Lily101 komentáře u knih

Čekala jsem na knihu přes rok v rámci rezervačního systému knihovny a kdybych věděla, že to bude prvoplánová přeslazená love story, tak ji ani nečtu. Ale to je možná i chyba knihovny, neb nedisponuje rozlišením dle žánrů a z anotace to jako obsahově slaďounká záležitost nepůsobí, max. jako decentní lehká romantika.

Hodně věcí v textu nesedí a závěr je strašný(pro milovníky nereálných sladkých pohádek na dobrou noc toto bude asi “top”).

7 27.05.2020

Aneb, jak si Lily101 našla svou "diagnózu"prostřednictvím diagnostiky popsané autorkou v této knížce...

Tomuto komiksu nelze nic vytknout. Vtipná, výstižná útlá knížka zásluhou které jsem si uvědomila, že jsem knihomol duší i srdcem (s cca 2-5 % "faktů" jsem se neztotožňovala, což je úspěch-autorčin).

Navíc (mimo hodnocení-protože by se to hodnotit v rámci knižní recenze nemělo) oceňuji autorčiné kresby.

5 23.05.2020

Hodně zajímavá knížka. Při objednávání v rezervačním systému knihovny jsem netušila, že je kniha určená do manželství, ale dle mě je ideální pro jakýkoliv dlouhotrvající vztah, tedy jak druh/družka, tak i přítel/přítelkyně, potažmo snoubenec/snoubenka (setrvává-li vztah v “předmanželské” či chcete-li “snoubenecké” fázi vztahu déle).

4 22.05.2020

Mám ráda moudra v knihách(“Malý princ” mě ale také neuchvátil-je poměrně povrchní a na “Epos o Gilgamešovi” zkrátka nemá) a tato kniha za mě měla potenciál na pět hvězdiček. Leč si v mnohém odporuje, takže bohužel dvě hvězdičky musí z kola ven.

4 19.05.2020

Kdyby se jednalo o článek v rámci internetového blogu či nějaké diskuze anebo video na youtube, tak za mě dostačující. Ale vydat to jako knihu :-O? Možná budete namítat, že vyšla např. "Terapie sdílením", což jsou zprávy z internetu, sms atd., ale to aspoň mělo něco do sebe (pomoci lidem po rozchodu, rozesmát všechny bez ohledu na to, zda aktuálně jsou ve vztahu či nikoliv), zde však netuším pointu. Roztáhnout pár tipů na několik desítek stran a podtrhnout vše lehce infantilními (zde v pozitivním, protože k tomuto tématu se to hodí), byť zdařilými (hl. pro ty čtenáře, kteří obdobně jako já neumí kreslit) ilustracemi. V rámci knižních hodnocení však k ilustracím nepřihlížím (jsou-li zdařilé, pak je zmíním, ale u recence jde předeším o obsah) a obvykle uděluji min. 2 hvězdičky, které dávám za snahu. V tomto případě dávám jednu, protože označení "odpad" je moc tvrdé a jistě nějakou snahu a energii někdo do sešitku vložit musel (ať již autoři či osoby podílející se na podobě tohoto sešitu).

Závěrem: styděla bych se takovou "knihu" někomu dát na svatbě jako (jeden ze) svatební(ho) dar(u) a kdybych takový sešitek na vlastní svatbě (dožiji-li se ji), tak je mi upřímně líto peněz, který do tohoto dárku obdarovaný dal, obzvláště, pokud bych zjistila, že se sešitek prodává v knihkupectví. Cenu bych si tedy negooglila, ale tím, že jsem toto nedostala, nýbrž mám sešitek zapůjčený z knihovny, tak mohu uvést, že běžná cena uvedená na jednom z knihkupectví činí 259,-Kč :-O. To už je lepší koupit novomanželům něco jiného, a když budou chtít jistě si sami po krátké úvaze vyberou a sepíšou seznam, co chtějí v prvním roce manželství zažít dle jejich zájmů a zálib, ne? A pokud budou bez kreativity, tak se např. vždy mohou podívat na internet. Navíc hodně aktivit můžete zažít s přítelem/přítelkyní/druhem/družkou/snoubencem/snoubenkou, aniž byste museli být ve svazku manželském nebo před vstupem do této nové životní etapy.

1 18.05.2020

"..., zjistíme, že pěkně napsaný román, jehož kolovrátku jsme se zpočátku neuměli přizpůsobit, umí mluvit z duše".První věta druhého odstavce anotace mi mluví z duše.

Na počátku je knížka taková neuchopitelná, protože děj plyne jinak, než je čtenář "rychlých" textů (nikoli pomalých rozvleklých dějů) zvyklý. Nicméně když tomu dáte chvíli čas, za poměrně krátkou dobu si Vás kniha získá. Oceňuji decentní a metaforický popis něčeho, co obvykle v knihách odsuzuji (milostná scéna).

