Lily101 komentáře u knih

Zajímavě zpracované téma.

2 16.10.2020

Kniha se četla svižně, ale text samotný byl občas chaotický a závěr moc urychlený a trochu jako z červené knihovny(á la hlavně, ať je to happy end), přičemž pro mě hůře uvěřitelný, leč věřím mu(“Člověk míní, osud mění.”).

SPOILER: Kniha vyšla v roce 2020, přičemž z instagramového účtu autorky mi vyplývá, že má děti dvě. Tak proč tak klamavý závěr? Že by “otevřená dvířka” pro další knihu?KONEC SPOILERU.

P.S.-Nehodnotím v rámci recenze, ale půjčit si knihu s takovým názvem ve veřejné knihovně je vcelku odvaha. Kdybych ji primárně nepůjčovala kamarádce(hádejte asi proč), tak ji nejspíš nepřečtu.

14.10.2020

Hodně recenzentů pode mnou poslouchalo audio knihu. Já knihu četla a tak mě pohltila, že jsem ji za jeden den dočetla. Jsem spíš bojácná a tak dnes nevím, zda usnu, ale stálo to za to. Strhující a to i když Vás možná napadne, o co v knize půjde a závěr asi i od jisté chvíle čekáte, byť i ten trochu překvapí (v detailech, dá-li se to tak nazvat).

7 10.10.2020

Z této knihy mám smíšené pocity, což je asi způsobené tím, že kniha se objevuje na sociálních sítích a nejspíš se těší všeobecné oblibě, avšak nebyla špatná, ale němůžu ji hodnotit jednoznačně kladně, ani udělit plný počet hvězdiček.

1) Vadilo mi neustálé podsouvání ankety, kde ani nebyla Česká republika. Ano, chápu, že jsme možná malá země, ale pro ty, jež svou zemi v anketě nenaleznou, to musí být prostě nuda. Zaměřila jsem se na země dotazované, ale nebylo to ono a celkově ty neustálé zmínky o anketě spíš knize ubíraly, protože....

2) ...text mnohdy nenavazoval na konkrétní odpověď v rámci ankety. Bylo to za mě celé takové "na sílu" s tou anketou.

3) Někdy se témata opakovaly právě dle nutnosti zaobírat se určitou odpovědí a tak některá témata opakovaně "dostávala" slovo, zatímco na ostatní potenciálně také zajímavé nezbyl prostor.

4) Text není sourodý, přičemž proč zjistíme až v závěru. Je to na něm znát, jak již píši výše, je občas hodně kostrbatý a krkolomně poskládaný dle témat. Navíc si rozporuje, třeba tím, že napřed se novináři berou jako někdo, kdo záměrně "nafukuje" situaci kvůli větší čtenosti (což je dle autora normální, neb kdo by četl zprávy, dle kterých se vlastně nic nestalo? Kdysi jsem četla v nějaké knize či na internetu-avšak absolutně netuším, zda je pravdivé, že čím dál od země, ve které se stalo neštěstí, se nachází čtenář/divák, tím větší musí být počet mrtvých, zraněných,...., aby se tím čtenář/divák zaobíral), ale v posledních kapitolách jsou najednou novináři ospravedlňováni tím, že ani oni nemají všeobecný přehled dle ankety v knize a vlastně neví, že čtenáře mohou "vodit za nos". Aby bylo jasno, vůbec netuším, jak to v žurnalistice chodí a mám takový neutrální až kladný vztah k novinářům (přeci jen někteří z nich, hl. v investigativní žurnalistice, jsou neskutečně šikovní).

5) Aspektů, na které si dávat pozor, abychom se vyhnuli tvorbě nereálného obrazu o věcech kolem nás, není málo a množstvím se podle mého názoru nedá pojmout v krátké době.

6) Autor sám uvádí, že není možné a reálné, se zkreslení zbavit. Že i jej občas např. nějaké reportáže v TV "dostaly" na základě emociálního substrátu.

Knihu jsem četla především proto, abych se třeba potenciálních základních "nástrah" pro můj mozek v rámci analýzy zbavila a předešla jim co nejdřív to jde, nicméně i sám autor to popřel, čímž je za mě osobně záměr knihy zmařen, protože na jednu stranu je super, že to dokázal autor přiznat, na straně druhé, o čem teda kniha je, když dle anotace aspoň náznakem (a to nemluvím o sociálních sítích, kde už je to skoro faktem) předestírá, že nám kniha v tomto pomůže.

