Lenka4 komentáře u knih

Výborný nápad. Leč zdá se mi, že kniha obsahuje převážně lidovou tvořivost ze "4. cenové skupiny", čímž myslím nadměrné množství vulgarit.

26.12.2016

Zdá se, že kniha je souhrnem informací a svědectví, které byly o rodinném táboře již publikovány v rámci jiných děl věnovaných osudům terezínských Židů. Těžko lze předpokládat, že ještě budou objeveny nějaké nové dokumenty o účelu zřízení tohoto tábora, takže lze v tomto shrnutí nalézt snad vše, co se tématu týká. Citovaná svědectví přeživších je však lépe číst uceleně v jejich vzpomínkových knihách. Pobyt v Birkenau totiž pro ně byl zpravidla jen jednou epizodou v jejich strastiplných osudech a dokládají tak lépe hrůznost toho, čím vším prošli.

25.12.2016

Zaměření výběru pouze na salonní společnost se nezdá příliš šťastné. Dozvídáme se sice, co si autorka myslela o svých přátelích a známých, či kdo se komu dvořil. Ovšem za těmito slovy čiší prázdnota. Živější jsou pasáže z deníků po roce 1900 (výlet do Paříže a cesta do Jilemnice, sebevrazi). Osobnost pisatelky by více přiblížily rodinné záznamy týkající se vztahů s manželem a s dcerou. Třebaže editorky věnovaly práci nemalé úsilí, výsledný portrét Anny Lauermannové-Mikschové na základě jejich výběru zůstává plochý a nevýrazný.

23.12.2016

Poměrně dost otevřený pohled doslova až do farské kuchyně. Z rozhovorů vyplývají zejména rozdílné generační názory na osobní život farářovy rodiny a práci ve sborech. Nezdá se, že by situace v církvi byla oproti době před rokem 1989 idylická. Útlak ze strany státu sice pominul, ale vynořují se nové problémy uvnitř církve, které si způsobují sami členové sborů. Toto pro nezasvěcené až překvapivé zjištění je možná největším přínosem knihy.

19.12.2016

Velice pěkná detektivka. Oceňuji místa, kde čtenář podléhá spolu s hrdinkou strachu. Naštěstí jich není mnoho. Nedopovězení všech dějových linek není na závadu. Lze si je domýšlet dle vlastní fantazie.

3 14.12.2016

Deník i dopisy obsahují autorovy úvahy rázu filosofického i zcela materiálního, přemýšlení o budoucím životě. Často se vyjadřuje velice poeticky. Svědectví o atmosféře a zvláštních událostech v pracovním nasazení umocňují jeho verše. Sympatická je neustálá snaha o kultivaci prostředí a slušné jednání ve společnosti lidí, kteří tyto hodnoty neuznávají. V tomto ohledu by člověk ze svých zásad i přes udivené či škodolibé reakce okolí opravdu nikdy polevovat neměl.

1 13.12.2016

Líčení jednoho konkrétního lidského osudu nenápadně přechází v přehled a vysvětlení zásadních historických a politických událostí v naší republice. Nechybí umírněná sebekritika ani adresná kritika. Některé autorovy názory se nepřijímají snadno, ale mohou být základem hlubších debat a zamyšlení.

3 10.12.2016

Kniha se velice dobře čte. Autor si zaslouží uznání za shromáždění tak rozsáhlého množství dokumentů, fotografií i svědectví. Jeho osobní zanícení se však občas ne příliš šťastně projevuje užíváním výrazových prostředků, které mají emocionálně působit, ale v textu postaveném na faktech nepůsobí dobře. Například pro uložení v rakvi do společného hrobu se mi nezdá adekvátní několikrát použitý výraz "zahrabán v zemi". Příběh Josefa Toufara je sám o sobě velice silný. Podrobná zpráva o jeho životě je však poněkud nevyvážená. Obsahuje totiž jen svědectví jeho přátel. Nicméně zmínka o problémech soužití s hospodyní na faře v Zahrádce, či hlasy proti němu od části farníků naznačují, že jako každý člověk s někým vycházel lépe a s někým hůře. Uvedení i protichůdných názorů by osobnosti Josefa Toufara nijak neuškodilo, naopak by ho jako člověka více přiblížilo. Škoda, že se autor více nevěnoval možnému vysvětlení samotného "zázraku". Jistě by bylo zajímavé zjistit, co si o tomto jevu myslí představitelé církve. Co znamená zázrak, který nepřinese nic dobrého, jen bolest a trápení mnoha lidem? A kdo a proč jej způsobil?

4 07.12.2016

Gabrieliny zápisky jsou poměrně kusé. Knížka si zaslouží nejvyšší ohodnocení především za dvě úvodní studie. Velmi zajímavé jsou informace o tom, co obsahovala knihovna venkovského zámku a o vhodné vzdělávací četbě pro dámy, jakož i o tehdy módní literatuře a jejích autorech. "Někteří osvícenští lékaři se domnívali, že ženám přílišné čtení škodí, může způsobovat nespavost, malátnost, sklon k mdlobám, nervozitu či plačtivost. Známý je názor Jeana Jacquesa Rousseaua uvedený v předmluvě k jeho románu Nová Héloisa, že žádná ctnostná dívka nečte romány."

