Lenka4 komentáře u knih

Poučné a čtivé přiblížení způsobu života na přelomu 19. a 20. století. Pracovní dobu delší než 12 hodin denně a 6 a půl pracovních dní týdně by dnes akceptovali jen workoholici a majitelé podniků. Co se však za těch více než sto let nezměnilo, jsou mezilidské vztahy.

1 19.09.2016

Cenný pohled na dějiny 20. století, i z filosofického hlediska. Zajímavé je hlavně autorovo poznání a propagace komunistických myšlenek a jeho dlouhá cesta k uvědomění, že strana se vlastní ideologií neřídí. V této souvislosti zaujme zmínka o pozdější cenzuře Leninových výroků. Arnošt Kolman měl velice pestrý a komplikovaný život, o kterém píše zaujatě a srozumitelně. Jen matematické problémy, kterými se jako vědec zabýval, jsou nad mé chápání.

13.09.2016

Pěkný pohled na podmínky práce i případy, které pátračka řešila. Zajímavé jsou i výňatky z dobových dokumentů. Leč propojení jejich úředního jazyka s literárně zpracovanými případy se příliš nezdařilo. Text působí nesourodě a roztrhaně obzvláště na místech, kdy jsou do líčení zločinů vkládány jiné informace, např. o přemístění četníků. Škoda, že u některých delikventů není uvedeno, jak dopadli u soudu.

1 09.09.2016

Dobrá klasická anglická detektivka po které nehrozí děsivé sny. Menší míra napětí je vyvážena zajímavě se vyvíjejícím dějem. Snad jen líčení psychických stavů hlavních postav je občas dost přepjaté.

03.09.2016

Příběhu chybí spád a jiskrný vtip, který očekává asi každý, kdo četl Zprávu od nebožtíka. Ale několik dobrých nápadů a scének se v něm najde.

31.08.2016

Nadčasové téma, aktuální i dnes. "Abych člověku prodal levný a dobrý výrobek, ... je patrně zapotřebí druhého zotročit ... Aby jeden měl pár bot za desetikorunu, je zapotřebí druhého honit jako psa." Člověk se nechá zotročit i dobrovolně a má strach se ze systému vymanit. Systém však není sociální ústav. Vše je podřízeno zisku majitele. "Naším úkolem je vyzrát na všechno svým způsobem. K tomu potřebujeme dobrých vojáků. Voják je část rozkazu. Lidi, kteří přemýšlejí o rozkaze, nepatří mezi nás." Myslím, že autor popisuje realitu situace a života ve Zlíně, ostatně i svědecké výpovědi ze soudního procesu to potvrzují.

4 28.08.2016

Střídání časových rovin působí zpočátku rušivě, ale brzy převládne vnitřní napětí příběhu neobyčejné ženy a atmosféra prostředí, v němž se pohybovala. Autor Milenu líčí bez příkras a proto její postava působí velice životně. Útržkovitá forma vyprávění nechává čtenáři prostor pro zamyšlení nad situacemi, které prožívala. Překvapením pak je třeba zjištění, že přátelství s Franzem Kafkou, jímž je v obecném vědomí především známá, bylo v kontextu celého jejího života jen jednou z kratších epizod.

2 25.08.2016

Komorník Ketterl si císaře vyžehlil k obrazu svému. Poměry v knize líčené jsou zajímavé a nastolují otázku, kdo na vídeňském dvoře na tom byl hůře - panstvo nebo sloužící? Myslím, že ani jedné skupině nebylo co závidět. Doprovodné slovo pana Hodíka je vedeno ve zlehčujícím tónu. Možná, že vážnější komentář by nechal více vyniknout skutečnosti, že ten "barvotiskový" obrázek císaře má být jen zástěrkou sebeoslavného autoportrétu komorníka, který se však zvrhnul v karikaturu.

1 23.08.2016

"Zpřítomnění přilehlého" se projevuje především popisováním povrchu vlastního těla a domácího prostředí - se všemi nedokonalostmi i špinavým prádlem. Do hloubky verše nejdou. "Kolážování světa" ani žádné niterné odhalování neumožňuje. Otázkou je, zda je tato výtvarná technika vůbec použitelná pro poezii. Pokus Kristiny Láníkové evidentně nevyšel. Místo pestré koláže dojmů a obrazů nám autorka představuje šedivý svět s nudně těkavou povrchní atmosférou, bez většího zaujetí pro cokoliv. Doufejme, že je sbírka pouze jakousi nacvičenou pózou a vlastní autorčin svět je barevnější a živější.

12.08.2016

Nejvýraznější jsou dvě závěrečné povídky Proč? a Stříbrný poklad, ze skupiny historických povídek pak Rozpad. Mají určitý vnitřní náboj, naléhavost a dramatičnost. Ostatní příběhy splývají v jakousi šeď lehce zapomenutelného vyprávění. Odtažité se mi zdají být apokryfní povídky. Možná pro nezvyklost tématu. Příběhy domýšlené k postavám známým z dějin jsou časté a čtenář v případě beletristického zpracování akceptuje autorovu fantazii. V případě rozvíjení biblických dějů nestačí jen základní povědomost o osobách a událostech k jejich pochopení.