Je mi líto, že to musím napsat-avšak kniha je stejně neskutečně IN, takže jedna negativní recenze ji neuškodí a mi to aspoň umožňuje být v této nelehké situaci zcela upřímná, jako doposavaď u všech mých recenzí předešlých/a snad i následných/-ale čas strávený nad touto knihou mohl být lépe využitý. Kniha mi moc nedala, v mnoha věcech jsem se spíš ujistila, že činím dobře, když třeba denně nekoukám na TV zprávy a že některé "nástrahy", jež mi mohou změnit pohled na věc zdramatičtěním faktu, znám/a to už třeba ze střední-viz zevšeobecňování, indukce a dedukce/ a neexistuje žádný návod, jak "nepodlehnout" tomu, že svět je méně negativní, než se to na první pohled jeví, tedy že se věci zlepšují vlivem technologií, humanitární pomoci atd.. KNIHU NEDOPORUČUJI ČÍST.

Dvě hvězdičky kniha má jen za snahu autorům a dalším lidem podílející se na vzniku této knihy, neb věřím, že to vše muselo dát práci bez ohledu na můj názor na knihu.

5 08.10.2020

Kniha, která je upřímná...to je první,co mě k této knize napadne. Z vulgarismů jsem měla obavy, ale není čeho se bát, neb to není až tak hrozné(dá se to přežít a místy to trochu dodá “grády” a spád; a to vulgarismy v knihách prakticky nemohu vystát).

1 06.10.2020

Já jsem z knihy rozpačitá. Taková pohádka pro dospělé. Mnoho skutečností mi připadalo povědomých(některé části jsem dokázala odhadnout, jak to dopadne, nicméně že bych knihu četla v minulosti a skončila tak daleko, ale současně jsem nedočetla úplný závěr? Je to možné!), avšak v minulosti jsem zkoušela knihu číst.

Na styl psaní jsem si musela zvykat a je třeba se nechat zcela pohltit pohádkovým světem(moc mi to po státních závěrečných zkouškách prospělo; tak doporučuji lidem po nějaké náročné studijní či profesní zkoušce nebo po náročném období/třeba uzávěrek a deadlinů/ v práci či škole/pololetní písemné práce či zkouškové období/).

P.S.-V rámci filmu dnes začínám druhý díl (233 stran čistého textu na tři díly? To jako vážně?????) a zatím mi připadá film “ukecaný”; v knize bylo fascinující dozvídat se o Osamělé hoře a její historii postupně, zatímco v knize je to více méně divákovi “naservírováno” hned v prvních minutách filmu.

04.10.2020

Skvělá kniha, která se ke mně dostala v pravý čas a snad proto jsem jí uchvácena(tedy vyjma alkoholu a drog, ale to k tomu asi prostě, navíc v té době, patřilo/?/).

3 24.09.2020

Úplně nejsem jednoznačně
pro plný počet hvězdiček(trochu zklamání z polootevřeného závěru), ale knize není co vytknout(závěr je holt jen a jen autorčino pole autonomie).

2 12.09.2020

Kniha nebyla špatná. Jen ne, studenti osmiletých gymnázií nematurují po 7 letech (tedy není možné maturovat v čerstvých 18 letech). V knize nic nenasvědčuje tomu, že by se kniha odehrávala v minulosti a vydána je letos (v roce 2020). Dále str. 142 a str. 326 odst. 2-O Ivanovi Havlenovi se výslovně nemluví (mi osobně to spíš sedí na Marcela Havlenu; vyrůstali spolu od dětství po maturitu, zatímco o Ivanovi je jen pár letmých zmínek v knize). V poslední řadě str. 326 odst. 3 věta 2-O tom nikde v knize není ani slovo, že by o něčem takovém Alice kdy přemýšlela ve větším rozsahu.

Kniha je jinak fajn, ale úplně nerozumím, proč se v aktuálních knihách objevují nějaké sexuální “narážky” už od dětství (á la proč se musela svléknout, aby jí bylo přání splněno-navíc nikde pak už o tom není ani slovo). Jestli to je kvůli upoutání čtenářů, tak se domnívám, že to knihy nemají zapotřebí, obzvláště jsou-li jinak dobré (obdobně je tomu např. u knihy “Soběstačný”).

