Lilithen komentáře u knih

Ačkoli lze knize přičíst k dobru, že jsem se u ní hodně nasmála (což poněkud kazí fakt, že to bylo kvůli její stupiditě), bohužel (respektive bohudík) jsem ji musela odložit, protože jsem se bála rizika vážné mentální újmy.

Nenapadá mne žádné adjektivum, které by plně vyjádřilo směs děsu, hnusu, utrpení, temnoty, beznaděje, pocitu bezmoci, absurdity a zbytečnosti, již kniha obsahuje. Autor zanechal svým čtenářům zároveň vzpomínku na události a padlé lidi, jimž hrozí zapomenutí, a varování do budoucnosti, která hrozí opakováním minulosti. Tuto knihu by si měl přečíst každý, i když je tak moc emotivní, že v člověku zůstane negativní pocit dlouho po dočtení

11 07.02.2016

Kniha mi otevřela dokořán mnohé dveře, do kterých jsem až doposud jen nahlížela. Úvahy skvěle shrnuje název celé publikace, vskutku jde o obranu historie, kterou Bloch pojal velmi svědomitě a navíc i poutavě. Obranu historie by si měl přečíst každý student tohoto oboru (dalo by se říct, že jde o takový úvod do studia) a vůbec všichni, kteří se o historii zajímají na hlubší úrovni a přemýšlejí i o jejích metodách, o příčinách v dějinách a podobně. Srozumitelnosti výkladu přispívají i četné příklady, bez nichž by byl text mnohem tíživější.

5 23.11.2015

Opět jsem se divila tomu, jaké skvělé a zároveň morbidní nápady nosí autor v hlavě. Ačkoli v jeho stylu mi občas některé aspekty nesedly (opakování slov a frází, "předvídatelnost" popisů - často jsem si říkala, že teď určitě v popisu něčeho/někoho/děje přijde taková a taková fráze a většinou jsem se trefila), což však mohlo být i překladem, musela jsem neustále číst další a další kapitoly (jejich relativně krátká délka přímo nabádá k myšlence "teď už vážně jen jednu kapitolu a už půjdu spát"), dokud jsem nezjistila, kdo je vrah. Líbí se mi i "filosofická" rovina díla - jsou lidé opravdu takové bestie, že by dokázali odsoudit ke kruté smrti jiného člověka jen pro zábavu?

6 18.09.2015

Nádherná melodramatická pohádka doplněná krásnými kresbami. Nedokázala jsem si představit, jak bude vypadat příběh pro děti v podání G. R. R. Martina, ale zklamaná jsem rozhodně nebyla. Poté, co jsem si knihu přečetla sama, chystám se předčítat ji synovi. :-)

07.07.2015

Vzkříšení mi v lecčem připomnělo Annu Kareninu, hlavně v těch částech, kdy Tolstoj ve velkém proplétá příběh se svými úvahami o politice, náboženství a sociálních problémech, přičemž mnohé tyto úvahy jsou nadčasové, stejně jako problémy, jichž se týkají. Zprvu mi přišel Něchljudovův niterný převrat, jeho vzkříšení, dosti nereálný a příliš okázale dramatický, postupem času, spolu s tím, jak Tolstoj líčil příkoří, nesmyslnosti a nelidskost, s jakými se hlavní hrdina setkával, mne tento dojem přešel. Vzkříšení je pro mne nejen skvělým literárním dílem, které hodlám známým strkat v rámci starosti o jejich osobní rozvoj na potkání pod nos, ale i jakousi historickou učebnicí, z níž jsem se naučila mnohé o dobových poměrech v Rusku.

