Lilithen komentáře u knih
Skvělá kniha nejen pro ty, kteří četli Ecovy romány a rádi by se dověděli něco málo "ze zákulisí". Zhltla jsem ji za chvíli a tak trochu lituji, že nebyla delší (jak je u Eca zvykem), ale to už by zřejmě byla kniha o něčem jiném, než o čem je. :-)
Skvělý historický detektivní příběh, takto napjatá a pobavená jsem u žádné detektivky dlouho nebyla. Autor zápletku dotáhl do takové dokonalosti, že jsem do poslední chvíle nevěděla, kdo za tím vším stojí, což se mi obvykle nestává. A mám takový pocit, že jsem se zahleděla do Jaroše.
Po "fyzické" stránce mi kniha nepřipadala tak drsná, aby si zasloužila nálepku "jen pro silné povahy". Nebýt té psychické stránky, myslela bych si o ní, že je na svůj žánr spíše průměrná. Právě psychická stránka Vraní dívky však způsobuje, že kniha se jeví násilnou. Chtě nechtě jsem se musela zamyslet nad tím, jak moc vliv okolí tvaruje duši člověka. Jak mohou léta týrání, zneužívání a ponižování způsobit, že tato duše se sesype a znovu složí do mozaiky šílenosti a zla.
Již dávno před prozrazením jsem díky drobným náznakům (a zkušenostem z knih podobného ražení) tušila, jak to vlastně s Viktorií Bergmanovou je, ale ani to mi nebránilo v tom, abych četla dále a dále a nořila se hlouběji a hlouběji do všeho toho bahna, co jej autoři do Viktorie naházeli. Těším se na další díl a jsem velmi zvědavá, jak se bude příběh vyvíjet dále.
Kniha mne už od první strany zaujala svým zvláštním, jakoby melancholickým jazykem. Při čtení jsem si představovala, že ji psal někdo hodně starý, moudrý a smutný. Moc se toho v průběhu děje nedělo, ale i tak jsem se od knihy nemohla donutit odejít. Je příběhem obyčejného člověka, kterému se od života dostalo mnoho ran. I přesto se nebojí doufat, že dědictví, které mu spadlo do klína, bude dobré. Tento předpoklad se ukáže jako velmi naivní, i když důsledky, které z přijetí dědictví vyplynou, možná v tom správném světle dobré jsou. Autor navíc dokázal do knihy vložit věrohodný obraz tehdejší doby, včetně historicky věrných popisů práce těch, jež se podíleli na výrobě mincí.
Ze začátku mě kniha bavila, když opominu ten hrozný výraz "Óčko". Zhruba po jedné třetině mi však přišlo, jako by se jednotlivá střetnutí hlavních hrdinů odehrávala tak nějak stereotypně a tak jsem se začala mírně nudit. Do popředí se dostaly situace, jež mi připadaly poněkud trapné (prohazování partnerů mezi kamarády hlavních postav, chování hrdinky po většinu knihy). Abych vyzdvihla i nějaké pozitivum, líbila se mi tam ta kočka. Hlavně její sexuálně motivovaný útok na jednu z "Nabíječových" milenek.
Kniha čtenáři ukazuje historický, archeologickými nálezy a věrohodnými prameny podložený, obraz vývoje upírského fenoménu, jenž oprošťuje od "nánosů", které na něj nabalila beletrie (čímž samozřejmě nechci říci, že by veškerá krásná literatura, obsahující historicky chybný obraz upírů, byla špatná, bylo by to ode mě pokrytectví, když to sama čtu :) ). Teritoriálně se vymezuje především na Řecko a Byzanc, ale zasahuje i do Itálie, Rumunska, Bulharska a podobně. Jakožto člověk, který se o tuto problematiku zajímá, oceňuji vědecký přístup k tématu a snahu nenechat se ovlivnit "upírskou mánií". Díky tomuto se čtenář mimo jiné doví například to, že upír v historických pramenech sál krev jen zřídka, a že postava upíra vůbec je jakási mozaika vytvořená z jiných revenantů, postav z pověr. Rozhodně doporučuji, aby si tuto knihu přečetl každý, kdo se o fenomén vampyrismu zajímá hlouběji.
Ačkoli byla kniha napínavá a čtivá, autorův vyprávěcí styl mi moc neseděl a navíc mi vadily časté tiskové chyby. Zápletka mi také nepřišla až tak originální, jak jsem čekala. Styl číslování stránek a kapitol hodnotím jako velmi zajímavý, při čtení mě to nerušilo. Důvod této zvláštnosti osvětlil v plné míře až konec.
Ačkoli mi vadily časté tiskové chyby, učebnici hodnotím jako velmi užitečnou. Přináší základní kostru informací o mezinárodních vztazích v Evropě v období od konce třicetileté války po počátek první světové války, na což může student "nabalovat" informace z odborné literatury.
Skvělé doplnění k mému oblíbenému seriálu. Chvílemi jsem byla tak napjatá, až jsem přemýšlela o tom, že knihu odložím, abych si nepřivodila srdeční příhodu. :-D A to i když jsem ze seriálu rámcově věděla, co se v knize přihodí. Rozhodně si pořídím i další díly.
Žánrově obrovský odklon od předchozího dílu, který byl takovou erotickou urban fantasy. Přibylo krve i drastických scén, což by mohlo čtenářům se slabší povahou, kteří si oblíbili Znamení vlka, vadit. Trochu mi vadilo nadužívání slova "vibrovat", v té knize vibrovalo snad vše. Kromě toho se mi kniha líbila, ačkoli hlavní hrdinka mi byla mnohem méně sympatická než v prvním díle. Naopak jsem si oblíbila Eliaha, kvůli čemuž mě trochu mrzel ten konec...
