Lethania komentáře u knih
Tak k prozacu se přidal i lexaurin s rohypnolem, což ovlivnilo chování postav - jak jinak. Kniha se nese ve stejným duchu jako předešlé díly, ale taky mě něco pobavilo - to nepopírám. Za mě dobrá oddechovka na dvě hodiny.
Slabší než předchozí díly, ale to mě ani tak neodradilo a knihu jsem přečetla za jediný den, což samo o sobě vypovídá o tom, jak Angela Marsonsová dokáže napsat příběh tak, aby se u něj člověk nenudil. Někdy to sice bylo až moc překombinované a chování postav nelogické, ale přes všechny negativní věci se mi kniha líbila. Už se těším na další díl.
Zpočátku jsem se nemohla pořádně začíst, měla jsem problém si zvyknou na způsob psaní těchto autorů, ale od poloviny se to obrátilo k lepšímu, dokonce jsem se i těšila na to, jak příběh skončí. Příběh byl docela dobře vymyšlený, akorát mě trochu překvapilo, že se na vraha Josefa trochu pozapomnělo. Další díl učitě zkusím.
Skvělá propracovaná detektivka, kterou jsem měla přečtenou za jediné odpoledne, protože jsem nutně potřebovala vědět, jak celý příběh skončí. Napětí se co stránku stupňovalo, bavilo mě sledovat Theovi úvahy, jak postupně odkrývá, kdo je vlastně ta "Šelma". A závěr neskutečný, nemohla jsem se od toho odtrhnout. Opravdu parádní kniha, kterou doporučuji.
Jeden z nejlepších psychologických románů, který jsem kdy četla. Neskutečně propracové postavy. Když spácháte zločin, tak za něj musíte nést odpovědnost. To je v dnešní době jeden z největších problému lidstva. Nadčasový román, který je právem v povinné četbě.
Já to prostě miluju. Všechny postavy se mi neskutečně líbí a druhý díl neztrácí humor. Spíš naopak. Doporučuji.
První kniha od Neila Gaimana a rovnou příběh, který si budu pamatovat velni dlouho. Vyprávění z pohledu dítěte bylo skvěle napsané. Příběh, u kterého jsem najednou byla v napětí a na druhé straně si mi chtělo brečet. Rozhodně si přečtu i další knihy. Doporučuji.
Knížky od Angely Marsonsové mě prostě baví. Kapitoly nejsou zbytečně dlouhé a napětí se neustále stupňuje. Kim je má oblíbená postava, která se na případ dokáže dívat hned z několika úhlů pohledu. Doporučuji a už se těším na další díl.
Tak a další díl za mnou na který jsem se dlouho chystala. Do konce celé série ještě zbývá pár dílů a já jsem rozhodnuta si je přečíst, protože mě svět Merit vážně hodně baví a jsem zvědavá, jak to všechno nakonec skončí. Díl byl jinak docela plynulý a někdy i zábavný. Nelituji přečtených stránek.
Beznaděj. To na mě dýchlo na konci knihy, když jsem se k ní dokopala. To a další negativní pocity. Vlastně ani nevím, zda se mi na příběhu něco líbilo. Jsem hlavně zklamaná a podrážděná, že jsem s ní ztrácela čas. Všechno bylo prostě špatně - příběh, postavy, rozuzlení. Jestli někdy vyjde další díl, velkým obloukem se mu vyhnu.
Rozhodně se nejedná o nejlepší díl z celé série, ale i tak je velmi povedený. Mercy mě ani po jedenácté nepřestává bavit. Trocha politiky mi ani tak nevadila, ale v ději jsme se nijak daleko neposunuli. Tak snad příště. Doufám, že nebudeme čekat dlouho (obálka na příští díl vypadá luxusně).
Tak tohle bylo opravdu velké, VELKÉ šlápnutí vedle. Jak jsem nedávno vychvalovala nakladatelství Kalibr za skvělý výběr knih, tak tady se jim to vůbec nepovedlo. Jasně, když už vydali jednu knihu od autorky, která sklidila - dá se říct - úspěch, proč by nevydali i druhou knihu? A proč zrovna takovou slátaninu, která má ke kvalitnímu příběhu stejně daleko je Země ke Slunci. Tak to vážně nechápu.
Anotace slibuje hororovou atmosféru, ale tu jsem - ať jsem hledala, jak jsem hledala - bohužel nenašla. Nic ve mě neevokovalo strach či jen neblahou předtuchu. Že to připomíná Stephena Kinga? To nemusím být odborník, ale jeho stylu se to ani zdaleka nepodobá.