"Lidé osudem i vlastními chybami a vadami uvržení do určitých poměrů, byť sebemimořádnějších, utvářejí si takový názor na život vůbec, že jejich vlastní život jim připadá dobrý a hodný úcty. Aby se lidé v tom názoru utvrdili, pudově lnou ke kruhům, v nichž se uznává jejich pojetí života i místa, jež v něm člověk zaujímá. Divíme se tomu, jde-li o zloděje chlubící se svou prohnaností, o prostitutky, které se chvástají zpustlými mravy, o vrahy, kteří se holedbají svou krutostí. Ale divíme se tomu pouze proto, že okruh, atmosféra těch lidí je omezena, a zejména proto, že stojíme mimo ně. Avšak neděje se totéž mezi boháči, kteří se chlubí svým bohatstvím čili lupičstvím, mezi vojenskými pány, kteří se chlubí svými vítězstvími, to jest vraždami, mezi vládci, kteří se chlubí svou mocí, to jest násilím? Nevidíme, že ti lidé mají zvrácený názor na život, na dobro a zlo, aby ospravedlnili své postavení, nevidíme to jen proto, že okruh lidí s takovými zvrácenými názory je širší a my sami k němu náležíme."

3 29.01.2015

Poutavě napsaný příběh empatie neschopného člověka s příznaky obsedantně kompulzivní poruchy, jehož "choroba" se v nacistickém Německu ukázala jako velmi významná výhoda při kariérním postupu v řadách SS. Zaujala mne jak sonda do pokroucené psýché Roberta Langa, tak historické souvislosti.

4 31.07.2014

Ano, v knize se toho moc neděje, tedy alespoň ne nic akčního. Když jsem si však zkusila představit, jak se musí cítit člověk, který prožívá toto den co den a ví, že takto žít bude možná až do konce života, jelikož trest se mu bude pořád a pořád nastavovat, hned jsem povídku viděla v jiném světle. Nedokážu si sice představit, jaké to pro takového trestance v pracovním táboře musí být, ale už ten pokus mi vynesl pocit bezmoci a bezvýchodnosti. V tom je, myslím, síla příběhu.

3 28.07.2014

Vrah malých pastýřů je velice zajímavá kniha. Ačkoli nejde o román, četla se mi podobně snadno a stejně jako u leckterého detektivního románu jsem se při čtení ocitala v napětí. Popisy Vacherových činů se střídají s kapitolami, dokumentujícími zrod forenzních věd. Jedinou slabinu, za kterou ovšem autor nemůže, vidím v nedbalé redakci. Například na straně 74 je tristní chyba ve shodě přísudku s podmětem (tisíce lidí si "prohlížely", nikoli "prohlíželi"), na straně 295 je uveden špatný letopočet (Vacher byl popraven roku 1898, nikoli 1989) a na straně 319 stejně tak (Lombroso těžko mohl jet navštívit Lva Nikolajeviče Tolstého roku 1987, jelikož v tu dobu byl Tolstý již 77 let po smrti, nemluvě o tom, že sám Lombroso by musel po 78 letech vylézt z hrobu). Přesto knize dávám plný počet hvězd, jelikož co se informací a čtenářského zážitku týče, předčila moje očekávání.

3 28.07.2014

I když už jsem asi trochu mimo cílovou věkovou kategorii (a děkuji genům za to, že vypadám na 15, když vletím do dětského oddělení knihovny), knihy z "děsivých" sérií zbožňuji už od základky. Je to vtipné a je to poučné, což je skvělá kombinace, když si potřebuji oddechnout od studijní literatury.

2 23.07.2014

Při čtení mi vadilo nadužívání vykřičníků, ale v tomto případě hodnotím obsah mnohem důležitějším než formu. Už jsem něco málo o dění v koncentračních a vyhlazovacích táborech četla, ale bezprostřední živé vzpomínky jsou nenahraditelné (a také mnohem děsivější).

2 17.07.2014

Kniha předčila má očekávání. Je psána velmi čtivým a živým jazykem, takže jsem si chvílemi připadala, skoro jako bych četla nějaký román. Jak je avizováno v anotaci, autor se nezabývá jen popisem faktů a záhadou, čím vlastně ona bestie (či ony bestie) byla, ale především se věnuje tomu, jak vznikl samotný mýtus o gévaudanské bestii a proč se tak rozšířil. Byla jsem překvapená, když jsem se dočetla, jak obrovský byl každoroční počet obětí napadení vlků ve Francii - v tomto světle ještě více vyniká otázka, proč vlastně zrovna bestie z gévaudanského kraje získala takovou publicitu. Autor se na ni snaží zodpovědět tím, že problém analyzuje z různých úhlů. Díky tomu jsem opět o něco lépe pochopila, jak tehdejší společnost fungovala.

