Lenka4 komentáře u knih
Kniha přináší spoustu zajímavých informací. Působí však poněkud roztěkaným dojmem, neboť autorka se nesoustředí pouze na zvyky české či moravské, ale přidává i obyčeje z jiných slovanských zemí, dokonce i z jiných světadílů (Asie, Afrika). V těchto případech se jedná jen o jakési útržky bez souvislostí, jejichž výpovědní hodnota bez celkové znalosti tamních tradic a náboženství je nepatrná a rozptylující. Publikaci by prospělo užší zaměření na historii svateb na našem území a přísnější chronologické uspořádání. Občasné opakování informací v textu a lehké moralizování budiž paní Jančíkové odpuštěno, neboť k předkládanému tématu snesla velké množství poznatků, které čtenáře často až překvapí.
Třebaže jsou záznamy v deníčku velmi stručné, lze si z nich udělat představu o podmínkách života radistek u frontové linie i v týlu. Kopání zemljanek, bláto, střelba nepřítele, přesuny, nečinnost, radost z možnosti se umýt, přátelství, smrt, ale i koncerty, tanec, oslavy, svatby. Velmi pěkná je úvodní část s životopisem Jiřiny Švermové od editorky Aleny Vitákové. Ač poznámky pod čarou zpravidla jen zdržují četbu, zde stojí za pozornost. Přinášejí mimo jiné i informace o Jiřininých spolubojovnících a jejich osudech. Zvláště ty poválečné mají velkou vypovídací hodnotu.
Pamětník se nad knihou nostalgicky usmívá a s radostnými výkřiky "jé, tohle jsme měli doma" se přenáší do doby mládí. K jistému znepokojení vede jen zjištění, že věci z jeho dětství se již stávají muzeálními sbírkovými předměty. Nepamětníci se patrně budou na knihou usmívat pobaveně, neboť obzvláště některé tehdejší módní kreace dnes působí dost zvláštně. Ale stejně tak se po desetiletích jistě naši potomci budou dívat na dnešní styl. Knize bych vytkla nepříliš zdařilý výběr obrazových příloh. Někde by byla namístě jejich redukce, hlavně u módy a prospektů s dlouhými texty, které jsou bez silné lupy nečitelné. Zdalipak se dočkáme i třetího dílu?
Kniha působí roztříštěným dojmem. Autorka se snažila pospojovat dost nesourodé celky. Otázka je, co hlavně chtěla čtenářům přiblížit - dějiny druhé poloviny třicátých let dvacátého století, filosofii a tvorbu Karla Čapka, jeho soukromý život, nebo stavební úpravy jednoho domu? Historický nástin doby je vzhledem k rozsahu publikace pochopitelně dost obecný. Myšlenky Karla Čapka k politické situaci v Evropě by vydaly na samostatné dílo, které by však vyžadovalo hlubší studium. Obsahy uvedených Čapkových děl připomínají školní referáty. Nejzajímavější částí (kterou dle názvu knihy čtenář očekává), jsou kapitoly o Strži. Dovedu si představit, že by z nich byla pěkná informační brožura pro návštěvníky památníku. Jen by to chtělo text doplnit více fotografiemi exteriérů i interiérů popisovaných budov a jejich okolí, vhodné by byly s ohledem na detailní popisy úprav objektů i půdorysné plánky.
Podrobné a přehledné shrnutí problematiky práce českých dělníků v německém průmyslu. Dobrovolné odchody v rámci náborů se celkem rychle měnily na nucené nasazení, jehož nenastoupení či opuštění mělo za následek těžké tresty. Z obrazových příloh působí nejvíce osobní dopisy nasazených a dobové fotografie Zdeňka Tmeje. Publikace rozšiřuje povědomí o životě našeho obyvatelstva v období 2. světové války, které je obecně známé spíše z pohledu účastníků bojů a vězňů v koncentračních táborech.
Velice příjemné čtení. Ani nevadí, že většina příběhů už byla zfilmována, či vyšla dříve v jiných souborech. Předkládané zločiny jsou promyšlené a inteligentní. Zcela nové pro mne byly povídky Outsider a Greenshawova kratochvíle.