01.09.2020

Autora neznám(a hledat přes google mi připadalo žinantní), o politiku se spíš nezajímám než naopak.

Kniha se mi moc líbila. Po stránce právní si úplně nejsem jistá jednou skutečností uvedenou v knize(str. 49 odst. 5-soudní rozhodnutí a GDPR ohledně jména klienta? Kniha je vydaná v roce 2020 a i kdyby ji autor psal v roce minulém, tak musel zasechnout o “GDPR”, ne?), což není předmětem hodnocení(neb jistá si nejsem a netuším, jak dohledat).

Na to, že je kniha psána českým autorem, jsem byla nepříjemně překvapena množstvím chyb (tak cca 5, ale v poměrně krátkých sledech za sebou za polovinou knihy)-např. užití slova “potencionální”(asi hodně lidí nezná správný tvar, dokáži pochopit), ale dvakrát za sebou špatně vyskloňovat “datum”(str.224 úplně dole: datum je středního rodu a 225 odst. 2: s hledáním data místo “datumu”) mi už přišlo trochu moc.

2 20.08.2020

Za mě taková ta kniha, která je lehce předvídatelná s tím, že údajně vše v ní napsal život sám. Nechci se dušovat, mám k zdravotním tématům (např. rakovina) respekt, ale přišlo mi to hodně prvoplánové.

Kniha se místy opakuje (fb příspěvky a text), místy se posouváme dál (např. deník), abychom se pak vrátili zpět(př. fb příspěvky), kde je část tak nějak napsaná o tomtéž. Další nesrovnalosti, kterých jsem si všimla:
- str. 97 a 98-Tak byla celý den unavená a ne ve své kůži a cítila se hrozně, že tam nemůže zapadnout či dle deníkového záznamu dobře?;
-str. 180 a 186 posl. odstavec: Velký čtenář a nezná cenu Magnesia Litera?;
-str. 190 a 191: časové údaje nesedí (rozhovor vs. data).

Celkově mi kniha přijde jako napsaná horkou jehlou, “aby autorce byla vydána kniha” a kdyby hlavní téma nebylo tak zvláštní až asi originální, tak by to možná k nominaci na jedno z prestižních ocenění asi spíš nemělo šanci(=můj subjektivní názor s ohledem na nesrovnalosti uvedené výše) a bez možnosti být vidět v médiích. Autorka u svého fb blogu nejspíš dosáhla velké sledovanosti(jestli to, co v knize uvádí, je pravda), avšak sama přiznává, že si v počátku zaplatila propagaci min. prvního příspěvku.

Nicméně autorce držím palce, ať se od alkoholu distancuje i nadále a je fajn, že šíří osvětu o alkoholismu, protože číst to jako abstinent s tím, že mi naštěstí (ťuk ťuk) alkohol nechutná, byla zajímavá zkušenost. Někdo níže píše, že se to bere jako norma pít alkohol, nicméně já nikdy problém neměla, naopak kamarádi respektovali, že mi to nechutná a umím se bavit i bez alkoholu (avšak jsem žena, u mužů je tlak asi silnější-nicméně jestli spíš obecně není strach lidí říct svému okolí, že dnes si dají nealko, přičemž okolí by to třeba přijalo naprosto v pohodě).

SPOILER: Kdyby se ke mně manžel choval tak, jak k autorce(v době jejího pití to nedokáži posoudit a nevím, kdo jak “vyváděl”, navíc nechci být v pozici toho, kdo hodnotí jiné, neb mi to nepřísluší), ale v době po jejím pobytu ve stacionáři tak vyšilovat a vydírat přes SMS i osobně, tak bych to asi řešila jinak, než jen odepisováním...autorka asi netušila, že tím manžel naplňuje znaky trestného činu, ale na druhou stranu dle vyjádření manžela se možná i domnívám, že je to trochu naddimenzované kvůli jistému spádu knihy.

Dvě hvězdičky za snahu. Pár recenzentů níže přidává hvězdičky za to, že je příběh pravdivý, nicméně jak řekl (není to úplně doslovně, četla jsem to před x lety v rozhovoru) jeden český spisovatel: “Z části je text autobiografický, z části přibarvený, aby měla kniha spád.”

2 17.08.2020

Pro zkouškové období či náročné pracovní období skvělá (a velmi fotogenická) kniha.