Co musím vytknout je nereálnost. SPOILER: To fakt stačí muži, který neví, zda se mu žena líbí, pár hodin, aby se zamiloval? Může se stát, ale ztěží uvěřitelné, navíc, když veškerý fyzický kontakt dostane tak snadno, prakticky na stříbrném podnose. A proč by Simon pomáhal Audrey? KONEC SPOILERU. Dále mi vadilo označení: "botanická zahrada", když se jedná zcela jistě o zoologickou zahradu, přičemž tato výtka asi víc náleží překladateli. Nenávidím otevřené konce a úplně jsem nevěřila, že příběh dopadne dobře (SPOILER: Co když si Simon s Audrey "předloží" vzájemně své "prohřešky" a zjistí, že nevěra je odčiněna nevěrou druhého a vrátí se k sobě? Simon sice působil spokojeně s novou partnerkou, leč nebylo to také "naoko"?KONEC SPOILERU), byt´kniha spíš odkazuje na "happy end". Otevřený závěr je pro mě vždy zklamáním, samozřejmě respektuji, že si závěr a obsah samotný volí autor sám, ale přeci jen nečtu knihu pro to, abych na oplátku dostala odpověď á la domyslete si sami.

03.05.2020

Dvě hvězdičky dávám opravdu jen za snahu. Knihu jsem dostala k Vánocům v roce 2017 od osoby blízké a byť knihy zásadně dočítám, tak nebýt obdarování, nejspíš to jednou provždy vzdám. Ona jako ta kniha stojí za přečtení, ale vlastně obsahuje hodně "chyb" a je velice nepraktická při aplikaci.

Upřímně, nevím čím začít, neb mám popsané dvě A5 poznámek k vytknutí a skoro jednu stranu A4 s odkazy na strany, kde se nachází zajímavé citáty.


Tak zaprvé, jak může stokilový muž hodnotit nadváhu jiného muže (str. 12 věta nahoře)? To, že je dotazující (á la hlavní protagonista, jehož jméno není v knize řečeno) má 100kg, je řečeno až za polovinou knihy a ano, nevíme sice kolik měří, ale...(hluboký nádech a výdech). S tím souvisí předposlední odstavec 118 strany, konkrétně věta 8, kde když mám porovnat, jak se bude cítit 100kg chlap, když sní maso a když salát, tak po masu nebude mít hlad za půl hodiny až hodinu, což u salátu bez masa hrozí (nejím moc maso, ale nejsem vegetarián). Na straně 116 v posledním odstavci se lze mylně domnívat, že se takto stravuje každý advokát (nedávno jsem četla knihu "Moje bejby Amerika" a pokud je pravdivá, tak se tak spíš stravuje každý Američan).