08.08.2016

Největším přínosem knihy je přiblížení dění ve farmaceutickém průmyslu a způsobu myšlení představitelů firem v tomto oboru působících. Nedělám si iluze, že by se od napsání díla něco podstatného změnilo. Celý román působí dost pesimisticky a najít v něm nějakou sympatickou osobu je téměř nemožné. Ani hlavní hrdinku nelze označit za ryze kladnou postavu. Škoda, že se autor zabývá povětšinou pouze pracovními záležitostmi postav. Ale možná je to dobře, neboť pokud už k líčení soukromého života dojde, působí dost nepřesvědčivě.

2 27.07.2016

Pěkné a poučné čtení. Oč méně se bojuje zbraněmi, o to více intrikami. A ve všech vrstvách společnosti.

1 19.07.2016

Kniha se dobře čte. Až na doktora Persona jsou postavy vykresleny poměrně šablonovitě. Dá se tedy předvídat, jak se kdo zachová, či jak která událost dopadne. Přesto se autorovi podařilo uchovat určitou míru napětí a předložit i rozuzlení překvapivá.

2 10.07.2016

Oddechová detektivka ze zajímavého prostředí. Při hlubším zamyšlení sice vyvstanou některé nelogičnosti (helma), ale kniha vcelku nezklame. Leč ani nadmíru neuchvátí.

1 07.07.2016

Oproti Příběhům a Návratům je kniha čtivější. Možná proto, že autor trochu upozadil svůj reportérský styl a více se věnoval vyprávění příběhů. Pochopitelná zahořklost lidí, kteří přišli o majetky se v dalších generacích vytrácí. Různými životními peripetiemi však prochází každé pokolení a je jen na osobnosti a schopnostech každého jedince, jak se s nimi vyrovná. To ostatně platí pro pro všechny, nejen pro šlechtu.

1 07.07.2016

Přístup autora k problematice se mi zdá poněkud nevyvážený. Pracuje s informacemi pouze z jedné strany a navíc ještě jen z jedné její části. Evidentně žádní šlechtici či jejich potomci, kteří přijeli, získali v restituci majetek, obratem ho prodali a opět odjeli, mu rozhovor neposkytli. Nicméně představuje některé natolik barvité a spletité životní osudy, že stojí za to si knihu přečíst.

04.07.2016

Autorka měla nepochybně zajímavý a pestrý život. Zvláště období v emigraci líčí bez příkras. Linie osobních vzpomínek je živá a dobře se čte. V částech věnované politické situaci v Československu však přechází do neutrálního novinářského stylu. Líčení osudů dalších dětí z transportů je v podstatě kusé, jejich životní peripetie by si určitě zasloužily výraznější zpracování. Výsledkem je dost nesourodý text, který snižuje kvalitu tematicky hodnotné knihy.

02.07.2016

Autor v sobě nezapře novináře. Téma zpracoval velice populárně a dá se říci i šablonovitě a povrchně. Základem je to, co mu byly ochotny zpovídané osoby říci a tudíž se jedná o jejich subjektivní pohled. Škoda, že se nepokusil získat také svědectví bývalých zaměstnanců, sousedů a přátel. Historie jednotlivých rodů jsou podány velice stručně a tím občas i nepřehledně. Osudy příslušníků jednotlivých rodů jsou si velice podobné, ostatně podobné jsou např. osudy majitelů velkostatků či výrobních podniků a dalších skupin obyvatelstva, které po únoru 1948 zažívaly perzekuce. Životní příběhy jsou to zajímavé a poučné a neměly by být zapomenuty. Zasloužily by si však kvalitativně lepší zpracování.

1 19.06.2016

Příběhy jednotlivých osob jsou zajímavé, určitě by každá dějová linka vydala na samostatnou knihu. Autor chce patrně ukázat dobu z různých pohledů, ale orientovat se v příbuzenských vztazích začíná být a s dalšími generacemi stále více bude obtížnější. Jsem zvědavá, jak si s tím pan Vondruška poradí. Bylo dobré trochu inovovat úvodní rozhovory bratranců kronikářů. Rozmíšky na téma katolík - kališník se neustále opakují, stejně jako koláče od snach. Nicméně čtení epopeje zdá se býti návykové. Už se těším na čtvrtý díl.

1 12.06.2016

Velice poutavé vyprávění o nezdolnosti lidské vůle. Obdiv si zaslouží obzvláště matky, které zůstaly v cizí zemi bez mužů a musely se v neklidných dobách starat o děti i hospodářství. Možná jim pomáhala jejich víra, určitě příbuzenská pospolitost. Do života obyvatel české vesnice i autora samého zasáhly události 20. století značnou měrou. Autentické vzpomínky přibližují ne tak vzdálenou historii velice živě, nechybí napětí a dramatické okamžiky. Život v České Alexandrovce rozhodně nelze nazvat vesnickou idylou.

05.06.2016