leny.wood
komentáře u knih

Osobně bych knihu neoznačila za thriller, spíš poutavější román, a to jsem se slovem "poutavější" opatrná. Očekávané napětí se nedostavilo, pro mě kniha představuje průměrné čtení. Víc by mi u této zápletky vyhovovalo, kdyby příběh nevyprávěly ústřední postavy, ale neutrální vypravěč.


Výběr ze tří hymnických cyklů. Pro dnešní převážně ateistické čtenářstvo určitě nelehké čtení, ale jednoduché rýmy tomu pomáhají. Rozhodně doporučuji si některé písně pustit na youtube, četbu to umocní a snad i změní názor na ni.


Pak že ženy patří k něžnějšímu pohlaví. Určitě to není čtení pro každého, ale jsou zde i příběhy, které mi do konceptu knihy úplně nesedí. Chyběly mi fotografie u každého jména. Je jasné, že u některých historických postav asi nebudou k dispozici, ale u těch ostatních by to bylo příhodné.


Co se vleče, neuteče - tak bych shrnula svůj dojem z knihy. Čte se dobře, líbil se mi i příběh, ale na mě byl děj příliš rozvleklý, uvítala bych jej kratší.


Některé příběhy převyšují jiné, ale celkově velmi příjemné čtení v předvánočním čase. Povídky nejsou jen k pobavení, ale také k zamyšlení.


Příjemná oddychovka, která pobaví a má v sobě i mnohá ponaučení. Škoda některých do očí bijících pravopisných chyb, ale rozhodně to nepředčí dobrý pocit ze čtení.


Poměrně příjemná jednohubka, když si vezmu, že s Hrabalovým stylem psaní mám všeobecně problém.


Základní myšlenky jsou super. A to je tak všechno. Za mě to autor bere ze špatného konce. Ochočování, soudce, oběť? To jako vážně? Ne, takhle Vesmír a vnímání sebe sama skutečně nefunguje.


Kontrast uvolněné Francie a socialistických Čech. Ačkoliv se objevily pasáže, které mě nudily, celkově čtení stálo za to, a to především díky silné autenticitě.


Rozhodně to nebylo špatné, poměrně čtivé, ale na mě místy příliš rozvleklé.


Četla jsem "Cizince" a příběh doktora Marka, který s sebou přináší mnoho otázek a nejasností, se mi líbil.


Pane Vančuro, je mi to nesmírně líto, ale já váš styl fakt nemám ráda. Absolutně nečtivé, skákání z jednoho na druhé, nejasné myšlenkové pochody postav...


Četla jsem jen Studené slunce a určitě doporučuji ke čtení, protože Muchův deník velmi dobře vykresluje situaci, když vás pošlou za nic do dolů odpykat si trest. Není to jen popis událostí, ale také myšlenkové pochody autora, vracení se ve vzpomínkách apod.


Četla jsem pouze Mahenův Měsíc v rámci studia a byly to chvíle nevýslovného utrpení. Bylo velmi těžké udržet pozornost a soustředit se, abych alespoň něco z textu měla. Nakonec mi pomohly doplňující informace na internetu.


Vhled do vnímání světa dětskýma očima a uvědomění si, že stejnou situaci vnímá každý úplně jinak. V něčem bylo dětství fajn, v jiných situacích (ztotožnění se se svým dětským já) jsem ráda, že už jsem dospělá. A jako dospělá jsem si čtení maximálně užila, navíc doprovodné kresby atmosféru v knize skvěle doplňují.


Petru Soukupovou jsem si fakt oblíbila. Výborná ukázka toho, jak dítě vnímá signály dospělých a že život v jejich světě není jednoduchý. Zvlášť, když je vaše máma tak trochu kr**a.


Ze třech příběhů byl pro mě třetí nejslabší, motiv dětského hrdiny, na který jsem se zaměřila, byl nejslabší a celkově bych uvítala větší vhled do myšlenkových pochodů mladší ze sester.
