Lia1423
komentáře u knih
Oheň v těle
Jennifer L. Armentrout
Na této knížce i na celé sérii mě štve nezměrné množství věcí, ale stejně to je jeden z příběhů, na který budu dlouho vzpomínat.
Nejprve zmíním ale pozitiva. Autorka má talent. Všechny scény popsala do nejmenšího detailu a líbí se mi její styl psaní. I přes obsáhlost knihy jsem se ani na chvíli nenudila a dělalo mi problém se od čtení odtrhnout. Kolise ukázala naprosto dokonale, už dlouho jsem nějakou fiktivní postavu tak bytostně nenáviděla.
A teď to, co mi vadilo. Upřímně mi přijde, že tam je strašně moc sexu a že hlavně na tom byl většinu času založený vztah mezi Nyktem a Serafenou. Taky mě v mnoha ohledech štvalo Seřino chování a její myšlenkové pochody - jen si pořád představovala, jak někoho zabíjí nebo někoho doopravdy vraždila, občas bez zjevného důvodu.
Kniha skončila hodně otevřeně. Armentrout má teď spoustu možností, jak s dějovou linií pokračovat, tak doufám, že toho využije a v dalším díle nás oslní nějakou promyšlenou a spletitou zápletkou.
Cinder
Marissa Meyer
Milá a odpočinková knížka. Jsem zvědavá, co přijde v dalších dílech.
Kdepak jsi, krásný světe
Sally Rooney
Tuto knihu jsem četla strašně dlouho (skoro měsíc) a dočetla jsem ji jen proto, že nerada nechávám knihy nedočtené. Děj byl hodně zdlouhavý a postavy se nechovaly a nemluvily vůbec přirozeně. Hodně mi také vadila přímá řeč bez uvozovek, kdy jsem se často jen dohadovala, kdo co říká.
Bylo zajímavé pozorovat čtyři hlavní hrdiny, jak prožívájí svůj život, ale spíš se mi zdálo, že autorka vede dialog sama se sebou a snaží se najít svůj smysl života, což jsem úplně nedokázala docenit.
Úskalí lásky
Jane Austen
Tady bych se řídila heslem: nenadchne ani neurazí. Tohle byla první kniha, kterou jsem četla od Jane Austenové a doufám, že její známější romány se mi zalíbí více.
Síla vzdoru
Suzanne Collins
Tato kniha mě naprosto zničila. Sama nevím, jestli v dobrém nebo špatném slova smyslu, ale už dlouho se nestalo, aby na mě nějaký takový smyšlený příběh tak zapůsobil.
Asi tak do první třetiny jsem se při čtení často smála a pak jsem najednou jenom dokázala hledět na stránky s vykulenýma očima a ani jsem nestíhlala litovat všechny mrtvé. Bylo mi Katniss strašně líto.
A ten konec! Nějak se nedokáže přinutit, považovat to za happy end. Víc se podobá realitě. Po válce není nikdo jako dřív. Obvyklé YA fantasy, které čtu vždycky končí jako pohádka. Prostě šťastně až do smrti. Tady se dá poznat, jaké šrámy na duši si kdo odnesl a že není vždy jednoduché s tím žít.
Hunger games řadím mezi své nejoblíbenější série. Můžu jedině doporučit!!!
Vražedná pomsta
Suzanne Collins
Tenhle díl se mi líbil ještě víc než první, i když jsem v to ani nedoufala. To, co Katniss a Peetovi přichystají Čtvrtohry jsem tušila, ale stejně mě to neuvěřitelně zasáhlo.
Autorka má talent vykreslit postavy tak, že každá z nich teď obývá část mého srdce. Na hlavní hrdinku v zhruba v mém věku, která by mi byla tak sympatická, jsem už dlouho nenarazila. Osobně mám radši Hurikána než Peetu, ale přála bych si, aby skončila s tím druhým, protože se mi zdá, že se k sobě víc hodí.
Tak se jdu vrhnout na závěrečný díl série, než se rozskočím nedočkavostí!
Aréna smrti
Suzanne Collins
O Hunger games jsem toho hodně slyšela a tak jsem se rozhodla, že si je konečně přečtu. Autorka si všechno promyslela do nejmenšího detailu a vysvětlila to tak, aby i méně pozorný člověk pochopil, jak to celé funguje. Nicméně mě ten námět samozřejmě nadchl. Katniss mi skoro hned přirostla k srdci a myslím, že bych se s ní bez problému skamarádila. A doufám, že se zamiluje do Peety. Už se nemůžu dočkat až se dozvím, co se děje v zbývajících dvou dílech.
Na Větrné hůrce
Emily Brontë
Ze začátku, když hlavní postavy byly teprve děti, se mi kniha moc líbila a bylo zajímavé vidět je vyrůstat. Potom se mi zdála, taková ponurá a depresivní, jak tam všichni jenom umírali a často jsem nedokázala pochopit jednání Heathcliffa a ostatních. Vyhovoval mi styl psaní, autorka psala čtivě. Nakonec mám z knihy dost smíšené pocity.