Celý příběh byl vlastně o ničem, takové přišel jsem, viděl jsem, prohrál jsem. Hlavní hrdina mi byl nesympatický a tak trochu hloupoučký.
Konec už byl pomyslná tečka na konci celé této mizérie. Snažila jsem se číst pomalu, abych v tom všem našla nějaké pozitivum, ale čím víc jsem četla, tím dřív jsem to chtěla mít za sebou.
Rozhodně nedoporučuji! Mozková lobotomie mě nemine.
Mám pocit, že jsem něco podobného už někde četla. Teď nemám na mysli to, jak hlavní hrdina Theo dokáže díky svým vědeckým znalostem vyřešit případ, ale to, že ho dokáže vyřešit prakticky sám a bez cizí pomoci. A ještě z to vyvázne nezraněn - právě to mi připomíná třeba Davida Rakera od Tima Wearera. Hodně mě bavily i zmínky o jiných sériových vrazích, aspoň jsem zjistila něco nového. Byla jsem ráda i za kratší kapitoly. Přes to všechno se mi však kniha líbila, krásně se četla - zhltla jsem ji za jediný den. První díl mě ale bavil víc.
Mnohem lepší díl než ten první. Tentokrát jsem se začetla už na prvních stránkách a nemohla jsem přestat číst, jak napínavé to bylo. Pravda, žádné velké odhalení se tu neobjevilo, ale i tak se jedná o kvalitní detektivku. Další díl si určitě přečtu.
Dávám 'jen' tři hvězdy, ale z toho důvodu, že prostě nevím, jestli se mi kniha líbí nebo ne. Možná je mé rozhodnutí zkreslené filmem, který jsem viděla jako první. Možná, že něco, co by mělo mít jen sto stran, je zbytečně natahované k 'epickému' závěru, který by taky zasloužil urychlit. Každopádně mě kniha nezaujala, postavy byli nesympatické a celý příběh uměle prodloužený.
Další případ opět nezklamal. Robert Bryndza píše velmi čtivě, takže se kniha čte skoro sama. A o napětí rozhodně není nouze. Vyhlížím dalsí díl.
Má první Agatha Christie.
Detektivka měla rychlý spád. Někdy už jsem si byla jistá, kdo ho zabil, ale pak se to zkomplikovalo, objevily se nové důkazy a pak jsem už ani nevěděla kdo je kdo. Odhalení vraha bylo překvapivé.
Styl psaní se mi líbil, ale Hercula Poirota moc nemusím, ačkoli je to hlavní představitel autorčiných detektivek. Nicméně doporučuji.
Po dlouhé době jsem se konečně dočkala parádního literárního skvostu ze žánru LitRPG, kterému jsem se doposud vyhýbala jako čert kříži. Bodejť by ne - zatím jsem z tohoto žánru měla načteno jen Erebos od Ursuly Poznanski a Ready Player One od Ernesta Clina, kteří nasadili laťku velmi vysoko.
Kniha Úkol přežít nejenže doskočila k oné pomyslné tyči, ale ona jí rovnou přeskočila s takovou elegancí, že může směle konkurovat výše zmíněným titulům, možná je i v (některých) bodech překonat.
Svět Barliona je dokonale promyšlený, stejně tak i postavy. Hlavního hrdinu jsem si oblíbila hned na začátku, ačkoli by neuškodilo, kdyby trochu ubral té známé "všechno vím, všechno znám".
Mé první setkání s ruským autorem, píšícím fantasy, mě teda dostalo do kolen a rozhodně si přečtu všechny vyšlé díly. Můžu jen doporučit všem milovníkům MMORPG her.
Tak jsem se - konečně! - dokopala k této knize, ačkoli jsem se jí převelice dlouho vyhýbala, ať už za to mohla má aktuální nechuť k fantasy knihám nebo kvůli počtu stránek, které slibovaly parádní jízdu plnou akce, napětí, smrti, lásky a mnohem víc. A nemýlila jsem se. Příběh mě vtáhl do děje, že jsem mnohdy měla problém popadnout dech a není se čemu divit - knihu jsem měla přečtenou za dva dny, což je vzhledem k počtu stránek heroický výkon. Všem doporučuji.
Tim Weaver mě dokáže mile překvapit. Opět. Téma z filmového průmyslu bylo originální a musím se přiznat, že jsem se ve filmografii Roberta Hosterlitze zpočátku ztrácela, což mě trochu štvalo. Ale to byla spíš má vina než autorova. Kniha se četla sama, děj se nezadrhává a o akci není nouze. Další díl mě nemine.