lenka7679 komentáře u knih
Od začátku roku kniha, která si zaslouž plný počet. Čte se sama, perfektně vykreslené prostředí, z kterého dýchá atmosféra minulosti, s některými z jejich morbidních detailů. O to zajímavější je, že se autorka snažila držet historické skutečnosti, od fotografování, až po shánění mrtvých těl.
Proložení příběhu prospělo a osvěžilo ho. Vneslo ten potřebný poslední střípek. Nicméně není vůbec těžké uhodnout, záhadu, která se vine celou knihou, až k jejím posledním stránkám. Tušila jsem od samého začátku, o co půjde. To mě, k mé škodě, připravilo o zážitek na konci.
Každopádně vřele doporučuji, jen nehledejte žádnou velikou romantiku, ta se zde nekoná a přes to, nebo možná i proto stojí kniha za přečtení. Skvělý zážitek.
Musím ocenit námět, ten byl originální. Začátek knihy velmi povedený a chytlavý a pak to šlo už jenom z kopce. Hlavní hrdinka není žádný zlatíčko a na svědomí toho má na konci víc, než leckterý nemrtvý. Její ztvárnění bylo na spoustě míst ploché a naivní a já jí nevěřila.
Potenciál kniha má, tak snad ho autor v dalším díle využije.
Zatím to na víc, než tři pěkné hvězdy není. Na to, jaký se okolo knihy strhl rozruch to nesplnilo mé očekávání. Já si nejspíš počkám, až už opravdu nebude co číst a pak si přečtu další díl, možná.
Mám smíšené pocity. První díl byl bezkonkurenčně lepší, u tohoto mi přijde, že se tu vše tak kombinovalo, až se nám to překombinovalo a je milion jedna věcí na vyřešení, ale přitom hrubý náčrtek už čtenář má. Maas jede podle osvědčeného schématu a z tohoto pohledu čtenáře moc překvapení nečeká. Avšak, píše čtivě, její postavy jsou zajímavé, popisky poutavé skoro jako živé. Jenže já se přes tohle všechno super nemohla pořádně začíst a dvěstě stránek před koncem začal knize docházet náboj a já už se začala těšit na konec.
To, že se jistě nebude jednat o poslední díl, bylo každému, kdo Maas zná jasné. Je jako přadlena, příběh přede z tisíce jemných vlákýnek a umí to zatraceně dobře. Jsem zvědavá na další díl, jelikož konec mě velmi zaujal, jen jsem ráda, že to ještě chvíli potrvá, protože potřebuji opět získat odstup a začít se těšit.
Říká se, že jak na Nový rok, tak po celý rok. Proto jsem sáhla po osvědčené spisovatelce, jedné z mých nejoblíbenějších a jejím novém počinu Kosti v srdci.
Colleen Hover umí pracovat s emocemi a v tomto ohledu je královnou. Nebojí se sáhnout po těžkých a nepopulárních tématech a zpracovat je do příběhu, který ve vás zachová trvalý dojem.
Tentokrát však musím jednu hvězdu ubrat, protože Kosti v srdci mi přišly, oproti předchozím dílům, plošší a nepropracované do hloubky. Konec byl o to méně uvěřitelný. Asi bych raději více rozvedla dobu před koncem příběhu, než plytký prostředek, který odkazoval na překvapení na závěr, které se z mého pohledu tak úplně nekonalo.
Nicméně stále platí to, co jsem zmínila výše a myslím si, že toto je jen nádech, před něčím opět úžasným a nemohu se dočkat další knihy.
Beyah je neobyčejná dívka, kterou zformovaly neobyčejné okolnosti. Jejich vlivem se dostává na dva měsíce k otci, kde pozná jednoho bohatého floutka, který pro samé bohatsktví neví, jak vypadá obyčejný život. Samson je všechno, jen ne obyčejný, ale na by přeci Beyah měla být zvyklá, protože nic v její blízkosti ani obyčejné být nemůže.
Pro fanoušky nutnost, pro začínající ochutnávka toho, co Colleen dokáže. Vřele doporučuji a zároveň s touto i všechny předchozí knihy.
Slabší čtyřka, jako první díl celkem chytlavé a jsem zvědavá, jak bude pokračovat příběh. Upřímně mi pár věcí nedávalo smysl, třeba to, proč Briony, šlechtična, pracovala, protože pracovat musí každý a samozvaní šlechtici nepracovali. A to nebyla jediná věc. Ale co už, prostě se tam vloudilo pár šotků.
