Lenka4 komentáře u knih

Velice obsáhlý a podrobný pohled na vznik a fungování ghetta v Terezíně a na jeho nedobrovolné obyvatele. Autor mohl jako další šťastlivci, kterým se podařilo válku přežít, vyprávět svůj osobní příběh. Místo toho - s nezúčastněným odstupem - předkládá fakta v ucelenosti a z různých úhlů. První díl je výborný, ve druhém se už některé záležitosti opakují a navíc obsahuje až nadměrné množství statistických tabulek věnovaných opravdu detailním záležitostem. Redukce by neškodila ani u přepisů nařízení a formulářů. Příliš šťastné není umístění poznámkového aparátu do třetího dílu, praktičtější by bylo v podobě poznámek pod čarou přímo u textu. I přes tyto nedostatky se jedná o úctyhodné dílo.

01.03.2016

Kniha je tak trochu neuspořádaná. Do příběhu Helgy, který měl být patrně nosnou osou, vstupují náhle vzpomínky jiných děvčat, v závěru se střídají události z Terezína s dějem z koncentračního tábora. Pozornost čtenáře je tak zbytečně roztříštěna, dovedení jednotlivých příběhů do konce v souvislosti by bylo více působivé. Je však těžké shrnout v jednom díle tolik lidských osudů. Sepsání vzpomínek je velice záslužným počinem a určitě je dobré si knihu přečíst. Též doporučuji životopis Evelin Merové Opožděné vzpomínky.

3 21.02.2016

Knížka je určena široké veřejnosti, proto je psána přístupnou formou, stručně a výstižně. Přeci jen bych ale uvítala širší a hlubší záběr - obsažnější představení černé knihy, dobových reálií a historických souvislostí.

13.02.2016

Podrobné události přibližující dění v obou obcích nejvíce jistě ocení místní rodáci a další osoby, které mají k místu nějaký vztah. Ostatní s překvapením zjistí, jak se na malých vesnicích v různých dobách žilo. Obecné historické události a společenské změny se odráží i na místních poměrech, cenné je autorovo osobní svědectví - jeho vzpomínky. Informace v publikaci se mohou zdát až zbytečně detailní, ale místní obyvatelé získali tak obsažnou kroniku, že jim ji obce mnohem větší a významnější mohou jen závidět.

06.02.2016

Přehledná a čtivá publikace o postavení žen ve společnosti a snahách o jeho zlepšení. Soustředění na střední a vyšší vrstvy je patrně způsobeno možností čerpat z dochovaných pramenů. Chudina se psaní deníčků a korespondence nevěnovala. Při možnostech, jaké měly dívky v oblasti základního vzdělání, to vlastně ani nešlo.

31.01.2016

Pěkně zpracovaná publikace o životě neobyčejné obyčejné ženy. Zvláště působivé jsou zápisky z let 1895 - 1896. Prosté záznamy v sobě nesou hluboký smutek po smrti Vojtěcha Náprstka.

26.01.2016

Edice má velmi pěkný úvod o fungování hrdelních soudů. Překvapivá je nákladnost exekucí, ale i jednoduchost rozsudků. Za vraždu smrt, za ostatní podmínečná smrt, čili příležitost k nápravě. Takový trest dnes už neexistuje. Jen zlé činy zůstaly stejné.

24.01.2016

Autor se vypořádává s událostmi, které poznamenaly jeho život verši stručnými, trochu chladnými. V těch kritických, protirežimně zaměřených, je cítit potlačované vnitřní naštvání. Zážitky i sny líčí střízlivě, bez vypjatých emocí, někdy ne zcela srozumitelně. Básně patrně nevznikaly prvoplánově pro vydání sbírky, ale jako způsob reakce na aktuální dění, se kterým měl autor potřebu se nějak vyrovnat.

