Lenka4 komentáře u knih
Milá, jemná poezie. Nejpůsobivější je báseň Už maminka se loučí (Za Miladou Trojanovou), která mě dojala až k slzám.
Možná, že četbou Vergilia v originále, vyvstane krása jeho veršů. V překladu O. Vaňorného se mi verše krásnými nezdály. Zpěvy rolnické obsahují mnoho jistě užitečných rad jak a co kam a kdy sít, sázet, jaká zvířata jsou vhodná pro chov a podobně, ale je to celkem nezáživná učebnice. Výjimkou je návod na "výrobu" včelího roje z kravské mršiny. Zpěvům pastýřským lze porozumět až po přečtení poznámek na konci knihy. Poznámkový aparát si zaslouží pochvalu. Je hodně rozsáhlý a bez něj by mnohé skutečnosti doby, okolnosti vzniku a obsah veršů zůstaly utajeny.
V náznacích je velká dramatičnost. Hrdinův neklid a rozervanost prostupuje celé dílo. Knihu doprovázejí velmi hezké ilustrace Adolfa Absolona. Příliš však nekorespondují s duchem díla, a to pro jejich barevnost, která je náladově optimistická, klidná. Jistě by bylo vhodnější jejich černobílé provedení.
Lze se domnívat, lze tušit, kdo by tajemným lučištníkem mohl být. Ovšem pravda, jako v každé správné detektivce, vyjde najevo až na posledních stránkách. Je to napínavé čtení, od kterého se nedá odejít.
Sdělovacím prostředkům (včetně veřejnoprávních) nelze věřit, že jsou nestranné a podávají jasné a úplné zprávy. Farkasova kniha to potvrzuje a navíc upozorňuje i na plíživá nebezpečí plynoucí z politického vývoje, která si možná ani ještě neuvědomujeme. Například poukaz na německý sociální systém Hartz IV. a jeho nápadnou podobnost se stavem řešení problémů nezaměstnaných v současnosti u nás. To, že autor své zdroje informací nejmenuje, je celkem pochopitelné. Jestliže některé informace nejsou v souladu s jejich oficiálním prezentováním ze strany vládnoucí moci, mohou jejich šiřiteli hrozit různé sankce. "Šeptanda" funguje za každého režimu a zpravidla je její jádro pravdivé, i když se k němu mohou nabalit různé přídavky. Válka médií je hodně zajímavé čtení, závažný podnět k přemýšlení i diskusi. Vadil mi styl, jakým je kniha psaná. Zdá se mi poněkud překotný a neuspořádaný, jako by autor honem spěchal vypovědět novou myšlenku, která ho právě napadla, aniž by řádně uzavřel předchozí. Určitě by si jednotlivá témata zasloužila větší propracovanost a širší pohled.
Děj má spád a několik rovnocenných linií, které jsou vedeny přehledně a v návaznosti. Zdařilé vykreslení místa dějů. Zajímavé charaktery postav. Žádná nudná místa. Originální nápady. Bez drastických scén. Správná míra napětí. Spousta koček. Je to jedna z nejlepších současných českých detektivek, které jsem v poslední době četla.
Kniha, u které se nemusí přemýšlet, jen se nechat bavit. Doporučuji nejen na léto, ale především na podzimní deštivé a mlhavé dny.
Rýmované verše se velice hezky čtou, z těch volných je zase více cítit opravdovost autorova sdělení.
Žena, které básník recitoval tyto verše, mu určitě nemohla dát košem. Od autora bych však očekávala trochu nápaditější nalezení rýmů. V této Vrchlického sbírce je dost takových, které jsou obecně hojně používané.
Výborná pomůcka pro rychlé nalezení nebo ověření informace. Pro luštitele téměř nepostradatelná.
Moc milé vyprávění. Oceňuji také někdy hodně nečekané konce jednotlivých příběhů.
Ze sbírky mě nejvíce zaujala Kavárna na periferii a vtipná Orientální, aneb tygr v zelí. Celkově sbírka zanechává příjemný dojem, leč ne tak hluboký, abych se k ní znovu vracela.
Některé z básní jsou pěkné náladovky, mají v sobě i lehký vtip.
Verše se dobře čtou, ale zdá se mi, že nejdou příliš do hloubky.
Těkavé, ale přesto ucelené myšlenky probíhají verši, které nejsou krasoumně poskládané. Jak sám básník říká "báseň tu není pro krásu, musí být špatným svědomím". Přesto se jedná o silný zážitek, neboť silná je autorova touha sdělit své myšlenky a životní filosofii. Snad nejpůsobivější je báseň Viděl jsem agónii starce.
Básně působí jemně, rýmy nenásilně plynou. Je to moc pěkné čtení. Hezký dojem z knížky mi pokazil jen doslov J. Hájka, který na dvaceti devíti stranách pojednává o autorovi a jeho tvorbě s hlavními důrazy na to, že pomýlený básník opustil komunistickou stranu. Inu, sbírka vyšla v roce 1961.
Není lehké psát román o obyčejném životě obyčejného člověka z maloměsta. Kniha má slušné tempo vyprávění, rozhodně nenudí a může inspirovat k tomu, aby si každý někdy našel čas na vlastní sebekritický pohled na svůj dosavadní život.
Postřehy a zkratkovité příběhy ze života s tématem nemoc, bezmoc, stáří, smrt jsou podány bez okázalého sentimentu. Prostě pohled na svět, tak jaký je, či se může zdát. Moc pěkná je anti-lopí báseň a vzpomínka na otcovo rádio. Také jsme měli doma něco podobného.
Příběh je vyprávěný s chladným odstupem. Třebaže sám o sobě není napínavý, během četby vzrůstá zvědavost, jak to dopadne. Stylově je vyprávění na můj vkus dost chmurné.
Carducci mě příliš nenadchl. Sbírka začíná oslavnými verši, které ve své mnohoslovné květnatosti působí až trochu kostrbatě. Následující oddíly s milostnou či přírodní lyrikou jdou básníkovi více od srdce a je to hned znát. V celém výboru jsou nejzajímavější básně Na polích u Marenga a V klášteře del Santo, a to nikoliv pro svůj obsah či formu, ale protože jsou uvedeny hned ve dvou různých překladech za sebou. Sologubovy povídky na netradiční témata (hlavně nápad zmenšování u Človíčka) nepostrádají trochu tajemství, typický ruský smutek a krutou grotesknost spojenou s tragičností.