07.08.2020

Populárně naučná literatura psaná čtivým stylem a obsahující praktické příklady. Za mě skvělá kniha!

07.08.2020

Měla jsem z knihy obavy, neb to není má první přečtená kniha na toto téma, nicméně není čeho se bát. Kniha mile a čtivě (asi dobrý vypravěčský styl) shrnuje poznatky jiných a doplňuje to o svých pár nových informací či myšlenek.

3 06.08.2020

Už když jsem si knihu vyzvedávala z knihovny(přímo u výpůjčního pultu, měla jsem rezervaci), tak to pro mě byl šok. Přišlo mi to vulgární(knihu si musíte prohlédnout a na případné vady á la polití upozornit knihovníka, ať to pak není na Vás)-myslela jsem, že kniha bude taková něžná, milá vůči “Mléko a krev”(nečetla jsem, ale slyšela jsem dost na to, abych věděla, že to není pro mě, co se vulgárnosti týče).

Básně byly zajímavě uzpůsobené(snad se pro to víc hodí pojem moderní), leč občas mi to přišlo obdobně jak “kofina” píše ve své recenzi, zkrátka jenom mezerníkem rozdělené věty. S názorem v recenzi od “mss” se ztotožnuji v tom, že některé básně v kontextu zbytku neseděly tématicky a za mě navíc byly rozváděny hojně témata, o kterých jsem číst nechtěla (vulgární, násilné) nebo mi to přišlo už tak “omílané” a některé obsahovaly myšlenky, které už jsou známé(splynutí dvou těl do jednoho) anebo se moc snažící vyvolat určitou emoci dle představ autorky (viz shoda s názorem v recenzi od “Aivinka”), tedy v konečném důsledku se mi líbily tak dvě tři( obdobně jako “pavla.ba” ve své recenzi).

23.07.2020

První dva dny četby(či spíš pár stran za den) to vypadalo, že dopadnu stejně jako antiope a měla jsem z knihy stejný pocit. Nicméně pořadník(v rámci rezervačního systému) byl vcelku neúprosný a tak jsem knihu nyní(23.7.2020 ve 2:00) dočetla s tím, že jsem se hodně nutila číst a prakticky jsem knihu musela dočíst na jeden zátah v rámci necelých dvou dní(spolu s knihou “Květy slunce” od R. Kaur), což vás ale nezajímá a je to můj problém.

Kniha se dá přečíst na jeden zátah, ale je to poměrně “vopruz”. Knize v první řadě vytýkám to, že je psaná formou deníku(od 1.1. do 31.12.), protože to anotace ani mezi řádky “neříká” a pokud knihu máte z knihovny a dostanete se k ní např. v září, tak stejně musíte přečíst i leden a třeba květen. Vcelku bych ocenila tipy na četbu knih na každý měsíc, leč žádná z nich mě nezaujala, některé se dle mého skromného názoru do měsíčního tématu nehodí a nejsem si jistá ani samotnými názvy knih(pár z tipů jsem četla a název mi připadal stylem “pojďme přeložit název knihy dle názvu /asi/anglické verze či originálu, ale nedokáži to říct na 100% a rozhodně ne u všech zmiňovaných knih). Knihy mi dle názvu připadala takové ty přehnaně motivační a celkově tak asi na mě působila i kniha samotná. Takové plytké klouzání po povrchu(a skoro už “ohraných” témat), neustálé vychvalování a stavění na piedestal introvertů, skoro až braní “introverze” jako diagnóza (viz označení v první větě na str. ), různé “vytahování” myšlenek a tipů z jiných zdrojů(resp. témata jsou už místy takovými klišé, že se možná pomalu začínáme ztrácet v tom, koho co napadlo první)-ale tedy asi řečeno vlastními slovy autorky, určité zevšeobecňování autorkou(á la “já jsem introvert, tzn. že všechny mé vlastnosti mají všichni introverti”-nejspíš nejsem introvert, ale v teenagerovských letech jsem byla, nicméně pomalu jsem nemluvila ani tehdy, ani teď) ...no za mě bída. Vrchol nasazuje poznámka ke dni 26.12. (str.235), kdy si prý máte říct o to, co si přejete k Vánocům(?? u nás v ČR se obvykle dárky dávají 24.12, v Americe jsem měla jsem za to, že si dávají dárky 25.12.??) a z hlediska překladu (str.226-9.12. odst. 1 posl. věta-Santa? a str. 230-16.12.
s názvem “Lžička úplatkářství” a “sebeuplácení” v první větě-Úplatkářství je dle zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, označení pro hlavu X., díl 3. a ta zahrnuje( par. 331-334) trestné činy přijetí úplatku, podplacení a nepřímé úplatkářství s tím, že úplatek je označení pro úřední osobu, která něco přijme či si např. dá slíbit úplatek, což v knize naplněno není a současně výraz “sebeuplácení” dle mého skromného názoru ani v běžné/neprávní/ řeči neexistuje. Tak prosím příště nastudovat, ať se pak nešíří společností nějaké pseudopojmy s mylnými představami o pseudopojmech.Není zapotřebí mít co nejzajímavější označení.). Jinak ale překlad obsahoval pouze jednu chybičku, za což patří překladateli(či dalším profesím) pochvala.Kniha si až na 26.12.(viz výše) neodporuje, což je fajn, ale trochu bych doporučila ubrat na “vtipnosti”(třeba taková str. 228-12.12. a “koktejl smíchu”) a kniha na mě trochu působila jako podprahová reklama, tedy tak nějak mezi řádky a na konci knihy už se tento pocit u mě zvětšoval.