13.01.2016

Kniha vytváří poměrně zkreslený pohled na literaturu daného období, což je dáno výběrem autorů, jejichž některá díla jsou představena. Posoudit kvalitu bez důkladné znalosti jejich celkové tvorby a děl dalších spisovatelů není možné. Rozhodně nelze říci, že lepší autoři emigrovali a zde zůstala pouze druhá a další garnitura. Vycházely dobré i špatné knihy, stejně jako dobré i špatné knihy vycházejí v dnešní době. Odsuzovat angažovanost prózy v období normalizace je snadné, ale ne správné. Literatura odpovídala dobové situaci, kterou čtenář důvěrně znal a uměl se v ní orientovat. Je pochopitelné, že spisovatelé (a nejen oni) se podbízejí tu režimu, tu čtenářům, neboť musí být z něčeho živi. Poslední slovo má však čtenář - ten si vybírá, co bude číst a hodnotí, zda se mu dílo líbilo nebo ne. Nikoliv, že se mu má, či dokonce musí líbit, nebo ne.

1 12.01.2016

Kamill Resler by byl zajímavou osobností i kdyby "nevyfasoval" obhajobu K. H. Franka. Tento případ je v knize pojednán dobře, ale zpracování většiny dalších kauz postrádá více informací o osobách, průběhu a zakončení. Zkratkovitost, s jakou jsou podány, jde na úkor srozumitelnosti. Kniha je věnována advokátově praxi a koníčkům. Aby pohled na jeho život mohl být komplexní, bylo by třeba doplnit více zmínek o jeho rodinném životě.

1 10.01.2016

Sympatická, pohodová, pestrá sbírka. Zajímavé postřehy a náměty (Kam zmizel holub či Příběh jezírka: "Náhle si vzpomněl na nebesa. Vykřikl: Bože! Utonu! Kameněl vědomím, že klesá, a o to víc se blížil dnu. I sochu škrtil v pozdní víře drát, který trestat nepřestal. A kolemjdoucí pyšné zvíře bez povšimnutí kráčí dál."), lehký vtip (Autoškola, Okolí zrcadla). Ve verších se odráží autorův pozitivní přístup k životu, všímavost a citlivost pro vnímání nálady prostředí, ve kterém se právě pohybuje.

07.01.2016

Zvláštní sbírka. Na první přečtení nepochopitelná, slova zdají se být prázdná, jejich smysl uniká. Při následném listování se už občas objeví dříve skrytá emoce. Od delšího setrvání u knížky však odrazuje autorův odtažitý styl a její grafická úprava. Stránky s černým orámováním mají patrně evokovat smuteční oznámení. Třebaže se téma smrti v básních objevuje často, celkově nijak zvlášť truchlivě nepůsobí. Vynikající svou atmosférou je báseň Schovávaná. Žel, ostatní verše tak zaujmout nedokázaly.

06.01.2016

Ladění sbírky je nostalgicky podzimní. Z veršů vyznívá odevzdaná smířenost se životem, bez touhy po jaru. Zklidnělá duše nechce budit radost, která v ní usnula. Občasná hra se slovy v některých básních působí rušivě, někdy se vydaří. Slavnost: "Kdož propadáte bažině bažení, která své věrné žírnou slávou sytí, vy blahoslavení blažení, v blahovůli a blahobytí! Hozené za hřbitovní zeď jsem našla kosti, ještě ne mé a přece mé. Nejsme a nebyli jsme na slavnosti a ani tam být nechceme."

05.01.2016

Komu je kniha vlastně určena? Zdá se, že vyhořelým, nespokojeným manažerům mezinárodních firem, kteří musí dělat to, co chce jejich neoblíbený vedoucí a ne to, co chtějí oni a o čem se domnívají, že je jedině správné. Myslím, že člověk se zdravým selským rozumem si umí poradit sám a nepotřebuje putovat s Richardem přes celou zeměkouli. Ovšem manažer se bez osobního poradce patrně neumí obejít. Pro sdělení několika neustále opakovaných mouder je rámec rádoby tajemných reinkarnačních příběhů dost zvláštní. Ty příběhy se sice dobře čtou, ale pochopit jejich smysl se mi nepodařilo. Možná by bylo zajímavé, kdyby autor, evidentně obdařený velkou fantazií, rozvinul jako téma situaci, kdy by se všichni lidé na základě jeho doporučení odhodlali osvobodit od jha vykořisťovatelů-zaměstnavatelů, odvrhli by jistoty a každý by dělal jen to, co by chtěl. Kniha by se mohla jmenovat Dokonalý chaos.