Kniha je kýčovitá, obsahuje místy otřepalá vyčpělá moudra (á la str. 102-103: "Jediný limit je ten, co si sám vytvoříš." ve spojení s klikami), zcela postradatelné popisné odstavce (př. str. 100 poslední odstavec, str. 111 předposlední odstavec), naprosto zbytečné dotazy odbočujících od toho hlavního (př. str. 98 odst. 5/kaizen/ až str.99 předposlední odstavec), odbíhání od tématu v rámci výčtu(str.89-90 + str. 91 a str. 96) a navíc konečný výčet min. dvakrát neodpovídal konečnému počtu kroků (př. str. 90 odst. 4-výpis 3 kroků z údajných 5, str. 92 odst. 5 věta 3.=5 kroků a věta 4.-4.kroky /neb sepis je součástí třetího kroku/ a na str. 111 se v posledním odstavci zmiňuje "Deset rituálů nádherného života"-leč já jich mám vypsaných 11 s tím, že jsou možná dva součástí jednoho, ale nedává mi to v tom případě moc tématicky smysl), stereotypizace osoby dotazujícího (možná proto, aby se kniha hodila a zalíbila co největšímu množství čtenářu/?/, př. koukání na TV uvedené str. 131 odst. 3-je to i zevšeobecnělé tvrzení; co když člověk sleduje něco užitečného? Třeba se vzdělává na ZOOMu ohledně života zvířat, cestování atd.? Navíc podívat se na TV občas za účelem relaxace a třeba snahy dozvědět se něco o světě zvířat, rostlin či "cestovat" obzvláště v dnešní nelehké době do cizí země a poznávání tak jiné kultury může být obohacující a člověk se tak může dozvědět více/a méně násilnou formou/ než biflováním znalostí či listováním v deset let staré encyklopedii), inspirativní knihy vřele doporučované k přečtení dotazujícímu (str. 122 odst. 4: celkem zmiňovaných 6 knih, z toho: 2 jsou dle databáze knih hodnocené velice nízko s tím, že jsou "americké"/nerada škatulkuji, ale snad pochopíte, co je tím myšleno,raději ale předem podotýkám, že nic proti americkým autorům nemám, jen nevím, jak lépe označit skutečnost/, třetí a čtvrtá je špatně označená/má jiný název v českém vydání, než je uvedeno-ta od autora M. Gándhího a od autora Hermana Hesse-což ale není chyba autora/, pátá a šestá se týká přečtení jakékoliv knihy od dvou různých autorů a sedmá je ryze zaměřená na budhismus a jeho pojetí štěstí, což by nevadilo, ale také zrovna velké ovace na databázi knih kvůli tomu nezískala), dále nechápu omluvu (na str. 122 předposlední odstavec, neb zas tak moc se nestalo, aby se dotazující musel omlouvat), místy zavádějící označení (na str. 111 v posledním odstavci je uvedeno "Deset rituálů nádherného života" a na str. 138 je poslední z 10 rituálů je označen jako "rituál jednoduchosti"-spíš bych řekla, že je v tomto bodě popisována důležitost priorit než pojednání o jednoduchosti, když už tak spíš zjednodušení), dále místy text na sebe nenavazuje (př. str. 107 odst. 1 poslední věta mi sama o sobě nedává smysl a taktéž mi "nesedí" k navazujícímu odstavci /=str. 107 odst. 2/), neautentičnost dotazujícího(jak již bylo řečeno, někdy jsou otázky hodně divné a víceméně jen odlučují pozornost od podstatného, což se může "vymstít" nejen čtenářům, kteří tak ztratí "nit", ale i autorovi samotnému, jenž tak může udělat následně chybu z nepozornosti-např. počet kroků či rituálů, avšak současně se mi nechce věřit, že by se čtyřicetiletý muž nad některými záležitostmi nikdy nezamyslel (a to jsem schopna mu některé neznalosti prominout, neb kniha byla vydána v roce 1979, kdy nejspíš ještě nebyl internet pro využití v domácnosti, jak jej známe dnes- á la str. 126 odst. 4-to jako vážně existuje člověk, co se nikdy nezamyslel nad tím, co daný den dělal či stihnul? a další příklad/mimo jiné mnohé/ je str. 187 odst. 2 spolu se stranou 189 odst. 1-protože pardon, ale nemám děti/ťuk ťuk/ a něco takového mě napadlo již před nějakou dobou/dobrá není to zase až tak dávno/, ale jsem cca o skoro polovinu let mladší než dotazující), starověké pravidlo dvaceti = Paretův princip(také Paretovo pravidlo, str. 167 úplně nahoře věta 2.-nicméně je otázkou, kdy přesně P. princip či P. pravidlo vzniklo), odpočinek je ale důležitý (ač tkví v pár minutovém poklábosení s kolegy/o počasí se bavit nemusí/, odst. 4 poslední věta) a místy si protiřečí (např. na str. 171-172 je vysvětlena tzv. metoda "smrtelné postele"/á la carpe diem/, leč mi osobně připadá, že je to trošku v rozporu s myšlenkou na str. 135 odst. 6, tedy, že když si budu "vsugerovávat" myšlenku, že je dnešek mým posledním dnem, tak se tak skutečně stane?). Tímto končí můj výčet nedostatků a v dalším odstavci se dostáváme konečně ke skutečnostem, jež se mi v knize líbily.

(pokračování níže)

4 27.04.2020

Zásluhou této knihy jsem konečně zjistila nějakou přijatelnou definici pojmu "mantra" a jak si takovou "mantru" mohu vytvořit, aniž bych musela používat ty již obecně známé (pro osobu, kterou toto téma zajímá). Pro zájemce; jedná se o str. 134-135. Tuto knihu bych jednoznačně zařadila k četbě v rámci rituálu bohatého vědění (str. 119 předposlední odstavec-zmínění rituálu a str. 120 odst. 6-jak vybírat knihy ke čtení). Kniha se sice četla velice pomalu, avšak měla na mě meditativní účinky. Pomalu se vesměs monotonně prostřednictvím dialogu poklidně rozplývala na sítnici zraku a skrze své myšlenky na Vás působí. Nemám ráda rozvleklé knížky, ale pokud jste na tom stejně, nemáte se v tomto případě čeho bát, resp. za chvíli (hodinu či den-záleží, jak intenzivně budete číst, což se odvíjí od Vašich časových možností) si zvyknete a přizpůsobíte se tempu, aniž byste o tom museli nějak podvědomě přemýšlet a četba Vás tak ukolébá k pomalejšímu vnímání času.