Kniha ve své druhé polovině začala ztrácet dech a zápletka se stávala lehce průhlednou a nedotaženou. Postavy se začaly chovat zvláštně a vztah hlavních hrdinů byl nepropracovaný. Chyběla mi tam hloubka.
První díly nehodnotím tak přísně a nechávám si prostor na to, abych si upravila názor. Pokud se v dalším díle nedostatky vychytají a autorka zapracuje na postavách, bude to za pětku.
Parádní jízda a naprosto se ztotožňuji s komenty odkazujícími se na S. J. Maas, v této kategorii něco jako kouzelnici se slovy.
Příběh je skvěle vypracovaný, lehce vtáhne do děje a má spád. Hlavní hrdinové si od začátku získají sympatie čtenáře. Baví mě prolínání různých žánrů a to, jak autorka pracuje s představivostí.
Jsem překvapená a potěšená a hlavně natěšená na další díl.
Callypso, jako mladší zažívá něco, co nikdo zažít nechce, proto se rozhodne situaci řešit dle svých možností. Ovšem řešení této neblahé situce, jak už to bývá, nebylo zkrátka ideální a následky ji pronásledují, i když už je to velká holka. Některé z nich jsou ovšem i velmi příjemné. Jo a je to vzácná siréna.
Handlíř si bere za každou službičku, kterou pro kohokoliv udělá magickou směnku a zároveň si důkladně dotyčného dlužníka označí, aby neměl případně zaječí úmysly a tato památka mu neustále připomínala, co dluží. No a je to taky vílí král.
Do teď si vlastně Callypso ani nevšiml, než mu začala pod nohama hořet půda a potřebuje tak trošku helfnout s jednou zapeklitou věcičkou, která se děje u něj doma ve vílákově, pardon Jinosvětě. Jenže Callypso se do toho úplně nehrne, protože nějaká společná minulost, zlomené srdíčko a tak. Jenže nemá zase tak moc na výběr. A tak se tahle dvojka pouští společně do záhadnýho vyšetřování.
Tak já vůbec nevím, jak tuto knihu hodnotit. Začátek se začal tak slibně a pak najednou, čím víc jsem se blížila k prostředku, tím méně mě kniha bavila a začala jsem přemýšlet, o čem vlastěn je, kromě očividného.
Je půlka knihy a hlavní hrdinka se stále jen rozkoukává a v podstatě se nic neděje. Svět je zvláštní, ale ne hezkým způsobem, ale skutečně zvláštní a spousta věcí v něm nedává smysl a je nelogických. Pokud máme dokonce národ, který už od narození vidí budoucnost celého světa, je v podstatě děj knihy v trapu. A mělké vysvětlení, že vlastně se svou schopností neumí pracovat a z nejsilnějšího národa se udělá nejslabší mi sebral iluze. Toto je jen jedna z věcí, která mě zaráží. Nejspíš ani nedočtu do konce, protože to ve mně úplně zabíjí touhu číst.
A jako bonus. Postavy nejsou dobře vykreslené, k nikomu z nich se nedá vytvořit vztah.
Tohle mě bohužel úplně minulo.
Jsem na vážkách, jak knihu hodnotit. Docela jistě mi nepřišla jako horor, nebála jsem se a od začátku bylo jasné, o co v knize jde, na fantazii a hádání zbylo dost málo prostoru. Spíš mi to chvilkami přišlo jako detektivní pátrání, což už nebylo tak špatné, ale ani skvělé. Nicméně mi zůstalo pár nezodpovězených otázek a konec byl nedokončený a strašně uspěchaný.
Les je zajímavě zpracovaný a velice čtivý.
Do děje vtáhne autorka čtenáře velice lehce. Jen mi v něm chyběly podrobnější popisy a postavy nebyly tak dobře propracované, jako jsem zvyklá v jiných knihách. Souhlasím s většinou, která zde píše, že portály měly veliký potenciál, který zůstal nevyužitý. Příběh nešel do hloubky, ale byl to spíš popis denních povinností. Konec mě ani nijak nezasáhl, tím, že jsem si k postavám nedokázala vytvořit nějaký vztah.