Percy Jackson
Rick Riordan
Asi jsem od knihy čekala něco víc. Hlavní postavy se nechovaly na svůj věk - spíš jako kdyby jim bylo patnáct než dvanáct. Percy a jeho kamarádi jsou neporazitelní a bez problémů dokážou to, co nikdo jiný před nimi nepřežil. Bohové si počínali jako děti hádající se o hračku a nějaké dějové linky byly nedomyšlené. Přesto jsem ráda, že jsem si knihu přečetla, dozvěděla se něco nového o řecké mytologii a zkusím se pustit i do dalších dílů.
Chlapec v pruhovaném pyžamu
John Boyne
Obdivuji autora za to, že napsal knihu o takovém tématu a ještě popsaný očima devítiletého chlapce. Bruno se choval na svůj věk, kniha se četla rychle a já nemůžu najít jedinou nedokonalost, kterou bych tu mohla zmínit.
Kam tě vítr zavane
Rainbow Rowell
Děj byl zdlouhavý, kniha mohla být kratší a naopak konec se mi zdál až moc unáhlený, pár stránek navíc by neuškodilo k dokončení nějakých dějových linek. Simon mi už lezl na nervy, ale Baze, Penny a Sheparda jsem si ještě víc oblíbila.
Nejvíc se mi asi líbil první díl. Tato trilogie nepatří mezi klasické fantasy a za to jsem vděčná - série sice má své chyby, ale nápad celého světa a hlavních postav mě nadchl.
Hodnotím 3,5*
Nezdárný syn
Rainbow Rowell
Taková čtivá a odpočinková knížka. Přečetla jsem ji za dva dny, ale celé to bylo tak trochu o ničem, jako by autorka nevěděla o čem psát. Agáta mi lezla na nervy, ostatní postavy mi byly sympatické. První díl se mi líbil asi o trošičku víc, ale přesto se nemůžu dočkat až se ponořím do závěrečného dílu této série a doufám, že se tam konečně začne něco pořádného dít.
Hodnotím 3,5*
Nedej se
Rainbow Rowell
Tuto sérii mi už dlouho doporučovala kamarádka, a tak jsem se rozhodla, že se do ní konečně pustím. Kniha byla velmi čtivá, i když se tam toho většinu času moc nedělo, nechtělo se mi ji odkládat a přečetla jsem ji za pár dní. Zvraty se tam sice nějaké objevily, ale všechny byly předvídatelné. Tak jsem zvědavá na další díl a doufám, že bude lepší než tento.
Dvůr křídel a zmaru
Sarah J. Maas
Tato kniha mě vážně zklamala, zvlášť když druhý díl série byl naprosto dokonalý. Většinu času se příběh strašně táhl a vlastně se nic nedělo a kniha mohla mít o dvě stě stránek méně a vůbec by jí to neuškodilo, spíš naopak.
Hlavně mi ale vadil styl psaní, nevím proč, ale prostě mi nevyhovuje, ten samý problém jsem měla i u autorčiny knihy Skleněný trůn a čtení mi to dost ztěžovalo.
Na začátku, kdy byla Feyre na Jarním dvoře se mi kniha četla rychle, ale nějak nechápu její obrovskou nenávist k Tamlinovi a Lucienovi.
V příběhu už mi chybělo něco, co by mě nutilo číst dál. Zdálo se mi, že postavy se občas chovaly nesmyslně, dělaly nesmyslné věci nebo něco, co mi nesedělo k jejich charakteru nebo k jejich vysokému věku. Například, že Feyre ke konci pořád brečela. Taky si všichni navzájem pořád ukazovali vulgární gesta a očas na sebe i vyplazovaly jazyk a tak dětinsky se nechová ani většina dnešních teenagerů. Přímá řeč zněla většinou docela realisticky, ale nastaly okamžiky, kdy jsem se snažila představit si, že by člověk dokázal nějakou tu větu vypustit z úst.
Žádná z postav mi k srdci moc nepřirostla a přišlo mi, že se z nich vytratila ta jiskra, díky které jsem si je předtím oblíbila. Feryre nabádala Rhysanda, aby se před ostatními ukazoval bez své kruté masky a on se najednou prezentuje jako milý a laskavý muž a ani se nepozastaví nad tím, že svoji pověst si budoval přes pět set let asi z nějakého důvodu a teď to všechno jen tak zahodí i přesto, že se jim to v minulosti již vymstilo. U několika dalších lidí vyplulo na povrch, že vlastně nejsou tak “zlí jako by se spisovatelka nemohla smířit s několika lidmi na straně Hybernu.