Suma Sumárum: Knížka svým pomalejším tempem a jistými zajímavými postřehy měla něco do sebe, leč obsahuje také nemálo nedostatků. Možná je to můj problém, leč nejsem milovníkem "výčtu bodů", protože mi to mnohdy nepřipadá moc přehledné(jak se u této knihy trochu i potvrdilo, protože to může vést k tomu, že autor se ztratí ve svém výčtu či čtenář sám a také proto, že uchopit a uložit do své mysli deset bodů s podbody může být poměrně komplikované/obzvláště, pokud v paměti držíme ještě jiné důležité informace, třeba čerstvě naučené znalosti do školy či do práce, tedy po celodenní práci či učení nemáme úplně kapacitu ani chuť se přehnaně soustředit a ukládat každou informaci do paměti, po celém dni již zahlcené/, nicméně, kdyby si autor dal práci a jednotlivé výčty napřed přehledně graficky zpracoval a pak až se začal zabývat jednotlivými body, ušetřil by jistě hodně čtenářům vypisování/ano, i já si vypisovala + ještě ony nedostatky, takže jsem vlastně hodně času strávila psaním, byť věřím, že četba mi zabrala většinu času a psaní max. 1/3 celkového času stráveného nad knížkou/, tématicky by "nebloudil", jeden příklad za všechny je str. 101 odst. 1 věta 4.). Nicméně z knihy "Moje bejby Amerika" vím, že Američané milují návody krok za krokem, tudíž je tato kniha veskrze pro Američany "přizpůsobena". K dvěma hvězdičkám uděluji půl hvězdičku navíc za některé opravdu dobré myšlenky a citáty (skoro 1 strana A5 popsaná právě odkazy na části knihy, přičemž jednotlivé věty si ještě budu muset vypsat), avšak stále musím zaokrouhlit na dvě hvězdičky.

KNIHA JE VŠEOBECNĚ DOPORUČOVÁNA JAKO MOTIVAČNÍ PRO VŠECHNY, LEČ S OHLEDEM NA OBSAH JI HODNOTÍM JAKO DEMOTIVUJÍCÍ PRO STUDENTY PRÁV A PRÁVNÍKY OBECNĚ.

3 27.04.2020

Oddechovka, která Vám dopřeje chvíli bezstarostných úsměvů nad obsahem textu, protože tak nějak víte, že se v životě autorky žádný zvrat konat nebude, nicméně pro milovníky hlubších myšlenek to není pravé ořechové.

Text je čtivý, leč spíš povrchně bruslí nad tématy volně navozenými v knize. Moc mi vadila nesystematičnost knihy á la napřed začnu studovat dvouletý obor i s popsáním diskuze mezi autorkou a manželem (finanční stránka studia vs. uvažování nad dítětem), náhle kapitola o těhotenství s časovým posunem asi o rok po začátku studia a na úplném konci knihy zmínka o tom, jak autorka úspěšně dostudovala školu cca v roce a půl dítěte. Proč se tam nepíše víc o tom, jaký byl poslední ročník studia? Proč text místy postrádá hlavu a patu?

Moc milé je poděkování na straně 228 úplně dole červeným písmem mj. všem, kteří knihu zrecenzují kdekoliv na internet, leč toto bohužel nelze při hodnocení zohlednit.

20.04.2020

Patetický příběh úvodem (klidně přeskočte na druhý odstavec): Ke knize jsem se dostala v knihovně celkem třikrát; dvakrát jsem ji nestihla ani začít číst a potřetí jsem stihla cca 1/4 knihy a musela jsem knihu kvůli rezervaci jiným čtenářem vrátit. Naštěstí nyní jsem se do čtení pustila s odhodláním, jež mi vydrželo a tak se mohu podělit o své dojmy z knihy.

Kniha obsahuje myšlenky, jež jsou hodny zapsání nebo označením formou lepítka. Nicméně vypsání by mi zabralo hodně času (stačí, že týdně přepisuji přednášky, jež jsou až dvojnásobně dlouhé vůči času vyměřeném při běžné výuce, leč se člověk dvojnásobně tak dozví, takže si nestěžuji) a lepítka nemají smysl, když je kniha ve vlastnictví knihovny. Tudíž; ano, uvažuji nad koupí (což je u mě co říct), částečně i proto, abych si mohla víc ověřit znalosti v knize nastíněné s ohledem na instrukce v kapitole na str. 19-22 s názvem: "Devět pokynů, jak získat z této knihy co nejvíce".

Kniha není moc čtivá, což přisuzuji jisté kostrbatosti příběhů, kterých je v knize opravdu požehnaně (víc, než byste si mysleli), nicméně některé příběhy postrádají "hlavu a patu" (=nepochopíte z nich základ, tím mám na mysli: Čeho chtěla osoba v příběhu dosáhnout? Jakým způsobem toho dosáhla? Jaký byl výsledek?-Ano, tušíte, že výsledek musel být pozitivní, jinak by v knihe příběh nebyl, leč moc nechápete, co že se to vlastně stalo). Netuším, zda je to překladem či nikoliv, ostatně je pouze můj problém, že neumím dostatečně žádný cizí jazyk na to, abych mohla porovnat překlad s originálem, avšak je to poměrně velký nedostatek na knize z mé strany (př. příběh na str. 180 odst. 3-problém: ani jedno ze dvou dětí nechce uklízet své hračky /5let a 3roky/-řešení: úklid zábavou s tím, že mladší dítě uklízí, zatímco starší se baví? Navíc jezdit v místnosti na tříkolce mi nepřijde úplně ok i s ohledem na původní problém /nepořádek v pokoji/). Dále si dovolím nesouhlasit s pravidlem na str. 189 v odst. 3, cituji: "Je totiž vždycky příjemnější vyslechnout nepříjemné věci až poté, co jsme vyslechli nějakou chválu." Dle knihy jsem nejspíš jedna z mála osob, ne-li jediná, která u sebe samotné upřednostňuje opačné pořadí (napřed kritika a pak až případná pochvala), avšak autor to pak trošku upřesňuje v kapitolách v rámci čtvrté části knihy. Knížka je hlavně na konci protkána řadou příběhů ve stylu "american dream" (např. str. 207 předposlední odstavec a následuje až po str. 208 předposlední odstavec-celkem tři příběhy).