Zrovna zde bych velmi přivítala, pokud by to byl první díl k sérii, kde by autorka téma více rozvedla a postavy přiblížila čtenáři.
Ale, aby to nevyznělo špatně, tak vůbec nelituji, že jsem knihu přečetla a mám ji v knihovně. Jen jsem zkrátka zvyklá na propracovanější a vyšperkovanější díla.
Osobně jsem knihu četla po větším odstupu od předchozího dílu a nelituji, právě naopak. Byla jsem ráda, že ne hned se mi vše vybavilo a chvilku to bylo, jako bych příběh četla znovu poprvé. Příběh z Camova pohledu byl vtipnější, ulítlejší a vyplnil mezery z prvního dílu. Většinou tyhle dva pohledy na stejnou věc nemusím, ale občas se stane, že mě překvapí a neskutečně baví. Přesně tohle je ten případ. Doporučuji.
J. L. Armentrout je skvělá vypravěčka a nebojí se pustit do různých žánrů. Nutno podotknout, že všechny jí jdou. Nepřestává mě udivovat a stává se jednou z mých velmi oblíbených spisovatelů.
(SPOILER) Já se odkloním od většiny nadšených ohlasů a musím konstatovat, že mě kniha zkrátka nebavila. Celá byla zdlouhavá a plná nesmyslných dialogů a popisů. Například v ní byly popsány i dialogy z televize, případně se prolínaly dialogy hlavních hrdinů s lidmi od vedlejšího stolu z restaurace, což vedlo k tomu, že se člověk v ději lehce ztrácel a zároveň s tím kniha ztrácela dynamiku. Vztah mezi hlavními hrdiny zde stagnoval a naopak se velmi řešila rodinná situace Strika a opět dostala zbytečný prostor i jeho bývalka. Co mně vadilo nejvíc je to, že tentokrát se případ řešil tak nějak okrajově a konec mi přišel, jako by se odehrál mezi řečí, aby se neřeklo. Tohle všechno na roztahané bezmála tisícovce stránek, kdy se kniha pomalu nedala vzít do ruky a velmi špatně se s ní zacházelo. Za mě, byl tento díl odklonem od původního Strika a Robin, kdy měly knihy spád, napětí akci a děj ubíhal. Tady jsem nudila a do čtení vysloveně nutila.
Knihu nehodnotím vůbec špatně, myslím si, že jako začátek série s mírným rozjezdem by to šlo. Děj byl lehce předvídatelný a co se bude dít a jaký bude mít kniha spád lze odhadnout už zhruba v první čtvrtině. Tím pádem odpadají překvapení, nicméně i když jsem četla lepší knihy, tak mě mrzí, že zde vyšel pouze první díl. Zbylé dva jsou k sehnání pouze v angličtině. Třeba se to po úspěšné sérii s Poppy změní a nakladatelství pokračování dovydá, když si Jennifer L. Armentrout získá větší fanouškovskou základnu.
Autorka je ve svých pozdějších dílech o velký kus napřed, to je jasně znát, ale své místo v YA a fantasy tato kniha má.
Dobrý příběh, bavila mě detektivní zápletka. Zbožňuji duchařské příběhy, ale tady se to skutečně o duchařino jen otřelo. Napětí jsem necítila a k hororu to má dle mého názoru taktéž daleko. Jenže nějakým způsobem, když jsem přijala to, že se u téhle knížky bát fakt nebudu, mě to chytlo. Takže jsem knihu spíše hodnotila jako detektivku a jsem spokojená. Je to napsáno čtivě, postavy jsou lehko zapamatovatelné, jejich konání pochopitelné a uvěřitelné. Nezůstala žádná hluchá místa. Pokud se chcete bát, sáhněte po něčem jiném, ale pokud vás lákají záhady, směle do čtení.
(SPOILER) Velmi příjemné překvapení, kniha se čte lehce, je poutavá a příběh má spád. Souhlasím, že děj mohl být více propracován a dialogy byly občas podivné, ale já jsem spokojená. Krásně jsem se začetla a za půl dne ji slupla jako malinu.
Jen jsem překvapená, že zde nevyšel druhý díl. Doufám tedy, že brzy vyjde.