1 03.12.2016

Osobní deník je stejně originální jako jeho pisatel. Všeobecná studie o denících tedy vede k seznámení s obecnou každodenností žen středních a vyšších vrstev, která, jak autorka zmiňuje, je v některých ohledech lépe zřejmá z jejich korespondence. Přínosné je nasměrování čtenáře k deníkům některých osobností, které již byly vydány jako edice. Škoda, že v knize nejsou poznámky pod čarou uvedeny přímo na stránkách. Jejich umístění za jednotlivými kapitolami je čtenářsky velmi nepohodlné.

02.12.2016

Kromě zajímavých momentů ze života známých i méně známých osobností je přínosem také turisticko-reportážní pohled zahraničního návštěvníka na skutečnosti, se kterými se v naší zemi setkal. Velmi příjemné čtení.

1 29.11.2016

Velice pěkný úvod Josefa Janáčka. Ze zápisů předků Mikuláše Dačického si čtenář oživí znalosti dějepisu. Nejpřínosnější jsou autorovy záznamy o aktuální kutnohorské politické, ekonomické a bezpečnostní situaci, doplněné zprávami ze společnosti a černou kronikou. A určitě stojí za to, obohatit si slovník některými staročeskými výrazy.

1 27.11.2016

Kniha obsahuje řadu významných informací o problematice. Čtenáři, jejichž předkové pocházeli ze Šťáhlavska, ji budou jistě pročítat s napětím, zda se tam neobjeví jména z jejich rodu. Ostatním se mohou příkladové pasáže zdát příliš obsáhlé. Jako nadbytečné se jeví velké množství tabulek a grafů. Fakta obecnějšího charakteru se tak poněkud ztrácí v přemíře jednotlivostí.

15.11.2016

Očekávala jsem, že kniha bude obsahovat ucelené příběhy lidí. Jde však spíše o pokus vědecky téma zpracovat, což je u vzpomínek velice obtížné. Velkou roli hraje osobnost a nátura vypravěče, v paměti se po desetiletích něco již nevybaví a o něčem se hovořit nechce. Studie vystavěna na těchto základech musí dojít k jedinému výsledku - vzpomínky jsou velice individuální záležitostí a zobecňovat konkrétní lidské osudy prostě nejde. Větší vypovídací hodnotu by proto měly přepisy autentických záznamů vyprávění pamětníků.

1 05.11.2016

Originální téma, pěkně vybraný obrazový doprovod. Historie rukavičkářství je překvapivě zajímavá a dobře podaná. Jen škoda, že text neprošel pečlivější korekturou.

27.10.2016

Autor velice precizně a detailně popisuje prostředí, ve kterém Gustáv Husák v dětství a mládí žil a v němž se pohyboval. Především však seznamuje s obecnou dobovou situací ve slovenském školství od nejnižšího po vysoké a velkou pozornost věnuje studentským aktivitám politickým i společenským. Zdá se, jako by toto bylo nosné téma, sám Husák se v textu, obzvláště do doby studia na právnické fakultě, dost ztrácí. Knihu by oživily vzpomínky pamětníků, použití převahy pramenů z archivních fondů škol v konečném důsledků vede k jisté suchosti textu a neživotnosti Husákovy osobnosti. O jeho soukromých vztazích ke spolužákům, Magdě Lokvencové, otci a sourozencům kniha vypovídá velmi málo.

1 25.10.2016

Člověk si až povzdychne, jak malebně a romanticky ty staré domy působily. Jen škoda, že v knížce nejsou také snímky dokumentující, jak místa vypadají dnes. Ale zase je to dobrý tip na výlet do Kutné Hory, jet si je tam s touto knihou v ruce vyhledávat.

2 24.10.2016

Velice obsažný a mnohostranný pohled na vývoj školství. Jen mě napadá, že by bylo škoda podobně nezpracovat i 20. století.

1 20.10.2016

Své kouzlo mají naučné výpisky i samotné Dlaskovy zápisy o událostech, které v daném roce považoval za nejdůležitější. K nim patří samozřejmě hlavně záznamy o sklizních, překvapivá je částá likvidace úrody hlemýždi. Množství zápisů se týká také požárů či povodní a jejich obětí. Jen o vlastní rodině se hospodář zmiňuje velice sporadicky. Je dobře, že se editorka snažila ponechat zápisům původní jazykovou podobu.

1 17.10.2016

Za člověka mluví jeho dílo a to je v knize popsáno a reprodukováno v míře velké. Možná až trochu nadbytečně, neboť kapitola Literární tvorba pro děti stručně opakuje některé informace již dříve uvedené. Také forma této části (s poznámkovým aparátem) mírně narušuje celkový styl publikace. Ocenění si zaslouží reprodukce ilustrací, které zachycují výtvarný vývoj O. Sekory. Porovnání původních verzí kreseb s upravenými v pozdějším období je velice zajímavé. Překvapivé jsou Sekorovy obrázky z cest a hlavně jeho deník z pracovního tábora. Myslím, že pro osobní život spisovatele by se v knize prostor našel, ale těžko najít někoho dalšího (kromě syna, který své vzpomínky sepsal), kdo by o něm mohl vydat svědectví.

1 14.10.2016