Kniha musela vyvolat obrovský ohlas hlavně v době jejího vydání v Americe, protože jsou v knize popisovány asi v té chvíli "živé kauzy". Navíc situace v příbězích na mě působí místy manipulativně (hlavně v příběhu, jež začíná na str. 158 v předposledním odstavci a končí na str. 159 v odst. č. 2 /vč./) a vlastně i ty pochvaly beru tak nějak dvojsečně (částečně i kvůli knížky "Moje bejby Amerika", jíž napsala autorka "Jana LeBlanc" a částečně i kvůli rozdílné "kultuře" či "poměrům" v ČR a USA /upřímná pochvala záleží na jednotlivcích; buď ji umí přijmout a "užijí si pochvalu" nebo ji přijmout nedokážou a vznikne rozpačitá situace). Je to místy fakt "americká" kniha a to nemyslím zle.

Celkově uděluji 3,5 hvězdičky, leč s ohledem na to, že jsem se neřídila kapitolou s názvem: "Devět pokynů, jak získat z této knihy co nejvíce" (str. 19-22) a současně přihlížím k tomu, že kniha byla poprvé publikována v roce 1936 (tudíž nejspíš předčila svou dobu, byť těžko říct, zda nebyla jiná-třeba v ní nebylo tolik příběhů jiných na úkor textu samotného autora?) a zaokrouhluji na čtyři hvězdičky. Plný počet hvězdiček udělit nemohu, protože kniha mě překvapila množstvím příkladů (pěkně propojených jak slovně, tak obsahově-avšak čekala jsem víc textu od autora, neb má jistě co předat, když vedl tehdy kurzy) a byť jsou mnohé myšlenky zajímavé, nebylo jich v konečném důsledku až tolik světoborných (=těch, co bych ve svém věku neznala, a to mi není ještě třicet-což jsou dle mě lidé mladí a zkušení/-na rozdíl ode mne/), leč ano, byly zde i ty podnětné.

3 17.04.2020

Pokud jste vyrůstali v době autorky( plus mínus do roku 2000), tak se kniha stane krásným (a místy i úsměvným) zážitkem, jenž Vás přepraví zpět do Vašeho dětství. Líbilo se mi, že děj je částečně situovaný v Praze(není s ohledem na vysokou míru subjektivity bráno v potaz u hodnocení hvězdičkami), dále oceňuji autorku za odvahu a otevřenost při psaní knihy, jež má zcela nepochybně autobiografické prvky (min. s Pandou á la čtyřnohým domácím mazlíčkem, o němž autorka píše i na svých sociálních sítích a antidepresivech, o nichž se autorka rovněž zmiňuje na sociálních sítích) a kapitoly vztahující se k získávání pracovních zkušeností, což možná i bude tím, že jsem studentkou posledního ročníku VŠ( ťuk ťuk). Jediná “nepříjemná” pasáž knihy u mně nastala u popisu obsahu kazety “Voda 96”, leč se to může líbit většině čtenářů knihy, tak ani toto není předmětem konečného hodnocení.

Jediná věc k vytknutí je skákání v textu (např. str.46-na počátku stránky se v rámci kapitoly o chatě autorka zmiňuje, že jezdili na onu chatu i s kamarády rodičů a jejich dětí, pak střih-najednou se dozvídáme o druhé babičce žijící ve městě, přičemž autorka u ní vstávala hodně brzy, neb nemohla spát kvůli tatínkova chrápání, následuje odstavec, v němž se autorka zmiňuje, že s babičkou v odstavci dvě občas jezdily na houby a celé to završí poslední odstavec na stránce, kde se autorka zmiňuje o tom, jak na chatě stavěly jako děti vždy bunkr; je to tak na více místech v knize), za což “strhávám” půl hvězdičky.

Zdravím Budějce (nenarodila jsem se zde, ani nikdy nebydlela, ale velká část knihy se v Budějcích odehrává) a chutné pikadory (i nadále) přeji!

2 13.04.2020

Nikdy jsem na Islandu nebyla a zatím jsem neměla tu čest potkat obyvatele Islandu, takže v tomto směru nemohu knihu z hlediska její pravdivosti posoudit.

Kniha byla oddechová, čtivá a poučná (třeba příjmení mě dostala). Bylo fajn dozvědět se něco o Islandu a tak nějak prostřednictvím knihy cestovat + poznávat jinou kulturu prostřednictvím krátkých, zajímavých textů.

