LenkaV.1
komentáře u knih

Ty nejzajímavější osobnosti bývají zároveň těmi nejskromnějšími... Velmi pěkně zpracovaná knížka o velkém a obdivuhodném člověku.


Ač mám ještě "nějaký ten pátek do padesátky", knížka mě fakt pobavila - aspoň vím, na co se připravit a do čeho jdu. Za mě osvěžující a bavící.


Četla se mi dobře, jako oddychovka na dovolenou - proč ne?


Už je to skoro v hodnocení nuda - ale je to prostě tak - i tahle knížka stojí za přečtení. I když už není tak "syrová", jako Mise Haiti.


Skvělý pohled za hranice našich všedních dnů, leckdy i naší zhýčkanosti, jednoznačně doporučuji přečíst. A smekám před MUDr. Šebkem!


Od koho jiného, než od reportéra ČT si doplnit informace o působení českých vojáků v Afghánistánu?
Autor se v roli válečného zpravodaje do země vracel opakovaně v letech 2005 - 2014. Zachycuje i tragická úmrtí vojáků, z nichž mnozí se v Afghánistánu stali jeho přáteli. Přidává pohled jejich spolubojovníků i nejbližších.
Syrový reportérský styl o syrové válce.
"Přesto je v lidech jedna věc: každý z nás věří, že jeho smrt nepotká. Má-li se něco stát, mozek automaticky generuje, že se to přihodí někomu jinému - aniž bychom mu to jakkoli přáli."


Svědectví mladé lékařky a záchranářky se specializací na anesteziologii, urgentní a horskou medicínu o působení v projektech Lékařů bez hranic a Medevac v Afghánistánu, Jemenu a Kurdistánu. Velmi hezky je zachycena nejen práce v terénu, ale i životní cesta a okolnosti, které autorku nasměrovaly právě sem. Férově řečeno, co člověka vede k práci u Lékařů bez hranic.
Pro mne byl hodně zajímavý popis mise v traumacentru v Kundúzu (kdo četl knížky Tomáše Šebka, setkal se s touto nemocnicí i se zástupcem Field Coordinátora p. Purdelem) z pohledu trochu jiné specializace. O to strašnější je zničení a ztráty na životech po leteckém útoku USA.
Dalo by se napsat mnohé, za mne tedy určitě doporučuji - jedna z knížek, které se mi těžko odkládaly.
"Je-li situace nepříznivá, odpor, strach a hněv jsou zbytečné, protože je třeba své síly soustředit na to, změnit ji. Pokud není cesta, jak situaci změnit, nezbývá než ji přijmout, protože je zbytečné se strachem a hněvem vycerpávat."


Moje první přečtená knížka od P. Hartla a řekla bych, že bude nejspíš i poslední. V podstatě není zas tak moc co vytknout, ale taky extra co vyzdvihnout. Přečíst první půlku jsem se skoro nutila, druhá šla trochu lépe. Popis životních postojů, rozhodnutí a nutnosti nést jejich následky není špatný, ani vhled do prostředí smetánky (někdy mi přišel výčet zvučných jmen pro děj trochu zbytečný, nicméně asi měl posloužit k většímu realismu v příběhu). Je to vlastně tak trochu o hledání štěstí kolem nás a zejména v sobě samých. Za mě knížka neurazila, ale ani nijak výrazně nenadchla.


Zajímavá knížka, malá formátem, velká obsahem. Že lékárníci stáli za zrodem Becherovky nebo umělého kojeneckého mléka asi člověk ví, ale třeba řasenka nebo zápalky nebo... Nebo si to najděte v knížce sami :-) Zatím není na pultech knihkupectví, ale je k dostání v sídle České lékárnické komory.


Zajímavý rozhovor o tom, jak být ve správnou dobu na správném místě, o "buldočí" vytrvalosti jít za svým (díky tomu vznikl Člověk v tísni). Pro ty, kdo nezažili 90. léta, to může být i zajímavý pohled do historie a přiblížení se tehdejší pulzující době. Líbí se mi realismus v rozhovoru a místy (sebe)kritický náhled autora. Politice se v tomto kontextu nelze vyhnout a pro mě byl i zajímavý pohled autora na některé z osobností, s nimiž se setkal. Myslím, že je fajn takovéto knihy si přečíst, protože pomáhají odkrýt pozadí a dát si věci do širších souvislostí.