Život Lídy Baarové byl opravdu výjimečný a určitě nezáviděníhodný. Popularita přináší nejen opojné chvíle, ale často i nevítané zásahy do soukromí a problémy, kterými pak trpí i blízcí lidé. Kniha Stanislava Motla je psána o herečce jako o objektu zkoumání. Autor vychází z osobních rozhovorů, autobiografie L. Baarové, pátrá v archivech. Myslím, že o pocitech a uvažování L. Baarové se čtenář dozví více z její knihy Života sladké hořkosti. Ve vlastním životopise subjekt hlouběji nahlédne do vlastního nitra a události líčí v mezích svého obzoru, takže se stává lidsky bližší a jeho jednání pochopitelnější. Velkým kladem knihy S. Motla jsou informace o konci života L. Baarové a bohatý obrazový doprovod.
Celkem poklidné vyprávění není nudné. Trochu nepravděpodobný se zdá velký výskyt tak různě svérázných postav na malém prostoru. Žel konec je náhle zahlcen (i přehlcen) informacemi a ději, ve kterých se čtenář může ztrácet. I když je rozuzlení nápadité, stálo by za to ubrat v závěru na překotnosti a přizpůsobit ho tempu celého příběhu s přiměřenou gradací. Přes tento nedostatek se jedná o pěknou detektivku.
Ze začátku se vyprávění zdá místy těžkopádnější, ale možná je to dáno odstupem od přečtení prvního dílu. Doufejme, že pokračování budou vycházet v rychlejším sledu. Určitě by bylo dobré v úvodu k dalším dílům pro přehlednost nakreslit rozrod Prokopova rodu. Usnadní to orientaci mezi přibývajícími potomky a jejich partnery. Ocenění si zaslouží pěkně vylíčené vztahy mezi kališníky a katolíky i mezi různými skupinami kališníků navzájem.
Není náš pohled na lidi žijící před více než tisíci lety pokřivený tradovanými křesťanskými legendami? Pokud hrála v jejich životech pohanská božstva tak velkou roli, jak líčí autor, je neuvěřitelný tak rychlý (a upřímný) obrat k nové víře, její pochopení a rozšíření. Není nakonec otázka víry v životě tehdejšího prostého obyvatelstva přeceňována? Kromě přílišného důrazu na náboženství román obsahuje i několik dosti nepravděpodobných či nelogických zápletek (např. příběh Ledy). Vadí též nadměrné opakování některých skutečností (utrpení žen plynoucí z jejich neplodnosti). Zajímavější by bylo lépe propracovat charaktery více osob, hlavně žen, kterých je v příběhu málo, jsou líčeny dost ploše a do jejich světa se autor odvážil vstoupit jen okrajově a šablonovitě. Kladně lze hodnotit to, že kniha se čte dobře a vhodnou formou přibližuje historické osoby a události. Kladně nelze hodnotit nakladatele, který šetří na korekturách a dovolí si vydat publikaci s tolika chybami.
Vyprávění v lehce otupěle fantazijním tónu, skoro jako by psané pod vlivem oněch kouzelných houbiček. Zajímavé filosofické úvahy, velice zdařilý výklad trojjedinosti Boha. Čtivé, působivé.
První dojem - dojemné. Když slzy oschnou, uvědomí si čtenář, že se jedná o jakousi velmi národnostně laděnou pohádku, kde dobří lidé (Chodové) žijí ve své krásné rodné zemi, mají se rádi a pomáhají si. Jenže jsou tuze chudí a tak musí jít pracovat (slovo otročit by bylo údernější, ale nelze přehlížet slušný výdělek) do ciziny (Bavorska) pro naduté cizince, což jim působí fyzické i psychické strádání. To je nejspíš hlavní motiv tohoto literárního dílka, jehož velkým kladem je použití chodského nářečí v dialozích.
Zdařilé je zpracování v podobě děje přerušovaného obrazy z minulosti. Na malém prostoru a ve zkratce jsou tak představeny osobnost Kryštofa Haranta i jeho nevšední osudy ve značné bohatosti a šíři. Tempo vyprávění je poklidné, atmosféra evokuje vzpomínání a rekapitulaci života na jeho předčasném sklonku.