1 31.03.2020

Knize jsem se několik let vyhýbala. Protože to byla hodně mainstreamová záležitost.

PAN DUŠEK: Tento přístup trochu změnil pan Dušek, jehož podání jsem viděla na internetu cca rok až
dva roky zpět. Tušila jsem, že obsah má pozměněný (kvůli autorským právům bude asi hodně pozměněný), ale na knihu jsem cítila, že ještě není čas.

JAK JSEM SE K ČETBĚ DOSTALA: Před nedávnem jsem si knihu chtěla půjčit z knihovny, pak mě napadlo, že jeden z mých blízkých příbuzných knihu vlastní, ale hodně jsem cestovala na praxi, učila se ve zkouškovém období, dělala úkoly v novém semestru a až nyní (v době nouzového stavu) mě před třemi dny napadlo, že si knížku od blízkého příbuzného žijícího se mnou ve společné domácnosti vypůjčím. Souhlasil, takže mi zbývalo ujít pár kroků navíc k domácí knihovničce a začít číst sotva dočtu rozečtenou knihu. Tolik k tomu, jak jsem se i s ohledem na aktuální nelehkou dobu k četbě dostala.

SAMOTNÁ RECENZE: Kniha je čtivá (rozhodně o 100% vůči mnou poslední čtené knize), zajímavá, místy pohladí po duši a jak píše recenzent bezprostředně pode mnou v aktuální nelehké době poměrně užitečná.

3 28.03.2020

Tip na tuto knihu jsem dostala od jedné medičky, jež ji zmínila na youtube. Čekala jsem tedy něco o trošku víc lékařského, avšak propojení medicíny a filosofie bylo hodně zajímavé. Z počátku mě i vyděsila informace v knize, že se jedná o fikci, neb hlavní protagonisté se nikdy nesetkali, leč obě osoby skutečně žily (ověřovala jsem si dle díla, uvedené na straně 299 v předposledním odstavci označené pod "kapitolou" "Autorská poznámka", které měl doktor spolu se S. Freudem vydat). Autorovi se povedlo dobře "vykreslit" tehdejší noblesu ohledně vyjadřování (zdrženlivé vyjadřování honosnějšího stylu nejspíš opravdu typické pro danou dobu).

Z hlediska četby se kniha nečte rychle a po opravdu hodně dlouhé době se mi stalo/ne-li poprvé/, že knihu čítající 300 stran jsem četla dlouhých sedm dní. Některé pasáže byly náročnější na čtení (možná i tím, že jsem se snažila číst večer, neb dopoledne a odpoledne mi zabraly převážně školní povinnosti), některé mě nezaujaly a některé se mi nelíbily (SPOILER: Od počátku jsem věděla, že se rozhovor v rámci rádoby uzdravení Nietzscheho zvrhne v to, že doktor bude chtít pomoci "sám sobě", navzdory z lékařovy strany "výmluvy" či fiktivního důvodu, aby mohl léčit pacienta, který o jeho péči nestál, tudíž se nakonec péči Nietzscheho plně oddá. A následně jako "Deus ex machina" se nalezeným lékem doktora k uzdravení z vlastní lásky, uzdraví i sám filosof. Dále jsem byla v šoku z kapitoly 21 /str. 253 a násl./ a jak hlasitě/spadl mi balvan ze srdce/ se mi ulevilo, že to byla "jen" hypnoza a následek uvedený v hypnoze jsem tušila. KONEC SPOILERU. Nic proti nesezdaným, svobodným lidem nemám /Co já vím, zda ze mě Osud neučiní totéž? A nevidím to vůbec jako špatnou možnost, neb vše má své pro a proti/, avšak jak to asi dopadne, když já-mladá, svobodná- budu radit osobě o něco starší ohledně jeho manželství? Co já o manželství asi tak vím? SPOILER: Byť toto tvrdí na počátku i Nietzsche, tak nakonec se nechá strhnout-možná mocí, kterou v knize tolik opovrhuje-a radí o stošest. A nakonec to sám mezi řádky přizná na straně 291 nahoře a dále to rozvíjí ve třetím odstavci téže strany.Takže suma sumárum: málem odloudil doktora od manželství, čehož by doktor hořce litoval a současně jakoby si to filosof sám uvědomoval. KONEC SPOILERU.).

Drobný rozpor jsem našla na straně 211, kde se v posledním odstavci na stránce píše následující:"Nietzsche vypočítal, že nad svými představami tráví přibližně sto minut denně, tedy přes pět set hodin ročně. To znamená, jak prohlásil, že půjde-li to tak dále po dvacet let, věnuje Breuer stále stejným, fádním představám více než šest set drahocenných dní. Breuer si povzdech a myslel na Berthu dále." Nejsem matematik, ale nějak mi ty čísla nesedí. Sto minut denně je pět set minut za pět dní. V rámci běžného-neepřestupného roku-se tak jedná o 36 500 minut/rok a za dvacet let (=5 krát přestupný rok) se dostáváme na 730 500 minut/rok strávený myšlenkami nad Berthou.