Shrnutí a závěr: Ráda bych napsala, že nelituji, že jsem knihu přečetla, ale tak nějak mi nic moc nedala, trochu se mi zdá, že směšuje hodně faktů dohromady a skládá z nich poněkud zkreslený obraz vlastností introverta(měla jsem spíš pocit, že se jedná o “směs” flegmatických, introvertských a lehce i knihomolských vlastností a vlastně je psána tak zevšeobecněně, že bych se nedivila, kdyby se s obsahem aspoň v jedné vlastnosti ztotožňoval i extrovert), klouže po povrchu(což bych od introverta nečekala), témata jsou už pomalu “vyčpělá”, staví introverty na piedestal(vychvaluje a nutí je vychvalovat se proto, že jsou introverty, což by mi nevadilo, kdyby to nebylo pomalu v každém dni),... Za mě dvě hvězdičky za snahu.

1 23.07.2020

Nevím, jak ten literární zážitek vyjádřit slovně. Můj učitel českého jazyka na gymnáziu byl nadšen do knihy “1984” tak silně, až jsem se na tuto knihu těšila, neb jsme ji měli povinně nějaký měsíc přečíst. Tehdy jsem byla hrozně zklamaná. Přišlo mi to takový prvoplánový a vlastně nijaký (vůči třeba knihy “Proces” od Kafky), nicméně pořád jsem brala jako pozitivum to, že autor v roce 1948/1949 měl takovou vizi, která se v jistém měřítku bohužel stala.

I přesto jsem si říkala, že si jednou zkusím přečíst “Farmu zvířat” od stejnojmenného autora. Že mu prostě dám šanci a zkusím jiné dílo(a možná po letech zkusím i “1984”, třeba to budu vnímat jinak a pamatovat si víc než jen “v rámci TV vás vidíme a sledujeme každý váš názor”).

Nelituji, že jsem knihu četla. Bylo to děsivé čtení a samozřejmě mi to připomínalo učivo, o kterém jsme se učili v dějepise. Text si nad rámec autorova záměru neodporoval, ale no na rozdíl od “1984” už autor mohl čerpat z historie, tak mi to v tomto ohledu nějak “kreativní” námět nepřijde(-mohl a asi i čerpal z historie a navíc “jen” vymyslel koncept zvířecí farmy). Takže 4,5 hvězdičky a po zaokrouhlení dávám 4, protože vůči knihám, kterým jsem udělila hvězdiček 5 by to nebylo fér.

12 20.07.2020

Z knihy jsem byla nadšená(narazila jsem na ni na Instagramu a u toho je třeba být trochu ostražitý-většina recenzí je pouze pozitivní, tudíž je pak těžké rozpoznat, jaká kniha stojí za přečtení a jaká nikoli)! Tedy pár krátkých dějových linek mi vadilo, ale asi k životu mladého kluka patří. Ale celkově bylo zajímavé ponořit se do teenagerovských let jednoho kluka, který musel předčasně dospět (SPOILER: Smrt maminky a nesoběstačnost dědy plus věčně lamentující táta nad penězi.). Navíc je kniha nesmírně čtivá (začala jsem ji číst v podvečer ve vlaku a dočetla nad ránem, konkrétně krátce před třetí hodinou ranní).