Začíst se do Vančurova jazyka je zpočátku poněkud obtížné, ale třebaže jde o deprimující čtení o životě bezútěšně bědném, nelze se od něj odtrhnout. Hrdinové z Vančurovy knížky neupadají do beznaděje, prostě žijí či přežívají, jak se dá. Možná právě v tom tkví autorovo poselství - ani v těžkých situacích nepropadat zoufalství a žít, nebo alespoň přežívat. Ocenit je třeba zdařile vykreslené charaktery postav z nižších sociálních vrstev. U pánů už převládá klišé "bohatý= zlý, pyšný".
Vcelku otevřená zpověď ženy, jejíž životní náplní byla profese herečky. Díky určité naivitě mládí a uzavřenosti ve specifickém uměleckém světě žila poněkud mimo realitu běžného života. O to tvrdší pro ni musel být střet s ním. Vyprávění o pracovních i milostných záležitostech se nenápadně stává dramatickým a vrcholí v emotivních scénách z vazby. Právě v nich Lída Baarova vyjadřuje své pocity tak sugestivně a silně, že jí je čtenář musí věřit. Nemyslím si, že by něco zásadního ve svém životopisu zatajovala, ve stáří by to už ani neměla zapotřebí. Smutné je, že na fámy a smyšlenky zpravidla žádná obhajoba ani vysvětlování nestačí.
V některých básních se odráží aktuální problémy doby jejich vzniku, většina je však nadčasových. Ač Žáčkova poezie může budit povrchní dojem rýmovačky, ukrývá v sobě zpravidla zajímavý postřeh či moudro. "Tak to chodí v každé válce za všech dob: generál si vyslouží svůj metál, vojín hrob." Z aforismů: "Jedině analfabet nikdy neudělá pravopisnou chybu. Co je ti platné, že mluvíš pěti jazyky, když neumíš naslouchat ani v mateřštině?"
Velice svěží text, který dokládá, že ve věcech lásky jednali lidé i před staletími podobně jako dnes. Oceňuji to, že autor dokáže diváka (čtenáře) až do konce udržovat v napětí, kdo si koho vezme.
Třebaže je knížka psána velmi výrazně z křesťanského pohledu, lze ji doporučit k přečtení i lidem jiných náboženství či bez vyznání. Všem, kdo se bojí smrti. K podobnému stavu v životě může dojít po jakékoliv tragédii u kteréhokoliv člověka, třeba po těžké autonehodě. Jen by mě zajímalo, jakou podobu uvidí ve světle na konci tunelu vyznavači jiného náboženství. Muž Ježíš to nejspíše nebude. Ale dobro, láska a pokoj jsou určitě univerzální.
Svižně psané příběhy všedních dnů, které měla autorka možnost prožít v blízkosti lidí jiných kultur, tradic a vyznání. Lehkost vyprávění se nenápadně, leč souvisle, vytrácí. Zvláště je to patrné v článcích od roku 2014. Navíc v tomto období se některé věci v textech opakují, což působí rušivě při čtení na jeden zátah (od knížky se velmi těžko odchází). Možná by pro účely knižního vydání bylo vhodné články upravit a části již dříve použité vynechat. Vysoko lze hodnotit informativní stránku publikace. Problémy autorka pojmenovává přímo a nestranně.
Slova písní mají jinou sílu s melodií, v doprovodu hudebního nástroje, v atmosféře místa a v pěvcově originálním provedení. O toto vše je čtenář ochuzen. Dochované torzo veršů nestačí k tomu, aby se dostatečně vcítil do duše básnířky. Přesto je patrná nostalgie po mládí a kráse, ve svatebních písních pak i nedočkavá radost rušená tlumenými obavami. Velice zdařilá je grafická úprava knížky. Umístit zlomky poezie na útržky či střepy byl výborný nápad. Ilustrace pomáhají čtenáři přenést se do antického světa, ve kterém žili lidé stejní jako dnes. "... nejzpupnější jsou ti, jimž se dostává přespříliš poct."