Za snahu, zajímavé propojení filosofie a medicíny zahrnující i jisté drobné idee k zamyšlení, tehdejší medicínské poznatky o migréně (dle mého skromného názoru popsána velice působivě a před četbou jsem netušila, že již tehdy existovaly min. 4 druhy léčby této nemoci) uděluji hvězdičky tři.

2 26.03.2020

Obsah knihy líbivě sepsán (místy s užitím cizích slov), leč něco tomu k udělení plného počtu hvězdiček chybí. Už vím; pointa knihy na straně 135 (SPOILER: Kniha je fikcí! KONEC SPOILERU).

Některé krátké úvahy mě zaujaly více (např.první dvě strany, konkrétně strana 61-62 a “příběh” “Road trip” na straně 122-125), jiné méně.

Nemile překvapená jsem byla tím, že kniha je primárně o hlavní protagonistce, která na mě místy působí uknouraně (Co si počnu? Ani bábovku nejsem schopna upéct-což pramení z “příběhu” s názvem “Dorty”, konkrétně ze strany 93) vzhledem k věku (přes třicet-naznačené v úvodních “příbězích” a např. straně 124 na konci odstavce prvního této strany).

1 18.03.2020

Poměrně dlouho jsem si zvykala na styl psaní autorky. Očekávala jsem klasickou “dějovou” knihu, což tak nějak vlastně i bylo, protože se sice začátek jevil-zpětně-kostrbatým a to cca prvních 100 stran, ale současně jsou kapitoly provázané, přičemž tento dojem se na konci knihy umocňuje. Závěr nebyl špatný, možná trošku odhadnutelný, ale já to hlavní protagonistce přála, tak mě i tak nějak příjemně ukolébal, leč byl tedy šitý horkou jehlou(viz pro ty, kteří již dočetli-SPOILER).

SPOILER: Úplně mi nesedí strana 351 s ohledem na chování protagonistky( á la výtisky Naše Praha-vždyť ty chodí měsíčně, tak to si jako nevšimla, že ji leží x výtisků za x měsíců doma nadarmo?).KONEC SPOILERU.

Jinak se mi knížka moc líbila, neb mám hodně ráda, když se v knize objeví moudré myšlenky, nad nimiž se čtenářské oči i mysl na chvíli spočinou v zamyšlení.

1 17.03.2020

Fonetický přepis seriálu, který způsobí, že i po x letech, kdy jste daný seriál neviděli, Vám naskočí přesné jednotlivé herecké scény, tudíž pro někoho, kdo viděl televizní zpracování, velké zklamání. Dočteno jen kvůli čtenářské výzvy.

Za normálních okolností bych udělila dvě hvězdičky za snahu, ale zde nemohu. Buď jde o doslovný scénář, jenž nebyl psán za účelem knihy, takže práce navíc nulová, nebo byly některé dílčí části přepsány, což jsem zvažovala zhodnotit hvězdičkou navíc, ale takhle přeci kniha vznikat nemá.

Doporučuji zhlédnout seriál. Jak píše MagdalénaD v recenzi níže, po stránce právní ne vše sedí, ale to prý říkají i lékaři o Dr. Housovi.

Seriál *****, kniha *.

11.03.2020

Asi největším zklamáním je již samotný název knihy. Hlavní protagonista(=Shaun Bythell) totiž vede antikvariát, nikoli knihkupectví a když slovo knihkupec čtete v textu častěji a častěji s přibývajícím počtem stran, nenechá Vás to úplně klidným.

S. Bythell nepůsobí dle chování na třicet, ale na šedesát let. I po uvedení věku autorem v jednom z deníkových záznamů na mě hlavní protagonista působí o hodně starší svým chováním(způsobem života). SPOILER: Rovněž moc nechápu Annu, proč bydlela v Londýně, když se jí v městě jejího přítele S. Bythella líbilo. Ano, píše sice scénář s kamarádkou, ale to je asi jediný ne příliš valný důvod pro bytí ve městě, kde se jí úplně nelíbí(dle S. Bythella). To, že je výrazně mladší a autorem je tato skutečnost uváděna, mi přišlo trošku nepatřičné, protože to v textu vyznělo jako čechrání peří KONEC SPOILERU.

Kniha se neskutečně vleče, ale současně je to tak nějak přitažlivě psáno. Takže za to bych dala půl hvězdičky navíc ke dvěma hvězdičkám za snahu autora napsat knihu, leč přes nedostatky výše se nemohu přenést, tudíž zaokrouhluji na **.

4 07.03.2020

Možná se hodně mýlím, ale to, že člověk rád čte a chce prožívat hygge, úplně automaticky neznamená, že je introvert. A to je hlavní chyba této knihy. Protože z 90% dle mého skromného názoru popisuje mišmaš drobných odchylek autorky v podobě hlavní protagonistky typu úzkosti atd., ale v tom případě je název hodně zavádějící. Co když mám ve svém okolí hodně extrovertů, kteří rádi čtou, jen prostě ne vždy mají na četbu čas?