2 10.07.2014

Ačkoli jde již o pátý díl série, četla jsem román jako svou první knihu od autora. Po přečtení se chystám i na předchozí díly, jelikož mě velmi zaujal Kallentoftův styl, mající v sobě jistou poetičnost, již často u detektivek postrádám. Vůbec mi nevadily pasáže, kde se kromě filosofování o všem možném prakticky nic nedělo, jelikož vyprávění nastavovaly zajímavými myšlenkami a tezemi.

25.06.2014

Kafkův Zámek má mnoho interpretací, já se v mnohém ztotožňuji s tou, podle které je to metafora na beznadějný boj jedince s byrokratickým aparátem. Myslím, že to dokonale vystihuje i samotná atmosféra knihy - člověk je z ní střídavě v depresivní náladě a ve stavu, kdy se tomu všemu musí smát. I ta absurdnost děje by k tomu seděla. (Při čtení jsem si mimojiné vzpomněla na vyhlášky EU o tom, že pomazánkové máslo nesmí být pomazánkové máslo a rum nesmí být rum.) Když nad tím tak přemýšlím, připomíná mi příběh i marný boj člověka s životem, který je nustále svazován nařízeními shora. Člověk žijící v moderní společnosti nemůže být svobodný, což si uvědomuji pokaždé, když po mně úřady něco chtějí. Mám u toho i podobný pocit, jaký jsem měla při četbě Zámku. Bezmoc, beznaděj, zlost a nechuť.

8 21.06.2014

Krásná kurtoazní báseň, která nepříliš obtížnými verši dokazuje, že některé věci se nemění. :-)

1 09.06.2014

Udělat ze Smrťáka vypravěče byl velmi zajímavý počin, bohužel samotné vyprávění, ačkoli bylo po většinu času velice čtivé, mi místy připadalo velmi zmatené a jakoby nedotažené. Líbila se mi postava inspektora Corva, hlavně jeho sarkasmus a černý humor. Fakt, že je kniha založena na skutečnosti, jí dodává děsivý nádech.

2 02.06.2014

Některé poznatky byly zajímavé, bohužel většina knihy se Tolkiena vůbec netýkala a podávala informace spíše o jiných autorech a jejich dílech.

1 31.05.2014

Možná to tak zprvu nevypadá, ale tato hra je napsána jako oslava Stuartovců, konkrétně Jakuba I., který vládl Anglii po slavné Alžbětě I. Ony tři čarodějnice, které se mi mimochodem velmi zalíbily, skvěle odrážejí Jakubův panický (a historicky ověřitelný) strach z toho, že by jej někdo mohl očarovat. Ostatně Jakub I. vydal spis Daemonology, ve které zdůvodňoval vlnu honů na čarodějnice, kterou rozpoutal. Ale zpět k samotné hře. Obdivuji Shakespearea, že dokáže v divadelní hře tak dokonale nastínit prostředí a psychologii postav. Ta proměna Macbetha byla úžasná.

2 29.05.2014

Jistě, je tam spousta klišé a nějaký ten deus ex machina se tam čas od času také zjeví, ale i tak je to jedna z nejzábavnějších a nejnapínavějších fantasy, které jsem kdy četla. Lovce monster snadno zhltnu během jednoho či dvou dnů a rozhodně času stráveného nad nimi namísto nad povinnou četbou nelituji. ;-) Ačkoli se mi zdálo, že tentokrát tam bylo těch skvělých hlášek méně než obvykle, pořád jsem se čas od času musela zasmát. Už netrpělivě očekávám další díl.

3 09.05.2014

Příběh nešťastné lásky viděné přes zveličující brýle romantismu. První polovina knihy se mi zdála naplněná jakousi nadějí, radostí z nešťastné lásky a z toho moci být s milovanou osobou. Druhá polovina příběhu se zase vyznačovala pozvolným sestupem do depresivního poznání, že tato láska je předurčena k tragédii. Celou knihou se jako červená nit táhne pro romantismus příznačná láska k přírodě. Stejně tak charakteristická je chorobná touha po zadané ženě, která musí skončit nešťastně.

5 19.04.2014