeky. K ledu co dělí nás. Vidím tě jasně. Díváš se na mě. Chci se tě dotknout. Studená zeď. Dýcháme na led ve vlčí jámě. Vidím tě jasně. Díváš se na mě. Led chutná jako měď. Labutí píseň mění se v skřeky. Zbyla hrst peří. Zbyla hrst vět. Přimrzla labuť k hladině řeky. Labutí píseň mění se v skřeky. Voda se mění v led."

10.10.2017

Vzpomínky z období služby v PTP se u jednotlivých autorů téměř neliší. Zajímavé jsou jejich další životní osudy po návratu do civilu.

04.10.2017

Básně nejsou špatné, ale něčím se mi nelíbí. Tedy až na závěrečnou část Závěti, která je velmi působivá. Úryvek z Pláně: „A to je vše! Jen hadry, kůže, kosti, má duše lítostná, v soutěsce přítomnosti, tak nepomíjivé v své pomíjejícnosti jak pouhopouhý dech, nach vybuchnuvší růže, a to je vše, jen hadry, kosti, kůže, a jistá masitost lstné nahmatatelnosti – byť z utápání,“

04.10.2017