Lienilda komentáře u knih
Líbí se mi jak paní Glaserova přepsala vzpominky sveho otce v Trosecnikovi sibiřském, i svoje vzpomínky v Rusande. Opět zajímavý život a doporučuji všem přečíst obě knihy. Původně jsem si ji chtěla vypůjčit v knihovně, ale neměli ji a v knihkupectví se dá sehnat doslova za pár kaček, rozhodně za to tahle malá knížečka stojí.
Od autorky už jsem četla Trosečníka sibiřského, který byl (řekla bych) pro děti i dospělé, Osián je spíše pro děti. Ale i mě celý příběh bavil, fantasy mám ráda. Pobavil i Honzík Hrnčíř, který má rád Harryho Pottera. Hrnčíř anglicky = Potter. Keltské téma je neotřelé, dokonce jsem si i pak googlila informace o králi Marobudovi a současných keltských oppidech. Obrázky pěkně doplňují text, ke konci se mi zdálo, že tak o stránku až dvě by mohly být umístěné jinde. A co pan Cvrček, ten se nechce vrátit? Doporučuji.
Moc jsem se na knihu těšila a jsem lehce zklamaná, největší dějový zvrat jsem odhalila v půlce knížky a tak mě na konci již nepřekvapil. Zato ale jednání Sage ano. Čekala jsem jiný konec. Líbilo se mi netradiční popisování holocaustu z role vězně i věznitele.
Moc se mi libila, casto jsem se nasmala. Doporucuji milovnicim knih Jenny Colganove, Jojo Moyes, je to podobny styl. Timto mam splnenou čtenářskou vyzvu 2019. Yes!!!
Ahoj krásko - takhle zdravil Charlie (otec rodiny) ženy ve svém životě a já se tak symbolicky loučím s letošními prazdninami a čtenářskou výzvou, kterou jsem si tímto splnila. Ahoj krásko je moc pěkný román, který jsem si četla vklidu a pomalu si ho vychutnávala, i když různé emoce mnou často probublávaly. Pokud znáte román Malé ženy, je to výhodou, ale ne nutností. Doporučuji si přečíst poděkování autorky na závěr, je tam pár věcí, které jí inspirovaly k napsání knihy, vysvětleno.
Příjemná kniha odehrávající se roku 1908 ve Štramberku, která mě mila překvapila (neměla jsem totiž žádná očekávání) a hned od začátku jak kdybych se ponořila do 100 let starého románu od Vlasty Javořické. Je to psáno podobným stylem, avšak přece s podstatnými rozdíly (detektivní zápletka, sexuální pudy, psychologie Freuda) o kterých by Vlasta Javořická určitě nepsala :) Já jsem byla s příběhem spokojena.
Knihy Markéty Lukáškové čtu postupně tak jak vycházely a tak mám za sebou Lososa v kaluži a Pandu v nesnázích. Toto je moje třetí kniha a je úplně jiná, není divu, když jsou to autorčiny vzpomínky na dětství a dospívání. Hned zezačátku jsem se velice bavila, jsem jen o pár let starší, takže moje vzpomínky jsou velice blízké. Občas to prolínají takové smutnější okamžiky jako popisy neustálých zánětů ucha a propichování bubínku (brrr). Emoce se nám střídají jako na houpačce, ale tak je to i v životě, že?
Jediné velké zklamání a nesouznění s autorkou u mě nastalo, když jsem se dočetla, že pracovala nějaký čas v bulváru a trávila čas "psaním kravin o Ivetě Bartošový" a pak taky pohanění mého milovaného Brna, kde jsem také studovala vejšku, ale mé zážitky z města jsou plně opačné :)
Jinak velký palec nahoru a uznání za intimní vhled do duše. Asi Vám teď víc rozumím. Knížky a podcast "Příběh, který se opravdu stal" budu sledovat i nadále :)
Milá a citlivě napsaná kniha s pár okamžiky k zasmání. Příběh byl lepší, než jsem zprvu čekala.
