Lenka4 komentáře u knih
Běh vzpomínek a myšlenek, které se vynořují, košatí a vzápětí mizí přehlušeny jinými vzpomínkami a myšlenkami. Autor sice u některých událostí slíbí "o tom jindy", žel to "jindy" je možná jinde, možná zůstalo navždy jen v jeho mysli. I tak je to milé a laskavé vyprávění.
Dramatické vyprávění, obzvláště příběh Pia de´Tolomei je přes zdánlivou poklidnost a poetičnost vyprávění velice napínavý, dokonce s prvky hororu. V Záletnici jsme svědky příběhu, na jehož začátku je láska. Vlastně dva druhy lásky - láska k jednomu člověku a láska ke všem lidem, které se jednoho dne setkají. Osobně mi přijde nejzajímavější konec příběhu. Je šťastný? Je nešťastný? Odpověď si najde každý dle své víry.
Sbírka je nenápadně plíživá, stejně jako stárnutí. Jenomže stárnutí nejsou jen vzpomínky na to, co bylo, na ty, kteří odešli, ale i kus současného života. Právě životní jiskra mi ve verších chybí, občasný záblesk radostného očekávání, co hezkého ještě by mohlo přijít. Básně se mi zdají být monotónní, ale ne šedé. Spíše v barvě slonové kosti.
Temná poezie s tajemnem a všudypřítomnou smrtí. Jenomže jí chybí hloubka a zdá se, že je psána hlavně pro efekt. Básně i několik prozaických textů mají stejné motivy a často se opakují stejná slova (práchnivění, rozpad rouch či těl, dětské mrtvolky, zakrvácená prostěradla, zvěř, sestra, ženci, rány, smrt). Autor se ve velké míře vyjadřuje pomocí barev, hlavně modré. Některé verše jsou pro čtení dost náročné (v louži zelené žže práchnivění). Rozhodně nezapomenutelná je báseň Bouřlivý večer, kdy dramatické líčení bouře "Hlasně rozpraskala se hlať jezera. U okenních rámů křičí rackové. Jezdec ohnivý se řítí, příšera, s kopce, rozbíjí se v rokli jedlové." pokračuje zcela originálním veršem "Choří v nemocnici skučí." ("Peří noci šustí v modravě. Náhle, blýsknuv se, déšť hučí, na střechy se řítí v záplavě.")
Milá, jemná poezie. Nejpůsobivější je báseň Už maminka se loučí (Za Miladou Trojanovou), která mě dojala až k slzám.
Možná, že četbou Vergilia v originále, vyvstane krása jeho veršů. V překladu O. Vaňorného se mi verše krásnými nezdály. Zpěvy rolnické obsahují mnoho jistě užitečných rad jak a co kam a kdy sít, sázet, jaká zvířata jsou vhodná pro chov a podobně, ale je to celkem nezáživná učebnice. Výjimkou je návod na "výrobu" včelího roje z kravské mršiny. Zpěvům pastýřským lze porozumět až po přečtení poznámek na konci knihy. Poznámkový aparát si zaslouží pochvalu. Je hodně rozsáhlý a bez něj by mnohé skutečnosti doby, okolnosti vzniku a obsah veršů zůstaly utajeny.
Lze se domnívat, lze tušit, kdo by tajemným lučištníkem mohl být. Ovšem pravda, jako v každé správné detektivce, vyjde najevo až na posledních stránkách. Je to napínavé čtení, od kterého se nedá odejít.
Kniha, u které se nemusí přemýšlet, jen se nechat bavit. Doporučuji nejen na léto, ale především na podzimní deštivé a mlhavé dny.
Rýmované verše se velice hezky čtou, z těch volných je zase více cítit opravdovost autorova sdělení.
Žena, které básník recitoval tyto verše, mu určitě nemohla dát košem. Od autora bych však očekávala trochu nápaditější nalezení rýmů. V této Vrchlického sbírce je dost takových, které jsou obecně hojně používané.
Výborná pomůcka pro rychlé nalezení nebo ověření informace. Pro luštitele téměř nepostradatelná.
Ze sbírky mě nejvíce zaujala Kavárna na periferii a vtipná Orientální, aneb tygr v zelí. Celkově sbírka zanechává příjemný dojem, leč ne tak hluboký, abych se k ní znovu vracela.
Některé z básní jsou pěkné náladovky, mají v sobě i lehký vtip.
Verše se dobře čtou, ale zdá se mi, že nejdou příliš do hloubky.
Básně působí jemně, rýmy nenásilně plynou. Je to moc pěkné čtení. Hezký dojem z knížky mi pokazil jen doslov J. Hájka, který na dvaceti devíti stranách pojednává o autorovi a jeho tvorbě s hlavními důrazy na to, že pomýlený básník opustil komunistickou stranu. Inu, sbírka vyšla v roce 1961.
Není lehké psát román o obyčejném životě obyčejného člověka z maloměsta. Kniha má slušné tempo vyprávění, rozhodně nenudí a může inspirovat k tomu, aby si každý někdy našel čas na vlastní sebekritický pohled na svůj dosavadní život.
Carducci mě příliš nenadchl. Sbírka začíná oslavnými verši, které ve své mnohoslovné květnatosti působí až trochu kostrbatě. Následující oddíly s milostnou či přírodní lyrikou jdou básníkovi více od srdce a je to hned znát. V celém výboru jsou nejzajímavější básně Na polích u Marenga a V klášteře del Santo, a to nikoliv pro svůj obsah či formu, ale protože jsou uvedeny hned ve dvou různých překladech za sebou. Sologubovy povídky na netradiční témata (hlavně nápad zmenšování u Človíčka) nepostrádají trochu tajemství, typický ruský smutek a krutou grotesknost spojenou s tragičností.
Hodně silný příběh. Z dolu na olovo mrazí snad ještě více, než z cesty Sibiří. Tato kniha patří mezi ty, které si časem přečtu znovu.
Zdařilý výběr z tvorby nejznámějších autorů té doby. A dobrá připomínka školních let, neboť obsahuje hodně básní, které jsme se učili nazpaměť.
Se svým (ne)nadáním pro matematiku nejsem schopna řádně ocenit výsledky a řešení, k nimž autor dospěl. Ale příklady uvádí zajímavé a občas i vtipné.