Lenka4
komentáře u knih

Výborná pomůcka pro rychlé nalezení nebo ověření informace. Pro luštitele téměř nepostradatelná.


Moc milé vyprávění. Oceňuji také někdy hodně nečekané konce jednotlivých příběhů.


Ze sbírky mě nejvíce zaujala Kavárna na periferii a vtipná Orientální, aneb tygr v zelí. Celkově sbírka zanechává příjemný dojem, leč ne tak hluboký, abych se k ní znovu vracela.


Některé z básní jsou pěkné náladovky, mají v sobě i lehký vtip.


Verše se dobře čtou, ale zdá se mi, že nejdou příliš do hloubky.


Těkavé, ale přesto ucelené myšlenky probíhají verši, které nejsou krasoumně poskládané. Jak sám básník říká "báseň tu není pro krásu, musí být špatným svědomím". Přesto se jedná o silný zážitek, neboť silná je autorova touha sdělit své myšlenky a životní filosofii. Snad nejpůsobivější je báseň Viděl jsem agónii starce.


Básně působí jemně, rýmy nenásilně plynou. Je to moc pěkné čtení. Hezký dojem z knížky mi pokazil jen doslov J. Hájka, který na dvaceti devíti stranách pojednává o autorovi a jeho tvorbě s hlavními důrazy na to, že pomýlený básník opustil komunistickou stranu. Inu, sbírka vyšla v roce 1961.


Není lehké psát román o obyčejném životě obyčejného člověka z maloměsta. Kniha má slušné tempo vyprávění, rozhodně nenudí a může inspirovat k tomu, aby si každý někdy našel čas na vlastní sebekritický pohled na svůj dosavadní život.

Postřehy a zkratkovité příběhy ze života s tématem nemoc, bezmoc, stáří, smrt jsou podány bez okázalého sentimentu. Prostě pohled na svět, tak jaký je, či se může zdát. Moc pěkná je anti-lopí báseň a vzpomínka na otcovo rádio. Také jsme měli doma něco podobného.


Příběh je vyprávěný s chladným odstupem. Třebaže sám o sobě není napínavý, během četby vzrůstá zvědavost, jak to dopadne. Stylově je vyprávění na můj vkus dost chmurné.

Carducci mě příliš nenadchl. Sbírka začíná oslavnými verši, které ve své mnohoslovné květnatosti působí až trochu kostrbatě. Následující oddíly s milostnou či přírodní lyrikou jdou básníkovi více od srdce a je to hned znát. V celém výboru jsou nejzajímavější básně Na polích u Marenga a V klášteře del Santo, a to nikoliv pro svůj obsah či formu, ale protože jsou uvedeny hned ve dvou různých překladech za sebou. Sologubovy povídky na netradiční témata (hlavně nápad zmenšování u Človíčka) nepostrádají trochu tajemství, typický ruský smutek a krutou grotesknost spojenou s tragičností.

Příjemná četba. Postřehy z rodinného života podané převážně velmi vtipnou formou. U některých situací stačí zaměnit jména osob a hned vidím někoho ze svých známých (krabicová máti, sraz spolužáků, dalekozrakost). V některých situacích vidím dokonce sebe.


Hodně silný příběh. Z dolu na olovo mrazí snad ještě více, než z cesty Sibiří. Tato kniha patří mezi ty, které si časem přečtu znovu.


Autorka předkládá hodně pochmurný obraz světa - smrt, politické události, lidi, kteří snad od života už nic nečekají. Obsah přesně ilustruje malba na obálce - šedivá beznaděj. Není to prostě sbírka pro potěchu duše.


Vskutku humoristický román. Vtipné pojmenování osob, jejich barvitě popsaná charakteristika, a ta nezaměnitelná mluva pánů inženýrů chemiků ... Je potěšitelné, že ve stejném duchu jako kniha se nese i film, takže určitě filmem není zklamán ten, kdo dříve čte, ani knihou ten, kdo se dříve dívá.

Jedna ze zajímavějších sbírek současných básníků. Obzvláště druhá část, jejímž tématem jsou marketingové firmy (např. Teambuilding - abysme postavili Tým, musíme zabít Člověka). Autor předkládá otázky spojené s bytím, ale nečiní tak z chmurné pesimistické pozice. Z veršů je cítit momentální naštvání či znechucení, ale celek svědčí o autorově vnitřní vyrovnanosti. Vadilo mi jen občasné použití hrubších slov.


Paní Sternbergová svůj životní příběh napsala velmi dobře a poutavě. Právě na osudech konkrétních lidí si člověk uvědomí, jak změny politické situace a společenských poměrů mohou zásadně ovlivnit životy jednotlivců, a to ze všech vrstev společnosti.


Zdařilý výběr z tvorby nejznámějších autorů té doby. A dobrá připomínka školních let, neboť obsahuje hodně básní, které jsme se učili nazpaměť.


Se svým (ne)nadáním pro matematiku nejsem schopna řádně ocenit výsledky a řešení, k nimž autor dospěl. Ale příklady uvádí zajímavé a občas i vtipné.


Knihu jsem měla rozečtenou více než rok. Jednotlivé příběhy při souvislém čtení splývají a třebaže jsou některé vtipné a zajímavé, je jich prostě moc.