Tuto sérii jsem měla v plánu přečíst si už dlouho, až teď jsem si vyhlédla první díl v knihkupectví, protože mi obálka náramně pasuje do čtenářské výzvy kategorie - na obálce hodiny. Opravdu musím říct, že první díl jsem hltala každou volnou chvilku. Přišlo mi to moc hezké, jak byl svět vystavěn. Mám v plánu si přečíst ostatní i díly. Až po dočtení jsem však zklamaně zjistila, že zatím z plánovaných 7 dílů jsou vydané 4. A zaříkávám se, příště si zjistit dopředu, jestli je knižní série dopsaná :)))
Dex a Em. Em a Dex. S hlavními hrdiny prožíváme vždy jen 15. červenec každého roku. Neskutečný a autentický hořkosladký příběh, vtipné rozhovory, blbosti mládí, zklidnění ve středním věku, škoda jen té nečekané rány. Ale i takový je život.
Edit: že existuje nový seriál na Netflixu jsem už někde zahlédla. Ale z komentářů ostatních čtenářů se teď dozvídám, že je i film z roku 2011 s Anne Hathaway. Jak mi tohle mohlo uniknout? Noo, mám co napravovat :)
Nikdy jsem si nemyslela, že budu číst mangu. A je to tady, už mám rozečtenou třetí. Jako začátek velmi slušné, i když občas dost drsné, takže bych doporučila spíše až teenagerům, mladším ne. Hezky nakreslené, jsem zvědavá kam se příběh bude ubírat dále a co se ještě vyklube z Mamá.
Myslím, že jsem se o této knize a jejím pokračování dozvěděla z reklamy na Facebooku a přišlo mi to jako dobrý dárek pro mamku, které jsem obě knížky koupila i s nějakým přáníčkem a záložkou vyrobenou v Nepálu. Mamka si to přečetla a dala mi to také k přečtení se slovy, že "je to neřízená střela". Asi autorka :) a pak to pár let leželo u mě doma v knihovně, protože co si budem, pořád něco vychází a pořád je tolik možností. A když člověk nečte jen jednu kategorii knih, tak je prostě v pasti :)
A tak se na tuto knížečku dostalo až teď se Čtenářskou výzvou (Kniha nepřečtená z vlastní knihovny). Musím uznat, že Mysha byla opravdu v začátcích velice odhodlaná a přitom naivní. Hned zařídit pár dětem školu, byt, odcestovat zpět do ČR a v Nepálu přitom na ně nikdo denně nedohlížel. Nedivím se, že to dopadlo jak to dopadlo. Já bych se do toho zaprvé vůbec nepouštěla, za druhé to vzdala minimálně po druhé zradě. O to víc Myshu obdivuji, že to nevzdala a nakonec jí to nějak jede, i dětský domov i eshop.
Druhý díl si časem přečtu také, autorka psát rozhodně umí, i když na plný počet hvězdiček to zatím u mě není.
Nádhera, nádhera. Příběh nám začíná temnět a děj se rozšiřuje, s takovou to bude mít snad dalších 10 nebo více dílů. Nečekám, že by se zápletka dala ukončit během pár dílů.
V tomto dílu měl být Stříbrný večer, ale nebyl. Tak asi příště. Linka pribehu s Costasem mohla být propracovanější, úplně jsem ze začátku netušila o kom je řeč. Zkušební krabičky s oblečením by se mi také líbily.
Konečně se dozvídáme Qifreyho tajemství. Jsem zvědavá kam se příběh bude ubírat.
Občas sleduji (nebo spíše si nejdříve nahrávám) seriály, které dávají pozdě večer na ČT2 nebo ČTArt. A často tam narazím na nějaký skvost, jako byl třeba Babylon Berlín. Moc moc se mi ten seriál líbil a když jsem po hodně dlouhé době přišla na to, že je to založené na knihách, bylo jasné, že si sérii chci přečíst.