Knížka v pohledu tří rovin - práce zdravotní sestry v barvách MSF ve Středozemním moři (třeba některým pomůže otevřít oči...), druhá rovina práce v mobilním hospicu Cesta domů a o startu hospicu v Poličce, třetí rovina ryze osobní formou dopisů, myšlenek. Přiznám se, že zpočátku na mě části s osobními dopisy působily rušivě, nicméně mají v knize své místo a dokreslují osobnost i cestu autorky. Rozhodně má můj obdiv jako nesmírně silná osobnost. Co mne mj. velmi zaujalo byl naturalistický popis toho, jak se člověk cítí poté, co pomine maximální "zápřah" - když Jitka po 4 perných měsících opustila Bourbon Argos. A také objasnění samotné autorky, proč v knize nejsou fotky. Svou recenzi končím slovy z knížky: "Žij, jak nejlépe dovedeš, poraď si, neboj se nikoho a ničeho, nikoho se o nic nepros, ale každému, kdo si to zaslouží, pomoz. Za nic se neomlouvej a ničeho nelituj. Buď svobodná a silná, protože o všechno ostatní tě život stejně nakonec obere."


Jak už tu zaznělo, jde trochu o "slepenec" několika kapitol. Bavila mě v podstatě jen první část, vtipně psána pohledem plodu, novorozence, batolete. V dalších se sem tam doplnily informace, načrtnuté v první části, ale jinak už to pro mne bylo nezáživné čtení... A román to tedy není zcela určitě.


Knížka "Takže jako na...", nebudu vulgární. Škoda papíru. Asi tak. Nebrat ani zadarmo!

Výborně se mi tato knížka četla, příběh herečky a svobodné maminky Lucie je velmi uvěřitelný, myslím, že mnohé se v leckterých pasážích poznáme :-) Výborné jsou vnitřní monology se Šedivkou, erotické scény nejsou vulgární a doplňují děj, celou knížkou se vine poselství, že naděje v lepší zítřky a víra v sebe sama jsou velmi důležité pro žití a přežití. Za mě skvělá oddychovka, ve které nechybí humor, erotika, ale ani naděje a pohlazení na duši. A svým způsobem i něha. Zatoulá-li se k ní i čtenář, možná při čtení pochopí, co je vlastně to holčičí přátelství a jak moc je v životě každé ženy důležité.


Je to síla! Trvalo mi to, než jsem tuhle knížku v antikvariátu sehnala, a rozhodně to stálo za to. Syrové, realistické, jako válka sama...


Musím říct, že mě tato knížka příjemně překvapila. Čte se dobře, má spád, velmi mě bavily "i-názvy" historických postav či míst (taková Marie iTerezie HabsUberská nebo Univerzita Fairytale v Hradvardu třeba...). Místy mě trochu mrazilo, protože postavy jako rychtáře Pláničku, prince Jaromíra či šéfredaktora bulvárního Šlestu známe asi všichni a nejspíš si taky umíme představit nebo jsme zažili, jak snadno lze člověka či dav zmanipulovat. Za mě doporučuji!

V knize jsou určitě zajímavé momenty k zamyšlení, nemůžu říct, že je to špatná kniha, ale taky nemůžu říct, že bych se bez ní neobešla. Nemohu se zbavit pocitu z posunu děl pana Casanovy někam jinam, možná ke komercializaci...? A dost mi vadily překlepy a chyby, jichž je na můj vkus v knize hodně - vnímala jsem je rušivě, což u knih, které mě zcela pohltí, tolik nevnímám. Takže tato kniha mě evidentně tolik nepohltila...


Je dobré vidět své tělo a ducha v souvislostech, pan prof. Kolář je bezesporu kapacita ve svém oboru. Přesto mi v knize něco málo chybělo, přemýšlím, jak to formulovat...? Možná vroucnost, která na mě z jiných takových knih dýchá... Proto nedávám plný počet *


Člověk má dojem, že Jeska je už jeho dobrou kamarádkou...


To by měla být povinná literaura! Čtivě a vtipně podaná vážná témata, nutí k zamyšlení. Styl, myšlenky, názory autora jsou mi opravdu velmi blízké.