1 04.01.2016

Pan Vondruška opět nezklamal. V historických detektivkách nemá u nás konkurenci. Také v tomto příběhu najde čtenář vše, co očekává - zajímavou zápletku, napětí, jemný vtip. A navíc zjištění, že charaktery a jednání lidí jsou pořád stejné, bez ohledu na to, ve kterém století zrovna žijí.

1 02.01.2016

Velice přínosný pohled skrze děti na civilní obyvatelstvo a jeho strádání v době 1. světové války. Některé informace jsou v souhrnu dost překvapující, například počet různých sbírek. Poučné čtení vedoucí k zamyšlení. Jak bychom v podobných podmínkách dlouhodobého hladu, nedostatku a psychických stresů přežili my - pohodlím zhýčkaní lidé?

02.01.2016

Knihu možná ocení generace, která socialismus nezažila. Pro ty ostatní nepřináší nic překvapujícího. Autoři z rozhovorů konstatují, jak to tehdy chodilo a co změnilo po roce 1989. Každá společnost zná svoje pravidla, psaná i nepsaná, a všichni obecně vědí, jak se v nich pohybovat. Otázkou zůstává smysl studie, už s ohledem na minimální počty vypravěčů, kteří navíc netvoří reprezentativní vzorek zástupců jednotlivých profesí. V případě, že autoři chtěli zachytit hlavně svědectví lidí, měli dát větší prostor přepisům rozhovorů. Tazatelé byli limitováni už tím, že rozhovory jim pochopitelně poskytli pouze lidé s čistým svědomím. Pro celkové historické zhodnocení zkoumaného období je kromě většího časového odstupu, aby byl eliminován vliv osobní zaujatosti, nutno pracovat se širší základnou narátorů. Kladem publikace je možnost nahlédnout blíže do fungování různých oborů lidské činnosti.

26.12.2015

Mnoho prchavých dojmů. Napadá mě příměr k okružní cestě metropolí. Průvodce chrlí rychlým tempem na turisty kvanta informací, návštěvníci by se rádi dozvěděli i detaily, co bylo před tím i potom, ale autokar nezastavuje, obrazy za jeho okénky se střídají, občas projede z jiného směru stejnou křižovatku. Snad by bylo lepší putovat pěšky a poznat sice méně, ale důkladněji. Kniha Jiřího Kamena může být inspirací, kam se při návštěvě Vídně podívat. Pro mne jsou však zajímavější příběhy ze života pozapomenutých osobností, které by si zasloužily širší rozpracování.

3 20.12.2015

Hodně silné čtení. Není však omezeno jen na líčení drastických scén z tábora (některé jsou opravdu hrůzné). Autor hledá i odpověď na otázku, proč vše probíhalo tak hladce, bez odporu. Poválečný život Capesia a jeho obhajoba působí při vědomí osudů jeho dřívějších sedmihradských sousedů a známých, se kterými se setkal v Osvětimi, jako výsměch. Nelze se divit, že téměř všichni, kteří asistovali při cestě lidí z transportů na smrt, se cítili nevinní (jen vykonávali rozkazy). Chtěli si prostě zachránit život, k čemuž dostali šanci. Na rozdíl od těch, kteří do koncentračních a vyhlazovacích táborů přijížděli v dobytčích vagónech.

Řazení výpovědí, záznamů či rozhovorů působí obzvláště zpočátku, dokud není zřejmé, kým je vypovídající osoba, dost nepřehledně. K tomu přispívají i skoky v čase.

1 12.12.2015

Sbírku jako by charakterizovaly verše "ty tuny napsaných výkřiků vytažených z mrazáku noci". Výkřiky jsou to prázdné, nepoetické, nevyzařují citový prožitek ani neevokují atmosféru míst. Čestnou výjimkou je snad jen báseň Americká krása.

09.12.2015