"Žiška, řekni šiška!"
"To znam! Bum dob řiška!"
"Hchaha, nene, do voka!"
"Dmnti, fakt..."
Opráski jsem začala používat jako vzpruhu pokleslé nálady před zkouškami (shodou okolností studuji historii), v čemž nemají konkurenci. Ty hlášky jsou úžasné. :-D Jen škoda, že kniha není tlustší, za tu cenu... :)
Díky tomu, že kniha je (kromě krátkého shrnutí vývoje českého a moravského hrdelního soudnictví v raném novověku) soupisem pramenů a literatury k hrdelnímu soudnictví českých zemí, značně mi usnadnila práci při vytváření rešerše k tématu hrdelní jurisdikce. Hodnotím ji jako velmi užitečnou.
Tanec s vlky mi připadá jako příběh velmi malebný a cituplný. Každá věta má svůj hlubší smysl. Zatímco na počátku knihy jsou indiáni představeni jako divoši a bílí jako ti civilizovaní, příběh končí úplně opačným soudem, kdy se bílí jeví (oprávněně) jako vrahové a ničitelé. Velmi mě dojala jedna ze závěrečných scén (myslím tím to Dunbarovo nešťastné setkání s vojáky v jeho pevnosti).
Hobit je krásný pohádkový příběh. Již od prvních stránek je jasné, že je psán pro menší čtenáře, žádné krvavé řeže v něm tedy hledat nelze. A i přesto mě Tolkien na konci rozbrečel, když hned tři mé oblíbené postavy padly.
Ze začátku vypadala kniha velmi slibně, jelikož když už nic jiného, alespoň zasazovala děj do zajímavého prostředí džungle. To však skončilo již po sto stranách a následovalo to, co je známo z Padesáti odstínů něčeho. Obyčejná holka potká superbohatého a superkrásného muže a společně se vypraví objevovat její submisivní a jeho dominantní sklony. Sjednají si smlouvu. On pro ni posílá vrtulníky, ona "depčí", že jí chce naplácat. Těch podobností s "Odstíny" je tam až trapně moc.
Stejně jako u jiných Ecových odborných knih, ani nyní si nejsem jistá, co za žánr jsem to vlastně četla. Filosofické pojednání? Historii? Všechno možné dohromady? Ať tak či jinak, každopádně je kniha zajímavým "cestopisem" po zemích či krajích, které existují (pokud víme) pouze v mysli člověka.
Obecně pokaždé, když čtu nějakou Ecovu knihu, dovím se spoustu zajímavých informací ze všech možných vědních oborů, ani Dějiny legendárních zemí a míst tedy nebyly výjimkou.
Se čtením této knihy jsem nejprve otálela, protože mi kdovíproč scházela motivace se do ní pustit. Pak jsem si ji však s sebou vzala na kurz, abych se měla čím zabývat o přestávkách. O pár dní později jsem ji měla přečtenou. Kombinace takřka dekadentního prostředí, zajímavých charakterů, pozoruhodné zápletky (trochu mi to připomínalo film Bratrstvo vlků: Hon na bestii) a pro mě do velké míry nepředvídatelného děje způsobila, že jsem se od knihy nemohla odtrhnout. Do poslední chvíle jsem nevěděla, jestli jde spíše o fantasy nebo o detektivní thriller. Nakonec, když byla záhada rozřešena, musela jsem nejvíce litovat samotné "bestie".
Kniha je velmi užitečná, pokud si chcete dotvořit představu o raněnovověkém soudnictví či o dobové atmosféře vůbec. Velmi pozitivně hodnotím úvod ke knize, který poskytuje mnoho cenných informací nejen o hrdelních zločinech a jejich trestání, ale i o velkobítešském právním okruhu, o historii města Velká Bíteš apod.
Před čtením jsem byla mírně zklamaná, že z celé skupiny Lovců monster se v knize setkám jen s Harbingerem. Poté jsem byla po vydařeném začátku hodně rozčarovaná, když jsem se dostala k jednomu z hlavních dějových zvratů (Harbingerova "nehoda"... ti, co knihu budou číst, dozajista pochopí :-) ). A pak už jsem byla jen nadšená. Jelikož mám ráda vlkodlaky a zombíky, jinak to snad ani nešlo. Moje nadšení vystupňovalo velice efekt(iv)ní a kreativní použití sněžné frézy a zabijácké sarkastické poznámky, jež autor vkládal postavám do úst. Lovci monster je jedna z mých nejoblíbenějších fantasy sérií a třetí díl mi to jen potvrdil.
Poté, co jsem si přečetla knihu Šest žen Jindřicha VIII. od téže autorky, rozhodla jsem se vyzkoušet, zdali mě zaujme i titul Pád Anne Boleynové. Rozhodně jsem nebyla zklamaná. Není to sice zrovna lehké čtení na dvě noci (knihu jsem četla po malých dávkách delší dobu) a historií nepolíbený čtenář by mohl dokonce říci, že místy jsou autorčina líčení až nudná a zbytečně dlouhá, přesto knihu hodnotím jako úžasné a přínosné čtení. Autorka prošla vskutku velké množství pramenů a literatury, aby čtenáři přinesla nové poznatky ohledně popravené královny a zároveň napadla zažité chybné mýty o její osobě. Přestože se mi občas zdálo, že autorka svůj objekt zájmu až příliš obhajuje (kdo však umí být 100% nestranný?), kniha se mi jevila v rámci možností objektivní. Rozhodně nejde o adoraci nebo naopak o dehonestaci osoby Anne Boleynové. :-)