S mým nadšením nekoresponduje úplně hvězdičkové označení, které knize dávám. Je to tím, že ten rozpor mezi seriálem a prvním dílem knihy je příliš propastný. Charaktery a prostředí postav se vyvíjejí úplně jinak a hlavně Charly pro mě byla v knize zklamáním. Vyhovoval mi více to, co je vidět v seriálu, bohatší a chudší Berlín, což v knize nebylo moc patrné.
V sérii hodlám rozhodně pokračovat a i podle některých komentářů už tuším, že druhý díl se mi snad bude více líbit.
Strašně moc názvů ulic a míst mi kupodivu vůbec nevadilo, spíše jsem litovala, že Berlín vůbec neznám, jinak bych si to užila více.
Biografie je to moc hezky napsaná, úplně jsem si v začátcích říkala, týýýjo, autorka psala Annu ze Zeleného domu úplně podle sebe. Ano, až tak mě to překvapilo. Ale Anna na rozdíl od ní měla přece jenom život o dost jednodušší, jak už to v pohádkách bývá.
To, že měla autorka psychické problémy a ještě si nevědíc vzala muže, který trpěl jinými psychickými problémy, to byla jistě neuvěřitelná zátěž na celý život. A pak ještě ten syn, u kterého jsme se přesně nedozvěděli, co ohavného vyváděl.
Kniha má být od 13 let, ale nevěřím, že by z ní byl někdo v těchto letech nadšený. Začátek super, ale pak je to stále smutnější a depresivnější. Ale čtení rozhodně nelituji a jsem moc ráda, že jsem si doplnila obrázek o autorce mé milé Anny ze Zeleného domu.
Tuto knihu jsem měla v poslední době často na mysli a konečně došlo i na to, najít ji u rodičů. V dětství jsem ji četla stále dokola a prohlížela si ty úžasné obrázky od Marie-José Maury. Líbily se mi šaty které děvčátka nosily, hračky se kterými si Heidi s Klárou hrála, příroda a také krásně nakreslená zvířátka. Jasně, všechno vypadá nadmíru idylicky. Momentálně jsem četla dětem 7 a 4 roky, kterým se kniha hodně líbila. Já už bych pár výhrad měla, ale to spíše k vydavatelství, které příběhy takto poskládalo (nebo jestli je to tak v originále, nevím). Z knihovny máme půjčené navazující pokračování a přijde mi, že kapitoly jsou v obou knihach poskládány napreskacku (občas nelogicky) a někde vypada Heidi starší, aby v příštím příběhu zase vypadala mladší. Nostalgie mi nedá jinak, než hodnotit 5 hvězdičkami.
Opět neskutečný zážitek, nejenom příběh ale i velkoformátové ilustrace. Přišlo mi, že obrázků oproti předchozímu dílu buď zůstalo stejné množství nebo ubylo, ale vzhledem k tomu kvantu textu se není co divit. Moc se mi líbí jak jsou strany různobarevné nebo alespoň zašedlé, takže v budoucnu nebudou vypadat ohmatané. Rámeček u nové kapitoly byl taky hezký. Prostě celkové geniální, nádherné, doporučuji spíše odrostlejším fanouškům pro doplnění sbírky. A až si moje ruce odpočinou :) vrhnu se na 5.díl. PS: Pobavila vložená zatoulaná redakční poznámka "Profesorka Vektorová níže je s k" Věta pokračuje... A někde dále je pro změnu profesorka Vectorová.
Příjemně plynoucí kniha o 2 lidech jež se potkají v New Yorku a jejichž národy jsou znesvářené. Bez nějaké větší zápletky, ale čtivě napsané a jednoduše podané o co ve sporu mezi Izraelem a Palestinou jde. Ačkoliv jsem tušila jak příběh skončí, stejně mě konec překvapil.