Jestli hledáte oddechovku a máte rádi YA tak doporučuji. I když nespoileruji, tak raději zaškrtnu ano
Emma je zhroucená, její nejlepší kamarád je po smrti a ona se vrací bez něho po prázdninách zpět na prestižní školu. Zároveň tam nastupuje i šest nových žáků. Jsou to klony šesti stávajících studentů. Jaké to je žít s tváří někoho jiného? A jak bolestné je, se setkat znovu s tváří v tvář s někým, o kom jste si mysleli, že ho již nikdy neuvidíte. Tohle zjistí Emma všechno hned z první ruky a nejen to. Postupně se snaží vyznat sama v sobě, v Levim a jeho kamarádech. A možná i ve spoustě jiných věcech, protože nic není takové, jak se zdá.
Tak tohle byl přešlap. Knížka mě vůbec nebavila. Příběh byl tuctový, postavy plytké a vlastně mi bylo úplně jedno, co s nimi bude, protože jsem si k nim za celou dobu nedokázala vytvořit vztah. Jak jsem se na knížku těšila, tak jsem byla zklamaná.
Upřímně, ztotožňuji se s předchozími komentáři. Hlavní hrdinka mě neuvěřitelně vytáčela. Nedomyšlená pomstychtivost a až za hranou hnaná zloba je nejhorší cesta do pekla. Myslím si, že to ani není vhodná četba pro dospívající dívky, protože s hrdinkou budou sympatizovat a to není určitě dobrý vzor. Je mi líto, že je zrovna takové vážně téma takhle lehkovážně uchopeno. Čekala bych z toho mnohem větší morální hodnotu, která se přímo nabízela.
Další věcí je romantická linka, která je plochá, bez emocí. Z této knihy by se toho dalo vytěžit určitě mnohem více.
Nápad dobrý, ale jako celek funguje průměrně a místy až podprůměrně. Nemůžu uvěřit, že to psala stejná spisovatelka, jako DIMLY.
Tyhle detektivní zápletky jdou Jennifer mnohem lépe, než romány. Příběh mě bavil, měl spád, byl čtivý a typovat pachatele mě bavilo. Zkrátka vyvedený příběh. Určitě doporučuji.
Romantická jednohubka, bez žádných velkých zvratů. Děj je jednoduchý a nenáročný, doporučuji jako hodně oddechové čtení. Tato autorka umí vystavět příběh mnohe lépe.
Knihu jsem koupila v akci doslova za babku. Už jsem takhle pár knih nakoupila a skoro u všech jsem byla překvapená. Takže i tady jsem měla vysoká očekávání a ta se mi splnila. Ze začátku jsem přemýšlela, zda ji vůbec budu číst, jelikož ve mně probouzel právězačátek dost negativní emoce a nedokázala jsem si představit, jak by z něčeho takového mohlo vůbec něco co se podobá romantice vzniknout. A ono ejhle, překvapení.
Ráda bych řekla, že zápletka byla originální, ale ona nebyla, jen její uchopení bylo o dost brutálnější, což bylo svým způsobem osvěžující a jiné.
Nakonec bych i řekla, že se daly pochopit Damianovy pohnutky.
Čím se kniha blížila konci, tím byla snad lepší a lepší. Za mě je to na skvělé čtyřhvězdové ocenění a doporučuji.
Z mého pohledu se mi jeví první díl zkrátka lepší. Byl nabitější, žhavější, překvapivější a romantičtější. Všechno v něm mi přišlo opravdovější.
Ve druhém díle mi chyběla hlavní hrdinka, nebo spíš její charakter. Jak jsem četla i v recenzi níže, stala se z ní posedlá lítostivá holka, která se chtěla tvářit, že je nezávislá, s vlastní sebeúctou a hrdostí, aby o větu později poslala všechno do kopru a to se opakovalo ne jednou, ale stále. Toto je věc, která mě neskutečně vytáčela a kvůli tomuhle fňukání jsem se nemohla do knihy začíst. Chyběl mi v ní náboj prvního dílu. Chyběly mi žhavé scény, kterých se autorka v předchozím díle vůbec nebála. Místo nich se mi dostalo neustálého rozjímání a litování. I přes tato úskalí jsem se do knihy okolo sté stránky konečně začetla. Je mi líto umučeného potenciálu, ale vzhledem k prvnímu dílu a když si odmyslím ten fňukavý marast okolo, je to stále důstojné pokračování, které si po prvním díle musíte přečíst, i když toho budete chvílemi hořce litovat.