K anotaci: Ta byla opravdu zavádějící a kdybych se řídila jen jí, tak knihu asi nikdy neotevřu.

13 16.07.2020

Z četby jsem měla trochu strach, protože to rozhodně není první kniha, kterou o tomto tématu čtu (úklid, vyhazování věcí a minimalismus). Ale je opravdu čtivá(leč nesnažte se přečíst ji celou za jeden den-akorát se vám to znechutí a stejně ji budete muset odložit), svým obsahem i místy obohacující (byť místy trochu nestydatě používá myšlenky Marie Kondo s tím, že uvede pouze její jméno a víc nic (knihu či dokonce číslo stránky v její knize, kde se myšlenka či tip rozebírá).

Trochu mi otevřel oči, neb jsem měla za to (asi kvůli vcelku skromné Marie Kondo a velikosti bytů /asi i domů/ v Japonsku obecně), že Japonci moc neshromažďují a nemají potřebu se vytahovat před svými sousedy či kamarády. Současně netuším proč (snad mezi řádky) jsem vycítila, že autor žije sám a nemá ani manželku, ani přítelkyni (a to jsem úvod ke knize četla později-to spíš jen pro informaci).

Některé myšlenky jsou hodně plytké(mám vypsaná čísla stran i odstavců a svoje poznámky k tomu a nikdy jsem toho nenapsala víc, než u této knihy-a to jsem o cca 10 let mladší plus obvykle tolik názorových neshod s autory knih nemívám/tak max. 1/10 toho, co nyní), jakoby je autor pouze od někud přebíral a vůbec se nad nimi nezamýšlel.

Několikrát omílaný příběh o knihách, CD a DVD, kdy si autor protiřečí (napřed měl vše jen proto, aby se “blýsknul” před okolím, jak je znalý/na filmy koukal, aby mohl před kamarády “frajeřit”, že ten či onen film viděl a knihy buď jen rozečetl nebo ani to ne a v jedné z dalších kapitol tvrdí, jak knihy miloval a bylo těžké se jich zbavit, tak to tůdle...Ať si tedy usmyslí, co chce psát a na co si chce “hrát”/píši proto, že o sobě tvrdí, že se snažil před lidmi “předvádět”, jak je literárně znalý/skrze knihovničku/ a je to.). Je to asi nad míru recenze(a následující není součást hodnocení), ale mi jsou takoví lidé krajně nesympatičtí (musím za každou cenu všem ukázat, jak jsem skvělý a znalý). Nicméně autor asi ušel dlouhou cestu po svém období změny z maximalismu na minimalismus a třeba bychom si ty názorové nejednotnosti doladili(japonsky ale neumím, ale tak jazykovou stránku nechme stranou).

1 15.07.2020

Zajímavá kniha a fajn oddechová záležitost v průběhu učení na státní závěrečné zkoušky. Kniha je vcelku motivační. Líbilo se mi, že je v knize popsáno, jak vznikala jejich první kniha, což je popsáno na str. 91-94. A celkově oceňuji snahu obou sester popsat své pracovní zkušenosti i odhalit trochu ze zákulisí (např. jak balily první pbjednávky na eshopu,...).


S pár názory nemohu souhlasit (např. str. 45 posl. odstavec-Fráze/nyní poměrně rozšířená/, ale co se pod ní míní? Jakou hodnotu to pro mě jakožto potenciálního sledujícího má? Obzvláště, když mě třeba kosmetika nechává zcela chladnou, neb jí nepoužívám? X Samozřejmě si umím představit, proč se tato fráze u influencerů vyskytuje.), jeden úplně nedokáži pochopit (str.74 posl. odstavec-Jak má divák vědět, o čem video bude, obzvláště v době “click batů”/kt. už je snad za námi/?) a z jedné se mi udělalo lehce nevolno (str.116 úplně poslední odst.-Co je to “právnická firma”? Asi se tím myslela advokátní kancelář? Já vím, že nikdo nemůže znát vše; obzvláště v dnešní době, ale když píši knihu, tak se mrknu na internet, ne?).

Ilustrace nejsou (ani nemohou) být součástí hodnocení knížky, ale jsou poměrně zdařilé až na str. 125, kde Nicole skoro nepoznávám.

3 05.07.2020