Závěr, k jakému dospívá autorka v závěru knihy, je dle mého (opět) skromného názoru tak prostý, že dospět k němu až v průběhu povysokoškolského života mi přišlo trošku...no zvláštní právě svou prostostí. Navíc se domnívám, že kdyby hlavní protagonistka byla introvertka, tak nemá kamarády a známé, kteří by ji neustále vytrhávali ze samoty.

Oceňuji autorčinu snahu, ilustrace (i proto, že kreslit neumím a obrázky jsou povedené) a míru otevřenosti (má se jednat o autobiografické dílo-alespoň dle anotace na zadní straně obálky knihy a poslednímu odstavci u "poděkování").

P.S.-Netuším, zda jsem extrovert či introvert, navíc se to v průběhu času a životních etap prý u člověka mění a knihu jsem četla z čiré zvědavosti bez nutkání zjistit, jestli jsem aktuálně spíš introvert či extrovert. Rovněž nejsem ani odborník v oboru psychologie, tak si samozřejmě nechávám prostor, pro případné poučení (či připomínky v soukromé zprávě ohledně příp. oprav).

3 04.03.2020

"Když vidím krásný zápisník, neodolám. Musím si ho pořídit. Jenže! Většinou je tak úžasný, že nic není dostatečně dobré, jedinečné a hodné toho, abych zápisník zbavila jeho panenské čistoty. Na moje poznámky mi vždycky bohatě stačil kus papíru. Výsledkem proto bývá množství různě se povalujících papírů a papírků a mé zoufalství k tomu." strana 23 knihy

Paní Karin Krajčo Babinská a pan Richard Krajčo byli v knize sympatičtí. Samozřejmě znám kapelu Kryštof a místy mě fascinuje souhra slov v rámci textů písní, ale za fanouška se zase nepovažuji. A teď ke knize...Vadil mi font písma (á la psací stroj) neb se mi (ani další příbuzné, jež si kousek knížky ze zvědavosti přečetla) nečetl úplně dobře. Obsah knihy je asi takový, že Vás počátek baví, pak sklouznete do fáze "Proč se v každé kapitole na úvod rozebírá, jak autorka neví, o čem článek bude?", následuje část, kdy Vás to již zahlcuje natolik, až uvažujete o odložení knihy, ale překonáte se, začne Vás to bavit, ale náhle se vyjeví konec a ty poslední tři příspěvky s lehkým sebezapřením dočítáte (aspoň u mně to tak bylo, neb mám za to, že mi bohatě stačil fakt, že kapela měla koncert na Strahově a podrobnosti mě zrovna moc nezajímaly). Čistě hypoteticky se nabízí řečnická otázka, zda by se blog tak prosadil, kdyby nebyl psán o všedních dnech rodiny, ve které jsou rodiče veřejně známí a k tomu doplňující řečnická otázka, zda by se blog prosadil v roce 2020, kdy už je blog coby webová stránka dle mého skromného názoru vcelku na ústupu na úkor Youtube nebo třeba Facebooku (na jehož platformě by "Kecy, kecy, kecičky" mohly fungovat). V poslední řadě mi některé příspěvky přišly moc povrchní (či diplomatické neb ve mně kladly otázky bez odpovědí?) ve stylu řešení něčeho, co mě až tak nezaujalo, na úkor hlavního tématu (např. rozebírání počasí v textu opatřeném nadpisem "Náš velký den"-str. 272 a násl. knihy na úkor svatby samotné a možná i stručného popsání zasnoubení, svatební přípravy či ohledně přijetí příjmení manžela vedle svého dosavadního).

Autorka měla občas velice dobré postřehy, kdy dokázala popsat věci či chování (á la viz výše-sbírání zápisníků) trefně a současně stručně, čímž byl text dynamičtější. Obrázky mi příjemně dokreslovaly psaný text. I samotné téma se mi poměrně líbilo a jsem si vcelku jistá, že i kdyby nebyly psané autorkou o rodině, v níž se vyskytuje zpěvák známé kapely, tak bych si knihu přečetla, protože možnost nahlédnout dopředu v čase do rodinného života, který je popsán nejspíš autenticky, je pro bezdětnou osobu přínosné. Navíc jsem byla moc příjemně překvapená, jak může patchworková rodina hezky fungovat (ve smyslu dohod rodičů dětí např. tak, aby děti zpěváka v době jeho koncertů mohly strávit čas s jejich matkou, byť ono to je možná i tím, že dle "7 pádů Honzy Dědka" dne 14. 2. 2017 mají s manželkou organizovaný diář na roky dopředu). A dále se mi moc líbily glosy právě Richarda Krajča neb bylo vidět, jak se s paní Krajčo Babinskou škádlí, a přitom z toho škádlení čišela láska mezi oběmi manžely.

1 01.03.2020