Některé události v knize se strašně dramatizovaly, ale bylo to napsané tak, že to na mě vlastně vůbec nepůsobilo, což mě také dost zklamalo. Třeba závěrečná bitva - všichni se rozloučili s tím, že jdou na jistou smrt a nebudu spoilerovat, ale asi si všichni dokáží domyslet, jak to dopadlo. Průběh posledního střetu s Hyberňany pro mě byl strašně matoucí. Vždycky jsem si už myslela, že víly bojující na straně lidí vítězí a pak se najednou objevila věta, naznačující pravý opak a tak se to opakovalo několikrát.
Jak už jsem psala, je mi vážně líto celé této knihy, protože příběh měla potenciál a tento fantasy svět taky není k zahození.
Labyrint: Útěk
James Dashner
Na této knize mi vadila spousta věcí a pokusím se je všechny zmínit. Ze začátku se mi text četl špatně, protože v Placu se mluví slangem, kterému jsem nerozuměla a jednotlivá slova mi špatně zněla (např. čón, frase, grind, plopák atd.). V průběhu čtení jsem si ale na ta slova zvykla a už mě tolik nebila do očí.
Potom mi připadá, že se hlavní hrdina chová hodně dětinsky na to, že je mu asi tak šestnáct. Nedokážu přednést konkrétní důvody, ale celkově se prostě chová jako dvanáctiletý kluk. To platí i o ostatních Placerech, malí kluci, kteří se o sebe musí sami starat. Samozřejmě jsou ale mimořádně stateční a zodpovědní (podle toho, co se píše v knize), ale mě to tak nepřipadalo a mají pevný řád. Na konci knihy se dozvídáme, že jsou všichni nadprůměrně inteligentní, ale upřímně bych tomu vůbec nevěřila. I Teresa mi dost vadila a chovala se stejně jako ostatní, ničím v jejím chování se od kluků nelišila. I když v Placu bylo tak šedesát lidí, moc se jich v knize nezmínilo - na začátku se Thomas s někým začal bavit a s těmi samými lidmi se bavil až do konce (tím myslím i ty, které nesnášel). Drtivá většina postav je naprosto bezcharakterní a plochá. Hlavně to celé bylo klišé - všichni už jsou zoufalí, neví, co mají dělat, přijde hrdina, který má nadprůměrné schopnosti, dokáže to, co ještě nikdo před ním nedokázal a nakonec vyřeší velkou záhadu a i přes prvotní pochyby ostatních mu teď všichni věří a mají ho rádi.
Nechci psát jenom o negativech, takže - vyhovovaly se mi krátké kapitoly, které většinou končily napínavě. Styl jakým byla kniha napsána mi taky nevadil. Nebylo tam nic, co by mi na tom vadilo (až na to, co jsem již zmínila výše), což hodně zlepšilo dojem na knihu, protože kdyby se mi to ještě špatně četlo, pravděpodobně bych to nedočetla. Celkový nápad knihy byl také originální a podle mě by z toho mohl být dobrý příběh, ale bohužel není.
Z druhého dílu jsem přečetla pár stránek a usoudila, že mám lepší knihy ke čtení.
Kalonův pád
Kristin Cast
Tak hroznou knihu jsem už dlouho nečetla. Postavy se chovaly jako malé děti, které si na bohy hrají a povětšinou neměly dobře vykreslený charakter (kromě toho, že Kalona miluje Nyx a žárlí na každého, kdo na ní jen promluví). Kalona si většinu času povídal sám pro sebe, což mi mínění o něm taky nezlepšilo. Styl psaní mi nevyhovoval, zdálo se mi, že tam je strašně moc nesmyslných přirovnání.
Kdyby byla kniha delší, asi bych to vzdala a nedočetla ji. Zároveň mi to je i trochu líto, protože z této novely se rozhodně dalo vytěžit víc a ještě k tomu ve Škole noci Kalona patřil mezi mé oblíbenější postavy.
Mechanická princezna
Cassandra Clare (p)
Už je to několik dní, co jsem dočetla tuto skvělou a originální sérii a při pomyšlení na ni cítím smutek. Neskutečný smutek z toho, že je konec a že až otevřu nějakou knihu a začtu se do ní, nebudou tam na mě čekat Will, Jem a Tessa, ale někdo úplně jiný. Nejsem typ člověka, který si každou knihu, jakou si jenom trochu oblíbí, přečte víckrát, můžu ale s čistým svědomím říci, že k Pekelným strojům se ještě určitě vrátím, možná i několikrát. Budu muset dlouho hledat, abych objevila další knihu, která by byla alespoň podobně dechberoucí a jedinečná jako je tato, pokud taková vůbec existuje.
Autorka všechno promyslela do posledního písmene a každá věta v knize má svoje vlastní místo a význam. Běhá mi mráz po zádech, když si uvědomím, jak se Nástroje smrti a tento příběh propojují. I přesto, že jsem z části věděla, jak to celé skončí nezdálo se mi to o nic méně dojemné.
Mám v plánu si v nejbližší době přečíst i ostatní knihy od Cassandry Clare a doufám, že mě okouzlí stejně jako tato.
