LenkaVrbatova
komentáře u knih

Každým dalším dílem humor z nápadu vyprchává. Ale přesto je v knize pár pasáží, u kterých jsem se opět smála nahlas. Kdo začal se sérii o aristokratce Marii, nechť si přečte i tento díl.


Silné a emotivní čtení. Autorčiny vypravěčské schopnosti knihu posouvají ještě o level výš. Nejedná se o žádné jednoduché čtení, příběhy mnoha Němců s ústřední postavou Kláry jsou velmi propletené, avšak působí skutečně uvěřitelně. Co je na knize podle mě dokonalé: všechny jednotlivé epizody končí vždy v mnou očekávané chvíli; připadalo mi tedy, že nic není přes čáru, zbytečně navíc. Více takových knih!


První kapitola slibovala, že knížka bude emotivní. Jenže pak se vše přesunulo do současnosti a příběh ztratil nápad. Vše se točilo v kruhu neustále dokola. Knihu nezachránil ani konec, který mi tak nějak vyšuměl mezi řádky.


Po přečtení ve mně nezůstalo žádné velké nadšení. Hlavní postava mi nebyla příliš sympatická a detektivní zápletka mě nevtahovala do děje. Šachistické vsuvky rušily celý zážitek ze čtení. Celkově to ale nebylo zas tak špatné, doporučení ode mě ale nečekejte.


Já nevím, co je na téhle knize tak úžasného. Hlavní hrdinka je naprosto zoufalá alkoholička, příběh není nijak oslnivý a po stylistické stránce kniha také nepatří mezi skvosty. Jsem i s odstupem času ze čtení zklamaná. Doporučila bych nenáročnému čtenáři jako oddychovku do tramvaje na cestu z práce.


Tohle je snad jediná knížka, u které jsem se pravidelně smála nahlas. Už se těším, až si přečtu další díly.


Jednu hvězdu strhávám, protože se domnívám, že šikanovaným nikdy není nikdo neutrální, ale vždy někdo, kdo nějakým způsobem vyčnívá z kolektivu.


Příběh nepřichází s ničím, co by se už neobjevilo v jiných knihách. Vše se točí kolem alkoholu, drog a sexu.
I přesto, že má kniha pouhých 150 stran, mi někdy připadalo, že výlevy Sashova myšlení čtu už po několikáté. Jako bych ho poznala během pár stran a pak už se vše odvíjelo jen podle očekávání.
Ale je to dobře napsané a koho tato tématika zajímá, nechť si knihu jednoznačně přečte.


Od téhle knihy jsem čekala hodně. Musím říct, že až na pár momentů mě nezklamala. Příběh Ifemelu mi připadal opravdu krásně napsaný, a i když ne vždy zažívala radostné chvíle, chovala se jako silná žena. Jejímu americkému snu jistě dodával šťávu i styl vypravování a za sebe mohu říci, že jsem hltala každou větu. Vedle toho mi Obinzeho život připadal trošku chudý. A vlastně mě jeho život příliš nezaujal.
Nechci prozrazovat, jak to s hlavním hrdiny dopadlo, ale já osobně bych si přála, aby vše dopadlo jinak.
